Předseda Malypetr.
Místopředsedové: Taub, dr Markovič,
Langr, Košek.
Zapisovatelé: Bergmann, Vičánek.
203 poslanců podle presenční listiny.
Členové vlády: ministři dr Kalfus,
Mlčoch, dr Spina, dr Zadina, Zajiček.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupci dr Mikyška,
dr Záděra.
Místopředseda Košek (zvoní):
Zahajuji 127. schůzi poslanecké sněmovny.
Sněmovna je způsobilá jednati.
Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne
11. prosince 1937, č. 84.461/1937-9, že na místo
uprázdněné úmrtím posl. Najmana
povolalo podle §u 56 řádu volení do
posl. sněmovny náhradníka Emanuela Haningera,
ředitele Ústředního svazu živností
stavebních pro republiku Československou v Praze,
a že mu vydalo ověřující list
poslanecký.
Jmenovaný pan poslanec dostavil se do dnešní
schůze.
Poněvadž před tím podle §u 6 jedn.
řádu v kanceláři sněmovní
podepsal slibovací formuli, přistoupíme ke
slibu podle §u 22 úst. listiny a §u 6 jedn. řádu
tím způsobem, že přečtena bude
ústavou předepsaná formule slibovací,
pan poslanec Haninger ke mně přistoupí
a vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji".
Žádám o přečtení slibovací
formule, a pana posl. Haningera žádám,
aby přistoupil ke mně vykonat slib.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Slibuji, že budu věren republice Československé
a že budu zachovávati zákony a mandát
svůj zastávati podle svého nejlepšího
vědomí a svědomí.
Posl. Haninger (podávaje místopředsedovi
Koškovi ruku): Slibuji.
Do výboru zemědělského vyslal
klub poslanců republik. strany zeměděl. a
malorol. lidu posl. Lichnera za posl. Ursínyho.
počátkem schůze:
Zpráva tisk 1189.
Zápisy o 115. a 116. schůzi posl. sněmovny,
proti nimž nebylo námitek podle § 73 jedn. řádu.
Předsednictvo se usneslo podle §u 9, odst. 1, lit.
m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké
zprávy o včerejší 126. schůzi
sněmovny projevy hrubě urážlivé
z řečí posl. Šaláta a
dr Peterse a projevy ohrožující bezpečnost
státu a hrubě urážlivé z řeči
posl. Bródyho.
Místopředseda Košek (zvoní):
Přistoupíme k projednávání
pořadu, a to ke společnému jednání
o odst. 1 až 12 pořadu, jimiž jsou:
1. Zpráva výboru rozpočtového k
vládnímu návrhu zákona (tisk 1145),
kterým se prodlužuje účinnost zákona
ze dne 21. prosince 1935, č. 267 Sb. z. a n., o přirážkách
k dani z obratu a dani přepychové (tisk 1158).
2. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu zákona (tisk 1124),
kterým se stanoví srážky z platů
presidenta republiky, členů Národního
shromáždění, předsedy a členů
vlády, jakož i guvernéra Podkarpatské
Rusi (tisk 1164).
3. Zpráva výborů sociálně-politického,
ústavně-právního a rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk 1123)
o úsporných opatřeních personálních
(tisk 1169).
4. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu zákona (tisk 1106),
kterým se mění a doplňuje zákon
ze dne 23. června 1936, č. 180 Sb. z. a n., o dani
z umělých jedlých tuků, a vládní
nařízení ze dne 12. března 1934, č.
51 Sb. z. a n., o některých opatřeních
týkajících se výroby a prodeje umělých
tuků jedlých (tisk 1170).
5. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu zákona (tisk 1107),
jímž se upravuje státní monopol umělých
sladidel (tisk 1171).
6. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu zákona (tisk 1117),
kterým se mění zákon ze dne 25. září
1919, č. 533 Sb. z. a n., jímž se zavádí
všeobecná daň nápojová, ve znění
článku II zákona ze dne 22. prosince 1920,
č. 677 Sb. z. a n. (tisk 1172).
7. Zpráva výboru rozpočtového k
vládnímu návrhu zákona (tisk 1166)
o kartelovém poplatku (tisk 1173).
8. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu zákona (tisk 1112)
o příspěvku na obranu státu a o dani
z mimořádných zisků (tisk 1174).
9. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu zákona (tisk 1104),
kterým se rozšiřuje platnost zákona
o přechodné přirážce k dani důchodové
a k dani z tantiem (tisk 1175).
10. Zpráva výboru rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk 1105),
kterým se mění některá ustanovení
o kolku z hracích karet (tisk 1176).
11. Zpráva výboru rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk 1108)
o dani z limonád, minerálních a sodových
vod (tisk 1177).
12. Zpráva výboru rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk 1116),
kterým se mění zákon ze dne 27. listopadu
1930, č. 168 Sb. z. a n., o dani z piva (tisk 1178).
Zpravodaji jsou: při odst. 1 a 3 pořadu za výbor
rozpočtový p. posl. Bergmann, při
odst. 2 a 7 pořadu za výbor rozpočtový
p. posl. R. Chalupa, při odst. 3 pořadu za
výbor soc.-politický p. posl. Rybárik,
za výbor ústavně-právní p.
posl. F. Richter, při odst. 4, 5 a 6 pořadu
za výbor rozpočtový p. posl. Martinásek,
při odst. 8 až 12 pořadu za výbor rozpočtový
p. posl. dr Novák.
Budeme pokračovati ve sloučené rozpravě.
Přihlášeni jsou ještě řečníci:
na straně "proti" pp. posl. inž.
Schwarz, Turček, Synek, inž.
Peschka, Knebort, Vallo, Kundt, Machačová-Dostálová;
na straně "pro" pp. posl. dr inž.
Lokscha, Zischka, Stunda.
Dávám slovo prvnímu řečníku,
zapsanému na straně "proti", p.
posl. inž. Schwarzovi. (Hlasy: Není přítomen!)
Není přítomen, ztrácí slovo.
Dávám slovo zapsanému řečníku
na straně "pro", p. posl. dr inž.
Lokschovi.
Posl. dr inž. Lokscha (německy): Dámy
a pánové!
Jest stará pravda a nelze o tom pochybovati, že nové
daně a zvláště daně v této
míře, jak je tato sněmovna ještě
nikdy neschválila, všechny strany pociťují
tísnivě. Ale věc se poněkud změní,
přiložíme-li k ní kriterium objektivní
státní nezbytnosti, totiž tehdy, když
se tato státní nezbytnost jmenuje: Opatření
k udržení míru. V této chvíli
získají pro to plný zájem široké
vrstvy, neboť nejde o nic nového, nýbrž
jen o provedení starého římského
přísloví: Si vis pacem, para bellum. Dosáhneme-li
tohoto cíle, pak jest výdaj, který máme
povoliti, úplně na místě. A poněvadž
my, němečtí křesťanští
sociálové, každým vláknem svého
mozku a srdce chceme mír, budeme pro tyto osnovy hlasovati.
Jest jasné, že se za krutosti, které tyto zákony
nepochybně přinášejí, činí
odpovědnou koalice. Ale stejně správné
jest, že koalice usilovala zmírniti tyto tvrdosti
a že se jí to také v četných
důležitých věcech podařilo. Podařilo
se nám učiniti branný příspěvek
mírnějším a spravedlivějším;
podařilo se nám podstatně zmírniti
i daň z piva; u minerálních vod se nám
podařilo osvoboditi od daně lázeňské
hosty u zřídla a nelze se nezmíniti ani o
tom, že pro autonomní samosprávné sbory
není zde možnosti ukládati přirážky.
Bylo by mýlkou, a to úmyslnou mýlkou, kdyby
někdo chtěl říci, že tyto nové
daně jsou pádným důkazem pro schodkové
hospodaření státu. Dámy a pánové!
Bez požadavků na zbrojení byl by náš
účet, náš rozpočet aktivní.
A zbrojení, které stojí tolik peněz,
jsme nezahájili my. Zákony však přinášejí
i nikoliv nepodstatné úlevy hospodářství
a zde ukazuji především na návrh zákona
o dani z vína.
