Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Langr, Košek, Onderčo, Taub.

Zapisovatelé: Vávra, de Witte.

165 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 10 hod. 50 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní den: posl. Pikovi, Mlčochovi, Topolimu, Polívkovi, dr Dominikovi.

nemocí posl. Mikuláš.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Ešner.

Posl. Fuščič oznámil zároveň s klubem poslanců komunistické strany Československa, že stal se členem tohoto klubu.

Klub poslanců republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu vyslal do výboru zemědělského posl. Ursíniho

za posl. Petroviče.

Klub poslanců komunistické strany Československa vyslal do výboru iniciativního posl. Procházku za posl. Dvořáka.

Klub poslanců československé živn.-obchodnické strany středostavovské vyslal: do výboru ústavně-právního posl. K. Chalupu za posl. Rodovského; do výboru soc.-politického posl. Šedého za posl. Luku; do výboru kulturního posl. Jiráčka za posl. K. Chalupu; do výboru zásobovacího posl. Luku za posl. Šedého.

počátkem schůze:

Vládní návrh tisk 491 - přikázán výborům soc.-politickému a rozpočtovému.

Interpelace tisk 469 (I až XXII).

přikázal předseda žádost kraj. soudu trest. v Praze ze dne 29. května 1936, č. Nt XXII a 32/36, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Branžovského pro zločin podvodu podle §§ 197, 200, 203 tr. z. (č. j. 149-IV).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 472) zákona o dani z umělých jedlých tuků (tisk 490).

Zpravodajem jest p. posl. Hrubý.

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve včerejší 49. schůzi sněmovny.

Lhůta řečnická jest 30 minut.

Ke slovu jsou přihlášeni ještě řečníci na straně "pro" pí posl. Mrskošová a p. posl. R. Böhm.

Dávám slovo pí posl. Mrskošové.

Posl. Mrskošová: Slavná sněmovno!

Projednávaná osnova zákona o dani z umělých jedlých tuků je součástí těch zákonných opatření, kterými máme vyrovnávat cenový rozdíl mezi průmyslovou a zemědělskou výrobou. My se svého zemědělského stanoviska můžeme k předložené osnově zákona říci, že navrhovaná opatření, která mají postihnout výrobu umělých jedlých tuků, jsou ve své výši nedostatečná, aby dosáhla předpokládaného úkolu. Výroba umělých tuků škodí našemu československému zemědělství, jak dokázal náš významný národohospodářský pracovník kol. dr inž. Brdlík, a škodí i celkovému našemu národnímu hospodářství, jak bylo dokázáno v anketě Československé akademie zemědělské zejména vývody inž. Bezděka.

Máme-li posuzovat se stanoviska výrobních podmínek čsl. zemědělské výroby poměr výroby umělých tuků a hlavně surovin, ze kterých se vyrábějí, s předpoklady, za kterých my vyrábíme naše přirozené tuky jako sádlo, máslo, lůj, pak je možná analogie, kterou můžeme tuto výrobu posuzovati s výrobními předpoklady u cukru našeho a cukru třtinového vyrobeného na Kubě nebo na Jávě. Na jedné měřici pole u nás vyrábíme průměrně asi 50 q cukrovky, což znamená 8 q cukru. Na Kubě připadá na tutéž jednotku výměrovou výnos dvojnásobný a na Jávě více než trojnásobný. Je to proto, že klimatické podmínky i všechny výrobní základny, které tvoří životní standard zemědělský, jsou naprosto rozdílné u nás a u těchto jmenovaných zemí.

