Sněmovna se nemůže spokojiti s dnešním prohlášením předsednictva. Byla včera svědkem toho, že zde byly inscenovány scény, jichž jedinými vinníky jsou henleinovci a henleinovští poslanci. Sněmovna má právo a povinnost žádat, aby proti henleinovským poslancům bylo použito ostrých opatření.

Ale i jinak včerejší vystoupení henleinovců bylo politicky významné a symptomatické. Nelze nevidět souvislost se včerejším vystoupením Henleinovy strany a jejích poslanců s tím, co se děje kolem nás. Československo se stalo již po několik měsíců terčem zuřivých útoků a pomluv oficielních kruhů Třetí říše. (Posl. Stejskal: Lživých pomluv!) Lživých pomluv. Do služeb těchto neslýchaných a lživých štvanic proti Československu byly postaveny všechny prostředky moderní propagandy. Pracuje se ve dne v noci, tiskem i rozhlasem. Celý demokratický svět se dívá s ustrnutím na střední Evropu a Československo, poněvadž všem demokratům, všem demokratickým státníkům a vládám je zřejmo, že fašistické Německo chystá vojenský vpád do Československa, že Československo se má stát. novou obětí fašistické politiky, že v Československu má býti inscenováno nové Španělsko. Včerejší vystoupení henleinovských poslanců je nedílnou součástí této zločinné propagandy a činnosti oficielních vládců Třetí říše. Třetí říše se snaží namluvit světu, že Československo je zemí neklidu, zmatku a nepokojů, kdy je třeba zahraničního zákroku. Poslanci Henleinovy strany pokusili se pro toto lživé tvrzení včera organisovat ve sněmovně důkazy. Pusté scény ve včerejším zasedání byly uměle inscenovány, byly provokací objednanou z Berlína. Včera ukázala Henleinova strana zase otevřeně jednou svou berlínskou tvář. Henleinova strana odpírá otevřenou odpověď na otázku, jak se zachová k obraně republiky v případě přepadení se strany Třetí říše. (Hlasy: To víme!)

Včera jsme zase jednou dostali odpověď otevřenou. Úzká souvislost mezi štvanicemi fašistických vysílaček a vystoupením henleinovského klubu v celém včerejším zasedání sněmovny, stejně jako pučistické tendence, které v tomto celém vystoupení se jasně projevily, usvědčují Henleinovu stranu, že je opravdu otevřenou agenturou berlínského fašismu a že je stranou puče.

Právě proto, že Henleinova strana je nepřítelem republiky, právě proto, že pracuje ruku v ruce s berlínskými vojenskými plány proti Československu, právě proto považovala Henleinova strana za nutné vystoupiti včera proti komunistům, kteří se postavili neochvějně na stanovisko obrany republiky, právě včera v tom okamžiku považovali henleinovci za svou povinnost vystoupiti, poněvadž komunisti znovu včera dokázali a demonstrovali svým hlasováním při osnově o zvýšení počtu branců svoje stanovisko pro obranu republiky.

Na jedné straně tento fakt, na druhé straně vystoupení henleinovců mělo býti nesporně signálem dolů do německého území.

Henleinovci včerejším vystoupením ukazují, že se snaží a budou snažiti vyvolati v německé území nepokoje, rvačky a kravály. Považujeme za svou povinnost upozorniti s tohoto místa německý pracující lid, aby se na tuto cestu sudetskoněmeckou stranou nedal svésti a strhnouti. Sudetskoněmecká strana chce tímto způsobem zastříti zrádcovský charakter své politiky, sudetskoněmecká strana se snaží pomocí kraválů a rvaček zakrýti skutečnost, že je v jejím plánu a v její koncepci zrádně vydati masy pracujícího německého lidu v plen a všanc německému fašismu.

Všichni socialisté a demokraté by si měli uvědomiti, že zuřivé útoky henleinovců proti komunistům mířeny jsou proti republice. Na jedné straně snaží se henleinovci pod pláštíkem boje proti komunismu svůj boj proti republice legalisovati a získati si pro něj oporu českých pravicových politiků, skupin a stran. Na druhé straně henleinovci útočí proti komunistům proto, že se komunisté postavili do prvních řad obránců demokratické republiky proti fašismu. Včerejší útoky a včerejší násilnosti proti komunistům, které sněmovna viděla, nejsou prvé ani ojedinělé. Stačí vzpomenouti na Heřmanovu huť, stačí vzpomenouti na otevřené přepadení komunistického funkcionáře soudr. Tomse ve Stříbře před 10 dny za bílého dne. V Karl. Varech je možno čísti na plotech a zdech výzvy volající po smrti vůdce naší strany, soudr. Gottwalda. Kde jsou příčiny těchto útoků? Příčiny třeba hledati v tom, že celá naše strana v čele se soudr. Gottwaldem svádí v německém území úspěšný boj, který má za cíl vysvoboditi německého proletáře a německého pracujícího člověka ze zajetí německého fašismu, německé fašistické ideologie, který má za cíl získati německého proletáře, německého dělníka, německého pracujícího člověka pro velikou myšlenku společné obrany republiky českým a německým lidem proti sveřepým plánům fašismu. Proto tyto útoky proti komunistům jsou namířeny proti republice.