Jest to stará a otřepaná pravda, že
naši vinaři byli pastorkem daňového
zákonodárství. Zdálo se ještě
přímo před několika týdny,
že se chcete přidržovati této tradice,
když jste přikročili k tomu, aby se daňové
zatížení zvýšilo i u vína.
Každé úsilí bylo zdánlivě
marné, aby tato tíživá břemena
byla zmírněna, a přece se to, pravím
bohudík, podařilo; se zvláštní
radostí se zde zmiňuji o úsilí německých
křesť.-sociálních členů
Národního shromáždění
s ministrem Zajičkem v čele, kteří
po léta houževnatě pracovali, aby toto nebezpečí
odvrátili. To jest nebezpečí pro vinaře,
ale i pro spotřebitele, neboť bylo by to nepochybně
způsobilo zdražení vína. Konstatujeme,
že před námi ležící návrh
zákona o dani z vína jest prvním pozoruhodným
úspěchem v tomto oboru po delší dobu.
Vítáme tento úspěch nejen jako úspěch
vinařů, neboť to jsou nejdrobnější
lidé v zemědělství, mající
nejvíce dětí, nýbrž i jako úspěch
hostinských a uvítají to také spotřebitelé,
poněvadž nezpůsobí žádného
zdražení. Naše vinařstvo vidí v
této věci počátek zlepšení,
začátek k nutné úpravě. Tato
úprava jest odůvodněná, poněvadž
naše vinařství jest soběstačné,
pokud jde o množství, ježto podalo důkaz,
že i pokud jde o jakost, jest schopné plného
a celého výkonu. Jest to nesmyslné, že
v oboru obchodu s vínem lze konstatovati cenové
rozpětí až o 500%. Tato úprava jest
odůvodněná, aby se zabránilo nadvýrobě,
před kterou těsně stojíme, poněvadž
ta ihned způsobí nevýnosnost. Proto se vinařstvo
obrací na příslušná vládní
místa, aby tento úspěch dále vybudovala
k normování pěstování vína,
pěstitelských ploch a výběru druhů,
dále k organisování sklepního hospodářství
a odbytu a především jako vrcholu k vydání
nového zákona o dani z vína.
Pan zpravodaj dr Novák užil ve své zprávě
"okřídleného" výroku, že
se husám, když se škubají, domlouvá,
že by je člověk rád hladil, a řekl,
že prakse těchto žen, které to dělají,
nezapomíná ani na to, aby oškubané husy
byly lépe krmeny, aby zase dostaly nové peří.
Této lidové moudrosti měla by dbáti
i naše státní finanční správa,
která působí jako škubačka. Měla
by přidržovati své orgány, aby lidu
domlouvaly. Lid pochopí, že musí platiti, ale
nikdy nepochopí, že mimo to se s ním zachází
bezohledně a násilně. Přese všechny
směrnice, které finanční správa
v tomto směru vydala a jejichž účelem
jest, aby se s poplatníky lépe zacházelo,
musím konstatovati, že jsou ještě tu a
tam přednostové berní správy - v německém
území bohužel četní - kteří
se uzavírají, nedovolují s sebou promluviti
a považují za svou hlavní činnost nařizovati
zabavení a exekuce. Nechci nikterak zápoliti v obraně
chronických neplatičů, nýbrž
chci pronésti důrazné slovo, aby se více
dbalo zdvořilosti, kterou dosud nemůžeme konstatovati
na všech místech.
Nyní něco o kapitole "Hlazení a krmení
oškubaných husí". Všichni víme,
jak celá veřejnost přijímá
náš pokyn, že se to musí státu
poskytnouti, a tento pokyn nestačí, neboť lidé
budou nám klásti otázky, na které
musíme odpověděti, totiž, je-li stát
odhodlán honorovati oběti a důvěru
ve lhůtě, kterou sám určí.
Tuto otázku nám kladou majitelé rent, obligací
a zástavních listů z doby před r.
