Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. inž. Richter. Dávám mu slovo.

Posl.inž. Richter (německy): Dámy a pánové!

Sněmovně předložená osnova zákona, jejíž účelem jest honorování vysokoškolských asistentů a docentů, přináší již dávno splatné splnění povinnosti, jež v ostatních státech vlády a rozhodující úřady již dávno splnily. Přináší však s sebou také - a to mi přiznají všichni ti, kdož sami osobně vysokou školu navštěvovali - uklidnění ovzduší, neboť asistenti, nanejvýš stísnění, kteří velmi často neměli na starosti jen dohled na průběh studií posluchačů, kteří daleko více musili bráti na sebe také velmi často povinnosti, jež vlastně náležejí profesorům, tito asistenti a docenti byli již popuzováni tak, že jsme se musili vážně obávati o vlastní vyučování a učení.

Je-li tedy po této stránce konečně zjednána li odpomoc, mělo by se míti za to, že uklidnění ovzduší se má také aspoň zkusiti v daleko naléhavější věci, ve věci, jež zajímá velkou část obyvatelstva státu, zvláště však velkou část sudetských Němců, totiž v otázce sanování nebo likvidace pojišťovací společnosti Fénix. V tomto směru hleděli jsme vstříc s velkým zájmem včerejšímu zasedání, ke kterému se sešel ústavně-právní výbor sněmovny. Měl se tam především ujmouti slova pan ministr vnitra dr Černý. Musíme konstatovati, že jeho výklad nesplnil v tomto směru naše očekávání, neboť i když v nynějším stadiu věci musí pan ministr býti opatrný, přesto nemůže přehlédnouti, že velká část obyvatelstva si přeje prohlášení nejen o opatřeních vlády a úřadů, aby byli dopadeni a potrestáni ti, kdož jsou vinni zhroucením pojišťovací společnosti Fénix a za ně odpovědni... (Různé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. inž. Richter (pokračuje): ... nýbrž aby se obyvatelstvu sdělilo, jaká opatření zamýšlí vláda učiniti, aby skutečně provedla sanaci pojišťovací společnosti Fénix. Nelze pochybovati, že odpovědnost vlády může býti beze všeho vyvozena, neboť pojišťovací společnosti Fénix bylo přece dáno oprávnění k provozování pojišťovacích obchodů podle mezistátních smluv, tedy podle smluv a úmluv, jejichž plný obsah byl stejně dobře znám jak rakouské, tak československé vládě. Vláda si nebyla vědoma jen v roce 1925, že převzetí pojišťovací agendy pojišťovací společností Fénix přineslo společnosti značné ztráty a tím uvalilo na ni velké risiko; také v roce 1931 po revisi, provedené vládou a v roce 1932 podle druhé mezistátní úmluvy věděla vláda o tom, že základ prémiových reserv vykazoval velmi značný schodek. Po revisi provedené roku 1931 uznávala se nutnost vydati v roce 1934 zákon, jenž zakládal ochranu pojištěnců a nutil pojišťovací společnosti, aby udržovaly prémiové reservy na určeném stavu.

