Môžem ubezpečiť pánov, že tie tisícové masy Maďarov neprijdú do Komárna v dôsledku teroru strany agrárnej, ale preto, aby tam holdovali veľkému geniovi veľkého maďarského romanopisca a aby osvedčili hodnoverne svoje zralé politické presvedčenie, že s potešením vidia hold predsedu vlády republiky Československej u nôh duchovného velikána maďarského.

Dovoľte mi, aby som sa opýtal pánov, pánov maďarských opozičných strán, ktorí s takou energiou bušili do tohoto zájazdu pána predsedu vlády: aké zlo bude mať v zápätí to, jestliže sa pán predseda vlády na žiadosť maďarských aktivistov rozhodol, že pojde do Komárna? Nuže či by sa nemali všetci tešiť, že tam odznie maďarská reč, že sa naskytne príležitosť, aby sa pán predseda vlády vyjadril o otázkach, ktoré nás všetkých zaujímajú? Mali by sa tešiť, keby takto smýšľali a keby mali na srdci osud tunajších Maďarov; keďže však jich ciele sú protichôdne a keďže do Prahy chcú sa dostať cez Ženévu so zastávkou v Budapešti - nechápajú, ako môže viesť cesta k srdciam Maďarov cez Komárno.

Avšak pochopia to i oni, i dnes ešte zavádzané masy v okamihu, keď vláda zaháji prevádzanie dohôd zjednaných s maďarskými aktivistami. Ja verím, že sa to už nebude dlho opozdievať a že i národ český a slovenský bude mať príležitosť slávnostne osvedčiť svoje vznešené smýšľanie, až prijde na to, aby podporované boly menšinovo-politické námety Beneša, Hodžu a Dérera.

Dotiaľ však nech len prijde pán predseda vlády do Komárna; očakáva ho tam viera a láska úprimných srdcí maďarského ľudu (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Révay. Dávám mu slovo.

Posl. Révay (malorusky): Slavná sněmovno!

Zpráva kulturního výboru k tomuto návrhu zákona celkem správně zdůrazňuje, že založení vysoké školy technické v Košicích má ohromný význam pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Toto zdůraznění lze jen vítati, poněvadž výstavba technického ústředí, která dosud chyběla, jest vítána nejen z důvodů národnostních, nýbrž i z důvodů intensivního vyšetření a vykořistění přírodního bohatství jak východního Slovenska, tak i Podkarpatské Rusi.

Založení techniky v Košicích má tedy po této stránce napraviti všechny dosavadní nedostatky. Ačkoliv tyto nedostatky jsou velmi značné, zvláště když jde o technický dorost, přece bude lze za nějakých 5-10 let dosáhnouti vytčeného cíle.

Vláda se rozhodla, že technika bude zřízena v Košicích. Tak dostanou Slováci druhou vysokou školu. Podkarpatská Rus nemá dosud vysoké školy, ačkoliv dlužno zdůrazniti, že kulturní vývoj země, vývoj hospodářský, blahobyt obyvatelstva a jeho spokojenost brzdí nejen nezámožnost obyvatelstva, nýbrž i velká vzdálenost kulturních středisek s vysokými školami.

Požadavek, aby na Podkarpatské Rusi byla zřízena vysoká škola, je velmi dávný. Možno se jen zmíniti, že zástupci podkarpatských Rusínů již roku 1848 na slovanském sjezdu v Praze zdůrazňovali potřebu university pro podkarpatské Rusíny. Po převratě nebylo snad ani jediného roku, aby rozličné lidové nebo kulturní sjezdy na Podkarpatí nezdůrazňovaly potřebu zřízení university, a poslední dobou byl v Užhorodě založen universitní výbor k tomuto účelu, a proto lze nazvati jen divným, že v důvodové zprávě návrhu zákona se stalo jisté nedopatření, že totiž autor zdůrazňuje pouze rozhodnutí valné hromady spolku Duchnoviče z r. 1936, ačkoliv měl věděti, že všechny národní organisace od r. 1920 se dožadují zřízení vysoké školy na Podkarpatí a potom tento požadavek formulovaly tak, aby pro nás byla na Podkarpatskou Rus přeložena ukrajinská universita z Prahy a hospodářská akademie z Poděbrad.

