Vítám, že se tyto věci dějí. Řekl jsem, že jest nejlepší péčí o matku, je-li postaráno o to, aby otec vydělával tolik, aby rodina mohla jaksi žíti; je to zajisté namáhavé. To nebudete moci vyčítati ministrovi soc. péče - děláte mnoho a také nepředložených věcí - ale nemůžete mu vytknouti, že je snad úzkoprsý při přídělu peněz z produktivní péče o nezaměstnané. Zdůrazňuji-li něco, pak právě ochotu ministra soc. péče souhlasiti hned se všemi těmito částkami. Zde není byrokratických průtahů, s podivuhodnou rychlostí se obyčejně podobné návrhy vyřizují a jest pouze na nás, ale také na vás, ještě více pečovat o to, abychom využili ještě více produktivní péče o nezaměstnané, zejména v těch oblastech, jež jsou ještě dnes velkými hnízdy krise. Odhlasujeme v nejbližších dnech zákon o prodloužení stavebního ruchu a poukázal jsem již v rozpočtovém výboru, že jest chybou, že německé obce nevyužily pohotovosti státu k pomoci, ačkoliv stát přece značně přispívá k tomu, aby se mohlo stavěti. Dává 2 1/2% ze 6 % zúročení a amortisace. Mluvíme stále o zdraví a o bytech, ve kterých žijí lidé. Snažme se posíliti lidi zdravotně a opatřiti jim lepší byty. Přispějeme také svým podílem k tomu, aby, jak to mám vlastně říci, zdravotní poměry se staly takovými, aby se pak lidé mohli snadněji vypořádati s ostatními těžkostmi doby.

Řeknete-li nyní, že se v posledních dvou letech nic nezměnilo, prosím, vím to také, také leckam přijdu, znám poměry, nezavírám oči před žádnou skutečností, byť jest co nejstrašnější. Vím také, že jest nouze v jednotlivých případech dnes snad stejná jako před 2 lety. Připouštím, že se v některých obcích a snad také v některých okresech nezměnilo ještě nic na poměrech, řekněme, proti r. 1934. Ale, dávejte pozor, vydali jste před volbami brožuru. "Práce pro 300.000 lidí." Byla to věc propagandy. Zapomněli jste však při tom, že je k tomu třeba také moci. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Přesto, že jste nás demagogicky napadli, přece některými opatřeními, jež zde byla v parlamentě odhlasována a vládou uzákoněna, v souvislosti se všeobecným oživením jsme dosáhli, že se počet nezaměstnaných snížil s 960.000 asi na 220.000, tedy že byl snížen na čtvrtinu; kde zůstáváte nyní se svými publikacemi před volbami 1935? (Výkřiky.) Je vcelku lhostejné, co snížilo počet nezaměstnaných, rozhodujícím je, že byl snížen. V každém případě musí každý, kdo má uznání, také z vás připustiti, že opatření vlády přispěla v mnohých případech, aby byla nouze našich krajin zmírněna a opatřena práce. (Výkřiky.) To však neznamená, že nyní složíme ruce do klína a že je nyní vše v pořádku. Víme, že je třeba ještě mnoho práce, práce v charitativním, sociálním, pro nás zde v zákonodárném smyslu. To jest tedy naším úkolem, mobilisovati prostředky, jež mohou býti užity, a naším úkolem jest postarati se, abychom kráčeli dále cestou, jíž jsme se v poslední době dali. Pak se dostaneme přes nesnáze. (Posl. Wollner [německy]: Proč bojujete proti německé lidové pomoci, proti našim svépomocným opatřením?) Vítáme každé svépomocné opatření. (Posl. Wollner [německy]: Bojujete proti lidové pomoci!) Co to má znamenat, že bojujeme proti lidové pomoci? Kdyby byla sudetskoněmecká lidová komise opravdivě objektivní organisací ...(Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Zischka (pokračuje): ... kdyby byla učiněna měřítkem přídělu podpor - to vám nemohu prominouti, to musí ven - nouze jednotlivce a nikoliv jeho politická příslušnost, pak bychom byli pro sudetskoněmeckou lidovou pomoc. Je tedy na vás, abyste se postarali, aby byly utvořeny předpoklady, jež musí býti po ruce, mají-li takové organisace pracovati s našim souhlasem. (Posl. May [německy]: Co je se stranickými sociálními komisemi? - Místopředseda Langr zvoní.)