Ze všech těchto mezistátních smluv, z práva státní kontroly a z toho, že ministerstvo vnitra vysílalo do pojišťovací společnosti Fénix komisaře a dozorčí orgány, můžeme vyvozovat, že vláda a odpovědný resortní ministr jsou skutečně odpovědni i za sanaci. Pan ministr mluvil včera o tom, že jsou prý těžkosti se zjištěním stavu, protože ústředí pojišťovací společnosti Fénix jest ve Vídni a bylo by těžké, odhadnouti zvláště nemovitosti podle jejich pravé ceny. Pan ministr užil slov, jež jsou způsobilá vzbuditi nejvyšší znepokojení mezi obyvatelstvem, neboť mluvil o tom, že v případě konkursu a dražby po něm následující musily by býti nemovitosti prodány pod cenou. Měli jsme až dosud za to, že pojištění bude sanováno, ovšem nikoliv výlučně k tíži a na úkor pojištěnců. Měli jsme za to, že stát, jenž měl dozorčí právo a také povinnost toto dozorčí právo vykonávati, musí vzíti na sebe také oběti. Mluví-li se nyní o konkursu a o tom, že není možno zjistiti stav společnosti, musí to obyvatelstvo nanejvýš znepokojiti. Nejde také při zjištění stavu o to, že se snad zjistí o 50 milionů více nebo méně, nýbrž výlučně o to, aby se co nejdříve učinilo rozhodnutí, aby živý obchod mohl býti dále udržen ve své plné ceně, nebo aby mohl být převeden ve své plné ceně na společnosti, jež budou následovati nebo jej převezmou. Ba i na otázku, zda by pojištěnci měli dále platiti pojistné či nikoliv, odpověděl pan ministr vyhýbavě a odůvodnil to tím, že není s to, aby pojištěncům poradil, zda by měli dále platiti či nikoliv, protože vláda nechce prejudikovati ani přejmouti povinnost za udělení nějaké rady. Jak jsem se již v úvodu zmínil, jest však již řada závazků, a vláda se již dalekosáhle předběžně rozhodla, takže dnes již není nutno se obávati tohoto předstižného výroku, poněvadž je již právě dalekosáhle rozhodnuto.

Jde nám o to, aby se z tohoto právního stavu vyvodily důsledky, aby se přikročilo k tomu, aby se snad nezjišťoval stav zdlouhavými mezistátními jednáními, nýbrž aby se obchod co nejdříve odevzdal dále v živém stavu a s plným oceněním aktiv. Lišíme se tu vědomě od jiných vrstev, které se dívají na aféru Fénixu jen s hlediska politické demagogie, od vrstev, jež se jen snaží o to, aby pomíjejíce sociální a hospodářské momenty vytloukly z ní svůj politický kapitál. Musíme prohlásiti, že nás včerejší výklad pana ministra neupokojil ani pokud jde o vyšetřování a pohnání k odpovědnosti odpovědných činitelů, a musíme také konstatovati, že se zde neprovádějí ta důrazná opatření, jež učinila rakouská vláda. Pan ministr sice včera poukázal, že dřívější ministerský rada Autengruberne uprchl, nýbrž byl zatčen a dnes sedí, ale jsme přesvědčeni a také víme, že třeba učiniti ještě tolik a tolik opatření, jež dosud nebyla učiněna, jež jsou však způsobilá a nutná, aby mezi obyvatelstvem zavládl klid. Domníváme se, že se nemá jen pátrati po pachatelích a zakrývati velkým křikem vlastní věc, nýbrž že se má otázka vyšetřování a stíhání odděliti od naléhavě nutné otázky sanace akc. společnosti Fénix.

Po této stránce nás také dlouho očekávané vládní nařízení čís. 101 Sb. z. a n. těžce zklamalo. Ponechává totiž všechny důležité otázky, jež mají pro sanaci největší význam, prostě nerozhodnuty. Tak není v tomto vládním nařízení ani zakázána výplata. A jest prakticky možno, že se dnes ke škodě ostatních pojištěnců a jiných věřitelů béře plně zřetel na dnešní pojištěnce a také k nároku oprávněné, ačkoliv to není podle platných obchodních zákonů přípustné. Neboť to jest jednostranné nadržování určitým věřitelům. Nestačí, že včera pan ministerský rada Černocký prohlásil na soukromý dotaz, že státem dosazení správci nebudou prováděti další výplaty. Jest se obávati, že se další výplaty budou přece konati a že později při skládání účtů se budou odvolávati na to, že platné vládní nařízení neobsahovalo zákaz výplat. Pohřešujeme též ustálení klíče, podle něhož by se mělo provésti rozdělení majetkových zbytků, a to na pojištěné a ostatní vnitrozemské věřitele, jak jsou v samém vládním nařízení uvedeni.

