Chci ukázati ještě na některé nedostatky v organisaci železničních spojů. Dosud nemáme přímého spojení s Bukovinou, které jest důležité po stránce obchodní. Rumuni zavedli přímé vozy na trati Černovice - Jasina - Varadín, ale u nás, když se někdo chce dostati do Černovic, musí několikrát přestupovati a to pouze škodí obchodnímu styku.

Dále dlužno se zmíniti o nerovnoměrném zastoupení Podkarpatí v železniční radě v Košicích a v Praze. Má-li Podkarpatí 37 % úhrnné délky železničních tratí košického ředitelství, nelze pochybovati, že jeho zastoupení třemi členy v železniční radě je malé, a proto doufáme, že se nám podaří tuto věc napraviti. Zastoupení v ústřední železniční radě je naprosto nepřiměřené. Je možné, že železniční doprava na Podkarpatí je slabší než v jiných zemích a že to jest důvodem tak nepatrného zastoupení v ústřední železniční radě, ale zdůrazňuji, že toto odůvodnění nemůžeme vzíti na vědomí, a dovoluji si tvrditi, že tak malé zastoupení Podkarpatské Rusi v ústřední železniční radě je nepřiměřené a nespravedlivé.

Při této příležitosti ukazuji na nedostatky našich železnic, pokud jde o turistický ruch na Podkarpatí. Dvě skupiny rychlíků v létě nestačí a musíme usilovati, aby byla zavedena třetí skupina rychlíků na Podkarpatí, aby se vzmohl turistický ruch a turisté nenaříkali, že jezdí k nám jako slanečci v sudech.

Nutno zříditi autobusovou trať z Perečína do Svalavy a ze Svalavy do Nižních Verecek. Nutno zrychliti jízdu na úzkokolejné trati z Užhorodu do Antalovců a z Berehova do Kušnice. Není možné, aby úzkokolejné vlaky jezdily rychlostí 24 km za hodinu nebo ještě menší, takovou rychlostí, která nemůže soutěžiti s autobusy nebo automobily.

Chci zdůrazniti, že vývoz do sovětských republik jde přes Bohumín a Polsko, ačkoliv lze využíti našich drah a to by přineslo také po finanční stránce zisk železniční pokladně.

Mluvilo se i o sazbách. Úplně souhlasím s tím, že ministerstvo usiluje sníženými sazbami umožniti dovoz některých výrobků. Sazby byly částečně sníženy, ale nutno je snížiti lineárně o 50-60 %, tak aby podkarpatské výrobky mohly soutěžiti v západních zemích. Nevím, je-li pravdivá zpráva Svazu průmyslníků z r. 1930, podle níž doprava dříví z Jasině do Bohumína přes Polsko je levnější než územím republiky. Bude věcí příslušných činitelů, aby to napravili.

Železnice může částečně nahraditi odbyt dřeva z Podkarpatí, jehož následky pro nedostatek přiměřené obchodní smlouvy s Maďarskem byly katastrofální pro obyvatelstvo naší země, kde žijí lesní dělníci. Radikální snížení sazeb nejen za dopravu dříví o 50-60 %, nýbrž i na surovinu nebo i na výrobky z dřeva, značně by pomohlo našemu dřevařskému průmyslu. Při tom upozorňuji, že vývoz dřeva z Podkarpatí na Slovensko do továren na buničinu nepomáhá mnoho ani nám ani Slovákům. Náklady této dopravy dříví jsou tak značné, že dělníci na Slovensku pro tuto drahotu surovin dostávají hanebný plat, a naší zemi to škodí, neboť práci při obrábění dříví dostává cizí dělník na Slovensku a nikoliv náš místní.

Do továren na buničinu na Slovensku se dováží 110.000 m³ dříví, suchá destilace dříví v Hnúšti dováží 30.000 m³ ročně a železnice poskytuje jim přes 2 mil. Kč slevy, aby se u držely a pracovaly. Kdyby takové továrny byly postaveny na Podkarpatí, kde jsou suroviny na místě, bylo by lze dosíci daleko většího úspěchu, neboť dělníci dostali by větší plat za svou práci a bylo by jich při práci více zaměstnáno.

