Čtvrtek 16. prosince 1937

Místopředseda Košek (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Zischka.

Posl. Zischka (německy): Slavná sněmovno!

Až učiníme, po týdny trvajících poradách ve vládě a ve výborech, v koalici a konečně zde ve sněmovně, daňové návrhy zákonem, bude se obyvatelstvo, jakmile pocítí první účinky, hlouběji než dosud zabývati naší prací. Co jest tu přirozenější, než abychom použili tribuny parlamentu k tomu, abychom vyložili německému dělnictvu tohoto státu ve zhuštěné formě krátké řeči důvody, které nás určují, abychom hlasovali pro návrhy v nynějším konečném znění. Naše první slovo platí samozřejmě příčinám nového těžkého daňového zatížení celého obyvatelstva státu. Víme již, co to znamená, usnésti se o nových daních ve výši skoro 100 Kč na osobu a rok, a jest jasné, že můžeme býti jen, oceňujíce mimořádně vážnou situaci, ve které jest v současné době Evropa, ochotni převzíti odpovědnost za to, co se na sudetskoněmecké dělnictvo uvalí. Jaká jest evropská situace? Celý kontinent zbrojí. Anglie vydává fantastickou částku 250 miliard Kč na to, aby se pokud možno nejrychleji vyzbrojila, aby byla připravena na všechny eventuality. Totéž platí o Francii a Rusku. Při této situaci jest jasné, že ostatní státy Evropy jsou v stejné vnucené situaci. Čím lze vysvětliti tuto výzbrojní horečku? Politikou, kterou dělá nyní Italie a Německo, politikou osy, která byla v posledních měsících ještě rozšířena v trojúhelník Řím-Berlín-Tokio. Mussolini ohlásil nedávno ve velké řeči vystoupení Italie ze Společnosti národů. Toto prohlášení jest zcela falešné. Neboť tím jde jen o formalitu. Italie vystoupila ze Společnosti národů již dávno, a to ve chvíli, kdy první italský voják vstoupil na habešskou půdu. Tehdy se přetrhlo pouto, byla to chyba evropských demokratických států, že připustily, aby se dělala politika násilnými prostředky, a že upustily od toho, užíti diplomatů tam, kde mají býti vyrovnány protivy. Mussolini prohlásil ve své řeči: "Nevěříme již tomu, že by mohla býti politika posledních 20 let v Evropě plodná. Víme jen jedno, že jsme mohli ve dvou vítězných válkách vyzkoušeti své zbraně." Telegrafuje svým generálům do Španělska a blahopřeje jim k pochybným úspěchům. Zkrátka a dobře, přisahá na sílu zbraní a upouští od toho, používati metod, které se nazývají metody ženevské. Děje-li se to v Italii a vidíme-li zároveň, jak se v Německu rozšiřuje heslo, že jsou děla důležitější než máslo a že děla mají promluviti rozhodující politické slovo, jsou právě ostatní, kteří by rádi chtěli používati ve své politice jiných metod, v tísni, neboť prostě nemohou čekati, až se jednoho dne obrátí ústí těchto děl proti nim samým. Konečně jest tragedie v Asii příkladem pro to, co se může státi, když národ, který má dosti vůle k odporu, nemá zbraní, kterých potřebuje k odvrácení loupežného vpádu do své země. Tedy vpád do Habeše, dobrodružství ve Španělsku a nyní válka na Dálném východě, to vše nás přece nutí k tomu, abychom z tohoto vývoje odvodili nutné důsledky. Čemu nás učí tento vývoj? Především: Proti fašismu není mírného prostředku, není politické, a jak se nyní ukazuje, ani mravní ochrany proti loupeživým přepadnutím. Evropa bude snad - snad! - moci udržeti mír, avšak jen tehdy, budou-li demokratické státy také vojensky tak silné, aby mohly válku nejen vésti, nýbrž také rozhodnouti. Na tom konečně záleží. Tu musíme doporučiti našemu lidu, aby se nedal klamati optickými a akustickými prostředky moderní propagandy. Hlukem se nedělá politika, nýbrž nejvýše parády. Politika se dělá reálnými poměry, které tu právě jsou. Pro Československo, pro politiku, kterou zde děláme, se může věru říci, že platí bez výjimky to, že Československo začlo zbrojiti teprve tehdy, až, abych tak řekl, nic jiného vůbec nezbylo. Proto myslím, že musíme dojíti k názoru, že se musí dělati politika, která odpovídá daným poměrům.

