Dlužno provésti dalekosáhlé práce k hospodářskému povznesení země. Podkarpatí je země nádherná a obdařená velkými přírodními bohatstvími, kterých by bylo dosti, aby obyvatelstvo mohlo řádně žíti. Ale za nynější situace zůstává zemí nouze s nejnižší životní úrovní a s největší úmrtností dětí.

Dosavadní režim na Podkarpatí nic neudělal k využití bohatství pro zprůmyslnění země, pro vyřešení pozemkové otázky a pro zlepšení situace karpatoruského lidu. Podle úřední statistiky připadá na průmysl pouze 2.2% celého národního hospodářství Podkarpatí. V těchto 17 letech zde nebyl postaven ani jediný větší závod, nebyly učiněny žádné investice pro rozvoj průmyslu. Z Podkarpatí se vyvážely pouze suroviny, sůl, dříví atd. Podle státního soupisu lidu z r. 1930 66˙3% všeho obyvatelstva Podkarpatí se živí rolnictvím, lesnictvím a rybářstvím. Při tom u nás připadá na jednoho rolníka průměrně dvakrát méně orné půdy než v českých zemích.

Dokonce podle úřední statistiky roční spotřeba všech pokrmů kromě chleba činí na hlavu selské rodiny v Čechách 2285 Kč a na Podkarpatí pouze 1316 Kč. Tyto údaje jasně ukazují, jak bídně žije pracující lid na Podkarpatí, a že Podkarpatí jest pro český finanční kapitál pouze odbytištěm pro jeho výrobky a zemí surovin a levné pracovní síly.

Tuto politiku musí vláda změniti a provésti na Podkarpatí co možná nejdříve dalekosáhlé hospodářské reformy:

1. Dlužno provésti velké investiční práce a počíti s výstavbou průmyslu v naší zemi:

a) Nejdříve je nutno začíti stavěti železnice: Michalovce - Užhorod - Mukačevo - Chust, Berezné-Svalava, Volovec-Volové - Sinovir-Brustury-Jasiňa, Teresva-Slatina -Berlebaš. Třeba zříditi a vybudovati státní silnice: Mukačevo-Volovec-Volové, Mukačevo-Iršava-Dovhé-Chust, Ťačevo-Usťčorna-Brustury-Jasiňa, Perečín-Svalava -Kerecky-Dovhé, vystavěti a zříditi vicinální cesty. Všechny tak zv. zemské cesty nechť převezme stát tak, jak jest tomu v českých zemích, aby se 30 32% všech výdajů zemského rozpočtu neztrácelo každého roku na tyto cesty.

b) Nutno provésti dalekosáhlou elektrisaci země vhodným využitím horských vodních toků a v souvislosti s tím se státním příspěvkem vybudovati nové závody pro zpracování dřeva, továrny na umělé hedvábí, mlýny na sůl a jiné závody.

c) Dlužno provésti velké výzkumné práce k využití přírodních bohatství, nafty, rud, uhlí atd., což by bylo základem k výstavbě průmyslu.

d) Žádáme, aby ze státního rozpočtu a ze státních fondů národohospodářských, pro hospodářské meliorace, silničního, elektrisačního, pro živelní pohromy, požárního, byly Podkarpatí přidělovány takové částky, jak jich vyžadují potřeby země, co nejméně 8% celostátní částky.

2. Dlužno provésti pozemkovou reformu, vyvazení zemědělců z dluhů a poskytnouti jim výpomoc k rozvoji hospodářství. Na Podkarpatí, kde nedostatek půdy je nejožehavější otázkou set tisíc chudých sedláků, pozemková reforma nebyla skoro provedena. Pozemková reforma měla vzíti 104 velkým vlastníkům půdy 246.000 ha půdy a rozděliti ji zemědělcům. Ale režim agrární reakce prováděl pozemkovou reformu tak, že do konce r. 1935 bylo rozděleno 28.000 ha drobným zemědělcům a 25.000 ha zbytkářům, českým kolonistům a velkým boháčům. Po takové pozemkové reformě má nyní na Podkarpatí 111.000 zemědělských rodin úhrnem 384.921 ha půdy, 2157 boháčů s půdou od 20 do 100 ha má 76.070 ha, a 708 velkostatkářů majících přes 100 ha úhrnem 770.879 ha půdy, lesů a pastvisk.

