Dále v § 74 jsme navrhovali a navrhujeme, aby tam do odst. 1 byla vsunuta věta (čte): "Služebním řádem nesmí býti porušována všeobecná zákonná ustanovení o sociálních a politických právech zaměstnanců, a smí býti ustanovena nejvýše 40hodinová pracovní doba v týdnu, při čemž úhrnné platy zaměstnanců nesmí býti sníženy." Navrhujeme, aby v odstavci 2 tohoto paragrafu tam, kde se mluví o schválení služebního řádu, bylo doplnění, že je k tomu třeba souhlasu ústředního výboru důvěrníků při ministerstvu železnic, jakož i dohody s ministerstvem soc. péče. Navrhujeme dále, aby odst. 3 §u 74 zněl takto (čte): "Služební řád může ustanoviti, že k některým pracím mimo pravidelný provoz mohou býti přijímáni zaměstnanci na zvláštní smlouvu, musí však zároveň určiti okruh takových prací a ustanoviti, že pracovní podmínky takových zaměstnanců nesmí býti horší než pracovní podmínky ostatních zaměstnanců." Navrhujeme také, aby odst. 4 byl škrtnut, protože dává možnost ztěžovati a oddalovati vydání řádného služebního řádu.

Příznačné je dále, že osnova nikde nemluví o zaručených právech, obsažených v §u 40 dosud platného služebního řádu, naopak je zde snaha propašovati do zákona některá reakční ustanovení. A myslím, že máme pravdu, jestliže tvrdíme, že navrhovatelé reakčního služebního řádu z r. 1934 a nynější osnovy zákona nejsou daleko od sebe. Mluví pro to řada paragrafů, které jednají o kárné pravomoci a které obklopují zaměstnance celým vějířem trestních sankcí. K mrtvé technice byl brán zřetel, ale pokud jde o živého člověka, tam státní správa stojí a domnívá se, že zaklausulováním trestních sankcí bude zajištěna bezpečnost.

Tak § 99 dává kárnou pravomoc vůči zaměstnancům železničního podniku. Při tom však výkon pravomoci nesvěřuje výhradně, jak jsme to navrhovali a žádali, autonomním sborům, v nichž by zaměstnanci rozhodovali, nýbrž připouští pouze možnost, aby výkon kárné pravomoci byl autonomním sborům také svěřen. Mimo to však může podle §u 130 a následujících ukládat kárné tresty i železniční správní úřad, který nad to má možnost vynutit si disciplinární stíhání zaměstnance se strany podniku. A kdyby s uloženým trestem nebyl spokojen, může pohnat zaměstnance před železniční disciplinární výbor.

Když uvážíme při tom, že zaměstnanec může ještě být stíhán podle §u 140 politickými úřady a že vedle toho se nevylučuje ještě další stíhání podle trestního zákona, ukazuje nám to všechno, že zaměstnanec při svém těžkém výkonu služby stojí opravdu pod vyhrůžkou celého řetězu stíhání a trestů. Chtěli jsme proto, aby výkon kárné pravomoci byl svěřen do rukou zaměstnanců samých, a proto jsme navrhli, aby § 99 zněl takto (čte): "Pro porušení služebních povinností může zaměstnanec býti trestán jen na základě výroku autonomního sboru disciplinárního, složeného z poloviny ze zaměstnanců, jmenovaných ministerstvem k návrhu odborových organisací zaměstnanectva. Členové disciplinárního sboru nemohou býti trestáni pro své výroky, pronesené v tomto sboru anebo pro hlasování. Řízení před disciplinárním sborem upraví disciplinární řád, vydaný ministerstvem železnic v dohodě s odborovými organisacemi a ústředním výborem důvěrníků." Navrhli jsme toto znění §u 99 proto. abychom právě ty šikany, které jsou možny při nynější stylisaci, vyloučili a znemožnili.

