Vykonáme proto ihned čtení druhé.

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona o užívání vlajek, znaků a jiných symbolů, jakož i stejnokrojů a odznaků, a o opatřeních proti závadným označením (tisk 632).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. F. Richter: Není jich.

Předseda (zvoní): Není změn.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o resoluci otištěné ve zprávě výborové.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce jest přijata.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž jest:

3. Zpráva výboru imunitního k oznámení posl. dr Wolfa podle §u 51 jednacího řádu o urážce posl. Kopeckým ve schůzi zahraničního výboru dne 17. června 1936 (tisk 647).

Zpravodajem jest za omluveného posl. Pekárka p. posl. Lichner. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Lichner: Slávna snemovňa!

Posl. dr Wolf žiadal kárne pokračovanie proti posl. Kopeckému podľa §u 51 jedn. poriadku, a síce preto, poneváč vo schôdzi zahraničného výboru dňa 17. júna 1936 urážlivým spôsobom sa vyslovil o poslancovi dr Wolfovi. Imunitný výbor prejednal toto oznámenie a usniesol sa vo svojej schôdzi konanej dňa 15. októbra 1936 navrhnúť posl. snemovni, aby posl. Kopeckému udělená bola veřejná dôtka podľa odst. 2 §u 51 jedn. poriadku.

Předseda (zvoní): Podle §u 51 jedn. řádu má sněmovna, vyslechnuvši zpravodaje, slyšeti také obviněného a po případě i žadatele, a poté má po doslovu zpravodajově rozhodnouti bez další rozpravy prostým hlasováním.

Jest nám proto po panu zpravodaji slyšeti nejprve obviněného, jímž jest p. posl. Kopecký, a po něm uraženého žadatele, jímž jest p. posl. dr Wolf.

Než jim udělím slovo, navrhuji podle usnesení předsednictva lhůtu řečnickou 15 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Dávám slovo obviněnému p. posl. Kopeckému.

Posl. Kopecký: Imunitní výbor navrhuje, aby mi byla udělena důtka za urážku jednak p. posl. Wolfa a v druhém případě posl. Sidora. V tištěné zprávě imunitního výboru se ani neuvádí, ve kterém výroku vlastně měla urážka dotčených pánů poslanců spočívati. Teprve nyní se dovídám, že prostě p. posl. Wolfa také p. posl. Sidor se cítí býti uraženi mým výrokem o agentech Beckových. Za tento výrok má mi býti udělena důtka.

Pánové, nemám naprosto úmyslu popírati, že jsem tohoto výroku použil. Avšak chci vysloviti podivení nad tím, kde dotčení dva páni poslanci Wolf a Sidor vzali odvahu, aby se mohli před sněmovnou tvářiti uraženými, když jsem podle pravdy charakterisoval jejich politickou činnost jako činnost ve prospěch polsko-německého zahraničního fašismu.

Pánové, v republice ví snad každý člověk jen poněkud politicky informovaný, že na př. u pana posl. Sidora jeho protičeská zášť není jenom projevem nějakých obyčejných slovensky-nacionálně-šovinistických citů, nýbrž že jeho soustavné a zavilé štvaní proti Čechům je podněcováno a živeno cizími vlivy, které mají zájem na tom, aby mezi Čechy a Slováky byla právě nyní místo sbližování a sbratřování udržována a rozšiřována propast, aby tyto dva národy byly rozeštvávány, aby slovenský národ byl šovinistickým protičeským štvaním oddělován od českého národa, aby Slováci byli od Čechů vzdalováni, aby jejich spojitost s republikou a jejím osudem byla uvolňována a aby tímto separatismem byla připravována půda pro to, aby Slovensko mohlo býti v dané chvíli odtrženo a aby se slovenský národ mohl státi obětí cizí fašistické nadvlády. To je, pokud jde o Slovensko, zájmem cizích zahraničních vlivů v této době, kdy Československá republika se stává se všech stran vyhlédnutým objektem výbojných válečných plánů zahraničního fašismu a kdy Československo jest již na mapě od svých fašistických sousedů se všech stran děleno.

My pravíme, že v duchu těchto plánů zahraničního fašismu p. posl. Sidor - bohužel pod praporem slovenské ľudové strany vede a rozvíjí kampaň za slovenský separatismus. Pravíme, že jsou to cizí fašistické ideové a politické vlivy, které diktují p. Sidorovi do pera jeho protičeské štvavé projevy a jeho celou tendenční žurnalistickou, agitační, propagační politickou činnost v řadách slovenské ľudové strany.