Nechci probírati dějinnou rekriminaci o politice, kterou dělalo Československo ještě před desetiletím, spokojím se s konstatováním: Měli jsme 14měsíční presenční službu a byla naděje, že bude zavedena presenční služba 12 měsíční. Měli jsme velmi nízký kontingent branců, měli jsme mnoho mladých lidí, kteří byli tělesně schopni se státi vojáky, nevzali jsme je však a zřekli jsme se jich, provedli jsme výběr a spokojili se s tím, že jsme drželi minimum lidí ve zbrani. Konečně můžeme poukázati, že Československo a obzvláště jeho zahraniční politika podporovala každou mírovou politiku, kdekoliv se v Evropě prováděla.

A nyní k tomu připojuji, co jsem řekl před tím o událostech ve světě. Protože nechceme, aby snad cizí vojska pustošila naši vlast, protože nechceme, aby se nám vedlo tak jako Habešanům, Španělům a Číňanům, proto a jen proto musíme bohužel zbrojiti. Nikdo v tomto státě, také to se může klidně vysloviti a toho nikdo nikdy nepopíral, nikdo v tomto státě nemyslí na to, vystoupiti jednou jako útočník, avšak všichni chtějí vyjádřiti, že jsou rozhodnuti se brániti, kdyby jim byla jednou vnucena úloha napadených. To, co jsem řekl, jest takřka politické odůvodnění našeho chování.

Nyní několik poznámek k návrhům samým. Návrhy mají kompromisní ráz, jinak tomu ani nemůže býti, a němečtí dělníci, kteří se budou nyní s tímto daňovým dílem, které zde má býti zítra uskutečněno, kriticky zabývati, mohou, myslím, se tázati, zda jsme my, něm. soc. dem. strana dělnická, splnili svou povinnost, když šlo o to dáti těmto návrhům onu formu a onen smysl, který nyní mají. Návrhy jsou zrcadlový obraz složení koalice. To vysvětluje také mnohost návrhů. Vzpomínám si, že se jednou v Německu zvedla mocná bouře, když se zavedla tak zv. daň z hlavy. Kdyby se hledělo a jednalo aritmeticky, nebylo by žádné umění sehnati větší potřebu pro zbrojení, řekněme asi 2 miliardy Kč také v té formě, že by se řeklo: Za hlavu obyvatelstva jest zaplatiti 100 Kč. To by vydalo dokonce něco více. Můžeme však zdaniti národ takovým způsobem? Musela zde býti snaha provésti co nejširší rozdělení. Museli jsme se pokusiti rozděliti daně také tak v nepřímé a přímé dávky, aby daňový tlak sám byl málo pociťován. Úplně se tomu nelze vyhnouti. Když jsem tedy uvedl, že návrhy mají a musí míti kompromisní ráz, chtěl bych se v době, kterou zde mám právě k disposici, zabývati ještě krátce s některými, nikoliv se všemi návrhy.

Máme nejprve příspěvek na obranu státu. Nebudu se zabývati rozdělením a spokojím se s tím, konstatovati, že touto daní má býti získáno kolem 400 milionů Kč. Placení dělníků, a chci mluviti jen o tom, počíná při čistém důchodu 193 Kč za týden. Tím tedy začíná povinnost k přímému placení daní.

Jak známo, jde při tomto návrhu o to, aby tato dosavadní daň byla v určitém poměru nově zatížena. To znamená tedy, konkretně řečeno, že někdo, kdo musel dosud počíti s placením daní při důchodu 193 Kč, musí platiti k tomuto dosud placenému obnosu ještě nově obnos 60% dosavadního platu. To jest při 193 Kč 15 haléřů za týden čili 60 haléřů za měsíc. Nemůžeme říci, že by byla tato přímá daň nesnesitelná. Bude nepříjemnější při vyšších důchodech, stoupá totiž progresivně; platí-li někdo 10 Kč, bude příště platiti 16 Kč. Avšak zásada, že při rozvrstvení lidu mají platiti lépe situovaní, jest sociálně spravedlivá a hledíme-li s našeho stanoviska, musí býti vždy používána. Nové daňové zatížení začíná tedy teprve při důchodu 193 Kč za týden. Přál bych si, aby všichni němečtí dělníci, nebo vůbec všichni dělníci tohoto státu byli s to platiti příspěvek na obranu státu, neboť jest ještě statisíce lidí, kteří vydělají bohužel méně než 193 Kč za týden, a jsem přesvědčen, že by rádi platili daň, také příspěvek na obranu státu, za předpokladu, že by vydělali 193 Kč za týden! Víme, jak to vypadá u našich textilních dělníků a u mnohých jiných dělnických kategorií.

