Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Markovič, Langr, Košek, Onderčo, Mlčoch.

Zapisovatelé: Pik, Jaša.

176 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, inž. Nečas, Tučný.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 11 hod. 8 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda: na dnešní den posl. Venclovi, Židovskému, Stundovi, Topolimu, Rybárikovi, Mrskošové, Křemenovi, dr inž. Touškovi; na týden posl. Brožíkovi.

Klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" vyslal do výboru rozpočtového posl. inž. Peschku za posl. dr Hodinu.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů kulturního a rozpočtového o iniciativním návrhu posl. dr Kozáka, Jaši, dr inž. Tumlířové, dr inž. Brdlíka, Staška a Kirpalové (tisk 254) na úpravu některých právních poměrů vysokoškolských asistentů (tisk 417).

Zpravodaji jsou: za výbor kulturní p. posl dr Kozák, za výbor rozpočtový p. posl. Bergmann.

Budeme pokračovati v rozpravě započaté ve včerejší, 42. schůzi sněmovny.

Lhůta řečnická jest 30 minut.

Přihlášeni jsou ještě řečníci na straně "pro" pp. posl. dr inž. Lokscha, inž. Karmasin, Hladký.

Dávám slovo panu posl. dr inž. Lokschovi.

Posl. dr inž. Lokscha (německy): Dámy a pánové!

Předložená osnova zákona o úpravě některých právních poměrů asistentů vysokých škol se podle mého mínění vyznamenává dvěma zvláštními znaky. Za prvé jde o věc duševního výkvětu našich národností a za druhé o otázky holého bytí vědeckého dorostu. Ti, kdož jsou s věcí obeznámeni, musí připustiti, že udržení holého bytí jest jádrem celé otázky. Jaké jsou dnes hospodářské poměry našeho vědeckého dorostu, tak tomu nebylo vždy dříve, a také v jiných státech nejsou daleko takové, jak jsme my je museli vykazovati po léta. Nejde v tomto případě pouze o existenci nebo o hospodářské otázky asistentů samých, nýbrž v širším smyslu o udržení pramenů nové kultury a jde především o to, abychom udrželi prameny práce na československém poli kulturním co možná ve velkém počtu a intensitě. Nejde o vnitřní otázku vysokých škol, nýbrž o důležité otázky veškerého našeho československého kulturního dění.

Blahobyt Československa, jehož jsme všichni užívali po desetiletí, byl založen za prvé tvorbou kulturních statků a za druhé opatřením hospodářských statků. Oba, jak kulturní, tak hospodářské statky byly co do své jakosti slavné a všude žádané. Pro vývoj poměrů v oboru zahraniční a hospodářské politiky musíme nyní zaznamenati zúžení. Víme však všichni a jest snahou nás všech, že se musíme dostati z této tísně a že musíme zase získati světový trh v tom rozsahu, jaký odpovídá naší kapacitě. To je nám také jasné, že nové hospodářské dobytí může nastati pouze jakostí výrobků československého ducha a československé práce. Dosažení jakosti jest však otázkou školení jak učitelů, tak žáků.

Musíme toto školení prohloubiti na obě strany, jak na pasivní, tak i na aktivní stranu. V aktivním školení, t. j. ve školení přednášejícího, učitele, má velkou úlohu vedle vysokoškolského profesora také jeho pomocný personál, asistenti, docenti, demonstrátoři a vědecké pomocné síly. Profesor je nezřídka přetížen vědeckou prací a asistent je nezřídka prostředníkem vědy mezi učitelem a studenty. Víme dále, že jak asistenti, tak i docenti jsou jednou z nejdůležitějších zásob pro opatření domorodých vysokoškolských profesorů, na které klademe právem velkou váhu. Uvažte, že československý kulturní okruh má opatřiti zásobu pro 679 vysokoškolských profesorů, a poznáte, že vědecké síly nesmíme vykořisťovati. Československý národ je sám o sobě číselně malý, než aby si mohl dovoliti přepych vykořisťování. Ani německý lid není v Československu tak silný a je danými poměry nucen nyní sahati především k domácím silám. Kdyby se mělo prováděti vykořisťování, mělo by to za následek pokles pověsti a úrovně našich vysokých škol. Stavíme vědomě proti vykořisťování vědeckých sil, ať chtěnému nebo nechtěnému, jejich ochranu v každém směru.