Pan předseda zvoní, protože můj čas uplynul, budu nyní mluviti telegrafickým slohem a budu se zabývati vývody pana Wollnera ze včerejška. (Německé výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany: Sem s obecními volbami!) Obecní volby s tím nemají co dělati.

Pan kol. Wollner učinil včera tyto výpady. (Hluk.) Za prvé chtěl Wollner včera jíti přes hranice, za druhé mluvil pak, když se mu to nezdálo účelným, o rozdělení statků. Řekne-li to někdo z nás, pak je to u nás, abych tak řekl, nejčistší bolševismus. Kol. Wollner ještě také dostane své od těch ze své strany, kteří jsou stran rozdělení statků jiného mínění. (Hluk.) Začněte a promluvte také zde jednou o skutečnosti, že jste obdrželi většinu sudetskoněmeckých hlasů. Zde neexistují řeči, že jiní jsou vinni, a zde se nemůžete vymluviti na Čechy. Politicky nejhezčí je, že se mu povedlo vyklouznouti .... (Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Zischka (pokračuje): V uveřejněné Wollnerově řeči v časopise "Zeit" není nic o rozdělení statků. "Zeit" je totiž jiného mínění, pokud jde o rozdělení statků existujících. Jsem přesvědčen, že posl. Klieber je jiného mínění, že posl. Köllner z Trutnova je jiného přesvědčení. Jsem přesvědčen, že rozhodující pánové v sudetskoněmecké straně - a na tom záleží - jsou jiného mínění stran Wollnerových pojetí. Politicky nejhezčí však teprve přijde. Pane Wollnere, pak jste se nabídl, takřka jako muž, jenž je schopen toho, že se ještě vyvine v nejloyálnějšího státního občana. Pohleďte, předně pošilhávání za hranice, pak rozdělování statků, a konečně tato nabídka, odpusťte, řeknu-li, to je opravdu pestrý program. (Výkřiky posl. Wollnera.) Mluvil jste pouze o těžkostech, jež činí československé úřady, ale o těžkostech, jež činí říšskoněmecké úřady, chtějí-li českoslovenští sudetskoněmečtí dělníci na druhou stranu, jste nemluvil. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Dále jste mnoho mluvil o počešťování. Slovo, které mi je velice nesympatické, opravdu je nerad vyslovuji. (Německé výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany: Protože jste také toho vinni!) Ne, vyslovuji je rovněž tak nerad, jako nerad slyším, pracuje-li se na české straně se slovem "poněmčování". Bijme se také ve svá prsa, chceme-li nalézti slyšení i na lavicích zástupců českého národa. Ale to vám také nemůže býti dosti často řečeno. Jak to vlastně vyhlíží? Kdo počešťoval německou uhelnou oblast severních Čech? To byli němečtí uhlobaroni. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Byl jsem při tom, zažil jsem to na vlastním těle. Kdo přivedl na velkostatky v německém území české a slovenské dělníky? Byli to němečtí velkostatkáři. (Hluk.) A kdo na př. přispěl k tomu, že byl Liberec, anebo aby byl uveden ještě markantnější příklad, Chrastava opatřena v takovém rozsahu českými dělníky? Němečtí továrníci! (Hluk.) Nemáte tudíž žádné příčiny činiti zde českému národu zvláštní výčitky, protože máme dost lidí ve svém národě, kteří se zasloužili v oboru počešťování, když již musí býti vysloveno toto škaredé slovo. (Hluk.) A vy sem přicházíte, stalo se to včera a vy, pane Wollnere, mluvíte o záškrtu v sudetskoněmeckých oblastech hladu. (Hluk.) Mluvím také o záškrtu. (Německé výkřiky:

Mluvte takto v Novém Jičíně!) Mluvím tam již 20 let, mluvím také o záškrtu, ale oněch textilních dělnic, které musely býti odvezeny se záškrtem do nemocnice, kdyžtě ležely 8 dní při Ettrichově stávce v Mladých Bukách v továrně. O tomto záškrtu, je to sudetskoněmecký zjev - chceme také mluviti. A vy mluvíte zamítavě o třídním boji? Nedaleko od Mladých Buků, od průmyslu, na němž je zúčastněna, chci býti slušný, také rodina dr Köllnera z Trutnova, je městečko Vrchlabí.

