přikázal předseda žádosti:

kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 18. prosince 1936, č. Nt XII 146/36, za souhlas s trest. stíháním posl. Maye pro přečin podle §u 14, č. 1 a zločin podle §u 15, č. 3 zákona č. 50/23 Sb. z. a n. (č. J 199-IV);

kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 18. prosince 1936, č. Nt XII 155/36, za souhlas trest. stíháním posl. Maye pro přečin podle §u 14, č. 1 a zločin podle §u 15, č. 3 zákona č. 50/23 Sb. z. a n. (č. J 200-IV);

kraj. soudu v Chebu ze dne 15. prosince 1936, č. Nt XI 431/36, za souhlas s trest. stíháním posl. Wollnera pro zločin veřejného násilí podle §u 81 tr. z. (č. J 201-IV);

okres. soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. listopadu 1936, č. Nt 9/36, za souhlas s trest. stíháním posl. Bistřického pro urážku na cti podle §u 2 zákona č. 108/33 Sb. z. a n. (č. J 202-IV);

kraj. soudu v Mostě ze dne 23. prosince 1936, č. Nt XI 185/36, za souhlas s trest. stíháním posl. Němce (SdP) pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 203-IV);

okr. soudu v Prešově ze dne 2. října 1936, č. Nt 81/36, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 29. prosince 1936, č. 13.226/36, za souhlas s trest. stíháním posl. Vančo pro přestupek urážky na cti podle §u 1 zákona č. 108/33 Sb. z. a n. (č. J 204 - IV);

zem. úřadu v Praze ze dne 23. listopadu 1936, č. 725/5 z r. 1936, předloženou ministerstvem veř. zdravotnictví a tělesné výchovy ze dne 30. prosince 1936, č. 46.814/36, za souhlas s disc. stíháním posl. dr Novotného (č. J 205-IV);

kraj. soudu v Č. Lípě ze dne 14. ledna 1937, č. Nt VIII 277/36, za souhlas s trest. stíháním posl. Hirteho pro přečin podle §u 14, č. 1 a zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 206-IV);

kraj. soudu v Opavě ze dne 10. ledna 1937, č. Nt IX 62/36, za souhlas s trest. stíháním posl. inž. Künzla pro přečin podle §u 14, č. 5 a §u 14 č. 1 zákona na ochranu republiky (č. J 207-IV).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů ústavně-právního a kulturního o usnesení senátu (tisk 628) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 220 a 240), jímž se doplňuje organisace náboženské společnosti židovské v zemích České a Moravskoslezské (tisk 676).

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní p. posl. dr Goldstein, za výbor kulturní p. posl. dr Kugel.

Dávám slovo prvému zpravodaji - za výbor ústavně-právní - p. posl. dr Goldsteinovi.

Zpravodaj posl. dr Goldstein: Slavná sněmovno!

Ústavně-právní výbor posl. sněmovny se usnesl ve schůzi dne 15. října 1936 navrhnouti, aby posl. sněmovna přijala osnovu zákona, jímž se doplňuje organisace náboženské společnosti židovské v zemích České a Moravskoslezské, ve stejném znění, jako se na ní usnesl senát.

Jménem ústavně-právního výboru dovoluji si doporučiti tento návrh ke schválení a k jeho odůvodnění si dovoluji uvésti toto:

Téměř půl století uplynulo od té doby, kdy posledně cestou zákonodárnou byly upraveny poměry náboženské obce židovské v historických zemích, a stalo se tak zákonem ze dne 21. března 1890, č. 57. Od té doby nastaly citelné změny jednak v počtu židovského obyvatelstva a jednak ve způsobu jeho osídlení. V tištěné zprávě výborové, která byla jako tisk 676 rozdána, je uvedeno několik statistických dat, z nichž vyplývá, že v době, kdy shora uvedená úprava zákonná nastala, bylo v Čechách 94.479 Židů, t. j. 1.62% všeho obyvatelstva, ale r. 1930 je už v Čechách pouze 76.310 Židů, t. j. 1.07% všeho obyvatelstva. Z toho je patrno, že v této době ubylo v Čechách asi 16.000 Židů, t. j. skoro 1/5, a při srovnání těchto poměrů k veškerému obyvatelstvu v Čechách jeví se tato ztráta ve výši asi 1/3.

