Stojí tam dále, že prý seznam nepřihlíží ke druhu obyvatelů. To nesouhlasí, neboť tento seznam, který mám zde, jest článkován podle soudních okresů a u soudních okresů jest národnostní poměr udán vždy velmi seriosně podle výsledků úředního sčítání. Stojí tam dále, že prý se v seznamu pojednává také o zadávkách, jež připadají na oblast, která vykazuje jen 20% německou menšinu. Pánové, zde jsem ochoten připustiti, že "Pražské noviny" měly ve třech případech pravdu, neboť dopustil jsem se chyby, že jsem přeložil Nové Město na Moravě jako Mährisch-Neustadt, zatím co se má tak správně jmenovati Uničov. Tato chyba však zase spadá na náš vrub. Kdybyste tyto všeobecně důležité věci uveřejňovali také v jazyku německé národnosti, byly by takové omyly vyloučeny.

Přiznávám dále upřímně, že jsem též bral zřetel k zadávkám, které byly vypsány v okrese opavském. Vyjmeme je ze seznamu a uvidíte, že bylo učiněno jen sedm českých a jedna německá zakázka, a že se tím procentuální konečný výsledek vůbec nemění. Neboť proti 448 českým zakázkám jsou nyní 442, a poměr zůstal jako před tím 82% v neprospěch německé národnostní skupiny. (Posl. Špaček: Víte, že okres opavský je většinou český?) Ano, říkám přece, že jsem na to nyní bral zřetel. (Posl. Špaček: To nemůžeme kontrolovat!) To můžete. Přeji si kontroly a lituji jen, že kontrolu neprovádějí úřední místa, nýbrž jen redakce novin.

Úřední "Pražské noviny" se snaží způsobiti všeobecný zmatek tím, že míchají dohromady státní a nestátní silniční a mostní stavby a vytýkají nám, že jsme neuvedli v plném rozsahu zadání nestátních silnic. K tomu musím poznamenati zásadně toto: Zakázky, které mají zadávati německé samosprávné korporace, tedy města a okresy, a které jsou státem jen subvencovány, nenáležejí vůbec do kruhu těchto úvah, neboť jest samozřejmé, že se německé samosprávné korporace budou snažiti, aby přihlížely k místním uchazečům, dělníkům a zaměstnavatelům. Pomyslete přece, pánové, že německým uchazečům jsou české oblasti naprosto uzavřeny. Pomyslete, že jsme odkázáni naprosto na oblast s německou většinou. Neznám případu, kdy by německý stavební podnik byl dostal prostřednictvím veřejných úřadů v české oblasti nějakou zakázku. (Posl. Špaček: Podívejte se, kolik má zakázek v Ostravě Pittel a Brausewetter! To je Čech?) Měl jsem zde svědomitě na zřeteli, pane kolego, státní stavby. Přiznávám, že v seznamu, který zahrnuje 547 prací, připadlo 99, t. j. 18 % německým živnostníkům.

Z údajů "Pražských novin" samých jest bez pochybnosti zřejmo, že tendence subvencované brožury směřuje k tomu, aby byl činěn na německé samosprávné korporace nátlak, aby se bral dokonce zde v německé oblasti zřetel k českému živlu víc, než se sluší. Neboť i "Pražské noviny" uvádějí, že ze 127 nestátních silničních staveb bylo zadáno v německém území českým a národnostně smíšeným uchazečům neméně než 47%. Nikdy jsem neslyšel, že by subvenční úřady činily na české okresy nátlak, aby se snad vzal zřetel ke klíči obyvatelů ve státě nebo v zemi České. Nevím, zda pražská obec nebo okresy Pardubice, Kolín nebo Čáslav by byly vzaly někdy zřetel k německým uchazečům podle klíče obyvatelů země České.