Dále navrhujeme, abychom znemožnili šikanování železničních zaměstnanců, aby k §u 126, odst. 3, kde mluví se o přechodném nebo trvalém odstranění ze služby, bylo připojeno, že bude dotčenému přikázána jiná služba, ale za stejný plat.

Těmito opravnými návrhy vedle ještě jiných, které byly naším klubem podány, sledujeme zajištění práv a hospodářského postavení železničářů, zejména nižších kategorií a také všech malých lidí, kteří by mohli býti poškozeni správou drah. Kvitujeme a uznáváme, že výbory, zejména soc.-politický výbor provedly určité změny ve smyslu zmírnění, že došlo k zlepšení, pokud jde o složení železničního disciplinárního výboru, že bude nyní v něm železniční zaměstnanecký živel zastoupen. Kvitujeme, že byly provedeny určité změny, pokud jde o §§ 74, 126 a 140, ale ani zdaleka nebyly tyto změny provedeny tak, aby opravdu bylo vyloučeno zněním zákona šikanování a celý ten vějíř trestů, který stojí nad železničními zaměstnanci.

Tyto naše pozměňovací návrhy, jakož i požadavek vrácení všech srážek jsou plně oprávněné a odůvodněné. Postavení železničářů, zvláště nižších kategorií, je pod existenčním minimem. Sama úřední zpráva doznává, že zadlužení železničářů činí na 700 mil. Kč, a to jsou dluhy železničářů s 500 až 600 Kč měsíčního příjmu. Platové srážky, zavedené zákonem čís. 203 a 204, potom vládním nařízením čís. 252 činí 450 mil. Kč. A nyní vláda slibuje všem státním zaměstnancům 150 mil. Kč pro všechny. Kolik z toho přijde na železničáře, je opravdu veliké počtářské umění. Ale železničáři malí z toho budou míti opravdu velmi málo. Bude to činit sotva 200 Kč ročně, to znamená nějakých 17, 18 Kč měsíčně, kdyby opravdu malým železničářům plná kvota z těch slibovaných 150 mil. Kč byla dána. Mimo to byla provedena ještě řada jiných úsporných opatření u železničářů, snížení služebních příplatků, paušálů, premií, jízdních přídavků, úkolových nadvýdělků o plných 30 % a zhoršení nároku na příděl stejnokrojů.

Zvláštní kapitolou pro sebe je zhoršení a zdražení nemocenského pojištění. Ústřední výbor nemocenské pokladny čsl. stát. drah nejenom, že převalil všechna na bedra železničářů, nýbrž provedl i pronikavé úspory, pokud jde o léčebné prostředky na lázeňském léčení a o podpory. Většině železničářů bylo tímto opatřením úplně léčení znemožněno. Tuto situaci nejlépe charakterisuje květnová zpráva ústředního výboru nemocenské pokladny, podle které zaplatila správě dráhy za 5 let krise 17,089.216 Kč dluhů. Tohoto výsledku mohlo býti dosaženo, jak prohlásil sám její předseda, tím, že se nešetřilo žádných obětí, a že to byly oběti, které postihly právě železničáře nejnižších kategorií.

Mezi zaváděná úsporná opatření patří nesporně předčasné pensionování železničářů, které postihlo zvláště ty, kteří stáli v táboře protifašistů. Ti byli nejvíce postiženi, jejich platy byly zdecimovány nejenom platovými srážkami, nýbrž také tím, že ztratili nárok na činovné a že byli předčasně přeloženi do výslužby a tím byla jejich pensijní základna snížena o 10 až 50 %. V řadě případů tito zaměstnanci opravdu v pravém slova smyslu živoří.

