Předseda Malypetr.
Místopředsedové: Sivák, dr
Markovič, Langr, Košek, Mlčoch,
Taub.
Zapisovatelé: Dubický, dr inž. Fulík.
221 poslanců podle presenční listiny.
Členové vlády: ministři dr Czech,
dr Franke, dr Kalfus, inž. Nečas,
dr Spina, Tučný, dr Zadina,
Zajiček.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.
Místopředseda Langr zahájil schůzi
v 1 hod. 18 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna
je způsobilá jednati.
podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi
na dnešní a zítřejší den
posl. Borkaňuk, dr Clementis, Pik.
nemocí posl. Nepomucký.
počátkem schůze:
Vládní návrh tisk 1149 - přikázán
výboru rozpočtovému.
Zápisy o 112. a 113. schůzi posl. sněmovny
NSRČ, proti nimž nebylo námitek podle §u
73 jedn. řádu.
Předsednictvo se usneslo podle §u 9, odst. 1, lit.
m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké
zprávy o včerejší 119. schůzi
sněmovny projevy ohrožující bezpečnost
státu a hrubě urážlivé z řečí
posl. dr Neuwirtha a Sidora a projevy ohrožující
bezpečnost státu z řečí posl.
Kopeckého a Smetánky.
Místopředseda Langr (zvoní): Při
včerejší řeči posl. Sidora
nemohl předseda za panujícího hluku postihnouti
některé jeho tvrdé a urážlivé
výroky; po nahlédnutí do těsnopiseckého
zápisu volám za ně posl. Sidora dodatečně
k pořádku. (Výborně! - Potlesk.)
Přistoupíme k projednávání
pořadu, na němž jest:
Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 1100) státního rozpočtu
republiky Československé a finančního
zákona na rok 1938 (tisk 1140) a rozprava o prohlášení
ministra financí učiněném ve 114.
schůzi poslanecké sněmovny dne 9. listopadu
1937.
Zpravodajem jest p. posl. Remeš.
Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o
státním rozpočtu na rok 1938, a to o druhé
části, to jest o části kulturní
a sociální, začaté ve včerejší
119. schůzi sněmovny.
K této části přihlášeni
jsou ještě řečníci: na straně
"proti" pí posl. Hodinová-Spurná;
na straně "pro" pp. posl. Devečka,
Zischka, Schlusche, Jurnečková-Vorlová.
Dávám slovo prvnímu řečníku
na straně "proti", pí posl. Hodinové-Spurné.
Posl. Hodinová-Spurná: Jako jeden z ožehavých
problémů postavil p. ministr zdravotnictví
dr Czech otázku poklesu populace. Populační
bilance je velmi nepříznivá. Ukazují
to tyto cifry, které se jeví takto: v r. 1935 bylo
dětí živě narozených 268.346,
v r. 1936 264.647. Mrtvě narozených bylo v r. 1935
5.978 a v r. 1936 6.225. Přirozený přírůstek
obyvatelstva vypadá v těchto letech takto: v r.
1935 65.731. v r. 1936 62.176.
Nejjasněji se nám ukáže tento obraz,
porovnáme-li cifry úmrtí a porodů.
Za I. čtvrtletí v Čechách se narodilo
24.200 dětí a zemřelo 27.700 obyvatel. Již
ve školním roku 1936/37 musilo býti pro malý
příliv žactva zavřeno v Čechách
200 školních tříd, na Moravě
a ve Slezsku 100 školních tříd. Pro
příští 4 roky se počítá,
že příliv nových žáků
klesne o 160.000 dětí.
Dr Čermák, prof. bratislavské university
o tom říká toto (čte): ...
"že značná část natalitního
poklesu může býti vysvětlena nezaměstnaností
a poklesem výdělku. Stejně jako konečná
číslice přirozeného přírůstku
nebo pasiva byla pod vlivem větší úmrtnosti
nezaměstnaných".
Je třeba si jen uvědomiti, kolik tragedie se skrývá
za těmito ciframi. Kolik mladých žen je ochuzeno
o štěstí státi se matkou, kolik vdaných
žen se utíká k pokoutním zákrokům
a riskuje tak svůj život. Chudí rodiče
cítí odpovědnost za život dětí
a považují za neodpovědné přivádět
a stavět do světa děti, pro které
se nemohou postarati ani o nejnutnější výživu.
