Věcné rozčlenění rozpočtu dokazuje, že přes všechny sliby se sudetskoněmeckému území ukřivdilo již při regionálním rozdělení investic. Investice směřují zcela jasně do vnitra země. Tato skutečnost se nemůže zeslabiti ani tím, připočítáme-li, jak to učinil pan předseda vlády, k sudetskoněmeckému území i okresy, které mají jen 20% německého obyvatelstva. Bohužel opomenul pan předseda vlády uvésti regionální rozdělení investic na příklad na poli vodohospodářském. Jinak by byl musil zjistiti, že z 41˙3 milionů Kč, které až dosud vydal státní vodohospodářský fond v r. 1937, se ani jedna koruna nedostala na jedinou velikou stavbu v sudetskoněmeckém území. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!)

Toto zjištění je tím významnější, že i tam se přehlížela a přehlíží německá přání, kde by jejich splnění bylo na prospěch celostátního hospodářství. Rozčleníme-li zahraniční obchod, shledáme, že skoro 10% celého zahraničního dopravního ruchu se děje po Labi, a dále po Vltavě. Proti důležitosti řek Labe a Vltavy pro zahraniční obchod ustupuje důležitost těchto toků pro vnitřní dopravu lodní a vnitřní obchod úplně. Nemůžeme proto pochopiti, že se po léta buduje střední Labe od Mělníka až k Pardubicím a Vltava od jejího ústí až do Budějovic s miliardovým nákladem, aniž se přikročilo k regulaci dolního toku Labe od Střekova až ke státním hranicím, kterážto regulace je důležitá pro celé hospodářství. Miliardové částky byly vydány na regulaci středního Labe a Vltavy, aniž byl zaručen nutný předpoklad této vodní dopravy, totiž splavnění dolního Labe. I když se snad poukáže, že vybudování toku Labe a Vltavy se stane vzhledem na projektovaný průplav Labe-Odra-Dunaj, nemůžeme to schvalovati. Nepopíráme za žádných okolností význam tohoto starého rakouského projektu. Víme zcela přesně, jaký význam to bude míti pro jihovýchodní evropské hospodářství a pro Československo, které utužuje své vztahy politické i hospodářské k jihovýchodním evropským zemím, bude-li cesta lodí ze Severního do Černého moře zkrácena o 6000 km. Dosažení tohoto cíle bude ovšem možné, jak projekt udává, teprve za 40 let, a vy přece musíte připustiti, že se až od té doby nemůže čekati s nezbytně nutnou regulací poslední části labského toku.

Již pro zaopatření práce spojené s regulací byla by regulace dolního labského toku v sudetskoněmeckém území nutnou. Přes celkový hospodářský význam těchto prací musíme konstatovat, že ani v příštím programu vodních staveb až do roku 1942 není na to pamatováno ani korunou. Při tom je naprostým zneuznáním hospodářského významu Labe pro zahraniční obchod, degraduje-li se na čistě vnitřní řeku.

V souhlase se zanedbáváním části labského toku ležící v německém území je zanedbávání severočeských labských překladišť v Lovosicích, Ústí n. L., Krásném Březně, Rozbělesích, Děčíně a Loubí. Přistupujete k tomu, abyste do určité míry jako konkurenci vybudovali milionovými náklady mělnický přístav. Až dosud jste investovali do něho 24 milionů a uvolnili jste dalších 11 milionů na vybudování mělnického přístavu. Nečiníte úmyslně rozdílu mezi příčinou a následkem, odůvodňujete-li tyto investice na mělnický přístav tím, že prý severočeská překladiště nemohou pojmouti veliké množství zboží. Ačkoliv je toto tvrzení věcně nesprávné, je přece jen správné, že se v severočeských překladištích musí užívati naprosto zastaralých překládacích zařízení. Tato překládací zařízení jsou většinou 50letá. Tak je na př. největší a nejmodernější jeřáb ústeckého přístavu z r. 1908. Má fantastickou únosnost 4000 kg a ohromnou rozlohu 9 m. Ostatní zastaralé parní jeřáby jsou až z r. 1885 a jsou ještě dnes v provozu. Při tom si musíte vzpomenouti, že těsně po převratě se zde v Praze na pravém břehu Vltavy postavila řada moderních elektrických jeřábů, kterých však nemohlo býti použito a které se musily zase odmontovati. Zřejmě se hodily peníze do vody. Pro modernisaci severočeských labských překladišť však není peněz. Těm, kterým snad není známo, kdo nese odpovědnost za toto zanedbání, chtěl bych říci, že tato překladiště jsou spravována československými státními drahami. Pro krátkost doby mohu naznačiti jen toto, pokud se to týká směru státních investicí.