Tak je tomu, slavná sněmovno, i s výrobou surovin potřebných pro jich tovární zpracování na umělé jedlé tuky. Jedna kokosová palma potřebuje ke své produkci asi 1 ar pozemku a dává ročně 70 až 90 kg oleje. Produkovati začíná ve čtyřech až pěti letech a její produkční doba trvá až 50 let. Tedy srovnáváme-li tyto výrobní podmínky s tím, že u nás v intensivním hospodářství na př. pro výživu jedné dobré dojnice, která nám dá ročně asi 3.000 litrů mléka, potřebujeme 5 měřic pole, zůstáváme tu v nevýhodě co do množství tuku u palmy a dobré naší dojnice v poměru asi 80: 1. To je jistě argument, a přimyslíme-li si k tomu všechny ty věci, které souvisí s provozem našeho zemědělství v této výrobě potřebné pro dosažení tuků, vidíme, jak nerovnoměrný je předpoklad soutěživosti, kterým má obstáti naše výroba přirozených tuků oproti výrobě umělých jedlých tuků z cizích surovin.

Totéž obdobně se nám jeví u výroby sádla. Na 100 kg sádla potřebujeme v intensivním hospodářství vypěstovati 2 těžké vepře o váze asi 120 až 130 kg a k tomu potřebujeme asi 2 1/2 míry pozemků. I tu je oproti výrobním podmínkám surovin, olejů potřebných k výrobě umělých tuků, pořád nepříznivá relace mezi naším domácím a cizím zemědělstvím v poměru asi 30:1.

Z těchto důvodů naši národohospodářští pracovníci upozorňují a dokazují, že výroba umělých tuků je nebezpečná nejen československé zemědělské výrobě, nýbrž že je nebezpečná a škodlivá celému evropskému zemědělství. A vážení, to jsou argumenty, které nelze přecházeti jen tak, zejména nám, kteří přebíráme odpovědnost za hospodářsky a politický vývoj našeho samostatného československého státu, jehož zemědělství je složkou a pilířem, na kterém samostatnost tohoto státu velmi bezpečně stojí a jímž je podmíněna.

Německý národohospodářský socialistický pracovník Bade vyslovil větu, že je největším evropským problémem, jak vytvořiti z evropských zemědělců konsumenty pro evropský průmysl, který ztratil své zákazníky v zámoří. Touto politikou, slavná sněmovno, bychom ze zemědělců evropských i z našich československých nemohli vytvořiti konsumenty, ač právě to je naším úkolem, tak jako je úkolem celé politiky naší republikánské strany vytvořiti podmínky pro konsumní schopnost československého zemědělství, která v celém národním hospodářství je jistě významná a která jest předpokladem i pro klid a pořádek v našem státě.

Vedle těchto našich vnitřních poměrů hospodářských přicházejí v úvahu i naše politické zájmy, representované zejména naším spojenectvím malodohodovým s Rumunskem a Jugoslavií. Naši národohospodáři opět potvrdili možnosti, že můžeme vedle své politické snahy získati dobrý poměr se svými spojenci dělati takovou politiku, která by neškodila naší domácí výrobě, ale která by umožnila, abychom i hospodářsky mohli býti se svými spojenci v těsném kontaktu. A suroviny, potřebné pro výrobu umělých tuků, může dodati nejen československé, nýbrž i jugoslávské a rumunské zemědělství. Jest jen příkazem politické prozíravosti a národohospodářského rozumu, abychom vytvořili tyto podmínky dobrých vzájemných styků v tomto směru.

Slavná sněmovno! Jistě každý, kdo uvažuje o intencích této osnovy zákona, není ani okamžik v pochybnostech, že jeho cílem je postihnouti neúměrné zisky fabrikantů, kteří prokázali za celého trvání našeho československého státu tuze málo porozumění pro jeho potřeby v dobách, kdy státní zájmy jejich pomoci intensivně vyžadovaly. A nikdo z těch, kdož s této tribuny mluvili proti předložené osnově zákona, neměl snad na mysli přivésti životní míru československého zemědělce na takové niveau, jaké nám popisuje spisovatelka Pearl Bucková v knize o čínském hospodářství. Jako jsem přesvědčena, že žádný československy politik by se neodvážil žádati, aby čínští pracovníci se svými mzdovými požadavky a svojí životní úrovní byli srovnáváni s československým dělnictvem, tak také ani od nás nikdo nemůže a nebude žádati, aby vyspělé čsl. zemědělství snižovalo svoji životní úroveň na úroveň čínského kuli, kterému stačí hrst suché rýže a kus hadru kolem beder, aby byla uspokojena celá jeho životní potřeba.