Činí se pokus, aby se vzbudilo zdání, že seznam jest proto neúplný, protože prý nebylo uvedeno 127 nestátních silničních staveb. V zásadě jsem k tomu již zaujal stanovisko. Neboť, dámy a pánové, tyto zakázky nenáležejí do kruhu mých seznamů, které se zabývaly hlavně státními zadávkami. Jest však příznačné, že "Pražské noviny" samy sdělují, že ze 127 silničních staveb bylo jen 67, t. j. tedy jen 52.8 % zadáno v německé oblasti, a pro ty pány, kteří by tak rádi znali zadávací částky, jest nyní velmi poučný závěr: Těchto 52 % zakázek činí v hodnotě jen 41%, z čehož jest zřejmo, že Němci dostali jen menší zakázky, zatím co Čechům byly přiděleny zakázky větší. Jsem-li však natolik tolerantní, abych vzal zřetel i k číslům "Pražských novin", i pak se výsledek tak mnoho nezmění. Neboť místo 540 prací zůstává nyní v úvaze 667 prací a v seznamu bude se musiti bráti zřetel místo ke 442 českým pracím ke 487, při čemž jsem si dovolil rozpůliti národnostně smíšená konsorcia, vždy polovinou na českou a německou stranu, a vy budete pak moci per saldo konstatovati, že německý živel byl znovu poškozen, protože Češi dostali v německé oblasti 73 %, i když jsou základem čísla "Pražských novin".

Je-li vám, pánové, poslouženo těmito zlepšenými čísly, těmito redukcemi, upřímně je přiznáváme, neboť konečný výsledek nemění nic na skutečnosti, že se sudetským Němcům při investiční politice vlády přímo neuvěřitelně křivdí.

