Čtvrtek 8. dubna 1937

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Košek, Langr, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Vávra, de Witte.

210 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Černý, Zajiček.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 11 hod. 25 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda: na dnešní den posl. R. Böhmovi, Remešovi, dr Kuglovi, R. Chalupovi; na dnešní a zítřejší den posl. Kunzovi, Fuščičovi a Schenkovi.

Omluvil se

nemocí posl. Stašek.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Rechcígl.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. Berana na dny 31. března a 1. dubna t. r.

Změny ve výborech.

Do výboru branného vyslal: klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" dne 2. dubna 1937 posl. dr Jillyho za posl. dr Eichholze, dne 6. dubna 1937 posl. dr Eichholze za posl. dr Peterse; klub poslanců čsl. strany nár. socialistické posl. F. Richtra za posl. dr Patejdla.

Do výboru ústavně-právního vyslal: klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. dr Kellnera za posl. Kundta; klub poslanců strany nár. socialistické posl. F. Richtra za posl. dr Klapku.

Došlé vládní nařízení.

Předseda vlády zaslal přípisem ze dne 26. března 1937, č. j. 7916/1937 m. r., vládní nařízení ze dne 19. března 1937, č. 42 Sb. z. a n., o přechodné úpravě státního příplatku k podpoře nezaměstnaných - přikázáno výborům soc.-politickému a rozpočtovému.

Došlé dotazy:

posl. dr Pružinského min. priemyslu, obchodu a živností v záležitosti Jozefa Garžíka, mlynára z Palúdzky, okr. Lipt. Sv. Mikuláš (č. D 316-IV);

posl. dr Neumana:

min. soc. péče ve věci naléhavé unifikace zákonů, provádějících péči o mládež (č. D 317-IV),

min. veř. prací ve věci nutného vybudování zděného mostu u Mýšence na státní silnici Písek-Vodňany (č. D 319-IV);

posl. Polívku min. ver. prác a min. nár. obrany vo veci štátnych letíšť na Slovensku (č. D 318-IV).

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Návrhy tisky 854 až 856 - přikázány výboru iniciativnímu.

Interpelace tisk 853 (I až XX).

Zápisy o 85. a 86. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Těsnopisecké zprávy o 86. a 87. schůzi posl. sněmovny.

Výboru imunitnímu

přikázal předseda žádost kraj. soudu trest. v Praze ze dne 31. března 1937, č. Nt XIX 10/37, za souhlas s trest. stíháním posl. Rodovského pro přečin podle §§ 1 až 3 zákona č. 108/33 Sb. z. a n. (č. J 228-IV).

Odvolány byly imunitní žádosti:

Okr. soudu v Mar. Lázních přípisem ze dne 2. dubna 1937, č. Nt 311/36, žádost ze dne 25. listopadu 1936, č. Nt 311/36, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Köllnera pro podezření účasti na zločinu podle §u 78 tr. z. (č. J 197- IV, pres. sdělení 66. schůze).

Následkem amnestie presidenta republiky ze dne 6. března 1937 imunitní žádosti za souhlas s trest. stíháním:

posl. Wollnera č. J 221-IV, pres. sdělení 85. schůze,

posl. Knöchla č. J 209-IV, pres. sděl. 78. schůze.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 749) o nejvyšším správním soudě (tisk 837).

Zpravodajem jest p. posl. dr Meissner.

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté v 88. schůzi dne 31. března t. r.

Lhůta řečnická jest 60 minut.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" p. posl. dr Holota; na straně "pro" pp. posl. dr Mareš, Líška, dr Peters, dr Dufek, dr Luschka, dr Goldstein.

Dávám slovo p. posl. dr Marešovi.

Posl. dr Mareš: Slavná sněmovno!

Každý stát si činí nárok na to, aby byl považován za stát s právním charakterem, a proto si zřizuje řadu institucí, které mají býti jakousi zárukou, že správní úkony nebudou v kolisi se zněním zákona. Je to jednak instituce, která činí odpovědným ministra za výkon jeho služby, je to odpovědnost po stránce účetní a finanční, nejvyšší kontrolní úřad, je to řada ustanovení ústavní listiny a je to konec konců také osnova, která je dnes na stole slavné sněmovny, jež novelisuje ustanovení o nejvyšším správním soudu.

