Předseda Malypetr.

Místopředsedové: dr Markovič, Langr, Košek, Onderčo, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Bergmann, Vičánek.

Členové vlády: ministři dr Dérer, dr Kalfus.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda Malypetr zahájil schůzi ve 3 hod. 20 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle § 2 odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní den posl. dr. Hulovi, Vierecklovi, na dnešní a zítřejší den posl. Borkaňukovi, dr Dufkovi, Slívovi, Polívkovi, Klimentovi, Holečkovi.

nemocí posl. Dölling a Ježek.

Lékařské vysvědčení předložil posl. dr Neuwirth.

Do výboru branného vyslal klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. dr Köllnera a dr Peterse za posl. F. Nitsche a Birke.

Do výboru ústavně právního vyslal: klub poslanců komunistické strany Československa posl. Synka za posl. Kopeckého; klub poslanců národního sjednocení posl. dr. inž. Touška za posl. dr Rašína.

Klub poslanců "Országos keresztény szocialista, Magyar nemzeti párt és Zípser Deutsche Partei" vyslal: do výboru imunitního posl. dr Holotu za posl. Szentiványiho, do výboru rozpočtového posl. dr Holotu za posl. A. Nitsche.

Předseda senátu NSRČ sdělil přípisy ze dne 13. května 1936, že senát projednal ve 32. a 33. schůzi dne 12. a 13. května 1936 a přijal osnovy:

zákona, jímž se mění a doplňuje zákon na ochranu republiky (tisk 188-IV sen. 1936),

zákona, kterým se mění § 23, odst. 2 zákona o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran (tisk 189-IV sen. 1936),

zákona o obraně státu (tisk 190-IV sen. 1936), a to ve znění usneseném posl. sněmovnou.

Dotazy:

posl. Axmanna ministru soc. péče, jak se v ministerstvu soc. péče vyřizují věci týkající se pensijního pojištění (č. D 124-IV),

posl. dr Neumana předsedovi vlády ve věci zrovnoprávnění t. zv. čtvrté etapy pensistů (č. D 127-IV),

posl. Šamalíka, Bayera a Otáhala ministru školství a nár. osvěty o snižování učení katolické církve řídícím učitelem Adolfem Jordánem v Jindřichově u Hranic při školním vyučování (č. D 128-IV),

posl. Uhlíře ministru soc. péče v záležitosti finančního zabezpečení domu Ch. Masarykové v Brňově na Valašsku (č. D 129- IV),

posl. Hladkého ministru školství a nár. osvěty ve věci přijímání žáků na státním učitelském ústavě v Žatci (č. D 130-IV),

posl. Jaksche ministru financí o osvobození od poplatků podání ve věcech živelních pohrom (č. D 125-IV).

Odpovědi:

mimin. financí na dotaz posl. Wagnera č. D 5 6 IV,

min. vnitra na dotaz posl. Jobsta č. D 87-IV.

Poštou dne 8. května 1936 rozeslána zpráva tisk 438.

Počátkem schůze rozdány:

Interpelace tisk 430 (I až XIII).

Odpovědi tisk 425 (I až X).

Návrhy tisky 439 až 445 - přikázány výboru iniciativnímu.

Zápis o 36. schůzi posl. sněmovny, proti němuž nebylo námitek podle § 73 jedn. řádu.

Těsnopisecká zpráva o 36. schůzi posl. sněmovny.

přikázal předseda žádost kraj. soudu v Olomouci ze dne 7. května 1936, Nt XI 27/36 za souhlas s trest. stíháním posl. G. Böhma pro přečin podle § 18, č. 2 a 3 zákona na ochranu republiky (č. J 143-IV).

za souhlas s trest. stíháním posl. Szentiványiho č. J 15-IV, pres. sdělení 8. schůze.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projedná. vání pořadu.

Nebude-li námitek, budeme projednávat nejprve odst. 2 pořadu. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání 2. odstavce pořadu, jímž jest:

2. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení senátu (tisk 427) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 157 a 169), jímž se mění §§ 1, 3 a 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 5. května 1933, č. 73 Sb. z. a n., kterým se blíže upravuje dávka z majetku a z přírůstku na majetku u majetku zabraného (tisk 437).

Zpravodajem jest p. posl. Vičánek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Vičánek: Slavná sněmovno!

Předložené usnesení senátu nepřináší vlastně nic nového. Je to třetí prodloužení zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n., kterým se upravuje dávka z majetku a z přírůstku na majetku u majetku zabraného.

