Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Sandner (pokračuje): Zažili jsme, jak i nejskrovnější požadavky našich vládních stran, tam kde šlo o důležitosti sudetskoněmecké národní skupiny, narážely opět a opět na tvrdé "nikoliv" druhé strany. A když se také vůdcové stran dali ošáliti, venku pochopilo jasně slyšící sudetskoněmecké národní společenství velmi brzy, že tu vyjednaná subvence a tam vyžebraná hypoteka a vylouděné odepsání daní nemůže býti pokládáno za úměrné úspěchu, když ve stejné době tam, kde šlo o národní majetek, o existenci sudetských Němců, nepřetržitý řetěz bezpráví, politických porážek, odnětí německého pracovního místa dávaly důkaz o tom, že česká vlna cílevědomě kupředu hnaného imperialismu šla svou cestou dále. Slavná sněmovno! Tu se nemůžete diviti, že jednoho dne vede vývoj tam, že sudetskoněmecký člověk poznává, že v tomto státě musí býti vyřešen především národnostní problém, aby národnostní nenávist, národnostní napětí a národnostní protiklady nevedly jako dnes k tomu, že za okolností také ta nejblahodárnější zákonná zařízení v rukou šovinistického úřadu se obracela v opak toho, k čemu byla zamýšlena. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany. - Posl. Beuer [německy]: Jak jej chcete řešiti? - Hluk.) K tomu přijdu.

Viděli jsme pak svou úlohu v tom, připraviti řešení národnostního problému (Hluk.) a jsme dnes ještě toho mínění, že naší první úlohou musí býti .... (Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Sandner (pokračuje): .... utvořiti národnostní problém tak, abychom si mohli vynutiti jeho řešení za použití všech legálně přípustných prostředků. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Neboť jsem již řekl: v tomto státě nám nic nepomohou nejkrásnější sociální zařízení, když se pod osudným vlivem neřešených otázek zvrátí vždy v opak, má-li se jich užíti vůči sudetským Němcům. Mohl-li v loňské rozpočtové debatě kamarád posl. Richter dokázati, že ze 393 veřejných prací, které byly zadány v sudetskoněmecké oblasti ke zmírnění nouze, byly zadány jen celé 63 německým firmám, avšak 330 nějakým firmám z vnitra Čech, pak to, pánové, ukazuje, že tu slaví národnostní nenávist opět a opět své orgie, jako při stavbě zdýmadla na Labi u Střekova, kde bylo z 80 nezaměstnaných lidí, kteří byli pro tyto práce přijati, zaměstnáno jen pouhých 8 Němců, těchto 72 českých dělníků však přivezlo s sebou ještě svou vlastní kantinu, aby nemusili obědvati v německém hostinci. Za takových okolností se nemůžete se zřetelem k tomu, že přece ze sudetskoněmecké strany bylo 17 let usilováno přinésti věci vnitropoliticky k řešení, diviti, což se nám vždy vyčítá, že sudetskoněmecká strana hledala cestu do ciziny. (Potlesk. - Posl. Beuer [německy]: K Hitlerovi!) A, pánové, naprosto ne, jak zde byl výkřik, k Hitlerovi, nýbrž hledali jsme cestu k oněm mocnostem, které konečně před 17 lety v St. Germainu u zeleného stolu, u kterého seděli pospolu diplomaté spojeneckých velmocí, ve formě kolektivního usnesení a za určitých záruk, o kterých musí býti ještě řeč, daly souhlas k včlenění sudetských Němců do tohoto státu. Je, myslím, naším dobrým právem, poněvadž my sudetští Němci hladovíme, trpíme nouzí a jsme zbaveni práv, že dnes, když jsme 17 let marně zkoušeli přivésti věci vnitropoliticky k řešení, žádáme pomoci k řešení sudetskoněmeckého problému od těch, kteří před 17 lety spolurozhodovali o našem osudu. (Potlesk.) Ostatně se však domníváme, že sudetskoněmecká sídelní oblast nebyla před 17 lety přece žádným okupačním územím, myslíme, že si správně vzpomínáme, když konstatujeme, že československá národní revoluční vláda předložila kdysi spojeneckým velmocem řadu memorand, kterými se odůvodňovalo, proč se zvedl nárok na včlenění sudetských Němců do tohoto státu.

