V této souvislosti nemohu přejíti jednu věc.
Jest mi hořko mluviti o tom, jak pomalu postupuje provádění
zákona o samosprávných financích.
Velmi důrazně žádám finanční
správu, aby, když se nechce dívati na samosprávu
jako na svého bratra, dívala se na ni aspoň
jako na svého souseda a uvědomila si, že u
souseda hoří, že pracuje dál s neurovnanými
rozpočty, se schodky, že samosprávě
rostou nové úkoly a že pokračující
rozvrat samosprávy hrozí zasáhnouti i do
financí státních ve smyslu nepříznivém.
Dnes by nemělo smyslu, abychom mluvili a hádali
se o to, zda se v samosprávě hospodařilo
úsporně nebo nikoli. Hledáte-li pomoc v bídě
a nouzi, najdete pomoc u samosprávy, a naopak musíme
prohlásiti vděčně, že z rukou
těchto tisíců obětavých pracovníků
samosprávných vyšla díla, která
znamenají trvalé zvýšení životní
úrovně našeho lidu.
Ale abych se vrátil k finančnímu hospodářství
našeho státu. Ozývají se hlasy velmi
pesimistické, ukazuje se na vzrůst státního
dluhu, ukazuje se na velikost našich rozpočtů.
Není naší vinou, musíme-li věnovati
veliké výdaje na úkoly vojenské správy
a není možno činiti nejmenších
námitek proti výdajům, které znamenají
zajištění našich příštích
generací. I tyto příští generace
musí nésti a ponesou břemena vlastenecké
obrany, poněvadž jim chceme zachrániti stát,
chceme zachrániti Československou republiku, chceme
jim zachrániti svoji kulturu, půdu, zkrátka
svoji vlast. Porovnával jsem rozpočty Československé
republiky, Francie a Anglie a došel jsem k závěrům,
které pro Československou republiku nejsou nepříznivé.
Díváme-li se na rozpočty, vidíme,
že Anglie dává ze svého rozpočtu
na veřejný dluh 29.5%, to znamená téměř
třetinu příjmů; Francie 21.3%, Československo
23%. Kdežto na pense dává Francie téměř
20%, dává Anglie pouze 8% a Československá
republika 11%. Na národní obranu dává
Francie 26.5% svých příjmů rozpočtových,
Anglie 20%, Československá republika 16%. Na státní
správu, to jest úkoly kulturní, administrativu,
úkoly sociální, zdravotní atd. dává
Francie ze svého rozpočtu 32.7%, Anglie 42.5% a
Československá republika celých 50%. To znamená,
že i po této stránce nemůžeme říci,
že by skladba našich rozpočtů a způsob
používání příjmů
rozpočtových byl nepříznivý
ve srovnání s jinými státy. Budeme
a musíme konstatovat, že rostou určité
neproduktivní výdaje v našich rozpočtech,
ale tyto výdaje nejsou zaviněny námi, nýbrž
důvody politickými. My jistě všichni
toužíme nejen po hospodářském
míru, nýbrž také po míru politickém;
ale musíme býti vyzbrojeni - a to se objevuje ve
státních rozpočtech proti těm, pro
něž je válka konečným cílem
a ideálem státního života. Jsem přesvědčen,
že soud dějin těžce dopadne na ty, kdo
místo mezinárodní směny a mezinárodního
obchodu postavili mezinárodní nenávist, kdo
knihu zaměnili mečem a uvrhli v bídu celé
národy a státy s armádami lidí bez
práce.
