Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Uhlíř.

Posl. Uhlíř: Slavná sněmovno!

Čtvrté zasedání poslanecké sněmovny se může vykázati mimořádnými, radostnými úspěchy na poli školské politiky. Nové zákony, ať už jde o zákon o újezdních měšťanských školách, zákon upravující školní docházku na národních školách a domácí vyučování nebo zákon upravující platové, hmotné poměry vysokoškolských asistentů a řada pedagogických i administrativních opatření, která zejména v poslední době vydalo ministerstvo školství a nár. osvěty, jsou dokladem, jak intensivním kulturním životem žije československý demokratický stát v době tak nesmírně vzrušované těžkými mezinárodními otřesy. Tento eminentní zájem o zvýšení kulturní úrovně československého národa, zvelebení jeho školství, posílení všech tvořivých sil ve státě, směřující k rozmnožení a zabezpečení duchovních svobod československého lidu, jest potvrzením, jak poctivě navazujeme na kulturní tradici, která zejména v poslední popřevratové době byla vyjádřena slavnou érou Masarykovou a Benešovou. Fakt, že uprostřed zneklidněné Evropy pracuje československý stát klidně a sebevědomě na své duchovní výstavbě, nejlépe a nejdokumentárněji poráží všecky nepravdy a výmysly šířené o nás doma i za hranicemi našimi odpůrci.

Do rámce této blahodárné činnosti přistupuje dnes nový doklad: Československá sněmovna projednává t. zv. inspektorský zákon, kterým se upravují hmotné i právní poměry školních inspektorů a sil přidělených ke školské správě a ke státní službě osvětové. S pocitem radosti vítáme tuto důležitou zákonnou osnovu, která s takovou spontánností byla projednávána všemi koaličními stranami i částí oposice, a zejména pak jménem poslaneckého klubu své strany s radostí kvituji, že náš podnětný návrh z ledna loňského roku, jímž jsme se dožadovali spravedlivé úpravy inspektorské otázky, byl s takovým zájmem přijat celou koalicí a zejména že byl s takovým zájmem přijat v resortu ministerstva školství a nár. osvěty. Považuji za svou povinnost poděkovati ministerstvu školství a nár. osvěty za mimořádný zájem, který této předloze byl věnován, a zejména pak jsem přesvědčen, že jak okresní škol. inspektoři, tak i profesoři a učitelé přidělení ke školské správě a ke státní službě osvětové, a celá československá veřejnost je vděčna panu ministru školství dr Frankemu a úřednictvu tohoto resortu za to, že nejen mají zájem o tuto osnovu, nýbrž že de facto ji pomohli realisovat nalezením úhrady v rámci svého ministerského rozpočtu. (Výborně!)

Jsme si všichni vědomi, že co našemu státu chybí na kvantitě oproti kvantitativně mocnějším, musíme nahraditi svou vlastní kvalitou. Tak jsme se dívali na své postavení ve střední Evropě v historii a tak, slavná sněmovno, se na ně díváme zejména dnes v dobách neklidných. Proto věnujeme zvýšené úsilí průpravě občanstva, zvýšení a zabezpečení náležitého vzdělání a výchovy, a to jak u československé mládeže, tak i v řadách dospělého občanstva budováním vzorných škol a náležité lidovýchovné péče.

Aby naše úsilí v tomto směru bylo také korunováno zdárnými výsledky, je potřebí postarati se o náležitý dozor nad školskou i lidovou výchovou. Za tím účelem bylo potřebí splniti několik předpokladů. Školská správa svými opatřeními zajistila, aby kandidáti inspektorství byli pro svou funkci náležitě připraveni. Stanovila také přesné podmínky pro čekatele dozorčí služby a zajistila také kvalitu inspektorů přísnými inspektorskými zkouškami.

To na adresu všech těch, kdož se snažili znevážiti funkci inspektorskou s tohoto místa.

