Předseda (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan posl. Heeger.

Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno!

Předložená osnova zákona má sloužiti obraně státu. Vyložili jsme již zásadně svůj názor o tom v mnohých poradách koaličních stran. Chtěl bych především konstatovati, že po skončení světové války r. 1918 vládlo jen jedno mínění u zděšeného lidstva: Nikdy již válku. Sotva od té doby uplynulo 17 let ... (Německé výkřiky: Hlasitěji!) Přijdete již na svůj účet. Od té doby uplynulo sotva 17 let a musí se říci, že se smýšlení značně změnilo. Fašismus nenašel toliko válečnou náladu, nýbrž našel i všechna opatření pro návrat nových válek. Zde musím především konstatovati, že mírová jednání, uzavřená po světové válce, nebyla naprosto vedena tak, aby mohla v budoucnosti války znemožniti, ona v sobě nesla již při vytvoření zárodek nových válek. Utvořila se Společnost národů jako nástroj míru a myslilo se, že Společnost národů bude schopna zajistiti světu trvalý mír. Činnost Společnosti národů, to se může říci veřejně, mnohonásobně zklamala a nesplnila očekávání, v něž se doufalo. Viděli jsme, že přes Společnost národů vedli členové Společnosti národů vzájemně války, aniž Společnost národů měla možnost tomu zabrániti. Jediná ochrana, jež by byla mohla zajistit trvalý mír, by bylo bývalo všeobecné odzbrojení všech států. K tomu nedošlo. Odzbrojovací konference, námořní konference selhaly; tato nemohoucnost a nerozhodnost poskytla fašismu možnost k otevřenému a skrytému zbrojení. Německo vystoupilo ze Společnosti národů konečně přece jen proto, aby mohlo bez kontroly zbrojiti a Německo zbrojilo. Zmilitarisovalo celý stát, lid a hospodářství postavilo do služeb militarismu a zavedení branné povinnosti nebylo konečně ničím jiným než sankcionováním již existujícího stavu. Müller, zvláštní znalec, který osobně studoval a viděl také věcné poměry v Německu, vydal v jednom pařížském nakladatelství spis: "Motorisace německé armády". V tomto spise ukazuje Müller šílenost zbrojení, jež se v Německu provádí. Uvádí přesně stav motorisovaných oddílů, automobilové silnice až k blízkým pohraničním krajům, ukazuje na výkonnou schopnost německého průmyslu, vypráví o stavbě celých serií motorových kol, tanků a válečných aut, jmenuje továrny, jež jsou nepřetržitě činny ve zbrojení a vypočítává ještě číselně způsob a počet skupin nár. soc. strany, jež jsou motorisovány. Müller dochází na základě těchto věcných úvah k závěru, že bližší a vzdálenější sousedé Třetí říše musí býti na stráži. Dochází k závěru: Hitler chce válku, Hitler chce pomoci Německu k moci nad Evropou, a to se může státi jen převahou zbraní.

Právě tak jako Müller líčí s velkou věcnou znalostí tyto poměry v Německu, dochází i Emanuel Humbert ve své knize "Adolf Hitler: Mein Kampf, Dichtung und Wahrheit" k názoru, že Hitlerův světový názor stejně jako jeho politické cíle jsou jasně a zřetelně určeny. Konstatuje, že Hitlerovo Německo nesmírně zbrojí, že politická přepadení Třetí říše, různá zrušení smluv a Hitlerova kniha "Mein Kampf" jsou celkem a patří dohromady. Hitlerova politika jest velkým bojem proti míru. (Posl. dr Neuwirth [německy]: Co to má společného se zákonem na obranu státu?) Chci ukázati, proč zákon na obranu státu přišel, a chci zjistiti, jaká byla příčina .... (Výkřiky posl. dr Neuwirtha.) Kdyby všichni prováděli takovou dvojjazyčnou politiku jako vy, bylo by i o německý lid v tomto státě špatně postaráno. (Výkřiky.) Divím se jen, proč se pánové tak najednou rozčilují, mluví-li se o Hitlerově Německu, konstatuje-li se, co se v Hitlerově Německu děje. To pány stále rozčiluje. Vždyť se zdá, že mezi zdejškem a Hitlerovým Německem jsou srdečné vztahy. (Posl. dr Neuwirth [německy]: Nepovídejte takový žvást!) Chcete-li, pane doktore, býti akademicky vzdělán a nenalézáte parlamentárně jiného výrazu než "žvást", pak je mi vás a vaší strany líto.