Nechápu, jak je možno, že do letošního
rozpočtu ministerstva zdravotnictví a ministerstva
soc. péče nebyla opět zařazena položka
na podporu matkám, aspoň těm nejchudším.
Opakuji znovu svůj návrh, který jsem už
roku loňského zde podala, aby každé
matce, které se narodí dítě, která
nepodléhá sociálnímu pojištění
a jejíž rodina nemá většího
příjmu než 1.000 Kč měsíčně,
byl vyplacen dar republiky 500 Kč na opatření
nejnutnějších potřeb v šestinedělí.
Jak jinak se jeví přírůstek obyvatelstva
v socialistickém státě, v Sovětském
svazu. V prvním čtvrtletí r. 1937 vzrostl
počet porodů v celém Sovětském
svazu o 30 % oproti prvnímu čtvrtletí r.
1936. V Moskvě se narodilo na př. v měsících
lednu až květnu r. 1936 30.171 dítě
a r. 1937 za tytéž měsíce již 56.398
dětí. V Baku r. 1936 8.150 dětí, r.
1937 12.126 dětí. V Aschabadu r. 1936 1.080 dětí,
r. 1937 2.100 dětí. V Tiflisu, Taškentu, Frunze
se zvýšila porodnost 1 1/2 krát. Tam bylo vyplaceno
matkám s více dětmi za jediný rok
566 mil. rublů. Stavby nových porodnic a dětských
jeslí rostou jako houby po dešti. Na Ukrajině
se narodilo v prvních čtyřech měsících
letošního roku o 163.000 dětí více
nežli roku loňského za stejnou dobu.
Nedostatečná péče v Československu
o rodící matky, hlavně v chudých,
zapadlých vesnicích, a z toho vznikající
úmrtnost matek vzbuzuje přímo hrůzu
a úžas, že je možno, aby v kulturním
státě, jakým je Československo, rodily
ženy i bez primitivní pomoci, jakou může
poskytnouti porodní asistentka. Navrhujeme, aby porodním
asistentkám byla vyplácena částka
150 Kč z prostředků státu v takových
případech, kdy ani matka, ani obec nemohou porodní
asistentce za její pomoc zaplatiti. Žádáme,
aby to bylo vypláceno do té doby, dokud nebude porodním
asistentkám stát vypláceti základní
plat, aby i v chudých krajích mohly provozovati
svou praxi.
Všechny řeči o ochraně mateřství
a zvýšení populace budou marny, nezakročí-li
vláda energicky proti vražedné racionalisaci
v továrnách a proti strašnému vykořisťování
zaměstnaných žen. Bylo by nutno, aby ministerstvo
zdravotnictví nařídilo vědecké
zkoumání, jaké účinky má
racionalisace na mateřství. Ženy ze závodů,
když s nimi mluvím, vypravují, že po návratu
z práce nemají jiného pocitu, nežli
jen spát, spát a zase spát, jak jsou vyčerpány.
Jaký div, když na př. v Mšeně u
fy Mautner, kde dříve pracovalo 1.400 osazenstva,
pracuje nyní na základě Bedeauxova systému
350 dělníků a dělnic. Firma, která
nechává dělnice pracovati na pěti
stavech, žádá nyní, aby pět dělnic
obsluhovalo 60 stavů. U fy Herminghausen v Liberci se oběsila
52letá dělnice, když byl pracovní výkon
na základě Bedeauxova systému zvýšen
o 50%.
Stoupající procento mrtvě narozených
dětí je nutno přičítat na vrub
šílenému pracovnímu výkonu, z
něhož nejsou nikde vyjmuty těhotné ženy.
My navrhujeme: Nechť vláda vydá zákaz
zavádění Bedeauxova systému jako zhoubné
metody ničící lidské zdraví
a rozmnožující nezaměstnanost. Důvody
uvádíme tyto: Bedeauxův systém nemá
nic společného s technickým zdokonalením
výroby a modernisací techniky, nýbrž
je vypočítán na nejvyšší
stupeň napětí fysického i duševního
organismu pracujícího člověka a zaměstnance.
Při řešení otázky populace je
nutno zabývati se ještě jednou věcí.
