Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Markovič, Langr, Košek, Sivák, Mlčoch.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 9 hod. 59 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Zapisovatelé: Dubický, dr inž. Fulík.

162 poslanců podle presenční listiny.

Člen vlády ministr dr Czech.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní den posl. Remešovi, Topolimu, Polívkovi, Lieblovi.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. Liebla na dny 24. a 25. června t. r.

Do výboru kulturního vyslal: klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. dr Hodinu a Illinga za posl. dr Eichholze a Kundta; klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické posl. Révaye za posl. Dlouhého; klub poslanců národního sjednocení posl. J. Sedláčka za posl. dr Domina.

Předsednictvo senátu NSRČ sdělilo přípisy ze dne 25. června 1937, že senát projednal a přijal:

v 83. a 84. schůzi dne 23. a 25. června 1937 osnovu zákona, kterým se mění zákon ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., o školách obecných a měšťanských (tisk 498-IV sen. 1937);

v 84. schůzi dne 25. června 1937 ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou:

osnovu zákona o zriadení vysokej školy technickej v Košiciach (tisk 491-IV sen. 1937),

osnovu zákona o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů (tisk 515-IV sen. 1937),

osnovu zákona, kterým se nově upravuje věková mez pro překládání vojenských soudců do výslužby (tisk 516-IV sen. 1937).

Předseda vlády zaslal přípisem ze dne 22. června 1937, č. j. 16.436/37 m. r., vládní nařízení ze dne 11. června 1937, č. 102 Sb. z. a n., kterým se prodlužuje platnost §u 95 a), odst. 4 vládního nařízení ze dne 15. června 1934, č. 112 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění vládního nařízení ze dne 13. července 1934, č. 143 Sb. z. a n. - přikázáno výboru soc.-politickému.

posl. Neumeistra:

min. nár. obrany:

ve věci bezplatného propůjčování vojenských hudeb (č. D 378-IV),

ve věci umístění délesloužících poddůstojníků (č. D 379-IV).

počátkem schůze:

Návrhy tisky 1027, 1028 - přikázány výboru iniciativnímu.

Zpráva tisk 1029.

Odpovědi tisk 983 (I až XXVI).

Těsnopisecká zpráva o 100. schůzi posl. sněmovny NSRČ.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů kulturního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 1026) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 486 a 498), kterým se mění zákon ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., o školách obecných a měšťanských (tisk 1029).

Zpravodaji jsou: za výbor kulturní p. posl. Hladký, za výbor rozpočtový p. posl. Bergmann.

Uděluji slovo prvému zpravodaji, za výbor kulturní, p. posl. Hladkému.

Zpravodaj posl. Hladký: Slavná sněmovno!

Zlepšení našeho hospodářského života se projevuje i v zákonodárných sborech tím, že se častěji objevují předlohy školských zákonů.

Kulturní výbor sněmovny již několikráte projevil přání, aby došlo ke snížení počtu žactva ve třídách národních a středních škol. Věc tato není věcí učitelských osob, nýbrž zájmem žactva. Všeobecně je uznáváno, že snížení počtu žactva ve třídách je nejdůležitější podmínkou jakékoliv školské reformy. Při velikém počtu žactva ve třídě je vlastně učitel jen dozorcem a teprve při nižším počtu žáků musí prokázati, jakým je vychovatelem a učitelem. Četné závady na zdraví dětí, kasárnická kázeň, nedostatek samočinnosti žáků, nemožnost věnovati se slabším žákům, zdržování pak žáků zvláště nadaných způsobuje právě přeplňování tříd. Ještě před válkou a zvláště ve válce jsme měli 80 i přes 100 žáků ve třídě. Při tom na př. v Dánsku již r. 1899 byl stanoven počet žáků ve třídě na 35, v Londýně již r. 1898 byl stanoven počet dětí na 40.

Vláda při projednávání zákona čís. 226 r. 1922 byla si vědoma, že navrhovaný počet dětí 60 byl značný. Finanční momenty, nedostatek budov a tříd, nedostatek učitelstva však nedovolily zmenšiti tento počet. Snahy po snížení žactva ve třídách byly vyjádřeny i u nás podáním dvou iniciativních návrhů ve sněmovně. Bohužel stav státních financí nedovoluje snížení počtu žáků pod 60 a tak ani po schválení tohoto zákona, který byl předložen, nebude snížen počet žáků ve třídách na národních školách pod 60. Vládní návrh má za účel zmírniti pouze spojování a rušení tříd při poklesu žactva. Dosud se spojovaly a rušily třídy již zřízené, klesl-li počet žáků v obou třídách pod 60. Podle osnovy budou se nyní spojovati nebo rušiti třídy, klesne-li počet žáků v obou třídách pod 45 dětí. Jde o to, aby nebyly rušeny již zřízené třídy, když máme řady nezaměstnaného učitelstva a když počet žactva na národních školách stále klesá.