Žádáme řádné provedení reformy podle záborového zákona č. 215/1919 a přídělového zákona č. 31/1922 Sb. z. a n. s tou změnou, že všechny pozemky a pastviska těch majetníků půdy, kteří mají nad 50 ha, mají býti rozděleny mezi pracující zemědělce nikoliv dráže, než byla přidělena půda zbytkařům. Nejdříve nutno rozděliti půdy cizích statkářů, kteří činně působí při revisionistických snahách cizích států.

Ku provedení pozemkové reformy budiž zřízena zemská úřadovna pozemkového úřadu, pro kterou by při provádění pozemkové reformy platila nařízení, která vydá zemské zastupitelstvo.

Na Podkarpatí připadá z úhrnné plochy pozemků jen 19% na ornou půdu, v Čechách 48%. Velká část pozemkové plochy je močálovitá a není využita. Provedou-li se meliorace, lze získati až 150.000 ha orné půdy, ale dosud se ze státních prostředků málo poskytovalo na provedení meliorací na Podkarpatí. Žádáme, aby ze státních prostředků byly uvolněny dostatečné částky na provedení meliorací na Podkarpatí, neboť to by zlepšilo život velké části nejchudšího zemědělského obyvatelstva.

Na Podkarpatí jest úrodnost půdy asi o 60 až 70% nižší než v českých zemích. Taková nízká úrodnost půdy není způsobena jen špatnou jakostí půdy, nýbrž jest to otázka jejího vzdělávání. Je zapotřebí hnojiv, dobrých semen a inventáře, ale podkarpatský rolník si to nemůže bez výpomoci sám obstarati. Za 18 let (od r. 1917 do 1935) bylo poskytnuto na státní výpomoci: 1,500.000 Kč na vzdělání půdy, 300.000 Kč na umělá hnojiva, 400.000 Kč na semena, ale z těchto částek se užilo většiny na agitaci agrární strany. Žádáme, aby se ze státního rozpočtu ministerstva zemědělství přidělovaly na podpory podkarpatským zemědělcům takové částky, jakých vyžadují potřeby země, co nejméně 8% celostátní částky. Žádáme rovněž, aby se za obilí a jiné výrobky zemědělského hospodářství platila podkarpatským zemědělcům táž cena jako v českých zemích.

Na Podkarpatí 60% obyvatelstva žije z chovu dobytka, ale ze 276.500 ha pastvisk mají rolníci pouze 32.000 ha. Ze 74.411 ha polonin je 60.865 ha státním majetkem. Na intensivnější hospodaření na poloninách se vydávají velmi nízké částky, a to hlavně ze zemského rozpočtu. Státní poloniny buďtež odevzdány do správy a využití venkovským obcím. Žádáme, aby se ze státních prostředků poskytly dostatečné částky na intensivní využití polonin (na semena travin, hnojení, stavbu stájí, stavbu sýráren, mlékáren a na chov plemenného dobytka) .

Žádáme, aby do zemědělské komory volili všichni zemědělci podle demokratických zásad tak, jak se konají volby do obecních zastupitelstev, a aby tato komora měla taková práva, jako mají zemědělské rady v českých zemích. U zemědělské komory budiž zřízen maďarský odbor, který by rozhodoval o věcích zemědělců maďarské národnosti.

Zemědělci mají na Podkarpatí přes 800 mil. Kč hypotečních dluhů. Vládní nařízení o úlevách pro zadlužené zemědělce při splácení dluhů a o zemědělském soudním vyrovnání zadlužených zemědělců nepřinesla žádné úlevy. Naopak, tím banky a lichváři získali možnost přivésti selské majetky na buben.