Pan dr Peters, který zde včera zaujal stanovisko k daňovým návrhům, zastupoval, podle mého pojetí, důležité názory. Řekl jednou: "Pánové, upozorňuji, že tímto novým velkým daňovým zatížením eskontujete další sociální vývoj." Nevím, co tím mínil, zda to má býti omluva nebo prohlášení na adresu podnikatelů, avšak neváhám prohlásiti, že současný všeobecný politický vývoj nevytváří právě příznivé předpoklady, že bychom v soc.-politickém ohledu dosáhli v nejbližší budoucnosti významných úspěchů. Tomu my také rozumíme, ale když se již mluví o eskontu, pravím: Jest mi milejší, když zatížím svůj dům hypotékou, mohu-li tím způsobiti, že budou za tuto částku snad někde venku v pohraniční oblasti postavena protiletadlová děla, která jsou s to znemožniti, aby mi bomby rozbily dům nad hlavou, než abych se vydal v nebezpečí nečinně přihlížeti k budoucím věcem a oddal se hluboké resignaci. Dále řekl pan dr Peters, že není správné, že se předpisuje tak ohromná celková částka 440 milionů ve formě přímých daní. To docela nesouhlasí, ale dejme tomu, že by tomu tak bylo a že by se vybrala největší část ve formě přímých daní. Naše stanovisko jsem již konkretisoval tím, že jsem řekl, že všechno má kompromisní ráz. Velmi se však divím, že dělníci a zástupci dělníků v sudetskoněmecké straně k takovým pojetím mlčí. Jsme jiného mínění a myslím, že by se měl vůbec celý náš daňový systém přestavěti s větším pochopením pro platební schopnost obyvatelstva. (Posl. Birke [německy]: Vy přece sedíte ve vládě!) Kdybychom dělali ve vládě to, co požaduje kol. Peters, došlo by patrně k ještě většímu zatížení pracujícího člověka. Bojovali jsme ve vládě a především v koalici, aby návrh dostal toto znění, a zakládáme si na tom, neboť víme, že jsme splnili svou povinnost. To není fráze. Příspěvek na obranu státu jest nejtěžší zatížení poplatníka. Těchto 440 milionů musí býti sehnáno také od nejchudších, abychom dali státu nutnou vojenskou pohotovost pro den, kdy jí snad jednou bude třeba. (Posl. Birke [německy]: O tom se nemluví, děláme to s sebou!) Beru rád na vědomí, že dr Peters tak umírněně kritisoval a že se především vyjádřil, že jest nutné tuto vojenskou pohotovost státu podporovati. V tomto směru není tedy mezi námi a vámi absolutně žádného rozporu.