Včerejší sněmovní zasedání je varováním a výstrahou všem socialistům a demokratům. Je však současně i výzvou. Všichni socialisté a demokraté by si měli uvědomiti, že je již svrchovaný čas, aby srazili své řady. Fronta komunistů, socialistů a demokratů je politickým příkazem dne. Je třeba skoncovati s politikou strachu, s politikou krčení se, ustupování a s politikou zbabělosti. Je třeba, aby socialisté a demokraté se vypořádali a vyrovnali s pravdou potvrzenou vývojem věcí ve všech evropských zemích za poslední léta. A tato pravda říká jednoznačně: Jenom společná fronta komunistů, socialistů a demokratů bude s to vyříditi se s vnitřní reakcí. Jenom tato fronta bude s to čeliti úspěšně a vítězně všem útokům fašismu zvenčí. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi, p. posl. inž. Schwarzovi.

Posl. inž. Schwarz: Slavná sněmovno!

Náš klub již prohlásil s této tribuny své stanovisko k projednávané účetní uzávěrce i k návrhu na dodatečné schválení velikého přestoupení rozpočtu vládou. Přihlásil jsem se ke slovu proto, abych vývody, které tu byly uváděny o hospodářství státním v minulosti, doplnil dalšími důvody, které nás vedou a musí vésti k zápornému stanovisku k této účetní uzávěrce. Je to důvod, že nevidíme ve státě zjevů, které by svědčily alespoň o vůli v nynější době a na příště vyvarovati se té hospodářské politiky, která vedla k tak katastrofálním výsledkům státního hospodářství v r. 1935. My i v těchto dnech pozorujeme, že vedení státu stále trpí tou nesmírnou vadou, že příliš, abych tak řekl, dbá rady závěrečných veršů Erbenovy "Štědrovečerní balady", které (zkráceně) praví, že je lépe v klamné naději žíti nežli strašlivou poznati jistotu. I nyní vláda - tak jako při sestavování rozpočtu na r. 1935 - nadále raději udržuje sebe, občanstvo i parlament v klamné naději, nežli by přiznala strašlivou jistotu.

Slavná sněmovno, politika, která vedla k těm hospodářským výsledkům, především a hlavně může býti zahrnuta do pojmu t. zv. řízeného hospodářství. Slyšeli jsme a slýcháme stále, že právě zásluhou tohoto hospodářství se lepší hospodářské poměry. Domnívám se, že tomu opravdu nevěří ani ti, kdo to říkají. Částečné hospodářské zlepšení u nás pokulhává podstatně za vývojem v obrovské většině celého světa a je samozřejmé, že tak jako krise světová v jiných zemích působila na vývoj událostí u nás doma, také zlepšování hospodářského stavu, které ve většině světa trvá už od r. 1932, muselo se konečně projeviti aspoň nějakými účinky také na náš stát. Hospodářské zlepšování v zemích, které pro ztrátu kupní síly musily snížiti zahraniční obchod s námi, působí k tomu, že se zlepšuje náš vývoz.

V těchto vývodech bych mohl dlouho pokračovati a ciferně je dokládati. Jenom stručně ještě připomínám, že při cifrách zahraničního obchodu se stále nesmí zapomínati, že je vyjadřujeme v menších korunách a že totéž množství vyvezeného zboží za touž cenu na mezinárodním trhu znamená nyní v naší statistice stoupnutí vývozu, protože v československých korunách je toho více.