V dnešním tisku se objevila zpráva, podle níž
bylo na sjezdu sudetskoněmecké strany velmi důrazně
odmítnuto mínění, které jde
světem, že Německo a jeho zbrojení,
které dosáhlo loňského roku částky
120 miliard našich korun, je příčinou
politických a hospodářských poruch
ve světě. Toto mínění je správné,
správné proto, poněvadž všechny
projevy, celé hospodářské úsilí,
celé to dění v Německu jde k tomu,
aby z tohoto státu byl připraven jediný organický
celek, připravený k útoku. Vůdce tohoto
státu, Adolf Hitler, prohlašuje o nás a o jiných,
kteří nechceme války ani nových krveprolití,
že prý je to "pacifismus naříkavých
žen". Odmítáme toto tvrzení. Není
pacifismem naříkavých žen, nechceme-li
války, nýbrž je to něco jiného:
je to přesvědčení odchylné
od přesvědčení pana Hitlera a těch,
kdo ho následují, přesvědčení,
že na světě neexistuje žádná
povýšenost rasová (Potlesk.) a že
je mylný názor nynějšího vůdce
německého lidu, který nechce jiného
míru než mír - jak praví ve své
knize - "opřený o vítězný
meč panujícího německého národa,
přejímajícího svět do služeb
vyšší kultury". Já jsem jistě
jedním z těch, kdo uznávají díla
německého ducha, německé vědy
a rozumu, ale tolik sebevědomí my, československý
národ, máme a musíme míti, že
historie nám ukázala a ukáže, že
i my, malý národ, jsme velmi podstatně přispěli
ke kultuře světové (Potlesk.), že
dovedeme pracovati k tomuto cíli; ale marné by bylo
úsilí dorozuměti se v tomto státě
s pány ze sudetskoněmecké strany, dokud bude
jejich evangeliem to, co jsem citoval z knihy jejich německého
vůdce. V jeho knize "Mein Kampf" čteme
slova (čte): "Německá říše
má jako stát zahrnouti všechny Němce
s úkolem, aby byly z tohoto lidu nejcennější
součástky rasových praelementů nejen
shromážděny a udrženy, nýbrž
zvolna a jistě vyzdviženy k vládnoucímu
postavení."
My jsme toužili po svém státě, my jsme
proň trpěli a budovali jej. Podmínkou dalšího
našeho vývoje je celistvost našeho státu,
a za ni budeme a musíme bojovat. Velmi se podivuji pánům
ze sudetskoněmecké strany, že chodí
žalovat za hranice, že se tam obracejí se svými
stížnostmi; bylo by daleko mužnější,
kdyby loyálně uznali existenci tohoto státu,
kdyby v něm viděli svoji vlast a snažili se
s námi odstraniti hospodářskou bídu,
na kterou si tak velmi stěžují. My živě
cítíme utrpení německého lidu,
které bylo vyvoláno nynější hospodářskou
krisí, ale docela zásadně odmítáme
tvrzení, že naše správa a vláda
je příčinou hospodářského
úpadku určitých krajů, zejména
v severních Čechách. Mají-li si pánové
na někoho stěžovat, ať si nestěžují
na nás, nýbrž na to, co se děje v sousední
říši, na zaťatou pěst, která
se na nás zdvíhá a v jejímž stínu
se nedaří hospodářskému životu.
Jestliže se mluví v tomto směru, chtěl
bych říci, že konec této osudové
historie, který je vylíčen v knize německého
vůdce Hitlera, bude skutečně velmi osudový.
Konec bude ten, že to nebude vítězství
určité rasy, nýbrž že to bude úplná
zkáza a rozvrat evropské civilisace.
Slavná sněmovno! Abych se vrátil k svému
úkolu. Když jsme úporně pracovali na
osnově, která se předkládá,
pracovali jsme v duchu ústavy, snažili jsme se, jak
jsem řekl, o právní garancie pro řádného
občana. Já se k tomu hrdě hlásím,
k této zásadě právního státu,
v době, kdy kolem nás zásada právního
státu již neplatí a kdy tato zásada.
která byla vybudována teorií německou,
byla rozvrácena právě v Německu. Vedle
nás již neplatí, že říše
Německá je republikou a že moc pochází
z lidu, jak napsala Výmarská ústava, vedle
nás již neplatí, že Rakousko je demokratickou
republikou, neplatí již, že svrchovaná
moc v republice Polské přísluší
národu, ale neotřeseno zůstalo, a hrdě
a s láskou se k tomu hlásíme, ustanovení
§u 1 naší ústavní listiny, podle
něhož je a zůstal lid základem veškeré
moci v tomto státě. Neotřesena zůstala
všechna ustanovení naší ústavní
listiny o svobodách osobních a občanských.
