A s mravního hlediska si musíme říci, že jsme se do válčení pouštěli toliko tehdy, když bylo třeba obhájiti svobodu, ale zejména obhájiti a utvrditi myšlenky, které se k blahu národa a lidstva zrodily v mozcích českých lidí. Na upevnění těchto myšlenek jsme se tedy chápali zbraní, ale nikdy ne, abychom svoji kulturu násilím vtiskovali někomu jinému. (Potlesk.) To je rozdíl myšlení českého člověka a německého člověka. (Posl. dr Eichholz: A co menšiny?) Německá menšina? Já vám něco povím. Na tuto věc mám svůj názor. Vy se ustavičně hlásíte k velkému německému národu, ale podle toho, jak jste až dosud manifestovali, zejména v kultuře, ducha velkého německého národa, neprovedli jste žádný jiný důkaz než ten, že k tomu velkému německému národu nepřináležíte, poněvadž ukázky vašeho umění, pokud pramení v této zemi, a ukázky vaší vědy nikterak nemohou dosahovat vysoké úrovně vědy velkého německého národa. (Potlesk.) Divím se vůbec, že se k tomuto velkému národu dovolujete hlásit a že vás tento velký národ chce přijímat.

Pán kol. Richter mluvil také o psychose, kterou vyvoláváte. Z čeho vznikla ta psychosa? Vznikla z toho, že se německému národu ustavičně namlouvalo a nakonec namluvilo a domyslí vtisklo, že se mu přikládá nějaká vina, které nespáchal, že trpí za viny nespáchané, za viny cizí a že tedy všechno to, co s hlediska mezinárodní politiky bylo důsledkem této viny, je vyložená křivda a nespravedlivost, kterou musí německý národ napraviti. Toto přesvědčení se vtisklo německému národu. Připustím, že by bylo lze argumentovat takto: německý národ se neztotožňoval s tím, co chtěla německá dynastie a co chtěla snad německá armáda, a byl donucen k tomu, aby ve světové válce šel za cíli, které byly cíli německé dynastie a německé armády, ale nebyly cíli německého národa. Tak by bylo lze argumentovat, kdyby následovalo něco jiného, totiž kdyby německý národ poválce byl ukázal, že takhle skutečně smýšlel. Ale dnes stojíme před faktem, že celý národ se ztotožňuje s politikou, která je v pravém opaku k tomu, o co se snažili ti, kdož mluvili o křivdách páchaných na německém národě. Je to tatáž politika, kterou dělali Hohenzollernové, před válkou německá armáda dělala tutéž politiku a tutéž politiku dělá Hitler a jeho armáda, ale dnes je nade vše jasno, že tuto politiku dělá 99% německého národa. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Vážení pánové, my si musíme uvědomiti, že tato psychosa byla přenesena také do vrstev, které obývají území Československé republiky a které dnes representuje sudetskoněmecká strana. Sudetskoněmecká strana měla příležitost, aby tady ukázala svoji státnost, o které několikráte dokonce její vedoucí činitelé mluvili, měla příležitost to dokázati při projednávání této osnovy zákon.

