Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníkovi, p. posl. dr Hodinovi.

Posl. dr Hodina (německy): Slavná sněmovno!

Předcházející řečník, pan prof. Macek, mluvil o tom, jak jest nutno vybudovati střední školství, aby byla dostatečně kryta potřeba předběžně vzdělaných, zejména v oboru technickém. My Němci jsme od toho ještě daleko vzdáleni, dokonce v oboru středního školství, abychom viděli svá přání splněna. Jsme ještě při tom níže organisovaném školství stále a stále na témže stupni, na kterém je nalézáme od let revolučních. Věta: "Učme Němce ještě trochu hladověti a pracujme na jejich ohlupování, tak se nejlépe staneme pány nad nimi", dodnes ještě platí. Naše německé školství se ještě stále se všech stran utiskuje. Jediný obor, na němž jest zaznamenati úspěch, jest ten, že pokud se týče paralelisace a dělení tříd konečně již se vyjasnilo a že zde v tomto oboru školství nelze si stěžovati. Snížení počtu žáků na 45 ještě pomůže a umožní, že nejintensivnější jednotná práce učitele přinese úspěch v těchto školách, jenž se objeví teprve v tom, že by se učiteli přidělilo jen tolik dětí, že může vyučování zmoci. Ale ostatní obory našeho německého školství, jako menšinové školství, zkracování v oboru školství měšťanského a středního, v nejnovější době opět zase hrubé nedostatky vykazující péče o studenty na středních a vysokých školách a opět zase podnikané zásahy na naše vysoké školy ukazují, v jakém směru dlužno v naší práci pokračovati. Hladovění našich absolvovaných středoškoláků a vysokoškoláků po zaměstnání a chlebu používá se jako nejradikálnějšího prostředku pro státoobčanskou výchovu jak v civilním, tak ve vojenském poměru proti naší německé mládeži. Od té doby však, co náš národ, veden Konrádem Henleinem, opět nalezl sebe sama a své síly, přišel k názoru, že toto jsou ještě poslední období zkoušky, poslední překonatelné překážky, abychom dosáhli v tomto státě místa, jež nám přísluší a jež nám nikdo jiný, jak kdysi dr Švehla svými slovy o rovných mezi rovnými ukázal, nemůže vzíti.

Úkoly, jež jsme my Němci obdrželi v tomto státě, staly se těžšími. Máme převzíti kontrolu, máme uskutečniti vedoucí a osudové heslo státu. "Pravda vítězí" stojí v čele a jest povinností každého poslance vésti pravdu k vítězství. V poslední době také ještě jeden druh práce na státě: Výchovu českých šovinistů v tom smyslu, aby se konečně chopili toho, co ve státě jako nejdůležitější musí býti utvořeno, když má zde dojíti k přizpůsobení a k vyrovnání, které ohlásil předseda vlády Hodža dne 18. února. Český národ musí dospěti k nejhlubšímu přesvědčení, že jim musí z toho, čeho má v přemíře a co Němcům až dosud zadržoval, něco dáti. Teprve pak jest možné opravdové vyrovnání. Vidíme při této osnově, jak různě se pracuje v rozpočtovém výboru a v kulturním výboru. V rozpočtovém výboru samozřejmě byla osnova odhlasována asi v 5 minutách. V kulturním výboru slyšeli jsme od jednoho člena z vládních stran poznámku, že jest již opět důvod k stížnostem, že již zase sliby, které byly učiněny při jednání o německém školství, nebyly dodrženy. Říkalo se, že v Králové to ještě stále není v pořádku, že v Jaroníně nebylo ještě nic vykonáno atd. Ano, mnoho takových slibů ještě nebylo dodrženo přes přípovědi. Mne samého se ve výboru dotazovali, proč nebyla konečně vyřízena bolestná kapitola školy v Trnávce. Ovšem, trnávská škola ukazuje tak správně, oč Čechům jde a čeho všeho používají, aby dokázali, jak silni jsou oni a jak bezmocni jsou konečně i ti, kteří sedí ve vládě, že ani v rodném a domovském místě jednoho ministra a jednoho bývalého poslance vládní strany nemůže býti napravena velká chyba. To není samo, jest více takových případů, které vyžadují nápravy. Jsou případy s 20, s 35 až 40 dětmi německé národnosti, které nemají ještě svou příslušnou školu, jsou však také malé menšiny jako ku př. v Karlově u Chotěboře se 7 německými dětmi. Nejbližší německá škola jest vzdálena 40 km a nemůže býti dosaženo, aby podle nařízení zákona tato menšina konečně dostala svou školu, která jí patří.