§ 3 vládního nařízení neznamená pro nás nic jiného než samozřejmosti, neboť jest zcela jasné, že se ruší gratis-pojistky a ostatní gratis-akcie, jež vydala pojišťovací společnost Fénix, kde jsou na škodu ostatních pojištěnců. Chtěli bychom však především od vlády a odpovědných resortních ministerstev vědět, pod kterými hledisky bude provedeno přenesení kmenové jistiny Fénixu na právní nástupce. Musíme tu míti docela vážné obavy, zvláště poněvadž mezi správci dosazenými vládou a vládními komisaři není podle našeho vědomí ani jediný skutečný pojišťovací odborník. Jest bez pochyby jisto, že právě sanace Fénixu vyžaduje docela zvláštních pojišťovacích odborníků. Musíme míti také na zřeteli, že správci dosazení vládou, kteří jsou vlastně právními nástupci dřívějších zástupců Fénixu, jsou podřízeni jako státní úředníci zase vládním komisařům, kteří jsou hodností níže než správci, avšak jsou přece těmto správcům nadřízeni.

Předseda (zvoní): Pane řečníku, upozorňuji vás, že nemluvíte k věci.

Posl. inž. Richter (pokračuje): Pan předseda mě napomíná, že nemluvím k věci. Domnívám se ovšem, že otázka sanace pojišťovací společnosti Fénix jest tak důležitá a neslýchaná, že se jaksi rovná živelné události, ke které jsme povinni zaujmouti stanovisko, i když tato otázka není na pořadu schůze, zvláště proto, že vládní nařízení a včerejší prohlášení pana ministra není takové, aby způsobilo mezi obyvatelstvem nutné uklidnění. Prohlašuji na tomto místě, že se nestavíme na jeden stupeň s demagogy, kteří chtějí vyzískati jen politický kapitál z některých pochybení, jež jsou nám nejméně stejně dobře známa jako ostatním a jichž také použijeme, kdyby toho bylo potřebí. (Německé výkřiky: Velmi správně!) Domníváme se ovšem, že dnes jde o to, aby se udržela aktiva co možná neztenčená, aby nebyla ohrožena postavením určitých vedlejších otázek do popředí a aby nesloužila těm činitelům, kteří se snaží převzíti obchod co možná za nejlevnějších podmínek.

Vzali jsme včera také na vědomí, že se pan ministr dr Černý zmínil, že pojišťovna Fénix má asi 60% pojištěnců německé národnosti a že mezi zaměstnanci společnosti jsou asi dvě třetiny německé národnosti. Byli jsme tímto zjištěním proto udiveni, poněvadž nebylo za prvé žádným členem výboru vyvoláno nebo žádáno a poněvadž za druhé nesmí míti přijednání o této otázce vlastně žádný význam. Byli jsme také udiveni, protože pan ministr konstatoval, že nemůže oznámiti finanční stav pojišťovny. Na druhé straně však může již oznámiti, kolik procent pojištěnců jest Němců. Máme za to, že se to stalo jen za tím účelem, aby bylo konstatováno, že celá záležitost Fénixu jest celostátní,neboť stále je 40% také jiné národnosti než německé. Máme také za to, že pan ministr učinil toto zjištění proto, poněvadž si nepřejeme způsobiti druhý pád ústřední banky a poněvadž to již sudetskoněmecké obyvatelstvo dnes prostě hospodářsky nevydrží, aby bylo zatíženo druhým pádem ústřední banky. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Jest konečně jedno, zda ztráta Fénixu činí 500 nebo 700 milionů, není však lhostejno, že postihuje 60% sudetských Němců a že se snad ze stranickopolitických důvodů nepřikročuje ke konstruktivnímu řešení.