Ve Vrchlabí se letos sešli lidé ze Svazu Němců a usnesli se na resoluci, jež oznamuje (čte): "Pokles porodů, jenž se rok co rok stále více objevuje, ohrožuje co nejsilněji zužováním vnitřního trhu také sudetskoněmecké hospodářství. V důsledku toho musí míti podnikatelé již z hospodářských důvodů zvláštní zájem na zvýšení počtu porodů." (Posl. Kundt [německy]: Zajisté!) Řekl jste to vy, pane Kundte? Nuže, bylo by bývalo lépe, kdybyste byl ještě s tím počkal říci "zajisté", dokud jiný neřekne "zajisté".

"Zajisté je problém porodů především otázkou duchovního a duševního chování, tedy charakteru člověka; ale je s druhé strany také jisté, že bez přiměřeného" ... Kdybych nyní chtěl něco říci o vůdcích v Třetí říši, vyvolal bych u vás pravděpodobně bouři rozhořčení. Je-li boj o děti otázkou charakteru a duševního chování, pak přestává každá argumentace. (Čte): "Ale je s druhé strany také jisté, že bez přiměřeného zajištění ..." (Posl. Kundt [německy]: Ovšem!) Ovšem, to říkám také. (Posl. Kundt [německy]: Vždyť to jest naše resoluce!) Je to resoluce Svazu Němců. Ale chcete-li si ji přivlastniti, tím lépe. (Posl. Kundt [německy]: Vždyť k tomu patříme!)

"Ale je s druhé strany také jisté, že bez hmotného zajištění je nemožný chov" "chov", prosím - ... (Hluk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Zischka (pokračuje): ... počtu zdravých, silných dětí v rodině, kterého je třeba pro udržení národa. Svaz Němců, jako nadstranická organisace sudetských Němců, naplněný nejhlubší starostí o naši národní budoucnost, protože počínají selhávati naše poslední reservy narozených k životu, zdatní sudetskoněmečtí pracovníci, pro hospodářskou nouzi, obrací se na všechny podnikatele, dělníky a zaměstnance v době stoupajících cen životních potřeb, aby ze svobodného rozhodnutí umožnili povolením přiměřených zvýšení mezd a platů, zvláště však postačujícími a vystupňovanými přídavky na děti zakládání a udržení plných, dětmi bohatých rodin (Hluk trvá) a dali také při přijímání dělníků a zaměstnanců přednost těm, kdož mají mnoho dětí. (Hluk trvá.)

Místopředseda Langr (zvoní): Prosím o klid. Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta uplynula. (Hluk trvá.)

Žádám o klid.

Posl. Zischka (pokračuje): Táži se nyní pánů ze sudetskoněmecké strany, kde je podnikatel Němec - nyní uplynulo 6 měsíců od sněmování ve Vrchlabí - jenž se ukázal dobrovolně ochotným dáti dětmi bohaté dělnické rodině přídavky, o kterých se zde v resoluci mluví? Na to mi dejte positivní odpověď a pak vám doporučíme, abyste tohoto muže vodili jako vzor po německém území.

Mluvíte tedy zamítavě o třídním boji. Já mluvím o mzdových bojích posledních let. Němečtí dělníci museli vésti o každou korunu, o každý haléř těžký, roztrpčený boj a nic jim podnikatelé nedali dobrovolně. Mluvíte o nutném společenství obětí. Řeknu vám něco: Postavíte-li se dnes sem, abyste zde vystupoval jako kazatel mravnosti, pak vám musí býti také vhod, mluvíme-li o políčcích ve vinárnách. Mluvíte o mravním obrození, já mluvím o procesu v České Lípě. Mluvíte o slibech z 18. února a vaši členové hlasují v rozpočtovém výboru pro resoluce koaličních stran. Vyřiďte si to se svými stoupenci. Vypořádejte se se stále rostoucí oposicí. (Hluk trvá.) Vypořádejte se s těmi živly ve vaší straně, které již nechtějí mlčeti, které se dnes otevřeně bouří. Nechceme s vámi ani konkurovati, pokud jde na př. o kladení požadavků, jaké zde uvedl včera kol. Wollner. Nechceme se s vámi přebíjeti. Stavíme proti návrhům demagogického rázu positivní práci a vykonáme také vždy příště vše, abychom pracovali pro svou vlast, pro svůj těžce zkoušený lid, pro sudetskoněmeckou třídu dělnickou. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Schlusche. Dávám mu slovo.

Posl. Schlusche (německy): Slavná sněmovno!

