Ku konci bych se chtěl zmíniti ještě o otázkách živnostenských, zejména o významu odboru obuvnického, krejčovského a jiných. Naši obuvníci si stěžují, že státní správa jim znemožňuje vycházeti po dobrém s vojenskými úřady.

Všimněme si, jaké byly dříve ceny, jaké jsou dnes a jaké jsou příčiny případných stížností. Za vojenské vysoké boty s podšívkou se r. 1930 platilo obuvníkům 236 Kč, r. 1936 pouze 126 Kč. Za vysoké boty bez podšívky se platilo r. 1930 217.60 Kč, r. 1936 pouze 115 Kč. Při tom r. 1930 stála stopa jádrové kraviny 11 až 13 Kč, kdežto dnes stojí 9 až 11 Kč. Podešev tříslový stál r. 1930 asi 40 Kč 1 kg, dnes 38 Kč. Ceny surovin byly tedy sníženy poměrně málo, naproti tomu však vojenská správa velmi podstatně snížila výplatu našim obuvníkům, a nebýti nepatrného příplatku, který dostávají tito drobní živnostníci od ministerstva obchodu, nemohli by naši obuvníci vůbec vojenskou obuv dodávat.

Zajímavé je, že - ministerstvo nár. obrany lpí na tom, aby vojenská obuv byla vyráběna výhradně z kůže dobré, vyráběné tříslem. Bohužel moderní racionalisační výroba, která převládá v Československé republice, zatlačila tříslovou výrobu a dnes máme u nás jen 5 továren, které se touto výrobou zabývají. Ale horší důsledek má pro nás okolnost, že vyvážíme naši dobrou surovinu, naše surové kůže za hranice a že z ciziny kupujeme kůže spatné, ze kterých se pak má vyrábět obuv pro naše vojáky. A nejsmutnější je, že tyto dobré kůže vyvážíme do Německa, že vyvážíme je k vyzbrojení německé armády, která ohrožuje naši Československou republiku. V tom je nutno také, aby se stala určitá náprava, je nutno, aby po této stránce věnovala se této otázce větší pozornost.

Vedle našich obuvníků jsou to krejčí, kováři a sedláři. I po této stránce musíme věnovati pro budoucnost živnostenskému dorostu větší pochopení. Není možno, aby armáda zde jedenkráte stála a neměla tak zv. profesionistů, aby armáda neměla dobrých krejčí, obuvníků, sedlářů a jiných profesionistů, na které v době války je nutno počítati a bez kterých armáda se nemůže obejíti.

Probereme-li tyto jednotlivé věci, dospějeme k tomuto závěru: je nutno, aby po uzákonění osnovy zákona o obraně státu naše vláda zabývala se dalšími problémy. Musí se zabývati novelisací automobilového zákona, musí býti provedena úprava silniční a musí býti věnována péče letecké službě, musí býti řešena otázka elektrisace československého venkova, musí býti vyřešen zákon nemocniční, musí býti proveden zákon o výrobě radioaparátů, musí dojíti k uzákonění návrhu zákona o elektrotechnické živnosti, je nutno řešiti otázku podpory našeho hasičstva a sborů samaritánských, ale je také nutno, aby řešena byla otázka dodávkového řádu, aby tento vyhovoval potřebám drobného a středního živnostnictva.

Ke konci chtěl bych ještě se zmíniti o otázkách daňových, o kterých se mluví v §u 115 osnovy. Je pravda, že ústavně-právní výbor bude ještě pilovati na předložené osnově, že ještě dojde v těchto hodinách ke změně některých paragrafů, a je nutno vysloviti obavu, kam by to vedlo, kdyby byla dána úplná vůle naší byrokracii, kdyby nebylo možno určitými zásahy se strany sborů zákonodárných dojíti k regulaci otázek daňových.