Dotkli jsme se dnes otázky odpovědnosti a především hmotné odpovědnosti vlády. Musíme prohlásiti, že nemůžeme rozuměti tomu, že se otálí s vydáním konečných rozhodnutí, aby nebyla dotčena nebo ztenčena oprávněnost nároku vůči rakouské vládě. Uvažte, že společnost Fénix neměla vedle ústředí ve Vídni své filiálky jen v Československu, nýbrž že filiálky pojišťovny Fénix byly zavedeny úhrnem asi v 17 státech. Žádá-li dnes československá vláda sanační a hmotné podpory od rakouské společnosti a rakouské vlády, musí si být vědoma, že tímtéž právem budou klásti tytéž požadavky vlády 17 nebo 16 ostatních států. Přišli bychom tím k mezinárodnímu problému takového rozsahu, že bychom musili říci, že by i v nejkratší nebo i dlouhé době nebylo možno očekávati hmotného uspokojujícího řešení. Jsme nuceni konstatovati, že vláda není odpovědna jen morálně, nýbrž i hmotně a že je podle mezinárodních spojitostí také povinna, aby učinila v nejkratší době opatření, jež jsou způsobilá zajistiti majetkové hodnoty československých státních občanů.

Doufáme, že se vláda při tom nedá oklamati takovými snahami, jež, jak jsem již řekl, směřují k tomu, aby ocenily aktiva co možná nízko, aby je mohly při převzetí získati za směšně laciné peníze a při tom převzíti velkou, mnoho milionů representující organisaci Fénixu. Pokládáme tuto otázku za tak nesmírně důležitou, že se i pan ministr Černý bude musiti uvoliti, aby obyvatelstvu objasnil: zaprvé, co již bylo v otázce odpovědnosti, vyšetřování učiněno, a za druhé, co může obyvatelstvo očekávati a co samo může učiniti v hmotné stránce Fénixu.

Chtěl bych poukázati na to, a vyslovuji tím jen otřepanou moudrost, že se pojišťovna Fénix nemůže bez dalšího hnáti do konkursu, aniž se myšlenkám pojištění ve státě zasadí nejtěžší rány. Nelze pochybovati, a pan ministr financí může o tom podati zprávu, jaký výborný pramen peněz poskytovaly pojišťovací společnosti státu při jeho potřebách půjček. Žene-li se dnes Fénix do konkursu a zasazují-li se tím smrtelné rány myšlence pojištění, musí nám být jasno, že dusíme pramen úvěru, jenž až dosud nevyschl, když vyschly ostatní prameny,jenž tu byl vždy, když jej chtěl ministr financí o něco požádati.

Co se týká vyšetřování viny očekáváme co nejdříve oznámení o výsledcích. Abychom se však uvarovali příště podobných případů a abychom měli i zákonné podklady, aby odpovědní byli voláni k odpovědnosti a náležitě těžce potrestáni, předložila naše strana v posledních dnech návrh zákona proti korupci, jenž se nezabývá jen korupčními případy ve státní správě, nýbrž vztahuje svou působnost i na případy, jimiž se zatěžuje celá veřejnost státu,jež jsou tedy ve veřejném zájmu státu. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Předseda (zvoní(: Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru kulturního, p. posl. dr Kozákovi.

Zpravodaj posl. dr Kozák: Slavná sněmovno!

Rozprava o osnově zákona na úpravu některých právních poměrů asistentů vysokých škol v jistém smyslu překvapila; valná část této rozpravy netýkala se přímo předmětu, nýbrž odbíhala k jiným, zajisté velmi rozčilujícím aktualitám současných dnů, zejména k případu Fénixu.

Já ovšem se musím omeziti pouze na to, co se vztahuje přímo k věci. A tu bych rád i po jiné stránce varoval před směšováním takovýchto otázek sociálně velmi odůvodněných, v každém směru připravených, zralých a podporovaných veřejným míněními resorty s otázkami, které sice souvisí nějak s vysokými školami. avšak přece jsou jiného, širšího rázu.

