Předseda (zvoní): Zpravodaji při odst. 2 pořadu jsou: za výbor soc.-politický p. posl. Tymeš, za výbor rozpočtový p. posl. Hrubý místo posl. Křemena.

Dávám slovo prvému p. zpravodaji, za výbor soc.-politický, p. posl. Tymešovi.

Zpravodaj posl. Tymeš: Slavná sněmovno!

Daňové úlevy na opravu starých domů jsou u nás zavedeny od r. 1934. Vládním nařízením č. 159 z r. 1934 byly stanoveny úlevy pro obce s více než 15.000 obyvateli. Vládním nařízením č. 103/1935 byly daňové úlevy rozšířeny na obce, které mají více než 10.000 obyvatel, a konečně vládním nařízením č. 1/1936 na obce s více než 5000 obyvateli. Platnost vládního nařízení z r. 1936 byla prodloužena vládním nařízením č. 1 z r. 1937 na rok 1937. Daňové úlevy na opravu starých domů se osvědčily, neboť přispěly jednak k zvýšení zaměstnanosti především stavebního dělnictva, jednak ke zmodernisování starých domů a k lepšímu vzhledu měst. R. 1934 se provedlo 2554 oprav starých domů ve 26 obcích nákladem 28,665.000 Kč, v r. 1935 použilo již daňových úlev 91 obcí k provedení 8409 oprav nákladem 84,916.000 Kč, a v r. 1936 208 obcí na provedení 12.710 oprav nákladem 124,830.000 Kč. Data o provádění oprav v r. 1937 nejsou dosud známa, ale podle předběžných zpráv podaných ministerstvu soc. péče lze očekávati, že letos opravy domů za pomoci daňových úlev budou provedeny v rozsahu ještě širším než v letech minulých.

Ministerstvo soc. péče se dotázalo koncem srpna letošního roku všech obcí s více než 10.000 obyvateli, jak se opatření o daňových úlevách osvědčilo a zda v novém zákoně má býti zachováno dosavadní odstupňování daňových úlev podle toho, jsou-li v domě nájemní předměty podléhající ustanovením zákona o ochraně nájemníků či nikoliv. Ze 104 dotázaných obcí odpovědělo 100 obcí, mezi nimi Praha a všechna zemská města. Z tohoto počtu 78 obcí potvrdilo, že daňové úlevy se plně osvědčily. Většina obcí je také pro dosavadní odstupňování daňových úlev podle počtu chráněných předmětů v domě, kdežto menšina, 33 obcí, je pro nivelisaci daňových úlev.

Upozornil jsem již v soc.-politickém výboru sněmovny, že vlastníci domů v obcích s německou většinou používají daňových úlev na opravy domů v rozsahu nepoměrně větším než v obcích českých. Tak na př. v Čechách, mimo hlavní město Prahu, bylo provedeno v obcích českých r. 1935 1005 oprav starých domů nákladem 8,314.000 Kč a v r. 1936 1800 oprav nákladem 16,115.000 Kč, kdežto v obcích s německou většinou r. 1935 1440 oprav nákladem 12,359.000 Kč a r. 1936 dokonce 3490 oprav nákladem 26,897 000 Kč. Participovali tedy vlastníci domů v obcích s německou většinou v Čechách na daňových úlevách na opravy domů r. 1935 asi 59% a r. 1936 dokonce 66%.

Podle zemí největší počet oprav podle vládního nařízení se provedl v Čechách a v zemi Moravskoslezské. R. 1936 byly provedeny v Čechách opravy 8722 domů nákladem 88,011.800 Kč, v zemi Moravskoslezské 3274 opravy nákladem 29,082.600 Kč, na Slovensku 686 oprav nákladem 7,592.820 Kč a na Podkarpatské Rusi pouze 28 oprav nákladem 142.800 Kč.

