Pánové, kam jste se svým hospodářstvím dovedli republiku? Jak bylo možno tak velice zadlužiti stát, a když jste jej již zadlužili, proč se v dobách konjunktury dluhy neumořovaly? Vždyť se člověk bojí i pomysliti, co jsme ještě dlužni: Anglii za repatriaci československého vojska 56,550.007 Kč, na investiční půjčce 281,132.625 Kč, 8% úroky z této půjčky činí 22,490.611 Kč, její anuity 12,028.145 Kč, registrace této půjčky stojí 389.652 Kč, Anglii na druhé půjčce 185,321.895 Kč, na jejích úrocích 14,825.753 Kč, na anuitách 6,617.581 Kč, za registraci půjčky 249.190 Kč, Americe dluh za repatriaci sibiřských vojsk 3.298,750.000 Kč, to znamená 115 milionů dolarů, Francii za legie 254,688.056 Kč, Italii za vydržování československých legií 472,258.351 Kč, příspěvek za osvobození 1.672,300.899 Kč, za předválečný dluh 1.336,899.584 Kč, za jeho úroky a amortisaci 56,875.218 Kč, Francii z 5% půjčky 687,678.000 Kč, na úrocích a amortisaci 35,110.946 Kč. Úhrnem má republika zahraničních dluhů v částce 8.251,557.417 Kč, vnitřních 36.842,811.057 Kč, státovkových 2 miliardy Kč a všech dluhů 47.094,468.874 Kč. Z těchto dluhů připadá na jednu osobu 3129 Kč, na amortisaci a úrokování těchto dluhů připadá na jednu osobu ročně 123˙50 Kč. A zase na jednu osobu připadalo z vojenských výdajů v r. 1937 jen 90˙60 Kč, ale v r. 1938 bude připadati 297.20 Kč, na úrokování a amortisaci dluhů a na výdaje na vojsko bude jedna osoba zatížena v r. 1938 částkou 427˙70 Kč. Na jednu rodinu (6 členů) na Podkarpatské Rusi z břemena udržování vojska a placení úroků z dluhů připadne 2524.20 Kč a z dluhů republiky také na každou jednotlivou rodinu 18.834 Kč.

Předseda (zvoní): Pane řečníku, upozorňuji vás, že jste překročil již řečnickou lhůtu.

Posl. Bródy (pokračuje): Prosím, nebudu pokračovati v těchto číslicích, mám málo času, zmíním se jen na konec o tom, že přijíždí k nám deputace našich rodných bratří z Ameriky. Já s tohoto místa s upřímným srdcem je vítám. Dávno bylo by si přáti, aby se očitě přesvědčili, jakou "svobodu" získala jejich rodná Rus jejich zásluhou. [ ].

Nelze pochybovati, že i sami členové vládních stran, kteří za tuto etapu vzali na sebe odpovědnost, dnes vidí, že v této etapě není provedena autonomie, a jest to pouze nové experimentování se hmotným a duševním majetkem karpatoruského lidu.

Proti takovému experimentování já s tohoto místa rozhodně protestuji a žádám, aby podmínky st. germainské mírové smlouvy byly přesně splněny.

Nutno určiti hranice autonomní země, vypsati volby do sněmu a odevzdati veškerou moc na autonomním území do rukou jeho obyvatelstva, aby sněm vydával zákony v autonomních věcech, abychom my sami vyměřoval a vybírali své daně, abychom my vládli a hospodařili na naší půdě tak, jak to jest obsaženo v návrhu Centrální ruské národní rady který si vláda již dávno prozkoumala a na nějž ani dosud Centrální ruské národní radě neodpověděla.

Rozpočtu přinášejícího nové daně, nová břemena pro lid nepřijímám a budu hlasovati proti němu. (Posl. Benda: Vidíš, to jsi mohl říci hned!) Chtěl jsem ti to právě říci teď.

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Ursíny. Dávám mu slovo.

Posl. Ursíny: Vážená snemovňa, panie a páni!