Proto uvítala naše strana původní návrh zákona. Bylo by klamné a nesprávné, kdyby se v tomto návrhu zákona vidělo nadržování určitému stavu, malému okruhu osob. Při zkoumání obdobných poměrů v jiných státech musíme zjistiti, že v našich sousedních státech byly doposud lepší. V Jugoslavii jsou asistenti státními úředníky, kteří jsou ustanovováni vždy na 3 léta, a kdyby po uplynutí této lhůty nebyli již znovu potvrzeni, mají právo, aby byli převzati do státní služby nebo do jiného odvětví veřejné správy. I v Rakousku je postavení vysokoškolských asistentů lepší. Mají tam měsíčně 2100 Kč, plný nárok na pensi a právo na započítání celé Asistentské služební doby při přestupu do jiného odvětví veřejné správy. Zvláště příznivé poměry jsou v Německu, kde plat nehabilitovaných asistentů činí měsíčně 2 1/2 až 4 1/2 tisíce korun a po 6 letech může býti zvýšen až na 6000 korun měsíčně. Kromě toho jest úprava poměrů asistentů tak dalece příznivá že při jejich přestupu do soukromé služby jsou soukromí zaměstnavatelé povinni přihlížeti především k těmto asistentům a docentům. Podobně jsou příznivé poměry ve Francii a dokonce v sovětském Rusku.

Dokázal jsem tím, že tedy toto malé zlepšení, o které usiluje osnova zákona, naprosto není nadržování. Jak vypadají dnes poměry na našich vysokých školách? Vyberu si jen jeden příklad, který mi stojí nejblíže, příklad na německé vysoké škole technické v Brně. Zde máme mezi 54 asistenty 28, kteří dostávají měsíční plat od 1300 do 1775 Kč, průměrný čistý příjem činí 1465 Kč. Podobně jest tomu na jiných vysokých školách. Původně byla mezi vysokoškolskými asistenty a docenty radost z návrhu zákona. Pravím otevřeně, že tato původní radost ustoupila přímo zklamání, a to proto, že konečný návrh je na mnoha místech zhoršen. Prvním a nejdůležitějším zhoršením je formulování odst. 5 §u 1, podle kterého nejsou normálně do odměn - do požitku remunerací - pojati asistenti. Ze statistiky se dalo zjistiti, že se tato osnova zákona, bude-li přijata, bude vztahovati toliko na 54 docenty v celém státě, z toho na německé vysoké škole technické na 10. Na českých vysokých školách jest situace ještě horší. Na pražské české technice je to jeden docent a na české technice v Brně jsou to jenom 3, kteří budou požívati výhod tohoto zákona. Co se však má státi s ostatními asistenty, kteří jsou podle znění zákona takřka vydáni na milost a nemilost především profesorskému sboru a ve druhé řadě ministerstvu školství a nár. osvěty a ve třetí řadě ministerstvu financí? Jaká jest situace těchto lidí?

Zase si vyberu příklad z německé techniky v Brně, abych vám předvedl hospodářskou a kulturní stránku tohoto základu vědeckých sil. Máme tam 54 asistenty, z toho je 28 doktorů, tedy lidí s nejvyšší možnou vědeckou kvalifikací. Vykazují služební dobu od jednoho do 29 let. Průměrná služební doba činí 11 let, 23 asistenti slouží přes 11 let, jeden slouží 29 let. Měsíční jejich příjem činí průměrně 1465 Kč. Jak to působí na jejich sociální a rodinné poměry, dokazuje to, že ze 54 asistentů jest jen 37 ženatých a z těchto 37 rodin má jen 18 rodin děti, a to úhrnem 25 dětí, což dokazuje, že hospodářské postavení působí zcela zhoubně v rodinných poměrech.

Vědecká kvalifikace asistentů jest nepochybná. Ze 54 asistentů jest 28 doktorů a těchto 54 asistentů dodalo úhrnem 347 prací, splnilo tedy jistě zcela svou povinnost na vědeckém poli. Neboť 347 prací je jistě výkonem, jenž zaslouží pozornosti.