V hlavním městě republiky, v Praze bylo r. 1936 provedeno 3432 oprav domů nákladem 45 mil. Kč. Také hlavní město moravskoslezské Brno využilo výhod tohoto zákona a mělo ve stejném roce 1185 oprav domů nákladem 12,462.000 Kč. Hlavní město slovenské Bratislava mělo r. 1936 686 oprav domů nákladem 7,592.800 Kč a hlavní město země Podkarpatoruské pouze 28 oprav nákladem 142.800 Kč.

Dosavadní zákonná opatření na podporu stavebního ruchu se osvědčila, neboť se značně zmírnila nezaměstnanost stavebního dělnictva. Podle zprávy ministerstva soc. péče jsme měli 28. února 1933 117.776 nezaměstnaných stavebních dělníků a kromě toho ještě 219.599 výpomocných dělníků, kteří rovněž ve stavebním oboru aspoň ze značné části pracují. Ke dni 30. září t. r. bylo nezaměstnaných stavebních dělníků 18.875 a pomocných dělníků 52.411. Je to značný pokles, ale přes to bude třeba, aby se pokračovalo ve všech akcích, které nezaměstnanost zmirňovaly neboť v měsíci listopadu nám zase již počet nezaměstnaných značně stoupl.

Vládní návrh zákona o daňových úlevách na opravy domů schválený senátem je jedním z opatření, která přispívají ke zmírnění nezaměstnanosti, a je také přizpůsoben přání velké většiny obcí. Návrh bez věcných změn přejímá text vládního nařízení č. 1 z r. 1937 a proto soc.-politický výbor, pojednav o tomto návrhu zákona, doporučuje plenu posl. sněmovny, aby byl beze změny schválen. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor rozpočtový, p. posl. Hrubému místo posl. Křemena.

Zpravodaj posl. Hrubý: Slavná sněmovno!

Rozpočtový výbor se zabýval ve schůzi dne 9. prosince vládním návrhem tisky sen. 560 a 572 o daňových úlevách na opravy domů, přijal toto usnesení senátu beze změny a doporučuje jej posl. sněmovně i s dvěma resolucemi rozpočtového výboru k ústavnímu schválení.

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta je tedy schválena.

Přihlášen je na straně "pro" p. posl. J. Sedláček. Dávám mu slovo.

Posl. J. Sedláček: Slavná sněmovno!

Dnes máme projednávati dvě osnovy, osnovu zákona o stavebním ruchu a osnovu zákona o daňových úlevách při opravách domů, a to domů, jichž část bytů jest ještě pod ochranou nájemníků. Obě osnovy nejsou vlastně ničím novým, jsou prodloužením starých osnov, které byly dosud prováděny. Jenže bohužel zas tatáž chyba, která se opakovala u osnov starých, opakuje se opět: obě osnovy jsou příliš krátkodobé. Osnova o daňových úlevách při opravách domů má platiti jenom pro r. 1938 a pro všechny opravy vykonané do konce r. 1938. Odpočitatelnost projektuje se v letech 1940 až 1941. Jest zajímavé, že právě v této věci obce a zejména města, kterých se do určité míry bude dotýkati daňová odpočitatelnost, projevily velikou pozornost, veliký zájem a veliké pochopení pro otázku opravy svých starých domů a vesměs se prohlásily pro odpočitatelnost. Na druhé straně zajímá nás, co tady také pány referenty bylo zdůrazněno, že ne všechna města, ne všichni občané dosti vydatně využili zejména těchto daňových úlev. A nás zajímá zpráva, že v okresích převážně německých bylo využito těchto daňových úlev mnohem více nežli v okresích českých. Příčiny mohou býti dvoje: buďto v okresích německých není té bídy, jak se o tom hovoří, je tam větší blahobyt, anebo jsou občané z německých okresů čipernější nežli občané z okresů českých. A bylo by, myslím, jenom v zájmu věci, v zájmu domů a měst, v zájmu zaměstnanosti a v zájmu veškerého stavebního ruchu, aby naši občané těchto daňových úlev při opravách starých domů co nejvíce používali.