Tohoročné sostavenie štátneho rozpočtu bolo nadmieru ťažké. Prejavil sa však pri ňom absolutný pocit zodpovednosti za vývoj vecí, nie menej vážnych, ako je šťastná existencia štátu. Minister financií a menovite a hlavne parlamentný úsporný a kontrolný výbor vykonali svoju povinnosť. (Hluk. - Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Ursíny (pokračuje): Práve parlamentným úsporným výborom sa dokázalo, že parlament môže a vie dobre spolupôsobiť, a dokázalo sa i to, že i demokracia vie byť hybnou, vie byť pružnou a vie vziať na seba zodpovvednosť vtedy, keď je to treba.

Na štát náš kladú sa stále väčšie a ťažšie požiadavky. Pokrok kultúrny, hospodársky kladie vždy väčšie nároky na štátnu správu. Musíme však byť opatrní, aby sme nedospeli tak ďaleko, že by opatrenia sociálne stávaly sa protisociálnymi, veď i takéto prípady sme už videli v našom živote. Zrovna tak pri štátnom rozpočte musí byť pamätané na to, aby štátna správa naša do celého nášho verejného života vnášala mravnosť, aby boly podporované dobré tvorčie snahy a všetko to, čo môže povzniesť náš národný život k vyšším metám. Naproti tomu musíme sa úzkostlive chrániť toho, aby nenašla podpory zahálka, lieň a neochota k dobrej tvorčej práci a povinnosti.

Jedna vážna otázka je tu tiež, a síce, aby rozpočet náš tak po stránke výdajove, ako aj príjmovej mal tendenciu sociálnu. Nesmierne vážna je otázka v každom štáte, ale tým vážnejšia je ona v demokracii, lebo veď v čom vlastne má tkvieť demokracia, ak nie v tom, že podporuje tých, ktorí tejto podpory potrebujú a ktorí sú na ňu odkázaní? Druhí ukazujú pevnú a, lepšie rečeno, tvrdú ruku. Demokracia ma mať láskavú ruku voči všetkým potrebným a tvrdú iba tam, kde na láskavosť odpovedá sa päsťou, alebo rozvratom. Tam mäkkosť znamenala by zánik samotnej demokracie, a preto nesmie a nemôže mať miesta.

Značné požiadavky na náš rozpočet kladie obrana štátu a nám si treba celkom jasne a otvorene povedať, že ak nechceme platiť daň krve, tak musíme priniesť tie finančné obeti, ktoré naša národná obrana potrebuje. Je hlboká pravda v slovách, ktoré niekoľkokráť povedal predseda vlády dr. Hodža, keď hovoril, že slabý je pokušením pre silnejšieho. Nuž my nesmieme dopustiť, aby sme sa stali pokušením trebárs pre silnejšieho, aby každý si bol vedomý, že štát náš je po každej stránke absolútne pripravený a že svoju existenciu bude chrániť všetkými možnými prostriedkami.

Už som spomenul, že demokratické režimy musia mať ten istý pocit zodpovednosti, ale i hybnosti a pružnosti ako režimy iné. Lanského roku upozorňoval som na to, že u nás v štátnom hospodárení tejto pružnosti niet. Naše štátne hospodarenie je príliš zbyrokratizované. Žiadne rezortné ministerstvo nemôže totiž voľne dišponovať so svojimi položkami ale každý výdaj podlieha predbežnému schváleniu ministerstva financií. Nepovažujem tento spôsob za dôstojný, ale ani za šťastný. Ministerstvo financií nemôže mať dostatočný počet odborníkov pre každé hospodárske odvetvie. A pretože univerzálnych ľudí niet, rozhodujú často o tom, čo v rezortných ministerstvách uznajú za dobré a správne ministerskí radcovia, sekční šéfovia, v ministerstvu financií komisári alebo hlavní komisári. A títo často jediným škrtom pera zvrtnú to, čo bolo po dobrých úvahách rozhodnuté. Je konečne na čase, aby v rámci rezortov pod osobnou zodpovednosťou hospodárili ministri a zodpovední úradníci. Som presvedčený, že to len prospeje nášmu hospodárskemu životu, veď v medziach možnosti jemu isa má prispôsobniť i naša štátna správa.

