Předseda Malypetr.
Místopředsedové: dr Markovič,
Langr, Košek, Sivák, Mlčoch,
Taub.
Zapisovatelé: Bergmann, Vičánek.
255 poslanců podle presenční listiny.
Členové vlády: předseda vlády
dr. Hodža; ministři Bechyně,
dr Czech, dr Černý, dr Dérer,
dr Franke, dr Kalfus, dr Krofta, Machník,
inž. Nečas, dr Spina, dr Šrámek,
Tučný, dr Zadina, Zajiček
Předseda nejvyššího účetního
kontrolního úřadu dr Horák.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.
Předseda Malypetr zahájil schůzi v
11 hod. 5 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je
způsobilá jednati.
podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda
na dnešní den posl. dr. Neumanovi.
nemocí posl. Csomor, Slušný.
Za platné podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu
uznal předseda dodatečné omluvy posl. Knotka,
Liebla, Polívky na den 27. listopadu t. r.
Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců
čsl. strany nár.-socialistické posl. F. Langra
za posl. Jenšovského.
Do výboru rozpočtového vyslal: klub
poslanců čsl. strany nár.-socialistické
posl. F. Richtra za posl. dr Stránského;
klub poslanců nár. sjednocení posl. dr inž.
Touška za posl. dr Štůlu.
Předseda vlády sdělil přípisy
ze dne 27. listopadu 1937, že vláda předložila
senátu k projednání a schválení
Národním shromážděním
návrhy:
zákona o odstraňování stavebních
a komunikačních závad v obcích (přípis
č. j. 28.986/1937 m. r.);
zákona, kterým se Německá společnost
věd a umění pro republiku Československou
(Deutsche Gesellschaft der Wisssenschaften und Künste für
die Čechoslovakische Republik) přeměňuje
v Německou akademii věd a umění pro
republiku Československou (přípis č.
j. 28.997/1937 m. r.).
min. zemědělství na dotaz posl. J. Sedláčka
č. D 251-IV;
min. pošt a telegrafů na dotaz posl. Mrskošové
č. D 414-IV.
počátkem schůze:
Návrhy tisky 1143, 1144, 1146 - přikázány
výboru iniciativnímu.
Interpelace tisk 1122 (I až XIV).
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání pořadu, na němž
jest:
Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 1100) státního rozpočtu
republiky Československé a finančního
zákona na rok 1938 (tisk 1140) a rozprava o prohlášení
ministra financí učiněném ve 114.
schůzi posl. sněmovny dne 9. listopadu 1937.
Rozpočtový výbor, jemuž předloha
tato přikázána byla ve 114. schůzi
sněmovny dne 9. listopadu t. r., stanovil zpravodajem p.
posl. Remeše.
Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno!
Rozpočtový výbor skončil práce
na rozpočtu pro rok 1938 a uložil mi, abych o tom
podal plenu sněmovny zprávu.
Konaje tuto zpravodajskou povinnost, jsem povinen konstatovati,
že rozpočtové jednání dělo
se tentokráte mimořádně rychlým
tempem. Příčiny jsou známé.
Rozpočet byl vládou parlamentu předložen
se značným zpožděním. Rozpočtové
provisorium - byť sebe kratší nebylo by v této
době žádoucí, ani vhodným prostředkem
k dočasnému hospodaření vlastní
státní správy ani státních
podniků. Rozpočtové provisorium je vždycky
dokladem toho, že v hospodářství státu
není něco v pořádku a podle toho také
zejména cizina posuzuje spořádanost státního
hospodářství.
Jen mimořádné příčiny
mohou náležitě odůvodniti provisorní
rozpočtová opatření. V bývalém
rakouském parlamentě se sice skoro celý rok
mluvívalo k rozpočtu. Půl roku bylo projednáváno
rozpočtové provisorium a druhý půl
roku rozpočet. Tohoto vzoru z mimořádně
klidných poměrů předválečných
nelze však dnes dobře upotřebiti.
Máme-li snahu, aby ve státním hospodářství
vládl pořádek, náleží
k tomu především předpoklad, že
prvním dnem v roce má se hospodařiti podle
definitivního rozpočtu. To platí pro nás
tentokráte dvojnásob, ježto rozpočet
na rok 1938 jak ve výdajích, tak i v příjmech
vymyká se podstatně z rámce rozpočtu
předchozího roku. To je důvod, který
všeobecně nutí k rychlému tempu jednání,
aby rozpočet byl ústavně do konce tohoto
roku schválen.