1914, ale i z doby po r. 1918. Tito majetníci rent z doby
před r. 1914, tak zvaní starodůchodci, nejsou
za Boha zvláštností jednoho národa nebo
dokonce jedné strany, otázka starodůchodců
jest věcí celého státu a celé
finanční politiky. Starodůchodci nám
činí konkretní výtku, že nebyla
provedena žádná pomocná akce pro důchodce,
kteří za těchto opatření zůstanou
s holýma rukama. Zatím co se v mírové
smlouvě praví, že veřejní věřitelé
nemají utrpěti žádnou škodu, že
převzaté dlužní závazky jsou
splatné bez jakékoliv daně, poplatku nebo
jiné srážky, neužívá se
bohužel těchto ustanovení vůči
starodůchodcům. Naopak nastala fakta, která
úspory a peníze svěřené státu
k hospodaření tak zmenšila, jako jarní
slunce sníh. Došlo ke srovnání staré
koruny s korunou československou, k jejímu dvojímu
znehodnocení, ke snížení úrokové
míry, k zavedení rentové daně a výsledek
toho jest, že dnešní kupní síla
kuponů náhradní renty činí
sotva 10% kupní síly z roku 1914. Žádalo
se o zhodnocení. Známe osud těchto požadavků.
Dosud byly odmítány. Poukaz starodůchodců
na příklady v Německu, kde se provedlo zhodnocení
na 15%, nebo poukaz, že v Rakousku byl vydán ochranný
zákon pro drobné důchodce, byl stále
odbýván tím, že se říkalo:
Vždyť kursovní hodnota vašich papírů
jest vyšší než 15% a proto chybějí
věcné předpoklady, abychom učinili
obdobná opatření jako Německo anebo
Rakousko. Ale mezi tím kursovní hodnoty klesly a
činí dnes sotva 10%, jsou zde tedy nové předpoklady.
Mnoho starodůchodců zemřelo. Není
tedy potřebí od finanční správy
nebo od státu velkých obětí. Podle
mého mínění mohl by nám býti
příkladem rakouský zákon na ochranu
drobných důchodců. Nepodceňuji zde
těžkostí, právě při jednání
o nových daních, ani naprosto těch těžkostí,
které jsou spojeny s uskutečněním
této otázky. Ale také prosím, abyste
nezapomínali a nepodceňovali zásadní
psychologickou stránku této otázky. Podíváme-li
se na sociální stránku této otázky,
vidíme, že většina starodůchodců
žije v trpké nouzi. Oni a jejich okolí se označují
jako oběti tak zvaného nejlepšího dlužníka,
totiž státu. Mnozí zvolili dobrovolnou smrt,
jiní připadli na obtíž veřejným
zařízením. Většina z nich nemá
výslužného, nemá prostředků
a ani možnosti býti přijata do sociálních
starobních zaopatřovacích ústavů,
protože se jim říká, že jsou příliš
mladí nebo že jsou přece majetníky starých
rent. Zde v této sněmovně bylo vysloveno
všeobecně rozšířené slovo,
které mělo také velký ohlas, že
totiž pense nejsou žádná milost, a já
doplňuji toto rčení tím, že ani
renty nejsou almužnou.
Než skončím, zformuloval bych svůj názor
o této kapitole takto: Jest povinností a úkolem
vlády dostatečně se postarati o tyto oběti
finanční politiky, které bych rád
nazval invalidy státní finanční politiky,
a to tím, že připravíme zákon
na ochranu drobných důchodců, a že dále
až do té doby správně-technickými
opatřeními bude zjednána úleva při
přijímání a zahrnutí do sociální
starobní péče ve zvlášť
křiklavých případech takových
starodůchodců.
Finanční správa si určitě láme
hlavu tím jsem o tom přesvědčen -
jak ve svých mezích bude příštího
roku slaviti jubileum. Musí to udělati důstojně
a udělati to tak, aby každý z toho něco
měl a aby tato nádhera a slavnost zanechala nepomíjející
památku. A tu si myslím, že byste mohli založiti
takovou nesmazatelnou památku, kdyby státní
finanční správa zase uvedla do pořádku
věc starodůchodců. To by veřejnost
vděčně přijala a vzbudilo by to velký
ohlas.
V souvislosti s těmito daňovými návrhy
jest ještě jedna věc, kterou bych naznačil
slovy: "Dej a bude ti dáno!" To jest rčení,
které již často bylo vyzkoušeno a kterého
nemůže nedbati ani finanční správa.