Je to sám stát, který vnucuje systém
jednoho nebo dvou dětí. Jestliže příplatky
státních zaměstnanců jsou rozděleny
tak, že na druhé dítě dostane zaměstnanec
jen polovinu příplatku a na třetí
a další nedostane již nic, je to trest pro rodiče,
kteří mají odvahu přivésti
více nežli dvě děti na svět.
Elektrické podniky města Prahy provádějí
to ještě důkladněji. Nejen že svým
zaměstnancům neplatí na víc než
2 děti, ale druhému dítěti odepírají
už vydati i volnou jízdenku na elektrickou dráhu.
Velkou úlevou pro rodiny dělníků a
zaměstnanců by bylo, kdyby zaměstnavatelé
byli donuceni, jako tomu bylo v popřevratových letech,
vypláceti příplatek na ženu a na všechny
děti.
Nejistota životních podmínek, nezaměstnanost
a tíživá starost o výživu rodiny,
toť jsou příčiny hrozivého vzrůstu
nervových a duševních chorob. Také rakovina,
tato novodobá sociální choroba, rozšiřuje
se rok od roku více. R. 1924 zemřelo na př.
v Československu 13.608 osob na rakovinu, v r. 1935 už
18.547, v Praze průměrně každý
den zmírají 4 lidé na rakovinu. Odborné
ústavy pro léčení rakoviny jsou jen
v Praze a v Brně. Nemají radia a jiných léčebných
prostředků, ačkoliv Československo
je zemí, kde se tento léčebný prostředek
dobývá. Dr Pachner dne 28. října 1937
v "Lidových novinách" napsal tuto věc
(čte): "Je potřeba zákona, který
by umožnil i nemajetným vrstvám dát
se odborně vyšetřit. Zejména ženám
musí býti dána možnost, aby po 30. roce
svého života mohly se dáti vyšetřiti
aspoň každého půl roku."
Myslíte, že úhrada výdajů na
obranu státu tak, jak je navrhována zde, nebude
míti vliv na pokles populace a zdraví lidu? My komunisté
jsme si dobře vědomi, čeho je v této
chvíli třeba a co vyžaduje zájem republiky.
Pro nás zájem republiky není však v
rozporu se zájmem lidu, ale tak, jak vy chcete řešiti
úhradu na obranu republiky, stavíte republiku do
rozporu se zájmem lidu. Vše, co škodí
zájmům lidu, nemůže prospěti
republice, neboť k obraně republiky není třeba
jen pušek, děl a betonových krytů, nýbrž
hlavně zdravého a odhodlaného lidu.
Potřebovali byste vidět, jak již dnes lid,
ten sloup obrany republiky, chápe svou povinnost, abyste
pochopili, co převalováním nových
daní na jeho bedra pášete. Jako příklad
uvádím: Okresní úřad v Zábřehu
na Moravě pořádal pro 13 německých
obcí v obci Řepové samaritánský
kurs CPO. Kdo byli návštěvníci tohoto
kursu? Návštěvníci patřící
k německé národnosti. Zatím co henleinovská
agitace hlavně mezi ženami od úst k ústům
rozšiřuje heslo "Es kommt der Tag", zatím
co henleinovská agitace vybízí ženy
v německých územích, aby pro případ,
že Češi budou chtít jít se bránit
proti německým fašistickým vojskům,
ony se svými dětmi lehly na koleje, aby zabránily
českým vojskům v obraně republiky,
zatím německé pracující ženy,
chudé, sedřené matky, navštěvují
kursy CPO. A na můj dotaz, který jsem jim položila,
proč kursy navštěvují, bylo mi odpověděno:
Vždyť my se chceme brániti, kdyby mělo
opravdu dojíti k válce. Jako příklad,
kdo jsou tyto ženy, chci uvésti: Z 13 německých
obcí ani jedna bohatá selka, ani jejich dcera nezúčastnila
se tohoto kursu. Návštěvnice kursu rekrutovaly
se z dělnických žen, matek 4 nebo 5 dětí,
které ve dne musí šlapati ráno půl
druhé hodiny do práce, večer půl druhé
hodiny z práce, které doma čeká 5
dětí a jejichž práce v továrně
je taková, že jejich ruce jsou otevřeny až
do živého masa. A po 6 a 7 neděl tyto ženy
v neděli, místo co mají si doma vyprat, navštěvovaly
kurs civilní protiletecké ochrany. Druhá
vrstva: děvečky od sedláků to byly,
které své nedělní odpoledne věnovaly
kursům CPO.