Podle ustanovení §u 1 tohoto zákona byla upravena lhůta pro vybírání dávky z majetku zabraného na dobu 10 let počínajíc dnem 8. května 1920. Jde tu o tuto věc:

Podle záborového zákona č. 215 z r. 1919 octla se velká většina velkého majetku pozemkového v záboru a předpokládalo se, že v 10 letech bude celé přídělové řízení skončeno. Podle zákona o dávce z majetku byla tato dávka předepsána původním majitelům velkého majetku a měla býti také od nich vybrána. Poněvadž však podle přídělového zákona mnozí majitelé dřívějšího velkého pozemkového majetku musili odstoupiti značné části svého majetku drobným nebo větším přídělcům, bylo nutno uprav ti otázku, jakým způsobem se vybéře dávka z majetku předepsaná podle platného zákona, kterou ovšem tito majitelé nemohli platiti z celého majetku, tedy ne z toho, který jim byl odňat. K úpravě těchto poměrů byl právě vydán zmíněný zákon ze dne 12. srpna 1921, který právě tyto okolnosti upravoval. Zákon předpisoval, že dávku z majetku ze zabraných pozemků bude vybírati pozemkový úřad a odváděti ji příslušnému účelu.

Jak jsem již řekl, předpokládalo se, že pozemková reforma bude v 10 letech provedena a že tudíž stačí úplně 10letá lhůta zákonem stanovená pro vyřízení všech těchto záležitostí. Časem se však ukázalo, že není možno očekávati, aby pozemková reforma byla provedena v stanovené lhůtě, neboť do 10 let byla provedena pouze větší část celého přídělového řízení. Bylo proto nutno upraviti i otázku vybírání dávky z majetku takhle zabraného a dosud nepřiděleného, a to se stalo postupným prodlužováním zákona z r. 1921. Tak byl prodloužen tento zákon zase znovu na lhůtu 13 let a pak 5. května 1933 zákonem č. 73 byla prodloužena lhůta na 16 let. Lhůta tato vypršela dnem 8. května t. r. a nastával by přirozeně stav, že by majitelé zabraného pozemku, ale dosud nepřiděleného, musili platiti celou dávku z majetku, i z toho, který v dalším řízení bude ještě přidělen. To by ovšem byla vzhledem k dosavadním 16 letům určitá nespravedlnost.

Jde o to, proč nebyla dosud pozemková reforma plně provedena a proč je potřeba zákon tento prodlužovati. Je tu řada příčin, z nichž hlavní jsou ovšem nevyjasněné majetkové poměry na Slovensku, kde církevně-politické důvody, doposud neprovedený modus vivendi a nejistota církevního pozemkového majetku bránily pozemkové reformě. Ale jsou tu určité smlouvy bývalého pozemkového úřadu, dnes ministerstva zemědělství, s určitými majiteli zabraných velkostatků v tom smyslu uzavřené, že určité části majetku teprve po uplynutí určité lhůty jim budou odňaty, aby byly dány do přídělu. Tato lhůta v mnohých případech ještě plyne. Kdybychom dnes nechali vypršeti platnost zákona o poměrných odpisech dávky z majetku u velkého majetku doposud nepřiděleného, dopouštěli bychom se značné nespravedlnosti na dosavadních držitelích velkého pozemkového majetku, kteří by i z nepatrného zbytku svého majetku musili zaplatiti celou předepsanou dávku.

Vzhledem k tomu navrhla vláda, aby zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 5. května 1933, č. 73 Sb. z. a n., vyl prodloužen o další 2 léta, a to do dne 8. května 1938. Předpokládá se - doufejme právem - že za tyto dvě léta se přece jenom podaří úplně zlikvidovati přídělovou agendu, že se podaří úplně převésti zabraný pozemkový majetek na nové nabyvatele a tudíž i inkasovati příslušnou dávku z majetku, připadající na takto přidělený majetek, a odvésti ji svému účelu.

Rozpočtový výbor projednal usnesení senátu k tomuto vládnímu návrhu ve schůzi dne 8. května t. r. a navrhuje slavné sněmovně, aby usnesení senátu k vládnímu návrhu, jímž se prodlužuje zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 5. května 1933, č. 73 Sb. z. a n., o další dvě léta, bylo beze změny schváleno. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci je přihlášen řečník, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 20 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášen jest řečník na straně "proti", p. posl. dr Neuwirth. Dávám mu slovo.

Posl. dr Neuwirth (německy): Slavná sněmovno!

Jsme v příjemném postavení, že zase jednou můžeme zásadně souhlasiti s nějakým vládním návrhem. S tímto souhlasem spojuji ovšem zároveň připomínku stran komise pro dávku z majetku, jejíž častějších schůzí bychom si přáli.

Musím přiznati, že tato osnova nebyla důvodem, abych přerušil svou dovolenou a dostavil se sem, nýbrž že to spíše byla tvrzení, která pan sen. Wenderlich z komunistické strany přede dvěma dny vyslovil v senátě. Považoval za vhodné uvésti mne v souvislost s aférou Fénixu. Musím k tomu poznamenati, že tajemného ředitele Myšíka, jejž jmenoval, neznám, ani že jsem s žádným činovníkem Fénixu jakéhokoliv druhu, ani se společností samou neudržoval žádných styků ani týkajících se mého povolání, ani společenských ani jiných. Wenderlichův případ jest podle mého mínění typický, typický pro komunistickou stranu Československa a také pro náš parlamentarismus. Normální občan se musí přísně vystříhati, aby nepřekročil hranice, které mu ponechává zákon o ochraně cti pro kritiku jeho bližních, a po každé, jakmile překročí vytyčené hranice, musí ihned snášeti sankce tohoto zákona. Jen členům sněmoven jest u nás vyhrazeno, aby podle své libosti poškozovali pověst svých spoluobčanů. Chování komunistického senátora Wenderlicha je vyložená klukovina, proti níž zde, bohužel, nemám zvláštní ochrany. Zmůže-li se sen. Wenderlich na potřebnou civilní odvahu, bude, jak doufám, tato tvrzení, která pronesl v senátě, opakovati i jinde a tak mi poskytne příležitost, abych ho pohnal před soud, aby dokázal pravdu svých tvrzení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. Vičánkovi.