Slovensko tedy dostalo druhou vysokou školu v Košicích. Nás, občany z Podkarpatí, to nebolí. Nezávidíme sousední bratrské zemi druhou vysokou školu, naopak jsme rádi, že vysoká technická škola bude blízko nás. Jsme tomu rádi nejen proto, že Košice nejsou daleko od Užhorodu, a že na východním Slovensku je skoro 150.000 ukrajinského obyvatelstva, nýbrž i proto, že v zákoně je přímo řečeno, že vysoká technická škola v Košicích má uspokojovati také kulturní potřeby našeho Podkarpatí.

Důvodová zpráva k návrhu zákona právem poukazuje na velké úkoly, které bude lze zdolati jen tehdy, až Podkarpatská Rus bude míti dosti vyškoleného technického personálu. Musíme však vysloviti do jisté míry i nespokojenost, že v navrhované osnově se přiměřeně nepřihlíželo k jazykové odlišnosti ukrajinského obyvatelstva na Podkarpatí. Ale domnívám se, že by se při dobré vůli našla možnost tuto chybu napraviti. Doporučuji, aby v druhé etapě výstavby košické techniky byly, jak je uvedeno v důvodové zprávě, umístěny jisté její části v Užhorodě. Užhorod je vzdálen od Košic jen 100 km a neškodilo by, kdyby tato druhá etapa byla uskutečněna v Užhorodě.

Aby se vyhovělo našim požadavkům, vyplývajícím z jazykové odlišnosti, bylo by potřebí. aby některé stolice této techniky byly od počátku organisovány s ukrajinskou vyučovací řečí. Ale aby vysoká škola technická v Košicích uspokojila potřeby ukrajinského a jiného obyvatelstva na Podkarpatí, je především zapotřebí, aby byly vytvořeny určité předpoklady, bez nichž by vše zůstalo teorií. Takovým předpokladem jest: 1. umožniti našim studentům studia v Košicích podporami a stipendiemi; 2. poněvadž na Podkarpatí není ani jediná reálka, jest ožehavou potřebou, aby vláda založila u nás aspoň jednu reálku; 3. za další předpoklad dlužno označiti rozumnou a kulturní školskou politiku, která by nedráždila našeho obyvatelstva.

K osnově zákona je připojena příslušná resoluce. Jak se má splniti první předpoklad? Pouze stipendiemi. Ale dlužno poznamenati, že v této resoluci se zapomnělo na Podkarpatí jistě jen nedopatřením. Tuto resoluci nutno rozšířiti tak, aby se dala použíti i pro potřeby našeho studentstva. Bylo by nespravedlivé, kdyby se školské úřady staraly pouze o sociální potřeby studentů z Čech a ze Slovenska a zapomínaly na studenty z Podkarpatí. Proto jsem podal návrh, jejž podepsali i poslanci z jiných stran, aby resoluce předložená sněmovně byla změněna v tom směru, že studenti z Podkarpatí budou užívati ve stejné míře výhod sociální péče jako jiní studenti.

Při této příležitosti chci poukázati na skutečný stav podkarpatských studentů, který zvláště na vysokých školách je neutěšený. Nejlépe ať promluví čísla. Vezmu jako příklad Prahu, neboť v Praze je nejvíce studentů z Podkarpatské Rusi. Číslice jsou odstrašující: V r. 1932 studovalo na pražských vysokých školách 341 studentů, v r. 1933 jen 320 studentů, v r. 1934 308, v r. 1935 283 studentů a v r. 1936 jen 264 studentů. Proto je nezbytně důležité, aby odpovědní činitelé se pozastavili nad takovým poklesem vysokoškolské mládeže z Podkarpatské Rusi a hleděli tento pokles zastaviti. Naopak nutno všemožně přispěti, aby počet studentů z Podkarpatské Rusi zase vzrostl. Tento úpadek se týká nejvíce studentů slovanských, studentů ukrajinské národnosti, neboť ukrajinské obyvatelstvo nemůže posílati své děti na drahá universitní studia do Prahy. Škoda, že zpráva k zákonu nevypočítává zvlášť vysokoškolské studenty z Podkarpatské Rusi v Praze, potom bychom měli přesný obraz této smutné věci.