Mám před sebou dva případy, které charakterisují, jakým způsobem se provádí v našem státě berní prakse. Berní správa v Praze II sděluje obchodníku zbožím textilním a pleteným, že zaplatil sice částku na dani obratové ve výši 9.337 Kč, ale poněvadž měla býti zaplacena tato splátka 11. srpna, byla však zaplacena 12. srpna, předepisuje mu 5 %ní zvýšení daně, které činí 466.85 Kč. Tedy za to, že obchodník neměl 11. srpna peníze v pokladně a odevzdal je 12. srpna, páni byrokraté na berní správě v Praze II předepíší mu pokutu ve výši 500 Kč. Ale zajímavé je ještě to, že tento obchodník měl přeplacenou daň na jiném kontě na dani přímé ve výši skoro 9.000 Kč. Tedy nemohla berní správa, resp. berní úřad s tohoto konta převésti položku na zaplacení daně z obratu? To neudělal, ale tomu obchodníkovi za to, že o den později vyřídil platbu, dal 500 Kč pokuty.

Mám zde však jiný případ a řekl bych případ ještě drastičtější, z malého městečka v Podbrdí, z Rožmitálu. Je tam zámečník, který dluhoval určité daňové nedoplatky. Berní úřad v Březnici mu vyhrožoval, že mu dá do prodeje jeho majetek. Poplatník odešel do záložny a sjednal tam, aby za daňové nedoplatky do vyřízení odvolání záložna ručila. Záložna mu vydala potvrzení, poplatník toto potvrzení odevzdal v dobré vůli bernímu úřadu v Březnici a berní úřad nařídil, aby záruční list byl proplacen. Pro toho malého živnostníka znamenalo to proplacení 20.000 Kč na daních. A když částka byla proplacena, napsala berní správa poplatníkovi, že jeho žádost o vyřízení rekursu a odvolání se zamítá, a zamítá se také žádost o odpis daně, poněvadž daňové nedoplatky jsou již zaplaceny. A dnes, vážení, tento muž, kterému je 77 roků, poplatník, který stojí přímo nad hrobem, dožaduje se, aby zde bylo uznáno právo a aby nebyl vyhnán ze svého domečku, poněvadž již nemůže ve své živnosti jako strojní zámečník pracovat. Proč uvádím tyto dva případy? Mohl bych jich uvésti více. Uvádím je proto, abych zde dokumentoval, jak nešťastně naše byrokracie zasahuje a jak nešťastně mezi občanstvem šíří nespokojenost.

Jestliže máme dojíti k brannosti národa, jestliže máme národ vychovat pro to, aby se v dohledné době postavil na obranu státu, můžeme to udělati jenom tenkráte, jestliže se tento národ bude ve svém státě cítiti také jako doma. Spokojenost občanstva zabezpečuje jeho brannost. Co je nám platno, jestliže chodíme mezi lid, jestliže na táborech lidu vyzýváme národ k brannosti, voláme jej k povinnosti ve prospěch státu, jeho suverenity, když na druhé straně nešťastnými zákroky naší finanční byrokracie tato brannost národa je podlamována? (Potlesk.) V tomto směru je nutná náprava. V tomto směru je nutno, aby naše republikánské úřady se umoudřily a aby zjednaly právo všude, aby dovedly chápat člověka, aby dovedly vycítit, kdy je nutno zasáhnout, ale aby dovedly také vycítit, kdy je nutno, jak se říká, uvolnit. Jsouce si vědomi všech okolností, za kterých nám byla předložena osnova zákona na ochranu státu, jsouce si vědomi, že postupujeme vládě a orgánům jí určeným kus své vlastní pravomoci, děláme to jenom proto, že víme, že zákona bude upotřebeno tehdy, kdy toho bude nejnutněji zapotřebí. Rádi se vzdáme dočasně svých práv, abychom zachovali práva a svobodu našemu národu pro budoucnost.

Jménem živnostensko-obchodnického stavu, jménem strany živnostenské, která mnoho si má stěžovati do nynějšího režimu, prohlašuji, že i za cenu těchto obětí budeme pro osnovu hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Sandner.

Posl. Sandner (německy): Slavná sněmovno! Osnova zákona o obraně státu, jež nám byla předložena k rozpravě, jest jednou z nejpronikavějších osnov, které byly od chvíle, kdy byla usnesena ústava státu, předloženy zákonodárným sborům. My ze sudetskoněmecké strany uznávajíce to zkoumali jsme předloženou osnovu se vší svědomitostí, střízlivě a věcně a při tomto zkoumání jsme zvláště přihlíželi jak k situaci zahraničně politické, tak i vnitropolitické, ve které náš stát jest.

