Přes veškerou časovou omezenost nebylo snad jediné naléhavé otázky, aby se jí řečníci v debatě nedotkli a nezaujali k ní své stanovisko. V rámci této omezené doby našlo se i dosti místa pro odpovědi resortních ministrů na všechny náměty, výtky a dotazy, během debaty přednesené. Nemohu se zabývati podrobnostmi, není to ani mým úkolem a odkazuji sněmovnu na tištěnou zprávu, z níž lze seznati, čím se výbor zabýval. Nemohu však zamlčeti, že v jednání výborovém objevily se opětně oprávněné stížnosti na neustále se opakující opravy v parlamentních budovách, jakmile přestane zasedání, aniž by jich poslanci vyžadovali. Nejinak je tomu v senátě. Je opravdu již na čase přestat. Nehodláme tento stav déle trpěti.

Zpráva moje nebyla by objektivní a úplná, kdybych nesdělil, že u příležitosti projednávání dílčího rozpočtu kapitoly 3 "Presidium ministerské rady" ujal se ve výboru slova předseda vlády dr Hodža, který se vyrovnal s celou serií otázek současné doby.

Za úkol dneška označil dovršení osvobozenského díla. To spatřuje v ochotě a schopnosti ke každé kooperaci pro mír, v pořádku a spravedlnosti sociální a národní, ale také v dokonalém vybavení našeho hospodářství, našich financí a armády. Byl to dále důležitý poukaz na dobrovolnost discipliny naší demokracie, která tvoří svou tradici a musí dokázati z dobré vůle více nežli diktatury rozkazem. Předseda vlády ciframi doložil, že hospodářství a mravní síly Československa jsou neotřeseny. Na vývoji pracovního trhu pak přesvědčil o tom, že také průmyslu v německých krajích se vede značně lépe a že tento zvětšil svou pracovní intensitu. Číselně pak předseda vlády předvedl výboru pozoruhodné výsledky zahraničního obchodu, který je na značném vzestupu, což nás může všechny jenom potěšiti. Správně poukázal jeden z členů rozpočtového výboru, že největší naší starostí teď je, aby konjunktura, která z části byla způsobena zbrojením, přešla v dobrou konjunkturu mírovou, čili abychom předešli nějaké krisi demobilisační. Této otázky dotkl s také ve svém exposé pan ministr financí.

Pan předseda vlády konstatoval dále, že náš devisový stav je uspokojivý. Zabýval se dále vývojem cenových indexů a dovodil, že máme ustálený index životních nákladů a že cenová disparita postupně mizí. Zabývaje se státním dluhem, pravil, že zřizujeme umořovací pokladnu státního dluhu, jejíž příjmy mají tvořiti také stržené částky za realisované prodeje některých částí státního majetku, které s funkcí státu vůbec nesouvisí, a správa a udržování jejich zbytečně zatěžují státní rozpočet. Souhlasíme jistě všichni s tou myšlenkou. Také úsporný výbor se jí několikrát zabýval. Jen mám obavy - jak státní aparát znám - že tyto realisace nebudou prováděny s dostatečnou rychlostí, a jde o to, abychom neměli o jeden úřad víc, aniž by na sebe vydělal. Dluhy, jak víme, musí se platiti penězi a ne novými úřady. Bude-li pokladna zřízena, musí prokázati oprávněnost své existence, jinak by bylo lépe ji nezřizovat, zejména máme-li zde již ředitelství státního dluhu.

Pan předseda vlády označil za náš cíl modus vivendi ve střední Evropě a tuto snahu velmi široce odůvodnil. Ve svých dalších vývodech prokázal náležitou péči o rozvoj Slovenska a Podkarpatské Rusi a dotkl se účelně sjednocení práva na území celého státu. Menšinové politice věnoval pak zvláštní obsáhlou partii své řeči, v níž číselně i percentuálně dokázal, že ani školská ani personální politika neznamená křivdu pro žádnou z národnostních menšin v tomto státě žijících, a pokud nějaké nedostatky jsou, že nebyly vždycky zaviněny politikou vlády a je více než dobrá vůle je odstraniti. Také státních záruk dostalo se německým podnikům slušnou měrou. Stejně je tomu u státních dodávek. Promlouvaje o menšinách maďarské a polské, prohlásil pan předseda vlády, že v naší ústavě najde se místo pro každý oprávněný národní zájem. Konečně přijal rozpočtový výbor se zadostiučiněním prohlášení pana předsedy vlády, že učiní opatření zaručující rychlejší postup v naléhavé otázce, jíž je reforma správy.

Jak z prohlášení předsedy vlády, tak z obsahu jednání výborového lze jasně vidět, že se nevyhýbáme řešení žádné otázky, byť byla sebe ožehavější. Nemáme příčiny nepodívati se pravdě zpříma do očí. Proto mluvilo z jednání rozpočtového výboru sebevědomí a odhodlanost.