A myslíme, že si velmi dobře vzpomínáme, že svolení spojeneckých velmocí k tomu se stalo na základě podpisů našeho dnešního pana presidenta státu dr Beneše a předsedy národních demokratů dr Kramáře, podpisů, kterými se československá revoluční vláda slavnostně zavázala dodržeti a uskutečniti ustanovení smluv na ochranu menšin. Můžeme zjistiti, že se ustanovení smluv na ochranu menšin nedodržela. (Posl. Bátková: To není pravda!) Neboť co nám to pomáhá, že jste přijali do vaší ústavy čl. 2 až 8, co nám to pomáhá, že jste se zavázali nedati projíti žádnému zákonu, žádnému výnosu a žádnému úřednímu jednání, která jsou v rozporu s ustanoveními smluv na ochranu menšin, můžeme-li denně registrovati, jak nejen každý okresní hejtman, nýbrž každá četnická stanice znásilňuje ducha smluv na ochranu menšin! (Potlesk.) Domníváme se, že naše cesta je veskrze legální. Když jsme vyšli, abychom řekli světu pravdu, musím konstatovati, že to byli Češi, kteří zatlačili sudetské Němce na tuto cestu, neboť když hladoví statisíce lidí, když jest den co den registrovati z nejnesmyslnějších podnětů tucty zatčení, ztrácíme-li den co den sta pracovních míst, pak nám nemůže nikdo míti za zlé, když my, kteří jsme Němci, kteří jsme byli zvoleni od německých lidí za zástupce lidu a neseme odpovědnost, jdeme tam, kde jest dnes zdánlivě poslední instance, aby se sudetskoněmecký problém vůbec ještě přivedl k řeči.

Vaše výčitky, že jsme svou politikou překročili kompetence, které straně obyčejně přísluší, by byly snad tehdy správné, kdyby nebylo 17 let, která jsou za námi. Ale již jsem řekl: v těchto 17 letech byly německé strany ve vládě, byly v oposici, hledaly si partnery na české straně, bylo učiněno, co mohlo býti učiněno. Vy jste však odbývali německé strany směšně malými úspěchy a na druhé straně jste sami neučinili přítrž tam, kde šlo o soustředěný útok na německou životní podstatu v tomto státě. Neklamte se: Vývoj, který byl provokován s vaší strany, vývoj, který se dostavil jako logický důsledek vašeho vlastního chování, nelze již zadržeti. Můžete dnes pro mě za mě rozbíti organisační formy, můžete tu a tam zasáhnouti, ale jedno se již nezmění: skutečnost 19. května 1935 u sudetských Němců stanovené kolektivní politické vůle. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Tato kolektivní politická vůle nalezne opět a opět svůj výraz, neboť bylo postaráno o to, abychom se my sudetští Němci cítili dnes jako sjednocená jednota, sjednocená, protože jsme, ať již pocházíme z té neb oné sociální vrstvy, zpozorovali jedno: že se nám usiluje o životní nerv. (Výkřiky na levici.)

Je-li vám vývoj posledních měsíců nepříjemným, pak to záleží na vás a nikoliv na nás, abyste tento vývoj změnili a uvedli jej do jiných kolejí. Neboť zde prohlašuji se vší otevřeností: jest nám úplně lhostejno, zda dojde sudetskoněmecký problém svého řešení před mezinárodním neb vnitropolitickým forem, ale svého řešení musí dojíti, o to nám jde. A když jste nás po 17 let přesvědčovali o tom, že pro vnitropolitické řešení našich záležitostí chybí na vaší straně dobrá vůle, nedivte se, když sudetští Němci po 17 letech nejtrpčí zkušenosti jdou jednou zase jinou cestou. (Posl. B. Köhler [německy]: Kterou cestou?) Cestou do Ženevy, určitě ne do Moskvy.