Vážení! Předložená stylisace §u 1 osnovy zákona těžce postihne především asistenty na vysokých školách technického směru a to proto, že habilitace na technických vysokých školách jest podstatně těžší než na jiných vysokých školách, na př. na universitách. Souvisí to se zvláštní povahou těchto vysokých škol. Na vysokých školách technického směru se mnoho přednášejí předměty, jež jsou praktické povahy, takže jest zde habilitace jen v krajně řídkých případech možná. Proto budou míti asistenti na technických vysokých školách podstatně méně výhod z tohoto zákona než jejich kolegové na universitách a na vysoké škole zvěrolékařské. Jde zde o specifikaci technických vysokých škol a proto lze pochopiti, že mají asistenti technických vysokých škol oprávněnou starost o svoji budoucnost. První znění návrhu bylo bezpochyby lepší, i pro případ, jako jej označil včera pan zpravodaj, že by šlo pouze o optické působení nebo o optický klam. Ale i toto optické působení mělo mezi asistenty dobrý účinek.

Druhé přání, které mám přednésti, se vztahuje na starý § 3, jenž byl v novém návrhu zcela škrtnut a jenž se vztahuje na prioritu asistentů při přestupu do státní služby. Také v tomto případě bylo původní znění lepší. Zpravodaj dr Kozák to včera také zdůraznil. Věc má pro asistenty velký význam, protože ministerstvo školství a nár. osvěty vydalo, myslím v posledních dnech, intimát, podle kterého mají všichni asistenti, kteří sloužili 8 let, podle možnosti vystoupiti ze služby. Pánové, táži se, co se má státi s těmi přestárlými asistenty, nebudou-li míti možnost umístiti se ve státní službě. Jsou starší a vědí, že je dnes praxe taková, že se neradi přijímají lidé přes 30 let. Co mají dělati tito asistenti, kteří jsou starší než 30 let? Jak se mají chovati při ucházení o místa ve státní službě, když v zákoně není záruky, že mají přednostní právo? Nahlížím sice, že se toto právo nemůže trvale pojmouti do zákona, aby takto nevznikla celá spousta procesů u nejvyššího správního soudu, ale jest rozhodně nutné, aby se přihlíželo k tomuto zhoršení nynějšího stavu a aby se přijetím resoluce učinilo tomuto přání zadost. Ještě lepší by ovšem bylo, kdyby se tato přání pojala do vládního nařízení.

Celá osnova zákona, jak jest zde předložena, má velkou výhodu, totiž tu, že není politikum. Pánové, politikum není proto, že se vztahuje vcelku pouze asi na 300 lidí. Tím věcnější může býti konečné znění zákona.

Třetí přání, na které bych zde chtěl poukázati jménem své strany, vztahuje sena okruh osob, které nebyly vůbec v osnově zákona uvedeny, a to jsou vědecké pomocné síly a demonstrátoři. Přemýšlejte jednou o tom, jak má taková vědecká pomocná síla s měsíční remunerací 200 Kč, která se vyplácí jen 10 měsíců v roce, žíti a jak se má brániti, aby nepodlehla souchotinám a jiným sociálním chorobám. Naše přání směřuje k tomu, aby se také pro tyto nejchudší z chudých, pro pomocné síly a demonstrátory našly prostředky a cesty, aby se lépe honorovali.

Na konec ještě jednu věc, jež sice přím nesouvisí s touto osnovou zákona, ale jež se provádí v poslední době velice často a jest nám důvodem pro stížnosti a starosti, to jest provádění předpisů o určení státní spolehlivosti asistentů, ale také často vysokoškolských profesorů, jde-li o to, aby byli povýšeni. Víme z praxe, že tato šetření, která jsou podle zákona potřebná a která jsou pro existenci těchto lidí nejvýše důležitá, nejsou někdy prováděna s nutnou věcností, a to proto, že osoby, které jsou pověřeny tímto šetřením, nemají tolik vědění a způsobilosti, kolik je potřebí, aby se správně posoudila činnost vysokoškolského profesora a účinek jeho výroků a prací, jakož i jeho existence. Myslím, že by se zde mohla učiniti zcela lehce a bez zvýšení nákladů změna, kdyby policejní ředitelství nařídila, aby orgány, které mají vyšetřiti státní spolehlivost asistentů a vysokoškolských profesorů, byly skutečně také akademiky, kteří znají z vlastní zkušenosti ducha a okruh úkolů vysokoškolských profesorů a asistentů. Jest samozřejmé, když se tímto vyšetřováním pověří policejní inspektor, že se mu leccos objeví jinak než akademikovi.