Jestliže je nutno i u nás určité omezení
v zájmu demokracie, děje se tak jen v zájmu
nutného udržení pořádku.
Slavná sněmovno! Jeden z mých učitelů,
profesor francouzské právnické fakulty Jéze,
prohlašuje, že pokládá soudní kontrolu
veřejné správy za nutnou součást
demokratické ochrany. My můžeme skutečně
hrdě prohlásiti, že na této zásadě
jsme ve svém právním vývoji zůstali,
že jsme hájili zákonitost správy a že
hájíme kontrolu správních tribunálů
soudních, které mají zjistiti, zda správa
postupuje podle zákona. A jestliže francouzská
jurisprudence v recours pour exces du pouvoir vybudovala ochranu
proti nezákonnému aktu veřejné správy,
my se snažíme právě v této osnově
zákona, který vám byl předložen,
v osnově, kterou se novelisuje zákon o přímých
daních, dáti poplatníkovi možnost spravedlivé
ochrany, o které v poslední instanci rozhoduje skutečně
vzácný a dobrý tribunál, kterým
je náš nejvyšší správní
soud.
My ovšem jsme si vědomi, že ani tato kontrola
veřejné správy, která se objevuje
v této osnově zákona, nestačí,
jestliže nebudeme mít nově vybudovánu
finanční administrativu. Slavná sněmovno,
číslo 15.000 nevyřízených odvolání
u Zemského finančního ředitelství
pražského je číslicí příliš
vysokou. V rozpočtu na r. 1936 naleznete položku o
úrocích z prodlení, která činí
210 mil. Kč, a v účetní uzávěrce
za r. 1934 vykazujeme na úrocích z prodlení
částku 195 mil. Kč, čili když
to srovnáme s výnosem daní, vidíme,
že úroky z prodlení vynesly r. 1934 téměř
čtyřikráte tolik než zvláštní
daň výdělková, nežli daň
placená všemi podniky, a že vynesly na př.
tolik, kolik činí dvojnásobek daně
pozemkové. Co z toho následuje? Že v daňové
administrativě není něco v pořádku,
že příliš mnoho poplatníků
nemá vyřízeno své žádosti,
rekursy a přiznávky. Napravme tedy chybu, která
byla spáchána r. 1927 resp. 1928, když jsme
prováděli organisaci veřejné správy
a když jsme veřejnou správu, na rozdíl
od důvodové zprávy k župnímu
zřízení, poplatníku nepřiblížili,
nýbrž veřejnou správu od poplatníka
vzdálili. Organisujme veřejnou správu veškerou,
nejen soudní, nýbrž také politickou
a finanční, v obvodech bývalých okresních
zastupitelstev a přibližme tuto finanční
správu skutečně poplatníku a občanu!
Že něco ve finanční administrativě
neklape a že tyto moje názory jsou správné,
je patrno z pojednání, které přítomný
pan ministr financí sám napsal o veřejné
správě a o výhodách a nevýhodách
styku poplatníka s berní správou. V jeho
pojednání čteme (čte): "Dnes
poplatník sám napíše složní
lístek často bez znalosti stavu svého konta,
vyplní jej ledabyle a tak došlý ústřižek
složního lístku prodělává,
až na manipulaci penězi, tutéž cestu (rozuměj
jako při přímé platbě)."
A říká dále: "Kvalita práce
klesá, berní úřady nevymáhají
včas dlužné daně. Přetížení
poplatníka jeví se v přemíře
formulářů a prací na něm požadovaných."