K takovýmto důsledkům vedla by naše politika, kdybychom nedělali opatření, která právě v intencích předložené osnovy zákona o dani z umělých jedlých tuků jsou sledována. My chceme dobrý poměr s každým, kdo s námi je na stejné linii snahy po míru, po klidném hospodářském a kulturním rozvoji, a chceme takový poměr zejména se svými nejbližšími sousedy. Avšak nemohli bychom těmto intencím svého snažení dostáti, kdybychom nevytvářeli všechny okolnosti, které podmiňují realisaci této snahy.

Je jisto, že zvýšená spotřeba umělých tuků v přítomné době jest výrazem pokleslé kupní síly širokých vrstev lidových. Ale jest také pravda, že je výrazem důsledků té nezřízené reklamy, která za obrovské peníze jest podnikána se strany výrobců umělých tuků a která vyvolává takové psychologické prostředí, že by se pomalu v širokých vrstvách lidových přestalo věřiti, že dobrý, přirozený tuk, jakým jest třeba lůj, který cenově jest pod cenou umělého tuku, je pro výživu obyvatelstva lepší nežli t. zv. lidový umělý tuk. Po této stránce poukazuji ku své řeči v této slavné sněmovně u příležitosti projednávání mléčných osnov, kde jsem dokazovala, že právě spotřeba přirozených tuků podmiňuje také dobré zdraví obyvatelstva a že nemírná spotřeba umělých jedlých tuků vyvažována jest nepříznivě na druhé straně zase pokleslou zdravotní odolností širokých vrstev obyvatelstva. O této skutečnosti máme doklady i z řad lékařských kapacit, které nedaly na sebe působiti různými prostředky, které ovlivňují často naše veřejné mínění, pokud se týče významu zdravotních a výživných hodnot jednotlivých předmětů denní spotřeby.

Předložená osnova zákona sleduje i ten cíl, aby výší daňového zatížení byli postiženi ti, kdož za dnešního stavu věcí mohli výtěžků ze svého podnikání užívati ku svému soukromému obohacování a po příp. užívati jich i k účelům, které neslouží ku prospěchu celku. Mluvilo-li se zde o tom, že navrhované daňové zatížení jest příliš vysoké, a byly-li zde vysloveny obavy, že budou poškozeny nejširší konsumující vrstvy občanstva, dovolím si srovnati tento argument s tím, čeho jsme svědky v sousedství, t. j. s výší příspěvků, která jest předpisována i německému dělníkovi na t. zv. Winterhilfe. Uvážíme-li, že spotřeba umělých jedlých tuků na hlavu jest odhadována na 2 až 3 kg měsíčně, tedy representuje předpokládané naše zdanění, v osnově navrhované, zatížení 60 hal. až 1 Kč na hlavu. Prosím, srovnejte to se zprávami, jak musí přispívati německý dělník na opatření, která jsou mu diktována z titulu t. zv. Winterhilfe. A vedle tohoto sociálního problému jest nutno zdůrazniti i národní význam předložené osnovy zákona, která postihuje daní továrny, jichž dnes v důsledku konjunktury čítáme na 47 a z nichž jen 12 je v rukou českých podnikatelů. Palackého heslo "Svůj k svému" v tomto případě doznává neobyčejného poškození z praktických důsledků nákupu umělých tuků nejširšími vrstvami našich českých lidí.