To by byla především má odpověď panu kol. Sivákovi na řadu stížností, které zde přednesl. Byly to stížnosti, které se dotýkaly nepřímo, ale přece také platového zákona čís. 103 z r. 1926. Skutečně, my máme důvod se domnívati, že v jistých kruzích našeho vysokého úřednictva se pokládal návrh asistentského zákona za jakousi červotočinu, za první dírku, která se navrtává do tohoto sacrosancta - platového zákona z r. 1926. jistě že bychom se v určitých směrech shodli s panem kol. Sivákem v kritice platových a postupových poměrů. Ale já jakožto mluvčí nár.-sociální strany bych mu rád připomněl, že tento zákon byl přijat v době občanské koalice, kdy socialistické strany byly v oposici a kdy naopak strana ľudová byla ve vládě. Nepotřebuji se zvláště zaříkati, že učiním jako pracovník na vysoké škole a jako poslanec vše, abych se co nejpodrobněji informoval o potřebách a požadavcích university Komenského. Ale ovšem my nemůžeme prováděti nějaké junctim mezi osnovou asistentského zákona a těmito požadavky. Nesmíme také přehánět; jest to jistě přehánění jestliže mladý adept akademické dráhy nebo alespoň vědecké práce prohlašuje panu kol. Sivákovi, ať by si měl plat třebas zřízenecký, jen kdyby mohl řádně a nerušeně pracovati. Já jsem značně zvědavý člověk; vzbudilo moji velkou zvědavost, totiž jak by asi mluvil pan kol. Sivák, kdyby takovíto lidé měli opravdu jen zřízenecké platy se vší tou svobodou a možností k vědecké práci. Neboť nebudeme si povídati pohádky o tom, jak tato svoboda práce a ony možnosti vypadají, když není na nejnutnější potřeby.

Vcelku však tato rozprava, pokud se týkala věci, ukázala velikou jednomyslnost v tomto domě o předmětu, o kterém jednáme. Tuto okolnost bych rád vyzdvihl jakožto potěšitelnou, poněvadž zde se schází skutečně na jedné linii koalice i oposice. Leckdy to znělo jako výraz nespokojenosti, na př. když mluvil pan kol. Domin; ale on nakonec prohlásil výslovně, že se cesty scházejí a že to zlepšení, které on by si představoval, na konec přece jen bude uskutečněno buď vládním nařízením anebo vládním usnesením, které bude znamenati příkaz resortům, aby se postupovalo ve smyslu asistentům výhodném. Pak jsme se dohodli s p. kol. Dominem na konec ústně, osobně, že se vlastně od sebe v ničem nelišíme.

Tu já bych rád prozradil něco, dámy a pánové, proč nemůžeme trvati na nějaké mechanické přednosti těch asistentů, kteří přestupují do jiného oboru státní služby.Ze dvou důvodů: především proto, že by to mohlo vésti ke sporům se státem; že by potenciálně - já neříkám aktuálně - každý, kdo by byl odmítnut, každý asistent, hlásící se do jiného oboru státní služby, mohl v případě, že by byl odmítnut, pokládati se za ukřivděného. Ostatně v tom původním §u 3 bylo, že za stejných okolností má dostati přednost. Co to jsou však stejné okolnosti? Dejme tomu, že on by se ucházel o přestup do jiného oboru služby státní nebo veřejné, maje naslouženo tolik a tolik let a tudíž maje nárok na jejich započítání. V tomto případě by se to skutečně mohlo vykládati tak, že by to spíše znamenalo handicap pro toho člověka a spíše překážku, načež by mohlo dojíti ke sporům.