Konstatuji, že sudetskoněmecká strana v branném výboru a také v ústavně-právním výboru prohlásila, že s některými ustanoveními osnovy zákona souhlasí. Ale vždycky musíme souditi po závěru každého činu. Teď stojí sudetskoněmecká strana před otázkou, zdali skutečně před celým světem chce ukázati, že stojí za státem, že je ochotna brániti tento stát, či že to činí s určitými výhradami. Výhrady by byly možné v jednom případě: kdyby v našem státě platilo dvoje právo, jedno pro Čechy a Slováky a druhé pro Němce a Maďary.Velmi dobře víme - a žádné kverulanství, žádná stížnost před kterýmkoliv světovým tribunálem toto vědomí nezvrátí - že máme jedno právo a v tom právu je obsažena také určitá povinnost, jak se chovati k občanům, kteří nejsou příslušníky státního národa. A před několika tribunály v uplynulých letech na stížnosti jak Němců, tak Maďarů bylo konstatováno, že v duchu těchto zákonů dali jsme těmto menšinám daleko více, než jim patřilo. (Potlesk. - Posl. dr Eichholz: Ale ne ve správě!) Pane kolego, poněvadž logicky z tohoto vyplývá, že se vám neděje pražádná křivda, že se vám nestala pražádná újma, nemáte důvodu, abyste před světem, když jde o obranu státu, činili nějaké výhrady. Vy je činíte a teď pravděpodobně nebudete hlasovat pro tuto osnovu. Učiňte gesto o své s státnosti a zvedněte bez výhrady ruce pro tuto osnovu zákona, který nesleduje nic jiného než snahu bránit se živlům státu nepřátelským a každému, kdo by chtěl napadnouti integritu hranic našeho státu. (Potlesk.) Tím nejlépe prokážete, jste-li státní či nic.

Ještě několik slov na adresu pana dr Szüllöho. Stěžoval si, že tato osnova zákona porušuje demokracii, znemožňuje lidem obranu a sahá na soukromá práva občanů. Otázku tuto už jsme si vysvětlili v branném výboru. Bylo nad veškeru pochybnost doloženo, že obrana obviněného ani v nejmenším neutrpí, naopak že bude daleko lepší, poněvadž ho budou soudit lidé znalí materie, jež má býti projednávána, a že ho budou obhajovat lidé, kteří svým působením a dobrovolně dali najevo, že mají kladný poměr k našemu státu. Nemůže nám přece nikdo zazlívat, že žádáme, aby ten, kdo obhajuje před čsl. soudy, měl kladný poměr ke státu; je naším dobrým právem to žádat, zejména v delikátních věcech, které, kdyby byly prozrazeny, znamenají možná daleko větší škodu pro stát než sám čin, který byl spáchán. My se prostě bráníme a nic jiného nekonáme než právě tuto obranu. Svou ústavou, mluvou presidentů i mluvou zákonodárných sborů jsme už několikrát dali slavnostně najevo svou neochvějnou vůli trvat na demokratických řádech našeho státu. Vydáváme-li zákon, který má obhájiti náš stát, který má znemožniti, aby jej kdokoli rozvrátil a jednal proti jeho zájmům, dáváme tím také nepokrytě najevo, že chceme dále trvat na demokratických řádech tohoto státu, a ani panu dr Szüllömu nelze tedy mluvit o tom, že porušujeme v nějakém smyslu demokracii.

Konec konců nutno si říci jedno: Nejlépe se lidé jeví, jakými jsou, když mluví ve své rodině. Mnoho lidí má dvojí tvář: na venek bůhví jak ušlechtilou a vznešenou a uvnitř v rodině se najednou ta tvář docela změní a z toho ušlechtilého a velikého muže se stává usurpátor, násilník. Promiňte tato tvrdá slova, tak to můžeme promítnouti a konstatovati u sudetskoněmecké strany. Já jsem v imunitním výboru nahlédl do několika žádostí za vydání poslanců sudetskoněmecké strany a prostudoval jsem si řeči, které vedli před svým voličstvem, čili ve své vlastní rodině, a ty řeči se velmi kardinálně liší od toho, co již několikráte tady bylo prohlašováno s tribuny sněmovní a co bylo mluveno ve výborech. To je velký rozdíl, čili je vidět, pánové, že máte dvojí tvář, dvojí jazyk; jinak mluvíte tam, kde to má být slyšeno v cizině, a jinak mezi svými lidmi.

To jsem měl za povinnost říci ještě k obsahu předložené osnovy a k debatě, která o této osnově zde byla vedena. Jinak se připojuji úplněk návrhu p. posl. Richtera, aby osnova byla přijata ve znění upraveném ústavně-právním výborem a aby veškeré podané pozměňovací návrhy byly zamítnuty. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Nyní přistoupíme k doslovům pp. zpravodajů o osnově zákona o obraně státu (tisk 400).