Pokud jde o výši výrobních nákladů, zdůraznil je pan zpravodaj Hrubý ve svém prohlášení. Jestliže se pohybují as od 4 Kč do 6 Kč, jistě tu zůstává v prodejní ceně rozpětí, které není v žádném poměru zejména ke zdanění surovin a zdanění přírodních tuků. Suroviny potřebné k výrobě umělých tuků jsou de facto beze cla, jen na rafinovaný čistý olej je clo as 40 hal. Ve stejné době naše domácí sádlo je zdaněno sníženým clem, t. j. asi 1.20 Kč, k tomu nutno připočísti daň z masa 20 hal. a daň obratovou 60 hal., čili my svůj dobrý a zdravý domácí tuk zdaňujeme částkou 2 Kč! Pak nelze s tohoto místa mluviti o 20ti, 40ti, 50ti atd. haléřovém zatížení surovin potřebných k výrobě náhražky.

Konečně chci zdůrazniti, že daň, která má vynésti předpokládaných asi 30 mil. Kč a jež je diktována hospodářskými důvody, vlastně už je schválena přijetím státního rozpočtu na r. 1936, kde s preliminovanou částkou je počítáno.

Opožděným předložením této osnovy zákona nedosáhneme předpokládané výše a já vyslovuji pochybnost, zda při účinnosti tohoto zákona budou daňově postiženy všechny produkty, protože je tu mezera v tom, že nepostihneme stávající zásoby, které byly dělány někdy ze spekulačních důvodů a za přímého nucení agentů továren. Tedy po této stránce bude náš státní rozpočet vykazovati ve své konečné uzávěrce menší číslici, než s jakou se v rozpočtovém návrhu počítalo, a které, jak zde pan kolega Pik zdůraznil, má býti užito ve prospěch a pro potřeby samosprávy a její sanace.

Chtěla bych zde ještě uvésti toto: K jak škodlivým důsledkům vede reklama používaná pro rozšíření spotřeby umělých jedlých tuků, máme doklady z případů, které jsme si opatřily na základě žádosti našich venkovských žen a na základě organisované akce naší největší odborové organisace, Zemědělské jednoty, že totiž v určitých okresích východních Čech jsme dojednaly, aby naši živnostníci, zejména řezníci, kteří byli také poškozeni spotřebou umělých jedlých tuků, zkusili vyhověti potřebě hospodyň v tom směru, že udělají určité směsi z přírodních tuků, které by se cenově rovnaly umělým jedlým tukům. Byly provedeny tyto pokusy: 1/3 loje a 2 /3 sádla, 1/2 loje a 1/2 sádla, 2/3 loje a 1/3 sádla. Cenové rozpětí při těchto dobrých tukových směsích činilo 2.50 Kč, poněvadž se tato směs pohybovala cenově od 9 do 11.50 Kč. A prosím, bylo docíleno úspěchu v tom, že během měsíce se tato novinka, která byla přizpůsobena úpravě, ve které se prodávají umělé jedlé tuky tak, aby i kvantitativně to vyhovovalo potřebám hospodyňským, tak vžila, že řezníci svoje přebytky sádla a loje zcela hladce odbyli. Máme tedy v rukou důkaz, že při dobré vůli a snaze lze docíliti, aby jak cenově, tak úpravou dobré naše domácí tuky mohly soutěžiti s umělými tuky jedlými.

A na konec chci, slavná sněmovno, dovoditi ze všech těchto předeslaných dokumentů: My českoslovenští zemědělci nebráníme se ničemu, co v našem národním hospodářství znamená prospěch a zdar celku a co podmiňuje dosažení zvýšené kupní síly československého obyvatelstva. Protože předložená osnova zákona sleduje tyto cíle a dosáhne jich, proto také my ve svém klubu pro předloženou osnovu hlasovati budeme s vědomím, že přispějeme tím k obrodě našich někdy neurovnaných poměrů hospodářských, které někdy vyvěrají i z nedostatku dobré vůle a chuti řešiti obtížné problémy s hlediska celku tak, aby prospívaly všem. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Schenk. Dávám mu slovo.

Posl. Schenk (německy): Slavná sněmovno!