Druhá daň, se kterou se musím vypořádati, jest daň z umělých tuků. Tam protivy v koalici, to není tajemství, nejen na sebe narazily, nýbrž tam také latentně jsou. (Posl. Birke [německy]: Ty jsou trvale v koalici latentní!) To jest přece podstata koalice. Je to pro nás těžko splnitelný požadavek, který však musíme splniti, neboť jiných možností není. To platí pro každou stranu. Jak jest tomu při výrobě umělých jedlých tuků? Chcete nám namluviti, že jsme tu měli před sebou výsek výroby plánovitě řízené. To souhlasí. Ale zde již začíná velký protiklad. Rozumíme pod řízeným hospodářstvím, abychom to řekli stručně, plánovitou úhradu spotřeby celého národa nebo určitého území, obyčejně tedy státu. Kdyby tento princip došel použití, muselo by se předem říci, že umělého tuku musí býti vyrobeno tolik, kolik ho obyvatelstvo potřebuje. To se nyní neděje. Máme za prvé omezení ve výrobě, za druhé nepohodlné kontingentní hospodářství a konečně velké jablko sváru povinného mísení. Přisvědčili bychom beze všeho k argumentaci zemědělské strany, že se musí státi vše, aby se docílilo vyšší spotřeby zvířecích tuků, neboť jest vskutku pravda, že výživná hodnota sádla a přírodního másla jest daleko větší než náhražek. Ale obyvatelstvo přechází k náhražkám - nejen u sádla, také u kávy a jiných výrobků - protože nemá peněz ani na zaplacení lepších výrobků, o přírodních produktech vůbec nemluvě. (Obrácen k poslancům strany republikánské.) Máme jiné pojetí než vy, víme také, že naše názory lze velmi těžce uvésti na společného jmenovatele. Povstaly z toho těžkosti při projednávání daně z umělých tuků, protože jste nechtěli upustiti od povinného přiměšování. Nové zdanění činí při lepších druzích margarinu nejvyšší sazbu 50 haléřů za kg. Při horších druzích nesmí býti nižší daňová sazba přesunuta na spotřebitele, nesmí se tedy projeviti v ceně. To by bylo možné, kdyby vláda mohla zasáhnouti, kdyby měla tak zv. cenovou výsost. Bohužel tomu tak není, ale musíme s těmito obtížemi prostě počítati. Byla tedy u margarinu, který má vynésti 66 milionů, zavedena ustanovení, že levnější druhy nesmějí býti zdraženy. To má pro německé dělnictvo velký význam, neboť může míti zájem beztoho jen o levnější druhy.

Máme 2 návrhy daní nápojových. Jeden o dani z limonád, sodových a minerálních vod. Také tento elaborát má kompromisní ráz. Pro dělnictvo jako spotřebitele by patrně nemělo významu, zda se minerální voda zdaní výše než dosud či nikoliv; jak známo, dělníci minerální vodu nepijí. Přiznávám, že producenti minerálních vod a tím také část dělnictva zaujímá k tomu jiné postavení, avšak rozhodně jest důležitější a tíživější, že má býti zdaněna také sodová voda a limonády, při čemž je pro nás útěchou, že tato daň má vynésti poměrně nepatrnou částku 15 milionů. Avšak neváháme prohlásiti, že se touto daní usnáší okamžitě viditelné zatížení spotřeby. Ještě důležitější to jest u piva. Víme, že se všude v republice na to bude hubovati. Jsme však zde také trochu k tomu účelu, abychom takovou záležitost věcně hodnotili. Prostudoval jsem velmi důkladně daň z piva a důvodovou zprávu, protože znám účinky. Velmi mi záleželo na korektní informaci a zjistil jsem toto: Nová daň má vynésti 80 milionů. Dejme tomu, že jest to jen z piva výčepního, na drahá piva se při tom nebere zřetel. Tu přicházíme k závěru, že se u nás vypije 800 milionů hl piva ročně. V Praze se vypije 350 l na osobu, v celostátním měřítku se vypije 50 l na osobu ročně. Jsou to neslýchaná množství piva, která se tu konsumují a která také přinesou státu hezké peníze. Neboť i při těchto 5 haléřích u jedné sklenice piva, a tu se budu sotva mýliti, dává to celkovou částku 80 milionů Kč. Doporučíme však těm, kteří nechtějí na nových daních nalézti ani chlupu dobrého, mají-li již potřebu si odreagovati zlost z duše, aby hubovali aspoň na ty, kteří jsou vlastně odpovědni za to, že se musíme usnášeti o více než jedné miliardě nových daní, na ty, kteří nejprve mluvili o tom, že jsou děla důležitější než máslo. Vy jste návrhy v jednotlivostech nekritisovali a předpovídám-li, co řekne kol. Kundt na konec, mám za to, že pronese především politickou řeč. Avšak mohli byste projeviti svou nevůli o těchto věcech.

