Tyto skutečnosti mluví. Za 2 1/2 roku se naše administrativa nedostala ani k tomu, aby vytvořila hlavní předpoklady letecké obrany, tím méně obranu samu. Ve schůzi leteckého subkomitétu branného výboru na jaře odpověděl mi na výtku vedoucí činitel vojenský: Udělali jsme všecko, na co nebylo potřebí peněz. Tedy, prosím, armáda by dostala resoluce, dostala by návody a poučky, ale nedostala by kanony a kulomety. Musím však konstatovati, že není uděláno ani všecko to, nač nebylo potřebí peněz. Na př. obce, na které má býti naložena největší část nákladů a které nemohou bez finančních prostředků nic dělati, nemají dosud projednánu osnovu zákona o dávce k účelům ochrany proti leteckým útokům, o které mluví § 5 zákona čís. 82 z r. 1935. Každá obec není v takové situaci jako Praha, aby mohla dát do přípravných prací ze svých vlastních prostředků několik milionů Kč. Sumy nezbytně potřebné jdou u velkoměst do desítek milionů. Na př. Brno počítá pro nejnutnější protileteckou obranu 137 mil. Kč a s kryty až na 600 mil. Kč. Ale my zde máme obce zvláště ohrožené a při tom docela chudé. Bez nutných finančních prostředků není možno cvičiti v dostatečném počtu ani velitele, ani personál ke službě pořádkové, samaritské, požární, opatřiti nutný instrukční materiál masky a kryty. Některé obce daly sice do rozpočtu nutné položky, ale když není úhrady, jsou rozpočty bezcenné.

Vezměme si evakuaci čili odsun obyvatelstva. Jak to vypadá v Praze, hlavním městě státu, o tom řekla kompetentní osobnost, náměstek starosty kol. dr Štůla, který má podřízenu protileteckou obranu, toto: Nejsou zařízeny a připraveny ani výpadní silnice. Pokusili jsme se v poslední zimě odsunouti 25.000 lyžařů na pražských nádražích, a byla z toho katastrofa. Jak chcete odsunouti 500.000 obyvatel? Nemáme tedy ani výpadních silnic, není na nich přejezdů a podjezdů nutně potřebných. Uspořádání pražských nádraží se vleče hlemýždím krokem. Je nezbytně nutno rozšířiti elektrické rychlodráhy dovnitř Prahy, aby lidé mohli nastupovat na ulicích, a nečekat, že by to mohla zvládnout nádraží. Ale o tom se prakticky ještě ani nemluví. Umístění a stravování evakuovaných je sotva v úvahách. Poslední cvičebně-letecký útok na Prahu ukázal, jak málo jsou po stránce protiletecké obrany připravena pražská nádraží kde si opatřovali hadice proti nepříteli v poslední chvíli - Hrad a některé průmyslové podniky. To je Praha, přímo pod očima ústředních úřadů. O ostatních městech cituji tuto zprávu znalce: "Jen málo měst luští tuto otázku konkretně. Jinak nejsou přípravy plánovitě sestaveny." To stačí.

V otázce krytů v Praze nechť se každý rozhlédne kolem sebe, kde jsou nějaké kryty, kam by se mohl v případě útoku uchýliti. Kromě několika případů, kde mimochodem řečeno rozhodující páni již přes rok zdržují dodělání krytů tím, že se nemohou rozhodnout o způsobu zásobování čistým vzduchem, nemáme v Praze krytů a přece jejich existence je základní složkou protiletecké ochrany vůbec. Pánové, město Brno, praktické a pracovité v tomto směru, použilo přítomnosti jistého cizího generála, který byl na léčení v Československé republice, a požádalo ho o jakési dobrozdání, jak se protiletecká obrana prakticky luští. Toto dobrozdání jsem měl příležitost vidět a tam mezi jiným stojí: "Hlavní zřetel brán na budování krytů. V ochraně proti tříštivým pumám selhaly ve městech především zákopy a provisorní sklepní úkryty. Naproti tomu se osvědčily dobře budované nebo pro tyto účely upravené štoly, silně armovaným betonem zesílené sklepy, zvláště ve školách" - poněvadž tam musí býti během několika minut děti schovány. "Výsledkem sledování této otázky ve Španělsku je čilá stavba decentralisovaných menších úkrytů, při čemž není zanedbávána možnost použití chemických bojových látek; proto jsou tyto úkryty již nyní vybaveny větracím a filtračním zařízením. Záchody a voda jsou považovány za nezbytnou součást úkrytů. Ke každému krytu je služba sanitní a pořádková a mohou jich použít jen obyvatelé z přidělených domů, podle čísla úkrytů. Pořádková služba může vůči neposlušný, vykonat na místě trest smrti. Značné potíže spojené s panikou se vyskytují při nástupu do úkrytů, který se může dít v několika minutách. Úkryty nesmějí býti vzdáleny od sídla obyvatelstva. Potíže činí hlavně školní mládež, která vykazuje vysoké ztráty na životech." Račte si to uvážiti a podívejte se, jak jsou tyto věci luštěny nebo neluštěny u nás. Buď děláme obranu nebo neděláme. Jestliže ji děláme, jsme odpovědni za to, že takovýto stav naprosté bezbrannosti v našem hlavním městě a v naší republice trvá.