Druhým předpokladem, který by bylo potřebí splnit, jest existenční zajištění inspektorů, aby se mohli plně svému odpovědnému poslání věnovati. Konstatuji, že do poslední doby tomu tak nebylo. Dosavadní provisorium bylo příčinou, že inspektoři často na tom byli hůře nežli v době vykonávání svého učitelského povolání, neboť nedosahovali namnoze ani zdaleka příjmů, ani takového existenčního zabezpečení, jako jejich kolegové, kteří inspektory nebyli. Tato situace byla o to trapnější, oč odpovědnější a těžší byla práce inspekská proti jejich bývalé službě školské. Proto také vlastně od převratu po celou dobu trvání republiky domáhali se inspektoři úpravy svých existenčních otázek. Jestliže konečně dnes sněmovna přichází k tomu, aby zjednala nápravu, aby spravedlivě upravila jejich hmotné poměry, koná tím jen dobro a záslužný čin nejen v zájmu inspektorského stavu, nýbrž i v zájmu celého dozoru nad národním školstvím.

Slavná sněmovno! Zákon je také důležitým i po jiné stránce. Není sporu o tom, že inspektoři měli všechny důvody domnívati se, že jsou kategorií pro stát méně významnou, řekl bych jaksi odstrčenou. Po 70 let se jich vlastně nikdo vážně neujal. Po 70 let se domáhali zlepšení svého existenčního postavení. Starému rakousko-uherskému režimu nezáleželo na tom, aby kulturní úroveň obyvatelstva v českých zemích byla nějak zvláště zvyšována, spíše můžeme říci, že mu záleželo právě na opaku. A jestli se bývalý rakouskouherský stát v tomto směru o něco staral, tedy především o to, aby nad našimi školami byl vykonáván nikoli dozor pedagogický, nýbrž dozor policejní. (Výborně!) Za Československé republiky se poměry ovšem naprosto změnily, ale nezměnila se, vážení, stará bolest, nezměnilo se to, oč po 70 let inspektoři bojovali, totiž nedošlo k existenční nápravě této inspektorské kategorie.

Pro školní inspektory je proto, slavná sněmovno, neobyčejně důležitý postup při projednávání této osnovy zákona. Mimořádně jasně se ukázalo, že všem významným činitelům záleží upřímně a opravdově na úpravě této inspektorské otázky, že se za věc staví sám parlament se vzácnou spontánností, že vláda Československé republiky má eminentní zájem na vyřešení inspektorského zákona, přes všechny finanční potíže, které se mu stavěly v cestu, a že zákon tento je také vítán nejširší veřejností a veškerým učitelstvem. To všechno jsou pro inspektory takové mravní hodnoty, že právem jejich sebevědomí se může nyní povznést a že se zvýšenou energií a láskou mohou se věnovat své odpovědné dozorčí službě. A v tom právě vidím nejcennější úspěch pro inspektory vedle úspěchu materiálního, zajištěného inspektorským zákonem. Neboť, slavná sněmovno, musíme si býti vědomi, že zejména v dnešní době nám mimořádně záleží na tom, abychom měli v Československé republice sebevědomého, hmotně zabezpečeného, demokraticky smýšlejícího učitele a sebevědomého, hmotně zabezpečeného a demokraticky smýšlejícího inspektora, aby tak také mohly býti zajištěny všechny stěžejní demokratické zájmy, zájmy demokratického pokroku, vyšší kultury, které tvoří základní basi celého našeho státního demokratického režimu.

S úpravou inspektorskou řeší se zároveň také úprava hmotného a právního postavení pedagogických sil, přidělených ke školské správě. Ke školské správě byli vybíráni nejlepší odborníci z řad učitelských a profesorských, lidé mimořádně kvalifikovaní, s řadou speciálních zkoušek, s výtečnou kvalifikací. Mezi učitelstvem a v široké veřejnosti přidělení takového učitele a profesora ke školské správě bylo považováno za mimořádné povýšení, za mimořádné zhodnocení služby, za mimořádné existenční zlepšení. Ve skutečnosti každý takový přidělený ke školské správě byl za své mimořádné schopnosti trestán zvýšenou a odpovědnější prací, ztrátou prázdnin, ztrátou dovolených, přesunem z levnějšího místa do místa, kde byly poměry dražší, a při tom nezískával platově nic.