V provádění investicí je tak zřejmá křivda, že její následky nezjistil nikdo jiný než sám pan president státu. Všechny pokusy dokázati opak ztroskotaly na prokazatelných skutečnostech. Předložil jsem již dříve v rozpočtovém výboru přehled o zadávání veřejných dodávek a prací v německém území za léta 1933 až 1936. Tehdy tento přehled končil výsledkem, že v území s více než 50 německého obyvatelstva z 539 zadaných prací bylo 441 čili 82% zadáno českým uchazečům, zatím co usedlí Němci dostali jen 18 % dodávek. Ačkoliv byl tento přehled předložen plenu, zabývaly se jím jen oficiosní "Pražské noviny", ovšem svým způsobem. Snadno jsem mohl vyvrátiti neseriosní tvrzení tohoto listu a výtka zatvrzené prolhanosti, kterou mi učinily, padla na ty, kteří přes nesporné skutečnosti chtějí vzbuditi zdání, jakoby na poli zadávání bylo vše v nejlepším pořádku.

Sledoval jsem dále zadávání veřejných prací a dodávek v sudetskoněmeckém území a zkoumal jsem především účinek 18. února v tomto úseku státního hospodářství. Za tím účelem rozdělil jsem svůj přehled na dvě časově rozdílné epochy. V první epoše od 1. října 1936 až do 28. února 1937 bylo v sudetskoněmeckém území zadáno podle údajů úředního listu "Zprávy veřejné služby technické" 65 prací, z nichž bylo 67˙7 % zadáno českým uchazečům a německým jen 24.6 % čili 16 prací. Smíšení uchazeči dostali 7˙7 %. Ale v době - to je pro vás, pane kolego Schützi, zvláště zajímavé - od 1. března do 1. října t. r. bylo v sudetskoněmeckém uzemí zadáno 154 prací takto: čeští uchazeči dostali 105 prací čili 68˙1%, smíšení uchazeči 17 prací čili 11˙1 % a němečtí uchazeči dostali jen 32 prací neboli 20.8 %, tedy o 3.8 % méně než před 18. únorem tohoto roku.

Tento přehled není pro nás cárem papíru, nýbrž dokumentárním dokladem systematického omezování základů našeho života. Je však také dokladem oprávněnosti našeho boje za rovné právo a spravedlnost. Chcete-li pak tvrditi, že zadávací prakse je naším koníčkem, jak se mi to třikráte vytklo, musím prohlásiti, že na tomto koníčku musíme jezditi tak dlouho, až se vzdáte bezpráví, které zde pášete. Pokud se však bude páchati na sudetskoněmeckém území, považujeme za svou povinnost veřejně označiti bezpráví jako bezpráví. Jen tehdy, dostanou-li se uvolněné státní prostředky domorodým uchazečům, budeme moci mluviti o státní pomoci našemu sudetskoněmeckému území.

V souvislosti s tím musíme také odporovati panu ministrovi financí, tvrdí-li, že otázka Ústřední banky německých spořitelen, Zemské banky a Lidové banky byla s úspěchem, jak pravil, vyřízena. Již kamarád posl. dr Rosche poukázal v rozpočtovém výboru na to, že v tomto způsobu vyřízení nespatřujeme nic jiného, než že se sudetskoněmeckému peněžnictví pořádně pustilo žilou. Připočítáme-li k těmto ztrátám ještě ztráty, které utrpěli sudetští Němci při zhroucení Fénixu, musili sudetští Němci shora uvedené "úspěchy" zaplatiti skoro polovinou miliardy.

Ne nezajímavé je při tom tvrzení, že jste vkladatelům do Lidové a Zemské banky slíbili, že se bude co nejvíce dbáti jejich přání, ovšem pod podmínkou, že vkladatelé nesmí obrátiti na parlamentní zástupce sudetskoněmecké strany. Provedená úprava, tohoto slova by se mělo vlastně užívati v uvozovkách, vzala německým vládním stranám a zvláště Svazu zemědělců zbytek úcty, kterou ještě požívali v našem území. Zatím co české peněžnictví bylo sanováno miliardami, vzbuzuje to u sudetských Němců poznatek, který dr Rosche formuloval slovy: U Čechů se sanuje, u nás se však již dlouho a krutě likviduje.

