Předseda (zvoní): Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji výboru imunitního posl. Lichnerovi.

Zpravodaj posl. Lichner: Pridržam sa návrhu imunitného výboru.

Předseda (zvoní): Prosím pány a paní poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati o návrhu výboru imunitního na udělení veřejné důtky, otištěném ve zprávě výborové tisk 647 a předneseném panem zpravodajem.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se na veřejné důtce posl. Kopeckému. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Tím vyřízen je 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

4. Zpráva výboru imunitního k oznámení posl. Sidora podle §u 51 jedn. řádu o urážkách posl. Kopeckým v 56. schůzi posl. sněmovny dne 24. června 1936 (tisk 648).

Zpravodajem jest za omluveného p. posl. Pekárka p. posl. Lichner. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Lichner: Slávna snemovňa!

Imunitný výbor prejednal oznámenie posl. S i d o r a podľa §u 51 jedn. poriadku o urážkach posl. Kopeckým v 56. schôdzi posl. snemovne dňa 24. júna 1936 vo schôdzi konanej dňa 15. októbra 1936 a usniesol sa navrhnúť posl. snemovni toto usnesenie: Posl. Kopeckému udeľuje poslanecká snemovňa verejnú dôtku podľa odst. 2 §u 51 jedn. poriadku.

Předseda (zvoní): Podle §u 51 jedn. řádu má sněmovna, vyslechnuvši zpravodaje, slyšeti také obviněného a po případě i žadatele, a poté má po doslovu zpravodajově rozhodnouti bez další rozpravy prostým hlasováním.

Poněvadž se ke slovu nepřihlásil ani obviněný ani žadatel, vykonáme ihned hlasování.

Budeme hlasovati o návrhu výboru imunitního na udělení veřejné důtky, otištěném ve zprávě výborové tisk 648 a předneseném panem zpravodajem.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se na veřejné důtce posl. Kopeckému.

Tím vyřízen jest 4. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

5. Volba členů a náhradníků Stálého výboru podle §u 54 úst. listiny.

Podle §u 54 úst. listiny volí posl. sněmovna každý rok 16 členů a 16 náhradníků ze 24členného Stálého výboru vždy na jeden rok. Poněvadž od ustavení Stálého výboru již uplynul rok, jest vykonati novou volbu. Při této volbě volí se náhradník vždy jako zástupce určitého svého člena a nejsou volitelni členové vlády.

Žádám, aby byla přečtena kandidátní listina pro volbu z plena podle odst. 3 §u 54 úst. listiny, sestavená dohodou stran podle zásad poměrného zastoupení.

Sněm. tajemník dr Říha (čte): Navrženi jsou za členy (náhradníky):

1. posl. Beran (Dubický), 2. posl. Malypetr (Petrovič), 3. posl. Mašata (Zierhut), 4. posl. Hampl (dr Meissner), 5. posl. Remeš (R. Chalupa), 6. posl. Zeminová (F. Richter), 7. posl. dr Patejdl (Bezděk), 8. posl. dr Jos. Dolanský (Knotek), 9. posl. Ostrý (Vávra), 10. posl. Taub (dr Luschka), 11. posl. Frank (dr Zippelius), 12. posl. dr Peters (Sandner), 13. posl. Gottwald (B. Köhler), 14. posl. Zápotocký (Široký), 15. posl. dr Tiso (dr Sokol), 16. posl. Ježek (inž. Schwarz).

Předseda (zvoní): Volbu dám provésti aklamací podle §u 61, odst. 2 jedn. řádu. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s přečtenou kandidátní listinou, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržení jsou zvoleni za členy a náhradníky Stálého výboru podle §u 54 úst. listiny.

Ustavující schůzi Stálého výboru svolám podle předpisů jedn. řádu pro Stálý výbor (č. 327 Sb. z. a n. z r. 1920), až bude provedena volba také členů a náhradníků ze senátu.

Tím vyřízen jest 5. odstavec pořadu a tím je vyřízen celý pořad dnešní schůze.

Před schůzí rozdaný tištěný vládní návrh finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1937 (tisk 640), přikazuji výboru rozpočtovému.

Slovo si vyžádal pan ministr financí dr Kalfus k výkladu o vládním návrhu finančního zákona a rozpočtu pro rok 1937. Dávám mu slovo.

Ministr financí dr Kalfus: Slavná sněmovno!

Předkládaje ke schválení státní rozpočet, podle kterého hodlá vláda hospodařiti v r. 1937, chtěl bych předeslati několik všeobecných slov o povaze rozpočtu a jeho hospodářském základě.

Je tomu 35 let, kdy Böhm-Bawerk podávaje sněmovně ke schválení rozpočet na rok 1901 zdůrazňoval, že rozpočet není pouhou formalitou: "Na každé číslici tohoto rozpočtu lpí kus životního dění, konání nebo opomenutí, dobro nebo útisk, nebo odřeknutí nesčetných přání a potřeb občanstva." Oč větší význam mají tato slova dnes, kdy se nazírání na úkoly státu téměř převratně změnilo, kdy stát svým hospodářstvím a svou správou velmi podstatně zasahuje do celého národního hospodářství.

Zůstává při tom stále nedotčenou zásadou, že ze všech uplatňovaných potřeb je možno zařaditi do státního rozpočtu jen to nejnutnější, aby nebyla dotčena únosnost národního hospodářství a aby při tom byla zachována finanční rovnováha státu, která je podmínkou rovnováhy hospodářství národního.

Zárukou tohoto pečlivého a odpovědného výběru potřeb a ukládání břemen je, že občanstvo má nárok, aby to, co se má v rozpočtovém roce ve státním hospodářství prováděti, dělo se pod kontrolou zástupců lidu. To je tradiční zásada každé parlamentní ústavy.

Vláda předkládajíc slavné sněmovně letos rozpočet již v letním zasedání, chce tuto zásadu ústavní kontroly tím více zdůrazniti, připravivši rozpočet dříve než obvykle, aby parlamentu bylo dopřáno více času k jeho ústavnímu projednání.

Rozpočet nebyl by rozpočtem v hospodářském smyslu, kdyby se neopíral o současný stav národního hospodářství jako zdroje státních příjmů a nerespektoval všechny ostatní účely hospodářské a kulturní, kterým tyto zdroje slouží.

Považuji proto za nutné zmíniti se stručně o hospodářské základně, na níž je rozpočet vybudován, a o pravděpodobných předpokladech jejího vývoje v roce, v němž se podle tohoto rozpočtu bude hospodařiti.

Jedním ze základních fundamentů hospodářského vývoje jest otázka měny. Je tomu právě týden, kdy jsme pod vlivem rozpadu zlatého bloku byli nuceni přizpůsobiti obsah své měnové jednotky změněným poměrům.

Vytvořili jsme tím novou finanční a hospodářskou základnu, na které se má dále naše hospodářství rozvíjeti. Předpoklady, na kterých bylo toto měnové opatření vytvořeno, opírají se o pevné přesvědčení vlády i parlamentu, že se tím nemá porušiti finanční a hospodářská stabilita, a o odhodlání čeliti všemu, co by mohlo tuto hospodářskou linii rušiti.

V hospodaření soukromém i veřejném má býti měnová úprava pevnou oporou kalkulační base. Svou tendencí má pak toto opatření přispěti ke zvýšenému hospodářskému oživení usnadněním a zvětšením vývozních možností.

Jest samozřejmé, že plného úspěchu mohou všechna současná měnová opatření poslední doby dosáhnouti jen tehdy, budou-li provázena uvolněním přehrad mezinárodního styku, jimiž jsou kontingenty, cla a řízení povolovací a devisová všeho druhu atd. Že k tomuto uvolnění jsme ochotni přispěti, nemůže býti pochyby.

Tím vším posiluje se naše hospodářská situace, jejíž vývoj již v poslední době podle všech známek ukazoval na pozvolné zlepšování.

Tomu nasvědčuje především stav našeho zahraničního obchodu, který vykazuje v r. 1933 číslice dovozu 6.125 mil. Kč, vývozu 5.923 mil. Kč, tedy pasivum 202 mil. Kč, v r. 1934 číslice dovozu 6.391 mil. Kč, vývozu 7.287 mil. Kč, tedy aktivum 895 mil. Kč, v r. 1935 číslice dovozu 6.743 mil. Kč, vývozu 7.946 mil. Kč, tedy aktivum 1.203 mil. Kč; v prvních 9 měsících r. 1935 číslice dovozu 4.524 mil. Kč (čistý obchod se zbožím), vývozu 5.126 mil. Kč (čistý obchod se zbožím), tedy aktivum 602 mil. Kč, r. 1936 číslice dovozu 5.228 mil. Kč (čistý obchod se zbožím), vývozu 5.475 mil. Kč (čistý obchod se zbožím), tedy aktivum 247 mil. Kč.