Pokud se týká druhého zákona, zákona o stavebním ruchu, již minulého roku, když jsme tento zákon přijímali na r. 1936 a 1937, žádali jsme, aby platil na dobu delší, nejméně na dobu 5 let, neboť poměry se nezmění, budou více méně stejné a bude potřebí zase sahati k podpoře stavebního ruchu v zájmu zaměstnanosti, v zájmu bytové péče a v zájmu všeho ostatního. co souvisí s našimi sociálními otázkami. Měli jsme pravdu. Dnes máme zákon zde. máme se o něm vyjádřiti, má býti odhlasován. Ale tu musím říci, že se stala zase ta chyba, která se u nás tak často opakuje: celý rok se nedělá nic a když se blíží rok ke konci, je veliký chvat a všechno se má odhlasovati v krátké lhůtě. I soc.-politický výbor dostal lhůtu velmi krátkou; do 12. hodiny v poledne dnešního dne měl se o věci vyjádřiti. To je věc nezdravá. Vždyť ve výboru, v parlamentě je přece řada samosprávných pracovníků, kteří nejlépe vědí, jaký význam má osnova zákona o stavebním ruchu pro města, pro bytovou péči, pro všechny sociální otázky, a proto myslím, že by tito pracovníci mohli leccos dobrého přinésti. leckterý dobrý návrh v té věci dáti a že by leccos bylo možno také opraviti. Vždyť již, tuším, v červenci musila naše vláda na četné dotazy ujišťovati občanstvo, že osnova o stavebním ruchu bude docela určitě prodloužena. A proto nechápeme, proč nám tato osnova nebyla ihned po prázdninách dána k projednání, abychom ji mohli podrobiti kritice a mohli, co dobrého, ponechati a co snad není zrovna nejlepší. podle nejnovějších zkušeností případně zlepšiti.

Slavná sněmovno, jest jisto, že je potřebí stále ještě podporovati náš stavební ruch. Není pravda, co se tvrdí tu i onde, že podpory stavebního ruchu by už mohly přestati. My samosprávníci víme nejlépe, kde nás bota tlačí a čeho je potřebí a čeho není potřebí. Velkých bytů je dosti, ale bytů malých, bytů pro chudé je opravdu málo a já bych si přál, aby leckdo viděl, jak kolikrát naši nezaměstnaní, ti chudí špatně bydlí a mají-li rodinu, jak často vůbec ani pořádně nebydlí. Ovšem měl pravdu zpravodaj pan kol. Langer, když tvrdil, že některé obce nepochopily správně celý význam zákona o stavebním ruchu, zejména pokud se týká toho, kde se mají stavěti byty pro chudé.

Slavná sněmovno, myslím, že podle tohoto zákona neměly by stavěti jen obce byty pro chudé, spíše mělo býti umožněno lepší využití tohoto zákona, že by měly tyto byty pro chudé stavěti právě všichni stavitelé a zájemníci, kteří by se zavázali, že budou postupovati podle směrnic, jaké jsou dány zákonem a jaké byly vydány ministerstvem soc. péče. Tím bychom dosáhli daleko více. Že některé obce postavily byty pro chudé, za ceny, že pomalu chudý člověk tam nemůže bydliti, to je pravda, ale je také pravda, že některé obce snaží se využíti zákona po této stránce, jak se dá. Heslem musí býti: Žádné luxusní byty, nýbrž byty jednoduché, zdravé a v dnešní situaci především byty laciné.