To však neznamená, že pozdní předkládání
rozpočtu sněmovně má se státi
pravidlem. Naopak poznovu velmi důrazně žádám,
aby vláda dbala toho, že je v zájmu vážnosti
její i parlamentu, aby návrh finančního
zákona a jeho rozpočtové přílohy
předkládala sněmovně včasně,
aby tato mohla jej projednati svědomitě a odpovědně.
Je nutno si uvědomiti, že státní rozpočet
s přílohami a vysvětlivkami obsahuje 3427
stran a že se skládá z cifer, látky
nezáživné a těžko ovladatelné.
Mimo to jest nutno míti povinný zřetel k
té skutečnosti, že značná část
členů Národního shromáždění
neovládá tou měrou státní jazyk,
aby mohla ihned přikročiti k meritornímu
projednávání této látky. Chtějí-li
tito poslanci rozpočtu rozuměti, musejí si
opatřovati překlady. A to vyžaduje čas.
Fysicky je vůbec nemožno v tak krátkém
mezidobí, o jaké šlo letos, od předložení
rozpočtu do jeho projednávání ve výboru,
tento zhruba přečíst, natož prostudovati.
Mají-li poslanci za toto dílo před voliči
odpovídati, musejí aspoň věděti,
co v rozpočtu je a co tam není. I
Práce rozpočtového výboru na rozpočtu
končívaly po jednání trvajícím
půl druhého měsíce. Skončil-li
tentokráte výbor své práce v devíti
dnech, je to rekord, svědčící o tom,
že výbor musel se ve svých právech dobrovolně
a mimořádně omezovati. Ale je to také
důkaz, že parlament je schopen i při zkrácení
svých práv dáti státu včas
vše, co ke svému životu i z důvodů
prestižních potřebuje.
Překotné jednání o tak důležité
materii, jakou je státní rozpočet, je však
především na újmu slušné
informativní služby, podávané veřejnosti,
která má také právo zvěděti,
co k té či oné kapitole rozpočtové
řekli poslanci i ministři. Novináři
tonou v záplavě stenografických zpráv
a ministerských exposé, mohou z nich však upotřebiti
toliko nepatrný zlomek této práce. Vyrábění
tohoto nákladného a pracného materiálu
pro stenografický protokol a novinářský
koš nemá ani účelu, ani smyslu. Musím
proto s tohoto místa co nejnaléhavěji žádati
o opuštění těchto pracovních
metod.
Ve státním rozpočtu jsou shromážděny
výsledky práce všech státních
občanů. Rozpočtem se rozhoduje o způsobu
jejich použití, a je proto spravedlivo žádati,
aby způsob jednání odpovídal důležitosti
věci a velikosti obětí, i když musíme
uznati, že tentokráte šlo o svízelně
překonávané překážky,
jež byly včasnému předložení
rozpočtu na újmu. Ale právě tyto okolnosti
nabádaly, aby se s řešením některých
otázek, které jsou s rozpočtem v příčinné
souvislosti, začalo dříve. Při nahromadění
řady těžkých problémů
najednou, nebylo nakonec možno jinak, nežli že
parlamentu dostalo se rozpočtu o celý měsíc
později. Členové sněmovny mají
v tomto ohledu toliko jedinou náhradu v tom, že výbor
parlamentní úsporné a kontrolní komise
podílel se na přípravných pracích
rozpočtových a práva parlamentu v
rozpočtu podle svých sil uplatnil.
Nebylo především možno honorovati přemrštěné
požadavky zejména některých státních
resortů . . . (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Zpravodaj posl. Remeš (pokračuje): .
. . ježto splnění jich bylo by znamenalo ochromení
hospodářského života, podvázání
pokračujícího ozdravovacího procesu
výrobního, znemožnění exportu
těžce získaného a zvětšení
nezaměstnanosti.
Jenom neodpovědný člověk za vývoj
poměrů ve státě mohl by se domnívati,
že by bylo možno z národního hospodářství,
z výroby i konsumu bez škodlivých následků
vymačkati pro účely státní
správy o 4 miliardy Kč na daních ročně
více nežli dosud. Výbor komise za součinnosti
předsedy vlády a ministra financí postavil
se proti této hospodářské absurdnosti.
Do jaké míry se tato práce zdařila,
uvedl jsem ve své řeči výborové.
Mohu jen ujistiti, že výbor úsporné
komise suploval parlament s náležitou svědomitostí
a odpovědností, aniž by překročil
hranice své působnosti zákonem stanovené.
Tím však nesmí býti nijak dotčeno
právo rozpočtového výboru a ještě
méně sněmovního pléna, aby
posoudily rozpočet a z něho vyplývající
zatížení obyvatelstva podle svého uvážení.
Otázka intensivnějšího podílu
a dostatečného styku členů rozpočtového
výboru s rozpočtem, jak se jej v úvodním
článku denního listu dotkl jeden z parlamentních
novinářů, zůstává tu
stále otevřena.
Je, myslím, nesporno, že parlament nesmí se
spokojiti pouze s tím, že může o státním
rozpočtu toliko debatovati, ale nemůže na něm
provésti ani podstatných anebo dokonce ani menších
změn.
Stanoviti státní rozpočet je výsostným
právem parlamentu, jehož se tento sbor nesmí
vzdát a v nějaké formě musí
jej uplatniti. Buďto jako celek nebo prostřednictvím
svých výborů a komisí. Loňského
roku provedl parlament změny sám po předchozím
projednání výboru rozpočtového
ve všech kapitolách i ve finančním zákoně,
na důkaz, že na toto své právo neresignuje
a změny si vyhrazuje. Letos učinil tak výbor
jeho úsporné komise již ve stadiu přípravném.
Ve Francii podílí se na přípravných
pracích rozpočtových již od samého
počátku hlavní zpravodaj rozpočtový.
U nás musíme trvati na tom, aby tento úkol
plnila úsporná komise spolu se členy rozpočtového
výboru. Hospodárnosti i prospěchu věci
je lépe slouženo, možno-li každou rozpočtovou
položku podrobiti zkoumání a při možnostech
užíti všech číselných a
spisových dokladů, což velké těleso
s úspěchem činiti nemůže. Tento
úkol byl proto zákonem uložen především
úsporné komisi a tato chce a bude jej vykonávati
v takovém stadiu rozpočtových příprav,
které prakticky a účelně vliv parlamentu
na rozpočet umožňují, aniž by to
působilo technických obtíží a
zdržování jednání, jak je tomu
po vytisknutí rozpočtu (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Zpravodaj posl. Remeš (pokračuje): Rozpočtový
výbor přistoupil k projednávání
vládního návrhu státního rozpočtu
16. listopadu a své práce skončil 25. listopadu.
Tedy za pouhých 9 dnů. Přes to že jednání
bylo nutno mimořádně urychliti, nesáhl
rozpočtový výbor - aby nerušil svou
dobrou tradici - k omezení řečnické
lhůty. Členové výboru uložili
si z vlastní vůle reservu. Jsem povinen říci,
že až na ojedinělé případy
ani oposice nezneužívala této volnosti a snažila
se jednání usnadňovati, aby rozpočet
mohl býti včas ústavně vyřízen.
Vládní strany nevyměňovaly své
členy výboru, což nemalou měrou přispělo
k urychlenému jednání. Další
velikou úsporou času byla okolnost, že resortní
ministři předložili svá exposé
rozmnožená a ujali se slova jen k otázkám,
během debaty nadhozeným, k dotazům a výtkám,
které vyžadovaly bezprostřední odpovědi.
Úroveň jednání rozpočtového
výboru nezůstala ani tentokráte proti minulým
letům pozadu. Většina projevů pohybovala
se na výši doby, jak je to tradiční
předností tohoto výboru. Řeči
pronesené v generální i speciální
debatě byly věcné a prozrazovaly znalost
projednávané látky. Aby vývody mluvčího
vynikly plastičtěji, bylo použito v debatě
i diagramů.
Je samozřejmé, že zejména tentokráte
mluvilo se s ohledem na mezinárodní situaci hodně
politicky. I kdybychom se drželi poučky, že rozpočet
je především hospodářským
plánem, nemůžeme upříti pravdivosti
tvrzení, že v rozpočtu lze spatřovati
také akt povahy politické. Při projednávání
státního rozpočtu projevují strany
nejen svá hospodářská, nýbrž
také politická kreda k situaci vnitřní
i zahraniční a precisují svá stanoviska
k oběma těmto dílům vládní
politiky. Vyslovují buďto svůj souhlas s postupem
vlády nebo jej odmítají a podle toho, jaký
je jejich postoj k vládě, k její politice,
staví se buď za rozpočet nebo proti němu.
Debata o rozpočtu měla tentokráte značně
jiný charakter nežli v letech předchozích.
Postupující oživení výroby, zmenšený
stav nezaměstnaných a zlepšení odbytu
našich výrobků doma i na světových
trzích, vtiskly debatě svůj ráz i
směr. Světový neklid způsobovaný
několika totalitními režimy. ženoucí
celý svět do šíleného zbrojení,
nezůstal pochopitelně bez vlivu na povahu jednání
rozpočtového výboru. A nebude tomu patrně
jinak ani v plénu sněmovny. Jako červená
niť probíhaly velkou většinou projevů
mezinárodní události a z nich resultující
důsledky také pro náš stát a
to, ať už šlo o řeči poslanců
či ministrů, příslušníků
vládní majority, či oposice.