Také osidlovací poměry Židů v Čechách doznaly velikých rozdílů, které jsou patrny z tohoto srovnání: R. 1890 bylo v Praze 23.473 Židů, t. j. 24.85% všech Židů v Čechách a 5.91% všeho pražského obyvatelstva. R. 1930 bylo při sčítání lidu napočítáno v Praze 35.463 Židů, t. j. 46.45 % všech Židů v Čechách, resp. 4.18 % všeho pražského obyvatelstva. Z toho je patrno, že sice absolutní počet Židů v Praze vzrostl, avšak nikoliv ve stejné úměře, jak tomu bylo u ostatního obyvatelstva, ale pokud vzrůst počtu Židů nastal, stalo se tak na vrub počtu židovstva venkovského, kde se nejenom v celku projevuje ona absolutní ztráta v předešlé statistice uvedená, nýbrž je tato ztráta ještě zvětšena o onen počet, o který Židů v Praze absolutně přibylo. Statistická data pro zemi Moravskoslezskou neuvádím, ale mohu sděliti, že nejsou v podstatě odlišná.

Z uvedeného vyplývá, že venkovské židovské obce ztratily velký počet svých členů a poplatníků, což se obzvláště citelně projevuje u malých obcí židovských tak, že velký počet jich vyhynul tím způsobem, že vůbec v obvodu takovýchto židovských obcí žádných Židů není, anebo je jich tak nepatrný počet, že nejsou s to vykonávati úkoly jim svěřené a rozhodně nestačí nésti finanční náklady s vedením takovéto obce spojené. Není proto možno za daných okolností ponechati poměry v tom stavu, jak byly normovány zákonem vydaným před 47 lety, a ponechati hranice obvodů těchto obcí tak, jak byly upraveny nařízeními vydanými na základě tohoto zákona v r. 1893 a 1897.

Jeví se tudíž nutnost, aby došlo k slučování a skládání jednotlivých malých, živořících obcí, které nejsou s to plniti své úkoly, a to se může státi jenom tehdy, jestliže budou zřízeny vyšší organisační celky, vybavené dostatečnou pravomocí, aby v zájmu celku mohly čeliti snahám separatistickým a lokálně patriotickým.

Tato vyšší ústředí skutečně již také existují ve formě svazů regionálních a ve formě Nejvyšší rady těchto regionálních svazů. Tyto svazky vznikly však cestou dobrovolnou a nejsou vybaveny takovou mocí, aby mohly jednotlivé mnohdy nepatrné a bezvýznamné malé obce donutiti, aby tato organisace byla úplná a celistvá.

Osnova zákona, kterou kladu si za čest doporučovati k přijetí slavné sněmovně, sleduje právě ten cíl, aby z těchto dobrovolných vyšších ústředí, která jsou doposud fakultativními, vznikly organisace obligatorní a byly na základě tohoto zákona vybaveny onou pravomocí, které nutně potřebují. Bude-li v praxi tento smysl a účel tohoto zákona splněn, vzniknou takové vyšší organisační celky, které budou míti dostatek moci a prostředků, aby malým obcím mohly býti nápomocny radou i skutkem při plnění jejich úkolů a v zájmu veřejném budou moci prováděti účinný dozor nad správným plněním těchto povinností a budou účinnou pomocí státní veřejné správě při vykonávání její dozorčí pravomoci nad obcemi a náboženskou společností židovskou. Jest nutno, aby jejich pravomoc byla dostatečně veliká, obzvláště aby obligatornost se projevila také v tom, že budou moci v několika málo nastalých případech zlomiti odpor, který z lokálně-patriotických důvodů se u některých náboženských obcí objevil.