Jde zde o starou věc, kterou projednávali četní
z vás v této sněmovně, totiž
o to, že po převratu velmi mnoho aktivních
a neaktivních důstojníků během
správního řízení ztratilo svou
hodnost. Víte, že to souviselo s přihláškou.
Tehdy měla velký význam i anonymní
udání, byli žádáni svědci
a rozhodovalo se často, aniž byli lidé vyslechnuti.
Následek toho byl, že lidé ztratili svou hodnost.
Záložní důstojníci tím
tak velice netrpí, ale pro bývalé aktivní
důstojníky mělo to za následek také
ztrátu důstojnické pense, místo které
dostávají pensi vojenských gážistů.
Dámy a pánové! Jsem naprosto dalek toho,
abych tuto osnovu zákona kritisoval, ale rád bych
upozornil na něco, co dnes po 18 letech četní
postižení říkají. Slyšíme
od nich stejně jako dříve stereotypní
prohlášení: "Nejsem vinen, se mnou se
nespravedlivě zacházelo." O tom bychom měli
přemýšleti. Kdyby na tyto lidi padalo byť
jen zdání viny, neopakovali by to stereotypně,
neustále. Mimo to prohlašují, že byli
odsouzeni, aniž byli slyšeni, že se jim neposkytla
možnost se obhájiti. Byli tedy odsouzeni na doživotí,
od té doby uplynulo 18 let, četní z nich
se smířili se svým osudem, ale četní
trpí velkou nouzi. Mnozí se proto dostali na scestí,
a nikdo jich nelituje více než ti, kdož to poctivě
míní s oporami státu, to jest s vojskem a
důstojnickým sborem. Bylo by se zabránilo
mnohému utrpení, kdyby se jim byla poskytla možnost
se ospravedlniti. Ani to nejsou veskrze Němci. Jsou ovšem
ve většině, ale jsou mezi nimi i příslušníci
jiných národností. Když jsem se jednou
na to dotazoval, mnozí řekli: Dnes se o tom smýšlí
jinak než tehdy v letech 1919 a 1920. Domnívám
se, že mnozí z postižených byli jen proto
odsouzeni, že se jim vyčítaly činy,
které provedli špatně chápajíce
své vědomí povinnosti. Ale bylo to vědomí
povinnosti a důstojníků vědomých
své povinnosti, kteří přísně
dodržují přísahu, je potřebí
stále, nyní i v celé budoucnosti.
V souvislosti s tím rád bych dal podnět,
aby se přemýšlelo o tom, aby se beze změny
zákona poskytla možnost prozkoumati stará rozhodnutí,
a to ve formě individuálních žádostí.
Kdo o to zažádá, má míti možnost,
aby jeho případ byl znova přezkoumán.
Snad by se to dalo udělati tak, aby se to nekonečně
neprotahovalo, že by bylo nutno podati žádost
do 31. prosince 1938 a pak by závěrem v příznivém
případě měla býti bývalým
důstojníkům a gážistům
vrácena hodnost nebo nově upraveny pense.
Podobně jest tomu u déle sloužících
poddůstojníků. Říkalo se, že
jim má býti započtena hodnost a služební
doba, měli býti postaveni na roveň jiným
československým pensistům. Ale nedošlo
k tomu. Neříkejte mi, že to nejde. Nestavte
proti tomuto požadavku žádné číslice
nebo peněžní hodnoty. Nejde jen o peníze,
nýbrž zde jde o mnohem vyšší hodnoty,
o právo, mravnost a nikoliv na posledním místě
o státně politickou moudrost. Domnívám
se, že by jubilejní rok státu byl důstojným
rámcem nějakého důstojného
činu. A v této souvislosti bych rád na konec
upozornil na zájmy starodůchodců a na důstojníky
a vojenské gážisty kdysi hodnosti zbavené.
Končím tím, že u daňových
návrhů, které máme v tomto rozsahu
povoliti, nejsou rozhodující jen číslice.
Dbejte i bolestí a utrpení, která naplňují
mnoho srdcí, jež jsem uvedl, a pokuste se tato srdce
získati pro stát a hospodářství.
(Potlesk.)