Tak ako štátny rozpočet má byť do značnej miery vyrovnávateľom sociálnych diferencií, má byť vyrovnávateľom hospodárskych a kultúrnych potrieb jednotlivých k ajov. Musí, a to bez akéhokoľvek vypočítavania a vyčítania, prispievať viac tým krajom, ktoré toho viac potrebujú. Každý kraj nášho štátu je jednako cenný. Jednoliaty štát musí sa zračiť i v jednakej životnej úrovni, jednako dobre vybudovaných školách, železniciach, cestách, mostoch, reguláciách, melioráciách a vo všetkom, čo znamená hospodársky, kultúrny a sociálny pokrok. Tieto zásady boly uznané nami jedine za správne a za ne sme všetci svorne pracovali, kým značná čiasť zástupcov Slovenska utápäla sa v neplodných štátoprávnych a iných filozofiách. Áno, súhlasíme so zásadou, že štát musí dbať na dielčiu spravodlivosť.

Netreba debatovať ani o tom, že pre Československý štát donirsol taký prínos národ slovenský ako národ český. Ale práve z toho stanoviska vychádzajúc - ako rovnocenní neobrníme sa rámcom politickej autonomie a neobmedzíme sa vo svojej kompetencii len na Slovensko, ale ostaneme rovnocennými činiteľmi v celom štáte. (Potlesk.) Odvozovať zo slovenskej historie nárok na voľný a slobodný náš národný vývoj je správne, avšak odvozovať z nej nejaký nárok na politickú autonomiu je prinajmenej a mierne rečeno pomýlené. Dodávam k tomu, že na slovenskú historiu majú sa právo odvolávať len tí, ktorí ju nikdy nezradili (Potlesk.) a ktorí celým svojím životným dejstvovaním v dobách najtvrdších národ neopustili. (Tak je!) V týchto je jediná záruka, že keby, nedajbože, zasa naň prišly doby zlé, ostanú mu verní až po tie hrdlá a statky. Treba opätovne rázne a kategoricky odmietnuť stotožňovanie pojmu slovenský národ s pojmom politickej autonomie Slovenska. Veľká časť slovenského národa a veľká väčšina predprevratových národných činiteľov si nežiada politickej autonomie, lebo je z hĺbky duše presvedčená, že politický autonomizmus nepriniesol by národu ani štátu šťastnú budúcnosť, naopak obmedzil by vývojové možnosti slovenského národa. My pojem slovenského národa od pojmu československý štát neodlučujeme, no mohol by ho odlúčiť politický autonomizmus. Budeme sa s najväčším úsilím starať o to, aby Slovensko a slovenský človek nikdy nemohli mať pocit, a to oprávnený pocit, menejcennosti. (Hlasy: Máme ho!) To vy. V tomto ohľade niet medzi dobrými českými a slovenskými ľuďmi rozporov. A s tými, ktorí by tieto zásady neuznávvali, som presvedčený, si věci chlapsky vybavíme. Treba len odsúdiť, že i v poslednej dobe vyskytly sa debaty, a to i z kruhov univerzitných o rovnocennosti slovenskej reči. Máme však len jednu obavu, že mnohým, ktorí si postavili úkol dosiahnuť politickú autonomiu, neide o šťastné vybavenie všetkých otázok, ktoré tvoria t. zv. československý problém, ale že im ide o zakalenie šťasného a dobrého vývoja v československej veci a československého súzvuku. (Potlesk.) Ja pevne verím v dobrý a šťastný vývoj slovenskej národnej veci a z nej vychádzajúc v dobrý vývoj československý. Slovensko dostáva sa do hospodárského rozvoja v takej miere, v akej neodvážili sme sa to ani úfať. I pričinením štátu a jeho zodpovedných činiteľov vychádzajú na Slovensko nové priemyselné podniky, poskytujúce nové možnosti existenčné. Ťažký priemysel ťahá za sebou vznik priemyslu ďalšieho, t. zv. pomocného. Vznikajú konzumné strediská pre roľníka, kde bude môcť primerane zpeňažiť i to, pre čo dosiaľ nemal odbytu, a vývoj sám, keď bude dobre usmerňovaný, bude najpádnejšou odpoveďou tým, ktorí nechcú vidieť Slovensko bez politického autonomismu šťastným. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Na koniec ešte niekoľko slov o účasti Slovenska na štátnych výdajoch a príjmoch. Ako som mal možnosť po čas debaty v rozpočtovom výbore pozorovať, panuje ešte i dnes mylný názor, že republika na Slovensko dopláca. Nuž, keby to i pravda bola, tak by doplácala len na samu seba, lebo bez Slovenska by nebolo republiky Československej. (Souhlas.) Chladné číslice nie sú však vždy celkom jasným obrazomskutočného stavu. Slovensko ešte aj do dneška svoju nadprodukciu zemedelskú odpredáva do konzumných stredísk v Čechách a na Morave. Bohužiaľ bolo to tak a je to tak, že kraje zemedelské doplácajú na vyššiu životnú úroveň krajov priemyselných, lebo práca roľníkova dosiaľ nie je honorovaná primerane práci v ostatných hospodárskych odvetviach. Daňová výnosnosť Čiech a Moravy bola posilnená i tým, že mnoho podnikov dostalo a dostáva na Slovensku dodávky a práce, mnoho z nich nemajú na Slovensku svoje filiálky a i u tých, ktoré ich majú, vieme, že odčerpávajú centrály zisky z filiálok a samozrejme v týchto centrálach platia sa i dane. Dlhé roky doplácali sme na Slovensku na neprepočítané tarify na lokálkach a vicinálkach. Nemožno tedy považovať za prínos slovenský do štátnej pokladnice len to, čo sa efektívne na Slovensku ako priamé inkaso do štátnej kasy zaplatí. (Výkřiky.) My sme boli ďalekí - a sme ďalekí aby sme toto vyčítali. Chceme len, aby na toto bolo pamätané, vtedy, keď sa rozhoduje o deľbe prostriedkov a keď treba dať Slovenskuu, čo ono po každej stránke potrebuje. Dobrí Česi a Slováci si po tejto stránke porozumejú a nebudú kovať navzájom zbrane proti sebe.