Proto, slavná sněmovno, upravuje-li předložená osnova zákona také existenční a hmotné poměry těchto vynikajících pedagogických sil, napravuje tím jen křivdu, která byla na těchto lidech páchána. Zákon však řeší nejen hmotnou stránku služby těchto přidělenců, ale pamatuje i na právní jejich postavení. Je třeba zvláště zdůrazniti, že zákon petrifikuje ve školské správě zásadu odbornosti. Bylo několikráte v kulturním výboru posl. sněmovny zdůrazněno, jaký význam pro školskou správu mají pedagogičtí odborníci, kteří znají školství ze své učitelské prakse. Je více než jisté, že citlivý život v oboru výchovy a vyučování nedá se řešiti jen a jen podle strohých předpisů býv. práva, ale že musí stále a stále vnikat do jeho živých předpokladů, ať již jde o úřadování de lege lata nebo de lege ferenda. Dobré dílo se podařilo, pochopilo se v našich řadách, jak můžeme pomoci státu podporou těch, kteří především musí míti na starosti výchovu mládeže ke krásnému a ušlechtilému lidství, k lásce ke státu a k zabezpečování státních zájmů.

Při této příležitosti zdůrazňuji také náležité pracovní tempo, o němž se již několikráte zmínil a které podtrhl i president Československé republiky i ministr školství a národní osvěty. Pro parlament je zvláštním zadostiučiněním že věc, která byla před tím řešena přes 10 let bezvýsledně a bez jakéhokoliv úspěchu, byla vyřešena na náš iniciativní návrh vlastně za půl roku, ačkoliv osnově byla věnována zvýšená pozornost a procházela těžkými potížemi.

Slavná sněmovno! Chci se při této příležitosti také zmíniti o jiných důležitých věcech, které v dnešní době nás musí zajímati. Právě před rokem odhlasovala posl. sněmovna zákon, kterým se upravuje domácí vyučování a činí se přítrž zlořádům páchaným v různých Privatunterrichtech. Konstatuji, že důsledky tohoto zákona, před rokem odhlasovaného v této sněmovně, blahodárně se projevily v celém citlivém našem pohraničí, neboť stovky českých dětí, které byly nezřízenou agitací zlákány do pokoutního německého vyučování, vrátily se do československých státních škol. (Výborně!) Ovšem odpůrci pořádku v tomto státě nepřestali ve své podvratné činnosti a dále rozleptávají nám pohraničí a školskou autoritu. (Slyšte!) Konstatuji, že v čele této sabotážní akce stojí lidé ze Sudetendeutsche Partei, kteří založili si svou rozkladnou činnost ve velkém měřítku. Na Hlučínsku a Opavsku rozvracejí klid agitací od obce k obci, od rodiny k rodině a pracují proti jasným ustanovením zákona. Tak uvedli v život v poslední době nový germanisační systém, zvaný Gruppenunterricht, v němž se pod rouškou vyučování němčině udílejí českým dětem lekce ze všech předmětů národní školy.

Slavná sněmovno, jako doklad uvádím, že v Malých Hošticích vyučuje Otto Jablonski z Opavy, Solná ul. č. 11, celkem 21 dětí ve čtyřech skupinách, a to: v I. skupině 6, ve II. skupině 4, ve III. 6 a ve IV. 5 dětí v době od 13 do 18 hodin, ve dnech: pondělí, úterý, středa, čtvrtek a pátek. Ve Velkých Hošticích vyučuje Jiří Helebrand z Kout č. 298, okr. Hlučín, rovněž ve čtyřech skupinách: v I. 5 dětí, ve II. 5 dětí, ve III. 4 a ve IV. 4, celkem 18 dětí, ve dnech: pondělí, úterý, čtvrtek, pátek a sobota v době od 13 do 17 hodin, ve čtvrtek však již od 9 do 12 hodin. V Kobeřicích vyučují 3 učitelé: Otto Kubitza, Marie Kubitzová a Regina Johnová, celkem 52 dítek ve skupinách po 4 až 5 dětech ve dnech: pondělí, středa, čtvrtek a pátek od 8 do 16 hodin. V Oldřišově vyučuje Richard Piskoř z Oldřišova celkem 15 dětí, rovněž po skupinách, ve dnech: pondělí, úterý a středa v době od 15.30 do 19.30 hod. Ve Služovicích vyučuje uvedený Richard Piskoř z Oldřišova celkem 7 dětí po skupinách ve dnech: čtvrtek, pátek, sobota a neděle od 8.30 do 19.30 hod.

Z uvedených soukromých učitelů vychodil Otto Jablonski 6 tříd německého gymnasia, Jiří Helebrand 4 třídy německé měšťanské školy a 2 ročníky německé průmyslové školy, Otto Kubitza německý učitelský ústav v Brně, Marie Kubitzová 6 tříd německého gymnasia, Regina Johnová německý učitelský ústav v Opavě a Richard Piskoř 8 tříd německého gymnasia.

Konstatuji, slavná sněmovno, že pokoutní učitelé, kteří vyučují v těchto Gruppenunterrichtech, nemají náležité pedagogické aprobace a ve značném měřítku nejsou také dostatečnou zárukou zdárné státoobčanské výchovy žactva, ochromují tak mravní vliv veřejných a státních československých škol, a je potřebí v každém směru tento rozkladný živel co nejdříve zamezit. Na Hlučinsku se připravuje touto formou, slavná sněmovno, hromadná organisace, která má dětem českých Moravců vštípit věrnost a oddanost velkogermánské myšlence. Upozorňují na tyto zjevy zejména i proto, že lživá propaganda jich používá jako dokladů o neslýchaných prý národnostních poměrech na Hlučínsku. Konstatuji dále, že nedávno byl v Opavě zřízen v německé škole soukromý kurs, který má posluchače připravit k externím zkouškám učitelské dospělosti. Tento kurs není nikým povolen. Do kursu chodí 56 žáků z celého širokého kraje, jako z Fulštejnu, Bruntálu, N. Bohumína, Šenova, Opavy, Dolní Lípové, Rýmařova, Liebenthalu, Albrechtic, Krnova, Butovic, Mor. Ostravy, Deštného, Jelenic, Nových Těchanovic, Kartenwalde, Kravaře, Jaktaře, Sörgsdorfu, Podolí, Berouna, Moravic, Vráclavek, Vítkova, Budišova, Radkova a odjinud.

Slavná sněmovno! V těchto kursech jsou absolventi středních nebo odborných škol, kteří z velké části působili již jako učitelé Privatunterrichtu a pravděpodobně po absolvování tohoto kursu chtějí se jako aprobovaní učitelé vrátit do těchto Gruppenunterrichtů, aby rozleptávali školskou a státní autoritu v pohraničí jako aprobovaní učitelé. Upozorňuji, že ředitel německého učitelského ústavu v Opavě, který je zároveň inspektorem německého městského školství v Opavě, přednáší v tomto kursu společně s několika německými státními profesory. Školné žáků činí 50 Kč až 300 Kč. Slavná sněmovno, zkoušku dospělosti mají absolventi tohoto kursu složiti na německém učitelském ústavu v Brně. Velmi důrazně se domáháme nejostřejšího postupu proti této desolátní činnosti jak těchto Gruppenunterrichtů, tak různých těch kursů, v nichž se má dostávati méněcenným soukromým silám aprobace pro toto pokoutní vyučování. Se vší rozhodností žádáme, aby byly potrestány živly, které vykonávajíce rozkazy státně-nespolehlivých politických korporací odnárodňují nám slovanské děti v pokoutních školách. (Posl. inž. Karmasin: Jaké jsou to korporace?) Sudetendeutsche Partei to bude vědět tak dobře jako já! (Posl. dr Peters: To jistě ne!) A dále, aby také byli potrestáni ti profesoři, kteří připravují k tomuto účelu privátní učitele. Bylo by záhodno, aby zejména politické úřady v čele s ministerstvem vnitra věnovaly těmto zjevům mimořádnou pozornost, poněvadž zde již nejde jenom o věc školskou, nýbrž o věc eminentně politickou, se státně-politickými důsledky. (Posl. inž. Karmasin: Však už tam máte státní policii!) Patrně je na vás, pánové, ještě slabá. (Posl. inž. Karmasin: Na vás je slabá!)

Již loni jsme upozorňovali, že cizími penězi je tento nešvar placen, a uváděli jsme i přesné číslice. Bylo by záhodno jednou zjistiti, jakými penězi a z jakých zdrojů jsou placeni tito privátní učitelé a ti kandidáti, kteří se na privátní učitele připravují.

Československá vláda vyšla velmi benevolentně vstříc německým aktivistickým stranám v jejich požadavcích a prokázala tím dostatek dobré vůle po dohodě s Němci. Všichni rozumní lidé v Československé republice kvitovali tuto snahu po vzájemném dorozumění Čechů s Němci ve státě, ale my naproti tomu vidíme, že oposiční skupina německá, Sudetendeutsche Partei, netouží po dohodě s námi, že je jí dokonce nepříjemné, vycházíme-li Němcům v Československé republice vstříc a že se dokonce zlobí na německé aktivistické strany za jejich úspěšné jednání s československou vládou. (Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Pro nás je to dokladem, že Sudetendeutsche Partei si dohody nepřeje a že chce za každou cenu vyvolávat u nás neklid, za každou cenu skandalisovat a že jí tedy nejde o prospěch německého lidu v Československu, nýbrž o politické cíle víc než průhledné. Při tom operuje tato strana úžasnými nepravdami, mluví o útisku německého lidu a hanobí nás různými pamflety doma i za hranicemi.

Nejen jménem svým, nýbrž i jménem všech čsl. hraničářů odmítám důrazně a se vší rozhodností tuto nemožnou praksi Henleinovy strany a konstatuji jménem všech našich hraničářů, že německému lidu se v těch územích, kde Češi tvoří menšinu, daří daleko lépe než lidem českým. Čeští hraničáři jsou v t. zv. německém prostředí na každém kroku preterováni, hledí se na ně jako na přivandrovalce, vetřelce a nepříjemné spoluobčany. Zejména trpí ti, kdož jsou závislí svou existencí na německém kapitálu. Jako hraničářský poslanec dostávám celé stovky stížností našich lidí na chování henleinovských Němců. Píší mně: "My si tu připadáme mezi Henleinovci jako zaprodaní, hledí se na nás nevraživě a připadá nám, jako bychom žili v nepřátelské zemi." Tak mluví čeští lidé po zkušenostech, které získali s Henleinovou stranou. To uvádím k ilustraci poměrů, jaké vyvolává v našem pohraničí strana Henleinova.

Naproti tomu jak benevolentněji vycházíme my v českých krajích vstříc německému lidu, německým zaměstnancům. Uvedu o tom klasické doklady.

Manesmannovy rourovny ve Svinově u Mor. Ostravy, v ryze českém kraji, přijímají do svých služeb až na nepatrné výjimky téměř výhradně německé zaměstnance z dalekého širokého zněmčeného území, ačkoliv ve Svinově a na Ostravsku i v celém okolí jsou tisíce nezaměstnaných kvalifikovaných dělníků i úředníků. Z 35 úředníků této továrny je pouze jeden Čech, který však nemá vůbec vlivu; ostatní jsou vesměs Němci, kteří byli členy rozpuštěných německých nacionálních stran a dnes jsou ovšem stoupenci Sudetendeutsche Partei.

V ryze české obci Žimrovicích na Opavsku nám germanisuje továrna Weisshuhnonova. Ta také přibírá do této ryze české obce zaměstnance z celkem vzdáleného zněmčeného území; mezi úřednictvem nemá ani jediného Čecha, a při tom dostává velké, milionové státní dodávky od čsl. tabákové režie. Tato továrna, která je v plném provozu, pracuje na 3 směny a má desetimilionové roční obraty, má za r. 1936 vyměřenu výdělkovou daň v částce 75.40 Kč a státní daň v částce 10 Kč. To je hotový skandál, uvážíme-li, že 62letý kovář Hartel v týchž Žimrovicích, kde je továrna Weisshuhnova, který pracuje s jedním pomocníkem, platí na dani 24.25 Kč, zatím co německá továrna s 350 dělníky platí 10 Kč. (Hlasy: A tohle nevyfotografujete!) O duchu Němců v Žimrovicích svědčí volby z r. 1935, kdy němečtí soc. demokraté tam dostali 2 hlasy, němečtí křesť. sociálové 1 hlas, kdežto všechny ostatní dostala Sudetendeutsche Partei. Weisshuhnova továrna, která byla hnána do exekuce pro státu nezaplacené dávky, má naproti tomu dost prostředků, aby dotovala každoročně částkou 60.000 Kč Arbeiterverein, který vydržuje také německou školu v Českých Žimrovicích.

Uvádím tyto typické případy jako doklady až křiklavé blahovůle naší vůči Němcům, aby bylo jasno, jak jsou nepravdivé pomluvy, šířené o nás Sudetendeutsche Partei.

Ovšem velmi důrazně se domáháme, aby v krajích a okresích nacházejících se v pohraničním pásmu byla státní správa zvláště ostražitá, a aby zejména uplatňovala zákon na obranu státu v plném rozsahu, zejména v těžkém i jiném průmyslu.

Chci též reagovat několika slovy na troufalý projev Konrada Henleina přednesený minulé neděle v Ústí n. L. Mluví-li Konrad Henlein o utvoření uzavřeného německého území, do kterého prý nesmí česká noha vkročit, pak mu docela rozhodně jménem všech českých hraničářů pravíme: v tomto území si nikdy a nikým svou republiku Československou parcelovat nedáme. (Potlesk.) Nikdy a nikým, nikdo a nikdy nebude míti v tomto státě tolik síly a moci, aby mohl československému občanu vykázat nějaké ohraničené území. Svou republiku si zúžovat nedáme a také od hranic ustupovat nebudeme, poněvadž jsme si dobře vědomi, že nejdůležitějšími strategickými čarami na československé mapě jsou hranice Československé republiky.

A také na celém území československého státu od hranianičního kamene na severu až po hraniční kámen na jihu je a zůstane pevné území československé, na němž ani jediný čtverečný metr nebude vyřazen nikdy ze života československého občana.

To mluvím jménem všech hraničářů, všech těch, kteří dnes jako státní a veřejní zaměstnanci, jako dělníci, drobní živnostníci snášejí v pohraničí všecky ty líbeznosti, zejména od Sudetendeutsche Partei, jménem všech, kteří znají činnost této strany zblízka, jménem všech, kteří celým svým životem, srdcem, duší, láskou, každým činem a myšlenkou stojí
neochvějně jako strážná vedeta na prahu republiky Československé, na jejích hranicích, a kteří žádným způsobem se nedají zakřiknout, zterorisovat, ale vytrvají a také postaví hráz nepříteli jak zahraničnímu, tak domácímu. (Potlesk.)