Je-li rozpočet výrazem toho, co vláda zamýšlí učiniti v r. 1938 na poli hospodářském a politickém, musíme my sudetští Němci prohlásiti, že neshledáváme, že by se v rozpočtu na rok 1938 dbalo našich oprávněných zájmů anebo že by tam byly zaručeny. Tímto naším názorem nemůže otřásti ani resoluční návrh vládních stran, neboť víme, jak malou praktickou cenu mají resoluční návrhy. Připomínáme jen resoluční návrh z května roku 1936, který nás tehdy přiměl k tomu, abychom souhlasem s půjčkou na obranu státu dali vládě dlouhodobou nevyplněnou směnku. Provedení investic na zbrojení v sudetskoněmeckém území však jasně dokázalo, že vláda až dosud tuto směnku nevyplatila.

Jsme přesvědčeni, že nezávaznými ujednáními a slibnými resolucemi nedospějeme k míru mezi národy. Ukázali jsme vládě a českému národu svými osnovami zákonů na ochranu národností jedinou možnou cestu k trvalému vnitřnímu i vnějšímu uklidnění. To však je také jedinou možností pro státní hospodářství, totiž aby opustila ve prospěch všech národností tohoto státu cestu, kterou jste se dali a která musí vésti ke zchudnutí. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. Stanislav.

Posl. Stanislav: Slavná sněmovno!

Projednáváme státní rozpočet na jubilejní rok 1938. Po dvacáté předkládá naše Československá vláda posl. sněmovně rozpočet k projednávání. Při této příležitosti jako člen strany, která uznává potřeby tohoto státu již od jeho vzniku (Hluk.).

Místopředseda Košek (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Stanislav (pokračuje) ... ale také žádá určitá práva pro své občanstvo a poplatnictvo, dovoluji si přednésti slavné posl. sněmovně několik připomínek k hospodářské kapitole projednávaného rozpočtu.

Činím tak jménem našich zemědělců, organisovaných v čsl. straně lidové. My zemědělci uznáváme nutnost zvýšení našeho státního rozpočtu v jeho jednotlivých položkách, hlavně pokud se týká ochrany a obrany státu, ale žádáme o spravedlivé rozdělení těchto připravovaných zvýšených daňových břemen mezi všechny stavy a vrstvy našeho národa. Dnes při vstupu do 20letého výročí státní samostatnosti přestává býti náš zemědělec svéprávným, svobodným, samostatným vlastníkem na své půdě, přestává býti vlastníkem své práce, svého podnikání a rozhodování na svém vlastním majetku. Pomocí řízeného hospodářství stává se úplným nevolníkem, zaměstnancem syndikalismu a velkokapitálu, tvořivšího se ve všech odvětvích zemědělské výroby a zemědělského podnikání. Jako v té naší národní písni oplakává jinoch neb dívka svoji ztracenou svobodu: "Ještě se ten kámen ve vodě obrátí, svoboděnka moje víc se nenavrátí", tak i my čsl. zemědělci musíme žalovati s tohoto místa, že oplakáváme již dnes, na prahu 20letého výročí naší státní samostatnosti, svoji již z velké části ztracenou a ztrácející se zemědělskou, selskou svobodu, která byla pýchou a naplňovala hrdostí srdce každého československého zemědělce, ochotného přinášeti práci, oběti a odříkání pro svůj zemědělský stav, vlast a národ.

Uznáváme, že v důsledku světové hospodářské krise byl náš stát nucen učiniti opatření, aby naše hospodářské podnikání bylo řízeno. V zásadě jsme pro hospodářství řízené, ale jen pro dobu přechodnou a po dobu nouze. Stavíme a vyslovujeme se však proti způsobu, proti systému, jakým se toto řízené hospodářství u nás v Československu provádí. Dnes Obilní společnost a jí příbuzné opatření syndikátní brání zemědělcově podnikavosti a nařizuje: to smíš a musíš, jiné zase nesmíš a neuposlechneš-li, následuje přísná vysoká pokuta resp. trest vězení. Ani bolševismus, ani fašismus neohrožuje tak náš hospodářský a politický život v našem československém státě jako nezdravý systém opatření řízeného hospodářství, zaváděný z větší části ministerstvem zemědělství, resp. stranou, která resort ten již od převratu spravuje. Potvrzujeme, že určitá opatření v zájmu zemědělství bylo nutno učiniti, nemůžeme však připustiti, aby těchto opatření bylo využíváno a zneužíváno k upevnění posic a rozšíření politické moci jedné koaliční strany v neprospěch zemědělců, těch, pro které byla učiněna.