Žádáme, aby se provedlo vyvazení zemědělců z dluhů tak, aby se jedna polovina dluhů zemědělcům odepsala a aby druhou polovinu zemědělci spláceli v pololetních splátkách po dobu 30 let s 2% úrokem. Prostředky k provedení vyvazení z dluhů buďtež získány uložením zvláštní daně na milionové zisky kartelů a monopolistů. Budiž zřízena státní kancelář ku provedení vyvazení zemědělců z dluhů, drobných řemeslníků a obchodníků na Podkarpatí.

3. Nutno pomoci drobným řemeslníkům a obchodníkům, aby vybředli z nynějšího těžkého postavení. Nechť jsou vyvazeni z dluhů stejným způsobem jako zemědělci. Státní a jiné dodávky, vypsané na Podkarpatí, dlužno především poskytovati zdejším řemeslníkům. Z celostátních dodávek budiž dána zdejším

řemeslníkům a drobným podnikatelům taková část, která odpovídá počtu obyvatelstva na Podkarpatí. I při udělování koncesí mají míti přednost zdejší řemeslníci a obchodníci. Nutno snížiti železniční sazby mezi Podkarpatím a historickými zeměmi. Dlužno zajistiti v dostatečném rozsahu také levné úvěry pro řemeslníky a obchodníky na Podkarpatí. Nutno zříditi obchodní a živnostenskou komoru, ředitelství pošt a telegrafů a železniční ředitelství na Podkarpatí.

4. Nutno pomoci rozvoji cizineckého ruchu v naší zemi. Ačkoliv je Podkarpatí zemí s nádhernými horami, poloninami, pralesy, bohatými na rozličné léčebné a minerální prameny, nebylo dosud využito pro cizinecký ruch. Rozvojem cizineckého ruchu může býti zvýšen příliv peněz do naší země, čímž by se zlepšilo postavení drobných obchodníků a jiných pracujících vrstev. Ale cizinecký ruch se nemůže vyvíjeti bez všestranné státní pomoci. Žádáme, aby ze státních prostředků byly uvolněny dostatečné částky na stavbu turistických budov, turistických cest, k využití léčebných a minerálních pramenů, ke stavbě lázní a rovněž k propagaci cizineckého ruchu.

Nutno zlepšiti sociální postavení pracujícího obyvatelstva. Na Podkarpatí jsou nejnižší mzdy dělníků v republice. Podle úřední statistiky průměrná denní mzda zemědělského dělníka činí zde 8˙98 Kč, zatím co v Čechách 12˙35 Kč. Naopak je na Podkarpatí největší drahota. Označíme-li ceny zboží v drobném prodeji v r. 1914 číslicí 100, skočily tyto ceny v r. 1936 na Moravě na 684, ale na Podkarpatí až na 753.

1. Žádáme, aby byl vydán zákon určující nejnižší mzdy na Podkarpatí, podle něhož by zaměstnavatelé na Podkarpatí nesměli platiti nižší mzdy dělníkům, než jaké platí v českých zemích.

2. Na Podkarpatí je poměrně velká nezaměstnanost, ale proto, že to jsou skorem výlučně sezonní dělníci, nejsou zapisováni jako nezaměstnaní a nemají práva na podporu. Dosud bylo v naší zemi jen 6 úřadů pro zprostředkování práce, zatím co v Čechách je takových úřadů 320 a na Moravě 113. Žádáme, aby v každém notářském obvodě byl zřízen úřad pro zprostředkování práce, který by vedl seznamy nezaměstnaných, dokud nebude pro ně zajištěna práce, aby všichni nezaměstnaní měli právo na podpory a dostávali podporu v téže výši, jak ji dostávají nezaměstnaní v českých zemích.

3. Dokonce podle úřední statistiky o roční spotřebě potravin na hlavu připadá u nás 15 kg masa, v Čechách 35 kg, tuků u nás 10 kg, v Čechách 18 kg, kávy a cikorky u nás 1 kg, v Čechách 4 kg, cukru u nás 16 kg, v Čechách 27 kg, piva u nás 5 litrů, v Čechách 81 l. Na Verchovině převážná většina obyvatelstva i nyní hladoví v pravém smyslu slova. Zde jsou brambory a ovesná placka jedinou stravou.