Senát změnil svým usnesením vládní návrh tím způsobem, že opatření toto platí i pro vyučování v odděleních jednotlivým předmětům.

Kulturní výbor posl. sněmovny, který projednával včera osnovu, vyjádřil několik přání, která jsou obsažena v resolucích připojených k usnesení kulturního výboru. Jde mu o to, aby vláda předložila návrh zákona na snížení počtu žáků ve třídách jak škol národních, tak i škol středních a pomocných. Dále vyslovil přání, aby byly rozdělovány správy t. zv. mamutích škol nebo ústavů, kde je často i přes tisíc žáků v jedné škole, na samostatné menší školy. Jde o to, aby mohly býti takové školy lépe pedagogicky spravovány.

Poněvadž osnova přes to, že nesnižuje počet žáků ve třídách, znamená přece jenom veliký a značný pokrok proti stavu dnešnímu, doporučuji osnovu i resoluci kulturního výboru ke schválení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor rozpočtový, p. posl. Bergmannovi.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno!

V poslední době máme příležitost projednávati osnovy, které vyšly z rukou školské správy. Není tomu dávno, co jsme projednávali osnovu o zlepšení situace vysokoškolských asistentů, o příplatcích do pense započitatelných, kterých se má dostati okr. školním inspektorům, učitelům a profesorům přiděleným ke školské administrativě, a nyní máme příležitost projednávati třetí osnovu, která znamená, že není nebezpečí, že by došlo ke zrušování škol následkem zmenšené populace. Vítáme tuto aktivnost školské správy.

Rozpočtový výbor tuto osnovu zkoumal po stránce rozpočtové, a poněvadž nebude míti žádných následků ani pro rozpočty samosprávy, ani pro rozpočet státní, doporučuje posl. sněmovně, aby toto usnesení senátu schválila. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahajuji proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 20 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není, navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "pro", pp. posl. dr Macek, dr Hodina.

Dávám slovo p. posl. dr Mackovi.

Posl. dr Macek: Slavná sněmovno!

Osnova nám předložená jistě nepotřebuje dlouhé obhajoby, poněvadž je očividně správná. Ale já bych v této souvislosti rád v této sněmovně načal problém, který nás všecky už několik let zajímá a který bych vyjádřil krátkou otázkou: Co tedy s dětmi? Náhodou končíme zasedání parlamentní zároveň se školním rokem. A každý z nás byl x-krát žádán, aby se přimluvil za přijetí toho nebo onoho studenta - v případě, že udělá přijímací zkoušku! Neboť jako v minulých letech, také letos čeká řadu velmi dobrých studentů a studentek, že po přijímací zkoušce se jim řekne: Zkoušku jste sice udělali, ale pro nedostatek místa nemůžete být přijati.

Vážení, o tomto thematu jsme několikrát mluvili v rozpočtovém výboru při kapitole ministerstva školství. Ale myslím, že toto thema musíme předložiti celé veřejnosti a pomocí tlaku veřejného mínění vynutiti si jeho řešení. Naše střední a hlavně odborné školy prostě nestačí státní potřebě, ať je to u příslušníků národnosti československé anebo u Němců či jinde. Školy prostě nestačí, a my musíme žádati se vší důrazností, aby se rozšířila příležitost k vzdělání, především k odbornému vzdělání.

Velectění, zde nepomůže povzbuzovat v lidech vědomí odpovědnosti před dějinami, aby nenechali národ vymříti, nestačí mluvit o tom, co znamená pro brannost národa potřebný počet mládeže dobře kvalifikované, nestačí také dávat směšné úlevy na daňové povinnosti při dani důchodové, a při tom rozmnožovati daně spotřební, které jsou trestem na rodiny s mnoha dětmi! Ne, my se musíme také starati o to, aby lidé, kteří děti mají, kteří je vychovají do věku, způsobilého buď k hlubší přípravě na životní povolání anebo k výdělku, našli pro ně jednak místo k přípravě na povolání ať v učení, ať ve školách, a pak aby našli pro ně pracovní a výdělkovou příležitost, až skončí svá studia. V obou těchto směrech náš stát, myslím, neplní to, co by plniti měl. A já proto s tohoto místa žádám nepřítomného pana ministra školství, aby tak, jako loni, i letos a ještě ve větší míře dal pokyn, aby všude tam, kde je dosti žáků, kteří zkoušku udělají, dal rozšířiti počet paralelek. Na odborných školách to nemusí býti spojeno s žádným vydáním státním, protože školné je tak vysoké, že když stát paralelku povolí, ještě na tom vydělá. Školy také se neprosí ministra financí o nějakou finanční pomoc, nýbrž o laskavé svolení, aby směly najmouti nějakou učírnu, přijmouti pár lidí z velikého kádru nezaměstnaných kandidátů profesury a ulehčiti dětem přípravu na život.