Toto zvýšení vývozu bylo provázeno ještě významným přesunutím jeho směru, které svědčí o značné přizpůsobivosti našeho vývozního podnikání; tak vývoz do zemí librového bloku stoupl proti loňsku o 13 %, do přístavů a ostatních volných zemí o 26%, zatím co se udržel na stejné výši v zemích zlatého bloku a v zemím clearingových přes všechny překážky stavějící se zde v cestu.

Okolnost, že v letošním roce nestouplo úměrně aktivní saldo naší obchodní bilance, souvisí, jak známo, s tím, že zvýšenou potřebou obrany státu a oživením vnitřního hospodářství vyvolán byl mimořádný dovoz surovin, který dočasně porušil naši platební bilanci. Určitý nepříznivý posun v platební bilanci působil také vnitřní měnový neklid.

Toto zlepšení vnitřní hospodářské situace jest jednak odrazem zvýšení hospodářské aktivity ve vývozu, jednak má své příčiny vnitřní, k nimž, jak později uvedu, patří zejména snížení úrokových sazeb. Tato aktivita hospodářská projevuje se zvýšením výroby a zaměstnanosti, o čemž svědčí tato data:

Těžba černého uhlí se zvýšila v prvních 8 měsících letošního roku na 7,340.000 tun proti 6,702.000 tun ve stejné době r. 1935, tudíž zvýšení o 638.000 tun, t. j. o 9%, uhlí hnědého na 9,880.000 tun proti 9,659.000 tun, tudíž zvýšení o 221.000 tun, t. j. o 2 %; odbyt cementu stoupl na 70.520 vagonů proti 62.964 vagonů, tudíž zvýšení o 7.556 vagonů, t. j. o 11%.

Ve výrobě železa a ocele lze konstatovati od r. 1933 trvalý vzestup, který znamená, že se výroba železa a ocele proti r. 1933 téměř zdvojnásobila. Výroba činila u železa r. 1933 499.000 tun, r. 1934 599.000 tun, r. 1935 810.000 tun, r. 1936 720.0000 tun, za prvých 8 měsíců proti 502.000 tun za tutéž dobu r. 1935; u ocele r. 1933 748.000 tun, r. 1934 952.000 tun, r. 1935 1,196.000 tun, r. 1936 963.000 tun za prvých 8 měsíců proti 767.000 tun za tutéž dobu r. 1935.

Této zvýšené aktivitě výroby odpovídá i zvýšená spotřeba zejména u uhlí, která činila v prvních 8 měsících r. 1936 11,688.000 tun proti 10,759.000 tunám, spotřebovaným za tutéž dobu r. 1935; dále u cukru činila v prvních 8 měsících r. 1936 2,659.000 q proti 2,427.000 q spotřebovaným za tutéž dobu r. 1935.

Zlepšení v oboru výroby průmyslové projevilo se také ve zvýšení dopravy železniční. V r. 1935 bylo za prvých 8 měsíců přistaveno 2,795.000 vagonů, v r. 1936 za stejnou dobu 3.043.000 vagonů. Tomu odpovídá i zvýšení celkové váhy dopraveného zboží, která činila v r. 1935 za prvých 8 měsíců 25,381.000 tun, v r. 1936 za tutéž dobu 28,13.3.000 tun, t. j. o více než 10%.

Zaměstnanost měřená statistikami Ústřední sociální pojišťovny vykazuje vzestup císlice 2,082.000 osob pojištěných v červenci 1 935 na 2,210.000 v srpnu 1936. Bylo tedy od r. 1934 zařazeno statisíce lidí do pracovního procesu.