Byla to otázka obrany státu, jíž věnována
byla podstatná část výborového
jednání. Z tohoto hlediska také posuzován
byl rozpočet na rok 1938, který možno směle
nazvati rozpočtem obrany státu, nejen proto, že
se při něm o obraně státu, mluvilo,
nýbrž proto, že značná část
úvěrů řádných, ale hlavně
mimořádných do něho vložených,
má této obraně státu sloužiti.
I když navrhované úhrady daňové,
vyvolané těmito světovými událostmi,
jsou nežádoucí zatížení
výroby i konsumu, byla v debatě všeobecně
uznána nezbytnost této oběti nejen mluvčími
vládních stran, nýbrž i velké
části oposice, která neváhala postaviti
se za stát a vytvořila tak jednotnou linii nejen
na obranu demokracie, ale především na obranu
domoviny nám všem společné.
Rád jsem slyšel slova oposičního mluvčího,
že nemá nic proti tomu, aby se na obranu státu
dalo vše, čeho je třeba, a že souhlasí
s těmi náklady i z důvodů hospodářských,
neboť ví, že event. válka způsobila
by mnohem větší škody, nežli kolik
bude státi obrana státu.
Z projevu jiného politického příslušníka
krajní levice jsme slyšeli, že jeho strana je
zajedno s každým, kdo právě dnes obranu
státu staví dopopředí. "Jsme
přesvědčeni, že je třeba pro
obranu učiniti vše, seč jsme", pravil
dotyčný.
Další mluvčí oposiční
strany a příslušník německého
národa řekl, že veškerá obranná
opatření splní ve vážném
případě svůj účel, mohou-li
se opírati o vůli obyvatelstva bezpodmínečně
brániti své otčiny. Musí býti
proto zahájena velká ofensiva, aby většina
německého lidu byla získána pro tuto
ideu obrany. Týž řečník neváhal
při kapitole ministerstva zahraničí prohlásiti,
že jeho klub přes své zamítavé
stanovisko k vládě bude hlasovati pro rozpočet
ministerstva zahraničních věci, když
před tím jeho klubovní kolega pravil, že
jeho klub bude hlasovati pro rozpočet presidenta republiky.
Nejinak zněla slova dalšího oposičního
řečníka, který prohlásil, že
uznává, že doba vyžaduje, aby vše
bylo soustředěno k zajištění
bezpečnosti našeho státu. Týž pravil
dále, že se domnívá, že nebude
nikoho, kdo by nechtěl přinésti žádané
oběti.
Rozumí se samo sebou, že názory na způsob
úhrady nákladů na obranu státu se
různily. To však je otázka druhořadá.
Všichni však se shodovali v tom, že to, co v ohledu
obrany státu se podniká, je potřebné
a nutné. Příslušníkům
t. zv. státotvorné oposice bylo to dokonce málo,
co se k obraně státu dělá.
A tak mohl směle jeden z koaličních mluvčích
říci, že také my máme lidovou
frontu, nikoliv však podle vzoru francouzského, nýbrž
naši vlastní frontu. Je jí koalice a mimo koalici
strany, v nichž právem spatřujeme součást
naší lidové fronty, která se navzájem
najde vždy, když půjde o stát. A právem
doložil, aby nikoho nenapadlo domnívati se, že
je u nás strana, která by byla ochotná k
nějakému činu, jenž by ohrozil tento
stát. Každá taková spekulace selhala
by na plných 100%.
Jsme již tací, dodávám, že si bez
ohledu na stranickou příslušnost dovedeme rozuměti
a spočítati se v hodině nebezpečí.
A poněvadž nebezpečí číhá
pod hradem, jsme všichni připraveni odraziti je, zapomínáme
na to, co nás dělí, a hledáme to,
co nás spojuje.
Řekl jsem již jinými slovy ve výboru,
že náklady na armádu a její potřeby
nedáváme proto, abychom se připravovali k
útoku, nýbrž že vše, co podnikáme,
činíme pro svoji obranu. A protože známe
cenu svobody, demokracie a neodvislosti své domoviny, dáváme
spontánně všichni vše, co jsme schopni
dáti. Nejsme ochotni nechati se při založených
rukou přepadnouti ve své domácnosti, nechati
si zničiti její zařízení a
nakonec se z ní dáti vypuditi. Musí se věděti,
že jsme tvrdým oříškem pro každého,
kdo by se chtěl dotknouti našeho území.
Na nikom nic nechceme, ale své nikomu nedáme. To
je asi tak v hrubých rysech charakteristika ducha, jímž
neslo se s výjimkou jediné oposiční
strany jednání rozpočtového výboru.