Zmínil jsem se, že stav na technice je pro nás mnohem horší než na jiných vysokých školách, což dokazují také čísla. V Brně studují na technice 2 podkarpatští studenti, v Praze studují: stavební inženýrství úhrnem 3 studenti, architekturu studují 3 studenti, strojní a elektrotechnické inženýrství studuje 1 student, zemědělské inženýrství studují 4 studenti, lesní inženýrství 2 studenti, zeměměřičství 2 studenti. Úhrnem má tedy Podkarpatská Rus na vysokých školách technických jen 15 studentů, ale z tohoto počtu je jen 5 nebo 6 studentů národnosti slovanské, totiž ukrajinské. Příčinou tohoto nízkého počtu vysokoškolské mládeže jsou těžké majetkové poměry většiny podkarpatského obyvatelstva. Z toho vidíte, že národ, který má na Podkarpatí a na východním Slovensku přes 700.000 osob, nemá skoro vůbec technického dorostu, neboť je mnoho odborů, kde vůbec nejsou podkarpatští studenti.

Mnohem šťastnější jsou naši slovenští bratři. Slovensko, které má přes 3 1/2 milionu obyvatelstva, má jen na vysokých školách technických 558 studentů a z toho je 384 studentů slovenské národnosti. Srovnáme-li to s námi, uvidíme, že na 700.000 podkarpatoruských obyvatelů připadá pouze 5 studentů na vysokých školách technických. Tento počet je nejen naprosto nedostatečný, nýbrž i zarmucující a já vyslovuji naději, že bude-li tato osnova zákona přijata, poměry se po této stránce zlepší. Musí se to změniti.

Naši studenti nebyli dosud dostatečně podporováni stipendiemi. V poslední době se ukazuje naděje na zlepšení, neboť vláda, jak nám slíbil pan předseda vlády dr Hodža, se rozhodla koupiti v Praze dům pro podkarpatské studenty, ve kterém najde útulek 120-150 studentů. Studentský dům, který bude určen k umístění podkarpatských studentů, může však splniti své úkoly jen částečně, a koupě tohoto domu nestačí, neposkytne-li se další záměrná podpora. Doufám, že se vláda dá přesvědčiti, že proto, že nemáme vlastní vysoké školy, patří nám jistého druhu náhrada a proto žádáme, aby pro Podkarpatskou Rus bylo určeno aspoň 250-300 stipendií, abychom nejen mohli zadržeti pokles počtu studentů, na který jsem ukázal, nýbrž naopak přispěti ke značnému vzrůstu. Koupě domu pro podkarpatské studenty je dobrá a rozumná kulturní investice, která se bude dobře vypláceti a výchovou universitního dorostu přinese jistý prospěch i státu.

Ukázal jsem na dosavadní nedostatky proto, aby se neopakovaly na vysoké škole technické v Košicích. Bylo by to zlé, kdyby odpovědní činitelé nevyvodili důsledky z dosavadních poměrů a nezřídili stipendia pro studenty v Košicích a tak neumožnili naší mládeži studia na technice. Bude se musiti určiti ze zmíněných 300 stipendií na vysoké technické škole aspoň 50 pro studenty z Podkarpatské Rusi, neboť většina jejího obyvatelstva je nezámožná a není s to, aby posílala své syny na vysoké školy. To by byl první předpoklad, aby obyvatelstvo z Podkarpatské Rusi mohlo posílati svou mládež na vysokou školu v Košicích a aby tato technika měla význam i pro Podkarpatskou Rus.

Druhým předpokladem toho, aby Podkarpatí získalo svůj vysokoškolský dorost, bylo by založení reálné školy v Podkarpatí. O založení takové reálné školy na Podkarpatské Rusi je velký zájem. Veliký Bočkov, Rachov, Sevluš již několik let se domáhají založení takových škol. Počet středních škol na Podkarpatí naprosto nepostačuje, neboť na 550.000 ukrajinského obyvatelstva připadají úhrnem 4 gymnasia. Tedy požadavek, aby byly zřízeny další střední školy, je úplně odůvodněný.