Co do masek protiplynových se dodnes, 2 1/2 roku po vydání zákona, zúčastněná ministerstva vnitra, obchodu, financí, nár. obrany a nevím kdo ještě, ovšem dosud nedohodla ani o typu, o tom, kdo je smí dělat. Vyrábí se něco na podkladě starých koncesí, ale dosud platí zákaz ministerstva vnitra, že obce si nesmějí kupovat plynové masky, dokud nebudou uděleny koncese určitým výrobcům. A kolem těchto koncesí je takový tlak různých zájemců, že tato věc se vymkla vůbec rozhodování odpovědných úředníků a je v rukou jiných. A tož tedy typ masky nebyl dosud schválen, masky se nekupují, továrny propouštějí dělnictvo, materiál na výrobu není pohotově, není dost ani masek instrukčních. Vojáky to naplňuje obavami. Počet plynových masek, zakoupených pro účely civilní ochrany, je směšně mizivý. Výrobu plynových masek držela dosud vojenská správa, avšak nyní, kdy vojenské objednávky byly splněny, přestávají továrny pracovati. Nenahraditelnou ztrátu činí právě ztráta časová. Od vydání zákona uplynulo více než 2 1/2 roku a tu je třeba uvážit, že opatření surovin a znovuzahájení výroby ve velkém měřítku bude vyžadovat delší doby, jakož i úřední přezkoumání vyrobeného zboží, jeho distribuce a konečný výcvik s ním.

§ 13 zákona o protiletecké obraně dává ministerstvu vnitra právo a nepřímo ukládá i povinnost, aby zřídilo odborný poradní sbor ze znalců. Dodnes zřízen není, je teprve nyní panem ministrem vnitra slíben. Důsledek je, že kromě továrních kruhů ustává zájem o teoretickou práci v protiletecké obraně také zde jako v celém letectví jsou věci v neustálém vývinu. Na vysokých školách pražských se v tomto ohledu nepracuje téměř nic, na bratislavské universitě také ne. Ve veřejnosti je také pocit, že práce úřadů v CPO není kontrolována a že se vlastně nic neděje. Dobrý podnět min. vnitra na zřízení škol CPO v Hradci Král. a v Trnavě žádá ovšem nejdříve vyvlastnění škol a vyhledání a výchovu pracovníků.

Poněvadž u nás jsme zvyklí vyřizovati veledůležité části státních úkolů pouze dobrovolnými sbírkami - jako na př. byla sbírka na výcvik pilotů - domníváme se také, že i protileteckou obranu, a to i těžkou službu požární a asanační, budeme vyřizovati nějakými dobrovolnými invalidy nebo dětskými skauty nebo maminkami, které zavoláme od dětí. Anglie sice soudí správně, že hasiči z povolání jsou s pomocí kolegů dobrovolníků nutným základem protiletecké organisace, a povoluje k jejich vybavení milion liber čili 142 mil. Kč. My však, zdá se, nejsme si dosud vůbec vědomi, že útoky drobnými tříštícími pumami a hlavně pumami zápalnými jsou hlavním prostředkem ničení měst a že tudíž služba požární, zatemňovací a samaritská jsou základem této obrany, jež musí býti organisována povinně a lidmi tělesně zdatnými a k tomu stejně jako vojáci vycvičenými.

Cituji kousek ze zmíněných již zkušeností ve Španělsku: Letecké útoky jsou podnikány letouny o rychlosti 420 km za hodinu s únosností 2000 kg. - Tedy ze sousedství zde může býti za 1/4 hodiny. - Používá se pum tříštivých a zápalných malé váhy, v poslední době vedle těchto lehkých o váze 35, 100 a 200 kg i pum o váze 300 a někdy i 1000 kg. Vyklizení ulic od chodců nesmí býti delší než 2-3 minuty. Pořádek udržuje policie zesílená vojskem, zatmění musí být dokonalé, ani zapálená cigareta, neposlušní mohou být na místě zastřeleni. V době náletu přestává všechna činnost i v průmyslových podnicích. Cílem leteckých útoků jsou převážně velká střediska, při čemž venkov je leteckých útoků ušetřen. Požárů je za takových útoků veliké množství. Hasiči vyjíždějí do ulic již při zahájení útoku. Před bombardováním musí vyčkati venku. - Zkuste u nás organisovat tuto službu nějakými dobrovolníky invalidy. A to jest jen služba požární, nikoliv zvláště nebezpečná chemicko-asanační. Kdo měl příležitost viděti, co dovede yperit, dovede si teprve tuto hrůzu ve skutečnosti představit.