Pánové, které cizí vlivy to jsou, které působí na p. posl. Sidora a p. posl. Wolfa? Pokud jde o p. posl. Sidora, dostanete odpověď velmi snadno, když uvážíte, že zatím co p. Sidor na českém národě nenajde naprosto nic dobrého, zatím co p. Sidor pro česky národ nemá jednoho vlídného, neřku-li bratrského slova, projevuje tu nejvřelejší lásku pro Polsko, ale pro které? Ovšem pro Polsko reakční, germanofilské, fašistické, protibolševické, protisovětské. P. posl. Sidor jest od určité doby vášnivým polonofilem a snaží se polonofilství učiniti vírou slovenského národa. A jaké je to polonofilství p. posl. Sidora? Proč p. Sidor tak miluje a opěvá Polsko? Snad proto, že Poláci jsou slovanským národem?. Kdyby cítil p. Sidor tak absolutně slovansky, jest jasné, že by nemohl milovat jen polský národ, nýbrž že by miloval stejně i národ ruský, ukrajinský i národ český. Kdyby se p. posl. Sidor dal vésti jen absolutně slovanskými city, nemohl by nenávidět Rusy tak, jak je nenávidí, a nemohl by nenávidět český národ. Nebo věří snad někdo, že láska p. posl. Sidora k Polsku vyplývá z toho, že Polsko je katolické a že snad je to svatá Panenka Maria Czenstochowská, která vzbudila u p. posl. Sidora tak vášnivou lásku k Polsku a která ho tak okouzlila, že pak v Čechách ty svaté Panenky Marie, jako Svatohorská, Staroboleslavská a ta různá milostná jezulátka pro p. Sidor a nemají žádného kouzla a půvabu? Nikoliv. Není to ani katolické cítění, které vede p. Sidora k jeho zanícení pro Polsko, nýbrž je to ta prostá skutečnost, že Polsko je státem fašistického režimu a že se dostalo na určitou dobu na cestu germanofilské, prohitlerovské politiky, na cestu politiky protisovětské. A pak vysvětlením je ta prostá skutečnost, že ony urážky se staly v červnu, kdy byla, pokud jde o Polsko, jiná situace, neboť tehdy bylo Polsko Beckovo, nebylo Rydz-Šmiglyho. A tehdy ještě platilo to, že fašistické Polsko společně s hitlerovským Německem uzavřelo tajný pakt, ve kterém se mezi sebou již dělily o území Československa, a při tom dělení Slovenska bylo v tomto tajném plánu projektováno, že severní část Slovenska i s Tatrami má připadnout Polsku a jižní část Maďarsku. Pánové, nebo-li politickým pozadím t. zv. slovenské sidorovštiny ve skutečnosti jsou a byly jenom chuti Beckovy, chuti polského fašismu na Slovensko. Pan Beck, pokud pěstoval tyto chuti - dnes je eventuálně již nepěstuje - potřeboval, aby se zdálo, že Slováci v Československu nenávidí Čechy, že chtějí od Čechů, že milují Polsko, že chtějí k Polsku, že se s Polskem chtějí spojit. A tuto potřebu pana Becka, tuto potřebu polského fašismu podle našeho názoru ukojoval právě p. posl. Sidor. Celá jeho žurnalistická práce nebyla ničím jiným než dokazováním toho, že Slováci nenávidí Čechy, že mají rádi Polsko, že chtějí k Polsku, že se Slováci prostě chtějí s Polskem spojit.

Pánové, stačí jenom sledovat činnost p. posl. Sidora, stačí číst zahraniční tisk, a uvidíte, jak všechny články, projevy a vystoupení pana Sidora velmi pečlivě jsou sledována tiskem okolních fašistických států, jak zvláště polský tisk si pochvaluje články p. posl. Sidora, které jsou někdy tak otrockým papouškováním politických rozumů Varšavy, že to činí dojem, jakoby p. posl. Sidor psal své články jenom proto, aby mohly býti v polském tisku přetištěny, že to dělá dojem hrubé žurnalistické nádeničiny ve službách cizí propagandy.