Huculština sama již po delší dobu se dožaduje střední školy a občané Velikého Bočkova dali překrásný příklad, jak se mohou občané sami nadchnouti nějakou ideou, a prokázali ne ledajakou obětavost, neboť sebrali na zařízení střední školy 100.000 Kč z vlastních příspěvků. Vidíme-li zde tedy tak velikou obětavost našeho vesnického obyvatelstva, můžeme doufati, že naše vláda splní tento požadavek a že Huculština dostane svou střední školu, tím spíše, že vysoká technická škola v Košicích bude vyžadovati, aby na Podkarpatí byla zřízena aspoň jedna reálka.

Založení střední školy na Huculštině žádáme také proto, aby připravila dorost pro vysokou školu v Košicích. Není mojí věcí určovati, kde by měla tato škola býti, zda-li v Rachově nebo ve Velikém Bočkově. Zde může rozhodnouti to, která obec prokáže více obětavosti, více porozumění a energie při dožadování, aby tam byla založena střední škola.

Třetím předpokladem toho, abychom mohli míti dostatek vysokoškolské mládeže, jest, jak jsem již řekl, rozumná a kulturní školská politika na Podkarpatské Rusi. V této věci bylo dosud mnoho nedostatků a křivd, které se bohužel ještě zvýšily tím, že ministerstvo školství a nár. osvěty aprobovalo pro podkarpatské školy t. zv. ruské učebnice. Nebudu obšírně mluviti o této věci, abych nepředbíhal stanovisku, které zaujme kulturní výbor, který nestranně tuto věc uváží. To jsou stručně předpoklady toho, aby naše mládež byla dostatečně zastoupena na vysokých školách, aby naše obyvatelstvo mělo svou vysokoškolskou mládež, o kterou by se mohlo opříti a která by se mohla státi vůdcem v našem budoucím životě.

V úvodu své řeči jsem řekl, že Slovensko dostává druhou vysokou školu, a ke konci musím říci, že na řadě je Podkarpatská Rus. V naší republice se táhnou vysoké školy od západu republiky až do Košic. Doufám, že příští vysoká škola bude zřízena na Podkarpatí v Užhorodě. Věřím, že se to stane. Věřím, že požadavky našeho obyvatelstva po stránce kulturní a politické budou splněny v nedaleké budoucnosti.

Navrhovaný zákon rozšířil síť vysokých škol až do Košic. Příštím místem má býti Užhorod. Zástupci Podkarpatí podporovali návrh, aby technika byla v Košicích. Očekáváme, že naši přátelé budou podporovati návrh, aby universita byla také v Užhorodě. Z tohoto důvodu vítám předloženou osnovu zákona a budu pro ni hlasovati. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaných návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

1. Pozměňovací návrhy posl. Siváka:

§ 1 nech znie:

"1. V Košiciach sa sriaďuje slovenská vysoká škola technická dr Milana R. Štefánika.

2. Vyučovacím a úradným jazykom tejto vysokej školy je jazyk slovenský."

§ 3 nech znie:

"Ako prvé sriaďujú sa počiatkom študijného roku 1938/39 študijné odbory:

1. inženierskeho staviteľstva s oddeleniami

a) konštruktívneho a dopravného,

b) vodohospodárskeho a kultúrneho,

2. zememeričského inženierstva.

3. Sriadiť odbory:

a) chemicko-technologický (na spracovanie dreva),

b) lesnícky,

c) hospodársky (zemedelský) ponecháva sa vláde, aby odbory tieto sriadila, akonáhle budú k tomu podmienky pripravené."

2. Pozměňovací návrh posl. Širokého a dr Clementisa:

Nadpis zákona nechť zní:

o zřízení vysoké školy technické v Bratislavě.

V §u 1 nechť odst. 1 zní:

" (1) V Bratislavě se zřizuje státní vysoká škola technická."

§ 3 nechť zní:

Jako první zřizují se počátkem studijního roku 1938/39 studijní oddělení:

1. inženýrského stavitelství konstruktivního a dopravního,

2. inženýrského stavitelství vodohospodářského a kulturního,

3. zeměměřičského inženýrství,

4. chemicko-technologického inženýrství,

5. zemědělsko-lesního inženýrství.".