Vážení pánové a dámy! Hospodářská politika, kterou náš stát dělal a bohužel dělá, nemohla přispěti k hospodářskému oživení proto, že v podstatě nikterak nepodněcovala, nýbrž naopak brzdila hospodářskou činnost obyvatelstva. A já jsem už v zemědělském výboru citoval slova, která napsal sám pan předseda republikánské strany v novoroční "Národní politice" (čte): "Musí zůstati naší snahou ve výrobě zemědělské i průmyslové vyráběti co nejvíce, co nejlaciněji a zboží nejlepší jakosti." "Buďme si vědomi, že vždy je pro zemědělce lépe, když je rekordní krásná úroda a úměrné ceny zemědělských výrobků než špatná úroda a vysoké spekulační ceny zemědělských výrobků." Je-li, slavná sněmovno, záhodno, aby se v zemědělské i průmyslové výrobě vyrábělo co nejvíce, co nejlaciněji a zboží co nejlepší jakosti, jak v tomto světle vypadá naše hospodářská politika, která docela soustavně pracovala k tomu, aby se vyrábělo méně a za vyšší spekulační ceny? A já, když jsem tu mluvil o vládním prohlášení této vlády a vyslovoval obavu, že slíbená podpora průmyslu se projeví stejně jako podpora zemědělství, t. j. podporou výroby za vyšší spekulační ceny a na účet spotřebitelů, tedy jsem se jistě neobával zbytečně. Podívejte se i do statistiky velkoobchodních cen, sledujte zprávy v tisku. Dovídáte se denně o novém a novém zdražování, o nových a nových opatřeních nějakého kartelu, který se řídí zase heslem, které odporuje heslu pana předsedy Berana, ale je vyjádřeno v hospodářské politice našeho státu: Vyráběti méně, ale dráže.

Vážení pánové a dámy, ta řízená výroba právě v oblasti zemědělské je toho dokladem nejjasnějším. My všichni jsme si jistě vědomi, že podmínkou obecného hospodářského oživení jest, aby všem vrstvám, tedy také zemědělcům - a já bych řekl především zemědělcům - se zajistila a umožnila výroba rentabilní, aby se zajistil výnos. K tomu směřují dvě cesty: snižování výrobních nákladů a zvyšování cen. Upozorňovali jsme, že ani zemědělcům samým nebude nic platno to, co se oficielně provádí, že místo snižování výrobních nákladů, jež by umožnilo rentabilitu i při cenách přístupných spotřebitelům, se naopak vládními zásahy výrobní náklady zvyšují a že je zde snaha diktováním zemědělských cen teprve paralysovat a vyrovnat tohoto vlastně negativního činitele, který způsobuje ještě stlačování rentability.

Tvrdilo se, že cesta snižování výrobních nákladů je prý neschůdná a že je možno nadiktovat a udržet libovolné ceny. Skutečnost již přesvědčila zemědělce samé, že to není pravda. Nadiktovaly se vysoké ceny obilí, ale neudržely se právě proto, že při těchto cenách nebylo možno vyrobenou zemědělskou produkci odbýti. A vážení pánové, my pozorujeme, že v této nesprávné hospodářské politice se bohužel ještě stále pokračuje, ba že se nám slibuje, že na nová odvětví budou tyto zásady, které již zkrachovaly, dále rozšiřovány.

Přál bych si, aby se při tom aspoň netvrdily věci nepravdivé. (Tak jest!) Pan ministr zemědělství na příklad prohlásil v zemědělském výboru, že ho správa pražských jatek - tedy ministerstvo zemědělství - žádala, aby byl regulován příhon dobytka na pražský trh, a my víme, že městská rada pražská vydala proti tomu protest a ohrazení, kde přímo tvrdí, že žádný orgán města Prahy, ani jatky, takovou žádost vládě nepodávaly.

Musíme se obávat, že ta slibovaná opatření nebudou lepší a nepomohou, protože vidíme účinky opatření, která se již provedla. V tom je základní chyba této hospodářské politiky. Ona sice říká, že zasahuje do hospodářského života v zájmu obecném, ve skutečnosti však zasahuje zpravidla proti zájmu obecnému ve prospěch malé skupinky. Protože v zemědělském výboru jsem neměl možnost pro krátkost řečnické lhůty o všech těch věcech hovořiti, vzpomenu jen jedné otázky, které se pan ministr nedotkl, otázky lihové, která je příznačná pro tuto politiku. My jsme se ovšem ze zprávy p. dr Bachracha dověděli, jak toto řízené hospodářství lihové je neobyčejně prospěšné a zvláště jak prospívá zemědělství. Dovolte, abych k tomu uvedl snad jen 2 nebo 3 cifry. Všech zemědělců, kteří jsou členy družstevních lihovarů nebo mají i vlastní lihovary, jest 21.000, zemědělských podniků je v republice přes 1 1/2 mil. Toto hospodářství prospívá tedy asi 1.2 % zemědělských podniků.