Do dnešní doby není také vyřešena otázka úlev pro investice aktivní obran podniků podle §u 14 zákona, ač o tom jednala již, pokud víme, i nejvyšší rada obrany státu a doporučila věc zúčastněným ministerstvům. To bylo někdy v červenci, a dnes, v prosinci to ještě není provedeno.

Stejně jako letecká jest u nás i protiletecká agenda roztříštěna do několika ministerstev, nedostatečně vybavena a administrativně bezmocná. Když má ministerstvo vnitra pro účely této obrany pro celou republiku 15 mil. Kč - loňského roku mělo jen 3 v téže době, co Anglie vydává k tomuto účelu 4 miliardy Kč - dovedete si představit, jak je z toho možno vytvořiti tak důležitou a nákladnou část vojenské státní obrany? Pokud se týče personálního vybavení, v ministerstvu vnitra obstarává celou tuto agendu protiletecké obrany v celé republice jeden vrchní odborový rada v oddělení 14, který tam má vedle toho věci zákona o obraně státu, stráž obrany státu a brannou výchovu. Tedy čtvrtka vedoucího úředníka a 2 síly konceptní vyřizují vojenskou státní obranu pro celou republiku! Na zemském úřadě je, tuším, jeden pán. Takovýto stav znamená pouze veřejnou vyhlášku o naší bezbrannosti. Za takovýchto okolností neznamenají nic nějaká usnesení nebo výtky sněmovního výboru. Těchto jsme udělali dosti, a všichni kolegové jednomyslně je schválili. Vyslechnou se, dokonce se i uznají, a dále se nedělá nic, protože není toho, kdo by to mohl dělat, a není také toho, kdo by to kontroloval, aby to bylo uděláno. Protiletecká obrana je neoddělitelnou součástí obrany zbraněmi. Není-li v pořádku, je to stejné zavinění a celkové oslabení branné schopnosti státu, jako kdybychom neměli na př. něčí vinou nábojů do děl. Za dvě a půl léta jsme nebyli schopni vytvořit alespoň základy k této obraně. To je těžká vina, která by se mohla stát i tragickou.

Letecký podvýbor branného výboru ve schůzi dne 17. listopadu vyslechl zprávy zástupců ministerstva vnitra a nár. obrany a pana zástupce města Prahy o stavu protiletecké obrany a shledal je tak neuspokojivými, že se usnesl všemi hlasy požádat předsednictvo branného výboru, aby na tento stav upozornilo osobně i pana předsedu vlády. To jsme učinili včera. Věcem leteckým i obraně protiletecké nutno dát ve státní organisaci prostředky, aby svůj úkol mohly splnit přesně, rychle a účelně. To je naší povinností a naší odpovědností. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, p. posl. dr Mičurovi.

Posl. dr Mičura: Slávna snemovňa!

Rad rokov, ktoré normálny vývin dobrého spolunažívania národov rušia nielen poruchami hospodárskeho organizmu svetového, ale i vážnymi obavami o zachovanie mieru. bohužiaľ, sa nekončí. Ba medzinárodná situácia nedáva mnoho nádeie, že by sa nám podarilo túto tieseň v dohľadnej dobe prekonať. Naopak! Časy sa stávajú stále vážnejšími! Ak v minulých rokoch svet prežíval úskostlivé chvíle, v ktorých z úst povolaného štátnika sme počuli poznámku, že "lokťom sme sa dotýkali vojny", tak dnes nijako sa nemôžeme oddávať pevnej viere, že by sme sa od nebezpečenstva vojnových konfliktov boli nejak podstatne vzdialili Roky, ktoré boly označované za veľmi kritické, nepominuly, ba môžeme povedať, že kritické napnutie sa iba stupňuje, a i pri najlepšej vôli uchrániť svet od katastrôf nevieme a nemôžeme s istotou povedať, čo nás čaká zajtra.