Toto ústředí bude míti také možnost plniti takové úkoly vyššího rázu, jejichž plnění se vymyká z činnosti jednotlivých obcí, a za přiměřené podpory státu bude se moci postarati o to, aby dorost učitelský a rabínský došel na učilištích v naší republice zřízených dostatečného vzdělání tak, aby nebylo již nutno, jak se stávalo až doposud, přijímati na tato místa odchovance učilišť z ciziny.

Nemohu zamlčeti, že tato osnova má také své stinné stránky. Především dovoluji si poukázati, že osnova patří mezi takové, kde princip unifikace nedošel svého splnění. Bohužel řeší tato osnova. organisaci náboženské společnosti židovské v zemích historických, nevztahuje se však na zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou, kde poměry zůstávají při starém. Nelze tvrditi, že by tamní poměry byly do té míry uspokojivými, že by nebylo potřebí, aby i tam různé zastaralé předpisy nevyžadovaly nahražení předpisy novými, odpovídajícími nynějším poměrům, v nichž by se obzvláště uplatnily zásady našeho demokratického řádu a při nichž by patřičným způsobem byl vzat zřetel k nynějším poměrům vzniklým v důsledku zákonodárství československého, ku př. zákona interkonfesijního z r. 1925. Jest přece známo, že na Slovensku platí předpisy ještě starší než v zemích historických, totiž t. zv. trefortské nařízení z r. 1888 a že v důsledku těchto nařízení je na Slovensku trojí druh židovských náboženských obcí, a to mnohdy v jednom městě dvě nebo tři obce vzájemně se potírající a osočující. Platí tam také předpis, že členové obcí, kteří přestupují z jedné obce do druhé, anebo vystupují z jedné obce z důvodů svého vnitřního přesvědčení za tím účelem, aby si založili novou obec jiného ritu, jsou nuceni ještě staré obci, do níž již nepatří, platiti po dobu 5 let daně, a takovým způsobem se stává, že platí po 5 let daně dvěma obcím zároveň, totiž té, ke které přistoupili, a mimo to ještě obci, ve které již nejsou členy, na kterou již nemají žádného vlivu ani kontroly a na jejíž usnášení nemají vůbec možnosti nějakým způsobem působiti. Tento zastaralý předpis volá po reformě, a jest nutno žádati důrazným způsobem, aby reforma nastala brzy, poněvadž dnešní stav odporuje našim svobodám a právům ústavou zaručeným a odporuje také konkretním předpisům interkonfesijního zákona z r. 1925.

Při této příležitosti poukazuji též na zastaralé nedemokratické volební řády v židovských náboženských obcích na Slovensku a Podkarpatské Rusi a ve vyšších jejich ústředích tam zavedených, a poukazuji na četné stesky, které z řad členstva a poplatníků tamních obcí stále docházejí, na nesčetné stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu a na stesky, které jsem měl tu čest několikrát s tohoto místa při jiných příležitostech sám přednésti.

Poněvadž pan ministr školství a nár. osvěty při různých příležitostech a také u příležitosti odpovědi na interpelaci slíbil v tomto směru nápravu, doufám, že náprava bude v brzku uskutečněna a že dojde k reformě tohoto oboru správního také ve východní části naší republiky a že při této příležitosti bude odčiněna ona závada, na kterou jsem si dovolil poukázati, a v důsledku toho že potom dojde k unifikaci celého tohoto právního oboru.

Jest stinnou stránkou navrhované osnovy, že její uskutečnění bude typická lex imperfecta. Zákon totiž svým vyhlášením nenabude platnosti, nýbrž stane se tak teprve, až vláda schválí ústavu židovské náboženské společnosti a až ministr školství a nár. osvěty ji vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení. Tato stinná stránka může se ovšem proměniti v dobro, když bude schválena ústava taková, která zřizované ústředí vybaví dostatečnou pravomocí, aby svoje úkoly řádně mohlo plniti a aby mohlo zlomiti odpor vzniklý ze špatně chápané vůle po autonomii, z nezdravého lokálního patriotismu a diktovaný mnohdy osobní ješitností. Proto se obracím i k vládě a k panu ministru školství a nár. osvěty, aby k tomu přihlíželi, aby tato ústava byla uskutečněna v brzku a aby byla nesena duchem, který staví zájem celku nad zájem osobní a lokální.

