A nyní voliči sami: sudetskoněmečtí pracující lidé vyvodili z toho dne 19. května 1935 důsledky. Odpovědní vůdcové v československém státě to neuměli. Návrh Konráda Henleina ke spolupráci byl odmítnut, vůbec jste se k němu nevrátili. Účast zlomků německých stran ve vládě po jejich porážce dne 19. května byla hotovou věcí. Tyto trosky aktivistických německých stran se ovšem musily spokojiti s ještě bezvýznamnější úlohou, než měly již před 19. květnem 1935. Ukázalo se, že se trosek německých aktivistických stran použilo jen jako kulis, že jejich postavení bylo stále neudržitelnější a že se došlo k 18. únoru především ze zahraničně politických ohledů. Nechci se tím však déle zdržovati. Chtěl bych jen ještě jednou se vší zřetelností prohlásiti, co pocítil sudetskoněmecký dělník, zaměstnanec, sedlák, řemeslník a živnostník z tohoto t. zv. narovnání. Aktivistické strany vyšly vloni, tedy v době zrození této zrůdy ven a prohlásily, že tento 18. únor je zakončením sedmdesátiletého národnostního boje. Nu, a co pozorujeme na tomto zakončení sedmdesátiletého boje, co z toho pociťuje německý sedlák, dělník a řemeslník? Za prvé, že již beztak skromné sliby nebyly splněny, za druhé, že i sami aktivističtí politikové, jakož i význační státníci připustili a musili připustiti, že to byla asi sabotáž a neporozumění podřízených úřadů. Nahoře však je prý vůle k provedení 18. února velmi "poctivá" a za třetí, že stanovisko Čechů k sudetským Němcům se nic, ale pranic nezměnilo. Totéž úmyslné nechápání - můžeme dnes konstatovati - se děje proto, aby nám mohli lépe stisknouti hrdlo tím, že nás neustále podezřívají. Za čtvrté, že se v sudetskoněmeckém území zaměstnává neustále více českých státních zaměstnanců, o tom ještě povedu důkaz. Za páté, že se národnostní, politické a hospodářské postavení sudetských Němců v Československém státě nezměnilo ani o poznání.

My sudetští Němci vyvozujeme z těchto skutečností jen tyto důsledky:

1. že bezpodmínečná účast německých stran na československé vládě, která je prodchnuta duchem dosavadních vlád, poměry sudetských Němců nezlepšila, nýbrž zhoršila;

2. že účast německých stran na takové vládě umožňuje českým stranám udržení dosavadního politického systému a že tím německé strany napomáhají anebo alespoň chtějí napomáhati zvěčnění dnešního druhořadého a bezmocného postavení sudetských Němců;

3. že i s čistě věcného hlediska nevedla cesta trosek německých aktivistických stran k žádnému úspěchu pro sudetské Němce a že proto je nutno na ni pohlížeti jako na cestu, jež nevedla k cíli;

4. že sudetští Němci nesmějí zaprodati a nechati si zfalšovati své veliké požadavky rovnoprávnosti, zajištění a svobodného vývoje nezávaznými sliby.

Sudetští Němci mohou tedy jen pokračovati na úspěšné cestě politického boje a spojením všech svých národních sil a jednotnou a neústupnou akcí si vynutiti ono právo na život, jehož nemohli až dosud dosíci ani prosbami ani bezpodmínečnou účastí na vládě.