A nyní k rozpočtu samému. Vyjma několik nezbytných číslic nebudu opakovati nic z toho, co jsem uvedl ve své řeči výborové. Formální stavba rozpočtu je zachovávána bez podstatných změn od r. 1927. Tentokrát máme novotu v tom, že rozpočet sestává ze dvou dílů: z rozpočtu řádného a mimořádného. Rozpočet řádný má čtyři skupiny jako dosud, mimořádný rozpočet pak obsahuje jednak investice podnikové, jednak zvláštní potřebu pro obranu státu.

Tato změna rozpočtová vyžádala si pak také rozdělení a jinou úpravu finančního zákona. Finanční zákon tvoří 3 části: prvá obsahuje předpisy, týkající se rozpočtu řádného, zahrnujícího dosavadní 4 skupiny, část druhá pak předpisy, týkající se rozpočtu mimořádného, a konečně část třetí předpisy společné a závěrečné.

V ohledu materiálním je v rozpočtu podstatná změna v tom, že rozpočtová čísla státních výdajů proti předchozímu roku značně narostla. Jsou proti r. 1937 o 1.663,680.540 Kč vyšší. Proti r. 1936 stouply státní výdaje o 2.085,227.600 Kč. Tedy vzestup velmi značný.

Článkem I finančního zákona stanoví se státní výdaje částkou 10.117,423.500 Kč a státní příjmy částkou 10.120,233.070 Kč. Rozpočet počítá tudíž s přebytkem 2,809.570 Kč.

Připočítáme-li však k těmto rozpočtovým výdajům potřebu skupiny III na příděly ze státních daní. dávek a poplatků v částce 2.743,104.140 Kč, shledáme, že státní rozpočet činí 12.860,527.640 Kč. Tedy bezmála 13 miliard Kč, které musí občanstvo na daních, dávkách a poplatcích uhraditi.

Jaké jsou příčiny tohoto rapidního vzestupu státních výdajů, které již nebylo možno stlačiti pod tuto hranici? Jsou to především různá opatření zákonná nebo cestou nařizovací učiněná o jichž úhradu nebylo současně postaráno. Sem patří:

Zákon o prodloužení presenční služby vojenské, vládní nařízení ve věci pojišťovny Fénix, zákon o úpravě platových poměrů školních inspektorů, zákon o branné výchově, zákon o snížení věkové hranice vojenských soudců pro výslužbu, zákon o úpravě platových poměrů soudců, zákon o zřízení vysoké školy technické v Košicích, zákon o prozatímní úpravě právního postavení guvernéra Podkarpatské Rusi, vládní nařízení o výrobních a odbytových poměrech domácí výroby vlny, vládní nařízení o exportním ústavu, vládní nařízení o úpravě platových srážek státních zaměstnanců, členů Národního shromáždě, předsedů a místopředsedů, povolení dílčí resystemisace, zřízení nových policejních úřadů a policejních expositur, rozšíření policejního ředitelství v Praze, zvýšení stavu četnictva, policie, finanční stráže, zvětšení počtu délesloužících vojáků, zestátnění zemských škol zemědělských v zemi Moravskoslezské, zestátnění středních škol a silnic na Moravě, celostátní plán pro výstavbu obilních skladišť s podporou z veřejných prostředků, schválení zahraničních přídavků v oboru ministerstva zahraničních věcí, usnesení o rozmnožení sítě zastupitelských úřadů v cizině, usnesení o státním příspěvku zemi i Moravskoslezské k úhradě platů techniků při pracích zcelovacích a řada jiných rozmanitých opatření státních, která nelze dopodrobna vyjmenovati.

Všechna tato opatření zaznamenala značné výdaje, ale nikdo se nestaral o úhradu. Nakonec se všechna tato vydání objevila jako rozpočtové požadavky. Proto jsem ve své výborové řeči řekl, že výbor parlamentní úsporné a kontrolní komise přes usilovnou snahu nebyl s to snížiti rozpočtové nároky o celé 4.110,800.000 Kč, ježto částka asi 1.663,000.000 Kč byla podepřena náležitými právními důvody a tituly.

Hlavní příčinou zvýšení řádného rozpočtu ovšem stále zůstává náklad na obranu státu, který se projevuje také ve vyšším nákladu na dluhovou službu, jednak pro půjčku na obranu státu, za druhé v důsledku opětného zařadění úmoru státního dluhu.

Poněvadž přes zřejmé zlepšení státních financí přírůstek na daních a dávkách není tak veliký, aby pokryl tyto zvýšené výdaje, zůstalo nekryto okrouhle 1.150 mil. Kč. Šlo nyní o to, jak tuto částku uhraditi, zda úvěrem či novými zdroji příjmu. Smysl pro řádné hospodářství přikazoval opatřiti řádné a trvalé příjmy, a nedati se po šikmé ploše půjček.

Proto se také vláda a koalované strany v plném vědomí odpovědnosti rozhodly pro nové daně, ježto v době hospodářské prosperity nelze krýti rozpočtové schodky děláním nových dluhů. Takováto politika by nemohla zůstati bez následků. Nové daně budou postihovati velmi citelně jak výrobu, tak konsum, nebylo však jiného východiska, chceme-li si zachovati jméno hospodářsky a finančně spořádaného státu.