Rozpočet samammozrejme prijímame. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem jen pan posl. B. Köhler. Dávám mu slovo.

Posl. Bruno Köhler (německy): Slavná sněmovno!

V souvislosti s jednáním o rozpočtu chci se zabývati národnostní politikou Československé republiky. Největší, nejpalčivější národnostní otázka v republice, otázka německého obyvatelstva, není ještě upravena tak, jak by bylo přiměřeno potřebám obyvatelů republiky. Uspokojivá úprava německých otázek jest hlavním úkolem československé demokracie. Musí býti nastoupena správná cesta, aby otázka byla rozřešena tak, aby došlo na základě rovnoprávnosti k pokojnému spolužití Čechů a Němců a aby oba národy ubránily spolu svoje bytí proti fašismu, který je oba ohrožuje.

Se zřetelem na zlepšení národnostních poměrů německých obyvatelů v republice jest nejbezvýslednější politikou bez pochyby čtyřletá politika sudetskoněmecké strany. Jedním z hlavních hesel sudetskoněmecké strany jest: Nechceme než své právo. Kde jde však skutečně o to, aby německým obyvatelům v tomto státě bylo právo vybojováno, tu vedení sudetskoněmecké strany při tom není. Sudetskoněmecká strana nespolupůsobila při 18. únoru, sudetskoněmecká strana neučinila nic, aby položila na váhu velikou sílu své strany, aby vláda byla donucena provésti skutečně také sliby, které 18. února byly dány. Zde ji měla položiti na váhu, aby práva sudetskoněmeckých obyvatelů byla skutečně uhájena. Sudetskoněmecká strana tak neučinila, a posl. Sandner dnes znovu prohlásil, že vůbec nepomýšlí na to, aby bojovala za to, aby byla uskutečněna práva, jež byla německým obyvatelům vládou 18. února slíbena. Výsledky čtyřleté politiky sudetskoněmecké strany spočívají v tom, že máte dnes na krku mnohem více státní policie, než jsme kdy měli my. Výsledek čtyřleté politiky sudetskoněmecké strany jest v tom, že přes 1000 mladých lidí sedí v žaláři nikoliv pro boj o naše právo, nýbrž prostě pro špionáž pro Třetí říši. Propast mezi českým a německým lidem v republice jest dnes díky politice sudetskoněmecké strany větší než kdysi. Sudetskoněmecký lid byl během těchto let, kdy sudetskoněmecká strana existuje jako veliký, mocný činitel, poškozován v celém světě bez přestání věčnými skandálními aférami, jež z této strany vycházejí. Myslím, že nikdy nebyli Němci v tomto státě tak velice bez vlivu jako ony dvě třetiny, které dnes zahrnuje lidové sjednocení Konráda Henleina. Velká sudetskoněmecká strana nepřinesla německému lidu v Československé republice výhody, nýbrž způsobila pouze škody.