Proti této osnově byly vzneseny také výtky, že není dokonalá po stránce jazykové. Musím sám přiznati, že stilisticky jednotlivé paragrafy nestojí snad na plné výši a že z ustanovení jest patrno, že osnova prodělala několik metamorfos, než opustila ve svém konečném znění dílnu legislativních odborů, které na ní pracovaly. Tyto ať už domnělé nebo skutečné závady zkoumal výbor ústavně-právní po té stránce, zda ustanovení osnovy zůstávají jednoznačnými nebo zda připouštějí dvojí výklad. V této zkoušce však osnova obstála. Jest jednoznačná a nedává k pochybnostem příčiny. Proto ústavně-právní výbor nepokládal za nutné, aby provedl stilistické změny, a to proto, poněvadž osnova by se byla musila vrátiti do senátu a její uzákonění by tím bylo zbytečně zdrženo.

Ústavně-právní výbor se usnesl doporučiti sněmovně ke schválení také dvě resoluce, jejichž text je otištěn v tisku 676. V první resoluci se vláda vybízí, aby působila k tomu, aby ve všech náboženských obcích židovských v Československé republice a v jejich vyšších organisačních jednotkách byly zavedeny demokratické řády volební, a v druhé resoluci se vláda vybízí, aby v duchu zákona ze dne 6. února 1920, čís. 114 Sb. z. a n., působila k tomu, aby v brzku došlo ke sloučení všech židovských náboženských obcí v obvodu Velké Prahy.

Odůvodnění resoluce první jsem si již dovolil uvésti ve svých předcházejících vývodech a pokud se týče resoluce druhé, dovoluji si uvésti toto:

V Praze je 7 židovských náboženských obci, z nichž starodávná obec vnitřní Prahy existující po mnoho staletí a udržující historicky významný starobylý archiv, velice cennou knihovnu, řadu významných humanitních ústavů, spravuje starobylé památky stavební a historické, administruje mnoho lidumilných nadací, ale je vylidňována tím způsobem, že její poplatníci stěhují se na periferii města. Jsou to poplatníci mnohdy velice zámožní a proto tato starobylá historická obec stále s většími obtížemi může plniti úkoly na ni vznesené, kdežto obce předměstské daleko takovýchto povinností nemají a k součinnosti doposud nuceny nejsou. Stejný duch, který ovládá celou osnovu tohoto zákona, vedl ústavně-právní výbor k tomu, že jednomyslně doporučil resoluci, navrhující sloučení všech židovských náboženských obcí ve Velké Praze.

Toto sloučení bude také uvítáno všemi našimi veřejnými úřady, poněvadž styk s úřady bude zjednodušen a usnadněn. Není pochybnosti, že také židovská veřejnost tuto skutečnost uvítá, až na některé malé výjimky, to je kruhy takové, které z lokálního patriotismu a mnohdy z osobních důvodů se proti tomu brání, aby nastalo to, co je zájem celku, i když zdánlivě se to příčí jejich zájmům vlastním.

Uzákonění této osnovy dává židovské náboženské společnosti a jejím členům slibnou možnost, aby v rámci své autonomie sami si uspořádali svoje poměry vnitřní v době, kdy celý svět a nesporně také židovská společnost náboženská trpí poměry, vyvolanými. krisí hospodářskou a mravní. Jest na ní, aby účelně této dané možnosti využila ve prospěch svého společenství a ve prospěch zdárného soužití s ostatními spoluobčany v naší republice.