Pánové, jisto je také, že každého slova Sidorova v jeho protičeském štvaní se chápou maďarští revisionisté a že nebyla náhoda, když zde v parlamentě mluvil Esterházy, revisionista a vyložený důvěrník Gömbösův, že se mu dostalo potlesku od lidí Sidorovy strany. Stejně tak je jisté, že hitlerovský tisk má od určité doby přímo zvláštní rubriku pro sidorovské projevy a akce a že "Völkischer Beobachter", jehož zpravodaj byl pozván na sjezd ľudové strany, nyní denně dokazuje, co to znamená, že pan Sidor dokázal ovládnouti svým separatistickým slovenským duchem sjezd ľudové strany a tak ľudovou stranu, tuto významnou politickou stranu Slovenska zatáhnouti na frontu, na které by slovenský lid chtěli mít Hitler, Horthy a Beck. Tak se p. posl. Sidor dostal přes zahraniční fašismus do sféry vysoké politiky, aby tak bylo dokumentováno, jakým vážným politickým činitelem se může dnes státi každý politický dobrodruh a každý žurnalistický šmok, jestliže se dá do služeb fašistických nepřátel Československa.

Tolik, pánové, pokud jde o p. posl. Sidora. A nyní pokud jde o p. Wolfa. Není to náhoda, že právě tato dvojice, p. posl. dr Wolfa p. posl. Sidor, svorně tu brání svou čest. Nebyla to náhoda, když při posledních parlamentních volbách se právě s Wolfem spojila ľudová strana, že p. posl. Sidor svým vlivem v ľudové straně dosáhl, že to byla slovenská ľudová strana, která se spojila s p. posl. dr Wolfem. Mělo to svůj určitý politický smysl v tom, že polský fašismus, který si činil naděje a chuti na Slovensko a zároveň si dělal chuti také na Těšínsko, dokázal, aby se v Československé republice spojili a dostali dohromady lidé, kteří pracují pro Varšavu a pro polský fašismus, kteří pro něj pracují na Těšínsku a Slovensku. A já musím žasnout, jak p. posl. dr Wolf se odvažuje cítit uraženým nad výrokem, že je agentem Beckovým. Pánové, já jsem byl při posledních obecních volbách na těšínském Slezsku a já jsem se zhrozil, jakou otevřenou iredentistickou propagandu si může dovolit Wolfova strana. Měli byste dojem, že fakticky jste již v oblasti Beckova panství. Wolfovi lidé si ke mně troufali před schůzí přijíti s požadavkem, abych ve své řeči na schůzi nemluvil proti Varšavě, proti Beckovi, proti Hlinkovi atd. Z kontroverse a polemiky na schůzích jsem poznal, že Wolfovi lidé jsou zpracováni úplně pro fašistickou iredentu, při čemž s vychvalováním Becka spojili i vychvalování Hitlera. Žasl jsem, když mně lidé vypravovali, jak si počínal konsul Malhomme, hostitel pana Wolfa a Buzka. Je to prostě polský konsul, je to Varšava, které určovaly a určují to, jak si pan Wolf počíná, a nikoliv zájmy polského slezszského lidu. A pan posl. Wolf se uráží, když se mu řekne pravda o jeho poměru k Varšavě. Ovšem, pánové, je třeba si uvědomiti, že to všecko bylo v červnu, dnes je jiná situace. Dnes fouká z Polska jiný vítr. Rydz-Šmigly udal jiný akord v polské muzice. Germanofilská politika páně Beckova se dostává na skřipec. Beck je v Paříži a je možno, že po návratu Polska k Francii zůstane jiný poměr Polska k Československu, když ne k Sovětskému svazu. A uvidíte, pánové, jak pan Wolf bude v tomto případě měniti taktiku, jak bude chladnouti ta jeho iredentistická vášeň, a uvidíte, jak bude pan posl. Sidor krotiti svoji polonofilskou vášeň, až Varšava na tom nebude míti zájmu a až přestane své zahraniční agenty podněcovati a podporovati. A kdyby se Polsko přidalo k Československu v úsilí o mír, kdyby se v Polsku dostala k moci lidová fronta, která by postavila Polsko proti Německu a po bok Sovětského svazu, uviděli byste, pánové, jak pan Sidor bude na místo lásky Polsko proklínati přes jeho slovanské příbuzenství, přes jeho katolické náboženství a přes tu Panenku Marii Czenstochowskou. Pan Sidor bude pro svůj protičeský slovenský separatismus hledati službu a zakázky u jiných v cizině, u jiných nepřátel Československé republiky, snad u Hitlera, jehož si předcházel na sjezdu ľudové strany, snad u Horthyho, jestliže ovšem do té doby slovenský lid nepozná roli Sidorů a nevydá je trestu, jako to již učinil s řadou iredentistických agentů, kteří se vylíhli v lůně slovenské ľudové strany.