Ale budiž mi dovoleno, abych upozornil i na jinou věc. Dámy a pánové, bylo by možno takovouto mechanickou, v zákoně ustanovenou, vyslovenou předností "pumpovati", abych tak řekl, lidi do státní správy, což by za jistých okolností mohlo býti nežádoucí. Já to nebudu příliš rozebírati, ale prosím, představme si zatím teoreticky - já nikoho neobviňuji že v době velmi napjaté, v době, kdy hrozí mezinárodní zápletky atd., by nějaký profesor na vysoké škole, jehož srdce a mentalita je v jiném státě, tímto způsobem, že by přijímal a rychle zase propouštěl asistenty, pumpoval lidi státu nežádoucí do státní správy To by mohlo, dámy a pánové, dosáhnouti dosti značného počtu a stát se nemůže vzdáti práva dívati se trošku do těch jednotlivých případů a posuzovati jejich meritum.

Odtud, dámy a pánové, ta resoluce, kterou si dovolujeme předložiti slavnému plenu sněmovny se vřelým doporučením. Jest to resoluce koaličních poslanců, koaliční sedmy ve výboru kulturním a zní takto (čte): "Vláda se vybízí, aby usnesením uložila všem resortům státní správy, aby asistentům vysokých škol, žádajícím o umístění v jiném oboru státní nebo veřejné služby, byla dána přednost před jinými uchazeči se stejnou kvalifikací, neobsadí-li se místo povýšením nebo přesunem zaměstnance již ustanoveného v téže služební kategorii."

Tento návrh, dámy a pánové, má svoji historii. Nemohu tu historii celou líčiti; jenom sdělím, že když se o něm jednalo ve výboru kulturním, přišel p. kol. Ježek s návrhem zcela podobným, jen jinak formulovaným; tu jsme mu navrhli, aby se utvořila subkomise, která by se usnesla na jednotném znění. (Předsednictví převzal místopředseda Mlčoch.) Toto jednotné znění, výsledek dohody mezi poslanci koaličními a poslancem z oposiční strany jsem právě přečetl. Pravím to proto, že byl také podán předsednictvu sněmovny návrh p. kol. dr Domina, který se skoro doslovně s tímto shoduje. Rozdíly by byly pouze verbální. Jeden rozdíl, který není verbální, bych zde vyzvedl. Pan kol. Domin žádá, aby to bylo usnesení vlády k prováděcímu nařízení. To podle mého názoru není možno, poněvadž prováděcí nařízení k zákonu se musí přesně držeti textace zákona a nemůže vybočovat z jeho rámce. Tedy půjde o usnesení vlády, o interní maršrutu resortům, aby takto postupovaly v případech, které jim budou předloženy. Když uvážíme, že oba tyto resoluční návrhy jsou prakticky totožné (aspoň že vyhovují velmi dobře intencím koalice i oposice) a když uvážíme, že tento náš za přítomnosti kol. Ježka propracovaný návrh resoluce je dokonalejší a praktičtější, myslím, že mně v oposičních řadách a osobně p. kol. dr Dominem nebude zazlíváno, když učiním návrh, aby byl přijat návrh resoluce stran koaličních, který jsem četl, a aby druhý návrh jako bezpředmětný odpadl.

Kulturní výbor usnesl se také na resoluci, kterou najdete vytištěnou na poslední stránce tisk 417. Je to náhrada za vyřaděný bývalý § 5, o němž jsem včera sděloval, že obsahoval ustanovení o zpětné platnosti. Myslím, že jako strážci právního řádu v tomto státě nemůžeme se postaviti na takové stanovisko. Proto nahrazujeme to resolucí, aby asistentům, kteří přestoupili do jiného oboru státní nebo veřejné služby před platností tohoto zákona, byly poměry upraveny tak, jakoby zákon platil v době jejich přechodu.