Půjdeme svou cestou dále. Když bylo, bezpochyby způsobeno politickým vývojem u sudetských Němců během posledních měsíců, bezpochyby způsobeno cestou sudetskoněmecké strany do zahraničí - proneseno v poslední době mnoho - kdyby nebylo zkušeností, mohli bychom se z toho těšiti - tolik slibných řečí - myslím na řeč libereckou, na řeč pana předsedy vlády - pak zjišťujeme, že my sudetští Němci nemůžeme již dáti na slova, nemůžeme již věřiti ujišťování, která konec konců neříkají nic nového a tak často mohla býti čtena v tisku jednotlivých stran a jednotlivých politických směrů. Musíme konstatovati, že sudetskoněmecká strana půjde opět svou cestou tak dlouho a tak dlouho musí jíti, dokud krásná slova z Liberce nebo krásná slova pana předsedy vlády nebudou zdůrazněna těmi přesvědčujícími skutky, kterým sudetští Němci jediné mohou ještě věřiti.

Při tom se však mají věci tak, že vývoj posledních měsíců - a prosím uvažte si jednou věci s té strany - naprosto není vhodný k tomu, aby udržel nebo rozmnožil politický úvěr, který tento stát dosud v cizině požíval. Naopak, vývoj posledních let ukazuje jednoznačně, že Československo díky své krátkozraké politice přichází již do situace, že ztratí úvěr, který mělo v cizině. Neklamte se o tom, co to na příklad znamená, když před několika měsíci Seton Watson, přítel presidenta státu, přítel bývalého presidenta, v českém časopise "Přítomnost" prohlásil: "Dávám vám Čechům dobrou radu, abyste se tak rychle jak jen možno dorozuměli s Němci, aby se vám s Němci ve vlastním státě nestalo jednou to, co se nám Angličanům stalo s Irskem." Poukazuji také na jiné hlasy z ciziny, které všechny jednoznačně dokazují, že se počíná pozorovati, jak v tomto státě něco nesouhlasí a něco není v pořádku. Neklamte se o tom, že mocnosti Evropy, které mají zájem na míru Evropy, nemohou vůbec již přehlížeti vzrůst a zvětšování a naléhavost otázky rozměru problému sudetskoněmeckého. Neboť také na druhé straně se poznává, že mír v Evropě, konsolidace především střední Evropy není tak dlouho možná, dokud jsou v srdci Evropy protiklady, napětí, dokud jsou v srdci Evropy národní skupiny, proti kterým se dělá politika, která vede tyto národní skupiny skoro do propasti.

Nevím: snad se nikdy s české strany nemyslelo na to, že vývoj v sudetskoněmeckém táboře a cesta sudetskoněmecké strany, také cesta do ciziny, by byl schopen dáti vedení státu velkou příležitost odstraniti se světa skutečným státnickým činem skutečně nejtěžší problém střední Evropy - a tím jest problém sudetskoněmecký. Ale místo aby se postavilo proti těmto věcem, místo aby zde hledalo cestu konsolidace situace, spokojuje se naše vedení státu tím, že v malých věcech, na příklad v ustanovení třetího německého ministra, sobě a cizině namlouvá věci tak, jakoby stačilo vzíti novou zbytkovou stranu do vlády, aby se vylíčil sudetskoněmecký problém opět jednou, jako již tak často, ze jest vyřešen. Domníváme se, že jest také na čase a apelujeme obzvláště nyní vzhledem k nové nouzové zimě na českou stranu, aby konečně jednou pochopila, že před sudetskoněmeckým problémem není vyhnutí, aby konečně poznala, že se kolektivní vůle mas, která dnes nalézá svůj výraz v sudetskoněmecké straně, nedá odstraniti, a že ignorování této skutečně hromadné a kolektivní vůle může vésti konec konců jen k nejtěžším škodám státu samotného. Ostatně se však domníváme, že na české straně příliš málo uvažujete o tom, jaký úkol má sudetskoněmecká strana dnes ve veřejném životě tohoto státu vůbec. Skutečnost, že se pan Šverma zabývá ve své řeči ze čtyř pětin výlučně sudetskoněmeckou stranou, nebo skutečnost, že v Teplicích pochodovalo kolem 80 až 100 tisíc lidí, nebo skutečnost, že sudetskoněmecká strana opět a opět stojí uprostřed veřejných politických diskusí, je příznačná pro to, že sudetskoněmecké lidové hnutí, nyní jako dříve, jest ve středisku politických událostí tohoto státu, že sudetskoněmecká strana je jako dříve motorem především také vnitropolitického dění v tomto státě. (Potlesk.)