Stojíme před parlamentními prázdninami a touto osnovou má býti skončena sněmovní činnost. Ale prázdniny jsou opět pracovním obdobím, ve kterém ministerstvo školství a zemské školní rady připravují vyřízení školních otázek, aby při zahájení, dne 1. září měly opět jasnou linii. Pročež buďtež naše přání znovu přednesena a znovu budiž zdůrazněno: V tomto bolestném oboru nebo jak ministr dr Franke řekl, v tomto tak citlivém oboru školství musí nastati spravedlnost, on prý se bude říditi jen spravedlností. Nepřejeme si nic jiného než úplnou spravedlnost v tomto oboru. Pak se nesmí státi, jak jsem se prve zmínil, že německé školní případy jsou stále ještě nevyřízeny a že se Čechům dnes ještě stále zakládají školy, aniž mají odpovědný žákovský podklad.

Švehla kdysi mluvil o všech těchto věcech jako o samozřejmosti. Když oba tyto národy mají spolu žíti a stát spolu udržeti, pak se musí jisté věci sprovoditi se světa. Jsou to jeho slova, pravím-li: K nápravě těchto samozřejmých věcí nepotřebujeme zákona, k tomu potřebujeme na obou stranách jen dobré vůle. My Němci jsme po léta a také znovu zase ji v největší míře nabízeli. Ale na české straně nelze najíti ještě nic, když se zneužívá i statistických, tedy úředních dat, že se mluví proto o poněmčování, poněvadž podle udání jest 6.000 českých dětí zapsáno v německých školách. Když se to nazývá vědomým znásilňováním českých dětí v německých školách, jak to bylo lze čísti asi před 4 dny v "Národní Politice", když se však při tom zapomene, že tatáž statistika vykazuje 18.000 německých dětí v českých školách, pak by musilo, má-li v tomto oboru býti rovnoprávnost, ne 6.000 českých dětí, nýbrž 54 tisíc českých dětí býti v německých školách, aby číslice 18.000 německých dětí v českých školách se vyrovnala. Jak se může mluviti o poněmčování, o donucovacích prostředcích, když jak u kulturního svazu, tak v soukromém školství, i v našich veřejných školách s povolením českých školních úřadů české děti smějí býti přijímány jen pod osobní odpovědností onoho ředitele školy, jen když je povoleno přijímati děti, aby se v německé škole naučily němčině. Obráceně vidíme však na české straně, že ještě v r. 1937 v Kocléřově v okrese královodvorském byla zřízena česká menšinová škola s 29 dětmi, z nichž pouze jedno jest ze smíšeného manželství, zatím co všechny ostatní jsou německé národnosti. Pak jest ovšem nemožné v našem národě vypěstovati víru, že se to na české straně míní vážně, aby se také v tomto oboru usilovalo o mír. Chudí a nejchudší lidé to jsou, kteří donuceni bídou, lákáni sliby jsou tam získáváni se svými dětmi a tak mají býti své národnosti odňati. Jest neméně než 240 německých tříd, které nám tímto způsobem ucházejí, jest to neméně než 240 výdělkových míst a míst k dosažení chleba pro německé lidi s příslušným vzděláním, kteří se věnovali učitelskému povolání, která se nám ztrácejí, a opět na české straně se tyto případy znovu berou za podnět, aby se poukazovalo na to, že se dává Němcům přednost, když jest pro těchto 200 menšinových dětí německá škola.