A proto my komunisté, poněvadž známe
tuto obětavost lidu, nemůžeme strpěti,
aby na ten chudý a obětavý lid byla uvržena
další břemena, když víme, že
je tu možnost jiného, spravedlivějšího
řešení. Jsme pro zabezpečení
republiky. Víme, že to stojí peníze.
Ale chceme, aby úhrada byla rozvržena opravdu spravedlivě,
to znamená, aby se žádalo na těch, kteří
doopravdy mohou dáti, to jest na bohatých. Ti pro
republiku ještě žádných obětí
nepřinesli, naopak vždycky hleděli z republiky
jen vytěžit. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Langr (zvoní): Dále
je ke slovu přihlášen pan posl. Devečka.
Dávám mu slovo.
Posl. Devečka: Slávna snemovňa!
Keď sa ujímam slova po včerajšom incidente,
ktorý inak už bol dostatočne odsúdený,
ale ktorý preca môže vrhať špatné
svetlo na celé Slovensko, uznáte láskave,
že nemôžem popri ňom prejsť mlčaním.
Tak mi káže moje slovenské svedomie a cit povinnej
vďaky. (Výborně!)
Ľutujeme úprimne, že sa našiel Slovák,
ktorý mohol ospravedlňovať, ba dokonca schvaľovať
čin človeka odsúdeného pre zločin
proti republike. (Výborně!) Ľutujeme
toho úprimne. Na ospravedlnenie tohoto činu možno
mu uviesť len azda toľko, že je mladý a
necítil na svojom tele útrapy maďarského
otroctva. (Výkřiky.) Ubezpečujeme
vás, že celé poctivé Slovensko s najväčšou
bedlivosťou pozoruje činnosť rozvratníkov,
ktorí by akýmkoľvek spôsobom brojili
proti našej slobodnej Československej republike, a
žiada si, aby títo rozvratníci boli čo
najprísnejšie potrestaní. (Potlesk.) A
ubezpečujeme vás, slávna snemovňa,
že sme úprimnou vďakou viazaní všetkým
tým Čechom, ktorí nám prišli
v najťažších časoch pomáhať
a ktorí nám dodnes pomáhajú budovať
hospodársky, kultúrne i sociálne spokojné,
pekné Slovensko, i keď prípadne niekoľko
českých ľudí, pretože sú
len ľudia a nie andelia, dopustilo sa malých nedopatrení,
malučkých chýb. Jednako prizvukujem, zaviazaní
sme vám a vyslovujeme vám za to úprimnou
vďaku. (Potlesk.) Odpusťte, že som azda
povolil trochu svojmu citu, ale musel som tak urobiť; kebych
to nebol urobil, považoval bych sa za nemého psa a
hanbil bych sa pred pamiatkou tých, ktorí drahými
životy vykúpili nám slobodnú Československú
republiku. (Potlesk.)
A teraz k veci. Tak sa zdá, že som jediným
rečníkom, ktorý sa zúčastní
speciálnej rozpravy i miministerstve školstva a nár.
osvety. Neviem, či by to mal byť tiež znak času,
že vo vrave politických a hospodárskych otázok
nevenuje se náležitá pozornosť veciam
školským a kultúrnym. Myslím, že
tomu tak nie je, veď vo všeobecnej rozprave kultúrnych
a školských otázok dotkli sa všetci rečníci.
Dá sa konštatovať, že na všeobecnom
zvýšení štátneho rozpočtu
participuje primeranou čiastkou aj ministerstvo školstva
a nár. osvety. Rozpočet ministerstva školstva
a nár. osvety činí 1.067,681.000 Kč.