Měli byste si však také jednou uvážiti, jak by byl snad šel vývoj, kdyby sudetskoněmecká strana nebyla vytvořena a nebyla založena. (Různé výkřiky. - Smích na levici.) Na komunistické straně se smějí, to také chápu, neboť jest to smích rozpačitosti, neboť na komunistické straně nebudou nikdy moci vyvrátiti skutečnost, že sudetskoněmecká strana skoncovala u sudetských Němců konečně s moskevským strašidlem. (Potlesk. - Hluk na levici.)

Avšak nejen u sudetských Němců! Neboť skoncování s komunismem v sudetskoněmeckém území má - a tu prosím, abyste to u vás nezapomněli - také svou velmi podstatnou, významnou státně politickou stránku. Jest velmi lehké vyčítati sudetskoněmecké straně nepřátelství ke státu, jest velmi lehké mluviti o vojenském smýšlení sudetskoněmecké strany tam, kde její kolony pochodují v pořádku a kázni. Ale předložili jste si již někdy otázku, co by se bylo mohlo v sudetskoněmeckém území státi, kdyby nebyl převzal vedení sudetských Němců Konrád Henlein, nýbrž na příklad pan Appelt? Ten pan Appelt, který asi před rokem v Nejdku velmi otevřeně prohlásil: "Kdybychom měli za sebou masy sudetskoněmecké strany, otevřeli bychom již kapsy bohatých!" (Různé výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Sandner (pokračuje): Ale patrně i tak, jak se dnes otvírají kapsy bohatých v Madridu a v Barceloně. (Potlesk.)

Nesmíte zapomenouti, že by nebylo v celé Evropě ideálnější půdy pro komunistickou myšlenku, než hladové oblasti sudetských Němců, kdyby nebyla přišla sudetskoněmecká strana. Nesmíte nikdy zapomenouti, že byste měli dnes, kdybychom byli nepředešli, na místo ukázněné sudetskoněmecké strany v pohraničních oblastech rudé hordy z Moskvy. (Potlesk.) Co to znamená a co to může znamenati, nuže pánové, stačí se přece podívati jen do nejzápadnějšího cípu Evropy, do Španělska. Myslíme proto, že si můžeme plným právem činiti nárok, že jsme ve 3 letech, po které jsme pracovali, působili jako živel pořádku, a neváhám prohlásiti zde jako před několika dny v Teplicích, že jsme naprosto nedrželi klid, pořádek a kázeň ne snad z oportunních důvodů k vám, nýbrž, že jsme drželi pořádek, klid a kázeň, poněvadž jsme toho mínění, že toužebné sny rudých, politické vyznání, v kterém se spekuluje na zmatek, jsou na posledním místě schopny dáti vzezření nové Evropě. (Různé výkřiky.) Půjdeme svou cestou dále, jak v jednoznačném boji proti komunismu, tak také v systematickém rozvinování sudetskoněmecké otázky v celém jejím evropském významu.