V "Pražských novinách" pak dále stojí, že dodávky pro dlažební práce v Čechách mohou býti zadávány jen do Skutče, tedy do českého území, protože prý v německé oblasti není rovnocenného materiálu. Pánové, mohu vám jako odborník říci, že to nesouhlasí. Máme řadu prvotřídních žulových lomů na dlaždice a chtěl bych poukázati na to, že jsou v Plané, Hořicích na Šumavě, Vyšném u Krumlova, Vysokém Sedlišti, Ruprechticích u Liberce, Harcově, Šluknově, Rožanech u Šluknova a jinde a že tyto lomy ... (Posl. dr Novotný: Vídeň objednávala materiál ze Skutče a Hlinska, protože je hodnotnější. To tam stojí a vy nahoře pracujete. To je ta bolest!) Ano, to jest hodné politování, co zde vytýkáme. Říkáte, pánové, že jako ekvivalent těchto nespravedlivostí v Čechách byly zadány zakázky země Moravskoslezské výlučně německé oblasti dodávající kámen ve Frýdberku. Tu vám mohu sděliti tyto skutečnosti. Nesouhlasí totiž, že tyto veřejné zakázky připadnou německým podnikům slezské oblasti dodávající kámen. Připadnou převážně českým nově zřízeným podnikům a jestliže na př. v r. 1923 byl ve frýdberské oblasti jen jeden český podnik, jest jich tu v této době 5, které mohly býti zřízeny na místě zaniklých německých převzetím nebo znovuzřízením, proto, že tito Češi měli ujištění oficielních míst, že jim budou přiděleny veřejné dodávky. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Počet dělníků zaměstnaných v německých podnicích ve frýdberské kamenické oblasti klesl v době od roku 1929 až do r. 1935 z 2.150 na 1.115, počet dělníků přijatých v českých podnicích stoupl v téže době z 272 na 996, v této době se tedy zečtyřnásobil. Tato čísla dokazují jednoznačně, že veřejné dodávky nejsou nikterak přidělovány německému průmyslu v zemi Moravskoslezské, nýbrž skoro výlučně českému kamenickému průmyslu ve slezské kamenické oblasti. Aby konečný výsledek byl zkrášlen, činí se pokus, přičísti zadání nestátních mostů k dobru jako klad a prohlašuje se, že na př. ze 13 veřejných a okresních mostů byly českým podnikům zadány jen 3. To jest, jak jsem již řekl, samozřejmé, nenáleží to však do okruhu těchto úvah, protože právě zadávky veřejných a okresních samosprávných korporací nemohou se míchati s výsledky státní investiční politiky. "Pražské noviny" jednají mimo to tak, jako kdyby se německé oblasti při mostních stavbách dávala vůbec přednost. To nesouhlasí, neboť ve skutečnosti bylo v německé jazykové oblasti zřízeno v době od r. 1933 až do r. 1936 35 mostů, ve státní oblasti, kde se mluví jiným jazykem, avšak 218, tedy šestinásobek mostních staveb. Toto číslo pochází z vypsání, jež byla uveřejněna v časopise "Stavební podnikatel". Ve zmatených úvahách "Pražských novin" o stavbě mostů se tvrdí, že prý stavba státního mostu v Děčíně byla přidělena německé firmě. To vůbec nesouhlasí. Mostní konstrukci, jež stála 6 až 7 milionů Kč, dostala česká firma Škoda a jen přestavba pilířů v ceně asi 290.000 Kč byla přiřčena německé firmě. Dále se tam tvrdí, že prý byla stavba mostu v Ústí-Střekově přidělena německé firmě, ačkoliv dva Češi byli lacinější. Ani to není správné, neboť konstrukci mostu, jež činila 9.1 mil. Kč, dostaly Vítkovické železárny, zatím co spodní stavba v hodnotě 3.5 mil. byla svěřena ústeckému konsorciu. Chtěl bych však zvláště se zřetelem k této stavbě konstatovati, že nešlo o státní práci, nýbrž o zadávku obcí Ústí a Střekova. Oba čeští uchazeči nebyli vyloučeni. Správné jest, že jeden z uchazečů prohlásil svůj nezájem, poněvadž mu bylo jasno, že prokalkuloval. Druhý musil býti vyloučen, to jest pravda. Šlo o dvě zadávací jednání, první bylo v r. 1932 a druhé v r. 1933, a za tohoto jednoho roku snížily obě české firmy ceny o 63 %. Řekněte mi, je to seriosní nabídka? Tak tomu nemohlo býti, byly-li ceny sníženy o 63 %. Proto byli oba čeští uchazeči vyloučeni, vlastně proto jeden sám odstoupil. Mohl bych tyto příklady uváděti ještě dále, chtěl bych se však dostati jen k tomu, že se "Pražské noviny" zmiňují, že v současné době provádí 5 německých podniků vodohospodářské stavby. Redaktoři mají smůlu. Jeden z těchto podniků jest drobný odpadek, pan Patzelt z Ústí, paní Kirpalová ho asi zná, tento pán zemřel před dvěma roky, nemůže nyní prováděti vůbec žádné práce a jeho podnik byl likvidován. Druhý německý podnik, Uhlíř a Hahn v Děčíně, není zase německým podnikem, nýbrž podnikem Čecha v místě usedlého. Dále se uvádí Elektrotechna. Nechceme mluviti o tom, zda to jest ještě německý podnik. Dále se uvádí firma Fischmannova, kterou nezná v oboru stavitelství žádný odborník, a dále se uvádí firma Köhlerova, která dostala dvě zakázky v celkové hodnotě 90.000 + 60.000, to jest 150.000 Kč. Pokračuje se pak dále s tvrzením, že prý jsou při vodohospodářských stavbách zaměstnáváni počtu přiměřeně němečtí dělníci, a tvrdí se, že prý na zdymadle ve Střekově bylo zaměstnáno 53% osazenstva z Němců. Chtěl bych se vás nyní tázati, odkud redaktoři mají tato čísla. Neboť příslušná by byla jedině nemocenská pokladna a od nemocenské pokladny čísla nemáte. Avšak kdyby tyto číslice byly správné, byly by důkazem pro to, že německému živlu v Ústí-Střekově bylo ukřivděno 33 %, protože obyvatelský klíč vyznívá 80 % pro německý živel. Není to však vůbec správné. Chtěl bych sděliti poukazem na konkretní čísla, jež mám od obce Vaňova, jak tomu skutečně bylo. Zdymadlo mělo osazenstvo, jež kolísalo mezi 200 a 300 osobami. Obec Vaňov, na jejímž území byly prováděny hlavní práce a kde stály i stavební kanceláře státní stavební správy, napočítala v zimě nejvíce 80 nezaměstnaných. A víte, kolik lidí bylo z obce Vaňova nejvíc na zdymadle zaměstnáno? Celých 22 dělníků z Vaňova bylo přijato, zatím co zůstalo 80 nezaměstnaných.