V zákoně o stavebním ruchu je jeden zajímavý článek, který by měl býti stále více zdůrazňován a kterého by si měli všimnouti, jak jsem to řekl v soc.-politickém výboru, zejména zástupci našeho venkova. Je to hlava o usidlování nezaměstnaných a polozaměstnaných na půdě. Je to jakýsi stydlivý pokus o kolonisaci. Dnes se konají ankety, že na venkově není pracovních sil. Ano, je to pravda, pracovních sil tam není a proč? Poněvadž dělnický člověk, jak se dnes sociální a hospodářské poměry na venkově vyvinuly, nemůže žíti jenom z práce polní, z práce námezdní, z práce u rolníka. Dříve takový zemědělský zaměstnanec byl zaměstnán celý rok. Nebylo tu vymožeností technických. Také když bylo v zimě zle, mohl rolník dělníka živiti a rád to dělal. Dnes se poměry změnily, dnes to rolník dělat nemůže. Na druhé straně se změnily poměry tak, že dělník zaměstnaný v zemědělství pracuje krátkou dobu na jaře, pak krátkou dobu v létě a opět krátkou dobu na podzim. Je nutno této otázky si všimnouti, je nutno tuto otázku rozvinouti, poněvadž musíme jistě očekávati v nejbližší době novou vlnu nezaměstnanosti, a je třeba, aby stát byl na tyto chvíle připraven. Až opadne horečka zbrojařská, až opadne všechno rozčilení, které tu dnes máme, zase přijde doba, že továrny budou státi, že dělníci budou v městech bez práce, a bude nutno volati, abychom dělníky umisťovali, kde by získali živobytí. Myslím, že je tu právě vhodná chvíle, abychom připravili kolonisační zákon, abychom fedrovali a propagovali návrat z měst k půdě, která dá zase živobytí a pomůže nám řešiti těžké sociální otázky. Proto jsem žádal také v soc. politickém výboru - myslím, že by to slavnou sněmovnu zajímalo - aby p. ministr zemědělství a p. ministr soc. péče ve vhodnou chvíli nám podali zprávu, jak daleko pokročila příprava zákona kolonisačního, jak daleko pokročily přípravy k tomu, aby nastřádané fondy z pozemkové reformy, tak zv. fondy kolonisační, byly uvedeny v pohyb, aby sloužily těmto velkým sociálním otázkám. Myslím, že kolonisaci by bylo potřebí prováděti nejen v zemích historických, nýbrž především a zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Ať se tím čelí bídě, ať se tím čelí nezaměstnanosti, ať se z přelidnatělých krajů převádí postupně obyvatelstvo do krajů, které nejsou tak zalidněny, aby získávalo své živobytí. Takový malý zemědělec, kdyby byl kolonisován podle příslušné hlavy, s domkem a malým hospodářstvím, bude k půdě připoután, a poněvadž se z ní plně nevyživí, bude hledět pracovat, a tím získá také rolník a zemědělství získá dobré a věrné pracovní síly. Všechny ankety, které se v této věci konají, myslím, že vyznívají v ten smysl, že budeme řešiti otázku kolonisace, usidlování na zemědělské půdě asi v tom smyslu, jak je to stydlivě dáno příslušnou hlavou tohoto zákona o stavebním ruchu.

Slavná sněmovno, my jsme si také představovali, že budou některé odstavce osnovy změněny nebo doplněny, bohužel nebylo to možné. Chtěli jsme, aby tato osnova zákona o stavebním ruchu platila také pro stavbu internátů, studentských domovů a podobných institucí užitečných z důvodů sociálních; nemohli jsme to však dostat do osnovy zákona, poněvadž byla příliš krátká doba.

Bylo by třeba se vyjádřiti také k otázce rozhodčích soudů, které mají řešiti spory mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Jsem přesvědčen, kdyby se nám podařilo vybudovat tyto soudy, že by se nám podařil veliký kus sociální práce a zabezpečení sociálního klidu v republice. Tím bychom leckterou otázku mzdovou, která se dnes řeší politicky, často demagogicky, často na půdě ulice, vymkli z tohoto řešení a postoupili ji rozhodčím soudům, které by rozhodovaly nestranně, a jsem přesvědčen, že solidní zaměstnavatel by viděl v rozhodčím soudu právě tak svou ochranu jako solidní a rozvážný dělník. (Tak jest!)

Je nutno, slavná sněmovno, řešiti otázky stavebního ruchu ne tak krátkodobě, jako to řešíme. Někdo dokonce říkal, že to řešíme hokynářsky. Je pravda, že to řešíme vždycky tak, že se bojíme, abychom toho neudělali příliš mnoho, ale abychom udělali přece něco. Je třeba udělat si jednou velkorysý plán na řešení stavebního ruchu, je třeba odstraňovat všechno, co stavební ruch brzdí, provést revisi všeho, co může stavební ruch podporovat nebo co jej brzdí. Je třeba si všimnout určitých dávek, které jsou brzdou stavebního ruchu, na př. dávky z přepychových bytů, která byla kdysi míněna jako dávka sociální, ale časem se bohužel stala dávkou velmi nesociální.