Německá křesťansko-sociální strana lidová prohlašovala rok co rok s tohoto místa ústy svých řečníků své základní požadavky ke kapitole "Škola a národní osvěta". Mohu si proto letos odpustiti jejich opakování již s ohledem na omezenou řečnickou lhůtu. Můžeme konstatovati jen jednu věc. Nemáme, co bychom k těmto požadavkům připojili. (Hluk trvá. - Výkřiky posl. dr Roscheho.)

Místopředseda Langr (zvoní): Žádám pana posl. dr Roscheho, aby nerušil řečníka.

Posl. Schlusche (pokračuje): Nemáme však také, co bychom z těchto požadavků slevovali. Tyto požadavky existují a německá křesť. sociální strana lidová stojí za těmito požadavky, až budou splněny do poslední tečky.

Chtěl bych ke kapitole "Škola a národní osvěta" přičiniti několik poznámek ve dvojím směru. Jednak k otázce lapání duší a za druhé k otázce státně politické výchovy. Těšíme se, že se podařilo snahám německých vládních stran v posledních letech dosáhnouti konečně po dlouholetém boji souhlasu ke zřízení německých menšinových škol v obcích Heřmanice, Jaronín, Miličovice a Lipník. Musíme však zároveň s politováním konstatovati, že ještě stále nedošlo ke zřízení řady německých menšinových škol. Ba chtěl bych dokonce upozorniti na tento fakt, jenž je podle našeho názoru sabotáží. Již 15 let bojujeme za zřízení německé pobočky ve škole v německé šumavské obci Jaroníně. Žádost byla podána v r. 1922. Po dlouholetých bojích bylo zřízení pobočky před několika týdny povoleno. S vyučováním se mělo začíti ihned, jakmile obec Jaronín dá k disposici místnosti pro školu. Brlohy, kam jest Jaronín přiškolen, nemají místní školní radu. V r. 1936 uznal nejvyšší správní soud právem, že sestavení místní školní rady (4 Němci a 4 Češi) odpovídá zákonu. Přesto nemohla tato místní školní rada až dodnes začíti se svou činností. Její agendu vedou dva správní komisaři, kteří podali rekurs u okresního úřadu v Č. Krumlově proti zřízení pobočky. Místní školní rada, ministerstvo školství, ale i české strany souhlasily se zřízením německé školní pobočky v Jaroníně. Za tohoto stavu věci není rekurs ničím jiným než sabotáží, proti níž zde ve sněmovně co nejostřeji protestuji jménem své strany. Žádáme, aby se německému vyučování v Jaroníně nedělaly žádné obtíže, aby rekurs byl co nejrychleji vyřízen a aby místní školní rada ihned započala se svou zákonitou činností. (Posl. dr inž. Lokscha [německy]: Co dělá Trnávka?) Ta patří také k obcím, kde našim požadavkům na zřízení německé školy není popřáváno sluchu. Těšíme se, že při četných příležitostech odsoudili pan ministr školství, pan předseda vlády a sám pan president co nejostřeji lapání duší. Tím více litujeme, že přes toto autoritativní stanovisko provádějí neodpovědné živly dále toto lapání duší. Poukazuji na pletichy v obci Dvorcích. Skoro po dvě léta se snaží tamní místní školní rada, aby 6 skutečně německých dětí bylo vyřazeno z tamní české menšinové školy. Zde hrají také otázky slibů a také snad hrozeb velikou úlohu. Až do dnešního dne nepodařilo se přes všechny intervence dosáhnouti, aby se vyhovělo řádně doložené žádosti místní školní rady v Dvorcích. Chtěl bych v této souvislosti upozorniti také na to, že okresní úřad v Berouně na Moravě není zřejmě bez viny, že se tento spis nevyřizuje. Konstatuji zde, že jsem se sám ptal písemně okr. hejtmana v Berouně na Moravě, kam a kdy byl příslušný akt poslán, a konstatuji zde dále, že jsem až dodnes nedostal odpověď, ačkoliv jsem o to žádal již před týdny. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Zdá se, že tam vládne okr. hejtman mnohem méně než vrchní komisař Kropáček (Posl. dr inž. Lokscha [německy]: Již je pryč!), který zastává patrně názor, že není úředníkem v právním státě, v Československu, nýbrž patrně v obsazeném území. Varujeme co nejvášnivěji a nejdůrazněji před těmito metodami. Tyto metody nejsou způsobilé, aby vychovaly politické janičáře proti německému národu. Tyto metody jsou nanejvýše způsobilé k tomu, aby vychovávaly národnostně bezpohlavní a tím i beznárodní a nešťastné živly, které nejsou učitelům ke cti a státu také ne ku prospěchu. A v době branné výchovy musí odpovědné vedení státu dbáti toho, aby jeho občané byli zakotveni v národě jako ve státě. Neboť kdo není věren svému národu, je ještě méně věren svému státu. (Souhlas.)

Za druhé: Pokud mi je známo, musí každý státní občan německé národnosti prokázati dobrou kvalifikaci své politické spolehlivosti, chce-li býti přijat do státních služeb a chce-li, aby tam zůstal. Táži se zde: Žádá se také na státních občanech české národnosti hodnocení odpovídající této kvalifikaci? Skoro bych o tom pochyboval. Zdá se někdy, jakoby se do německého území na tajnou intervenci určitých míst posílali ignoranti v oboru státně politického vzdělání. Poukazuji zde na případ ředitele české menšinové školy v Bruntále, odborného učitele Doležala. Tento pán, který není jinak velmi sběhlým učitelem ve škole, - to by bylo lze objektivně zjistiti, kdyby se zjišťovalo, kolik vyučovacích hodin se nekonalo (Posl. dr Luschka [německy]: Ředitel asi chodí za školu!), kdyby ministerstvo školství v tomto směru konalo určitá šetření, vyšly by najevo zajímavé výsledky - uznává však za nutné podati na př. stížnost olomoucké konsistoři, že při pohřbu státního občana české národnosti zapomněl úřadující kněz na Otčenáš. Směšnou se stává věc teprve tehdy. když zjistíme, že tento zájemce na pohřbu je bez vyznání a najednou má tolik zájmu na náboženských obřadech. Tento pan ředitel se domnívá, že je příslušný, aby městské obci a německému starostovi dr Bayerovi, kterému jistě nikdo nemůže nic vytknouti, kdo má dobrou vůli jak na české, tak i na německé straně, předpisoval, jak má přijmouti posádku, až přibude do Bruntálu. Doporučuji, aby tento pán dostal od sudetskoněmecké strany čestnou zlatou jehlici. Od odpovědných míst však naléhavě žádám, aby se postarala, aby takových živlů, které ruší mír, bylo použito jinde. V této souvislosti kladu v zájmu státu požadavek, aby do německého území byli posíláni jen úředníci, kteří mají určitou úroveň ve státně politickém vzdělání a kteří mají kladné stanovisko k německému obyvatelstvu.

Ještě krátce k jedné otázce, která se táhne jako červená nit rozpočtovou rozpravou, a tu bych chtěl nikoliv z nenávisti proti jiné straně, nikoliv, z lásky k svému německému národu říci: Zanechme my Němci všech stran teoretického diskutování o řešení národnostní otázky! Tento spor byl a jest a bude neštěstím našeho národa a státu.

Kdysi zuřily v německém táboře vášnivé boje o otázce "sebeurčení nebo i samospráva". To byl spor o národnostně politický cíl. Víme všichni, kam tento boj vedl. Výsledkem tohoto sporu byla ztracená pracovní místa, ztracená německá půda a pozemky, ztracené podniky a ztracená hospodářská síla, ztracené národní jmění. Pak následoval spor "Tu pracovní souručenství - zde bojové souručenství". Pak byl tento spor vystřídán heslem "Tu aktivismus - zde negativismus" a potom hesly "Mladoaktivismus a novoaktivismus". A dnes má tento boj býti veden jinými slovy. Dnes se tato hesla jmenují "Úprava národnostní otázky na poli administrativním" nebo "Úprava národní otázky zákonem". Hesla se změnila, myšlenka, která stojí za nimi, je tatáž. Může tato metoda nás Němce vésti k cíli? Nikoliv! Můj návrh je tento: Zahrabme v německém táboře válečnou sekyru a sjednoťme se na hesle: Úprava národnostní otázky prostřednictvím veřejné správy a zákonným zakotvením našich národně politických právních nároků, jak nám jsou zásadně zaručeny v ústavě. Nyní úprava národnostní otázky administrativní cestou, pokud se národnostní otázky dají upraviti na poli administrativy, a úprava národnostní administrativy cestou zákonodárství, až zde bude příhodná chvíle. (Posl. dr Luschka: Bravo!)