Zdá se, že již patří jaksi ke slabinám demokracie, že si uvědomuje význam těchto ochranných opatření teprve tehdy, až o ně přijde. Teprve pak pociťuje jejich nedostatek, jako je to pociťováno dnes ve státech, kde. jak zde bylo již řečeno. ochrana subjektivních práv vzala za své, byla zničena, a není této kontroly výkonu veřejné správy.

Proto vítáme tuto osnovu již jako příspěvek k zesílení této ochrany. A nutno s povděkem kvitovati vysokou úroveň debaty, která o této osnově je zde ve slavné sněmovně vedena; v debatě ukázaly všechny strany, že mají kladný poměr k této konstruktivní osnově, a zúčastnily se práce na tomto díle, která je skvělým dílem původních navrhovatelů osnovy, ústavně-právního výboru a též zpravodajství našeho zpravodaje dr Meissnera.

V debatě byly již předneseny různé námitky proti jednotlivým ustanovením původní osnovy a proto nemusím na tyto námitky reagovati znovu, spokojuje se snad s jedinou námitkou, která ovšem vyřešena býti nemohla, ačkoliv většina ostatních námitek v ústavně-právním výboru, resp. v jeho subkomitétu již doznaly uznání a různé námitky byly také uspokojivě vyřešeny.

Je to především námitka, že jde opět o provisorium, že nejde o definitivní úpravu a že budeme míti zas jednou co činiti s novou novelisací, snad generální úpravou celé této otázky. Toto bude třeba už proto, že sám pan president dr. Hácha přiznává v důvodové zprávě, že § 88 úst. listiny umožňuje, aby rozsah této instituce byl rozšířen, aby tam byla dána ona náplň, kterou měl zákonodárce na mysli, když původní osnova v r. 1876 se stala skutkem.

Vítáme tuto osnovu - a to pravím už předem a opakuji, co jsem už řekl v ústavně-právním výboru - proto, že přichází ve velmi vhodné době, v době, kdy ústy p. předsedy vlády bylo proklamováno další úsilí o zintensivnění vzájemného poměru národností v tomto státě, vítáme tuto osnovu jako příspěvek k zesílení obrany menšinových práv a tím také k zesílení administrativy a vnitřní síly a konstrukce tohoto státu. Je to kladný přínos, který má svou velikou cenu v této době, kdy je tato zásada proklamována s nejvyšších míst i z úst správců různých resortů.

Se strany těch. jimž toto konstruktivní úsilí vlády a správců různých ministerstev není po chuti z důvodů jakési zahraniční podjaté koncepce, byly velmi často vysloveny námitky, že jakákoliv úprava poměru národností v tomto státě, pokud není spojena se základní změnou ústavní listiny, nepovede k cíli, že cestou administrativy se tyto problémy řešiti nedají. Proto bude třeba. aby především ti, kdož tyto pochyby vyslovují, řekli, proč tyto pochyby mají, ale bude také třeba, aby ti, kdož toto úsilí sledují, ukázali, že cestou administrativy lze mnoho v tomto směru zlepšiti a napraviti.