Tím ani zdaleka není vyčerpáno celkové sociální postavení zaměstnanců. A včerejší takové přiznání zpravodaje opravdu bylo krutou obžalobou celého režimu, který byl prováděn, když konstatoval, že v r. 1929 bylo na drahách 178.000 zaměstnanců, a koncem r. 1935 137.000, že 41.000 bylo propuštěno. Zpravodaj opominul zde říci, co se stalo s těmi 41.000 zaměstnanci. Z těch bylo pouhých 13.000 pensionováno a 28.000 rozmnožilo armádu nezaměstnaných dělníků bez jakéhokoliv nároku. A tato opatření opravdu mohla býti prováděna jenom nesmírným zatížením zbylých zaměstnanců, hlavně prodlužováním pracovní doby a včera i zde zpravodaj musil znovu potvrzovat, že se pracovní doba na drahách prodlužuje, jenomže neřekl znovu, že se pracovní doba prodlužuje, i když podle zákona má býti v 28 dnech nejvýše 192 hodiny, že dosahuje 300-360 hodin, zvláště pokud jde o jízdu, kdy se započítává do pracovní doby pouze čas po dobu jízdy vlakem. Nebýti tohoto prodlužování pracovní doby, tak by už dnes železniční správa musela přijmouti 20 tisíc zaměstnanců do zaměstnání.

Kromě všech těchto opatření, která byla prováděna, platový zákon čís. 103, který zrušil dřívější automatický postup, zavedl systemisaci, které se však železničářský dorost nemůže vůbec dočkati, a ani po dlouhých letech nemůže dosáhnouti definitivy a je-li konečně přece jen zařazen, tak je předem vyloučeno, že by mohl dosáhnouti nároků na pensi. A tento stav vedl k honbě za dosažením definitivy, za hledáním protekce, bojem na vlastní pěst, zachraň se, kdo můžeš, a opravdu to byla také jedna příčina, která otevřela bránu všem žluťáckým organisacím na železnice a mezi železniční personál. Těmito opatřeními byla vytvořena přímo dusivá atmosféra na drahách. Persekuce byla vybičována do nejkrajnějších možností. Tisíce dobrých, schopných mladých zaměstnanců bylo propuštěno nebo nuceně pensionováno, pro maličkosti. Dlouholetí zaměstnanci byli propuštěni úplně bez nároků, osvědčení protifašisté, pokrokoví lidé, mezi nimi na př. železniční úředník Horňák z Ostravy, byli dohnáni k sebevraždě. Hotové peklo, opravdu dusivá atmosféra byla vytvořena při překládání železničářů z národnostních důvodů. U nás na Těšínsku na 300 železničářů polské národnosti bylo přeloženo do různých míst. A šlo o staré odboráře, většinou členy Unie železničářů, opravdu známé, osvědčené, až snad na nepatrné výjimky, stoupence republiky. A ti všichni bez výjimky byli překládáni.