A přítomný pan generální zpravodaj
rozpočtový prohlásil dne 5. prosince 1935
podle mého názoru docela správně,
že účetnictví finanční
správy je státně-účetnickou
raritou, že je neúplné a nepodává
obrazu o stavu daňové agendy a nemůže
říci, jaký je poplatníkův předpis,
kolik zaplatil a kolik je ještě dlužen. A v tom
právě, že poplatník podle dosavadního
právního stavu nevěděl vlastně,
jaký je jeho předpis, jaká je náležitost,
kolik je dlužen, spočívala velká obtíž
a nedostatek celé naší finanční
administrativy.
Proto v předložené osnově zákona
provádíme zjednodušení celého
řízeni, provádíme je ve formě
změny t. zv. daňového roku a v řadě
předpisů o řízení trestním
a správním.
Musím odmítnouti jednu výtku, která
se objevila v určitých odborných časopisech.
Tvrdilo se tam, že daňová sedma, která
připravila osnovu zákona o přímých
daních, provádí prý koncentrovaný
generální útok na t zv. fundované
důchody. Nikoliv, neprovádíme koncentrovaný
generální útok na fundované důchody,
ale žádali jsme spravedlivější
rozvržení břemen. Vím, že ethické
momenty jsou v daňovém systému leckde odmítány.
Místo ideální daně žádá
se daň dokonalá, zejména technicky dokonalá.
Ale studujeme-li bedlivě daňové výnosy
po stránce rozvrstvení osobního, docházíme
k některým zajímavým cifrám.
Podle statistiky z r. 1930 byla předepsána daň
důchodová toliko 604.329 osobám samostatně
výdělečně činným, ale
2,122.866 zaměstnancům, tedy téměř
4krát tolika zaměstnancům než osobám
samostatně výdělečně činným.
Čistý důchod osob samostatně výdělečně
činných činil r. 1930 12.472 mil., z čehož
důchod z pozemků činil 3.729 mil. a z výdělečných
podniků 7.982 mil. Naproti tomu důchod zaměstnanců
činil 2krát tolik než osob samostatně
výdělečně činných, t.
j. 27.221 mil. Kč. Důchodová daň předepsaná
samostatně výdělečně činným
vynesla r. 1930 544 mil. a daň důchodová
předepsaná zaměstnancům 514 mil. Kč.
Z této částky 1.057,546.000 Kč daně
důchodové zaplatili zemědělci 110
mil., t. j. asi 10%, průmysl 215 mil., t. j. asi 20%, obchod
150 mil., t. j. asi 14%, volná povolání 39
mil. Kč, t. j. asi 4%, ale zaměstnanci zaplatili
514 mil., t. j. téměř 50%. Je tedy patrno,
že na př. daň důchodová stala
se daní gážistů, vlastně daní
z mezd a platů.
Naproti tomu výnos kapitálový je poměrně
malý. R. 1930 přiznává se výnos
kapitálový z výnosu cca 1 miliarda Kč,
ačkoliv r. 1930 bylo u peněžních ústavů
vkladů na 50 miliard Kč. Co z toho plyne? Že
téměř 1 miliarda Kč důchodu
kapitálového unikla r. 1930 úplně
zdanění.
Posuzujeme-li podle těchto cifer dosavadní soustavu
naší finanční správy, musíme
ji posuzovati jako soustavu výrobce, při čemž
mám na mysli výhody, které dr Engliš
v daňové reformě dal t. zv. portefeuillovým
akciím, a mám na mysli odpočitatelnost investic
při zkrácení základu daně četnými
režijními odpočty, takže tíha daňová
s výrobce byla přenesena na široké vrstvy
lidové, zejména na spotřebitele.
A teď ještě dovolte několik kritických
poznámek k předložené osnově.