Jsme značně poškozeni i tím, že se ze Slatinských Dolů vyváží od nás 900 vagonů znečištěné soli do solivaru v Podbrezové na Slovensku, kde se sůl odpařuje. Na sazbách dostal solivar v Podbrezové asi 532.000 Kč slevy. My jsme proti tomu, neboť kdyby v Slatině byla zřízena příslušná továrna na odpařování, značně bychom tím získali a republika by mohla míti velký prospěch i ze solné vody, která nyní marně odtéká do Tisy, nepřinášejíc žádného užitku.

Chci ještě říci několik slov o personálních věcech na našich železnicích. Podle zprávy košického ředitelství z r. 1936 připadá na 10.441 zaměstnanců 1077 Rusínů, t. j. 10.31 %, ačkoliv na Podkarpatí by mělo připadati mnohem více, o 20 % více zaměstnanců, než připadá. Po této stránce nám košické ředitelství velice křivdí. Konkrétní případ: Nedávno bylo přijato do železniční služby 143 osob, z toho rodáků z Podkarpatí pouze 13 osob, tedy sotva 9 %, jim velkou většinou byli přijati ze Slovenska. Žádáme, aby košické ředitelství po stránce osobní zásadně změnilo svou politiku k nám. Zmíním-li se ještě, že v samém košickém ředitelství na 600 zaměstnanců najdeme jen 1 nebo 2 Rusíny, těžko lze schváliti personální politiku tohoto ředitelství, tím spíše, že se nestará o výchovu přiměřeného dorostu pro železnice a že za 17 let se o to vůbec nestaralo.

Na Podkarpatí máme jen 3 Rusíny jako přednosty stanic, všichni jiní nejsou Rusíni a zde nám zase křivdí zejména prakse košického ředitelství tím, že překládá na Podkarpatí zaměstnance ze Slovenska a přímo znemožňuje našim lidem, aby dostali ve své zemi kousek chleba. Doufám, že jelikož byla nedávno provedena změna u košického ředitelství, nastane po této stránce zlepšení.

Upozorňuji také, že se na našich železnicích často nedodržuje osmihodinný pracovní den a že tím jsou poškozováni zejména topiči, jejichž práce nad pravidelnou denní práci značně je unavuje a zeslabuje.

S tohoto místa musím ještě zdůrazniti, že neodpovědná prakse některých zaměstnanců, proti které jsme bezmocní, značně škodí zájmům státotvorné myšlenky místního obyvatelstva. Upozorňuji na takové případy: V Královu železniční mistr Šíp přijímal do služby jen takové dělníky, kteří se vykázali určitou stranickou legitimací.

O druhém takovém případě, totiž o věci strojmistra Karla Taraby v Mukačevě těžko dokonce se vysloviti. Proti Tarabovi podali železničáři stížnost, která obsahuje 100 bodů. V Mukačevě byla v této věci po celý měsíc kontrola. Vyslechla železničáře, sepsala zápis skoro na 240 stránkách, ale dosud nevíme, učinilo-li košické ředitelství v této věci pořádek. Železničáři obviňují Tarabu, že vyzývavě vystupuje proti svým podřízeným a zvláště proti domácím zaměstnancům, že podle protekce poskytuje dovolené, divně hospodaří atd. Nechci se pouštěti do podrobností v této věci, ale pevně věřím, když již byly sepsány zápisy o těch zneužitích, že odpovědní činitelé tuto věc spravedlivě rozhodnou. O nic jiného nám nejde.

Chci ještě ukázati na nemožnou jazykovou praksi na našich železnicích, která nás bolí nejvíce. Železniční personál, čest výjimkám, jaksi nechce vzíti na vědomí pravidlo, že se s naším obyvatelstvem musí mluviti jeho mateřským ukrajinským jazykem. V tomto případě vítám ustanovení §u 111 osnovy zákona, jež předepisuje, že železniční personál musí s místním obyvatelstvem mluviti tou řečí, jakou ono mluví, a věřím, že naše jazyková práva budou plně chráněna. Ale nedosti na tom, že železniční zaměstnanec promluví s cestujícím jeho jazykem, nýbrž jest nutno, aby košické ředitelství zásadně změnilo svou dosavadní praksi a aby všechny nápisy, jízdenky, vyhlášky, přípisy byly také vydávány v jazyku našeho obyvatelstva, to jest v jazyku ukrajinském, a aby i vyvolávání na stanicích se dělo v tomto jazyku.