Jest zajímavo si uvědomiti, že tato statistika zaměstnanosti podává příznivější obraz o míře oživení našeho podnikání než paralelní statistika nezaměstnanosti. Podle statistiky neumístěných uchazečů o práci dosáhl počet nezaměstnaných maxima v únoru 1935 číslicí 803.194 a minima v červenci 1935 číslicí 557.706. Průběhem roku 1936 se počet nezaměstnaných o něco zvýšil, na 860.239, od té doby však podstatně poklesl na 480.340 v měsíci srpnu letošního roku.

Analysujeme-li nyní statistiku zaměstnanosti v r. 1936 ve srovnání s jednotlivými měsíci v r. 1935, vyplývá z ní, že přírůstek zaměstnaných v r. 1936 pohyboval se v jednotlivých měsících asi mezi 108.000 (leden minimum) až 165.000 (březen maximum). Kdybychom od tohoto přírůstku odečti poměrnou kvotu osob nově vstupujících do zaměstnání, odpovídajících asi populačnímu přírůstku, t. j. u Ústřední sociální pojišťovny asi kolem 32.000 osob měsíčně, snížil by se přírůstek osob vstoupivších do zaměstnanosti o tento počet. Srovnání přírůstku osob opětně zaměstnaných, zjištěného podle této metody, s poklesem nezaměstnanosti v jednotlivých měsících roku 1936, podává tyto výsledky:

Přírůstek r. 1936 opětně zaměstnaných osob v rámci Ústřední sociální pojišťovny ve srovnání s rokem 1935: leden + 76.000, únor + 92.000, březen + 133.000, duben + 129.000, květen + 111.000, červen + 97.000, červenec 94.000, srpen + 112.000.

Pohyb v r. 1936 neumístěných uchazečů o práci ve srovnání s jednotlivými měsíci r. 1935: leden + 31.995, únor + 27.045, březen - 7.024, duben - 15.384, květen - 29.048, červen - 40.157, červenec - 58.478, srpen - 77.366.

Jak vidno ze srovnání obojích těchto číslic (přírůstku zaměstnanosti a pohybu nezaměstnanosti), vykazuje zaměstnanost daleko větší vzestup osob, než jaký by se zdál vyplývati z analogického poklesu počtu nezaměstnaných.

Pozorujeme-li vývoj peněžního trhu v posledních letech, vidíme, že v době před devalvací z roku 1934 byl peněžní trh ve stavu jednak neuspořádaném, jednak i stísněném. Státní papír byl v této době téměř prostředkem likvidním. Po devalvaci nesla se činnost státní a zvláště finanční správy k tomu, aby peněžní trh byl uspořádán tak, aby vyhovoval potřebám našeho národního hospodářství. Proto byla postupně učiněna řada opatření, aby na prvém místě bylo dosaženo plné likvidity celého našeho peněžnictví a aby státní papír se stal bezpečným ukládacím prostředkem a hodnotou, kterou možno kdykoliv likvidovati a prodati bez jakýchkoliv ztrát.

Uvedu jen ve stručnosti hlavní opatření směřující k záměrnému uspořádání peněžního trhu:

a) Bylo to především zřízení Československého reeskontního a lombardního ústavu (zákon ze 24. března 1934, č. 49 Sb. z. a n.), který pomáhá vydatně nejenom ke zvýšení mobility peněžnictví, nýbrž současně může pečovat z vlastních prostředků, jakož i z prostředků sociálně-pojišťovacích ústavů a za podpory Národní banky o trh státních papírů, které se stávají nejen bezpečným, nýbrž i likvidním prostředkem ukládacím.

Vidíme také, jak od dob zřízení Reeskontního a lombardního ústavu jest regulace kursu státních papírů záměrně řízena ku prospěchu celého našeho národního hospodářství. Tato regulace prováděná také za součinnosti peněžních ústavů a podpořená i některými zvláštními opatřeními (jmenuji na př. instituci bursovního lombardu) plní dobře stanovený úkol.

b) Nový soupis zahraničních pohledávek a cenných papírů (nařízení z 20. září 1934, č. 202 Sb. z. a n.) kromě svého účelu měnověpolitického, jímž bylo posílení devisového stavu Národní banky Československé, přivádí současně do oběhu bezmála 1/2 miliardy Kč a posiluje tak vydatně peněžní trh. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Kalfus (pokračuje): c) Již finančním zákonem na rok 1935 bylo umožněno zlevnění průmyslových a samosprávných úvěrů povolováním státních záruk za poskytnuté průmyslové a samosprávné úvěry.