A ještě něco příznačného. V obci Vaňově byla v souvislosti se zdymadlem prováděna pozemní práce, při níž bylo zaměstnáno 36 dělníků. 34 z nich byli Češi odjinud. Jeden byl zatím přistěhovalý a v místě usedlý Čech a jen jeden jediný ze 36 byl vaňovský německý občan. Zatím byla stavba dokončena a do Vaňova se nastěhovalo ze stavby zdymadla 12 českých rodin. Kromě toho byli usazeni čtyři svobodní dělníci. Chtěl bych zde zase citovati pana kol. Jaksche, který řekl: "Jest zřejmým nesmyslem, říditi do přelidněné německé oblasti krise stále nový příliv českých lidí." Němečtí nezaměstnaní z Vaňova, Střekova a okolí však musili přihlížeti, jak den co den bylo železnicí přiváženo 75 až 100 českých a slovenských dělníků, aby zde před očima hladovějících německých nezaměstnaných dostali nejen práci, nýbrž aby jim ještě vzali chléb. K tomu patří již jen marxistický zaječí mozek, aby tyto poměry našel v pořádku. Tvrdilo se ještě, že ve Štětí bylo 80 % zaměstnaných dělníků německé národnosti. Dal jsem věci přezkoumat na místě a na místě bylo konstatováno, že z osazenstva posledního týdne ze 75 až 80 dělníků bylo jen 23 dělníků německé národnosti, což není 80 %, nýbrž jen 35 % osazenstva. Tento číselný údaj "Pražských novin" stačí, aby byla v pochybnost uvedena vážnost úředního listu. Říkáte-li nám však, že se nemáme v této otázce dívati zpět, nýbrž do budoucnosti, musím říci, že nemáme důvěru v ohlášenou změnu v administrativní praksi. Důvěru můžete od nás získati jen činy a nikoliv takovými lživými zprávami, jako v "Pražských novinách". Brzy budou zadávány nové práce; pro finanční stráž ve Vrchlabí, pro hájovnu v Luisině údolí, pro poštovní budovu v Podmoklech a Žatci, pro poštovní úřad III v Liberci pro kasárenské stavby v České Lípě a Manětíně, kde se již dnes činí pokus vyloučiti z práce národnostně uvědomělé Němce. Při všech těchto pracích bude moci ministerstvo nár. obrany především dokázati, že se neztratil jen Machníkův výnos, nýbrž že byl odstraněn především duch, který k tomuto výnosu vedl. Kdo však věří, že tento nový letopočet počíná chvílí, kdy pan president pronesl v Liberci svou řeč, důkladně se mýlí. Dal jsem si práci. abych přezkoumal veřejná zadávání zase na podkladě "Zpráv veřejné služby technické" a to od 1. října 1936 až do 15. února 1937. Přikládám tento seznam, jenž spočívá na úředním základě, zde k protokolu. Výsledek jest prostě zničující, neboť ze 63 prací, které podle úředního listu byly zadány v německé oblasti. dostali němečtí uchazeči jen 14 prací, to jest tedy 23.3 %, zatím co 76.6 % bylo zadáno českým uchazečům a 0˙1 % smíšeným uchazečům.