Pokud se týče zpeněžení brambor, zase konstatuji, že i při zvýšené produkci, způsobené nuceným mísením lihu do benzinu, se zpracují na líh 4 až 5 % výroby brambor v republice, neboli za vidíme, jak nepatrná část zemědělské výroby je takto podporována. Ovšem neobyčejně a znamenitě jsou podporovány instituce jako na př. Družstvo hospodářských lihovarů, jehož předsedou je pan dr Bachrach, a Společnost pro zpeněžení lihu, jejímž předsedou je též pan dr Bachrach.

Tak bychom mohli oceniti záslužnou činnost řízeného hospodářství i v jiných oborech. Chci zde alespoň stručně připomenouti jen jednu věc. Zde se jako při projednávání rozpočtu a při schvalování účetních závěrek jež naprosto svědčí o nedodržování usnesení parlamentu vládou - parlament vzdává své pravomoci, dává vládě ke všemu plný souhlas a plnou moc. To se projevilo též při zmocňovacím zákonu, proti kterému, když se prodlužoval, jste tu mluvili, a také já sám. Skutečnost je taková, že nejen parlament zmocňuje vládu, nýbrž vláda ve svých nařízeních podle zmocňovacího zákona zmocňuje dále soukromé akciové a jiné společnosti k pravomoci parlamentu. Takto zřízené sbory, na př. pro záležitosti mlynářské výroby, pro záležitosti průmyslu bramborového škrobárenství, jsou zmocněny k tomu, aby zavazovaly občanstvo tohoto státu, usnášejí se na "zákonech", kterými se musí říditi mlynáři, zemědělci, škrobaři atd., usnášejí se na výši poplatků, pokut atd., na věcech, které patří parlamentu. Tedy na konec několik pánů z tohoto hospodářského světa je takovouto zmocňovací politikou zmocněno zastupovati parlament Československé republiky. (Výkřiky: Skandál!)

A do jakých až komických věcí jdeme! Upozorňuji vás, slavná sněmovno, že podle vládního nařízení o obilním monopolu zřizuje se Obilní společnost jakožto společnost akciová, a ačkoli všichni víme, i když nejsme právníky, že akciová společnost právně vzniká teprve zápisem do rejstříku u obchodního soudu, jmenovaná společnost tam dosud zapsána není, a to proto, že soud odmítl přihlášku, poněvadž nevyhovuje zákonu. Tedy podle práva tato společnost neexistuje a hospodaří stamilionovými sumami, pronásleduje mlynáře, honí je pokutami a vším možným. A státní úřady tomu asistují, nehledíce vůbec k tomu, že tento orgán, na nějž byla také přenesena pravomoc této sněmovny, vůbec právně neexistuje. (Výkřiky posl. dr Macka.) To je politika, která volá do nebes.

Vážení pánové! Připomínám vám další věc, aby bylo vidět, jaký je postup. Vládní nařízení už zpravidla obsahuje velmi mnoho nesprávných věcí, a já se netajím názorem snad mi to páni ministři prominou - že hlavní důvod ke zmocňovacím zákonům je ten, že v tomto parlamentě sedí přece daleko více lidí, kteří příslušné otázky znají, a kdyby se mělo nějaké takové opatření provádět parlamentem, pak přes tu svázanost, reversy atd., by asi světlo světa neuvidělo v té formě, jak vychází z ministerské rady. Tam ovšem přítomní členové v malém počtu nemohou všem věcem rozumět, a když někdo z nich náhodou nerozumí, co je to s tím škrobárenským kartelem a oč tu vlastně běží, dá souhlas k nějakému nařízení, jehož vlastní smysl pochopí teprve dodatečně, když mu to zpravený jeho snad vlastní straník vyloží.

Když jsem se již této věci dotkl, dovolte, abych řekl ještě něco. Řekl jsem, že vládní nařízení mají velké závady, ale ještě horší je, jak se provádějí. Do vládního nařízení se dá, že jsou mlýny, které provozují obchodní mletí (a podle jiného paragrafu zase námezdní mlýny), povinny sjednávat smlouvu s Obilní společností. - A jak vypadá prakse? Žádná smlouva se s mlynáři nesjednává, poněvadž jsem-li povinen sjednat smlouvu, musí se mnou někdo o té smlouvě jednat, a ne poslat vytištěné znění, které mají mlynáři podepsat. - A v tomto znění se zbavují i ústavou zaručených občanských práv, ochrany řádných soudů, přistupují na pokuty v ohromných rozměrech, vydávají se v nebezpečí, že budou zničeni. A když to znění nepodpíší, politické úřady mlynáře stíhají, že nesjednali smlouvu a nevyhověli nařízení.

Ale obrázek není ještě celý. Ten systém, že stát svěřuje svou pravomoc a provádění svých zásahů soukromým obchodním společnostem - i když se náhodou jmenují třeba Centrokooperativa, je to zase velký kapitalistický podnik - vede nakonec k tomu, že tu jménem celých skupin obyvatelstva vystupují orgány, jež ve skutečnosti k tomu nemají žádného práva.

Podá vám interpelaci o valné hromadě Mlynářského družstva a také jsem již o tom podrobně hovořil v zemědělském výboru. Konstatuji, že podle vládního nařízení toto družstvo vysílá zástupce do sboru pro záležitosti mlynářské výroby, do obchodní skupiny, do námezdní skupiny, je pokládáno za representanta řemeslných mlynářů, ale dělá si valné hromady tak, že předem vyloučí každého, o kom ví, že na první valné hromadě hlasoval proti. A když se přes to proti očekávání sjede na valnou hromadu ohromná většina členstva oposičního, tedy je prostě na valnou hromadu nepustí. Kol. Chmelík byl se mnou a viděl ten marný zápas mlynářů, kteří se sjeli z celé republiky na valnou hromadu a kteří se na ni nedostali, poněvadž tam stály kordony policie a kordony různých mladíčků opatřených pořadatelskými páskami a do 11 hodin tam členy se všemi průkazy nepouštěli, že prý je valná hromada až v 11 hod., teď je jen předporada, na kterou se pouštěli zvlášť vybraní lidé, namnoze vůbec nemlynáři, jak uvádím ve své interpelaci. A když bylo 11 hodin, tak tam zahájili valnou hromadu a členy tam nepouštěli dále. "Pouštěli" se sice, ale jak nám řekl p. posl. Rechcígl, "nemůže to jíti rychleji, poněvadž každá legitimace se musí pětkrát přezkoumávat, je-li správná", tedy pouštěli je po jednom, rozumíte, pomaloučku, a ještě ne do hlavního sálu, kam byla valná hromada svolána, nýbrž do jiné místnosti, kde jim laskavě zřídili amplion, aby poslouchali, co se na valné hromadě děje. A tím se stalo, že proti stanovám, jež zaručují, aby toto družstvo zůstalo družstvem řemeslných mlynářů, byla udělána umělá většina podle podílů, k nimž se sbíraly plné moci placenými lidmi po celé republice. Říkám proti stanovám, poněvadž stanovy pamatovaly na to, aby se to nemohlo státi a aby milionové kapitalistické podniky upsáním podílů za miliony Kč nemohly vyhráti vedení řemeslného mlynářstva. Ve stanovách je, že se může hlasovati lístky podle podílů, jen když nadpoloviční většina přítomných to schválí. Tedy oni tam 3/4 většinu nepustili, aby si nemohla odhlasovati, že se hlasuje zvednutím ruky a pak podle stanov má každý jen 1 hlas. Bez mlynářů si udělali valnou hromadu plnými mocmi z těch ohromných podilů a takováto instituce je vládním nařízením pověřena prováděti řízené hospodářství. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Členové tam mají své peníze, jsou vylučováni bez udání důvodů v ohromných cifrách a ..... (Posl. Chmelík: Hlasovalo se tam za 50 Kč a za oběd!) Ano, to nám přiznali. (Výkřiky posl. Pozdílka a Zářeckého.) Vždyť my jsme tam byli. Nezaměstnané, číšníky atd. si svolali na valnou hromadu. Oni to přiznali a řekli: "Co bych to neudělal, když jsem nezaměstnaný a dostal jsem 50 Kč a oběd, proč bych nedělal mlynáře?" (Posl. Pozdílek: To je příklad, který byl falšován!) Dovolte, žádný příklad, vy si ho přečtete, bude vytištěn. To, co vy říkáte, se týká docela jiné věci, příkladu nikterak ne falšovaného, nýbrž podle tvrzení pana Rechcígla - já si je ověřuji odůvodněného, snížení kontingentu jednomu členu. Ale už napřed vám říkám, pane kolego, že kdyby měl p. posl. Rechcígl pravdu a kdyby byli tomu mlynáři snížili kontingent oprávněně, zůstává stejně křiklavou věcí, že mu napřed tajemník sboru pro mlynářské záležitosti vzkázal: "Buď vystoupíš z ťMlynářské obranyŤ, anebo ti snížíme kontingent." To se nemůže dělat. Když neměl na ten kontingent právo, tak neměl na něj právo. ať byl v "Mlynářské obraně" nebo ne. (Výkřiky.) A kdyby byl šel s vámi, tak by mu to falšování nevadilo, jak je vidět.