Chci napřed připomenouti a zmíniti se, že by sudetskoněmecká strana byla bývala ráda ochotna uděliti svůj souhlas k osnově zákona o obraně státu, poněvadž se zásadně kladně stavíme k právu každého státu, aby se všemi prostředky, které má po ruce, bránil tam, kde se cítí ohroženým. Vycházejíce z této situace, jak se jeví v zahraniční a vnitřní politice, nemohli bychom zásadně naprosto nic namítati proti osnově zákona o obraně státu. Jen se domníváme, že takový zákon musí býti vždy v souladu s danými politickými předpoklady, s nimiž musíme počítati.

Uznáváme veskrze nejistou zahraničně-politickou situaci, jaká jest dnes v Evropě, která jest na přelomu. Souhlasíme veskrze s vývody soc. demokratického řečníka, když prohlašuje, že Společnost národů selhala, že kolektivní bezpečnostní smlouvy nedovedou dnes poskytnouti jednotlivým státům tu míru bezpečenství, na kterou se pomýšlí. Vycházeje z tohoto poznání měl by každý stát pečovati o svou bezpečnost. Tyto myšlenky nejsou pro nás ostatně nové a domnívám se, že jsme je již vyslovili, že jsme již dříve na ně ukázali, když německá soc. demokracie je dnes konečně také jednou vzala na vědomí. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Ale i z důvodů vnitropolitických prohlásili jsme zásadně již ve výborech, že bychom neodepřeli svého souhlasu myšlence na obranu státu, kdyby odpovídala daným politickým okolnostem. Neboť víme velmi dobře, že právě se zřetelem k vnitropolitické situaci by bylo politicky velmi cennou událostí, kdyby byl býval předložen zákon o obraně státu, který by byl mohl býti přijat všemi stranami tohoto státu. K tomu by ovšem bylo bývalo potřebí, aby oposice byla přibrána k poradám a projednávání návrhu zákona tak, aby měla skutečně dojem, že má spolu s jinými při těchto tak důležitých rozhodnutích rozhodné slovo. Jsouce si vědomi své situace a poměrů mezi sudetskými Němci byli bychom rádi k tomu přispěli, abychom prohlásili a připojili ony podstatné a rozhodné části, které zákonu chybí, a byli bychom jej rádi učinili cennějším, pokud se týče jeho jistoty a použitelnosti. Ale jak již řečeno, nestalo se to, neboť ačkoliv se na různých stranách tvrdilo, že zákon o národní obraně je skutečně věcí, která přesahuje rámec koaliční vlády, a ačkoliv sám pan předseda vlády dr Hodža mluvil o demarkační čáře, na níž chtěl pro souhlas se zákonem soustřediti všechny státotvorné strany, musíme přece konstatovati, že i tento důležitý a rozhodný návrh zákona byl vypracován a projednán podle obvyklých koaličních metod, na které jsme si v této sněmovně již skoro zvykli. (Potlesk.)

Prohlásili nám sice, že prý tento návrh zákona byl připraven sedmiletou prací ve vládě, prohlásili nám sice, že látka k němu byla ve 140 schůzích se všech hledisek probrána. Zákonodárný sbor měl sotva 4 neděle času, aby se zabýval tímto návrhem zákona, byl promrskán ve výborech a je právě promrskáván v plenu a oposice, to si musí ujasniti, má při těchto metodách jistotu, že má při této osnově zákona právě tak málo co mluviti, jako při ostatních osnovách zákonů, které byly až dosud přijaty. Mluvilo se zde ovšem o tom, že my, oposiční sudetskoněmecká strana, nemáme takového vlivu jako zástupci německé soc. demokracie. (Slyšte! Slyšte!) Je-li soc. demokracie tak hrda na to, že má jako vládní strana vliv na zákon tak důležitý, vliv, který je odpírán straně, za kterou stojí 70% Němců, je to podle mého dojmu symptom o průběhu a vývoji hospodářství v tomto státě. (Potlesk.) Konstatuji, že tato osnova zákona bude pravděpodobně přijata jako všechny dosud předložené zákony a výsledek nebude ničím jiným než diktátem koaliční většiny, do nějž oposice nemá nic, ale zhola nic co mluviti, nemluvě ani o přispění. Ministr nár. obrany Machník prohlásil, že v politicky nebezpečných dobách musí všechny rozdíly mezi stranami zmizeti a smí býti jen jedna strana: národ odhodlaný k obraně státu. Pánové, to jsou velmi krásná slova. Domnívám se, že neshody mezi stranami, které mají zmizeti v případě války, měly již zmizeti při přípravách návrhu tohoto zákona. (Potlesk.) Konstatuji však: činili jste již při přípravných pracích pro tento zákon rozdíl mezi koalicí a oposicí a tím i mezi zástupci lidu, kterým jste přiznali právo na odpovědnou spolupráci, a těmi, kterým jste ani neposkytli právo zaujmouti k věcem věcné a plodné stanovisko. Domnívám se, že snad kdysi přijde doba, až nebude vše v pořádku a až se ukáže, jaké slabiny má tato osnova, že se bude právem dnešní koalici vy týkati: "Proč jste nás nevyslechli, proč jste nevzali na vědomí naše vážné pochybnosti, proč jste nás vyloučili ze spolupráce na tak důležité a rozhodující osnově?" Potom ponesou odpovědnost ti, kteří se dnes domnívají, že se mohou obejíti také bez oposice.