Žádáme, aby vláda ihned učinila opatření, jak pomoci hladovějícímu obyvatelstvu na Verchovině, a aby rozšířením prací, zlepšením výdělků, snížením drahoty, zlepšením podpory pro nezaměstnané, provedením pozemkové reformy a výpomocí zemědělcům a městským středním vrstvám byla povznesena životní úroveň pracujícího obyvatelstva Podkarpatí na úroveň českého národa.

4. Nutno vystavěti nemocnice a sanatoria na Podkarpatí. V naší zemi je podle úřední statistiky největší procento úmrtí na nakažlivé nemoci. Přes 17% všech živých narozených dětí do roku umírá. V r. 1935 zde zemřelo 107 osob na skvrnitý tyf, 1465 na plicní souchotiny, 2423 na zápal plic, 1140 na střevní zánět a 1782 na vrozenou slabost. Na Podkarpatí není ani jediného sanatoria, ačkoliv jsou pro to velice výhodné přírodní podmínky. Zde připadá na 1000 osob dvé lůžek v nemocnici. Přes polovici z úhrnného počtu obcí nemá dosud ani lékaře ani lékárny. Ve státním rozpočtu na rok 1937 je určeno na ochranu zdraví 160 mil. Kč, ale z toho je přiděleno Podkarpatí pouze 5,523.000 Kč. Odečteme-li od toho 2,237.500 Kč, které mají podkarpatské nemocnice vrátiti ze svých příjmů, pak se Podkarpatí poskytlo pouze 2˙2% celostátní částky.

Žádáme, aby co nejdříve byly vystavěny na státní útraty nemocnice v Rachově, Jasini, Volovém, Nižních Vereckách, Iršavě, Velkém Berezném a aby byly rozšířeny nemocnice v Mukačevě, Sevluši, Chustu a Slatině, aby byla postavena sanatoria a v nejdůležitějších místech byla utvořena lékařská střediska, kde by lékaři udíleli chudému obyvatelstvu bezplatně lékařského ošetření. Žádáme, aby ze státního rozpočtu k ochraně zdraví byla pro Podkarpatí uvolněna taková částka, které vyžadují potřeby země, co nejméně 8% celostátní částky.

Národům Podkarpatí nutno zajistiti kulturní vývoj. Nemůžeme na příště dopustiti, aby reakční vrstvy uměle vyvolávaly a rozněcovaly tak zvané jazykové spory, čímž vnášejí nepřátelství mezi obyvatelstvo země a překážejí, aby se lid nemohl povznésti ze své kulturní zaostalosti. My komunisté se domníváme, že jazyk, jímž mluví domorodé slovanské obyvatelstvo Podkarpatí, jest řečí, kterou mluví ukrajinské obyvatelstvo v Haliči, na Bukovině a v sovětské Ukrajině, jak to uznala i pražská akademie věd a umění. Můžeme se pouze diviti, že se vláda odvažuje ve svém návrhu zákona označovati jazyk našeho lidu jako jazyk maloruský. Československá demokracie by neměla užívati koncepce ruského carátu, kterou zničila říjnová revoluce. Dnes není Maloruska, není maloruského národa, není ani maloruského jazyka, nýbrž je sovětská Ukrajina, nerozdílná část velkého Sovětského svazu, je ukrajinský národ, ukrajinský jazyk, ukrajinská literatura. Vládní činitelé jednají proti kultuře, proti pokroku, chtějí-li z nás pro své reakční účely udělati nějaké Malorusy.

Chceme se dohodnouti v jazykové otázce se všemi demokratickými živly, aby i ti, kdož se ještě dnes považují za Karpatorusy nebo Rusíny, společně s námi se postavili proti reakčním rozněcovatelům jazykových sporů a aby společně s námi pracovali a bojovali pro hospodářské, sociální a kulturní povznesení našeho lidu.