Remilitarisace Porýní jest porušením locarnské smlouvy, ke které Německo nebylo přinuceno, kterou uzavřelo dobrovolně. A jen ze samotných událostí můžeme dobře usouditi, čeho z Hitlerových mírových ujišťování, jež v poslední době vešla ve známost, jest se držeti. Jak Hitler ve skutečnosti myslí, to dokazují dostatečně slova, jež vůdce pronesl na norimberském sjezdu strany k zahraniční delegaci svazu německých dívek (čte): "Kdybych chtěl někdy přepadnouti protivníka, udělal bych to jinak než Mussolini, nevyjednával bych předem celé měsíce, nýbrž tak, jak jsem to dělal ve svém životě stále: jako bych se z noci objevil, bleskurychle bych se vrhl na nepřítele." To jsou slova, jež byla pronesena na norimberském sjezdu strany. Můžeme se zřetelem k těmto skutečnostem přenechati státům, kterým slovům Hitlerovým se může věřiti, ujišťování míru nebo myšlenkám, jež Hitler stanovil v tomto proslovu a ve své knize "Mein Kampf".

Cestou Německa šlo i německé Rakousko. Také Rakousko zavedlo 1. dubna nikoliv všeobecnou brannou povinnost, nýbrž všeobecnou služební povinnost. V Rakousku byl pod patronátem Italie vydán vhodný zákon. Podle tohoto zákona má býti dosaženo, že vláda může povolati v dobách války i míru dělníky vždy a kdy se jí to hodí k vykonávání spolkové služby a může jich použíti ke všem účelům. V staré monarchii musil počet branců určiti parlament. Toho podle nového zákona potřebí není. Tehdy byla cvičení ve zbrani zákonně určena, podle nového zákona toho není zapotřebí, vláda má neomezenou pravomoc, může podle potřeby dělati co chce a k vojenské službě povolávati tak dlouho a tolik, kolik chce. (Posl. Knorre [německy]: Vy si to se Schützem zkazíte!) Hleďte, s vámi si to již nemohu pokaziti. Rakouská vláda má možnost povolávati mladé muže od 18 až do 42 let a může postaviti dělníky pod velení vojenských správců podniků.

Tak vidíme na celé čáře poprvé nesmírné zbrojení a militarisování sousedních států, selhání Společnosti národů, selhání všech uzavřených smluv a vidíme, že válka se přiblížila daleko více než dříve. Nyní několik čísel. V r. 1913, tedy před válkou, činila vydání na zbrojení všech států 60 miliard Kč. Tehdy již vynikající odborníci poukazovali na to, že toto šílené zbrojení musí konečně přece jednou vésti k válce. A to se také stalo. V r. 1930, kdy se tak mnoho hovořilo o kolektivní bezpečnosti, činilo zbrojení světa 118 miliard. V r. 1935, v době ohromného poklesu národního majetku, v době bídy, nouze a zoufalství, v době, v níž přes 30 milionů úplně nezaměstnaných bylo vydáno na pospas hladu, kdy prostředky k podpoře těchto hladovějících lidí mohly být sotva sehnány, činilo zbrojení 290 miliard. Jak je z těchto uvedených fakt patrno, jsou to především fašistické a válečně naladěné státy, jež začaly se zbrojením až k šílenosti. V Italii činí oficielní číslice pro zbrojení 8.3 miliardy Kč, bez započítání habešského dobrodružství, bez započítání tohoto tak zvaného kulturního boje, jejž vede Italie za kulturní svět a jenž není ničím jiným než habešským loupežným tažením. Japonské zbrojení činilo r. 1931 3 miliardy, r. 1935 7 miliard Kč. Při tom se v Japonsku vydává 800 milionů Kč na školní účely. Německý náklad na zbrojení činil 1932 6 miliard. Jak jest zbrojení vysoké dnes, kdy celý stát je zmilitarisován, nedá se zjistiti. Z těchto číslic je patrno, že závratné zbrojení, které daleko převyšuje zbrojení států předválečných, a nebezpečí jest tak velké, že všechny státy jsou jimi uchváceny. Již to, že fašismus tu je, znamená trvalou mobilisaci, a proto nutí tato nesmírná zbrojení i mírumilovné státy k tomu, aby činily vše, aby zabezpečily obranu proti útoku.