Proto je nutno tuto osnovu uvítati jako kladný přínos k dílu, které začalo již před 10 lety. Nejvyšší správní soud, odtížen, bude-li mu ulehčeno v různých směrech, bude se zajisté moci věnovati ještě s větší svědomitostí všem problémům a všem nedopatřením administrativy tam, kde jsou dotčena práva ústavou menšinám plně zaručená. Zejména tam, kde z důvodů nepochopitelné krátkozrakosti, ba neváhám říci z důvodů jisté sabotáže, toto úsilí by mohlo býti marné, z důvodů nějaké líbivé agitace, z důvodů radosti, že se dílo nedaří, všude tam právě nejvyšší správní soud bude moci zasáhnouti jako podpůrčí síla, jako podpůrce celé vlády s předsedou vlády v čele. Takové akty, o kterých na příklad - je-li to pravda - píše v posledních dnech časopis "Zeit", cituje jméno a číslo strážníka, který odpírá na Václavském náměstí cizinci v německém jazyku se tázajícímu odpověď s poznámkou, že v Praze není třeba, aby se někdo ptal německy - bych považoval za sabotáž, je-li to pravda, a bylo by třeba, aby číslo toho strážníka bylo vyšetřeno a aby byl učiněn krok k nápravě, poněvadž to by byl skutečně odstrašující příklad. jak si administrativa počínati nemá, stejně jako sabotuje toto úsilí onen redaktor "Zeitu", který ve svém časopise přináší zprávu, že od toho neb onoho úřadu v Děčíně byl odstraněn poslední německý úředník, a v tiskové opravě pak musí přiznati, že jich tam zbylo ještě 11, v tiskových opravách pak musí tyto nepravdy napraviti. To je příklad, jak se věci dělati nemají a jak se dílo dorozumívací s tak vysokých míst propagované těžko daří. Musíme si uvědomiti, že v různých těchto menšinových oblastech, že v celém státě právě v těchto úsecích je tolik chuti k práci, že je tam tolik činorodých sil, pro které je třeba jenom najít formuli. která by je doved a soustřediti ku společné práci, a utvořiti onen nový typ jakési československé mentality, která by teprve dala německé národnosti v tomto státě ono vědomí o zvláštním poslání německého národa v tomto státě, které už kdysi našlo ozvěnu v dřívějších letech, dávno před sty a sty lety v historii tohoto státu. Netřeba se obávati a promiňte, jestliže s touto osnovou spojuji těch pár poznámek z přesvědčení jdoucích. Je třeba odvahy pokračovati v tomto díle. aby se neminulo cíle. Nejde o dílo jedné generace, jde o dílo. budované na věky. A zlepšením hospodářských poměrů v tomto státě i tyto cesty vzájemného dorozumění budou pak snadnější a zejména různé předválečné předsudky, různé zbytky předválečné mentality zmizí.

S tím ovšem třeba zdůrazniti snahu. o které mluvil zde pan posl. dr Klapka - a já nechci v podrobnostech to opakovati - o zlepšení a reformu veřejné správy. Je to zejména v době, kdy administrativa stále více a více úseků veřejného života vztahuje na sebe, kdy stále účinněji a účinněji zasahuje do různých oblastí, kdysi původní administrativě naprosto cizích. Je to snaha, která byla už přepracována v různých anketách. Ale musíme si právem stěžovati na tempo, se kterým se tato snaha o reformu provádí. Osnova o reformě veřejné správy dosud odpočívá na stolcích různých referentů. Je třeba, aby v tomto směru bylo zahájeno poněkud čilejší tempo. Nemáme dosud provedenu řadu předpisů zákona čís. 125 z r. 1927 o správním soudnictví, o působnosti zemského a okresního zastupitelstva ve věcech správních atd. Zlepšeme veřejnou správu, zmodernisujme ji, dejme jí trošku pružnější útvar a povzneseme tím také hospodářský život a odstraníme mnoho stížností, kterých je dnes tak záškodnicky zneužíváno třebas i na foru zahraničním. Tím také nejvyššímu správnímu soudu nejlépe odpomůžeme a odtížíme jej.

To ovšem vyžaduje, aby bylo dbáno také toho, co zde kdysi řekl pan předseda vlády novinářům o mravní kvalifikaci úřednictva, o jeho schopnosti po stránce nejenom vzdělanostní a formální, po stránce právních vědomostí, nýbrž také po stránce pevné páteře, charakteru a vůbec po stránce mravní. Na úřednících nebude možno požadovati, jak opakuji, jenom vzdělanost odbornou; bude třeba, aby doznali také jistého postřehu v různých směrech našeho hospodářského života, dnes tak nesmírně komplikovaného. Kdyby si každý úředník uvědomil, kolik života je obsaženo ve spise, který leží na jeho stole, kolik stížností a bolestí způsobuje jakýkoliv odklad, jakýkoli průtah ve vyřizování spisu, kdyby si uvědomil, kolik slz by mohlo rychlé vyřízení setříti, pak by se do našeho administrativního života dostal poněkud rychlejší oběh krve, a život by byl v úřadech a mezi poplatnictvem a občanstvem radostnější.

Pan kol. dr Klapka zde citoval § 5 jedn. řádu pro okresní hejtmany, zemské presidenty atd. a vyzdvihoval zejména ona krásná slova o pečlivé přípravě úředních výkonů, nestrannosti, taktním vystupováním úřednictva ve věcech politických. Praví se tam, že by bylo třeba vyvěsiti tyto zásady na stěnách a zdech všech kanceláří úředních, a snad možno dodati: i v kancelářích všech politických stran a redakcích našeho tisku, aby si všude uvědomili, co československý stát od československého úředníka požadovati může, ale také co podle zákona a podle lidskosti požadovati smí.