Jak známo, otázku jazyka má rozhodnouti sněm. V jazykovém zákoně, v §u 6 se praví, že dokud nebude svolán sněm, dlužno řešiti jazykové otázky se zřetelem na zvláštní jazykové poměry na Podkarpatí. Žádám, aby již nyní bylo každému občanu na Podkarpatí zajištěno právo, aby ve všech úřadech, soudech a veřejných ústavech mohl se k nim obraceti svým mateřským jazykem jak ústně, tak i písemně, a také, aby všichni úředníci rozhodovali s ním všechny věci v jeho mateřském jazyku a to ve formě jak ústní, tak i písemné.

Nyní je ze 4200 úředníků a zaměstnanců na Podkarpatské Rusi asi 3500 Čechů a Slováků. Takový stav se nesmí trvale ponechati. Žádáme, aby do všech státních úřadů a ústavů byli jmenováni pouze nadějní demokratičtí úředníci a zaměstnanci, při čemž nechť se plní ustanovení §u 3, odst. 7 úst. listiny, kde se praví, že "funkcionáři Podkarpatské Rusi budou podle možnosti vybíráni z jejího obyvatelstva." Žádáme, aby úřady byly zbaveny ruských a ukrajinských bělogvardějců a aby byli přijímáni do služby ukrajinští, maďarští a židovští úředníci v poměru, který odpovídá národnostnímu rozvrstvení obyvatelstva naší země.

Nutno zajistiti vyučování dětí v mateřském jazyku. Nyní v naší zemi připadá na 34.000 českého obyvatelstva 180 českých škol, ve kterých se vyučuje asi 32.000 dětí. Nutno zastaviti veškeré počešťování domácího obyvatelstva a vybudovati dostatečný počet škol jak obecných, tak i měšťanských a středních škol ukrajinského, maďarského, židovského a jinonárodního obyvatelstva. České školy zřizovati jen tam, kde je pro ně dostatečný počet českých dětí. České školy, ve kterých se nevyučuje převážná většina českých dětí, nutno změniti ve školy s vyučovacím jazykem převážné většiny dětí.

V tak zvaných ruských školách nutno učiniti přítrž jazykovému zmatku. V nižších třídách obecných škol nechť se vyučuje v jazyku mateřském, ve vyšších třídách obecných škol, ve školách měšťanských a středních budiž vyučovacím jazykem ukrajinský spisovný jazyk, budiž zaveden fonetický pravopis. Zároveň budiž na měšťanských a středních školách vyučováno jako povinnému předmětu ruštině, aby se naše mladá generace mohla obeznámiti s kulturou největšího a nejpokrokovějšího slovanského národa.

Na Podkarpatí budiž zřízena zemská školní rada, ve které by byl zvláštní odbor maďarský a židovský. Tato rada budiž podřízena zemskému zastupitelstvu, aby vyřizovala školské otázky.

Nutno zabezpečiti všestrannou pomoc ústavům pro kulturní povznesení lidu, totiž čítárnám, knihovnám, divadlům, vydavatelstvům domácí literatury, výchovným, kulturním a zpěváckým spolkům, sportu atd. V okresních střediscích buďtež vystaveny na státní útraty kulturní domy s divadelními sály, s biografem, čítárnami, okresními knihovnami atd. V obcích buďtež v širších rozměrech organisovány hospodářské a odborné kursy a školy. Budiž utvořen zemský osvětový sbor, volený demokratickým způsobem všemi občany Podkarpatí, ve kterém by byl maďarský odbor a odbory jiných národností a který by rozděloval všechny státní prostředky na kulturní účely a byl by podřízen zemskému zastupitelstvu Podkarpatí.

Obracíme se k celému podkarpatskému lidu a ke všem jeho demokratickým organisacím, ke všem kulturním organisacím, ke všem demokratickým členům obecních, okresních zastupitelstev a zemského zastupitelstva, nechť patří k jakémukoliv politickému, národnostnímu nebo náboženskému přesvědčení, a vybízíme je, aby se spojili v jeden demokratický blok, aby posoudili tyto naše návrhy a vyslovili své stanovisko k nim a společně s námi pracovali a bojovali pro uvedení těchto návrhů v činnost. (Potlesk komunistických poslanců.)