Je jasno, pánové, že naše obvinění proti Sidorům ani v nejmenší míře nesměřují k tomu, abychom se dotkli cti slovenského národa, který v naprosté své většině odsuzuje sidorovštinu. Jsme přesvědčeni, že i většina slovenské ľudové strany nesouhlasí se sidorovskou linií. Nedovolili bychom si urážeti čestné politiky z klubu ľudové strany, o nichž víme, že mnozí jsou odpůrci Sidorovy politiky. Avšak je příznačné, že duch sidorovštiny může ovlivňovat a ovlivnit vedení ľudové strany a že se sidorovštině dostává v ľudové straně mocné ochrany, a že se jí snad bude dostávati tak dlouho, až se ochránci přesvědčí, že musí sidorovštinu odvrhnouti jako tukovštinu, nebudou-li chtíti zhanobiti svoji čest úplně spoluprací s vyloženými zrádci a služebníky cizích nepřátel.

Je ovšem smutné, že poválečná historie slovenského národa v Československé republice, jeho snaha o povznesení musí býti v důsledku politiky slovenské ľudové strany provázena politicky špinavými a potupnými iredentistickými aférami.

Pánové, může se zdáti podivným, že my, komunisté, zde vystupujeme, abychom pranýřovali iredentisty a separatisty, pracující do rukou cizího fašismu. Avšak je tomu tak, že my se stáváme nejdůslednějšími zastánci vnitřní jednoty republiky, vnitřního vyrovnání, sbratření a sblížení národů Československa, poněvadž jsme proti fašismu, zatím co druzí z řad reakce jsou ochotni jednotu republiky obětovati a trpěti iredentismus, trpěti odlučování národů a jejich spojování se zahraničním fašismem . . . . (Posl. inž. Schwarz: Proč?) . . . . poněvadž tuto iredentu provádí fašismus, který jest mnohým milejší než jednota a celá existence Československé republiky. Pánové, podívejte se, jak jsou českými reakčními a fašistickými měšťáky trpěni pro fašistické smýšlení němečtí iredentisté, poněvadž s jejich podporou počítá česká reakce, jak jsou trpěni Sidorové, slovenští separatisté, poněvadž patří k ľudové straně, jež má také posilovati pravicový režim. (Výkřiky posl. inž. Schwarze.) Nic se nedělá proti iredentě, když je fašistická a reakční, nikoho nenapadne vyšetřiti styky Sidorovy s cizinou, nikoho nenapadne vyšetřiti, jak se Sidorem v jeho polonofilské podezřelé práci pracuje dr Kahánek, poněvadž jest jedním z vedoucích redaktorů "Venkova". Musíte uznat, pánové, že vy ze socialistických stran to všichni víte, víte, jak se páše a trpí velezrada. Víte, že když jsem nazval Sidora a Wolfa agenty polsko-německého fašismu, že jsem měl pravdu. Avšak jste tak bojácní, že nejen nic vážného nepodnikáte, abyste páchání velezrady zastavili a znemožnili, nýbrž docela dovolujete Sidorům a Wolfům, aby nás hnali před sněmovnu k pokárání. Dopouštíte se tím těžkého hříchu na republice, demokracii a dělnictvu. Jednou to poznáte, poznáte, že jestliže dnes je zde návrh, aby mně byla udělena důtka za urážku pana Wolfa a Sidora, bylo by povinností sněmovny odmítnouti návrh, strhnouti masku s tváře iredentistů a nejen jim uděliti důtku, nýbrž pohnat je před soud. Neučiní-li to sněmovna a udělí-li mně důtku, věřte, že to bude jen pohanění parlamentu, strážce demokracie a republiky, a důtka, která mně bude udělena, nebude pro mne nectí, nýbrž tou ctí, že jsem kárán za to, že jsem pranýřoval nepřátele demokracie, škůdce republiky, nepřátele lidu a dělnictva. Té cti si vážím i jako komunista i jako poslanec. (Potlesk poslanců komunistické strany.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo uraženému žadateli p. posl. dr Wolfovi.