Osnova, jak jsem řekl, sledovala spravedlivé rozvržení
břemene, zjednodušení řízení
a ochranu poplatnictva. Pokud jde o první spravedlivé
rozvržení břemena, poukazuji na ustanovení
o holdingu, kterým odstraňujeme staré předpisy,
jež se dostaly do zákona z r. 1927 v poslední
chvíli a které znamenají útěk
daňový. Odstraňujeme dále ustanovení,
která znamenala, že nám mohly utíkati
vysoké platy ze základu daňového,
ze základu všeobecné a zvláštní
daně výdělkové. Zavedli jsme parifikaci
zdanění, pokud jde o lidové peněžní
ústavy. Pokud jde o samosprávné korporace,
uzákonili jsme starý požadavek obcí,
okresů a zemí, podle něhož zdanění
samosprávy a samosprávných podniků
je postaveno nyní podle navržené novely na
roveň zdaňování podniků státních.
Zjednodušení řízení spočívá
v úpravě otázek berního roku a v umožnění
placení daní paušálem na místo
individuálního vyměřování.
Statisíce poplatníků, kteří
náležejí do nižších důchodových
tříd, budou moci býti zdaňováni
paušálem bez obtížného řízení
vyměřovacího. Šlo nám dále
o to, jak jsem řekl, aby poplatníkovi byla dána
záruka, že řízení bude objektivní.
Dovolte, abych zde v této souvislosti vytyčil jednu
velikou věc. Máme ustanovení v ústavě,
podle kterého má býti vydán zákon
o odpovědnosti při protiústavním výkonu
veřejné moci. Tento zákon do dnešního
dne nebyl vydán, do dnešního dne nemáme
tohoto zákona o určité odpovědnosti,
který by nás chránil proti zneužívání
veřejné moci. Do této zásady učinili
jsme průlom v této osnově zákona,
průlom, který i když by měl cenu především
teoretickou, přece jako zásada velmi mnoho znamená.
V této zákonné osnově najdete ustanovení,
že v tom případě, jestliže finanční
správa v trestním řízení zakročuje
proti poplatníkovi takovým způsobem, že
její postup je v rozporu s uznanými zásadami
spravedlnosti, zejména s nálezy nejvyššího
správního soudu, že v takovém případě
veřejná správa poplatníkovi, kterému
bylo ublíženo, je povinna nahraditi náklady,
které měl s přiměřenou obhajobou.
Je to nový princip, ale princip, který odpovídá
zásadě státu právního a odpovídá
dále demokracii, pokud se vykonává ve formách
ústavních.
Slavná sněmovno! Jestliže mám povšechně
charakterisovati celou tuto práci, chtěl bych říci,
že to byla práce velmi nesnadná, ale že
přece jen jedno potěšitelné z této
práce vyšlo. Ukázalo se, že jde-li o veliké
věci, jde-li o to, abychom měli klid a pořádek
ve státě a v jeho administrativě, že
neplatí žádné zájmy stranické;
a můžeme konstatovati, že v této sedmě
a v této její práci nepředstihovali
jsme se žádným pronášením
stranických požadavků a postulátů,
nýbrž že všechny nás a potom jistě
i rozpočtový výbor - vedla snaha jediná,
zachovati státu jeho příjmy spravedlivě
rozvrženým daňovým břemenem,
ale chrániti také poplatníka proti jakékoliv
zvůli a proti jakémukoliv postupu, který
by odporoval zákonu. (Výborně!) Jestliže
tímto způsobem jsme svorně jednali, myslím,
že jsme jednali v duchu demokracie a v duchu ústavy
našeho státu a že jsme dobře zdůraznili
v této osnově právo a spravedlnost jako základ
našeho demokratického státu a naší
republiky. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda dr Markovič (zvoní):
Ďalším rečníkom je pán
posl. inž. dr Toušek. Udeľujem mu slovo.
Posl. inž. dr Toušek: Slavná sněmovno!
Dnešní debata a patrně i další
jednání o novele daňové bude ve znamení
uspokojení parlamentu z vítězství
nad finanční správou, z vítězství,
které, jak vidím, je zdůrazňováno
koaličními stranami a které by i oposiční
strany mohly uvítati, pokud ovšem toto vítězství
může znamenati pro budoucnost něco více
a něco jiného, než jenom to, co znamenalo tentokrát.