Přesto bychom byli pro osnovu zákona hlasovali, neboť tyto věci nejsou pro nás novinkou, kdyby - proč by to nebylo možné koalice při přípravných pracích a projednávání osnovy zákona věnovala svědomitému zkoumání poměrů v tomto státě tu náležitou péči, která by byla mohla naplniti osnovu zákona duchem, který by byl schopen uklidniti i obavy národnostních menšin, obavy oposice. Kdyby duch osnovy zákona, jeho ustanovení byla odpovídala zásadám spravedlnosti a rovnosti, byli bychom i za těchto okolností, ač byla oposice vyřazena, pro osnovu zákona hlasovali. Ale tak jsme museli osnovu zkoumati především se stanoviska sudetských Němců.

Neboť my již musíme míti na zřeteli zájmy těchto 31/2 milionu lidí, které jste v memorandu III prohlásili za nepostradatelnou integrující součást tohoto státu. (Potlesk.) Naší povinností bylo zkoumati osnovu zákonů především s hlediska národnostní otázky, a žádný z vás nemůže popříti, ze národnostní otázka existuje, že je evidentní a že je dnes ve stadiu, v jakém snad po celých 16 let před námi nebyla. Bylo nám příkazem povinnosti a odpovědnosti, kterou neseme, zkoumati osnovu z těchto perspektiv. Jak se při tom věci mají? Nemusím se odvolávati na řeči, které jsme přednesli, nemusím se odvolávati na to, jak jsme vám vylíčili situaci mezi sudetskými Němci. Stačí, poukáži-li, jaké řeči v neděli přednesli zástupci nově konstituované mladé aktivistické fronty. Stačí poukázati na řeč pan a Jaksche v Podmoklech, která není ničím jiným než slabým odleskem řečí, které zde přednášíme již celý rok. (Potlesk.)

Musili jsme osnovu tohoto zákona zkoumati a musili jsme se tázati, neoživl-li také v tomto zákoně neblahý duch národnostního záští a nevyřešené národnostní otázky, nelze-li také v tomto zákone zase nalézti ono rozdělení občanů na státní občany první a druhé třídy, museli jsme zkoumati, zda v tomto zákoně neožil zase duch neznalosti národnostní otázky, a musili jsme se tak tázati nejen s ohledem na odpovědnost, kterou máme ke svým vlastním voličům, k sudetským Němcům, musili jsme se takto tázati také jako volení zástupci tohoto státu, a je dosti absurdním, že jsme si my z oposice položili rozhodující otázky odpovědnějším způsobem než zástupci koalice. Domníváme se, že zákon takového významu jako osnova zákona o obraně státu by měl býti nejlepším zákonem, jaký může býti vytvořen, že by osnova zákona o obraně státu musila zkoumati všechny předpoklady, které jsou politicky dány, že by byla musila vzíti v úvahu všechny politické činitele a okolnosti, které nepopiratelně existují, že by však nemohla býti tak upravena, jak se to stalo. Řekl bych: v zákulisí koaliční vlády, která zvláště v národnostních otázkách zvykla až příliš přímo na pštrosí politiku, strkati hlavu do písku a nebrati na vědomí věci, které jsou nepříjemné. Zkoumali jsme dlouho a důkladně, byli jsme si zcela vědomi významu rozhodnutí, které jsme měli učiniti. Byli jsme si vědomi tím spíše váhy svého rozhodnutí, ježto jak prohlášení pana předsedy vlády dr Hodži, tak i různé hlasy českého tisku nás naprosto nenechávají v nejistotě o tom, jaká váha se bude rozhodnutí naší strany v této otázce přikládati.