Chtěl bych uvésti ještě několik málo příkladů, protože právě v poslední době se tolik mluvilo o úspěších 18. února, příkladů, ze kterých lze zjistiti opak, totiž že se poměry nezlepšily, nýbrž zhoršily. Musím říci, že se z této malé zrůdy 18. února stalo podvržené dítě a že se vlastně nikdo k němu rád nehlásí kromě komunistů. Ti nyní ke dni 18. února 1938 najednou přišli na to, že musí podporovati tento bezvýznamný slib. Nu a co znamenal 18. únor skutečně? Můžeme konstatovati, že není ničím jiným než pomocí troskám aktivistických německých stran. Nesplnily se naděje, že rozum a skutečnost nabude na odpovědných místech vrchu. Stačí uvésti jen několik málo příkladů: Posl. Zischka prohlásil při poradách v rozpočtovém výboru o zřizování státní policie doslovně (čte): "Státní policie musila býti zřízena, aby nám sudetští Němci nepřerostli přes hlavu a aby se vládní strany chránily před terorem sudetskoněmecké strany, protože jinak by to přivedlo vládní strany na popraviště a ovázal by se jim tím provaz kolem krku." Nu, to byl jistě nejzdařilejší výrok, který posl. Zischkovi uklouzl. Pan ministr Zajiček neustále zvláště zdůrazňuje, že poměrný počet úředníků se v době od 18. února 1937 do 18. února 1938 zlepšil ve prospěch sudetských Němců. Předkládám konkrétní čísla z kadaňského okresu. Tam bylo dne 18. února 1937 na politickém úřadě 24 úředníků, 8 Němců a 16 Čechů, dne 18. února 1938 22 úředníků, 6 Němců a 16 Čechů; u berní správy bylo 18. února 1937 12 úředníků, 5 Němců a 7 Čechů, 18. února 1938 8 úředníků, 3 Němci a 5 Čechů; u berního úřadu 12 úředníků, z toho 1 Němec a 11 Čechů, 18. února 1938 11 úředníků, žádný Němec a 11 Čechů, u finanční kontroly 3 úředníci, žádný Němec a 3 Češi a dne 18. února 1938 3 úředníci, 3 Češi. Tak bychom to mohli prokázati případ od případu. Chtěl bych poukázati ještě na zvláštní sociálně demokratický úspěch. Jeden úředník byl přeložen z Ústí do Prahy a potom se ukázalo, že přeložení, které se líčilo jako veliký úspěch 18. února, mělo čertovo kopýtko, na místo úředníka přišel do Ústí Čech. V okrese Dubá, v čistě německém okrese máme v úřadech ve státní službě 49 Čechů a jen 17 Němců. I německým aktivistům, kteří se tam ucházeli o místo, se samozřejmě nevyhovělo. V okrese Německé Jablonné byl přeložen poslední německý železničář a po 18. únoru nemáme na trati od Brniště až do Křížan již ani jediného německého úředníka. V okrese Štětí je 75% Němců a ve státních úřadech 30 Čechů a 4 Němci a v obcích se přijímají další Češi.

Několika příklady, které jsem zde uvedl, jsem chtěl říci, že 18. únor nás připravil o veliká nám přináležející práva. Tímto 18. únorem byly však způsobeny ještě jiné zjevy, na i př. pomoc německým aktivistickým stranám jde tak daleko, že rudá obrana, republikánská obrana, ochranná garda sociálně demokratické strany se dnes může za dozoru úřadů tak chovati, že tím jest nebezpečně ohrožen pořádek a jistota veřejného života. Poukazuji na ohromné rvačky v Dolním Gruntu, poukazuji na rvačky v Ústí n. L., poukazuji na vojenská cvičení, která se denně provádějí v Doksech ve výcvikovém táboře republikánské obrany. Onen výcvikový tábor republikánské obrany má býti ještě pravděpodobně chráněn 40členným mužstvem státních policistů, kteří se mají nyní dostati do Doks a Starých Splavů. Chtěl bych zvláště poukázati na pobuřující událost v Karlových Varech kde byl župní náčelník posl. Wollner těmito rudými rváči zbit. Policie nepřikročila ihned k zatčení těchto [ ] rváčů. To jsou zjevy, na které nikdy nezapomeneme. Chtěl bych ještě zvláště poukázati, že i státní policie, kterou dnes máme na mnohých místech, skládá se ze živlů, na které nemůžeme se dívati jako na vzory. Byli jsme i s četnictvem v poměru, který byl pro sudetské Němce dosti ponižující, ale můžeme říci, že případy, které jsou dnes denně vyvolávány živly ve státní policii, především pokud se týče jejího mravního chování, se nikdy u četnictva nestaly. Chtěl bych jen přečíst dva protokoly. Není naším zvykem denuncovati lidi, ale dnes poměry jsou již takové, že toto mravní chování je předmětem denních rozhovorů. Stává se, že na schůzích neustále přicházejí na řečníkův stůl lístky: "Pane poslanče, zaujměte přece konečně stanovisko k těmto svinstvům." Chtěl bych přečísti jen dva protokoly z posledních dnů, a to také proto, že uvedené případy byly také oznámeny a jsou toho druhu, že k nim již nelze mlčky přihlížeti. Nejdříve vylíčení chování komisaře Rutha z Varnsdorfu. Je to muž, který má vinu na rvačce v sále v Dolním Gruntě, který se schoval do kulis a nezavolal včas četnictvo, když rudá obrana tloukla naše lidi. Tento pán si dovolil v noci ze dne 2. na 3. únor toto: Po schůzi v Dolní Chřibské, která trvala až do 3/41, vstoupil se svými dvěma průvodci do hostince. Přišlo četnictvo a nařídilo hostinec pro pokročilou dobu zavříti. Ihned se uposlechlo, hosté platili a oni 3 státní policisté platili také, ale jen na oko, jako kdyby odcházeli. Ve skutečnosti však neodjeli. Postavili své služební auto do vedlejší ulice a nechali je státi bez světla celou noc. A pak nastalo řádění (čte): "Posluchači - hostinec je v obydlené části obce - mohli již na dosti velikou vzdálenost slyšeti hulákání a zpěv 3 státních policistů. Bylo slyšeti zpěv německých i českých písní a povely. Do toho zazníval vřískot a pískot číšnice. Posluchači měli dojem, že se číšnice musila podvoliti povelům, neboť bylo zcela zřetelně slyšeti povely "Pozor!, Přímo hleď!" atd. Zatím bylo zřetelně slyšeti pleskání na nezakryté části těla. K ránu slyšel toto hulákání a zpívání větší počet dělníků, kteří byli již na cestě do práce. To trvalo až do 7 hodin ráno. 10 minut před 7 hodinou vyšli státní policisté ven v silně podnapilém, abych nemusil použíti slova "ožralém", stavu a opustili hostinec. Pomocí hostinského natočili automobil stojící na příkře se svažující silnici, ale po několika metrech se auto zase zastavilo. Tu chtěl komisař Ruth vystoupiti z vozu a pomoci jej roztlačiti, hostinský však na něj volal: "Jen zůstaň sedět, aby tě nikdo neviděl." Komisař Ruth však neuposlechl a vystoupil se Synovcem - to je jeden agent - aby vůz roztlačil. Diváci mohli v 7 hodin ráno viděti, jak komisař Ruth rozhodně následkem opilosti upadl jak široký tak dlouhý ve své uniformě do bláta na silnici. Nájemníky Filipem a Pegem bylo zjištěno, že záchod a jeho stěny byly zvracením tak znečištěny, že ho nebylo lze použíti. Hostinský Ant. Bennesch vypravoval pak příštího dne nájemmníku Filipovi, mezi řečí, že musil dáti na dluh."

