Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším prihláseným rečníkom je pán posl. dr inž. Toušek. Dávam mu slovo.

Posl. dr inž. Toušek: Slavná sněmovno!

Budiž mi dovoleno u příležitosti projednávání usnesení senátu o výměně dluhopisů vnitřního státního dluhu upozorniti na jednu věc, která jako otázka zcela zásadní byla mnou již před třemi roky v posl. sněmovně při rozpočtové debatě přednesena, která však režimem, který trvá - připomínám, od převratu - režimem, který žije pořád ještě v duchu osvobozovacích činů a zásluh, je neustále přehlížena. My totiž vidíme, že se obtíže dneška úplně soustavně přesunují na budoucnost, že se deficity dneška uhrazují krátkodobými dluhy, krátkodobé dluhy se mění v dluhy dlouhodobé, a nyní jsme svědky, jak se dlouhodobé dluhy mění v dluhy ještě delší dobu splácené, a pokud byly neumořitelné, nadále zůstanou dluhy neumořitelnými.

Tato věc je, slavná sněmovno, s hlediska budoucích generací neobyčejně důležitá a pro budoucí generace nesmírně závažná a nebezpečná. Nikdo z nás nemůže býti tak malicherným, aby se domníval, že není možno zatížiti budoucí generace podílem na závazcích, které souvisí se vznikem státu, s jeho zabezpečením v prvých dobách popřevratových, které byly podniknuty, ale nemůžeme na druhé straně souhlasiti s tím, aby se na budoucí generace, na 50 let kupředu přesunovaly závazky vzniklé, jak jsem na začátku svého projevu řekl, tím způsobem, že se deficity běžného hospodářství kryjí krátkodobými úvěry, z těch se dělají úvěry dlouhodobé a končí to zadlužením, které dnes se nám presentuje jako 50letá půjčka.

Dámy a pánové, tuto věc jsem r. 1933 v rozpočtové debatě zde detailně vyložil, ukázal jsem, jak mají budoucí generace postaráno o dluhy, ukázal jsem, jak jeden z dluhů, které byly v r. 1933 již v platnosti a jenž měl býti splacen počínaje 1. lednem 1935, bude placen až v r. 2025, jak jiný bude placen až v r. 1994 atd. Tedy to, co předpokládáme a žádáme od budoucích generací, je velmi nesvědomité a znehodnotí to v budoucích generacích práci a úsilí generace popřevratové, znehodnotí to potud, že budoucí generace budou muset nésti břemena, která neprávem jim byla v této době uložena. To je velmi vážná věc, která se nejeví jenom v tomto případě, nýbrž také v některých jiných, o nichž se také docela krátce zmíním.

Musím říci, a zaslouží jistě obecného u znání, že v osnově a způsobu, kterým se tato věc řeší, přihlíželo se k tomu, aby důvěra ve státní papíry nebyla nijak otřesena, že se přihlíží k tomu, aby opravdu při výměně dluhopisů dostal ten, kdo státu půjčil, protihodnotu, i když ovšem má osnova některé nedostatky, jako je na př. řešení případů, kde odmítne majitel dluhopisů tuto výměnu provésti a kde teprve nějakým zákonem v budoucnosti bude rozhodnuto, jak se tato věc udělá.

Další věc, kterou nepokládám v osnově za přijatelnou a která neměla býti podle mého názoru vládní většinou přijímána, je, že už v §u 1, odst. 2 se umožňuje převáděti i státní pokladniční poukázky tímto způsobem na dluh dlouhodobý, na dluh 50letý.

Slavná sněmovno, víte, kolik miliard máme krátkodobých dluhů; račte si představiti, že tyto krátkodobé dluhy vznikly deficitním hospodářstvím krisovým sice, ale přece jenom začasté deficitním hospodářstvím, způsobeným tím, že nebylo dostatek odvahy, snahy a dobré vůle potlačiti dílčí a stavovské zájmy a vyrovnati příjmy a vydání, nebo alespoň přiblížiti hladinu příjmů k hladině vydání. Tím vznikly tyto krátkodobé dluhy a nyní se dává možnost panu ministrovi financí tyto krátkodobé dluhy pokladničních poukázek měniti v 50letý dluh.

