Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Ministr dr Kalfus (pokračuje): Okolnost,
že jsme se nemohli pro tyto obtíže účastniti
pronikavějšího zlepšování
hospodářských poměrů, které
se dostavily mezitím zejména v zemích, jez
opustily zlatý standard, a pomalé zmenšování
počtu nezaměstnaných, jichž počet
jest u nás relativně vysoký proti jiným
zemím, daly podnět k hledání příčin
této vleklé krise a ke snahám o jejich odstranění.
Je přirozeno, že veřejné projednávání
těchto otázek působilo neklid, který
byl ještě zvyšován nejistotou o uspořádání
měn zlatého bloku.
Vývoj hospodářský v r. 193 6 způsobil
dále vyšší potřebu devis na opatření
surovin pro účely obrany státu a také
v důsledku oživení trhu vnitřního.
V řadě ne poslední působilo na větší
potřebu devis také, že suroviny koupené
ze zemí volných nebo zlatých devis byly po
nepatrném zušlechtění, na př.
v textilu příze, vyváženy do zemí
clearingových, vůči nimž zvyšovaly
naše aktivní saldo. Tak se stalo, že koncem srpna
1936 museli jsme si konstatovati, že jsme ztratili příznivé
devisové účinky dosažené soupisem
a odvodem cizích pohledávek a hodnot, ale že
jsme byli dokonce nuceni použíti i některých
reserv devisových, abychom se nedotkli zlata tvořícího
podklad našeho krytí bankovek. S hlediska krytí
bankovek nebyla tato situace nijak hrozivá - naše
dosavadní faktické krytí ve výši
42% jest nedotčeno a přesahuje značně
povinné krytí bankovek v předepsané
zákonné výši - přece však
situace tím vytvořená ukázala na zásadní
vady naší platební bilance, jimž bylo
nutno včas čeliti. Tyto události zavdaly
podnět k rozšíření seznamu předmětů,
podléhajících devisovému řízení,
což se stalo vyhláškou ze dne 1. září
1936, uveřejněnou v "Úředním
listě" dne 2. září 1936. Vydávajíc
toto nařízení byla si vláda vědoma,
že nelze s těmito restrikčními opatřeními
vystačiti, nýbrž že musí býti
zasaženo aktivně ke zlepšení situace.
Jedním z těchto aktivních opatření
směřujících ke zlepšení
naší platební bilance měla býti
podpora vývozu intensivnější refundací
obchodových daní. Účelem tohoto opatření
bylo pomoci především typickým průmyslům
vývozním (porcelán, sklo, textil). Tím
zároveň sledovala vláda zřetele státně-politické,
poněvadž většina těchto průmyslů
má své sídlo v krajích severních
Čech, postižených nejvíce nezaměstnaností.
Zajímavé jsou výsledky šetření,
jež k tomuto účelu bylo předsevzato
a jemuž byla věnována zvláštní
pozornost.
Četné vývozní firmy i průmysly
různých oborů, byvše dotázány
na překážky vývozu při tomto
řešení, neoznačovaly nám za překážku
vývozu otázky cenové, nýbrž spíše
technické překážky rázu vnitřního
i vnějšího, zejména kontingenty zemí
zlatého bloku, v některých průmyslech
pak nezdolatelnou soutěž Japonska a Německa.
Proto řada průmyslových odvětví
žádala spíše uvolnění celních
a kontingentních přehrad a zjednodušení
dnešního řízení povolovacího
i devisového.
Z toho všeho mohla vláda čerpati právem
přesvědčení, že není třeba
žádného generálního opatření
rázu měnového, proti němuž byl
na druhé straně odpor vzhledem k obavám ze
zvýšení cenové hladiny a ze všech
důsledků z toho plynoucích.
Při tom ovšem jsme si byli vědomi, že
bychom nemohli zavírati oči před novými
událostmi vnějšími, které byly
obecně předvídány v očekávaném
rozpadnutí t. zv. zlatého bloku, t. j. zemí,
které dosud měly zlatou měnu nejen právně,
nýbrž i fakticky, t. j. s plnou směnitelností
bankovek za zlato. Byli jsme si vědomi, že důsledky
takových událostí na naše hospodářství
musíme zvážiti a podle toho se zaříditi.
(Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Ministr dr Kalfus (pokračuje): Rozpad zemí
zlatého bloku nastal tím okamžikem, kdy země
typicky zlatého standardu (jako Francie, Švýcary
a Holandsko) provedly jednak devalvaci své měny,
jednak opustily fakticky zlatý standard zrušivše
současně směnitelnost bankovek za zlato.
Bylo jasno, že k těmto událostem, jež
nás časově překvapily, musíme
zaujmouti stanovisko, a to tím spíše, že
se k dosavadním státům přidružilo
dalšími devalvacemi Řecko, Lotyšsko, Turecko
a nejnověji Italie, a že se očekává
přidružení dalších zemí
k tomuto kroku, který podle intencí Francie, Anglie
a Spojených států má býti zároveň
krokem k uvolnění mezinárodních hospodářských
styků.
Náš vývoz do zemí devalvovavších,
t. j. do Francie, Švýcar, Holandska, činí
kolem 12 1/2% veškerého vývozu; k tomu přistupuje
vývoz do Řecka, Lotyšska, Italie a států,
jež budou snad ještě následovati. Provedenou
devalvací těchto států mohli bychom
býti poškozeni ve své soutěživosti
jednak na vnitřním trhu toho kterého státu,
jednak jinde, kde s námi státy devalvací
provedší konkurují; při tom jsme si
byli ovšem vědomi, že v této konkurenci
budou postiženy stejně s námi i země
jiné, jež současně nesnížily
obsah své měny a jimž jsme se tu a tam již
v soutěži vyrovnali a v některých případech
chystali se vyrovnati zmíněnými refundacemi
obchodových daní.
Události dostaly mimořádně rychlý
spád. Nejistota vyvolaná zesílenými
diskusemi o měnových zásazích těchto
států a o jejich vztahu k nám vyvolala neklid
v hospodářském životě. Neklid
zachvátil i část výrobních
vrstev, které žádaly místo refundací
nyní řešení generální
přizpůsobením měny novým poměrům.
Vláda uváživši důvody pro i proti,
rozhodla se navrhnouti Národnímu shromáždění
další snížení zlatého obsahu
koruny z dnešních 37 15 mg na 33.21 mg až nejméně
31.21 mg. Toto snížení představuje v
procentech snížení 10.6 až 15.98% dnešního
zlatého obsahu, což činí celkově
s devalvačním snížením z roku
1934 25.5% až necelých 30% původního
zlatého obsahu koruny (t. j. ze 44.58 mg).
K míře naší devalvace chtěl bych
konstatovati ještě tolik, že její stanovení
vyplynulo především z měnových
úprav ostatních států, jež nás
svými opatřeními devalvačními
předcházely. Při míře této
úpravy musíme si býti dobře vědomi,
že tu nemůžeme postupovati libovolně,
bez zřetele k ostatním státům, a to
zejména, chceme-li se včleniti do mezinárodního
hospodářského společenství
jako člen sice rovnoprávný, ale také
solidární. Každá úprava, která
by šla nad hranice slušné soutěživosti
na mezinárodním trhu, vyvolala by nutně opatření
proti nám.
S hlediska měnově-technického volí
se při tom tentokráte stabilisace kursu v mezích
určitého rozpětí, které by
nám umožnilo vyzkoušeti vývoj poměrů
a vhodným způsobem dosáhnouti pevného
kursu naší měny.
Řekl jsem už, že navrhované měnové
opatření chce svými důsledky dosáhnouti
mezinárodního zlepšení naší
hospodářské situace, tedy především
lepšího včlenění našeho
národního hospodářství do hospodářství
světového, z čehož by měly prospěch
především naše kruhy vývozní
a zaměstnanci všeho podnikání pracujícího
pro vývoz. Příznivý odraz této
akce objevil by se především ve snížení
naší nezaměstnanosti. Předpokladem plného
úspěchu naší devalvační
akce v naznačeném směru jest ovšem,
že dojde k mezinárodní stabilitě měnové,
která by byla současně provázena odstraněním
všech dalších obchodně-politických
překážek, kladených v cestu našemu
vývozu, a to ať jde o vysoká cla, režim
devisový, kontingentní, clearingový, kompensační
atd. Jsme si vědomi, že i s naší strany
musíme přispěti v tomto směru svým
podílem k mezinárodnímu uvolňování
překážek světového obchodu.