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru ústavně-právního, p. poslanci dr Dufkovi.

Zpravodaj posl. dr Dufek: Slavná sněmovno!

V debatě o osnově zákona o obraně státu byly zde pronášeny většinou projevy rázu politického, zejména bylo této debaty použito k vzájemné výměně, případně i kritice názorů mezi jednotlivými politickými stranami a směry. Na tyto názory dali si řečníci, kteří v debatě promluvili, většinou sami odpověď. Jako zpravodaj ústavně-právního výboru ve svém doslovu chci se proto omeziti nato, co se z debaty týkalo nějak osnovy samé, zejména také právní formy a ústavnosti osnovy zákona. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.)

Konstatuji, že v tomto směru nebylo zde v debatě proneseno celkem mnoho námitek nebo pochybností. Jistě velmi potěšujícím výsledkem celé debaty je skutečnost, že zástupci a všech stran v této sněmovně a tedy také zástupci všeho lidu v tomto státě bez rozdílu příslušnosti k národnosti, náboženství, ke stavům i politickým stranám uznávají potřebu zabezpečení řádné obrany státu. Radostné je zejména, že podle prohlášení stran budou pro navrženou osnovu zákona hlasovati zástupci všech národností a že tedy tento zákon bude znamenat, že v době pro stát důležité a obtížné může stát spoléhati na všechno své obyvatelstvo.

Jen zástupci dvou stran, a to strany komunistické a sudetskoněmecké, činili k osnově zákona určité výhrady. Komunisté prohlašují, že jsou ochotni zúčastniti se obrany státu v celém rozsahu, ale jenom za určitých podmínek. Tyto podmínky lze shrnouti jenom v jediný požadavek, totiž aby napřed byla ve státě provedena třídní revoluce a aby veškerá moc ve státě svěřena byla do rukou pouze dělnické třídy. (Výkřiky posl. dr Jar. Dolanského.) Při této mentalitě, která směřuje zřejmě k diktatuře jedné strany, resp. jednoho stavu, je ovšem těžko pochopitelné, že tatáž strana projevuje zároveň obavy, aby zákona, resp. jeho provádění nebylo použito k porušení principů demokracie. Podobně nemůžeme my, kteří jsme opravdovými a přesvědčenými zastánci a stoupenci demokracie, pochopiti zcela obavy o zachování demokratických zásad, které zde byly prohlášeny zástupci strany sudetskoněmecké, strany, která ve vnitřním svém životě je postavena na principu autority a nikoliv na principu demokracie a také se nikterak nepohoršila, když v sousedních státech byla zásada demokracie nahrazena diktaturou. Není jistě v zájmu ujasnění vzájemného poměru, když sudetskoněmecká strana mluvila zde jménem celé německé menšiny v tomto státě. Vždyť značně více než jedna třetina všeho obyvatelstva německé národnosti je zde zastupována jinými politickými stranami, které jasně prohlásily, že budou hlasovati pro osnovu zákona o obraně státu, ježto uznávají nutnost jeho pro tento stát i pro obyvatelstvo německé menšiny.

Nebezpečí, které by z totalitního principu v této věci hájeného sudetskoněmeckou stranou mohlo vzniknouti pro celou německou menšinu, bylo zde již uvedeno. Mohlo by se totiž také dedukovati, když určitá část menšiny chce si činiti právo na to, zastupovati celou menšinu, že také národ, který tvoří převážnou část obyvatelstva, má právo mluviti jménem všeho obyvatelstva tohoto státu.

Byla zde také zmínka, že pro obranu státu měla by býti provedena nejen mobilisace hmotná, nýbrž především také mobilisace srdcí. Myslím, že náš stát poctivě se snaží vykonati vše, aby plně získal i srdce všeho obyvatelstva. To ovšem předpokládá také, aby obyvatelstvo ve svém srdci uznalo tuto snahu a přiklonilo se celek tomuto státu. Jistě by se těžko mobilisovala srdce, která jsou pevnými svazky a pevnými páskami připoutána k zahraničním centrům, na př. k Berlínu nebo k Moskvě (Potlesk.) a která nejsou připoutána ku Praze a k tomuto státu.