Mohu vydat, dámy a pánové, dobré svědectví ministerstvu školství a nár. osvěty i ministerstvu financí, že se v těchto případech skutečně postupuje benevolentně, neboť morální právo asistentů vysokých škol, jak jsem již řekl, se uznává. Myslím, že opětovným apelem na členy naší vlády dosáhneme toho, aby tato benevolence byla zvláštními pokyny resortům jaksi učiněna pravidlem. Znovu se vracím k myšlence, kterou jsem značně zdůrazňoval při svém včerejším referátě, že by totiž vláda měla dbáti, aby tato maličká privilegia, kterými doplňujeme asistentský zákon, byla prakticky pokládána za pravidlo, tedy nikoliv za mechanické právo. Výjimky z tohoto pravidla by se odůvodňovaly. Znovu ujišťuji, že učiníme vše, co je v naší moci, abychom - ostatně na základě skutečných a positivních slibů a ujištění, jichž se nám dostalo - tohoto dosáhli. Půjde-li na př. podle §u 2 naší osnovy o přiznání onoho platového postupu v kategorii středoškolských profesorů nehabilitovaných, tedy na návrh profesorského sboru, má býti po pravidle takové žádosti vyhověno, při čemž by se v tomto případě odmítnutí odůvodňovalo profesorskému sboru fakulty, po př. celé vysoké školy jakožto instanci kompetentní, oprávněné vyslovovat se o vědecké zdatnosti nebo zásluhách žadatelových.

Soudím právem, že když tohoto dosáhneme, budeme moci s klidným svědomím uzavříti účty, s vědomím, že jsme učinili, co pro ten čas je nejnutnější, a že jsme odstranili nejkřiklavější nespravedlnosti, které padaly na tyto nadějné, ale opravdu pod privilegované adepty vědy a akademické dráhy.

Dámy a pánové, je potěšitelné, když kulturní věc, dokonce taková, která se týče malé kategorie, tisíce lidí, která se týče lidí bez moci, bez vlivu a bez majetku, soustředí tolik pozornosti a když debata, která se k ní připojuje, je živá a až na určité deviace, od daného tematu informovaná, konkretní a souhlasná. Naši asistenti si toho zasluhují.

Budiž mi dovoleno, abych to uvedl v souvislost s tím, co nás všecky konec konců uvnitř vyplňuje, s celou tou dobou těžkou, bouřlivou a nejistou, a abych zejména těm, jichž první a poslední myšlenka každého dne platí existenci československého národa, existenci a jistotě této Československé republiky, připomněl jednu věc. Ti, kteří se lekají, že budeme pohlceni jako stát nebo národ, zapomínají, jak správně připomněl pan president republiky před několika dny, na tu nepopiratelnou okolnost, ze v sebeobraně máme už tisíciletou praksi, že jsme v této situaci už hodně přes tisíc let. Ale ptáme-li se, dámy a pánové, co způsobilo tento veliký div, tedy vám musím říci, že odpověď jest vlastně něčím, co poukazuje do duchovního universa, k duchovním silám národa.Velmi záhy, již ve středověku, se probudil tento československý národ k lidovosti a udržoval se proti zániku tím, že mobilisoval svoje duchovní síly. Probuzenská literatura na př. byla zkonsumována těmi chudými lidmi v městech, těmi sedláčky po venkově. Ale právě tato opora v hlavách a srdcích nás zachránila. Starejme se o tuto oporu. Vzdělání a dokonce vzdělání vyšší, přestává býti mechanickým privilegiem, stává se něčím, co člověku vlastně nedává žádných práv. Říká se, že se znehodnocuje, snad v jistém smyslu, poněvadž pak teprve se musí ukázati, z jakého kovu je nositel tohoto vzdělání, po případě titulu.

Ale musíme pracovati k tomu, aby uvědomění a duchovní síla pronikaly od shora dolů. Čím mohutnější bude tento proud vědeckého myšlení a duchovní síly, tím bezpečněji bude také československý národ a tato republika. Do tohoto širšího rámce musíme si, dámy a pánové, zasaditi i otázku asistentů, a já děkuji všem těm, kteří se nyní chystají pomoci nám a asistentům asistovat. (Potlesk.)