Tentokráte finanční správa přinesla
návrh, který byl podroben velmi přísné
a velmi ostré kritice v koaliční sedmě,
ale návrh, který sám v sobě byl takovým
špatným základem pro práci, kterou jste
dělali, že přes to přese všechno,
že jste z něho tak mnohé vymýtili, ještě
leccos v něm zůstalo, co je příliš
vzdáleno strukturálně, smyslem a konstrukcí
našeho daňového systému, tedy toho,
s čím hospodářství od r. 1927
počítati mohlo a počítati musilo.
Vážená sněmovno, každý hospodářský
řád a hospodářský život
musí býti buďto řízen daňovým
systémem nebo daňový systém z něho
má vyplývati. Domníváte se, že
je možno kombinovati systém, který jsme měli
v daňové reformě od r. 1927, se systémem
docela jiným, že je možno to, s čím
tehdy přišel Engliš a co bylo obecně uznáváno,
i se zásadou, že nelze nikdy dvakrát zdanit,
že to je možno kombinovati s tím, že se
jde po linii nejmenšího odporu. Velice se mýlíte.
Mýlíte se proto, poněvadž hospodářský
život si na konec se všemi těmito věcmi
poradí, poradí si s nimi tak, jako na příklad
jsme to viděli u obratové daně. Vzpomeňte
si, že obratová daň, která postihovala
svého času každou fázi, každý
obrat, vedla docela logicky k vertikální organisaci
hospodářské, to všecko, co jste viděli,
tu vertikální výstavbu, to nebyl jenom následek
racionalisace průmyslu, nýbrž byl to také
následek toho, že se to vynucovalo zdaněním
obratovou daní. Došlo to tak daleko, že se zakročilo
tím, že se filiálky a prodejny, které
měly zjednodušovat v této vertikální
organisaci počet obratů, zdaňovaly více
a končíme u paušálu obratové
daně, který toto všecko smazává.
Ocitáme se u snahy, kterou přirozeně hospodářství
nyní vyvinuje, u snahy po horizontální koncentraci,
poněvadž právě zde je základ
zase u paušálu, který ve většině
oborů hospodářských už v obratové
dani zavádíme. I zde, prosím, v tom okamžiku,
jakmile přijdete s jiným systémem, dožijete
se okamžitě reakce, reakce hospodářství
na jiný systém, dožijete se toho, že hospodářství
bude hledati a musí nalézti cesty vytvořením
jiných forem, aby mohlo dále podnikat a dále
vydělávat.
Slavná sněmovno, nechci už vzpomínati
stabilisačních bilancí, ale podívejte
se na výsledky. Vy jste pokládali stabilisační
bilance za něco, co industrii a hospodářství
vůbec přineslo zcela neúměrné
výhody, ale když se na to velmi upřímně
podíváte, tedy vidíte nyní tak mnohé
restabilisace v podnicích. Nebýti stabilisačních
bilancí, nebyly by mnohé podniky vůbec hospodářskou
krisi překonaly. Mnohé podniky by byly musely z
důvodů vnitřních obtíží
a nedostatků bilančních během krise
přicházeti na stát a žádati podporu.
Jen fakt, že stabilisační bilance jim dávaly
reservy, umožnil, že nepřicházely v krisi
na stát provázeny dělnictvem a organisacemi,
které měly stejný zájem na tom, aby
podniky běžely a pracovaly dále. Nesmíme
se na ty věci dívati takovým způsobem,
že není možno a nesmí se připustiti
tvoření nějakých reserv a tvoření
provozovacích a do budoucna i investičních
kapitálů, že je třeba to všecko
dusiti a zkrátiti. Rozhodně by bylo nesprávné
říkati, že daňová reforma dokonce
přivedla stát a samosprávu tak daleko, že
do krise přišel stát i samospráva bez
reserv, jak jsme zde před chvílí slyšeli.