Posl. dr Wolf (polsky): Slavná sněmovno!

Nazvali mne agentem Becka. Kdo? Pan Kopecký, komunista, který ráčil jednou přijíti k nám do Marklovic na schůzi a tam snad poznal celé mínění mé i mé strany. Proto ho vypískali, neboť chtěl mluviti o polském fašismu, o Pilsudském a nadávati polským vůdcům, proto mu řekli, aby táhl.

Pan Sidor je nemocen a nemůže se ujmouti slova a já musím říci ještě jedno. Byl jsem od začátku, jsem a zůstanu nacionalistou a boj, který vedu, směřuje k tomu, aby polský národ byl velký a silný, a k tomu se připojuje také úsilí, aby stejně i národ český a slovenský byl silný, aby mohl odporovati vnějším a vnitřním komunistickým nepřátelům. Až národy budou silné, lze očekávati, že se jich nikdo nedotkne a nedotknou se jich především ti, kdož štvou jeden národ proti druhému, provozují na našem území národní politiku a podněcují náš lid, aby vystupoval proti českému fašismu, a zde ve sněmovně se představují jako ochránci Československé republiky a československé ideje.

Ti, jejichž úkolem není nic jiného než zvrátiti pořádek tohoto světa, pořádek v republice, ti, kdož jsou v cizích službách, ti nás nazývají agenty. (Posl. Hatina: To jest od vás falešné, že také pomlouváte republiku! - Předseda zvoní.) Dokážete-li mi někdy, že vystupuji proti státu a pomlouvám republiku, potom se jistě nebudu brániti výtkám, že jsem agent nebo špehoun. Bojoval jsem proti českému šovinismu, ale nikdy jsem nevystupoval proti republice.

Mou činnost rozliční činitelé ohromně špehují a vyšetřují na každém kroku, ale toho mi nedokážete, že bych někdy vystupoval proti tomuto státu. Bráním svůj lid proti českému šovinismu a budu jej stále brániti.

A mluví-li dnes pan Kopecký o polském fašismu a politice Beckově, odpovídám mu: Beckova politika se nebude líbiti Kopeckému a jeho soudruhům, neboť ta politika (Výkřiky komunistických poslanců.) vychází z předpokladu, že největším nepřítelem státu jest bolševismus. Proto se také tato politika komunistům nelíbí.

Pan Kopecký chce zde vylíčiti Rydz-Śmigłyho jako odpůrce Beckovy politiky. Rydz-Šmigły byl před několika měsíci v Paříži, tehdy se mnoho o tom psalo, psaly o tom komunistické noviny, psaly tak, jako by se chovaly k polské věci přátelsky se zřetelem na generála Rydz-Śmigłyho. Ale od té doby se v polské politice nic nezměnilo, Polsko pokračuje ve své národní politice směřující k tomu, aby stát byl velmocí, aby s ním počítali všichni, zvláště také i naše republika, a to jest v zájmu polského národa a všech slovanských národů. V souhlasu s tím i my Poláci v Československu bráníme sil polského národa a přejeme si, aby i národ český a slovenský se stal silným a odolným vůči takovým nepřátelům.

Do voleb jsme šli se Slováky, neboť to jest slovanský národ nám nejbližší, protože jsme přece nemohli jíti s komunisty. A pan Kopecký útočí na pana Sidora a dokonce zde bylo vysloveno jméno pana Kahánka, že provozují Polákům přátelskou politiku, že nenadávají Polsku jako fašistickému státu, že nechtějí to Polsko zničiti, že mají pro ně a pro jeho cíle pochopení a chválí je, že jest nepřítelem komunismu. Kdyby takových Sidorů a Kahánků a jiných bylo více, vypadala by státní politika našeho státu docela jinak, oba národy by byly zkonsolidované a silné, ale pak byste vy komunisté v této sněmovně nebyli.

Nechci býti soudcem ve vlastní věci a prohlašuji, že projevem Kopeckého, kterého jsem nikdy, co jsem živ, neviděl, cítím se uražen, protože se tento projev dotýká mých povinností jako státního občana, a proto prosím, aby návrh imunitního výboru byl přijat.