Druhý případ se stal dne 12. února. V Německém Jablonném se konal v tělocvičně sokolský ples a státní policista Rubeš vyčítal českému pokladníku na dráze, který má za ženu Rakušanku, že má Němkyni za ženu, při čemž se oba dostali do pračky a byli odtrženi jen zákrokem německých výpomocných číšníků. Silně opilí státní úředníci pokračovali potom ve rvačce v ulicích města a za této rvačky byl pokladníkovi roztržen límec a košile. V neděli dne 13. února klepal silně opilý státní policista Rubeš na dveře hostince v Německém Jablonném a energicky žádal o vpuštění slovy: "Otevřte, státní policie!" Žena hostinského, která na klepání přiběhla, pootevřela dveře, načež Rubeš otevřel dveře násilím, uchopil bránící se ženu a vlekl ji až do místnosti pro hosty, jejíž otevření opět energicky žádal s poznámkou "státní policie". Hostinská nechtěla místnost pro hosty tak brzy zrána otevříti proto, že se tam uklízí. Na to Rubeš vyrazil ony dveře několika kopanci, tak že odlétla železná zástrčka a stál naproti přispěchavšímu pomocníku Bruno Steierovi, který se chystal k odchodu. Tento měl na hlavě modrou čepici se štítkem, kterou mu Rubeš strhl s hlavy se slovy: "Ty, chlape, nosíš německou čepici." Na to žádal Rubeš pivo a ptal se řeznického pomocníka, kam jde. Steier odpověděl: "Na zabíjačku", načež Rubeš odpověděl: "Aha, jdeš zabít německé prase, jako ty jsi sám." S velikou námahou mohl býti silně opilý státní úředník Rubeš dopraven domů.

Bruno Steier učinil na četnické stanici a u státní policie trestní oznámení, rovněž zdejší obecní úřad podal stížnost, následovalo pobouření, obyvatelstvo Německého Jablonného je nesmírně rozrušeno a žádá, aby Rubeš byl odvolán.