Často padlo slovo, že buď " ano" nebo "ne" rozhoduje o loyalitě nebo illoyalitě určité strany. Nedopustili jsme, aby tyto věci měly na nás nějaký vliv. Zkoumali jsme věci, jak jsme nejlépe mohli, a dospěli jsme k závěru, že osnova, o níž debatujeme, neodpovídá dvěma politickým předpokladům, které jsou již jednou v tomto státě dány, protože prostě pomíjí, jak jsem se již zmínil, politické události a protože byl vytvořen zákon, který sice na jedné straně buduje tím, že mobilisuje byrokracii, na druhé straně však zároveň boří, protože velkou část občanstva přivádí do nálady, která není zrovna vhodná pro pozdvižení brannosti, branné pohotovosti tak, jak si ji všichni přejeme.

Především to byly důvody našeho národnostně politického hlediska, které nás přivedly k tomuto poznatku. Předložená nám osnova zákona je plna možných a podmíněných ustanovení. Chybí však všechna jasná ustanovení, kde a kdy jest jednotlivých zákonných ustanovení užíti. Ačkoliv jsou v osnově obsaženy nejtěžší zásahy do soukromého života jednotlivcova, ačkoliv obdařuje byrokracii a řadu činitelů skoro neuvěřitelnou mocí, chybí v osnově především nedvojsmyslná a jasná ustanovení, která jsou zárukou, že se zákona nebude národnostně-politicky zneužívati. Ve státě, v němž jsou vnitřní poměry tak utvářeny, že se neuznává národnostní otázka, byly by ty věci snad méně povážlivé a byli bychom méně nedůvěřiví. Ale ve státě, kde jsou poměry utvářeny tak jako u nás, kde existuje tak dalekosáhlý národnostní problém jako u nás, takový stát nemůže tvořiti zákony, které mají eventuální a podmíněná ustanovení a které skýtají možnost pro odnárodňování a národnostní křivdy. Tím nemá býti řečeno, že zákonodárci sami mají tyto špatné a zlé úmysly. Ale kdo z vás bude moci zabrániti, aby podřízené orgány, aby venku páni okresní hejtmani a komisaři nezneužívali zákona, který skutečně může sloužiti k ještě většímu prohloubení propasti mezi národy, než tomu již je, a může vytvořiti poměry, které nejen dají vzniknouti psychose, ale které i mohou z této psychosy vyvoditi důsledky. Nezabývali jsme se přece těmi věcmi teprve od včerejška. Máme přece své zkušenosti. Věci se mají přece tak, že v těch 16 letech, která jsou za námi, a zvláště pak v poslední době je řada příkladů pro to, jak může býti zákonných ustanovení, nařízení a výnosů s národnostního hlediska zneužíváno. Domníváme se, že zákon bude pro určité lidi, kteří venku pracují, neustálým pokušením, aby ustanovení jeho paragrafů národnostně-politicky zneužívali.