Musíme vám říci, že nás od této cesty nikdy neodradíte, dokud nevstoupí na místo dnešního totalitního imperialismu na vaší straně ona rozumná a předvídavá státní politika, která by viděla v sudetských Němcích nejen podle slov, nýbrž také fakticky a právně druhý státní národ tohoto státu. Že budeme pokračovati v této politice rozvinování svých záležitostí v celém světě, vás nesmí již udivovati, konstatujeme-li, že totalita útoku, kterému jsme ve všech svých životních oblastech s vaší strany vystaveni připomínám boj o pracovní místo, o půdu, o školy, řeč a kulturu - ospravedlňuje totalitu naší obrany. (Potlesk.)

Není obzvláště tam, kde bojují národní skupiny a obzvláště pro silnějšího v tomto boji, reservátní oblasti, ve kterých se může národnostní zášť vyzuřiti, aniž by se slabší směl brániti. Dokud jest naše pracovní místo odnárodňováno, dokud vydáváte zákony a nařízení, která jsou jednoznačně namířena proti existenci sudetských Němců (Předsednictví převzal místopředseda Košek.), dokud bude podržena krátkozraká politika, na kterou musíme pohlížeti jako na úmysl zničiti sudetské Němce, dotud, pánové, se nesmíte na vaší straně diviti, bráníme-li se tam, kde se cítíme dotčeni. Ostatně zůstaneme živlem pořádku, klidu a kázně, jak jsme jím byli po 3 roky. Neklamte se však, že si snad namluvíte, že by snad zůstaly pořádek, klid a kázeň zachovány jen ze strachu nebo zbabělosti. Naprosto nikoliv! Držíme klid a pořádek, protože se ve světovém názoru přiznáváme k zásadám pořádku, kázně. (Potlesk.)

Půjdeme svou cestou dále. Na vás však bude záležeti, abyste viděli osudný vývoj minulých 17 let tak, abyste také vy z těchto 17 let pojali poučení a také poznali: Tak to dále nejde! Také vy musíte poznati, že jest vysoce na čase jíti také s české strany novými cestami politiky k sudetským Němcům. Avšak politiku, která se týká sudetských Němců, jejich existence a jejich věcí musíte vždy utvářeti tak, že budete mluviti se sudetskoněmeckou stranou. Jest to klamné a nesmyslné, jest to sebeklam a šálení, myslíte-li, že tři němečtí ministři, kteří budou právě vždy zastupovati jen 30% německých voličů - a můžete si vzíti ze sociálních demokratů, Svazu zemědělců a křesťanských sociálů ještě 3 ministry a nebude to nic jiného - že by byla tato cesta správnou. Sudetští Němci jsou u nás a kdo chce rozřešiti sudetskoněmeckou otázku, musí mluviti s námi. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Košek (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. F. Richtrovi.

Zpravodaj posl. F. Richter: Slavná sněmovno!

Dovolte mi, abych ve svém závěrečném slovu k osnově zákona reagoval na některé vývody, které zde byly předneseny k právnímu obsahu této osnovy zákona. Dovolte mi však, ... (Výkřiky.)

Místopředseda Košek (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. F. Richter (pokračuje): ... abych také reagoval na některé vývody a projevy pánů řečníků k této osnově, pokud měly obsah rázu politického.

Pan posl. Slušný ze slovenské strany ľudové odmítl zde především jménem své strany hlasovat pro tuto osnovu z toho důvodu, že prý národní vlajka slovenská není v této osnově dostatečně chráněna. Ovšem neformuloval zde a neprecisoval, co rozumí touto národní vlajkou. Mohu jej upozorniti, že pokud jde o zemské vlajky a pokud snad nebyly tyto vlajky zákonem zřízeny, jsou chráněny §em 21, který ustanovuje, že nutno zachovávati ten stav, jaký byl, ať už byl vytvořen právní normou nebo t. zv. zvyklostí. Podle tohoto paragrafu jsou přípustny všecky vlajky, ovšem neodporující ustanovením tohoto zákona.