Vážení, když jsem loni viděl ty strašlivé návaly před středními a odbornými školami, když jsem viděl ty zoufalé scény, kdy na lidech byly roztrhány šaty při tlačenici, když jsem viděl scény: Děti pláčou - zkoušku udělaly, ale přijaty nebyly, vzpomněl jsem si na krásnou radu, kterou Jonathan Swift, vám všem známý autor "Gulliverových cest", dal r. 1729 Irsku, po případě Anglii, za tím účelem, aby děti přestaly býti břemenem rodičů a aby se staly prospěšnými veřejnosti. Jonathan Swift napsal "Skromný návrh", jehož krátký smysl je, aby se v Irsku zavedlo pojídání ročních dětí. (Veselost.) Dokazoval, jak tím vzroste národní jmění, přibude potravin, jak vzroste národní soběstačnost ejhle autarkisté! Tato krvavá ironie Swiftova, která se v dějinách literatury připomíná jako jeden z dobrých, byť i strašlivých vtipů, ta, jak se zdá, se v některých státech bere jako vážná rada, protože rodičům, kterým se děti nepřijmou do škol anebo kterým se neumožní, aby je dali do učení, neříká se nijak, co s těmi dětmi mají dělat. Já bych však, velectění, přece jen radil, dříve než přistoupíme k vážnému projednávání té Swiftovy rady v tomto státě, abychom to zkusili jinak: Abychom rozmnožili počet škol, i za tu cenu, že zámožní rodiče budou platiti vyšší školné, aby děti rodičů nemajetných mohly býti vzdělávány bezplatně, a potom abychom rozhodněji než dosud dělali politiku pracovní a výdělkové příležitosti, čili tu politiku, kterou jsme nazvali positivní politikou proti krisi. (Posl. Srba: Vždyť schází odborně vzdělané dělnictvo na celé čáře!) Zajisté, je to jistě paradoxní, že v době, kdy je nouze o odborně vzdělané lidi v různých povoláních, rodiče nevědí, co s dětmi.

Ale dál, velectění! Nestačí pouze rozmnožovati školy, ale musíme se také starati o to, čemu a jak se tam učí. V této souvislosti, myslím, každý má na jazyku heslo: Reforma střední školy! My si toto heslo rozebereme asi po prázdninách zevrubně, ale dnes bych vás zatím jen upozornil na to, co začíná býti předmětem také veřejných debat v novinách a revuích, totiž thema zavedení národního hospodářství na střední školy.

Pan ministr školství projevil svůj souhlas již před rokem s plánem, který už dlouhá léta řada lidí tady doporučuje, ale jak se zdá, tato samozřejmost naráží na jakési překážky v ministerstvu i mimo ně. Mnoho lidí se u nás domnívá, že se tato věc může odbýti tím, čím se odbývala dosud, že se totiž rozstrká národní hospodářství do několika předmětů. To je asi takový návrh nebo názor, jako kdyby se měl dějepis rozstrkat mezi češtinu a latinu. (Posl. Srba: To by však museli škrtnout, jak stavěl Caesar mosty, a to přece nejde!) Ano, páni, kteří debatují o tom, že se národní hospodářství do škol zavést nemá, projevují - neváhám to zde říci - takový stupeň nevědomosti o tom, co národní hospodářství vůbec je, že by vlastně mělo býti zbytečné s nimi polemisovati; ale ti lidé mají jakési slovo ve veřejnosti, poněvadž jsou profesoři, a u nás se považuje reforma školská za záležitost učitelů a profesorů.

To je strašlivý omyl! Učitelé a profesoři jsou experti v tom, jak se má vyučovati, a jejich hlas bude vždycky slyšen a uvážen, ale nemůže býti rozhodný. O tom, čemu se má na škole učiti, v jakém rozsahu, kolik let atd., o tom musí býti slyšeni, ba co dím, o tom musí rozhodovati všichni lidé, kteří mají jasné vědomí, jaké předpoklady musí býti v národě splněny, aby národ měl nejenom kulturu, nýbrž především existenci. (Tak jest!) A já vyzývám s tohoto místa lidi v nejrůznějších povoláních praktických, aby pozvedli svého hlasu a nahlas kritisovali naši střední školu; aby mně neprojevovali sympatie s tím, když nahlas řeknu, že naše střední škola, tak jak dnes vypadá, je postrachem rodičů a dětí, a když mně tyto sympatie vyjádří, aby říkali hned: Prosíme vás, neotiskujte to a nikomu neříkejte naše jméno. (Potlesk.)

Já vyzývám ty lidi, aby mluvili nahlas, aby bylo vidět, co si naši lidé fakticky myslí o střední škole, aby se kritika neomezovala jenom na drastický případ nějaké žákovské sebevraždy, která může míti všelijaké příčiny, které se školou vůbec nemusejí souviseti, nýbrž aby se střední škola kritisovala věcně, s hlediska národní potřeby. Tím končím. (Potlesk.)