Nyní jsem projednal nejtíživější spotřební daně. Všichni víte, že pro daň kartelovou došlo k prudkým půtkám. Daň kartelová má vynésti 60 milionů. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Vy však vyhazujete desetkrát tolik, rozhodující je, že půjde-li to v tomto tempu dále, nebudete ani desetkrát tak velcí. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) My jsme nikoho nevyhodili. Mluví-li se o dr Franzlovi, on šel sám, takové věci se stávají i u sudetskoněmecké strany. My však se tím nedáme odvésti. Zaujal jsem stanovisko k dávkám zatěžujícím spotřebu a chtěl bych jen připojiti, že jsme se velmi energicky zasazovali o to, aby přispěly také ty kruhy obyvatelstva, které jsou lépe situovány než dělníci, a také hospodářství. Daň kartelová má vynésti 60 milionů Kč. Tu musí býti úkolem vlády a příslušných míst bdíti, aby příspěvky, které průmysl slíbil platiti, nebyly oklikami na konec přece v nějaké formě přesunuty na spotřebitele. Průmysl rozhodně prohlásil, že jest nejen ochoten přinésti tuto oběť, nýbrž dokonce s to obětovati tento obnos 60 milionů na oltář státu. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Musí býti pečováno, aby tento slib průmyslu byl také dodržen.

Nyní mimořádné zisky. Nedivím se, že se také něco říká s německé strany, se strany oposiční, jejímž úkolem by bylo, celou tuto kytici roztrhati a hoditi nám květy pod nohy. Daň z mimořádných zisků má vynésti 150 milionů Kč a víte, že porady musely býti několikrát přerušeny, poněvadž byla sporná již výše částky, která má význam pro mimořádné zdanění. Velmi trpce se bojovalo o kartelovou daň také v koalici a mezi vládními stranami.

K závěru bych chtěl říci k těmto návrhům ještě toto: Máme opět tucet nových daní a tu musí vyvstati otázka, zda by nebylo účelné přistoupiti vůbec k reformě našeho celého daňového systému. Usnesli jsme se v zákonodárných sborech v posledních letech na základních změnách na poli řekněme justice a správy, ale také obrany a organisace obrany a právem se poukazuje, že můžeme býti hrdi na to, že máme moderní justiční správu, že jest naše zákonodárství na takovém stupni, že tím v Evropě vynikáme. (Posl. Birke [německy]: Že máme nejhorlivější státní policisty!) Na tom jste vinni z největší části vy sami; nic nepomáhá se zde rozplývati v čistě negativní kritice. Něco vám povím. Včera večer mluvil váš kol. Eichholz o šikanách, které se prý ještě dnes dějí neustále proti bývalým nár. socialistům a něm. nacionálům. Ani mi nenapadne popírati, že jsou určité šikany, vzpomínám si však také na to, že jsem se před 2 až 3 dny dověděl, že bývalý nár. socialistický posl. Simm, který má jistě takovou politickou minulost, že by se z toho mohlo vyvozovati oprávnění postupovati proti němu, byl jmenován ředitelem měšťanské školy. To jest důkazem, že se vůbec nemůže mluviti o systému. (Německé výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany: To jest přece proti nám. - Posl. dr Eichholz [německy]: Nyní jste vy obhájcem pana Simma. - Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Nejsem obhájcem, nýbrž konstatuji jen skutečnosti. (Posl. dr Peters [německy]: Přečtěte si to a pak mluvte!) Přece jsme to slyšeli, pane doktore. (Posl. dr Eichholz [německy]: Simm vám nebude vděčný!) Bude-li mi vděčný nebo ne, je mi, vulgárně řečeno, jedno. Konstatoval jsem pouze skutečnost, více jsem nechtěl. (Posl. dr Peters [německy]: Ani Spina vám nebude vděčný!) K tomu nemohu z důvodů kolegiality nic říci, mluvil jsem však jen o skutečnosti.