Zemědělskou politiku musíme dělati ve prospěch zemědělců, těmto musí sloužiti řízené hospodářství, a nikoliv pro zisk a prospěch malé mizivé skupiny lidí, kteří toto řízené hospodářství vedou a spravují. (Výborně! - Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Zemědělec náš přemýšlí a uvažuje, jak to přijde, proč nemůže dostat od Obilní společnosti ze svého obilí levné otruby, kukuřici a veškerá krmiva. Víme že rozsáhlý aparát Obilní společnosti má velkou režii, ale tak veliké rozpětí podle naší kalkulace by zde býti nemusilo a krmiva mohla by se prodávati levněji. Plná dvě léta bojovalo naše lidové družstevnictví o zastoupení v předsednictvu Obilní společnosti, abychom uplatnili své návrhy a náměty, které v obilním řízeném hospodářství by prospěly zemědělcům. Nebyli jsme však k této práci pro odpor nejsilnější politické strany připuštěni, a nyní, když jsme si přístup k této práci vybojovali, sbor lidí spravující Obilní společnost, předsednictvo, se tak často k projednávání věcí neschází jako dříve, když tam náš zástupce nebyl; máme proto dojem, že se tak děje úmyslně, abychom na tomto řízeném hospodářství měli účast co nejmenší. Když jako výkonní zemědělci na půdě pracujeme, máme právo bráti na tomto řízení plnou účast ve všech odvětvích zemědělského řízeného podnikání, jaká nám právem patří a náleží, a o tuto účast nedáme se nikdy a nikým zkracovati. (Výborně! - Potlesk.) Žijeme v osvobozeném demokratickém státě, jsme jeho oddanými a věrnými občany a toto právo spoluúčasti a rozhodování si vzíti nedáme.

A nyní se dotknu ještě dalších tíživých zemědělských otázek: je to otázka produkce živočišné, mléka, masa a jejich cen. Řízeným opatřením zařídili jsme ve velkých městech jen odbyt mléka pasteurisovaného, a při projednávání této otázky zemědělským výborem bylo nám panem ministrem zemědělství dr Zadinou slibováno, že při zřízení pasteurisace dostanou naši zemědělci rentabilní ceny za mléko, aniž by cena mléka pro konsumenty stoupla. Výsledek však je ten, že pasteurisací se cena mléka u zemědělců snížila, takže je ztrátová, konsument platí mléko dráže, a k tomu všemu podle posudků lékařů u nemocných pasteurisované mléko pro nemocné je nezdravé. Myslím, že není daleka doba, kdy se vrátíme opět k mléku nepasteurisovanému.

Ztrátovou položku mlékařících zemědělců zaviňuje nejen pasteurisace, nýbrž i drahá krmiva od Obilní společnosti. Zde musí býti především hledána náprava, jak zabezpečit rentabilní cenu mléka, které se domáháme, a domáhati budeme. Ne jinak je tomu při odbytu a cenách dobytka, masa a tuku, kde vysoké ceny krmiv zaviňují ztráty u zemědělce vedle nadprodukce, kde je málo postaráno u nás o vývoz hlavně dobytka mladého, chovného, do jiných států. Pokud se týká vysokých cen masa pro konsum, nezaviňuje je zemědělec, nýbrž meziobchod.

Ve věci umělých tuků jsou přednášeny stálé stížnosti, že náš malý a drobný zemědělec máslo prodává a umělé tuky kupuje. Když to dělá, činí tak jen z nouze a nutnosti, aby vyzískal potřebný obnos na zaplacení daní, pachtů, úroků z dluhů, v poslední pak řadě na ošacení sebe a své rodiny.

Pan ministr zemědělství ve svém exposé v zemědělském a v rozpočtovém výboru oznámil, co všechno jeho resort připravuje k dalšímu opatření řízeného hospodářství. K tomu si dovolím podotknouti, že všechna tato opatření nemohou otázku rentabilnosti zemědělského podnikání řádně a do důsledků provésti a zemědělce uspokojiti, pokud naše nynější zemědělské rady nebudou přeorganisovány na zemědělské komory resp. společenstva, na kterých by museli bráti spravedlivou účast všichni zemědělci na půdě hospodařící.