Podle našeho pojetí přihlíží k tomu tato osnova zákona o obraně státu. Tato osnova tak ji chápeme - není výrazem válečné vůle, nýbrž výrazem velké starosti před válkou, jejíž znemožnění nezávisí jediné na vůli demokratických států, nýbrž závisí na jednání fašistických diktátorů.

Je příznačné, že právě Německo jako jeden z prvních států, Německo, které zbrojí až k šílenství, Německo, jež samo dobrovolně zrušilo uzavřené smlouvy, Německo, rušitel míru ve světě, zrovna Německo, Wilhelmstraße, se vyslovuje o tomto zákoně na obranu státu a poukazuje na to - a vyšlo to v "Německé diplomatické korespondenci", orgánu zahraničního úřadu - že pražskému parlamentu byl předložen v těchto dnech čsl. vládou návrh zákona na obranu státu (čte): "Tento návrh zákona vzbuzuje tak dalece určitou pozornost, že jeho autoři mají zřejmě na zřeteli velmi vážné možnosti, uznávají-li přípravy k obraně státu pro případ nebezpečí za tak naléhavou úlohu; poplašný ráz tohoto zákona, který je v nápadném kontrastu k přítomným usilováním o mír v Evropě, zdůraznil nad to ještě čsl. ministr nár. obrany prohlášením, že zákona jest nanejvýš zapotřebí." Nyní následují polemiky o slovo "nespolehlivý" a zkoumáme-li to přesně, nacházíme opakování skoro všeho toho, co pánové ze sudetskoněmecké strany přednesli v branném a ústavním výboru. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Jistě, to přiznáváme bez dalšího, má tento zákon velký význam. Tvoří zvláštní právní základy pro veškeré hospodářství a pro jednotlivého člověka k účelu vnitřní obrany státu, demokratické republiky proti nepředvídaným útokům. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Kdybyste jen vždy byli tak jasni ve své politice, abychom ji nemohli postihnouti! Někdy ji však přece postihneme, možná, že vám řeknu ještě dnes něco, kde vás přece chytíme. (Německé výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany: Také vy jste prý měl být unesen a ukázalo se, že to není pravda!) Hleďte, to říkáte vy. Chcete-li, můžeme se o tom baviti. Je však příznačné, že to jsou "nevinní" lidé, kteří všichni z největší části byli již jednou trestáni, a "nevinní" lidé, kteří to udali, byli vámi na doporučení státní policie v Krnově uděláni pokladníky. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Máte se státní policií velmi dobré styky. To je v rozporu s vaším jednáním. Proto nesmějí všichni, kdož jsou na území státu a chtějí opravdově hájiti demokracii, zaleknouti se opatření, jež jsou nezbytná pro obranu státu a demokracie. To vyjádřili sami zástupci sudetskoněmecké strany ve výborech. (Německé výkřiky: Vtip!) Může býti vtip, u pánů se neví, kde vtip začíná.