Těžké doby, které prožíváme všichni, staví na jednotlivce a na náboženské i národní společenství velké úkoly převýchovy, aby celky i jednotlivci byli s to vzdorovati nebezpečí, které naše současnost přináší. Nepochybuji o tom, že také židovská společnost náboženská použije této příležitosti, aby touto novou organisací dala pravou náplň svému duchovnímu životu a působila k tomu, aby etické a morální zásady. hlásané jejími starověkými proroky, došly co největšího uskutečnění. V tom spatřuji zdravý patriotismus, když každý jednotlivec je si plně vědom odpovědnosti, která na něj padá ze společenství, z něhož vzešel. Instituce, vedoucí kruhy, učitelé a duchovní správci naplnění tímto vědomím, nejlépe poslouží potom nejenom svému celku, nýbrž přispějí k tomu, aby touto cestou ušlechtilý patriotismus nabyl svého nejvyššího splnění. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodajovi, za výbor kulturní, panu posl. dr Kugelovi.

Zpravodaj posl. dr Kugel: Slavná sněmovno!

Připojuji se k vývodům referenta ústavněprávního výboru a dovoluji si poznamenat ještě toto: Tato osnova zákona se vztahuje na české a moravskoslezské obce, a ne na celou republiku. Při zasedání kulturního výboru se o tom jednalo a několik členů vyslovilo přání, aby došlo k unifikaci na tomto poli, jež je velice důležitá právě pro východ republiky. Velký díl židovského obyvatelstva v tomto díle re)publiky jest oloupen o volební právo do náboženských obcí, neboť ty jsou řízeny několika lidmi, jednajícími podle svého uznání Stává se tak proto, poněvadž obce mají nedemokratické stanovy, a je politování hodné, že tyto nedemokratické stanovy jsou schváleny úřady.

Slavné sněmovně je předložena resoluce o demokratisaci obcí; chci na tomto místě vysloviti přání, aby vláda tuto resoluci opravdu uskutečnila, dala zrevidovati stanovy obcí a přispěla k tomu, aby byly změněny v demokratickém duchu, odpovídajícímu duchu naší republiky. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 20 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti": pp. posl. Šalát a dr Domin.

Dávám slovo p. posl. Šalátovi.

Posl. Šalát: Slávna snemovňa!

Senát N. S. dňa 23. júna minulého roku prijal ossnovu zákona, ktorým sa doplňuje organizácie náboženských spoločností židovského náboženstva v Čechách, na Morave a v Sliezsku. Ústavne-právny výbor a kultúrny výbor prejednaly túto osnovu, doplnily ju dvoma rezolúciami a odporúčajú ju k prijatiu.

My so stanoviska kresťanského nie sme proti tomu, aby sa akýsi poriadok spravil v náboženských záležitostiach cirkevných obcí židovských. Tvrdíme, že neslúži ku cti židom, keď sa medzi sebou hádajú orthodoxní a neologovia, k akému smeru majú patriť a akého smeru má byť rabín a šachter, a v synagogách sa hádajú, ešte sa aj pobijú. Vítame túto osnovu a nebudeme proti nej hlasovať.

Ale pri tejto príležitosti mám požiadavku voči našim spoluobčanom židovského náboženstva, aby si vyhodili už raz z hlavy to, že tak paušálne vždy hovoria o každom Slovákovi katolíkovi, keď sa opováži kritizovať židov, hneď ho vyhlásia za židofoba a za antisemitu.

My Slováci nie sme antisemiti, ale ži adame od židov, aby sa voči slovenským a kresťanským záležitostiam chovali vždy korektne, aby sa z našich vecí nevsmievali, aby ich mládež, rozhýčkaná, nepodporovala ani zrejmý, ani tajný boľševizmus. (Tak je!) My loyálne, keď im vládna moc chce pomocou zákona spraviť poriadok v ich náboženských veciach, vítame to, lebo tvrdíme, že pomocou pozitívneho náboženstva, pozitívnej viery v Boha zošľachťuje sa charakter, a tento charakter aj u židov snáď bude pôsobiť na to, aby sa na klzkú cestu boľševizmu nevydávali.