Zpravodaj posl. Vičánek: Vzdávám se slova.

Předseda (zvoní): Pan zpravodaj posl. Vičánek se vzdal doslovu.

Přistoupíme tedy ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 3 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími třemi paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, ve znění shodném s předchozím usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Druhé čtení navrhnu na pořad některé z příštích schůzí.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž je:

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti okres. soudu v Mor. Ostravě v trest. věci posl. Gajdy (tisk 359).

Zpravodajem výboru za nepřítomného p. posl. dr Dufka je člen imunitního výboru p. posl. Lichner. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Lichner: Slávna snemovňa!

Okresný súd v Mor. Ostrave žiada za súhlas s trestným stíhaním posl. Gajdu pre priestupok podľa §§ 1, 2 a §u 14, č. 5 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n.

Imunitný výbor doporučuje posl. snemovni, aby vyhovela žiadosti okres. súdu v Mor. Ostrave zo dňa 6. decembra 1935, čís. Nt XI 84/35, za súhlas s trest. stíhaním posl. Gajdu pre priestupok podľa §§ 1, 2 a §u 14, č. 5 zákona č. 108/1933, lebo posl. Gajda na verejnej schôdzi o posl. dr Marešovi použil výroku, ktorý by ho mohol v očích občianstva snížiť a poneváč niet tu okolností, ktoré by odôvodňovaly nevydanie.

Předseda (zvoní): K této věci je přihlášen řečník, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby lhůta řečnická byla stanovena na 15 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta řečnická je schválena.

Ke slovu přihlášen je na straně "proti" p. posl. dr Branžovský. Dávám mu slovo.

Posl. dr Branžovský: Slavná sněmovno!

Nechtěl jsem ventilovati otázku, která teď je na tapetě. Bohužel však mechanika chodu parlamentu i mechanika chodu výborů stává se již tak zajímavou, že skutečně je nutno věnovati jí pozornost.

Jsou zde různé precedenty. Stalo se - a já právem mohu mluviti, poněvadž já jsem se neschovával - že bylo žádáno advokátní komorou moje vydání Řekl jsem sám, chci býti vydán, poněvadž věc považuji za samozřejmou, že musím odpovídati na to, co dělám, poněvadž jde o stavovskou věc. Bylo žádáno o vydání p. kol. dr Mareše. Imunitní výbor navrhl, aby nebyl vydán. A proč? Že prý on "to" pouze formálně podepisoval. Já znám jenom podepsati anebo nepodepsati, a to znají snad i právníci z imunitního výboru. Že prý to podepsal v bezvědomí, a toto "v" tam scházelo (Posl. dr Mareš: A co?), bez vědomí, že by se mohli advokáti brněnské komory cítit dotčeni. Toto zdůvodnění je juristicky i eticky velice zajímavé. Porovnejme ty dvě imunitky - ale to byla má vůle, abych byl vydán. Šlo však o vydán různých jiných poslanců pro urážku na cti nebo pro pomluvu. Vydáni nebyli, výbor vydání nenavrhl.

Jde o imunitku našeho klubovního předsedy posl. Gajdy a ejhle, imunitní výbor praví, že prý není příčiny, proč by neměl býti vydán. Jezdit na výlety jen tak z Prahy do Ostravy a z Ostravy do Prahy je zajisté méně pohodlné, než jezdit ze Znojma do Brna, a vydání při technice sněmovny lze očekávat.

Zde jde však o jinou věc, že totiž nutno vzíti v úvahu také zájem sněmovny samé. Ono také bude nutno ventilovat věci, a patrně mne to bude čekat jako obhájce, ovšem mně to nebude nemilé dělat nepříjemnosti s důkazy pravdy, dobré víry, omluvitelného omylu atd., ale jde o to, aby měl imunitní výbor jedno měřítko pro všechny. Jestliže podle ústavní listiny si máme býti před zákonem všichni rovni, musíme si býti také rovni před slavným imunitním výborem. (Posl. dr Mareš: Stará prakse byla jasná, vydávat pro soukromé urážky!) Ale teď se nevydává. Mohl bych vám posloužit řadou příkladů. Pro právní nazírání pánů v imunitním výboru je to příznačné.

Proto navrhuji, aby posl. Gajda vydán nebyl. (Potlesk poslanců nár. obce fašistické.)