Již dvacátý rok domáhá se náš Svaz lidových zemědělců s naším předsedou p. posl. Šamalíkem této reorganisace a mám za to, bude-li otázka tato pod patronancí ministerstva zemědělství tak rychlým krokem postupovat jako dosud, že děti našich dětí se této reorganisace nedočkají. Po uskutečnění této reorganisace dají se pak a daly by se těžké hospodářské poměry zemědělské, jako je usměrňování osevu ploch obilí, řepy, brambor, chmele, lnu, vína, ovoce, tabáku, papriky i všeho odvětví průmyslového, který na plodiny tyto jako surovinu je odkázán, snadněji a spravedlivěji rozřešiti. S těmito surovinami souvisí zase otázka cukru, lihu, škrobu, piva, slivovice a vína. Všechny tyto těžké hospodářské problémy daly by se zemědělskými komorami rychleji a snadněji vyřešiti. Jedna z nejožehavějších otázek, t. j. otázka pomoci zadluženým a otázka pojištění pro samostatně hospodařící by šla rychleji kupředu.

Při ministerské radě zřízen byl národohospodářský odbor, nedostalo se nám však dosud zpráv, co odbor tento podnikl nebo hodlá podniknouti na řešení těchto těžkých hospodářských otázek zemědělských. U otázky nadprodukce a rentability mléka dalo by se pomoci zpracováním mléka na různé chemické výrobky, které dovážíme z ciziny a které bychom mohli samy vyráběti. Úpravou osevu ploch nařizují se nám k setí náhradní plodiny olejnaté jako soja, boby a kukuřice, a když jsme osev soji na jižní Moravě zavedli, nemůžeme ji odbýti, neboť olejů z této plodiny získaných se používá do umělých tuků a firmy vyrábějící umělé tuky u nás v Československu raději oleje tyto nakupují kdekoli v cizině, a oleje naše z našich surovin, i když jsou stejné kvality nebo i kvalitnější, odmítají kupovat. Je žádoucno, aby při udělování kontingentu byl firmám uložen povinný odběr těchto olejů vypěstovaných u nás z našich náhradních plodin. Rozšířením osevu náhradních plodin rozřešila by se z velké části otázka osevu pšenice a řepy.

Při osevu řepném musím poukázat s tohoto místa na otázku řepných kontingentů u malých a středních zemědělců. U nás zavedená kontingentace řepného osevu je závislá pouze na libovůli cukrovarů, kterýžto stav je nadále neudržitelný, neboť v některých cukrovarech nepohodlným, případně jinak politicky organisovaným řepařům, než je správa cukrovaru, se kontingenty řepy neoprávněně odepírají nebo snižují a řepaři tito jsou tak vystaveni různým šikanám se strany cukrovarů. Postup a jednání toto nepřispívá k uklidnění poměrů mezi zemědělci. (Posl. Slíva: To není pravda!) Mladým hospodářům nový kontingent, pane kolego, když dostanou majetek, není přiznáván, resp. když někdo z majitelů akcií zemře, akcie se mu uzná, ale kontigent se mu neuzná, čili z akcie řepařské stává se akcie kapitálová a s kontingentem se pak volně disponuje. (Posl. Slíva: Důkazy!) Důkazy: Hlohovec u nás na Břeclavsku, kde odňato bylo 9 vagonů kontingentu našim řepařům.

Nový řepný kontingent vůbec není přidělován cukrovary mladým hospodářům, což způsobuje roztrpčení a nespokojenost mezi mladými hospodařícími zemědělci. Tato nespravedlnost musí býti odstraněna a veškerá kontingentace a její rozvržení, když již řízené hospodářství máme, musí býti postaveno na zákonitý podklad, aby náš malý a střední zemědělec pod ochranou zákona uhájil svoji existenci.

Nejinak tomu je v otázce bramborářské a s tím souvisící otázce lihové a škrobové. Jen určitá část zemědělců bramborářů požívá výhod plynoucích z lihového zákona a z lihového hospodářství a brání se z těchto výhod i sebemenší částku popustiti i pro jiné zemědělce bramboráře v jiných krajích. Používám proto s tohoto místa příležitosti a žádám naši československou vládu, aby při jednání o hospodářství lihovém a povolování zvýšení kontingentu lihového dala souhlas ke zřizování nových zemědělských družstevních lihovarů. Jako důvod k tomu uvádím, že dnešní staré lihovary zdráhají se přijímati zemědělce bramboráře a znemožňují to tím, že na 500 Kč podíl žádají 3.000 až 10.000 Kč zápisného. Z těchto uvedených důvodů dožadujeme se souhlasu vlády o povolení zřizování nových lihovarů.