Máme zde v tomto směru ještě řadu nedostatků. Nemáme vyřešenu kompetenci ministerstev a nemáme ustanovení, do které doby vlastně nutno úřední spisy a podání stran vyříditi. I pro administrativu - a je zajímavo, že v jiných oborech jsme odvahu k podobným institucím měli - by bylo třeba zavésti jakési instituce administrativních inspektorů, kteří by nedozírali na nic jiného než na včasné a rychlé vyřizování spisů.

Trpíme nadprodukcí formulářů a foalismem v úřadech. Slyšíme-li, že jenom finanční úřady mají 6.000 formulářů a že starosta sebemenší obce je zavalen až tisícem formulářů a jejich vyplňováním, slyšíme-li o nesnázích, které mají úředníci se statistikami, pak si musíme uvědomiti, jaké nebezpečí v naší administrativě je.

Je potřebí vážně uvažovati o reformě těchto nedostatků a po případě ještě vážněji než o instituci obecních nebo vládních tajemníků, kterých podle mého názoru již není potřebí vzhledem k tomu, že vláda má dnes již možnost přenesenou působnost obce přenésti znovu na sebe a usměrniti podle svých potřeb. Reformou administrativy by přestal zápas o počet bodů, strach o přeložení z Prahy na venkovská místa, strach z předčasného pensionování, z restrikce personálu atd.

Ovšem dvě okolnosti by byly mnohem způsobilejší odpomoci přetížení nejvyššího správního soudu. Je to především provedení zákona o župním správním soudnictví z r. 1920, č. 158 Sb. z. a n., a zákona upravujícího ručení státu za škodu způsobenou nezákonným výkonem veřejné moci. Je potřebí se tázati, kde odpočívá a proč není odvahy k vydání zákona, který by stát činil odpovědným za všechny škody, které jeho úředníci poplatníkům způsobují?

Původní vládní návrh hledal odpomoc tím, že jednak chtěl vyloučiti t. zv. bagatelní věci, jednak zdražiti procesní postup zvýšením kolků atd.

Vyskytl se také návrh, aby byl rozmnožen počet soudců u nejvyššího správního soudu. Proti tomu byly však vedle finančních důvodů také námitky a obavy, že by se tím ztížila jednotnost judikatury, že by se komplikovala a přetížení soudců by se neodpomohlo.

Mluvíme-li o nedostatku soudců a o krisi u nejvyššího správního soudu, nebude od místa, jestliže se zmíním několika slovy o problému, který není jenom problémem nejvyššího správního soudu, nýbrž který je problémem soudnictví vůbec, nevyjímaje nejvyšší soud v Brně. Že krise soudcovská jest, o tom nemůže býti sporu, a tento fakt byl přiznán také správcem ministerstva spravedlnosti. Tento krisový stav v soudnictví vyvolal diskusi vedenou různými směry. Dostala se také na kolej otázka, zda je vůbec v našem státě bezvadně zabezpečena neodvislost soudců. Je příznačné, že do této diskuse byl nucen zasáhnouti i správce ministerstva spravedlnosti projevem v rozhlasu, aby orbi et urbi proklamoval, že v československém státě neodvislost soudcovská je praksí i ústavou plně zabezpečena. Při tom je potřebí položiti otázku, zdali byla opravdu někým ohrožena, a jaké jsou doklady pro tuto ohroženost našeho soudnictví? Pravil jsem, že soudcovská krise tu je potud, že nebyla splněna řada příslibů soudcům daných, na př. slib o vydání soudcovské pragmatiky, ačkoli tato byla ústavní listinou slíbena. Není pochyby, že dosud vydané platové zákony s nivelisační snahou soudcovskou práci nedoceňují. Je pravda, že jsou soudci přetíženi a že nové komplikované hospodářské poměry jim ukládají nové a nové úkoly. Nevyjde ze sněmovny zákon, ať je vydán v kterémkoli směru, který by soudci neukládal nových povinností a nových úkolů, povinnosti vzrostly po stránce kvantitativní i kvalitativní nejvyšší měrou. Agenda soudů proti době předválečné nesmírně stoupla. Není potřebí dokazovati to ciframi, zbytečně bych slavnou sněmovnu statistikami unavoval.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP