Ako o zvláštnom prínose ku kultúrnym hodnotám slovenským na prvom mieste sa zmienim o vysokej škole technickej, ktorá bude školským rokom 1938/1939 zriadená v Košiciach. Bude zriadená s tými študijnými oddeleniami, na ktorých sa usniesol zákon. Ako počúvam, zemský výbor slovenský domáha sa zriadenia oddelenia pre výskum dreva, čo je s hľadiska Slovenska vec dôležitá. Pri zriaďovaní slovenskej techniky v Košiciach priali by sme si len toľko, aby sa neopakovaly tie zbytočné a často až demagogické reči, ktoré padaly pri rokovaní o zákone o vysokej škole technickej v Košiciach. Tí, ktorí to vážne pomýšľali s vysokou školou technickou v Košiciach, mali obavy, ako my tú techniku vystrojíme po stránke personálnej, lebo veď vyžaduje sa tam nie jeden, dva, ale desiatky ľudí, ktorých tá technika bude potrebovať. Boli sme v pochybnostiach, či my týchto ľudí najdeme na Slovensku. Raz na vždy musíme sa spriateliť s tou zásadou, že zriaďovanie vysokej školy technickej v Košiciach musí sa riadiť hľadisky čiste vedeckými. (Výborne!) Nemožno do toho miešať hľadiská iné. Tak toho vyžaduje záujem samej vysokej školy, ale vyžaduje toho aj záujem a prestiž samého Slovenska. Ja viem, že pri debate o zákone, ktorým sa zriaďovala vysoká škola technická v Košiciach, kol. Sivák povedal, že má vo svojej aktovke listy amerických občanov, ktorí sa mu hlásia na tú nádejnú slovenskú techniku. Ja myslím, slávna snemovňa, že absolventmi americkej vysokej školy alebo absolventmi večerných kurzov amerických nebolo by dobre mysliteľné obsadzovať katedry na vysokej škole technickej na Slovensku. (Potlesk. - Výkřiky slovenských ľudových poslanců.) Len to chcem podtrhnúť, že pri obsadzovaní učiteľských miest na vysokej škole technickej budeme sa museť riadiť čiste hľadiskami vedeckými a ničím iným. (Výkřiky slovenských ľudových poslanců: A slovenskými!) Keď budú Slováci, slovenskí vedeckí pracovníci, rozhodne im patrí prvé miesto a nie je pochybnosti, že tie miesta im každý v tejto republike prisúdi, lebo majú na ne nárok. (Potlesk.) Ale keď ich nebude, musíme si vypomáhať takými vedeckými silami, akými dišponuje republika.

O ďalšich prínosoch v rozpočte na r. 1938 zmienim sa len na krátko. S radosťou konštatujem, že sa ministerstvu školstva a nár. osvety podarilo zvýšiť dotáciu na soc. pečlivosť o študentstvo - pravda len o 1 milion - na 11,218.000 Kč. Toto zvýšenie odôvodňuje sa práve so zreteľom na študentstvo menšinových národností a na študentstvo zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi.

Tiež s radosťou vítame zvýšenie položky na ľudovú výchovu o 2,416.300 Kč na 4,662.300 Kč. Ľudovej výchove, ako ráčite vedeť, pripadá nová úloha. Naše okresné osvetové sbory a miestné osvetové komisie doteraz vykonávaly kurzy občianskej a národohospodárskej výchovy, ale teraz pribude im nový úkol veľmi dôležitý a to je branná výchova. Na tieto ciele ľudovej výchovy rozhodne potrebujeme zvýšené náklady. Nie som priateľom kultúrnej práce platenej, ale náklady na ľudovú výchovu boly tak soškrtané, že sa nedostávalo na najelementárnejšie vecné náklady. Preto zvýšenie tejto položky kvitujem s uspokojením a upozorňujem školskú správu na to, aby na Slovensku čím skorej prikročila k zaplneniu miest referentov štátnej osvetovej služby, lebo doterajší traja referenti, ktorých máme v Bratislave, v Žiline a v Košiciach, Slovensku naskrze nestačia-a tí referenti štátnej osvetovej služby prácu svoju nemôžu vykonávať ako vedľajšie z amestnanie pri inom zamestnaní, ale ich referentstvo musí byť ich výlučným povolaním, lebo toho vyžaduje záujem kultúrnej práce a najmä branná výchova na Slovensku.

Ďalej s radosťou vítame zvýšenie položky na školské a kultúrne styky so zahraničím a menovite aj to, že na vybudovaní školy slovanských a východoeuropských študií v Londýne bola do rozpočtu na r. 1938 postavená položka 4 mil. Kč. Ako známo, my sme k tomuto ústavu viazaní tým, že bude nosiť meno nášho prezidenta Osloboditeľa; i tým nám bude robiť česť v zahraničí, ale okrem toho môžeme byť presvedčení, že i svojou vedeckou prácou bude našej republike robiť dobré služby v zahraničí. A vôbec stykom so zahraničím treba nám venovať väčšiu pozornosť než doteraz. Na pr. je veľmi smiešna položka na prázdninové štipendiá v cudzine, ktorá bola zvýšená na rok 1938 len o 5.000 Kč. Ja si vám, slávna snemovňa, dovolím prečítať štatistiku o maďarských štipendiálnych miestach, ktorú som si vypísal z istého časopisu asi pred rokom. Malé Maďarsko má štátnych štipendií v zahraničí 848, má župných zahraničných štipendií 65, má štátnych štipendií od zahraničných štátov 139 a amerických štipendií 115. Keby sme tieto číslice porovnali so štipendiálnymi miestami nášho štátu, myslím, že toto porovnanie dopadlo by pre nás veľmi neslávne. A do tých čias, kedy bola moja štatistika vypísaná, z Maďarska v Anglii štipendií bolo 267, v Italii 205 a vo Francii 215 vysokoškolských. Netreba azda vysvetľovať, aký význam má štúdium na vysokých školách v zahraničí, znamená to naviazanie stykov s ľuďmi často v dosť vysokom postavení a znamená to šírenie správnej známosti o našej republike. Tedy náklad na styky so zahraničím nikdy nesmieme podceňovať a nikdy ľutovať prostriedkov, ktoré cudzinecký styk od nás vyžaduje.

Z rozpočtu sa s uspokojením dozvedáme, že na dobudovanie škôl pre ženské povolania bola zvýšená položka o 640.000 Kč. Tieto školy sú na Slovensku v začiatkoch, azda význam týchto škôl netreba slávnej snemovni dokazovať. Mám na mysli to, že týmito školami pre ženské povolania aspoň koľko-toľko odbremeníme i stredné školy, do ktorých sa nám hrnie náš dievči dorast, a my ho takto pridržíme pri jeho špeciálnom povolaní, pri jeho výchove pre domácnosť a pre práce, ktoré s ňou úzko súvisia. Vítame, že na túto položku dostáva sa ministerstvu školstva prostriedkov, aby odborné školy pre ženské povolania mohly byť dobudované.

Podobne je tomu i so živnostenským školstvom pokračovacím, ktorému sa dostáva ešte väčšej dotácie v rozpočte ministerstva školstva, lebo získalo zvýšenie rozpočtu dok onca o celých 5.8 mil. Kč. Toto školstvo sa na Slovensku pomaličky vybudováva na krásne moderné školstvo, zriadené na základe odbornom podľa jednotlivých okrskov alebo okresov, a z kroka na krok vidno, ako sa toto školstvo krásne konsoliduje a zapracováva do svojho vznešeného úkolu. Ale keď toto môžem s radosťou konštatovať, ráčte dovoliť, slávna snemovňa, aby som vás upozornil, ako to vyzerá na Slovensku a vôbec v celej našej republike s pokračovacím školstvom zemedelským.

Azda pred rokom sekčný šéf dr Reich zaoberal sa v niekoľkých článkoch v "Československom zemedelci" s naším pokračovacím školstvom zemedelským. Tam uviedol toto (čte): "V republike potrebujeme ľudových škôl hospodárskych asi 4000. Z toho sme mali pred rokom 1100." Povedzme, že je ich dnes 1200. V poslednom roku bolo nove zriadených 58, ako sa referovalo v rozpočtovom výbore pri debate o rozpočte. Povedzme, že ich máme 1200, t. j. 30 % toho, čo potrebujeme. Na Slovensku je stav tento: Slovensko potrebuje ľudových škôl hospodárskych 1600 a máme ich 350, tedy ani nie celých 25 %. Ráčite uznať, že je to málo, a keď dneska už má každý stav svoje pokračovacie školstvo vybudované - má ho vybudované obchodníctvo, živnostníctvo, čo im zo srdca prajeme myslíme, že je na čase, aby sa pomýšľalo i na vybudovanie pokračovacieho školstva zemedelského. (Potlesk.) Toho vyžaduje nielen záujem zemedelstva, ale i záujem štátu. Počúvame stále: Vonkov sa nám vyľudňuje, vonkov uteká do mest. Ale prosím vás, ako môže ten roľník zostať na tej hrude, keď sa mu nedostane ani náležité vyškolenie pre jeho praktické povolanie, nehovoriac ani o tom, že jeho kultúrna a sociálna úroveň ďaleko zostáva za ostatnými vrstvami nášho obyvateľstva. (Místopředseda Langr zvoní.)

Pán posl. dr Mičura dôkladne prebral rozpočet ministerstva zemedelstva a ako odpoveď na poznámku kolegu Hrubého v rozpočtovom výbore, ktorý tvrdil, že naše zemedelstvo môže v republike uživiť 25 mil. ľudí, pán posl. dr Mičura povedal toľkoto: "Ja vraj pochybujem, či slovenské roľníctvo uživí samo seba." My nechceme povedať to, že by ministerstvo zemedelstva sa nechcelo starať o potreby nášho roľníctva, ale jeho najelementárnejšie snahy stretávajú sa s najväčším odporom. A to, čo potrebuje náš roľník, to je vždy to posledné medzi potrebami v našom štáte. Ja si dovoľujem na to upozorniť a som presvedčený, že nášmu zemedelstvu dostane sa toho, čoho ono nezbytne potrebuje.

A tak je to, slávna snemovňa, i s meštianskymi školami. My sme s takým nadšením vítali zákon o obvodných meštiankach a veľmi ľutujeme toho, že v prevádzaní tohoto zákona dostali sme sa na mrtvý bod. (Místopředseda Langr zvoní.) Meštianok Slovensku chýba blízko 600, keby sme sa chceli vyrovnať zemiam českým. A menovite od obvodných meštianok sľubovali sme si to, že sa budú vedeť prispôsobiť prostrediu vonkovskému a že budú sa tiež vedeť venovať praktickému vyškoleniu nášho roľníka, aby vedel účelne a intenzívne pracovať na hrude. No z tých obvodných meštianok nedostalo sa nám ešte nič.

Místopředseda Langr (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. Devečka (pokračuje): Keď hovorím o meštiankach, slávna snemovňa, prirodzene, že musím upozorniť na požiadavku nášho učiteľstva o valorizovaní prestupového prídavku pre odborných učiteľov. Ministerstvo školstva túto vec tak ďaleko priviedlo, že pripravilo návrh zákona a je už v pripomienkovom pokračovaní. Tiež dovolím si slávnu snemovňu upozorniť na úpravu činovného skupiny D, čo je veru ťažká bolesť nášho drobného učiteľstva. Sú to všetko, ako ráčite videť, personálne náklady, ale prosím vás v tejto snemovni, aby ste sa proti týmto požiadavkám postavili podobne, ako ste sa nemohli postaviť proti požiadavke zrovnoprávnenia inšpektorov penzistov s aktívnymi inšpektormi podľa zákona č. 96/1937 Sb. z. a n. (Místopředseda Langr zvoní.)

Ešte by som sa chcel zmieniť i o otázke rodiny, ktorá otázka bola nastolená práve paní poslankyňou Zeminovou v generálnej debate, ale ako ráčite videť, nestačí mi na to čas. Len toľkoto: My si nevieme predstaviť občiansky zákoník bez rodinného práva, považujeme to za isté znevažovanie rodiny, že práve úsek rodinného práva, ktorý tak hlboko a na všetky strany zasahuje do občianskeho života, mal byť vynechaný z občianského zákoníka a menovite keď vysvitá, že tí, ktorí toto pojatie rodinného práva do obč. zákoníka vetovali, veľmi pekne sa sbližujú s druhou stranou z opačného pólu. Rozumiem, že sa veľmi pekne sbližuje stanovisko nár. socialistov s ľudovcami a myslím, že sa najde spôsob riešenia, aby sa aj rodinné právo dostalo do občiai nskeho zákoníka a aby sme nerobili neúplný občiansky zákoník. Lebo, hovorím, bolo by to dielo nedokonalé a neprospelo by veci.

Tedy len toľkoto ešte, lebo otázku túto širšie rozvádzať nemôžem. A keď už všetci svoje reči končievajú upozornením na druhé decenium republiky, ja len toľko poviem, že ako sa nám v r. 1938 podarí na zdravý základ postaviť rodinu, že tým vykonáme taký dar v tom jubilejnom roku 1938 nášmu národu, nášmu státu a celej spoločnosti, že nám za to budú budúce pokolenia neskonale vďačné. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Zischka. Dávám mu slovo.

Posl. Zischka (německy): Dámy a pánové!

Zdá se mi nutným, abych vývody, které chci učiniti k sociálně-politické kapitole, uvedl několika všeobecnými poznámkami: Nežijeme, bohužel, v době, jež tvoří příznivé předpoklady k sociálnímu pokroku. Národové Evropy věnují svou pozornost více zbrojení než velkým společenským a sociálním problémům. Paní posl. Zeminová poukázala před několika dny na to, že celkový náklad na zbrojení v Evropě bude činiti v r. 1938 400 miliard Kč. Na to jsem začal počítati. Nebylo to obtížné počítání. Evropa má asi 400 milionů obyvatel a my dospějeme ke strašné skutečnosti, dělíme-li 400 miliard těmito 400 miliony, že pro každou osobu v Evropě - zahrnujíc vše - činí vydání na zbrojení za rok 1000 Kč. Heslo, jež zde bylo prosloveno, že děla jsou důležitější než máslo, slaví vítězství. Nemáme na tom viny a odpovědnost za tento vývoj nesou ti, kdož chtějí mluvu děl učiniti posledním politickým důkazem. Žijeme tedy v této době. Je nepříznivou pro sociální bilanci a je ještě mnohem nepříznivější pro sociálně-politický program. A přece se musíme chopiti úkolů. Nezbude nám nic jiného. A zde bych chtěl hned postaviti velkou otázku, oč vlastně jde.

Pohleďte, dámy a pánové, Bismarck řekl jednou - myslím, že to bylo při poradě o německém zákonu o sociálním pojištění r. 1888 - toto: "Dejte dělníkovi práci, dokud je zdráv; ošetřování, je-li nemocen; a dejte mu zaopatření, je-li stár." Musím přiznati, že je v těchto třech těsných větách vskutku v stručných obrysech označen velký úkol, jenž jest uložen konci 19. a 20. století. Domnívám se pouze, že dnes musíme jíti o něco dále. Formuloval bych úkol, který máme splniti, takto: "Chraňme zdravé lidi před nemocí a sociální bídou, ozdravme nemocné a pomozme sociálně ohroženým." Nebo jinak - hledám nějakou politickou formulaci: "Postavme na místo totální války povinnost totální péče." Začněme u dětí a přestaňme u starců. Pohleďte, dámy a pánové, mluví se nyní mnoho o populaci, o problému, jenž působí všem státníkům Evropy mnohé bolení hlavy, a uvádějí se nejrůznější důvody pro pokles čísla porodů. Slyšeli jsme malou přednášku o tom, že prý nese vinu na těchto zjevech materialismus naší doby. Tázal jsem se již v rozpočtovém výboru, jak si tedy můžeme vysvětliti podivnou skutečnost, je-li správné, co zde bylo řečeno, že právě Rusko, jež jest přece v očích určitých lidí vtělením materialismu a špatnosti vůbec, vykazuje dnes ještě největší počet porodů ze všech evropských zemí a má ročně přebytek 3 1/2 milionu, zatím co právě v Italii, v zemi, v níž se po prvé objevila myšlenka boje o porody, číslo porodů nepřetržitě klesá. Opatřil jsem si číslice středoevropských států, protože jsem se musel tehdy uspokojiti všeobecným zjištěním, které jsem učinil přímo po řečníku sudetskoněmecké strany. Nemohu zde ovšem v půl hodině, která mi je k disposici, vysvětliti tyto věci tak, jak bych to rád chtěl svým laickým rozumem. Opatřil jsem si tedy číslice. Bylo řečeno, že prý materialismus doby je vinen. Ale v nemravné prý Paříži jsou tytéž zjevy jako v katolické Vídni, v nacistickém Berlíně přesně stejné jako v katolickém Římě: vysloveně kulturní zjev. Cesta vede od západu k východu přes světová města a dosáhla nyní venkova. Nechme mluviti absolutní čísla, platná vždy pro 1000 obyvatel. Rakousko kráčí v čele - obráceným směrem - má nejméně porodů, prosím, to vše nejde na účet velkoměsta Vídně, závisí na něm země, a vím z doby války, že jsou v Rakousku rozsáhlá území, kde jsou děti dnes ještě vítaným úkazem. Číslice porodů je tedy v Rakousku: 13˙1 na 1000, ve Francii 15.2, Československo kráčí bohužel na třetím místě se 17.4. Německo přichází na čtvrtém místě, rozdíl není velký. (Posl. Wollner [německy]: Německý národ nemá místa!) To s místem nemá co dělati. Tento zjev nalézáme také v těch zemích, kde je neslýchaně velké místo, a vykazuje-li Rusko ještě tento neslýchaný přebytek obyvatelstva, o němž ještě budu mluviti, pak se Rusko, jež vykazovalo v předválečné době 50 promille, dnes již dávno přiblížilo skoro na hranici 30. Tam je dost místa, to nemá s místem co dělati. Nečiňte pokusy přesunouti věc na tuto kolej! Maďarsko 20 promille, Italie 22.2, zde je nikdy nepřerušená sestupující tendence, Polsko 26.2. Polsko ztratilo v posledních letech sedm promille, žádná země střední Evropy nemůže zaznamenati úbytek v tomto značném rozsahu, dále Rumunsko 31.5 a Rusko, jak řečeno přes 30, asi 32 na 1000. Všechna opatření, o nichž zde bylo rozhodnuto a jež byla provedena, nemohla způsobiti, aby se také uskutečnily úmysly, které tím byly sledovány. Mussolini mohl, aby to bylo konkretně řečeno, nechati válčiti a pobíjeti v Habeši a Španělsku své vojáky. Porodní boje v manželských ložích Italie, odpusťte, prohrál. Divím se, že se zde vůbec mluví o porodním boji a nikoliv o výrobním boji, což je mnohem blíže. Ale to vše nic nepomůže, je zde tato tendence a není pravda, že jest vinen materialismus doby a materialismus těch národů, jež nepropadly autoritativnímu bludu.

Také ministerstvo veřejného zdravotnictví předložilo v rozpočtovém výboru přímo příručku pro tyto úkoly a nedoporučuje žádný recept, jenž by mohl býti užit. (Posl. Wollner [německy]: Poradní sbory!) To jest pomocným správním opatřením. Nedoporučuje se to, co absolutně pomůže. Které to jsou úkoly, jež máme splniti? Řekl jsem také v rozpočtovém výboru, že naše starost musí platiti životu. Řekl jsem, že co žije, musí býti životu zachováno. Říkám to dnes znovu, starost o život. U kojenců máme úmrtnost asi 33.000. To je absolutní číslice pro Československo a přiznávám, že tato číslice je asi 2˙5 promille nad průměrem Německa. Vím také, a projdete-li celou republikou, budete věděti, že tento poměr je především výslednicí stavů na východě naší republiky. Mnoho dětí, ale pak také větší úmrtnost, jež může býti ještě snížena, a věřím, že se toho dosáhne v příštích letech.

Tedy péče o kojence; to znamená především péči o budoucí matku. To také víme, je to sociální problém, to se nám nemusí vypravovati, víme, že je pro matku nejdůležitější starostí, ví-li, že otec má práci a že je takto zajištěn materiální život příštího občana země. To je také sociálním problémem a nikoliv pouze politickým problémem obyvatelstva. Zde ovšem není možno mluviti jednotlivě o metodách, aby byla dosažena taková péče o dítě, abychom získali lepší výsledek. Ale přece musí býti poukázáno na to, že opatření v oboru lékařském a zdravotnickém mohou mnohým přispěti k tomu, také vysvětlením, aby byla snížena úmrtnost dětí a abychom se postarali o to, aby se dítě, je-li již tady, vyvíjelo, dospívalo a mohlo se státi cenným občanem státu. Vím, že je k tomu potřebí vybudovati školskou lékařskou péči, ale také a to není žádnou vedlejší věcí - školskou péči o zuby; dále musíme užíti všude péče v poradnách pro matky a kojence a v jeslích, abychom dítě vždy více chránili a před nebezpečím ochraňovali. Vím tedy, že všechna tato opatření jsou nutná.

Tato péče jde pak od kojence k dítěti. Tu bych chtěl něco říci, co již včera přednesl kol. Wollner. Upozornil jsem ihned zvoláním do toho, že to nesouhlasí, řekl jste, že ministr veř. zdravotnictví mluvil prý o 7000 dětech v severozápadních Čechách. Vzal jsem si exposé a podíval se a zjistil, že v něm je (čte): "To nám ukazuje výsledek státním zdravotním ústavem zpracovaných údajů oddílu státní zdravotní akce, jež zahrnuje v sobě 7000 dětí, při čemž jde o děti z 89 okresů, z toho 61% německých a 38˙11% českých dětí." Chcete tedy říci, že pouze německé děti jsou rachitické? (Posl. Wollner [německy]: Mluvil jsem o okrese falknovském.) Ne, mluvil jste všeobecně o severních Čechách a je tedy nutno konstatovati, že se se svou argumentací mýlíte.

Tato péče o děti musí býti dále vybudována, to víme zcela přesně, o tom nemusíme býti poučováni. Také nezamítáme, řekne-li se nám něco dobrého, ale víme přesně, že kdyby se při této akci zjišťovaly vůbec nedostatky, snad nanejvýš ten, že jest to ještě málo, že se musí ještě rozšířiti, že je tedy potřebí ještě více péče o děti, aby bylo zabráněno, aby se staly rachitickými, anebo jsou-li jimi, aby křivice na ně nepůsobila nepříznivě, až dorostou. Víme, že musíme v této akci pokračovati a nelze popříti, že ministerstvo veř. zdravotnictví má letos k disposici přece jen částku větší asi o 28 milionů, než tomu bylo ještě před 2 nebo 3 lety. Shrnuji-li tedy, řeknu: Vedle této péče ze zdravotního a snad také charitativního ohledu, musí býti k tomu připojena také materiální pomoc v těch případech, kde je sociální bída. Člověk dnes nabývá práva, aby se o něho postarala společnost, vedla ho životem, aby byl cenným člověkem. To platí také pro nezaměstnané. Zde jest také hmotná pomoc v těch případech nutná, kde je člověk vydán v šanc holé nouzi a kde takřka ztratil půdu pod nohama. K tomu patří velká práce, také boj proti lidovým chorobám. Tyto jsou také otřásající, jsou také kulturním zjevem. Otřásající jest, že se dnes tuberkulosní onemocnění v poměru k rakovině zmenšila a že se rakovina pomalu stala bičem lidstva, přes všechny prostředky vědy. Dnes ještě nejsme tak daleko, abychom mohli přistoupiti s naprostou jistotou k potírání rakoviny. Ale boj má pouze tenkráte cenu, je-li veden pro ty nemocné, kteří náležejí nejchudším vrstvám.