Dále se pan dr Neuwirth pustil do právního rozboru této osnovy a dotkl se §u 2. Straně sudetskoněmecké byla dána možnost, aby v ústavně-právním výboru i v subkomitétu, v němž byla zastoupena, zaujala stanovisko k určitým otázkám ryze právnickým, a jistě by se nebylo setkalo s odporem upraviti osnovu podle dobře odůvodněného hlediska vědy a prakse právnické. To ovšem strana sudetskoněmecká neudělala, nehledíc k tomu, že § 2 neobsahuje nedůsledností ve výpočtu toho, co se rozumí vlajkou.

Pan posl. dr Neuwirth šel ovšem ještě dále a uznávaje, že osnova zákona nezavádí povolovacího řízení pro vlajky politických stran, které jsou podřízeny pouze odst. 6 §u 3, prohlásil, že tato volnost je porušena ustanovením zákona v §u 7, odst. 2. Dovolím si přečísti v českém znění tento paragraf a panu dr Neuwirthovi z toho položit otázku, jaký účel má § 7, odst. 2.

Tento paragraf v odst. 2 říká (čte):

"Užívati veřejně jiných vlajek, znaků nebo symbolů jest zakázáno, jevilo-li by se to vzhledem k rázu takového symbolu nebo vzhledem ke způsobu jeho užití nebo podle povahy skutku jako projev proti vzniku, samostatnosti, celistvosti, jednotnosti nebo demokraticko-republikánské formě Československé republiky nebo jako projev neúcty ke státní vlajce nebo státnímu znaku, nebo mohl-li by užitím symbolu býti ohrožen veřejný klid a pořádek."

Ptám se pana dr Neuwirtha, zdali plaidoval pro odstranění tohoto paragrafu a co tím mínil, chtěl-li připustiti, aby se u nás dovolily vlajky a symboly, které by byly výslovně namířeny proti všem velkým statkům, které máme právo chrániti zákonem. (Výkřiky.) V tom je důvod k podezírání.

A nyní dovolte, abych promluvil také k tomu, co zde říkal pan posl. Sandner, který užil tohoto fora k určitému projevu politickému. Vážení pánové, prohlašuji, že mluvím-li vzrušeně, nemluvím nervosně a bylo-li zde řečeno v úvodu tohoto projevu, že národ náš je nervosní z toho, co se děje uvnitř a kolem nás, buďte, pánové, ujištěni, že zachováváme chladnou mysl a klidnou krev. (Výborně! - Potlesk.) To je podstatný znak našeho národa a já vám to ukáži na tom, co zase vy jste řekli. Vážení pánové, nemylte se, já jako poslanec nár.-socialistické strany nemohu ze sebe vyrvati své přesvědčení, ale buďte ujištěni, že v československém národě není zášti a nenávisti proti nikomu, proti žádné národnosti. (Tak jest!)

A jestliže poukazujete na mírové smlouvy, kterými jsme byli povinni a rádi jsme podepsali závazky vůči našim menšinám, pak vám musí býti, když provedete právní rozbor naší ústavy a našeho zákonodárství, jasno, že my jsme v této ochraně menšin se neomezili na to, k čemu nás zavazovaly mezinárodní smlouvy, nýbrž šli jsme dále (Potlesk.), že jsme žádným způsobem neobrátili v hloubi těžce pociťované ostří z dob předválečných a válečných proti německému národu.

Odpusťte, vážení pánové ze sudetskoněmecké strany, vy jste mladí, nevím, zda znáte nedávnou historii, zda vám nebyla zamlčena. Nebudu mluviti o Znojmu, kde jsem byl jako soudce a kde dva čeští auskultanti proto, že v sadech mluvili česky, byli vyhnáni ze sadů. Nebudu mluviti o tom, jak trpěl náš člověk, který musel prodati své dítě, chtěl-li si zachovati svoji existenci. (Výkřiky.) To jsou minulé věci. Nebudu mluviti o tom, že v Brně, ve kterém byla napočítána více než třetinová menšina československá, jsme neměli ani jednu českou měšťanku. Nebudeme na to vzpomínati. Jestliže jsme ve své ústavě a ve svém zákonodárství šli zásadně po dle principu demokracie, národnostní snášelivosti, podle velkých ideálů lidství, pak to znamená, že máme chladnou krev a klidnou mysl, že nejsme chvilkoví, že problém je pro nás problémem zásady a ne zášti nebo nějakého zaujetí. Tvrdím, že, co bylo tehdá, zachováváme i do nynějška na sto procent.