Slavná sněmovno, ta věc je velmi vážná a budeme jednou budoucími generacemi posouzeni nepříznivě pro to, co jsme všecko od nich očekávali a co jsme jim všechno naložili. Ti, kdo jsou majiteli státních papírů, nemusí míti při této příležitosti obav a nemusí býti naplněni nějakou nedůvěrou, jak jsem již řekl s počátku, ale ti, kteří jednou přijdou a budou míti tyto závazky platit, budou se ptáti, proč generace, která stát napřed zakládala a pak budovala, dovedla míti odvahu tolik přesunout na budoucí generace. To nejsou jenom otázky souvisící s krátkodobým a dlouhodobým zadlužením. Je vhodno však při této příležitosti říci také něco o tom, jak mylně je veřejnost informována o poměru hospodářství ke krátkodobým dluhům státním.

Slyšeli jsme nedávno s velkým jásotem učiněné sdělení tisku a radia, že pokladniční poukázky byly přepsány o 700 mil. Kč. Slavná sněmovno, nebylo by mezi námi nikoho, kdo by nepřál ministru financí tento úspěch jeho půjčkové akce; ale uvažte, že je zde nových 700 mil. Kč, které jdou a musí jíti raději k p. ministru financí pro zúročení, nižší než bývalo dříve, ale přece jisté, než pro riskantní úročení ve výrobě. Rozsah tohoto přesunu je tak veliký, že nebude pomalu peněz pro nové úvěry výrobní nebo hospodářské. Jak chcete hospodářství oživit a zjednat ministru financí prameny, které by mu ve způsobu veřejných břemen a daní přinášely nové příjmy, aby je nemusil nahrazovati takovýmto krátkodobým zadlužením?

Ale to je jenom jedna z věcí, které budou příští generace posuzovat velmi kriticky. Máme další, a je příležitost v této chvíli se o nich zmínit. To je to, že i v oborech sociálních očekáváme od budoucích generací nesmírnou únosnost. Očekáváme, že unesou, co si dnešní generace netroufá unést. Račte uvážiti jenom obrovské břemeno pensí, a toto břemeno je na nedozírnou dobu stejné; to nemůže nikdo řešit nebo chtít řešit tím, že by se snad pense snížily, o to mně nejde. Naopak, IV. etapa pensistů musí býti provedena jako daný slib, jako akt slušnosti, kterou je povinen ten, kdo jednou slíbil. Ale jde o něco jiného. Jde o to, že pensijní náklady jsou v naprostém nepoměru k tomu, co na ně přijímáme, jde o to, že už by bylo třeba, aby se veřejná správa odhodlala ukončiti dnešní stav a začít 1. červencem letošního a 1. lednem příštího roku počítat na nový účet a ty, kteří v budoucnosti přijdou do veřejné správy a jejích služeb, už zabezpečiti pensijním fondem. Není mou věcí, poněvadž nejsem odborníkem v otázkách veřejno-zaměstnaneckých, abych šel do dalších detailů, ale poměry, jaké jsou se zabezpečováním starobním a pensijním v některých státních podnicích, ten obrovský podíl, který toto zabezpečení má na běžných příjmech, přímo nutí k tomu, aby se konstrukce tohoto starobního a pro budoucnost zabezpečení přestavěla, poněvadž není možno, aby budoucí generace unesly tento stav, který jim přinese břemena, pro něž už dnes se nehledá a neskládá úhrada, která by jednou v budoucnosti tato břemena zmírnila, po případě vůbec odstranila.

A co máme ve veřejní správě, máme i v soukromém podnikání, a zase se to odráží ve veřejné správě, zase se to bude odrážet v rozpočtech budoucích generací i v tom, že na př., až budeme mít jednou Ústřední sociální pojišťovny naplněnu a budeme mít už celkem ustálený počet důchodců, pak budeme platiti na každých 100.000 důchodců ze státní pokladny asi 50 mil. Kč. Račte si představit, že budeme mít 700-800 tisíc důchodců, s čímž je třeba počítati, a že zde vznikne břemeno asi 400 mil. Kč ročně, břemeno, které se dnes pohybuje okolo 100 milionů a kterého r. 1925, kdy tato konstrukce sociálního pojištění na dlouhou dobu byla dělána, vůbec nebylo. Tehdejší generace dávala něco, co budoucí generace budou musit jednou zaplatiti. Nemluvím, dámy a pánové, proti tomu, aby se v té věci dělalo něco, co by mělo zatížiti nebo zmenšiti nároky důchodců, ale konstrukce je vadná. Konstrukce, která zatíží budoucí generace pro slávu generace dnešní, je nemožná a tu budoucí generace také neuvítají, naopak podrobí kritice, v níž i zásluhy generace, která to dělala, budou potom blednout.