Pan dr Peters sám prohlásil: Stát nemá jen oprávnění, nýbrž má samozřejmou povinnost opatřiti vše ke své obraně. Sudetskoněmecká strana, tak bylo prohlášeno, je zcela připravena, hlasovati pro ustanovení zákona přes ustanovení o branné pohotovosti, budou-li následovati změny v tom směru, že zákon se nebude vztahovati v dobách míru na určité oblasti a budou-li následovati změny § § 19, 20 a 21. (Posl. dr Neuwirth [německy]: A něco k tomu, nesmíte zapomenouti na naše návrhy!)

To byl výsledek porad ve výborech. V zásadě uznali jste nutnost slovy dr Peterse a též pana dr Kellnera. Tato skutečnost jest v rozporu s řečí pana kol. Kundta o zákonu o stranách, kde on to, co jeho kolegové ve výborech uznali za nutnou věc k obraně státu, označil jako zřízení diktatury. Zdá se, že vám společně není jasno, jaké chování máte zaujmout. (Německé výkřiky: Vybral jste si, co se vám hodí! - Posl. Kundt [německy]: Četl jste vůbec osnovu?) Nikoliv, přijdu k vám, abyste mi ji přečetl.

Pánové hlasovali ve výboru pro jednotlivé kapitoly zákona. (Posl. Kundt [německy]: To je vám líto!) Nikoliv, toho nelitujeme, řeknu hned, proč. Hlasovali jste tak, abyste u jistých českých lavic odevzdali svou visitku státní loyality. Hlasovali jste proti jednotlivým kapitolám, abyste měli druhou visitku venku pro agitaci. (Posl. dr Neuwirth [německy]: To je vám tak líto!) Vyjádřili jste jasně a zřetelně, že na pražské půdě děláte politiku a necháváte si otevřená dvířka pro politiku venku, abyste dělali opak toho, co děláte zde. (Německé výkřiky: U vás je tomu jinak?) Vyložili jsme své stanovisko k osnově tohoto zákona a žádali jsme v tomto usnesení, aby provedení zákona nebylo provázeno vedlejšími záměry a aby ho nebylo zneužito ani na újmu sociálních práv dělnické třídy, ani k poškození národnostní menšiny. U nejdůležitějších kapitol, pokud jde o ústavní práva a o otázky dělnického práva, o sporné § § 19, 20 a 21, o pojem nespolehlivosti, bylo bez pochyby - to uznávají i jednotlivci s vaší strany - dosaženo výsledků úsilím německých koaličních stran o pochopení českých společníků. Nebudete se ovšem moci dovolávati. toho, že jste k těmto výsledkům něčím přispěli.

Jedno je jasné: jestliže dosud nikdy, tu přinesly porady o této osnově zákona zřetelně důkaz, jak je zde v zákonodárném sboru 44 členů parlamentu bez vlivu a jak se v tomto státě stala bez vlivu část německého lidu, která vám dala své hlasy. (Různé výkřiky.)