Dámy a pánové! Byť jest předložená osnova zákona malá, tím více bude působiti na kulturním poli. Naši mladí nositelé kultury, docenti a asistenti vysokých škol na našich nejvyšších místech vzdělání, mají k nám důvěru a moje strana, německá křesť.- sociální strana se přiznává k tomu programu, přiznává se k přáním asistentů a docentů a bude proto hlasovati pro osnovu zákona. (Potlesk poslanců něm. křesť. soc. strany lidové.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, p. posl. Hladkému.

Posl. Hladký: Dámy a pánové!

Jistě slouží ke cti tohoto Národního shromáždění, že v době jednoho roku projednáváme třetí osnovu školského zákona. Bylo by záhodno, aby toto Národní shromáždění mělo možnost se stejnou intensivností pracovati v otázkách hospodářských, poněvadž by se nám podařilo odstraniti mnohou bídu.

Předložená osnova zákona se dotýká otázek našich vědeckých pracovníků. Vítáme ji, poněvadž se domníváme, že Národní shromáždění chce plniti slova našeho presidenta Masaryka-Osvoboditele, že věda a její pokroky musejí se státi prostředkem naší všenárodní taktiky.

Osnova nám dává příležitost, abychom se dotkli aspoň stručně některých problémů našich vysokých škol. Začínáme u stavu jednoho z nejpotřebnějších, pomáháme-li asistentům našich vysokých škol, neboť jest správné, že vedle ideálů a lásky ku práci a vědě je potřebí také chleba. Ke cti tohoto stavu zůstane, že i při těžkých poměrech zůstal věren vědecké práci.

Při této příležitosti zdůrazňujeme, že je potřebí zrušiti desetiprocentní restrikci asistentů na vysokých školách. Bývalý pan ministr školství a nár. osvěty ve svém exposé v kulturním výboru poukázal správně, jak neobyčejně těžce doléhá tato restrikce na asistenty vysokých škol, poněvadž počet míst na těchto školách byl neobyčejně malý. Včera ve výboru ústavně-právním pan ministr vnitra dr Černý hovořil, jaký nedostatek odborníků má stát. Myslím, že je potřebí zabývati se tímto problémem nejen u vysokých škol, nýbrž i pokud jde o školy střední a odborné, poněvadž otázka odbornictví je pro stát a jeho budoucnost krajně důležitá. U vysokých škol o tom není potřebí pochybovat, u odborných si to vynucují samy hospodářské poměry. Chtěl bych jenom zdůraznit, že při odbornictví u středních škol jde o podporování určitých talentů. Proto vítáme resoluci, která je připojena k osnově zákona, a přáli bychom si jen, aby byla plněna při úpravách poměrů asistentů vysokých škol a jejich přestupu do státní nebo veřejné služby.

Ze stejného důvodu domníváme se, že se dočkáme slíbené reformy studia na vysokých školách.

Dále chtěl bych zdůrazniti požadavek našeho studentstva, aby zeměměřičské studium bylo prodlouženo ze 3 na 4 léta. Také studující pharmacie žádají, aby studijní doba byla čtyřletá.

V našem průmyslu setkáváme se s nedostatkem českých technických odborníků. Proto přimlouváme se vřele, aby byla řešena otázka zřízení slovenské techniky. Musíme se podivovati, že v době, kdy byly peníze, v době, kdy byli ve vládě zastoupeni skoro všichni slovenští poslanci, nebyla tato otázka řešena. Je to nejen křivda, nýbrž je to i v zájmu státu, aby východní část republiky měla svou vysokou školu technickou.

Dnes odpoledne bude mít pohřeb spolutvůrce pedagogické vědy československé a velký propagátor myšlenky vysokoškolského studia učitelstva dr Kádner. Při této příležitosti zdůrazňuji potřebu právního zajištění naší pedagogické akademie a vůbec potřebu zabývati se tímto problémem,který již takovou řadu let čeká na řešení a který je zralý k uskutečnění ideálu učitelstva.