Nechci i těchto věcech pokračovat. Mohl bych se dotknouti ještě toho - a říkám to zde již po třetí se sněmovní tribuny - že máme i řadu jiných podobných zjevů ve veřejné správě a ve státních fondech, na př. ve fondu silničním a jinde. Tam jsme si vypůjčili na 25 až 30 let a stavěli jsme silnice, které byly zničeny za 3, 4 roky, a to se ještě mluví o tom, že je možno dělat silnice, které budou trvat kratšeji, než jak dlouho se bude platit dluh, který byl na jejich výstavbu uzavřen.

Tedy, dámy a pánové, tento systém, který bych mohl dokreslit řadou obrázků, jak to vypadá v samosprávě nebo ve veřejných podnicích, ve fondech státních a pod., tento systém, který se domnívá, že je možno budoucím generacím uložit to, co dnešek nedovede vyřešit, tento systém budoucí generace jednou odsoudí. (Posl. R. Chalupa: Jestli tu ta generace bude, pane kolego!) Ta generace bude, pane kolego, a ten, kdo by se na to díval tak, že můžeme ty dluhy do budoucnosti dělat, že je někdo zaplatí, nebo když tu ta generace nebude, že je nikdo nebude platiti, to by bylo hospodářství, za něž by ani tato sněmovna ve své většině nechtěla převzít odpovědnost.

Dámy a pánové! Naše důvody nejsou vedeny ničím jiným než tím, že nechceme, aby se pokračovalo v politice tohoto druhu, která, i když ji vynucuje obtíž chvíle, ve své konstrukci musí být jiná a nesmí vésti k tomu, aby budoucí generace mohly generaci popřevratovou - všechny ty slavné hlavy, které opravdu zásluhu o stát a jeho budování měly - kritisovat právem špatně z toho důvodu, poněvadž se zde znovu uplatňuje systém - a trvá od r. 1919 - v němž se, bohužel, pokračuje a pokračuje čím dále tím více a stále více se myslí, že deficity dneška lze přenášeti na budoucnost. Tento systém nemůžeme schvalovat, a tento systém nemůžeme podepřít hlasováním pro tuto osnovu. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ku slovu neni už nikto prihlásený, rozprava je skončená.

Dávám slovo k doslovu zpravodajcovi výboru rozpočtového, p. posl. Martináskovi.

Zpravodaj posl. Martinásek: Slavná sněmovno!

Každý námět, který znamená snahu ozdraviti, uvésti do pořádku, zracionalisovati státní finance, je jistě vítán, a není sporu, že starostí současné generace, starostí a také svatou povinností nás všech je, abychom opravdu hledali nové cesty, a abychom napravovali vše, co snad ve státních financích není v pořádku. Když řešíme určitý úsek na tomto poli, hlasujeme pro něj, tvoříme jej, neznamená to, že se uzavíráme před vniknutím do dalších problémů nebo že souhlasíme se stavem, který zde jest, aniž bychom se snažili hledati nové a lepší cesty pro upevnění základu a nosnosti státních financí.