Osnově zákona bylo vytýkáno, že rozděluje státní území na pásmo pohraniční a na území vnitřní. Bylo si stěžováno také, že i obyvatelstvo státu je rozdělováno na obyvatelstvo první a druhé třídy. Byla zde již odůvodněna nutnost určitých zvláštních obranných opatření v pásmu pohraničním, ve kterém je právě největší nebezpečí útoku nepřítele a ve kterém je právě proto také potřebí učiniti mimořádná opatření.

Bylo také vyvráceno tvrzení, že toto pohraniční pásmo má zahrnovati pouze obyvatelstvo německé národnosti. Bylo už jasně poukázáno, že pohraniční pásmo bude zahrnovati z větší části obyvatelstvo národnosti československé. Já chci k tomu ještě jenom připomenouti, že podobné pohraniční pásmo jest již dávnou nás zřízeno, a to v oboru celním, a že v tomto oboru nebylo obyvatelstvo tohoto pásma i přes přísnější předpisy nijak deklasováno.

Také po stránce obrany státu neexistují a nebudou u nás nikdy existovati dvě třídy obyvatelstva podle rozdělení národnostního, nýbrž bude zde existovati pouze jedna třída obyvatelstva, která bude tento stát v jeho obraně do krajnosti podporovat, a druhá třída těch, kteří této povinnosti ke státu a jeho obraně nesplní. Myslím, že tato druhá třída se deklasuje sama.

Byly zde také proneseny stížnosti, že pohraniční pásmo obydlené obyvatelstvem německé národnosti je nejvíce postiženo hospodářskou tísní a v důsledku toho také nezaměstnaností, že je hospodářským hřbitovem a zamořeno proto sebevraždami.

K tomu mohu pánové, z vlastní zkušenosti říci tolik, že obyvatelstvo českého území průmyslového je právě tak, ne-li více, postiženo hospodářskou krisí a nezaměstnaností. V německém území ovšem obyvatelstvo v době hospodářské konjunktury mělo možnost daleko vyšších příjmů nežli v území českém a navyklo si proto také na poměrně vyšší životní úroveň. A to je příčinou toho, že dobu hospodářské tísně cítí toto obyvatelstvo na sobě tížeji nežli obyvatelstvo českého území, právě tak těžce postižené, a že toto německé obyvatelstvo podléhá depresi hospodářské více nežli obyvatelstvo české.

Konečně je zde nutno také říci, že zlepšení hospodářské situace nemohou pánové očekávat, jak to zde bylo včera řečeno, jenom od státu, ale že také musí sami přiložiti ruku k dílu a ve svém území se snažiti zlepšiti hospodářské poměry.

Ústavnost zákonných opatření, tedy i ústavnost předložené osnovy zákona nemusí zde jistě býti hájena stranami oposičními. Většinové strany jistě nesčíslněkrát prokázaly, že jsou zastánci opravdové demokracie a že dovedly demokracii podle ústavy udržet i v dobách, kdy všude jinde již dávno byla nahrazena jinou formou.

Příslušníci strany komunistické a sudetskoněmecké jsou si jistě vědomi, že se jim dostává v tomto státě daleko více volnosti a svobody, nežli by se jim jí dostalo ve státech, které svou strukturou jsou třeba i jejich programu bližší.

I při provádění předložené osnovy zákona bude dbáno, aby soukromé zájmy občanstva a jeho svobody byly co nejméně obmezovány, pokud ovšem to bude srovnatelno s obranou státu.