To neprospělo a nemohlo prospěti republice a její obraně. To nepřispělo k získání polského lidu pro obranu republiky. To naopak hnalo vodu na mlýn polskému fašismu. A zájem obrany by žádal, aby tyto křivdy, provedené z národnostních a politických důvodů byly napraveny. Je třeba, aby bylo opravdu přikročeno k národnostnímu vyrovnání a rovnoprávnosti, nejen aby to bylo slibováno; nejen slov, nýbrž činů je třeba. Je opravdu třeba v zájmu obrany republiky přeložiti zpět tyto polské železničáře a vedle toho zajistiti také nečeským národnostem možnost pracovního místa na dráze. Podívejte se jen na polský dorost, ať je to dorost dělnický nebo studovaný, dorost, který ve většině případů je dorostem opravdu pokrokovým, který stojí v řadách antifašistů, nemá nikdy zajištěné pracovní místo. Myslíme, že dráhy, podnik, který je přece jen v socialistické správě, by měl v tomto směru jíti příkladem. Je zde velká možnost, aby se opravdu ukázalo, že se nechce jenom národnostní vyrovnání, nýbrž že se opravdu provádí. Až dosud dorost polský anebo dorost jiných nečeských národností nemá opravdu naděje na svoje pracovní místo, a polský dorost studovaný i dělnický ve velké řadě případů právě proto se stává objektem ovlivňování fašismu a po případě i získání pro fašistickou iredentistickou ideologii. A právě proto obrana republiky a všechny zákony, které jsou doplněním zákona na obranu státu, by měly vésti k tomu, aby v tomto směru obracením se k živým lidem byla sjednávána náprava, která by vedla k vytvoření jiného ovzduší a jiné atmosféry. Vždyť jenom, kolik opravdu protifašistů, spolehlivých obránců demokratické republiky bylo propuštěno v důsledku pověstného výnosu č. 42.784 z r. 1933. A mnoho jiných opatření, která práva železničních zaměstnanců zaručená ústavním zákonem, služebním řádem, pensijními stanovami, platovým zákonem a zákonem o 8 hod. době pracovní téměř likvidovala. A komunisté, antifašisté byli ze drah vyházeni, ale henleinovští, národně sjednocení velezrádci, kteří dnes terorisují vaše členy, antifašistické, socialistické stoupence, ti ovšem na dráze zůstali. (Místopředseda Košek zvoní.) Hned skončím. Proto moderní zákon měl právě předně likvidovat všechny tyto křivdy, měl vycházeti z předpokladu, že je k němu zejména třeba spokojené armády železničních zaměstnanců, která je a bude jeho nositelem, měl býti proniknut duchem, který by celou železničářskou masu získal opravdu pro obranu republiky proti fašismu, pro levici, pro socialismus. Tímto duchem měla býti tato osnova zákona proniknuta.

Místo toho navrhovaná osnova zákona ukazuje, že pánům sedícím ve správě drah se nechce pochopiti, že je zde jiná doba, než byla v r. 1933 a 1934, a chtějí v tomto zatuchlém ovzduší těchto let pokračovati. Ono to však tak nejde a nepůjde. I když nebudou přijaty naše pozměňovací návrhy, jsme přesvědčeni, že si život tyto změny a opravy v nejbližší době vynutí. Vane jiný vítr, který se hlásí a který zanese svěží vzduch i do byrokratických kanceláří správy drah, kde se rodila tato osnova zákona, a náležitě je provětrá.

Volby na železnicích to potvrdily. Ukázaly, že sjednocení je na postupu. Dvě fronty stály proti sobě a ohromná většina vyslovila se pro demokratické souručenství. Jednotný postup ve volbách srazil chapadla reakce, která se pokoušela zmocniti se železnic, dostati je do svého vlivu pro své temné plány. Spojili se proto národně sjednocení a agrární velkostatkářští vlastenci s nejhorším nepřítelem republiky, s henleinovskými organisacemi. A tomuto velezrádnému bloku, této prosincové frontě, která se projevila na železnicích proti sdruženým demokratickým železničářům, nepodařilo se proniknouti. Tento blok byl bit a sklidil porážku. A jestliže p. dr. Mareš prve se ptal, co se má dělati, tady má cestu; tady se ukazuje, co se má dělati, aby tento velezrádný reakční blok byl bit v každém případě tak, jak mu to také patří. Ukázalo se však naproti tomu pro ponaučení socialistickým organisacím a stranám, že tato reakce se sjednocuje bez ohledu na to, co dělá levice. Ačkoliv Unie a Jednota dokazovaly Stříbrnému, Vranému a fašistům, že nemají nic společného s komunisty, reakce se přes to sjednotila až k Henleinovi a projevila se znovu v celé své kráse. A proto komunisté řídíce svůj postup se stanoviska zájmu celé dělnické třídy, řekli všem železničářům: Hlasujte pro demokratické souručenství, hlasujte proti fašistickému bloku. A toto nemálo přispělo k porážce bloku a k vítězství demokratického souručenství. A proto hlasování ve volbách je výrazem touhy železničářů skoncovati s dosavadním stavem, skoncovati s politikou ustupování před diktáty fašistických živlů koaliční pravice, zasaditi se jednotně za vrácení platových srážek, za požadavky železničářů, za uznání odborových práv. Hlasování je výrazem touhy po sjednocení všech železničářů v jednotnou mocnou organisaci. To měly by předně pochopiti železničářské organisace sdružené v demokratickém souručenství. Demokratické souručenství ukázalo, jak lze společným postupem zatlačiti reakční síly, jak možno odraziti nebezpečí fašismu, jak železničářská masa je spolehlivou oporou míru, demokracie a samostatnosti republiky, že je pro socialismus a že je prolnuta duchem odborového sjednocení. A což teprve kdyby skutečně došlo k úplnému sjednocení! Výsledky u nás by musely býti nejméně takové jako ve Francii. Reakční organisace by neobstály a železničářské požadavky - vrácení srážek, zrušení všech zhoršení, zkrácení pracovní doby a rozšíření dnešních práv - by se staly skutkem. A realisace těchto požadavků není také v žádném rozporu se zájmy republiky, nýbrž naopak splnění jejich je v jejím zájmu. Vedlo by to k tomu, že celá železničářská armáda, soustředěná v jednotné organisaci, byla by ovládána duchem obrany jejích zájmů, duchem pokroku, demokracie a socialismu. Místo 30 železničářských organisací by vyrostla jedna. Železničáři by sehráli i u nás podobnou významnou úlohu, jako sehráli francouzští železničáři v boji za odborovou jednotu a lidovou frontu ve Francii.