Dále chci poukázati na potřebu výstavby vysokých škola vědeckých ústavů. Nebudu je všechny vyjmenovávat. V ministerstvu školství jsou si vědomi všech těch potřeb a pan ministr školství nám také ve svém exposé přednesl velký program ministerstva, pokud jde o stavbu budov vysokých škol a vědeckých ústavů. Podtrhuji, že by se mělo od slov přejíti ke skutkům. Právě v této těžké době, kdy je třeba tolik práce, by měla býti tato otázka výstavby vědeckých ústavů a budov pro vysoké školy řešena.

Chtěl bych ještě upozorniti na jednu kategorii pomocníků vědecké práce, na demonstrátory a vědecké pomocníky při ústavech vysokých škol a na úpravu jejich platových poměrů.

Dovolte mi, abych se také několika slovy zmínil o sociálních otázkách studentstva. Řešení jejich je stále naléhavější a proto se znovu vracím k našemu návrhu, který byl předložen minulé posl. sněmovně a který obnovujeme, totiž k návrhu zákona o komasaci studentských nadací. Jsem přesvědčen, že k dohodě dojíti nejen může, nýbrž i musí, poněvadž jde o životní otázky velké armády našeho studentstva. Jde také o to, aby právě v těžké době mohly býti plněny odkazy zakladatelů nadací.

Nejzajímavější snad je problém Strakovy nadace. Je to přímo vzorná ukázka, jak jsou studenti poškozování tím, že tento problém není řešen. Zúčastnil jsem se asi po 5 let jednání o této otázce a nakonec jsme přišli k poznání, že je vlastně již jen jeden sporný problém, ale jsme přesvědčen, že i tento jediný problém, zdánlivě neřešitelný, se řešiti dá, že je dohoda možna a že je také možno, aby tato jedna z největších studentských nadací plnila své poslání. Dnes ovšem platí o této nadaci, že když se dva perou, třetí se směje, a studentstvo na to doplácí. Dochází jistě k jedinečné obžalobě, kde studenti a Akademický dům jsou žalováni Státním úřadem statistickým o náhradu, ačkoliv je to majetek, který po právu patří studentstvu a měl by vlastně býti jeho domovem. Minule při projednávání osnovy zákona na obranu státu jsem se zmínil o důležitosti otázky řešení problémů mladých lidí. Ukázal jsem na potřeby nezaměstnané mládeže dělnické a živnostenské. Ale stejně důležitá věc je to pro mládež studovanou. A tu bychom chtěli zdůrazniti, že je potřebí důkladně řešiti věc povinného pensionování přestárlých úředníků, které se týká nejen státních služeb, nýbrž i služeb v ústavech veřejnoprávních. Je to v zájmu mladé inteligence, aby se mohla dostati k práci.

Pan ministr dr Černý mluvil včera o pensistech v jiných službách. Je potřebí zabrániti, aby staří lidé pensionovaní, se slušnou pensí, se znovu vraceli jiným způsobem do soukromých služeb a aby tam tak zabírali místa mladým lidem, kteří čekají na práci. Vítáme také prohlášení odpovědných osob, že aspirantské nařízení nebude obnoveno, nebo že bude zrušeno. Myslím, že valného užitku nám nepřineslo. Nepřineslo valného užitku proto, poněvadž ta krásná myšlenka, která v tom měla býti obsažena, byla v praksi úplně zničena tím, že místo opatření sociálního na podporu nezaměstnané inteligence stalo se z něho opatření úsporné pro státní správu. Přimlouvali bychom se, aby po zrušení aspirantského nařízení ti, kteří zůstanou ještě v aspirantské službě, byli pokud možno co nejrychleji převedeni do čekatelského poměru.

Těmito stručnými slovy chtěl jsem se alespoň trochu zmíniti o potřebách našich vysokých škol a o potřebách naší vědecké práce. Řekl jsem, že Národnímu shromáždění uznává potřebu školské a kulturní práce, je také potřebí uznávati potřebu práce vědecké. Řekl jsem, že Národnímu shromáždění slouží ke cti, že je to třetí zákon školský, který projednáváme. Byl bych rád, kdybychom na této cestě pokračovali a byli si vědomi Havlíčkova odkazu, který napsal v posledním čísle "Slovana": Vnitřní síla národa ale záleží v jeho vzdělanosti, mohoucnosti, přičinlivosti, mravnosti a zachovalosti. (Potlesk.)