V takejto vážnej, ba veľmi vážnej medzinárodnej situácii vláda československej republiky predkladá snemovni tohoročný rozpočet. Preto viac než inokedy naplňuje nás etika zodpovednosti a cítime plnú občiansku povinnosť, aby sme zaujali k nemu kladné stanovisko a dali republike všetko, čo potrebuje.

Dali predovšetkým všetko, čo potrebuje na svoju obranu. Toto je prvý a základný príkaz našej bezpečnosti. toto je naša najväčšia úloha, vyvýšená nad všetky iné, a v tomto znamení nesie sa vedúca tendencia tohoročného rozpočtu. Nie sme zbabelí, nechytá sa nás strach a tým menej strácame rozvahu. Zdôrazňujeme len, že treba všetky nebezpečenstvá, všetky nástrahy a eventualitv dôkladne poznať, neľakať sa ich a pripraviť sa na ne. Pripravený človek zmenšuje možnosť prepadnutia už tým. že je pripravený. To isté platí i o štátoch, lebo kým slabý, nevyzbrojený štát stupňuje útočné zámery nepriateľa, zatiaľ silný a dokonale vyzbrojený štát stáva sa mocnou vstrahou každému zločinnému, útočnému zámeru a je oporou pre zachovanie mieru. Sme v tom šťastnom položení, že môžeme povedať, že republika je už dnes dobre pripravená. Zavŕšiť túto pripravenosť, zdokonaliť a dobudovať obranu štátu tak. aby sme sa stali nezdolnými - to je naša vôľa a naša povinnosť.

V tomto ohľade, slávna snemovňa. nemá a ani nesmie tu byť medzi nami čo i najmenších rozdielov!

Pre nás nejestvuje hamletovská otázka: Či byť alebo nebyť. Pre nás jestvuje len jednomyseľná vôľa byť a táto vôľa musí dokázať všetko, aby sme si zachovali svoju slobodu a svoju samostatnosť. Vieme že vláda, ktorá usiluje o zaistenie víťazstva tejto vôle, a to dokonalým vybudovaním obrany štátu. vyžaduje od celého občianstva značné obeti. No vieme, že k týmto obetiam nútia nás medzinárodné pomery, núti nás veľmi vážna svetová situácia, v ktorej nie my ohrožujeme iných, ale ohrožujú nás, a preto musíme byť pripravení, aby sme toto ohroženie úspešne odvrátili. Na tento veľký cieľ ochotne prinesieme každú obeť, ktorá je v našich silách, lebo ide o to, abv sme si ochránili to, čo je nám najdrahšie: Slobodu a samostatnosť národa. Všetko. čo dnes za víťaznú obranu štátu, za bezpečnosť a na uhájenie republiky vykonáme a obetujeme, nám a našim potomkom budúcnosť bohato nahradí ovocím trvalej slobody vo víťazne obránenej a nehatenej prosperujúcej Československeh republike. Preto vykonať všetko, čo jej víťazná obrana vyžaduje, je najväčšou povinnosťou chvíle, je prvou povinnosťou všetkých občanov bez rozdielu a prichodilo by len hlboko ľutovať strany, ktoré by túto svoju povinnosť nepochopily a nesplnily. Zabudly, že v tejto otázke prehrešily by sa nielen proti vláde, ale proti záujmom štátu, a vystavily by si veľmi smutné svedectvo o svojom loyálnom pomere k nemu. Apelujem tuná i na sesterskú stranu Hlinkovu, ktorá ako strana kresťanského svetonázoru a slovenského nacianalizmu nesmie zabúdať, čím je podlžná obrane vlastného štátu, zabezpečeniu slovenskej slobody, posilneniu mieru a tým i kresťanskej kultúre a civilizácii.

Slávna snemovňa! Pevnú vieru a dôveru, ktorú prechovávame voči našej armáde a voči budovaniu vojenskej obrany štátu, v rovnakej miere prechovávame i voči vedeniu našej zahraničnej politiky, ktorá za veľkým cieľom diplomatickej obrany a dobrého medzinárodného postavenia republiky pokračuje na osvedčených cestách našej dosavádnej mierumilovnosti.