Když nyní bude příslušeti železničním zaměstnancům policejní právo, tím spíše bude zapotřebí, aby se v krátké době obeznámili s jazykem našeho obyvatelstva. A proto doufáme, že ministerstvo železnic vydá přípis, že železničáři, kteří konají službu na Podkarpatské Rusi, musí vykonati zkoušku z ukrajinského jazyka, jenž jest řečí většiny místního obyvatelstva.

Dalším naším základním požadavkem jest, aby Podkarpatí, jako autonomní část republiky, dostalo své zvláštní železniční ředitelství. Ono bude zárukou, že všechny naše požadavky budou splněny, a musím vysloviti panu ministrovi železnic vřelý dík za to, že ukázal naši deputaci svou největší ochotu, že jest hotov splniti naše požadavky. Jsou-li v Čechách 3 železniční ředitelství, na Moravě 2, na Slovensku také 2, myslím, že vládní činitelé vyslechnou také naše požadavky a zřídí na Podkarpatí samostatné železniční ředitelství.

Dokud se to nestane, je nutno, aby košické ředitelství státních drah přidělilo odpovědnému úředníkovi funkci, aby informoval presidium ředitelství o požadavcích, které klade naše veřejnost na železnice. Jen tak mohou nastati jisté změny nám prospěšné. O jiných našich požadavcích není zatím potřebí zde mluviti.

Plně doufám, že jako nový zákon vnáší nového ducha do železniční správy, ministerstvo železnic ve smyslu ustanovení tohoto zákona zavede nového ducha do své prakse a že naše požadavky budou splněny. Je nutno nejen budovati, nýbrž i přeorganisovati leccos, co je v zájmu naší země. Když se to vše provede, náš národ a všechno obyvatelstvo Podkarpatí bude vděčno našemu státu za to, že splnil naše požadavky a zároveň mu dal kousek chleba.

Nový zákon poskytuje plný podklad, aby republika vyšla vstříc svému slabšímu bratru, a dovoluji si doufati, že se podaří získati náležité pochopení pro železniční potřeby naší země. Bude to čin nejen blahovolný, nýbrž i prospěšný. Bylo by velice nespravedlivé, kdyby se někteří činitelé domnívali, že Podkarpatí je jakousi méně důležitou částí republiky a že jsou důležitější oblasti a že uspokojení potřeb naší země lze stále odkládati. V takovém případě Podkarpatí by bylo skutečně pastorkem.

Nezamýšlím protestovati proti Slovensku, aby dostávalo méně než dostává, ale domnívám se, že nadržování jedné zemi na účet Podkarpatské Rusi škodí nejen zájmům naší země, nýbrž i zájmům celého státu. Doufám, že naše požadavky budou splněny a proto prohlašuji, že budu hlasovati pro přijetí osnovy zákona o státních drahách. (Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi na dnešní den posl. Fischer, Němec (SdP), dr. Rosche, inž. Künzel.

nemocí posl. Světlík, V. Sedláček.

Místopředseda Mlčoch sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 17. prosince 1936 o 10. hod. dopol. s

1. Nevyřízený odst. 1 pořadu 74. schůze.

2. Nevyřízený odst. 4 pořadu 74. schůze.

3. Zpráva výboru ústavně-právního podle §u 35 jedn. řádu o usnesení senátu (tisk 714) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 324 a 341), kterým se prodlužuje účinnost některých zákonných ustanovení v oboru trestního soudnictví a některých ustanovení zákona ze dne 23. května 1922, č. 168 Sb. z. a n. (tisk 716).

4 až 9. Nevyřízené odst. 5 až 10 pořadu 74. schůze.

10. Zpráva výboru imunitního podle §u 35 jedn. řádu k oznámení posl. Schulcze podle §u 51 jedn. řádu o urážkách posl. Esterházym (tisk 717).

11 až 13. Nevyřízené odst. 11 až 13 pořadu 74. schůze.

14. Volba terna pro jmenování člena a náhradníka ústavního soudu.

Schůze skončena v 6 hod. 39 min. večer.