Pravím-li, že jsme přes všechny nedostatky, které jsou samozřejmě při našem celém politickém a parlamentním systému, vytvořili velké zákonné dílo a několik se jich ještě připravuje, mohu právem poukázati na to, aby se znovu počalo také s dílem velké daňové reformy. Vycházím z této úvahy. Bohužel nebylo v r. 1927, kdy se dělala velká reforma, použito zásady rozvržení v takové míře, jak by toho bylo při takovém díle třeba, a bohužel nemá ani daňová reforma z roku 1927 kompromisního rázu v tom smyslu, že by se myslelo také trochu více na dělníky. Byla to tenkrát občanská koalice, která se na této velké reformě usnesla. Od té doby se poměry změnily. Již z toho vyvozuji právo pečovati, aby se k těmto změněným poměrům přihlíželo. (Německé výkřiky: Včera se řeklo, že se poměry nezměnily! - Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Vidíte, slovy se dá lehce hádati. (Výkřiky.) Teď jsem vám nerozuměl, nedám se však svésti. Usnesla-li se tehdy o tomto daňovém zákoně občanská koalice a změnily-li se později hodně poměry politicky a materiálně, můžeme také z toho odvozovati požadavek, že i náš daňový systém musí býti podroben důkladné reformě. To, co se zde děje, jsou, o tom není pochyby, všechno nouzová opatření, snad také v časové nouzi; vyplývá to z národnostního a sociálního složení této sněmovny, avšak nezbavuje nás to povinnosti prohlásiti zde, aby se přikročilo také k této práci. Učinilo se sice později několik doplňků a změn, avšak to vše nezpůsobilo, abychom došli k tomu řešení, kterého bychom potřebovali. Tím se dostávám k tomu, abych řekl několik slov o personálních úsporných opatřeních.

Také personální úsporná opatření patří ke komplexu návrhů, o kterých se musíme usnésti. Počneme-li jednou nejen zde v parlamentě nýbrž i ve schůzi mluviti o státních zaměstnancích, slyšíme mručení. Máme však odvahu říci dělníkům při každé příležitosti, dělníkům, kteří činí okresního hejtmana odpovědným za odnětí lístku na potraviny - že celek státních a samosprávných úředníků se neskládá ze samých okresních hejtmanů a presidentů krajského soudu. K tomu patří špatně placení železničáři, listonošové, pomocné síly v kancelářích různých úřadů, velké množství dělnic v tabákových továrnách. Jsou to všechno lidé, kterých se tato opatření týkají - v mnohých případech i učitelé - tedy statisíce opravdu proletářských elementů, které máme mezi veřejnými zaměstnanci. Musíme tedy mysleti na tyto věci, přistupujeme-li vůbec k tomu dělati personální politiku a pokoušíme-li se vytvořiti materiální předpoklady této personální politiky. Zmírnění, která jsou přece v návrhu, budou jistě státní zaměstnanci s díky kvitovati. (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Budou stále lidé, které nelze vůbec uspokojiti. Vím, že jest ještě mnoho důvodů k nespokojenosti, myslím však, že zmírnění srážek bude uvítáno. Zaráží mne jen skutečnost, že se při zacházení s aktivními zaměstnanci používá jiného měřítka než u pensistů. (Posl. dr Eichholz [německy]: Velmi jemně řečeno!) Řekl jsem podstatu, na tom záleží. (Místopředseda Taub zvoní.) Jde tu opravdu o to, že se otřásá zásadou, když se nejprve projednávají srážky společně, ale pak se dělají odstíny mezi aktivními úředníky a pensisty. Tento dvojí loket rozhodně nesmí být podle názoru mého a mých přátel precedenčním případem. Opírám se při tom o slib ministra financí, který prohlásil, že přikročí pokud možno nejdříve ke konečnému odstranění srážek vůbec a že dá státním zaměstnancům opět jejich dřívější práva. Musíme však také říci těmto lidem: My jsme tento vývoj nezavinili. Kolik miliard se muselo obětovati během posledních dvou let na obranu jen zde v našem státě! To víme velmi dobře. A jaká sociální dobrodiní by se byla mohla vykonati, kdybychom byli měli tyto peníze k disposici pro jiné účely! Avšak vývoj nejde, jak známo, podle přání, a s touto skutečností se musíme spokojiti.

A nyní, k závěru, slovo k těmto dvěma kapitolám. Jest nevyhladitelná skutečnost, že jsme nevykonali jen věcnou práci ve výborech a obzvláště v koalici, nýbrž že jsme také opravdu bojovali, aby se přihlíželo k oprávněným nárokům širokých vrstev našeho národa. Bohužel jsme nemohli dosáhnouti, aby náš lid byl úplně zbaven nutnosti přinášeti také oběti. A toto vědomí, že jsme splnili svůj úkol, toto vědomí, myslím, nám dává právo odpovídati za obsah předložených osnov. A hlasujeme-li pro ně, nečiníme, myslím, nic jiného, než že vyhovujeme vážnému příkazu vážné hodiny. (Potlesk.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP