Předložená novela bohužel v četných případech dává sankci vlivu nejvyšších správních úřadů na nejvyšší správní soud a na jeho rozhodování. Musíme to považovati za nepatřičné, neboť jsou-li správní úřady ve všech věcech, o kterých má rozhodovati nejvyšší správní soud, jednou ze stran, měli bychom se vyhnouti tomu, aby právě tuto stranu zákon napřed tak opatřil výsadami, že druhá strana, t. j. poškozený občan nebo jiná osoba, musí napřed pociťovati, že se s ní před tváří soudu zachází jako s něčím dokonce podřadným. Ve správním řízení jest to snad odůvodněné, že strana má mnohem slabší postavení než úřad, ale když již základní zákon zavádí takový soud, měli bychom se zde vyhýbati všemu zdání nadřízenosti jedné strany, kterou jest správní úřad.

Ale četné nové změny již výše uvedené a další ukazují, že při sdělávání této novely šlo právě o odlišení těch správních úřadů a o udělení jim předem silnějšího, vlivnějšího stanoviska.

Dovoluji si ukázati na ty další body.

1. V §u 11, písm. d) jest přiznáno vládě právo na návrh všech členů nejvyššího správního soudu vydávati nařízení o věcech, o kterých mohou rozhodovati senáty skládající se z předsedy a dvou členů nejvyššího správního soudu. Nehledě již k tomu, že to jest zplnomocnění vlády k vyřizování věcí a k rozhodování o věcech, které příslušejí Národnímu shromáždění, musíme ukázati na to, že tímto ustanovením zase vláda čili státní úřad může získati velký vliv na to, jak se s věcmi před soudem bude vůbec zacházeti.

2. Nestejný význam stran před nejvyšším správním soudem je zdůrazněn rovněž v odstavci 4 § 13, kde první president nejvyššího správního soudu na odůvodněný návrh ministerstva, podaný se schválením vlády, jest povinen předložiti rozšířenému senátu právní otázku, o které již jednou nalézaje právo projevil určitý názor, to znamená, že, když se ministerstvu nebude líbiti nějaké rozhodnutí nejvyššího správního soudu, může žádati, aby se sešel rozšířený senát a rozhodl ještě jednou.

3. Ale nedosti na tom: podle odst. 6 téhož paragrafu ministerstvo se schválením vlády může opětovně žádati rozhodnutí rozšířeného senátu o věci, ve které již jednou rozhodl, dokonce v rozšířeném senátě, nelíbí-li se toto předcházející rozhodnutí ministerstvu. Tak může ministerstvo nebo správní úřad tak dlouho požadovati, aby nejvyšší správní soud uvažoval o věci, až věc bude rozhodnuta tak, jak si toho přejí správní úřady. Nebylo by to nic neslušného, kdyby totéž právo příslušelo i druhé straně, t. j. osobám, jež správní úřady poškodily. Ale zde tyto osoby nejen nemají takového práva. ale naopak napřed jsou vyloučeny od jakéhokoli vlivu na přelíčení před nejvyšším správním soudem, když věc byla již jednou rozhodnuta.

4. Nestejné zacházení se stranami jest vysloveno také v §u 26 podle novely, kde se mluví o nahlížení do spisů a kde, ačkoliv nějaký spis by mohl býti důvodem k poškození strany, může býti před ní utajen, když žalovaný úřad označí tuto listinu nebo tento spis za tajný.

5. Nestejné zacházení se stranami vyplývá dále ze změněného §u 40, že stěžovatel může býti odsouzen k zaplacení útrat protivníkovi v každém případě, kdy jeho stížnost byla zamítnuta nebo odmítnuta, kdežto žalovaný správní úřad může býti jen výjimečně odsouzen k zaplacení nákladů stěžovateli v tom případě, že úřad nedbal vyhlášeného již ve státním věstníku rozhodnutí nejvyššího správního soudu, tudíž v případě, kdy se na návrh žalovaného správního úřadu konalo veřejné ústní líčení a soud vyhověl stížnosti, a konečně v případech, kdy již opětovné řízení správního úřadu bylo nejvyšším správním soudem uznáno za nezákonné, nebo když se správní úřad neřídil výslovně označeným názorem nejvyššího správního soudu.

6. Rovněž jinak se zachází se stranou než se správním úřadem v §u 41, pokud jde o pořádkové pokuty za svévolné naříkání rozhodnutí a opatření správních úřadů. Ukládají-li se pořádkové pokuty tomu, jenž svévolně podává stížnost, měly by se stejné pokuty ukládati také tomu úředníkovi nebo úřadu, který činí opatření často odporující jasnému znění práva.

7. Nepříslušná jsou také ustanovení týkající se kolkových poplatků za rozličná podání a jiné spisy předkládané nejvyššímu správnímu soudu. Zde bychom se měli držeti zásady, že ochrana proti správním úřadům je zaručena ústavou a že přístup k nejvyššímu správnímu soudu pokud možno se má usnadniti a nikoliv ztěžovati vysokými kolkovými poplatky. A zavádějí-li se nějaké poplatky, měly by tyto poplatky býti vráceny právě tehdy, když soud vyhoví stížnosti, neboť. tehdy jest dokázáno, že řízení u nejvyššího správního soudu nezavinila strana, nýbrž že je zavinil správní úřad.

Ve změněném §u 40, v odstavcích 2, 3 a 4 se mluví o tom, že úřad může býti zavázán k zaplacení nákladů. Považuji tuto formulaci za nepatřičnou a nepřesnou a ukazuji na to, že úřad jest pouze orgánem, který nemá vlastního majetku, a proto ačkoliv by taková rozhodnutí mohla býti někdy vydána, mohlo by býti exekuční vymožení přiznané částky ztíženo.

Pro tyto zásadní vady předložené osnovy musíme ji považovati za odporující duchu ústavy a za krok zpět ve stavu, který podle dosavadních předpisů o správním soudnictví existuje. Z těchto důvodů nebudu pro tuto osnovu zákona hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní den posl. dr Jilly, Axmann, Hirte, inž. Schreiber, Němec (SdP), Klieber, F. Nitsch, inž. Karmasin, Illing, Hollube, Wollner, inž. Peschka, Ivák; na dnešní a zítřejší den posl. Zupka, Schenk, Kliment, Borkaňuk.

nemocí posl. Fuščič, Nepomucký.

Místopředseda Košek sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 8. dubna t. r. o 11. hod. dopol. s

1 až 5. Nevyřízené odst. 1 až 5 pořadu 89. schůze.

Schůze skončena o 1 hod. 10 min. odpol.