Se zřetelem k těmto na úředním podkladě spočívajícím číslicím odmítám rozhodně drzé výtky úředního listu. Zlomyslní a na hranici zatvrzelé prolhanosti nejsme my, kteří tyto skandální poměry ukazujeme před celým světem, nýbrž ti, kdož tyto poměry svým jménem kryjí. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany. - Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Schulcz. Dávám mu slovo. (Hluk.)

Prosím o klid.

Posl. Schulcz (maďarsky): Vážená snemovňa!

V návrhoch zákonov, o ktorých sme v posledných dňoch pojednávali, verne sa odráža naša situácia. (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič.) Trojmiliardový deficit štátneho rozpočtu, ktorý sa zjavuje v rezortoch sociálnej pečlivosti, vnútra a národnej obrany, ukazuje na mimoriadne potreby mimoriadnej doby. (Hluk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. Schulcz (pokračuje): Je bez pochyby, že je treba šetriť, a je bez pochyby, že reglementácií, na ktoré poukázal hlavne kol. Remeš pri výklade rozpočtového deficitu, bude treba bezpodmienečne dbať, má-li byť utvorený taký stav, aby vláda mohla predložiť rozpočet bez deficitu. (Výkřiky posl. Kopeckého.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prosím o kľud.

Posl. Schulcz (pokračuje): Veľká nezamestnanosť a hospodárska bieda, ktorá dolieha na nás už dlhé roky, donucujú v prvom rade ministerstvo soc. pečlivosti, aby mimoriadnymi výdavkami prekročilo položky zaradené do štátneho rozpočtu. Prekročenie v rezorte nár. obrany je taktiež pochopiteľné. Myslím.e-li na cudzozemskú propagandu z posledných čias, na nesmierne zbrojenie, na technické novoty, vyskytujúce sa vo výzbroji brannej moci, tu shľadáme toto prekročenie za odôvodnené. My žiadnym spôsobom nestotožňujeme sa s výtkami, činenými ohľadom tejto veci pánom posl. Esterházym, že vraj vydávame mnoho na propagandu. My sme toho názoru, že vydávame skôr málo a ani to nie správne. Hitlerov fašizmus a maďarská panská oligarchia vynakladá mnohonásobok toho na propagandu proti republike, a že sa my uskrovníme s týmto málom, to nasvedčuje tomu, že oproti cudzozemskej propagande má pravdu stanovisko naše a že nie sú pravdivé chýry, ktorými hitlerovská a maďarská propaganda zaplavuje tlač svetovú. (Výkřiky posl. Vallo a posl. dr Peterse.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Prosím p. posl. Vallo a p. posl. dr Petersa, aby zachovali kľud. (Výkřiky posl. Kundta.)

Prosím p. posl. Kundta, aby nevykrikoval na predsedu. Prosím pána rečníka, aby pokračoval.

Posl. Schulcz (pokračuje): Maďarské oposičné strany by boly mohly podľa našej skrovnej mienky vykonať o veľa lepšie služby našej republike s hľadiska úspornosti, keby bez okolkov boly poukázaly vo svojich rečiach na to, že všetko to, čo vybájila hitlerovská propaganda o sovietskoruských leteckých základnách v republike Československej, neodpovedá skutkom. Avšak žiadnym pádom tak, ako to urobil pán posl. Esterházy, keď v minulom týždni riekol, že "čo sa týka ruských letíšť u nás, o tom nechcem hovoriť". Takéto a podobné prejavy nie sú veci na osoh, ale na škodu. A preca mohol o tom hovoriť ktorýkoľvek representant maďarských opozičných strán, lebo veď v Československu niet ani jediného človeka zdravého rozumu, ktorý by nevedel, že pomluvy šírené o ruských letištiach patria do ríše bájok.

Osnova zákona včera odhlasovaná poskytuje vláde to, čo ona potrebuje k zaisteniu bezpečnosti štátu a k ochrane demokracie. Všetko sa ozbrojuje a rámec zbrojenia je bezmedzný u veľmocí práve tak ako v štátoch malých. Doby a pomery naučily nás tomu, a vzťahuje sa to v prvom rade na štáty malé - že doba rezolúcií a prejavov už je tá tam a že chceme-li zachrániť mier a udržať demokratické inštitúcie, chceme-li obhájiť ľudské práva slobody, ktoré sú možné len v demokracii, tu nestačí iba proklamovať lásku k týmto statkom, lež k tomu je treba zbraní, kanónov a nech to znie akokoľvek divne z úst strany soc. demokratickej, musím pri zodpovednosti prehlásiť: my všetko dáme a oferujeme na obranu štátu, jestliže to má poslúžiť veci republiky, demokracie a mieru a znamená to ochranu ľudskej slobody.

Práce parlamentu sa pozvoľna presunujú na výbory a preto zbýva na plénum objasnenie ideí, poučenie ľudu a odôvodnenie politiky. A preto sa musím pustiť do polemiky s včerajšou rečou a prejavom predsedu klubu sjednotených opozičných strán maďarských, dr Szüllő. Než bych však tak učinil, musím napred objasniť raz pre vždy niekoľko pojmov, ktoré títo páni v posledných mesiacoch nápoky zkresľujú. U nás historický osud formuje v život, v človeka maďarského sedliaka a robotníka, ktorý je v Maďarsku ešte i dnes utlačovaný oproti zaújmom triedy historickej.

My sme všetky tradície s touto minulosťou prerušili. Rozumel-li tomu tak p. posl. Szüllő, sme ochotní nehľadieť do minulosti. Avšak nerozumel tomu tak. Nasvedčuje tomu všetko, čo povedal vo spojitosti s našou politikou zahraničnou. Každému našemu správne mysliacemu maďarskému spoluobčanovi v Československu nemôže byť pochybné, že vážne a dôležité menšinové záujmy mluvia za to, aby Československá republika vytrvala na fronte a zahraničnej politike francúzskej, anglickej a sovietskoruskej a aby sotrvala na zahranično-politickej politike Malej dohody.

Naproti tomu Szüllőovci doporučujú spojenectvo s Rakúskom a Maďarskom. To znamená, že z tohoto politického spojenectva resultovalo by nepriamo politické spojenectvo s hitlerovským Nemeckom. Avšak hitlerovský fašizmus znamená dnes politiku války. Maďarská národná menšina v Československu nedá sa za žiadnych okolností presvedčiť o tom, že záujem menšinového osudu je, aby Československo bolo ztrhnuté do války. Československo už v záujme osudovej otázky maďarskej menšiny musí trvať na zahranično politickej koncepcii, ktorá slúži idei mieru v Europe, lebo v základe len to odpovedá tradícii, ktorú pestuje Československá republika od doby svojho utvorenia a ktorú koná a propaguje v záujme pokojného spolunažívania všetkých národností v službe záujmov europského mieru.

Pán posl. Szüllő povedá (čte): "Štáty Malej dohody majú totožný cieľ iba vo smere negatívnom, ač i tu je veľký rozdiel. Toto negatívum je dvojaké. Jedno sa nazýva revízia hraníc, druhé reštaurácia Habsburkov. Ale i tu je rozdiel. Je štát, kde je proti otázke Habsburkov menej odporu, než proti riešeniu otázky územnej, a je štát, kde zasa revízia územná je menšej významnosti než reštaurácia Habsburkov. Avšak nesporné je, že toto negatívum sviedlo dohromady tento trojspolok, a je nesporné i to, že obhájenie cieľov negatívnych vyžaduje si vždy obranu pozitívnu. A to je kardinálnou chybou Malej dohody".