Byla zde také pronesena námitka, že celá VI. hlava je neslučitelna s ústavou. Není tomu tak, neboť tato hlava nečiní nic jiného nežli to, že dává vládě zmocnění k provedení určitých opatření použitelných jinak pouze za doby branné pohotovosti státu podle hlavy V také i mimo tuto dobu branné pohotovosti státu, ovšem jen za okolností výjimečných a v případě mimořádného ohrožení statků právních, které mají býti zákonem chráněny.

Připustíme-li tedy zásadně delegaci zákonodárné moci, což naše právní teorie i prakse již učinily, nemůžeme tvrditi, že by takováto delegace např. podle hlavy V této osnovy zákona neodporovala ústavě, kdežto stejná delegace obsažená v hlavě VI by ústavu porušovala.

Při té příležitosti bych se chtěl ještě zmíniti o úkolech, které ukládá osnova veřejné správě, zejména politickým úřadům.

Při jednání výborovém i zde v této sněmovně bylo několikráte uvedeno, že veřejnost nemá důvěry, že by zejména okresní úřady mohly vždy spravedlivě rozhodovat o státní spolehlivosti a podobně. Myslím, že by bylo velmi nespravedlivé, kdyby zákonodárci vycházeli z předpokladu, že široká veřejnost nemá důvěry k okresním úřadům, které jsou tady proto, aby zastupovaly stát. Věřím, že této důvěry nemají snad jen někteří informátoři některých pánů zákonodárců, že však široká veřejnost tuto důvěru k úřadům má.

Mohu z vlastní zkušenosti, slavná sněmovno, ubezpečiti, že okresní úřady ve většině případů konají své povinnosti velmi svědomitě a nestranně. Nelze však také přehlížeti, že právě okresní úřady a politická správa vůbec jsou dnes prací a odpovědností opravdu přímo přetíženy, tak jako snad žádný jiný úřad v tomto státě. Na okresní úřady se obrací totiž v hospodářské tísni obyvatelstvo se všemi svými bolestmi a žádá jejich vyřešení, i když to často věcně i zákonně je nemožné. Politickým úřadům už podle organisačního zákona připadá povinnost všech úkolů, které jinak nejsou uloženy žádným jiným úřadům, dále povinnost úřadů, které tímto zákonem jsou politické správě výslovně přikázány. Nechť si slavná sněmovna uvědomí, kolik zákonů v posledních letech dala, jichž provedení znamená nové rozmnožení povinností politických úřadů. Při tom připomínám všecka opatření sociální, všecky ty akce pro nezaměstnané, ale také akce civilní protiletadlové ochrany, o které zde bylo mluveno, že se doposud neprovádí, ale která ve skutečnosti je okresními úřady již v plném proudu prováděna. Při tom počet sil okresních úřadů a politických úřadů vůbec spíše klesá, nežli aby byl rozmnožen.

Vyskytnou se jistě případy, kdy postup nebyl správný, ale takové případy se vyskytují jistě stejnou měrou i u jiných úřadů. Mám proto jen prosbu, aby případy tyto nebyly generalisovány, jako nejsou generalisovány jinde. Jsem přesvědčen, že politické úřady splní i při provádění tohoto zákona své povinnosti, že budou důsledně dbáti zájmů obyvatelstva, zájmů obrany státu, ale také největší objektivity. Zákonodárné sbory i vláda by tu neměly také pustiti se zřetele otázku přizpůsobení služebních požitků veřejných zaměstnanců nynějším poměrům,kterážto otázka byla zde za debaty uvedena také na přetřes.

V rozpravě byla dále přednesena řada zkušeností, přání a pokynů pro další opatření směřující k dobudování obrany státu. Jsme přesvědčeni, že vláda těchto často velmi cenných pokynů použije. To platí na př. o požadavku zlepšení našeho motorismu, úpravě pojišťovacích prémií pro motorová vozidla, opatřování náhradních pohonných látek, o vyřešení otázky předvojenské branné výchovy, o doplnění a zlepšení silniční sítě, zabezpečení dostatečného počtu koní, o řádném vybudování veřejných nemocnic. věnování pozornosti hasičstvu, další podpoře soustavné elektrisace a zejména také o vyřešení otázky nezaměstnanosti a péče o nezaměstnané.