Odpůrci jednoty prohlašují, že prý to, co je ve Francii, je dávno už v Československu. Tato osnova zákona právě usvědčuje z falšování skutečností. Zde se vydává zákon, který v sobě skrývá velká nebezpečí pro železničáře, je veden opravdu byrokratickým duchem bez spojení s lidem. Naproti tomu jaký je rozdíl ve Francii! (Místopředseda Košek zvoní.) Lidová fronta, vláda levice vedle jiných zákonů ve prospěch lidu zrušila rázem všechny platové srážky a vrátila všem státním zaměstnancům a železničářům, co jim dřívější reakční vlády vzaly. A proto veřejný zájem opravdu žádá, aby zrušení všech platových srážek bylo provedeno, aby byla provedena stabilisace všech provisorních zaměstnanců, zkrácení pracovní doby na 40 hodin týdně bez újmy a zkrácení platů, dále vrácení a rozšíření práv, zaručených služebním řádem, schváleným zaměstnanci.

K tomu zavazuje hlasování ve volbách organisace demokratického souručenství i socialistické strany, zasaditi se opravdu o to, aby uskutečnění těchto požadavků bylo provedeno, protože to je cesta k tomu, aby opravdu modrá armáda byla sjednocena, aby i ti, kteří šli ve volbách s reakčním blokem, našli cestu, kam patří, našli cestu k nám. Chceme, aby ta celá masa železničářů byla zařazena do boje proti fašismu, proti pučistickým plánům reakce Vraných, Stříbrných, Sidorů a Henleinů, aby stála pevně na obranu republiky a v boji za radostnější zítřek všeho pracujícího lidu. Chceme, aby také nedocházelo k vydání zákonů, které sice se snaží vypořádati se s technickým pokrokem, ale na druhé straně se úplně byrokraticky a reakčně odnáší k pracujícímu člověku. Pak by tento rozpor možný nebyl.

A to nás vede k tomu, že i když souhlasíme s některými paragrafy, pokud jednají o náhradě škody, které ústavně-právní výbor změnil ve smyslu, jak jsme o to usilovali, takže budeme pro tyto paragrafy hlasovati, přece pro zákon v celku, poněvadž v sobě skrývá tolik nebezpečí pro železničáře, hlasovati nemůžeme. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Košek (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní den posl. dr. Jilly, Obrlik, Stangl, Němec (SdP), F. Nitsch, Sogl, inž. Künzel, Uhlíř, dr. Neuwirth, dr. Branžovský; na schůzi 73 a 74 posl. Klíma.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznána dodatečná omluva posl. Uhlíře na den 10. prosince t. r.

mezi schůzí: Zprávy tisky 707 až 709.