Je jasno, že daní z umělých tuků jsou zatěžovány chudé vrstvy lidu. I když stojí v zákoně, že daň nese výrobce, děje se tak za prvé na újmu jakosti a za druhé se pokusí daň přesunouti na své zaměstnance a na své cestující. Mimo to budou to zase spotřebitelé, kteří budou musiti daň nésti. Nám tím vzniká otázka: Unese sudeskoněmecké pracující obyvatelstvo, unesou nezaměstnaní ještě takové zatížení? Zvláště při lidové potravině, jakou jsou umělé tuky a margarin? Odpovídáme: nikoliv. Nechť se jen odpovědní činitelé ve vládě jednou podívají, jak to v sudetskoněmeckém území skutečně vypadá. Přicházejí tam v neděli a přednášejí tam své slavnostní řeči. Měli by jednou obsah svých nedělních řečí uvésti v soulad s tím, jak s chudým lidem zacházejí. Vzdyť celé sudetskoněmecké území hyne, hladoví tisíce dělníků, kteří kdysi byli zdatnými muži, hladovějí děti, hladovějí ženy, hladovějí starci, jednotliví lidé, kteří jdou na intervenci k okresním úřadům, padají hlady v kancelářských místnostech, nezaměstnané ženy rodí v márnicích, ve stozích a ve stájích mají ještě útulek, nemusí-li přenocovati na kraji silnice. A zde potkáváme dnes socialisty, potkáváme indiferentní, potkáváme velmi mnoho přívrženců, voličů, kteří volili právě ty strany, které provádějí tuto politiku vyhladovění. Vláda ještě tuto bídu zvětšuje, vláda uchvacuje nezaměstnaným na počátku každého přidělovacího údobí stravovací lístky, takže ti lidé nejsou s to, aby si koupili nějaké lidové potraviny, kdyžtě se dnes musí zříci chleba a margarinu, svých nejdůležitějších potravin. Neodpovědný tisk mluví o lenoších a povalečích, kteří patří do vězení. Mohu prokázati, jak se v jednotlivých okresech provádějí škrty: v okrese chomutovském bylo v posledním přidělovacím období škrtnuto 103.000 Kč. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Ve 14 českých okresech bylo škrtnuto 716.900 Kč, to je 28%, které byly odňaty nezaměstnaným. Jsou okresy jako Mariánské Lázně... (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte! To je ostuda! - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Schenk (pokračuje): ... které potřebují 132.000 Kč, ale dostal jen 45.000 Kč. Okres plánský potřebuje 43.000 Kč, ale dostal jen 14.000 Kč okres tepelský potřebuje 41.000 Kč, ale dostal jen 20.000 Kč, tachovský potřebuje 138.000 Kč, a dostal jen 87.000 Kč, okres stříbrský potřebuje 211.000 Kč, a dostal jen 137.000 Kč, horšovotýnský potřebuje 153.000 Kč, a dostal jen 82.000 Kč. To znamená, že tito nezaměstnaní, kteří byli připraveni o stravovací lístky, jsou hnáni do smrti hladem. Socialistické noviny píší, že neodpovědné živly využívají této situace proti státu a proti demokratické ústavě. Kdo je tímto neodpovědným živlem? Nejsou to ti, kteří chudákům béřou stravovací lístky (Souhlas.) a kteří tyto chudáky vhánějí do bídy? Exekutoři vyhánějí rodiny nezaměstnaných na ulici, takže matky s dětmi musí tábořiti na nádražích a v lesích. To jsou ty neodpovědné živly, které patří do vězení, se kterými se v Sovětském svazu jinak zachází než zde. Někteří pánové se pokoušejí tyto věci překrucovati tím, že říkají: vláda není odpovědna, odpovědní jsou byrokraté a úřady. Říkáme: kdo má větší plnou moc, předsednictvo ministerské rady, páni ministři nebo pan okresní hejtman? Kdo je silnější? Nedělá-li okresní hejtman to, co je úmyslem ministra, proč pak ho nevyhodíte? Můžeme však konstatovati opak, můžeme konstatovati, že může postoupiti na vrchního radu, umí-li dostatečně připravovati nezaměstnané o jejich stravovací lístky.