Odstraňte tyto bolestné body se světa a bude to první stupeň k nápravě poměrů obou národů. Na německé straně máme školské poměry neuspořádané v obcích, ze kterých děti 4, 5 nebo 6, ano jako v případě lipnickém musí vynaložiti k nejbližší škole 6 km pěšky a 14 km jízdy drahou, aby mohly býti účastny německého vyučování. A přece pan president Masaryk sám řekl: V našem státě se to nesmí státi, musí býti dána příležitost, aby pro každé dítě byla zajištěna vyučovací možnost v jeho mateřském jazyce. My máme však toho času bez německé školy v Sudkově 25 dětí, v Jaroníně 35, v Karlové 7, v Králové 34, v Nové Vsi 24, v Jablunkově 27 německých dětí. Jest poznamenati, že v Jablunkově německá menšina si sama za nekonečných obětí postavila školní budovu. Školní budova stojí prázdná, děti musí choditi přes pole nebo do české školy. Bez německé školy máme dále v Lipníku 24 německých dětí, v Podmolí 15, v Milíčovicích 34, ve Lhotě 15 a v Košicích 65 dětí. Jest nemožné, aby chtěl někdo míti zato, že v tak velkém městě nejsou vůbec žádní Němci, když samo sčítání lidu vykázalo, že tam žije přes 4.000 Němců. Tu se musí přece míti za to, že jest tam také odpovídající dorost, a pro tuto skupinu se musí zříditi možnost německého vyučování. Bez německého vyučování jest dále v Klášteře 53, v Lednickém Rovném 14, ve Velkých Bokovech 17, v Puzňákovcích 34 německých dětí. To jsou zároveň nejkřiklavější případy pro nápravu a uspokojení v tomto oboru.

Vidíme na druhé straně, jak se zřizují a vydržují menšinové školy. Z Mladějova, v mém kraji byli před 4 roky přeloženi železniční dělníci, poněvadž mezitím jejich děti odrostly škole a není dostatek dětí, aby mohla býti tamní škola vydržována. Jsou tam dvě rodiny, jedna se 7, druhá se 6 dětmi, které se vždy přeloží, jen pro děti pro tuto školu, do které Němci nechodí, aby se udržela. Čeští předáci Národní jednoty, ale také poslanci a mezi nimi také ženy to byli, kteří na nás vždycky volali: "S Němci to není ještě tak zařízeno, jak my Češi toho potřebujeme." Známým a vyhlášeným stal se výrok paní Zeminové, který učinila zde s této tribuny, když vybuchla její nenávist, neboť řekla: "Vás Němce jsme hnali a my Vás poženeme!"

To pravila poslankyně, která stojí v čele velkého klubu, jenž stál nynějšímu presidentu kdysi velmi blízko, poslankyně strany, která vydržuje noviny jako "České slovo", které také kdysi bylo státnímu presidentu velmi blízké. Tato strana však podniká vždycky nejzběsilejší útoky, jen aby nedošlo mezi oběma národy k nějakému uspokojení.

Kolega paní Zeminové, p. posl. Uhlíř byl včera tak laskav a řekl: Češi a Němci mají příležitost se vyžíti v Matici školské a v německém kulturním svazu. Také zde chybí rovnost. Kdyby německý kulturní svaz, tak jako Matice školská uznaná všemi státními orgány, mohl ve své práci intensivně a rychle pokračovati, neměli bychom nic proti tomu. Ale když překážky se stávají tak nesmírnými, že dnes ještě kulturní svaz pracuje na školských případech, které od r. 1919 a 1920 stále kolují mezi ministerstvem, zemskou školní radou a okresním výborem, pak vidíme, že tu nějaké vyžití ve školských ochranných organisacích není možné. Jest to na př. tato mírná subvence, kterou německému kulturnímu svazu udílí ministerstvo školství, která se však také již prohlašuje za nejistou, poněvadž prý se kulturní svaz politisuje. Co to znamená, že se kulturní svaz politisuje? Když v kulturním svazu 70 nebo 80 nebo dokonce 90% členů patří k sudetoněmecké straně, není to žádné politisování, nýbrž skutečnost. Poukazujeme na to, že Matice školská kdysi v Heřmanicích přes noc postavila školní palác, který ministerstvo školství vzalo do půl roku do svého rozpočtu. Přátelé! Jenom v jednom jediném případě bylo to na německé straně možné. Jest to onen školní případ v Šimáčkově ulici, kde byla německá škola převzata ministerstvem školství. Žádáme také v tomto oboru rovnoprávnost.

Když uvádím jen případ kocléřovský s jeho 29 žáky, z toho 28 německých, přesto, že tato menšinová škola byla teprve v r. 1937 zřízena, dokazuje to, že jsme ještě daleko vzdáleni toho, aby vláda chtěla udělati pořádek. My máme na př. ve Staré Huti školu, menšinovou školu s 8 německými dětmi a českou menšinovou školku se 6 německými dětmi, zatím co české dítě tam vůbec žádné není. V Eisendorfu jest česká menšinová škola s 38 dětmi, z toho 34 německých. V Kvildě jest z 20 dětí 15 německých. A tak bych Vám mohl vyjmenovati ještě nekonečnou řadu případů, abych ukázal, jak jest to zařízeno a jaké jsou zde menšiny, aby se mohly takovéto menšinové školy stavěti. Jenom jeden případ chtěl bych uvésti: V Českém Bohdíkově, ryze českém místě, musila býti zavřena tamní školní třída s 5 dětmi, aby bylo 40 dětí komandováno do německého Raškova, které měly tam s 2 českými dětmi tvořiti českou menšinovou školu. Pokud bude trvati takové šílenství, nemůže se nikdo diviti, když té vůli na české straně proti Němcům nemůžeme věřiti a také nikoliv skutečnému vyrovnání od národa k národu. Vzpomeňme si přece na dřívější poměry. Ministr dr Hodža jako ministr školství nám kdysi slíbil školskou autonomii. Hodža to byl, jenž kdysi jako ministr školství uzavřel první menšinovou školu, když bylo zjištěno, že byly padělány úřední dokumenty, podle nichž svého času byla škola povolena. Ministr Dérer objel jako ministr školství řadu takových školních budov a když se přesvědčil, že data, předložená v ministerstvu neodpovídají plně pravdě, krok za krokem je rušil, a byli jsme za něho tak daleko, že jsme mohli skoro menšinové školství odíti do paragrafů, podle nichž menšinové školy přicházely v úvahu jenom pro děti té či oné menšiny, děti druhé národnosti však ve škole nemají co dělat, že však především nemohou býti podkladem pro založení menšinové školy. Nejmenší počet byl ustanoven asi na 10 dětí. Dětem v menším počtu byla pak dána možnost, aby na státní útraty byly přiváženy do nejbližší školy příslušné národnosti, ale ne jak se děje, aby z ryze českého kraje byly přiváděny tyto děti na kilometrové vzdálenosti do menšinové školy druhé národnosti v německém jazykovém území. Bude potřebí, aby o prázdninách byla přezkoušena v ministerstvu školství data tam předložená. Prostředek zavésti proti komukoliv. kdo podá nesprávné údaje ministerstvu, disciplinární vyšetřování, exemplárně ho potrestati, konal by divy. Na základě spolehlivých skutečností mohla by pak býti provedena úprava celého školství. Ministr Franke slíbil spravedlnost. Nežádáme nic než spravedlnost a pravdu.

Také v tomto oboru vezmeme rádi na vědom, když se zřetelem ke skutečnostem budou také školy zřizovány. A když se dnes táži: "Kde zůstává zřízení německé školy menšinové v Králové Hradci, Nymburce, Plzni a Náchodě?" nedostanu odpověď. Bylo tolik Němců překládáno sem tam, byli do těchto měst se svými dětmi přeloženi, pod nekonečným morálním a duševním přinucením tráví tito němečtí lidé tam svůj život, konají své povinnosti, nemají příležitost vychovávati své děti v jazyku mateřském přes slova pana presidenta státu. Proto udělejte pořádek v tomto oboru, poněvadž nemůžeme již těm mnoha slibům věřiti. Také nynější německé vládní strany vědí, že od r. 1935 a i od 18. února t. r. poměry v žádném směru se nezlepšily.

Ještě citelněji působí zkracování Němců v oboru měšťanského školství. Nejméně než 500 tříd na měšťanských školách chybí nám Němcům, abychom přišli na procentuální úroveň, jak ji vykazuje české měšťanské školství. Jest známo, že dnes tvoří absolvování občanské školy základ a podklad pro přijetí do učení, že se bez měšťanské školy již žádné dítě nepřijme do učení. Proč se dělají na německé straně výhrady, zatím co na české straně se měšťanské školství silně podporuje? Proto vás vyzývám také v tomto oboru, abyste upustili od plánu, podle kteréhož Němci mají také v tomto oboru hladověti a vyhladověti, poněvadž s nimi budete pak lehčeji hotovi. My máme ku př. na velkém jazykovém ostrově v Hřebečovsku 120.000 Němců, ti tam s docela nepatrnou státní podporou vystavěli 12 veřejných měšťanských škol a sami je vydržují. Připadá tam na jednu měšťanskou školu 10.000 německých obyvatelů. Na témže místě bydlí 20.000 Čechů a ti tam mají 14 veřejných státních menšinových měšťanských škol. Na 1.430 Čechů připadá tam již jedna měšťanská škola.

Kde jest zde asi ono slovo: Rovný mezi rovnými? Kde se myslí při tomto způsobu na to, aby se provedlo vyrovnání poměrů mezi oběma národy? My máme jednu malou obec Šumvald asi se 470 obyvateli, z toho 450 Němců a asi 26 Čechů. Pro těchto 26 Čechů se v Šumvaldě v tomto roce, tedy v roce uspokojení Němců, zřizuje česká menšinová škola měšťanská a z okolních českých obcí mají tam býti děti nakomandovány. Zástupci obce Cotkytle mohli si nohy uběhati a prosili důrazně: "Nenuťte přece naše české děti, aby chodily tou dalekou, obtížnou lesní cestou až do německé obce. Dejte školu tam, kam patří, do ústředně ležící české obce a ať chodí ti dva čeští žáci z obce Šumvaldu tam. Umožněte to!" Ne, děti musí z ryze českého okrsku býti převedeny do německé obce, do které tak těžko lze se dostati. Poněvadž to prý bylo v plánu Národní jednoty, musí býti zasazena tato rána, musí se jedině takto Němci vychovávati, aby byli státu nakloněni, poněvadž se s nimi stále tak a ne jinak zachází.

Máme německé okresy, ve kterých jsou sice české menšinové měšťanské školy, ale ani jediná německá měšťanská škola. To pak vede k tomuto výsledku: Na německé straně nacházíme současně 19.4% žáků v měšťanských školách, na české straně 27% českých žáků.

Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta uplynula.

Posl. dr Hodina (pokračuje): Hned budu hotov. Na Slovensku máme školní podklady až pro 16 tříd. Ku př. v Horní Štubni. Tam jest podklad pro měšťanskou školu, není tam však možno dosíci novostavby ze státních prostředků, a pro těchto 16 tříd, které jsou přeplněny, jest jenom 8 školních místností. Přesto vláda nezasáhne, aby zde zjednala nápravu.

Pan předseda mne napomíná, abych skončil. Dovolte mi tedy rychle skončiti. Všechna ta napomínání, která velicí a Čechy tak velice uznávaní čeští vědci a jiní vůdcové uváděli, zdají se býti marná. Dobrá vůle, která se tu a tam objeví, jest potlačena několika lidmi, kteří pracují jen bičem, bičem v novinách, bičem v parlamentě. Tito lidé myslí, že získají kvalifikaci jako nejlepší Češi, když za každé okolnosti a za neuvěřitelných pohnutek vedou boj proti Němcům. Připomínám, že jeden z těchto velkých byl také Neruda, a doporučoval bych českým přehnaným národovcům zejména studium díla Nerudova. Tam najdete velmi velkou výstrahu pro podobnou zvůli, která může vésti jen ke zkáze. My Němci jsme vždycky konali svou povinnost, za to chceme také a musíme konečně býti uznáni jako plnocenní lidé v tomto státě. Jen tím se poskytne s české strany nejlepší výchova Němcům, aby se získali pro stát, ale nikoli poměry, jak je stále a stále nacházíme, nikoliv tím, že jen policejní obušek má býti jediným výchovným prostředkem pro Němce, kteří se tím vybízejí, aby tento výchovný prostředek uznávali jako státotvorný, stát podporující a stát udržující.

Dovolte mi zakončiti: Chcete-li vyjíti vyrovnání vstříc, má-li se konečně vyrovnání s Němci uskutečniti, musíte nahlédnouti, že musíte také sami přinésti oběti, snad těžké oběti. Jest to věcí českých zástupců, těch, kteří pracují o díle vyrovnání, aby to českému národu řekli. Ale nechati jednotlivce na směrodatných místech mluviti o vyrovnání, jinak však všemi prostředky pracovati proti vyrovnání, to nikdy neuskuteční heslo státu: "Pravda vítězí." (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)