Je vyšší v porovnaní s rozpočtom
na minulý rok takmer o 70 mil. Kč. Pán minister
školstva v rozpočtovom výbore o rozpočte
svojho rezortu vyslovil sa s istým pesimizmom, povedal
totiž toľko, že väčšiu časť
zvýš enia jeho rozpočtu pohlťujú
personálne náklady a tým sa mu nedostáva
prostriedkov na vecné náklady, na vybudovanie školstva
a rozličných kultúrnych ústavov. Ja
bych tento pesimizmus pána ministra školstva nesdieľal
z toho jednoduchého dôvodu, že v máloktorom
a azda ani v jedinom obore práce personálne náklady
nie sú v takom priamom pomere k úkolu, ktorému
slúžia, ako práve na poli školstva. Rozumiem
tomu tak: Nový učiteľ - nová škola
- nový kultúrny prospech. Akýkoľvek
náklad, či vecný, či osobný
na školstvo znamená kultúrny prínos,
kultúrnu hodnotu. Tedy nemôžem súhlasiť
s pesimistickým tónom reči pána ministra.
Vo všeobecnej debate veľmi pozoruhodný výrok
o školstve a o našej školskej politike urobil pán
posl. Beran. Tohoto jeho výroku bolo zlomyseľne
zneužité, lebo isteže ten výrok nemá
ten smysel, aký mu bol prikladaný, totižto
že by pán posl. Beran, predseda republikánskej
strany, nežičil školstvu a nežičil
nášmu kulturnému pokroku. Pán posl.
Beran shrnúc náklady, ktoré vydávame
na školstvo a kultúru povedal, že za tie isté
peniaze, ktoré dnes vynakladáme na školstvo
a a kultúru, mohli by sme, keby sme v tomto našom
školstve urobili poriadok a urobili urč té
organizačné nápravy - o mnoho lepších
výsledkov dosiahnuť, akých v skutočnosti
dosahujeme. Ba dovolil si spomenúť aj toho nepopulárneho
slova: unifikácia školstva, ktorej sa my zo Slovenska
nepretržite dovolávame. Možná, že
pán posl. Beran tento svoj výrok urobil práve
na základe tých skúseností, ktorých
nabyl na Slovensku, ktoré on často navštevuje
a pozoruje. Lebo tento výrok pána posl. Berana
je akoby ušitý na pomery slovenské. Už
viackráť bolo povedané, aké nemysliteľné
pomery panujú v našom národnom školstve
na Slovensku. O týchto veciach mal som príležitosť
hovoriť aj sám, preto ich opakovať nebudem, len
uvediem príklad. Máme obec, ktorá číta
sotva 200 duší. Sú v tejto obci dve konfesionálne
školy, jedna je preplnená, druhá je prázdna.
V jednej sa vyučuje 8 ročníkov, v druhej
sa vyučuje 8 ročníkov. Pri slúčení
týchto škôl, možná, že by sa
ušetrila jedna učiteľská síla,
ktorú by sme mohli veľmi dobre použiť tam,
kde sa v jednej učebni tiesni 100 či vyše 100
detí, lebo keby zostali aj títo dva učitelia
v tejto obci, pri racionálnom rozdelení práce
je každému jasné, že by sa dalo o mnoho
lepších vyučovacích výsledkov
dosiahnuť, ako keď jeden i druhý učiteľ
musí sa trápiť s vyučovaním 8
ročníkov; pri rozdelení na 3 až 5 ročníkov
by sa dala o mnoho lepšia a krajšia práca docieliť.
Toto je to organizované školstvo, toto je ten poriadok,
ktorý by sme potrebovali v našom školstve a ktorý
by sa nám veľmi dobre vyplatil. Tedy len toľko
a nič viac rozumel týmtom svojím výrokom
pán posl. Beran, ktorý predniesol vo všeobecnej
rozprave o štátnom rozpočte, a my sme veľmi
rádi, že si týchto vecí všíma,
a úfame, že sa nám podarí pomocou tunajších
ľudí riešiť nesrovnalosti, ktoré
sú v našom národnom školstve na Slovensku.
I keď pán minister školstva, ako som povedal,
vyslovil sa o svojom rozpočte pesimisticky, ja si dovoľujem
tvrdiť, že v tom rozpočte na r. 1938 sú
značné prínosy v porovnaní s rozpočtom
na r. 1937. P. kol. Lukáč vo včerajšej
rozprave uviedol číselne, koľko nových
škôl bolo postavené na Slovensku, a preto to
opakovať nebudem.