Nemůže tomu ani býti jinak. Jako fašisté nevidí vůdcové sudetskoněmecké strany své úspěchy ve zlepšení existence a rozšíření národnostních práv německých obyvatelů v republice, nýbrž hledají je docela jinde. Včera zde ve sněmovně posl. Rosche prohlásil: Náš poměr ke státu se automaticky změní, změní-li se poměr Československa k Německu. Myslím, že již zřetelněji nelze říci, že sudetskoněmecká strana není ničím jiným než nástrojem zahraniční politiky Třetí říše. Na čem sudetskoněmecké straně záleží, to není vybojování samosprávy ani práv pro sudetské Němce, nýbrž obráceně podle fašistického způsobu urvání všech politických práv sudetskoněmeckých obyvatelů. V návrzích zákonů, jež zde ve sněmovně byly předloženy pod názvem zákonů na ochranu lidu, nejde o ochranu lidu, nýbrž o zbavení lidu práv. Páni vůdcové sudetskoněmecké strany chtějí určovati, zda je stávka spravedlivá, páni vůdcové sudetskoněmecké strany, jako Wollnera spol., chtějí určovati, které pracovní organisace mají trvati a které mají býti rozpuštěny. Tito vůdcové sudetskoněmecké strany chtějí pracující jen úplně oloupiti o jejich politická práva. (Různé výkřiky.) Tito vůdcové sudetskoněmecké strany chtějí určovati, co má německý lid v republice mysliti, čísti a psáti. To nemá co dělat s ochranou lidu, nýbrž to je zbavování práv v nejhorším smyslu, jak se to žádá v návrzích zákonů sudetskoněmecké strany. Cílem sudetskoněmecké strany se zřetelem na německé obyvatelstvo v republice jest úplný vývoj podle vzoru Třetí říše. Chtěla by dosáhnouti toho, aby němečtí obyvatelé v této zemi byli strčeni do velké fašistické káznice, při čemž by páni vůdcové sudetskoněmecké strany byli strážci této káznice. (Výkřiky posl. Wollnera.)

Druhým úkolem, o který sudetskoněmecká strana usiluje, jest hráti neustále agenta provokatéra Třetí říše. (Různé výkřiky. Místopředseda Taub zvoní.) Tento úkol spočívá v tom, aby byly neustále osnovány konflikty s Československou republikou. To jest cesta provokace, války. (Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Politické zbavení práv sudetských Němců, osnování konfliktů, to není cesta, jež německý lid v tomto státě vede vzhůru, nýbrž cesta, jež německý lid v republice vede do záhuby. (Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Varujeme masy sudetskoněmeckého lidu před touto cestou, neboť ony to jsou, kdož mají zaplatiti pohromu, kterou sudetskoněmecká strana osnuje.

Jinou cestou v národnostní otázce jest ta, kterou se dala koalice a s ní němečtí aktivisté. Jest to cesta 18. února. Žádali jsme, aby vláda provedla sliby z 18. února a rozšířila je v demokratické, národnostní vyrovnání mezi českým a německým obyvatelstvem v republice. Cestu národnostního vyrovnání jsme naznačili v memorandu předsedovi vlády Hodžovi. Předseda vlády Hodža naše návrhy v rozpočtovém výboru kvitoval a slíbil, že budou předmětem dalších jednání a porad. Pokojné spolužití národností na základě rovnoprávnosti jest možné jen námi navrženou cestou národnostního vyrovnání a v zájmu dosažení tohoto cíle bratrského spolužití českého a německého lidu v tomto státě jest nutno, aby zde byla provedena kritika politiky koalice a aktivistů.