Jde nyní o otázku reálního vyrovnání rozpočtu. Tak jako jsem byl skeptickým k rozpočtů m dřívějších let - a nijak jsem se tím netajil ani s tohoto místa - chci věřiti v opravdovou rovnováhu rozpočtovou pro rok 1938 a mohu potvrditi slova p. ministra financí, že rozpočet je ve výdajích úplný a není v něm příjmů umělých.

Realisace očekávaných nadějí, vložených do příjmové strany rozpočtu, je samozřejmě především odvislou od vývoje hospodářských poměrů. Budou-li se vyvíjeti dosavadním tempem, výrobnost a nezaměstnanost nepoklesnou pod míru dosavadní, lze bezpečně doufati ve splnění zvýšených příjmů z dosavadních pramenů příjmových, možno dosáhnouti i očekávané nové příjmy z daňových předloh, parlamentem současně projednávaných.

Zpravodaj o kapitole ministerstva financí, která je klíčem k celému státnímu rozpočtu a jeho nejzávažnější a, řekl bych, nejpolitičtější částí, byl při odhadování jednotlivých pramenů příjmových velmi opatrný, místy i skeptický, přesto však neváhal doznati, že věří v dosažení očekávaných příjmů. Na výsledcích této kapitoly závisí osud celého rozpočtu. Je to jediná kapitola rozpočtová, jejíž příjmy třináctkrát převyšují její výdaje. Ona je fundamentem státního rozpočtu. Její příjmy tvoří více než osm desetin všech státních příjmů.

Všechno, co hodláme ve státě podnikati, má svůj nervus rerum v příjmovém prelimináři kapitoly ministerstva financí. Právě proto musíme jí věnovati největší pozornost. Státní pokladna není organismus, který stojí mimo rámec našeho národního hospodářství, naopak, je jeho významnou součástí. Odsává-li stát z výnosů národního hospodářství a z důchodů spotřebních hospodářství miliardové částky ve formě nejrůznějších daní, dávek a poplatků, vrací je zase ve své podstatě do hospodářského koloběhu ve formě platů, mezd, věcných i investičních výdajů, úroků z dluhů a různých podpor, subvencí a dotací. Záleží ovšem velmi na tom, jsou-li náklady na administrativu, která sama o sobě statků netvoří, nýbrž jen spravuje, úměrné její výkonnosti. Oč jsou tyto náklady nad potřebu vyšší, o to je sociální úroveň obyvatelstva nižší.

Od každého občana tohoto státu musíme požadovat určité oběti ve prospěch celku. Stát zabezpečuje za to osobní ochranu všem, právní bezpečnost, vzdělání, sociální zabezpečení, kulturní pokrok atd. Jde jen o to, aby oběti, které v zájmu státního celku od občanstva požadujeme, byly úměrně a spravedlivě rozvrženy na všechny vrstvy obyvatelstva. Nikdo nemá dani unikat, nikdo však nemá býti předaňován. To je zásada, která má být nedotknutelným zákonem finanční správě a všem, kteří daně vyměřují.

Proto nemohu jinak, nežli se jenom připojiti k vývodům jednoho z kolegů, který se ujal ve výboru slova ke kapitole ministerstva financí a ve své řeči pravil, že ve zdaňování nemůžeme jíti tak daleko, abychom podnikatele odváděli od podnikání. Musím se připojiti i k jeho dalším vývodům, že máme-li postupovati k ulehčení daňového břemene, musíme především obrátiti zřetel k úsporám rozpočtovým. Mohu ujistit, že toto je také stará devisa parlamentní úsporné a kontrolní komise. Úplně správné jsou dedukce ze zjištění, že stouply suroviny, ale režijní položka, až na případné zvýšení z důvodů daňových, zůstala stejná. To má - dokládá - nepříznivý vliv na mzdy, které jsou takto tísněny ze dvou stran. Správné je také tvrzení, že životní míra dělnictva není dnes ještě na výši z r. 1929 a že tudíž musíme býti ve svém postupu velmi opatrni a zkoumati s hlediska národohospodářského náklady, které ukládáme výrobě.

Neméně oprávněna byla kritika nedokonalosti finančního systému, kterou dotyčný kolega pronesl. Mluvil jsem o tom s tohoto místa nesčetněkráte a jsem mu proto za jeho vývody velmi vděčen. Správně uvedl, že daňový systém měli bychom budovati především na dani důchodové, která se nestala tím, čím býti měla. Zatím co v jiných státech je hlavním komponentem státních příjmů, u nás stala se daní gážistickou, a já bych dodal i daní dělnickou, neboť z 969 3 mil. Kč čistého předpisu r. 1936 činí srážková daň 319 7 mil. Kč.

Vývoj státních příjmů v r. 1937, podle něhož možno posuzovati situaci pro budoucí rok, vykazuje u srovnání s r. 1936 tyto výsledky:

Do konce října jsou hrubé státní příjmy větší o 370,757.650˙50 Kč.

Jsou tudíž hrubé příjmy do konce října proti rozpočtu o 45,701.921˙15 Kč vyšší.

Daň obratová zůstává však do konce o 77,162.381˙15 Kč za rozpočtem.