Tyto výsledky bez pochyby znemožnily nebo omezily určité drsnosti, určité možnosti výkladu nebo byrokratická opatření z libovůle. (Posl. dr Neuwirth [německy]: Blahopřeji vám k vaší skromnosti!) Pan dr Peters nežádal většinou také nic jiného, než změny určitých paragrafů. (Posl. dr Neuwirth [německy]: Nestavte věci na hlavu!) Odvolali jste pozměňovací návrhy jako důkaz, že souhlasíte se změněnými koaličními návrhy. Dr Peters a dr Kellner v branném výboru znova zdůraznili, myslím, že i v ústavněprávním výboru, jménem sudetskoněmecké strany loyalitu ke státu ... (Posl. dr Neuwirth [německy]: Jménem sudetských Němců!) jménem sudetskoněmecké strany. Nemáte práva prohlašovati něco jménem sudetskoněmeckého lidu, můžete mluviti jen jménem sudetskoněmecké strany - mluvím za část německého lidu, jež patří k nám. (Posl. dr Neuwirth [německy]: To je minimální zlomek!) Ten nepatří k vám. Uvidíme již při příštích volbách, kolik k vám patří! (Posl. dr Neuwirth [německy]: Vypište volby do nemocenských pokladen a do obcí!) Však uvidíme! Podívejte se na svou porážku v neděli na sjezdu rolníků. Zároveň byla znova vyjádřena loyalita sudetskoněmecké strany ke státu a zdůrazněno, že zjevný nesouhlas mezi českými stranami a sudetskoněmeckou stranou jest připsati neodpovědnému tisku, jenž se ve vymýšlení zpráv a vynalézání tvrzení a obvinění ničeho neleká. (Německé výkřiky: To je pravda!) To byla slova pana dr Peterse ve výboru. Je tomu skutečně stoprocentně tak? Není tomu tak, ze děláte dvojí politiku? V Praze jste tak loyální a státu věrní, že německé vládni strany nemohou s sebou; venku (Německé výkřiky: V Podmoklech!) v německých oblastech je stav věcí podstatně jiný. Nechci vůbec mluviti o Podmoklech, to je kapitola sama pro sebe. Chcete-li, mohu vám říci, jak vypadají vaše metody. Dne 12. května 1935 konala se na Hlučínsku soc. demokratická schůze voličů. Na této schůzi se objevilo dvacet příslušníků vaší strany s voláním: Zdar, vítězství a pomstu, Německo a Hlučínsko probuď se! (Posl. dr Neuwirth [německy]: To jsou živé sny!) To nejsou živé sny, to jsou skutečnosti, jež stály ve všech novinách. (Posl. dr Neuwirth [německy]: Proč jste to neudal?) Nemáme příčiny někoho udávati. Nejsme tací jako vy, kteří opouštíte své straníky, jsou-li obžalováni podle zákona na ochranu republiky. Všimnete-li si jen německé oblasti, pak tomu není zcela tak, jak byste to chtěli zde vylíčiti. Jest bez pochyby viděti nahoru až k hlavnímu funkcionáři všeobecné uctívání Hitlera a radost ze všeho, co se děje v Německé říši. Ba i kdybychom chtěli přes to přejíti a zůstati jen u skutečností - ne snad, že bych chtěl celou stranu míti za to odpovědnu - tak se v poslední době vyskytlo nesmírně velké číslo procesů, špionážních procesů, únosů, ba politických vražd, na nichž jsou zúčastněni Henleinovi přívrženci! (Posl. dr Neuwirth [německy]: Jste utrhač, budete-li takhle dále mluviti!) Prohlašuji, že se vedou procesy, v nichž vaši příslušníci byli podle zákona na ochranu republiky obžalováni a odsouzeni, že se tedy vymýšlení pověstí projevuje v procesech a ve skutečnostech, jež se udály. Na Hlučínsku na př. někteří z vašich přívrženců zapálili školy.

Uprchli do Německa. Žádost za vydání byla odmítnuta, protože prý to byly politické motivy, jež jsou u jednání rozhodné. Upozorňuji vás dále, chcete-li mít důkazy, že v Kunově zastřelil Rosenzweiga váš straník Scheithauer funkcionář vaší strany (Výkřiky.), který uprchl do Německa, který nebyl vydán, protože Německo prohlašuje, že ten muž se dopustil vraždy z politických důvodů. To nejsou pověsti, to jsou skutečnosti, přes něž nelze přejíti. (Výkřiky. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Heeger (pokračuje): Skutečností je, že pokračujete v politice, jež byla začata nár. socialisty. Vzali jste přece většinu nár. socialistů do svých řad. Přinutili jste tyto lidi, aby dělali určitou politiku, proti které se vůbec nemohou postaviti. Vy nár. socialisty docela kryjete. Mám tu přípis sudetskoněmecké vlastenecké fronty šumperské místní skupiny ústředí sudetskoněmecké strany, oddělení pro vedení osobního stavu v Chebu. (Posl. dr Neuwirth [německy]: Takové vůbec není a to je již důkaz, že je to falešné!) Je to. však fotografováno! (Posl. dr Neuwirth [německy]: Protože jste to nejdřív padělali a potom fotografovali! - Výkřiky. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Heeger (pokračuje): Tady stojí (čte): "Vyřizuje váš cenný přípis sděluji vám, že jsem byl hlášen pod čís. 167.281 jako člen." Následuje jméno, jež vynechávám. (Posl. dr Neuwirth [německy]: Sem s ním!) Řeknu vám je osobně, protože nechci dát toho muže v šanc, chráním vaše straníky lépe než vy. Ten muž byl předsedou rozpuštěné německé nár. soc. dělnické strany, je zaměstnán na vedoucím místě města, měl po rozpuštění velmi mnoho nepříjemností a prosí nyní, aby jeho jméno nebylo v žádném případě nikde uváděno. "Chtěl bych se proto přimluviti, abych byl veden pod číslem tolik a tolik." Zde je prohlášení o přistoupení (ukazuje fotografii), stojí zde jméno a příjmení a čís. 167.281.