Přistupujíce k hlasování, musíme si znovu uvědomiti, že řádné zabezpečení obrany státu přinese nesporný prospěch našemu státu, ale že prospěje i ostatnímu světu, neboť slabý, k obraně nepřipravený stát uprostřed Evropy mohl by se snadno státi svodem pro státy okolní, aby jej napadly a tak porušily evropský mír.

Z celé rozpravy o osnově zákona je patrno, že až na malé výjimky všichni uznáváme potřebu tohoto zákona a že jsme ochotni státu k jeho obraně poskytnouti vše. Proto konám jen milou povinnost, když jménem ústavně-právního výboru doporučuji znovu slavné sněmovně, aby přijala osnovu zákona ve znění upraveném ústavně-právním výborem. Doporučuji, aby sněmovna přijala také resoluce, jež byly usneseny ve výborech a jsou připojeny k tisku 400.

K osnově zákona podána byla řada pozměňovacích, doplňovacích a resolučních návrhů. Jménem ústavně-právního výboru, který většinu těchto návrhů také již měl příležitost projednati, doporučuji přijmouti návrh koalovaných stran na změnu §u 4, odst. 1. Ke změně §u 4, odst. 1 připomínám, že se tím nemění nic na odpovědnosti vlády i jednotlivých ministrů podle ústavy, tedy také podle §§ 75 a 79 úst. listiny.

Dále doporučuji přijetí návrhu koalovaných stran na změnu §u 115 a §u 139 osnovy zákona. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru branného, p. posl. Davidovi.

Zpravodaj posl. David: Slavná sněmovno, dámy a pánové!

K vydání zákona o obraně státu nutí nás dnešní nepříznivá mezinárodní situace a naše občanská povinnost, připraviti vše pro ochranu hranic Československé republiky. Není to žádný zákon výjimečný, jak zde bylo zdůrazňováno pány z komunistické a sudetskoněmecké strany. Ve skutečnosti to není také žádné novum, poněvadž většina věcí se již dávno v praksi provádí.Tyto skutečnosti tedy má osnova zákona uvésti na právní základnu.

Při projednávání osnovy zákona se sněmovna rozdělila na dva tábory. První tábor tvoří všechny vládní strany a příslušníci těch oposičních čsl. stran, které stojí na půdě státu a demokracie a proto uznávají nutnost vydání zákona. Vedle kladného hlasování národního sjednocení pro zákon pokládám za povinnost vyzvednouti jednotné projevy slovenských mluvčích. Pokládám za povinnost vyzvednouti projev slovenské strany ľudové, tlumočený panem posl. dr Tiso. My se můžeme rozcházeti v mnohém při řešení vnitropolitických problémů, ale nesmíme nikdy při tom zapomenouti, že v těžkých dobách válečných byli to synové českých a slovenských matek, kteří na všech světových frontách společně pracovali, společně bojovali a společně umírali pro jednotný a nedílný československý stát. (Potlesk.) Nutnost obrany hranic státu je zpečetěna utrpením a krví českých a slovenských vojáků zahraničního odboje.

Pro osnovu zákona se vyslovili němečtí soc. demokraté a němečtí agrárníci, prohlásila se pro něj také oposiční strana německých křesť. sociálů. V druhém táboře vedle p. posl. Szüllö vidíme dvě oposiční strany ideově od sebe vzdálené, které však spojuje nepochopení dnešních nepříznivých mezinárodních poměrů a lhostejnost k osudu československého státu. Mluvčí těchto politických skupin vidí v osnově zákona útisk a násilí, které prý osnova zákona jen potvrzuje, a mluví o podmínkách, za kterých by byli ochotni hlasovati pro tuto osnovu zákona. Zapomínají, že tam, kde jde o obranu hranic státu, neplatí žádné podmínky a žádné výhrady. (Potlesk.) Zde musí platiti jasná mluva: ano nebo ne.