Jestliže pan posl. Sandner mluvil o 17 letech utrpení, hladu a bídy, pak je to čistá demagogie. (Výborně! - Potlesk.) Vážení pánové, uznávám, že vaše území byla postižena hospodářskou krisí více než co jiného, ale běžte se podívat po vašich městech a uvidíte, jak byla vaše území přímo přecpána fabrikami a továrnami (Výborně!), uvidíte, že jsou celá města v českém území, která stejně trpí a stejně trpěla, kde jsou stejné spousty nezaměstnaných. A já zase prohlašuji, že naším úmyslem a starostí je oživiti náš průmysl, dáti všecko, aby se i těm německým dělníkům dostalo zaměstnání; v tom neznáme rozdílu.

Ale, vážení pánové, řekne-li se, že je krise světová, ze trpí zejména ten, kdo byl především odkázán na svůj vývoz, pak ovšem nemluvíte plnou pravdu. Zapomínáte, že byly časy vysoké konjunktury, o níž se často českým okresům ani vůbec nezdálo. Je nutno srovnávat nejen poměry zlé, nýbrž i poměry dobré. Jestliže strukturou německých krajů nastalo velké vzepětí konjunktury a blahobytu, podívejte se po českých městech, a uvidíte, že je podstatný rozdíl mezi námi a vámi, a na to se nesmí zapomínati a nesmí se to uváděti, když se mluví o letech hladu.

Pánové mluvili o otázce sudetskoněmecké. Nebudu opakovati, co jsem řekl už několikrát. Ale řeknu vám velice upřímně: Jsme si bezpečně vědomi a jisti poměrů, jaké jsou kolem nás i u nás, a mám obavu, že vy pouze ve svých představách a ve svých myslích ten svůj t. zv. sudetskoněmecký problém a význam ¨své strany přeceňujete. (Výborně!) Nikdy jste nebyli dobrými psychology. Pamatujte, že tento smysl rozpoznávání lidských myslí ztrácíte i dnes, kdy jsou doby jistě kritické. Nepomohou vám žádné cesty do ciziny. Budeme velice rádi kvitovati - když už jste učinili odvolání do Ženevy - když se také spravedlivým rozsudkem Ženevy spokojíte a vyvodíte z toho určité důsledky pro vnitřní politiku. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) O tom budeme ještě mluvit. (Výborně! Potlesk.)

Vážení pánové, dovolte mi říci k tomu ještě několik slov. Zastupujete-li 2/3 německého národa, čili nic, to je otázka sporná, poněvadž od vás napravo v lavicích máte kolegy, kteří asi byli voleni také hlasy německými a kteří tu domnělou 2/3 většinu přece jen zmenšují. Prohlašuji vám jednu věc: Problém pokojného soužití národů v tomto státě, to je otázka, dostati se na společnou základnu. (Posl. dr Hodina [německy]: Rovní s rovnými!) To bude a musí býti. Výsledkem toho bude tato společná základna. Neposlouchejte ani nevrhejte zraky jinam. Jen přiznání k tomuto státu, upřímné, nikoli z důvodů oportunity, nikoli z důvodů obav, nýbrž zásadní, nekompromisní přiznání se k demokracii! (Výborně! - Potlesk.)

Tím jsem hotov se svojí odpovědí, a poněvadž jiných věcných námitek proti osnově zákona nebylo, vracím se ke svému původnímu návrhu, aby projednávaná osnova byla schválena ve znění, v jakém byla ústavně-právním výborem předložena plenu sněmovny. (Potlesk.)