Proti devalvačním důsledkům vzhledem
k hospodářství světovému stojí
devalvační účinky na hospodářský
život uvnitř státu, s výjimkou shora
zmíněného podnikání pracujícího
pro export. Zde stojíme před otázkou vlivu
měnové devalvace na domácí hladinu
cenovou. Zkušenosti z devalvací ostatních zemí
opravňují nás ke konstatování,
že vlivy ze sníženého kursu naší
měny vůči cizině nemusí nezbytně
vésti ke zvýšení vnitřní
cenové hladiny.
Může proto náš hospodářský
život počítati s dosavadní stabilitou
hospodářských čísel, jíž
dává výraz náš přítomný
měnový zákon ustanovením, že
koruna po devalvaci nahrazuje ve všech právních
poměrech počítajících s Kč
tutéž korunu z doby před devalvací.
K tomuto právnímu výrazu zákona přistupuje
i skutečnost, ze jsou dány předpoklady i
pro udržení parity kupní síly peněžní
jednotky. To opravňuje ke konstatování, že
nejen po stránce právní, nýbrž
i po stránce hospodářské koruna československá
z doby před devalvací jest rovna československé
koruně devalvované.
Jako ministr financí považuji za nutné zdůrazniti,
že důležitým předpokladem zaručujícím
zachování kupní síly Kč je
šetření dosavadních zásad úspornosti
a rovnováhy ve finančním hospodářství
státu. Vláda slavnostně prohlašuje,
že bude tyto zásady nadále přísně
zachovávati.
Vláda jest si vědoma také své povinnosti
postarati se všemi k disposici jí jsoucími
právními prostředky, aby bylo čeleno
všemu neodůvodněnému zdražování
tak, aby všem vrstvám odkázaným na pevný
důchod byl zajištěn nezkrácený
reálný obsah jejich peněžních
příjmů. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Pp. posl. Beran,
dr Meissner, dr Patejdl, dr Mičura,
Mlčoch, de Witte, dr Luschka a Zierhut
podali návrh, aby o prohlášení pana
ministra financí provedena byla rozprava a aby rozprava
tato vykonala se společně s rozpravou o zprávě
výborové k vládnímu návrhu
zákona o nové úpravě československé
měny (tisk 633).
Dám o tomto návrhu hlasovati.
Prosím paní a pány poslance, aby se posadili
na svá místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem pp. posl. Berana,
dr Meissnera, dr Patejdla, dr Mičury,
Mlčocha, dr Witte, dr Luschky a Zierhuta,
aby o prohlášení pana ministra financí
provedena byla rozprava a aby rozprava tato vykonala se společně
s rozpravou o zprávě výborové k vládnímu
návrhu zákona o nové úpravě
československé měny (tisk 633), nechť
pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh jest přijat.
Přerušuji jednání.
K návrhu předsedovu udělila sněmovna
hlasováním žádané dovolené:
posl. dr Clementisovi do prosince t. r. na studijní
cestu do ciziny, posl. Suroviakovi do 3. listopadu t. r.
pro neodkladné zaměstnání a posl.
dr Korláthovi do konce měsíce října
t. r. z rodinných důvodů.
Předseda sdělil, že se předsednictvo
usneslo, aby se příští schůze
konala ve čtvrtek dne 8. října t. r. o 9.
hod. dopol. s
1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 633) zákona o nové úpravě
československé měny (podle §u 35 jedn.
řádu) a rozprava o prohlášení
ministra financí, učiněném v 60. schůzi
sněmovny dne 7. října 1936.
2. Návrh, aby senátu prodlouženy byly lhůty
stanovené §em 43 úst. listiny k projednání
usnesení poslanecké sněmovny k vládním
návrhům:
a) zákona o četnickém kázeňském
a kárném právu, odnětí četnické
hodnosti, přeložení do výslužby
v řízení správním a o umisťování
superarbitrovaných četnických gážistů
mimo služební třídy (tisk 2189-II) a
b) zákona, kterým se doplňuje řád
volení v obcích (tisk 474-IV).
3. a 4. Nevyřízené odst. 1 a 2 pořadu
60. schůze.