Výsledkom tej zahraničnej politiky, ktorej pevný základ a správny smer v povojnových zmätkoch svojím veľkorysým štátnickým umom tvoril prezident republiky dr Beneš, vďačíme dnes za naše pevné medzinárodné postavenie. Sme v tom šťastnom položení, že patríme ku bloku mierumilovných štátov, ktorých mocenská prevaha v dnešnom rozvrstvení svetovej situácie je nesporná. Zostávame dôsledným spolučiniteľom v úsilí o nedeliteľný mier. S tejto cesty nedáme sa strhnúť na nijakú stranu ideologicckej agressivity a v spojení s najlepšími snahami sveta budeme vytrvale usilovať o pokojné spolužitie národov. Ako člen strany, ktorá sa hlási ku kresťanským zásadám, zvlášť vítam a oceňujem tradičný fakt. ktorým naša zahraničná politika dôsledne slúži ideálu svetového mieru a myšlienke medzinárodného solidarizmu. Náš osvedčený spojenecký pomer malodohodový, naše verné spojenectvo s Franciou, smluva se Sovietskym sväzom, ako aj naše priateľské vzťahy ku štátom všetkých západných demokracií sú jasným a v povojnovej Europe hodnotne a plodne osvedčeným dôkazom našej dôslednej mierovej politiky. Túto skutočnosť nemôže zastreť a nemôžu podvrátiť nijaké malicherné intrigy, ktoré - poukazujúc na naše smluvy s Ruskom - chcely by nám pripísať nejaké rozvratné bolševizujúce tendencie. Proti všetkým podobným neodôvodneným a vo svojich zámeroch až veľmi priezračným klebetám zostáva čistou pravdou to, že i naše smluvy so sovietskym Ruskom slúžia výhradne a len myšlienke mieru a europskej spolupráce.

Slávna snemovňa! So zvláštnou radosťou chcem pripomenúť a pochváliť šťastlivú skutočnosť, že naša zahraničná politika vo svojom sledovaní ideálov konštruktívnej medzinárodnej tolerancie a súčinnosti nezabudla vybudovať priateľský pomer republiky s najväčšou mravnou mocnosťou sveta, so Svätou Stolicou. Práca, úsilie, dobrá vôla, osvedčená so strany predstaviteľov našej zahraničnej politiky v záujme ujednania modu vivendi, úspešne korunovaného nedávnou pápežskou bullou, zasluhuje si našej plnej vďaky. (Výborně! - Potlesk.) Najmä Slovensko je šťastné, že jeho cirkevné hranice upravené boly shodne s hranicami štátnymi a tým sa jeho oslobodeniu do stalo mravného potvrdenia v smysle starého príslovia: Roma locuta, causa finita! (Potlesk.) Toto znamená pro našu republiku nielen veľký mravný zisk na poli medzinárodnom, ale znamená i veľký pokrok pre našu vnútornú konsolidáciu. Je to veľkým výdatným posilnením úsilia o mier tam, kde tkvejú jeho korene, je to upevnenie pokoja v dušiach a v srdciach.

Po tomto dobrom, vytrvalom a neodvratnom napredovaní republiky za ďalším budovaním priateľských vzťahov s dobrou nádejou a len so súhlasom musíme spomenúť snahy o sblíženie podunajských štátov. Iniciatívu, ktorá vyšla z našej strany, a prácu, ktorá usiluje o realizovanie plodnej spolupráce v dunajskom priestore, ako ju sleduje "Hodžov plán", vítame. Želáme si s celou úprimnosťou tejto priateľskej spolupráce s našimi podunajskými súsedmi, s Rakúskom a s Maďarskom, lebo sme presvedčení, že touto spoluprácou poslúžime otázke mieru a že je to správna cesta nielen k tomu, aby sme zaručili a dvíhali bezpečnosť, ale je to ssprávna cesta pre životnú prosperitu celého podunajského kraja. A v tejto našej snahe nedáme sa sklátiť ani takými rečmi, ako sme pred chvíľkou počuli od pána kol. Esterházyho. (Potlesk.)

Slávna snemovňa! Dobre som si vedomý veľkej vážnosti času a ťažkosti medzinárodnej situácie, v akej sa nachádzame, a preto viem, že budeme museť vyvinúť najväčšie úsilie, aby sme šťastne prekonali všetky tieto nesnádze a úlohy, ktoré nám záujem republiky ukladá. A preto ja kladiem dôraz nielen na vybudovanie obrany štátu, nielen na vybudovanie výhodného medzinárodného postavenia republiky, ale i na to, aby sme nezabudli na tretiu silu, ktorá patrí medzi hlavné záruky naššej istoty a pevnej budúcnosti. Je to vnútorná mravná sila, ktorú tvorí svornosť a ktorá spočíva na spokojnosti národa. Viem, že túto všeobecnú spokojnosť nemožno vyvolať stvorením nejakého takého blahobytu, čo v dnešných ťažkých časoch nie je v našich silách. Pri tom všetkom som presvedčený, že túto všeobecnú spokojnosť možno napomáhať predovšetkým spravedlivou hospodárskou a sociálnou politikou, ktorá rovnomerne dbá o životné záujmy všetkých občanov.