Zákon bude, a v případě války tomu nebudete moci zabrániti, jednoho dne dole v malém měřítku zneužit jako nástroj odnárodňování. Myslím zde jen na § 19, na definici státní nespolehlivosti, myslím na všechny části zákona, které jsou způsobilé vyvolati závěry, podle kterých nejen desetitisíce, nýbrž statisíce pracujících ztratí zaměstnání, myslím na př. na to, že se právě německá soc. demokracie před hodinou na to odvolávala, že se podařilo vlivu vládních stran dosáhnouti, že byla z §u 19 vypuštěna definice, která se vztahuje na členy rozpuštěných stran se zpětnou platností. Krásný úspěch! Toto ustanovení bylo sice z textu §u 19 vypuštěno, bylo však za to pojato do důvodové zprávy a skýtá tak podřízeným orgánům možnost, aby si přesto počínali tak, jak to bylo původně zamýšleno. (Potlesk.) Nevím, je-li vám jasno, co to znamená. Domnívám se, že každému rozumnému člověku je jasno, že nelze každého jednotlivého člena kdysi rozpuštěných stran považovati za nepřítele státu, každý rozumný člověk bude věděti, že je šílenstvím označiti předem těchto 150.000 až 200.000 lidí s jejich členy rodiny za nepřátele státu. Prohlašuji: Není-li zde nepřátel státu, získáte si je takovými ustanoveními. (Potlesk.) 150.000 lidí označujete předem jako nespolehlivé, jako nepřátele státu, proti kterým nutno použíti tohoto zákona. Pánové, táži se vás: Co se má státi s hlavami těchto 150.000 lidí v této době krise a všeobecné hospodářské nouze? To nazýváte zákonem o obraně státu! K tomu ještě, pánové, přistupují ustanovení především VI. hlavy: vytvoření pohraničního pásma, což neznamená nic jiného než vytvoření dvojího území s dvojím právem; vlastního území s plným právem a pohraničního území s menšími právy. K tomu přistupují všechna ustanovení, ke kterým jsme již ve výborech zaujali stanovisko a která nejsou schopna splniti a dosáhnouti toho, co se touto osnovou zákona zamýšlelo.

Řekl jsem již, že netvrdíme, že tu jsou konkretní úmysly, aby zákon byl národnostně politicky zneužit. Ale víme právě tak dobře, že žádný z vás, který nás ujišťuje svými dobrými úmysly, nemůže převzíti záruku, že se zákona nebude zneužívati. Zkušenosti, které jsme získali, mluví za celé svazky. Máme již po léta zákon na ochranu republiky. Co se stalo z tohoto zákona a z jeho použití? Kryje se to s úmyslem zákonodárcovým, používá-li se zákona na ochranu republiky na př., nosí-li mladíci bílé punčochy, nebo když někdo na Šumavě nosí hubertusový plášť, jehož kožené knoflíky mají řemínky náhodou spleteny v podobě skobového kříže? Každý Čech, který nosí hubertus, má tytéž knoflíky. Anebo odpovídá to zákonu na ochranu republiky, byly-li v Krnově konány domovní prohlídky, protože několik mladých lidí zpívalo na návsi písničku. jejíž konečný verš zněl: Zicke, zacke, zicke, zacke, hei, hei, hei! Nestydíte se tvrditi, že toto volání je skryté provolávání zdaru skobovému kříži. Pánové! Jako se zde ujalo neuvěřitelné zneužívání zákonných ustanovení, takže dnes každý četnický strážmistr venku dělá ochranu státu svým způsobem, právě tak se může státi s ustanoveními tohoto zákona, která snad byla vypracována a projednána s nejlepší vůlí. která však se mohou venku zítra nebo pozítří státi nástrojem národnostně politického zneužívání.

Domníváme se, že menšina, v jejímž srdci stále ještě žijí trpké zkušenosti. které jsme musili učiniti. se nemůže spokojiti s ujišťováním a sliby, připouštím, odpovědně myslících lidí. že taková menšina s takovými zkušenostmi a s takovou minulostí musí žádati záruky, žádá-li se na ní, aby dala svůj souhlas k takovýmto ustanovením.

Skutečnost, že na osnově není nikterak. ale vůbec nikterak viděti. že jste odhodláni jednati s ohledem na národnostní otázku s otevřenýma očima, se nám zdá býti především důležitou a podstatnou. Osnova není nesena vůlí k rozřešení národnostní otázky, ale staví zase národnostní menšinu před hotové skutečnosti, aniž jí byla poskytnuta možnost zaujmouti rozhodné stanovisko. Bylo by bývalo záhodno zkoumati, dříve než byl návrh zákona předložen zákonodárným sborům. poměry ve státě, zkoumati především předpoklady nejen na německé, nýbrž i na české straně. pokusiti se návrh zákona sepsati tak, aby odpovídal těmto existujícím psychologickým předpokladům jak u menšinového, tak i u většinového národa. To se nestalo. Domníváme se, že při takovém zákoně musilo jíti o to, mobilisovati nejen paragrafy. nejen byrokracii, nýbrž, a to především, mělo jíti o mobilisaci lidí a lidských srdcí. V této osnově jste však mobilisovali jen paragrafy, jen byrokracii a veřejnou moc, zapomněli jste vsak, že kriterium brannosti státu spočívá na radostném a upřímném souhlasu obyvatelstva.