Chci jen ukázati, jak vedete evidenci svých členů, zvláště tam, kde je vám nepříjemné, aby veřejnost o tom věděla. Je to tatáž politika, jakou jsme zažili u nár. socialistů. Vzpomínáme si, že dr Kellner ve výboru prohlásil: "Dopouštějí-li se mladí lidé takových věcí, je to idealismus, lehkovážný a nerozumný idealismus, možná i nenávist k režimu". A tuto nenávist venku pěstujete. Vidíme-li nyní tuto celou politiku, vzpomeneme si na tehdejší nár. socialisty, kteří dnes již úplně zakotvili ve vašich řadách. Kdo by si nevzpomněl na proces Volkssportu v Brně, kdo by si nevzpomněl na to, že pánové Jung a Krebs vstali a prohlásili: "Tito mladí lidé nemají být obžalováni a vidí-li v tom státní zástupce trestný čin, nemá žalovati

mladé lidi, nýbrž vůdce". Státní zástupce udělal tenkráte panstvu radost a podal žalobu. Krebs tehdy prohlásil, že bude v imunitním výboru sám žádati za svoje vydání a když k tomu došlo, obvinil všechny ostatní německé strany ze zrady lidu, protože nemluvily proti jeho vydání. Tito mladí lidé sedí ve vězení a pánové Jung, Krebs a Schubert jsou říšskými poslanci v Německu. Také u vás je mnoho mladých lidí, kteří byli pro zákon na ochranu republiky a pro ducha, který vnášíte do politiky, odsouzeni a nemají od vás co očekávati, ani ochrany ani pomoci. Proto obviňujete všechny aktivistické strany ze zrady lidu. Každého, kdo se odvažuje jinak mysliti, obviňujete z velezrady. A tak tvoříte ducha, jenž stojí v rozporu s tím, co se zde na parlamentní půdě děje. Vytýkáte nám, že jsme hovořili 17 let. A ve volebním boji jste prohlásili, že nyní musíte jednati. Od několika měsíců jednáte, čeho jste však tím dosáhli? (Posl. dr Neuwirth [německy]: Zakazujete nám to, proto se k jednání nedostáváme!) Jednáte, nikoliv však činy, nýbrž obchodujete suknem.

Mám tu zase jeden původní spis (čte): "Sudetskoněmecká strana, předseda Konrád Henlein, okres Krnov, kraj 14, oddělení hospodářské - týká se továren na látky, jejich známek atd."Tu stojí: "Drazí kamarádi! Zde vám oznamujeme továrny na sukna, jež jsou členy našeho hnutí." Následují jména. "Z nich jest tato zvláště schopná výkonů a vyrábí zboží levnější a prostřední jakosti." Potom tu stojí: "Tyto podniky podporují Henleinovo hnutí." Neuvádím jména v zájmu dělníků, protože tyto továrny provádějí také státní zakázky. Jsou to podniky podporující Henleinovo hnutí; tedy velcí textilní podnikatelé jsou podporujícími a otevřenými členy Henleinova hnutí. To nepřekáží, že potom vystupujete a říkáte: "Vy, dělníci, musíte bojovati proti podporujícím podnikatelům".