Místopředseda Košek sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala v úterý dne 15. prosince 1936 ve 3 hod. odpol. s

1. Zpráva výborů soc.-politického, ústavněprávního, techn.-dopravního a branného o vládním návrhu (tisk 401) zákona o drahách (železniční zákon) (tisk 698).

2. Zpráva výboru ústavně-právního podle §u 35 jedn. řádu o vládním návrhu (tisk 697), kterým se mění zákon ze dne 13. května 1936, č. 132 Sb. z. a n., jímž se obnovuje zmocnění vlády rozpouštěti politické strany a strany náhradní.

3. Zpráva výboru ústavne-právneho podle §u 35 jedn. řádu o návrhu posl. Berana, dr. Meissnera, dr. Patejdla, Staška, Mlčocha, Tauba, Viereckla a dr. Luschku (tlač 700) na vydanie zákona, ktorým sa predľužuje účinnosť zákona č. 247 Sb. z. a n. z r. 1933 o srážkach z platov členov Národného shromaždenia na r. 1937.

4. Zpráva výboru ústavně-právního podle §u 35 jedn. řádu o usnesení senátu NSRČ (tisk 695) o vládním návrhu zákona (tisky sen. 273 a 303), jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 11. prosince 1934, č. 251 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákonů o občanském řízení soudním, o řízení exekučním a o řízení nesporném.

5. Zpráva výborů živn.-obchodného a zahraničného o vládnom návrhu (tisk 583), ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu k prejavu súhlasu dodatková dohoda k obchodnej úmluve medzi republikou Československou a kráľovstvom Maďarským zo dňa 14. júna 1935, podpísaná v Prahe dňa 15. júna 1936 a uvedená v prezatýmnu platnosť vládnou vyhláškou zo dňa 19. júna 1936, č. 162 Sb. z. a n. (tisk 659).

6. Zpráva výborů živn.-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 604), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatková dohoda k dodatkové úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Jugoslavií ze dne 30. března 1931 k československo-jihoslovanské obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, sjednaná výměnou not ze dne 16. července 1936 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 24. července 1936, č. 234 Sb. z. a n. (tisk 660).

7. Zpráva výborů živn.-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 610), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 10. července 1936 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 7. srpna 1936, č. 244 Sb. z. a n. (tisk 662).

8. Zpráva výborů zahraničního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 605), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatková úmluva k obchodní dohodě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou ze dne 4. května 1921, č. 14/1921 Sb. z. a n., podepsaná dne 2. dubna 1936, se závěrečným protokolem z téhož dne a s dodatkovým protokolem ze dne 9. července 1936, jež byly uvedeny v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 9. července 1936, č. 233 Sb. z. a n. (tisk 666).

9. Zpráva výborů zahraničního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 656), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dohoda sjednaná výměnou not ze dne 29. června 1936 a ze dne 7. července 1936, kterou se mění ustanovení přílohy III. závěrečného protokolu k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou ze dne 28. prosince 1925 (č. 262/1925 Sb. z. a n.) (tisk 681).

10. Návrh, aby senátu prodlouženy byly lhůty stanovené §em 43 úst. listiny k projednání usnesení posl. sněmovny k vládním návrhům:

a) zákona o četnickém kázeňském a kárném právu, odnětí četnické hodnosti, přeložení do výslužby v řízení správním a o umisťování superarbitrovaných četnických gážistů mimo služební třídy (tisk 2189-II) a

b) zákona, kterým se doplňuje řád volení v obcích (tisk 474-IV).

11. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Mar. Lázních v trest. věci posl. dr. Köllnera (tisk 419).

12. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu trest. v Praze v trest. věci posl. Stivína (tisk 453).

13. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Bečově n. T. v trest. věci posl. Čuříka (tisk 459).

Schůze skončena v 1 hod. odpol.