Slavná sněmovno, státní finance jsou jistě nejdůležitějším a také nejcitlivějším místem každého státu. Není proto divu, že tato věc je předmětem největších starostí každého státu. Ale v dobách, ve kterých dnes žijeme, v dobách tak mimořádných, v dobách po takovém ohromném světovém požáru, který rozvrátil hospodářské základy, který také rozvrátil stabilitu a základ financí, v těch dobách, kdy jsme přebrali, přebíráme povinnost přebudovat a zabezpečiti stát pro příští generace, kdy zároveň musíme nésti tíhu onoho rozvráceného hospodářského života, není samozřejmě myslitelné, abychom tuto celou tíži krisovou, hospodářskou a finanční rozvrácenost nechali nésti současné generaci. Jistě je nutno, aby se toto břemeno rozložilo na řadu generací příštích, aniž sledujeme cíl, zatěžovati příští generace břemeny. Je to prostě nutné, poněvadž by ony veliké úkoly, které jsou na současnou generaci vloženy, tato generace za dnešních hospodářských a výdělkových možností prostě neunesla. Mnohá a mnohá břemena, která vyrůstala z podobného velikého rozvratu hospodářského a poruch světových, myslím, jsou zde ještě dodnes. Jsou zde ještě půjčky z dob napoleonských, které dodnes nejsou splaceny, o nichž se samozřejmě nehovoří. To jenom jedna ukázka. To znamená, že my při vší nejlepší snaze hospodařiti rozumně, odpovědně, musíme rozložiti břemena na příští generace, chceme-li býti k současné generaci spravedliví.

Slavná sněmovno, není nejmenšího sporu, že mnohé úseky našeho vývoje hospodářského a finančního potřebují rekonstrukce, zlepšení, potřebují nových myšlenek. Od toho jsme všichni zde, abychom tyto cesty hledali, abychom vzájemně nepodezřívali jeden druhého, že všechno, co chceme, chceme jediné pro své dobré nebo pro úsek své třídy, nýbrž všechno musí míti svůj dobrý základ v národohospodářských hodnotách a jejich tvoření, aby na konec jejich výraz spočíval v určitém rozšíření, zvětšení národohospodářských hodnot celého národa. Finance státu závisí především vždycky od hospodářského rozvoje celého národa. Jak bude hospodářský život národa vzkvétat, rozmnožovat se, bude na vzestupu, tak se budou státní finance doplňovat, rozmnožovat a tak se bude potom samozřejmě umírňovat a zmenšovat ono břemeno, které zde zatím je, nebo se nebude musiti tvořit nové, poněvadž na běžné a současné věci a vydání budeme mít na základě nosnosti hospodářského života, na základě poplatné síly občanstva prostředků víc, kterými budeme moci řešiti mnohé a naléhavé úkoly.

Tato osnova, kterou posl. sněmovna má přijati, tyto problémy ovšem neřeší, nýbrž řeší pouze určitou unifikaci, zjednodušení, zavádí určitý pořádek, a proto nemohu jinak, než znovu doporučovati, aby slavná sněmovna přijala tuto osnovu tak, jak byla rozpočtovým výborem předložena. (Souhlas.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Pristúpime ku hlasovaniu.

Snemovňa je spôsobilá sa usnášať.

Osnova zákona má 23 paragrafov, rozdelených na 4 hlavy, z ktorých hlava druhá a tretia rozdelená je ješte na časti, ktoré hlavy a časti opatrené sú nápismi. Ďalej má osnova nadpis zákona a úvodnú formuľu.

Poneváč niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námitky nebyly.)

Námietok niet.

Kto tedy súhlasí s celou osnovou zákona, a to je s jej 23 paragrafmi, nadpisom zákona, s nadpismi hláv a častí, ako aj s úvodnou formuľou podľa zprávy výborovej, vo znení shodnom s predchádzajúcim usnesením senátu, nech pozdvihne ruku. (Děje se.)

To je väčšina. Tým posl. snemovňa prijala túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej v čítaní prvom, vo znení shodnom s predchádzajúcim usnesením senátu.

Druhé čítane bude dané na poradok budúcej schôdze.

Tým vybavený je 1. odstavec poriadku.

Prerušujem prejednávanie poriadku tejto schôdze.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní den posl. inž. Künzel; na dnešní a zítřejší den posl. Axmann, Knorre a Jar. Kučera.

Místopředseda dr Markovič sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala v pátek dne 15. května t. r. v 10 hod. dopol. s

1. Nevyřízený odst. 1 pořadu 44. schůze.

2 a 3. Druhá čtení osnov přijatých ve 44. a 45. schůzi v prvém čtení.

4 až 8. Nevyřízené odst. 3 až 7 pořadu 45. schůze.

Schůze skončena v 5 hod. 15 min. odpol.