Tedy, jednáte vskutku, nikoliv však parlamentními činy, nýbrž obchodujete suknem (Potlesk.) Bezpochyby chcete zavésti uniformování své celé strany. Tu potřebujete již nyní nutné styky. Nuže, pochopíte, že na to se musí odpověděti, vedete-li zde s parlamentní tribuny úplně nezadržitelné a vlastně z rámce parlamentní slušnosti se vymykající útoky proti jiným stranám.

Nyní několik skutečností. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Jak již řečeno, je vám to nepříjemné. Ale tu se nedá nic dělati. (Výkřiky posl. Kundta a inž. Peschky.) Podívejte se, kol. Peschko, jste přece akademik, jste jedním z těch, kdo jedli chytrost lžicí, jedním z těch, jehož na schůzích označujeme jako periferního clowna, nemáte proto vskutku příčiny, abyste se tu zvlášť rozčiloval. Kol. Kundt řekl ve své řeči o zákoně o stranách mezi jiným i o demokracii, že se tu z ní tropí blázny a že tato demokracie v československém státě je jen označením. Chtěl bych zde připomenouti slova pana presidenta-Osvoboditele Masaryka, který jednou řekl: "Demokracie není prázdný rámec, do kterého může každý vložit co chce. Svoboda je často těžší než povinnost." Chápete demokracii jinak, pro vás platí za demokracii Hitlerova diktatura. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Zavedli jste zde ve státě ve svých řadách zásadu totality a princip vůdce. Tyto skutečnosti jsou v rozporu s nejprimitivnějšími demokratickými pojmy, nejste, pánové, ničím jiným než demokraty řečí, užívajícími zařízení, svobod demokracie k tomu, abyste mohli jako nedemokraté bojovati proti demokracii. Kol. Kundt, který viděl lepší dny (Německé výkřiky komunistických poslanců: Lepší dny jako bílý gardista!), ale byl slušnější - nevím je-li dnes ještě v politickém pracovním úřadě - měl ohledně stran, proti kterým dnes bojuje, lepší mínění; přicházel často k těmto stranám a jednal tehdy jinak než dnes. Ovšem byl člověkem, který se na své nynější hnutí nemohl spolehnouti a dělal docela jinou politiku, než jaká odpovídala jeho přesvědčení. Tento pan Kundt prohlásil nyní ve své poslední řeči - a to bych chtěl ještě zvlášť konstatovati že prý němečtí soc. demokraté žádali za rozpuštění tehdejších německých odborových organisací. Řekl dále, že jsme dělnictvo s jeho rodinami připravili o skrovný zbytek obvyklých podpor nezaměstnaných. Tyto peníze pro nezaměstnané na návrh tak zvané německé dělnické strany německá soc. demokracie dělníkům prostě ukradla. (Německé výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany: Kde jsou ty peníze?) Ano, kde jsou ty peníze? My jsme je tedy ukradli? Jak můžete na parlamentní půdě vznésti tak nehorázné obvinění, aniž můžete uvésti pro to nejmenší důkaz! Nikomu nebyly peníze ukradeny. Proč tyto německé odborové organisace byly rozpuštěny, ví pan Kundt stejně dobře jako já, tehdy byl ještě jiného názoru stran tohoto rozpuštění. Tedy nikoliv z důvodů, které zde byly uvedeny, nýbrž proto, že odborových organisací Jung a Krebs zneužívali k politickým účelům. Když však tyto odborové organisace byly rozpuštěny, kol. Kundt ... (Německé výkřiky: Nebylo tu přece již peněz!) Ano, nebylo tu již vůbec peněz a co tu ještě bylo, to bylo předem uklizeno. Nevyčítám vám to vůbec. Je však neslýcháno obviňovati politickou stranu, že peníze ukradla. To je jednání, jež musí být podrobeno ostré kritice.