To není správné, poněvadž, pokud
se pamatujeme, r. 1929 Udržalova vláda měla
2 miliardy Kč kasovních přebytků,
se kterými šla do krise, a krise počala r.
1930. A prosím, největší reservou, která
byla, bylo to, že hospodářství bylo
přece jen nosným a mohlo státu zvýšená
břemena, která krise stále a stále
přinášela, přece jen dáti. (Předsednictví
převzal místopředseda Langr.) Tedy tak
jednoduché ty věci nejsou, je třeba uvážiti,
že jenom dočasně je možno počítati
s tím, že se hospodářství nepřizpůsobí
a že akceptuje bez jakýchkoliv změn strukturálních
to, co daňová reforma nebo daňová
úprava uloží.
Vezmu nyní věc, o které jsem psal a o níž
bylo již velmi mnoho diskuse a která tak mnohého
by mohla svésti k tomu, že by mne napadal z důvodů
a podezírání všelijakých. Ne,
zde jde o věc teoreticky velmi fundovanou a v praksi proveditelnou,
a jak vám dále také ukáži, zde
jde opravdu o to, aby právní řád,
hospodářský řád a daňový
systém měly jakousi stabilitu.
Slavná sněmovno! Vzpomeňte si na to, že
průběhem posledních let řada jednotliveckých
podniků byla akcionována. Byla akcionována,
věřte mně, především z
toho důvodu a na prospěch státu zakcionována,
poněvadž společnosti veřejně
účtující mají daleko jednodušší
jednání s veřejnou správou a hlavně
se správou finanční, a poněvadž
společnosti veřejně účtující
nakonec musí vésti své věci tak, že
nikde nic neunikne. (Posl. Špaček: Mají
větší sazby!) Prosím, o té
věci ani ne mluvím. Fakt je, že nastala přestavba
v hospodářství od jednotliveckých
podniků k akciovým společnostem a společnostem
s ručením obmezeným. To zde bylo, to nemůže
nikdo popříti. Tu přichází
se najednou s reformou, která jde tak daleko, že docela
jinak posuzuje odpočitatelnost určitých položek
u podniku veřejně účtujícího
a docela jinak u podniku jednotliveckého.
Nevím, a pánové z koaliční
sedmy i rozpočtového výboru prominou, vyslovím-li
pochybnost, že si propočítali, co to dělá.
Ta věc, teoreticky velmi pěkně formulovaná,
vypadá v praksi podle propočtu, který je
opřen o platné zákony, resp. o platné
zákony kombinované s tím, co teď má
vstoupiti v platnost podle dnešního znění
novely, asi takto:
Příjem 1 mil. Kč bude zatížen
přímou daní důchodovou, daní
z vyššího služného a nyní
i neodpočitatelností u výdělkové
daně při jednotliveckých podnicích,
tedy u těch firem, kde je majitelem jednotlivec, asi 450
tisíci Kč. U podniků, kde je majitelem akciová
společnost, asi 620 tisíci Kč. Tedy, slavná
sněmovno, nevím, zda budete riskovati, aby tato
věc zůstala v platnosti v této formě
a nepoměru, a to z toho jednoduchého důvodu,
poněvadž i vy při všech těch argumentech,
které jsem ve svém článku uvedl a
které byly teoreticky jistě naprosto správné,
i když tak mnohý - já se k té etice
ještě dostanu se na to dívá prý
s hlediska etického jinak, nebudete moci připustiti,
aby mohla akciová společnost býti v situaci,
že s ní bude soutěžiti společnost
jednotlivecká při přejímání
nebo přijímání lidí do svých
služeb už jenom na základě daňové
novely. (Hlasy: Akciová společnost bude těžce
soutěžiti s jednotliveckou společností
nebo naopak?) Jednotlivecká společnost bude
ve výhodě proti akciové, snad jsem se přeřekl.