d) Zákonem č. 67 z r. 1935 zmocněn byl ministr financí k vydání t. zv. dodavatelských poukázek ve výši 600 mil. Kč. Také tyto poukázky se stávají důležitým a oblíbeným instrumentem úvěrovým. Současně s návrhem rozpočtu na rok 1937 předkládá vláda Národnímu shromáždění návrh zákona o zvýšení hranice vydání těchto poukázek až do výše 1.200 mil. Kč.

e) Zákon č. 69 z r. 1935 upravuje nově hospodaření samosprávy, ale má také za účel i konsolidovati její úvěry, což má opět příznivý vliv na vytváření peněžního trhu.

f) Také hranice státních záruk za vývozní úvěry zdejších podnikatelů byla zvýšena zákonem č. 70 z r. 1935.

g) Vládním nařízením č. 100/1935 byl zmocněn ministr financí, aby k usnadnění přímého úvěru vývozců u Národní banky Československé převzal záruku za směnky z vývozních obchodů do 300 mil. Kč složením státních dluhopisů. Vládním nařízením č. 234/1935 bylo toto zmocnění rozšířeno na směnky z tuzemských obchodů a zvýšeno na 500 mil. Kč.

Provedení těchto opatření umožnilo, abychom přistoupili k pronikavé úpravě úrokových sazeb a k ostatním opatřením, která sledují zlepšení situace dlužníků a zároveň také konsolidaci úvěru. Není pochyby, že se tak stalo poměrně pozdě se zřetelem na devalvaci z roku 1934, jejíž byla organickým dokončením. I ženevská kritika, psaná zřejmě v době, kdy ještě tato naše opatření nebyla provedena, resp. nebyla tam známa, vytýkala naší devalvaci z r. 1934, že nebyla provázena současně úpravou dluhu. K úpravě dluhů jsme přistoupili teprve v prosinci 1935. Tato úprava znamená pro dlužníky úlevu ve výši přes 3/4 miliardy Kč ročně při rozpůjčeném kapitálu kol 80 miliard. Zlevnění úrokové sazby jest současně vzpruhou pro výnosnost podniků, pro oživení nového podnikání a také zárukou bezpečnosti kapitálu pro věřitele, neboť se úpravou jednak zlepšuje postavení dlužníka, jednak také zakončuje období dlužnických moratorií, tak škodlivé pro úvěr samotný.

Všechna tato opatření působí dále velmi příznivě na peněžní trh, takže autoritativní úprava úrokových sazeb se nejenom vžívá, ale dokonce se vytvořují podmínky pro úvěr levnější. Nejlepším důkazem toho jest umístění státních pokladničních poukázek v r. 1936, kdy jejich úrok vlivem poptávky klesá fakticky pod normovanou 4 % ní míru na 33/4 %. Tato současná péče vlády a Národní banky o příznivý vývoj na trhu úvěrovém umožnila také v jarním období 1936 unifikaci

dluhopisů vnitřního státního dluhu ve výši téměř 22 miliard Kč. Při tom výnosnost státních dluhopisů podle bursovních záznamů klesá od r. 1933 z 6.3 % na 4.4 % v r. 1936.

Tento organický a cílevědomý postup připravil také půdu pro skvělý výsledek půjčky obrany státu, upsané průběhem června a července 1936 ve výši 3.6 miliard Kč za podmínek pro stát velmi příznivých.

Úspěšné provedení těchto obou rozsáhlých úvěrových transakcí, spojené s obnovou slosování státních dluhopisů, staví současně úvěrovou službu státního dluhu na pevné základy. Finanční správa hodlá v dohledné době posíliti tuto akci ještě institucí amortisacní pokladny, kterou by byla zajištěna služba úroková i splácení státního dluhu.

Chtěl bych se zmíniti několika slovy o cenovém vývoji.

Tento, byť pomalý, ale přece jen příznivý hospodářský vývoj, o kterém jsem se dosud zmínil, je podporován i vnitřní stabilitou hospodářských čísel, z nichž na doklad třeba uvésti:

Úhrnný index velkoobchodních cen, který v roce 1929 . . . (Hluk.)