Představte si: Někdo si postavil domek, třeba podle zákona o stavebním ruchu, má v něm tři pokojíčky, děti se mu povdávaly a oženily, jeden z manželů zemřel a zůstala tam vdova. A teď musí platit z domku, který byl postaven podle zákona o stavebním ruchu, z přebytečných dvou pokojů dávku přepychovou. To jistě nikoho neponukne k tomu, aby stavěl takový rodinný domek a vystavil se na stáří nebezpečí, že bude platit dávku z přepychového bytu. Myslím, že je nejvýš na čase, aby byla tato dávka, kdysi sociální, dnes však nesociální, buď revidována nebo aby se uvažovalo o jejím zrušení.

Slavná sněmovno, bude-li se stavět, opravovat a podnikat, dostanou se peníze do pohybu. Bude zaměstnanost, bude mít živnostnictvo zaměstnání, zkrátka celý náš hospodářský život poplyne přirozeným, zdravým tempem a nebude třeba k tomu zvláštních sanačních a jiných zásahů stavebního ruchu, který stojí také peníze, a stát z toho nemá příliš velkých užitků. Uvažte, když chceme provésti zákon o regresu, jak věci dopadají: z původních 4000 mil. nebo 4.100 mil. Kč počítá se, že stát dostane zpět nějakých 400 mil. Kč, v nejlepším případě kolem 500 mil. Kč, všechno ostatní zůstalo utopeno v tomto stavebním ruchu. Tedy, slavná sněmovno, řešiti všechny otázky stavební velkoryse, dlouhodobě, nikoliv krátkodobě, jak jsme si u nás zvykli. A pak každá osnova zákona měla by přijít do výboru a do parlamentu včas, aby příslušní činitelé se mohli o věci dobře poradit, aby zkušení hospodáři a veřejní pracovníci mohli podati své pozměňovací návrhy, aby osnova v zájmu celku byla správně vyřešena.

A další zásada, aby okruh stavebního ruchu nebyl zužován na obce a na družstva, zvláště na obce, poněvadž obce se stavebním ruchem dělají zkušenosti někdy také velmi problematické. Myslím, že leckterá obec, kdyby se dnes mohla zbavit svého domovního a bytového hospodářství, učinila by tak velmi ráda, poněvadž právě s těmi byty, v různých cenách, podle různých zákonů, kde jsou různé kategorie nájemníků, mají městské rady a městští činitelé největší potíže. Proto také nebude možno, aby se dobře rozvinula bytová péče o chudé, ta ještě snad do určité míry ale mnohem méně bude možné, aby se rozvinula otázka kolonisace nezaměstnaných a polozaměstnaných na půdě. Zatím, jak se může každý přesvědčit, kolonisují se naši zaměstnaní a polozaměstnaní sami, stavějí si různé hlídací boudy a zahradnické domky kolem měst a obcí, proti zákonům, proti stavebnímu řádu, a nikdo nemá moci, odvahy a síly, aby tomu zabránil. Že to nepřispívá ani ke zdraví občanstva, ani z důvodů estetických k celému vzhledu okolí našich měst, to je samozřejmé. Stačí, když se podíváme do okolí Prahy a do okolí jakéhokoliv jiného města, na př. města, kde já působím.

Proto kdyby se postavily tyto dvě otázky na půdu širší, na půdu soukromého podnikání, kde by byli vzati v úvahu i určití soukromí podnikatelé, myslím, že každá z těchto otázek by byla vyřešena daleko lépe, než když se to zužuje jen na obce a za určitých okolností i na naše družstva.

Přes všechny ty vady, které snad osnova zákona má a co jí vytýkáme, je přece jenom značným plus, je určitým pokrokem, a vzhledem k tomu také prohlašuji jménem nár. sjednocení, že pro obě osnovy budeme hlasovati. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)