Mohl bych ještě přečísti řadu protokolů, to jsou jen dva z posledních dnů, ale nikoliv ojedinělé zjevy. Zde byste mohli udělati pořádek, abyste nepouštěli na sudetské Němce nemravné živly, které snižují úctu ke státu a činí spolužití nesnesitelným. Máme však dosti jiných případů. Na př. na poštovního posla bylo učiněno trestní oznámení. Poštovní posel Krofta z Volfartic je neustále opilý, nadává, uráží a špiní obyvatelstvo, je často tak ožralý, že Volfartice nedostávají poštu. Až do dnešního dne však vykonává svou službu tímto nedostatečným způsobem. To jsou prostě zahanbující poměry. Zde můžete ukázati, co je disciplina. Pak zase přicházejí lidé od státní policie, vybírají u obchodníků a důrazně se dožadují podpory pod náležitým tlakem. Zanechte této hry, kterou provozujete s denuncianty a nemravnými živly, jakými jsou zhusta agenti v sudetskoněmeckém území. Lidé, kteří vedou takový život, mají neustále snahu, aby se ukázali zdatnými a dokazovali denunciacemi nevinných lidí, že jich je třeba.

Dámy a pánové! Chci vám říci také ještě něco jiného, co je dnes všude mezi sudetskými Němci známo jako následek 18. února. Musím vám říci, že zařízení 18. února nemají jen sloužiti, jak si myslí pan ministr Dérer, tomu, aby přivedla zpět do aktivistických stran přívržence sudetskoněmecké strany, jichž je tam prý příliš mnoho, ale vládní strany užívají 18. února způsobem, který lze označiti všemi možnými jmény, jen ne jako konstruktivní. Ve své činnosti v minulém roce, tedy v roce po 18. únoru, jsem viděl u některých úřadů udání, která učinili příslušníci vládních německých stran, k nimž český úředník podotkl: "Pohnutky těchto oznámení jsou mi známy." Rád uznávám, že jsou ještě dnes v sudetskoněmeckém území státní úředníci, kteří jsou dosti objektivní, tyto věci prohlédnou a zjistí, co je na nich vlastně pravdy. Chtěl bych předvésti jen malé ukázky, bude ještě příležitost během debaty o tom mluviti.

Mám zde fotografie dopisů, pravých dopisů, jež budete ještě moci přezkoumati (Hluk.), protože osoby, jichž se to týká, jsou tak zajímavé, že se touto věcí budete asi musiti obírati.

Víte, že před krátkou dobou odhalila sudetskoněmecká strana manévr s pojišťovnou Labe. Když to bylo uveřejněno v časopise "Rundschau", snažili se lidé ze Svazu zemědělců konstatovati, že toto opatření s pojišťovnou Labe se stalo jen v zájmu lidu. Chtěl bych dokázati dopisy, jak vypadá onen "zájem lidu", který zde Svaz zemědělců předstírá.

Dopis pana ministra Spiny Gustavu Hackerovi ze dne 11. listopadu 1937. Dopis počíná nadpisem "Milý Gusto!". Chci přečísti jen bod 3. z tohoto dopisu: "3. . . . musil by se zásadně žádati souhlas s tím, že se Svazu zemědělců bude vycházeti vstříc. Musilo by se urputně naléhati, aby se zajistily prostředky pro placení 12-15 sil pro práci ve straně a aby to bylo šikovně zamaskováno. Tedy asi 150.000 Kč." (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany.) Dne 20. listopadu nový dopis pana ministra Spiny předsedovi strany Gustavu Hackerovi: "Milý Gusto! Tedy připomínám Ti, v úterý ve 3/410 u Černého. Doufám, že na náš útok neodpoví protiútokem a ušetří nám nepříjemné rozhodování, které má v dnešní době nedozírné následky i pro existenci strany. Dále Tě upozorňuji, že zákaz schůzí má podle Hodžovy vůle trvati až do konce měsíce, v prosinci budou zase schůze povoleny. Doporučuji tedy naléhavě, aby se Vrchlabí, kde sotva můžeme opět svolati schůzi podle §u 2, odložilo." Dále mám k disposici dopis Hackerův panu ministrovi Černému. Je ze dne 24. prosince 1937. Chci přečísti jen dva odstavce: "Vážený pane ministře! Vezměte, prosím, na vědomí, že se mě záležitost pojišťovny Labe týká jen potud, pokud má na ní a na každé jiné věci veřejnost nutný zájem." V dalším odstavci stojí: "Je mi velice líto, že Vám musím sděliti, že vzhledem ke známým poměrům v německém táboře bych musil Svazu zemědělců prohlásiti, že nemohu dále zastávati funkci předsedy." (Výkřiky poslanců sudetskoněmecké strany. - Hluk.) To byl útok, jejž Hacker zahájil. (Hluk.) Dále: V časopise "Rundschau" z minulé soboty byla uveřejněna místa z dopisů, jejichž fotografie zde rovněž mám, které se týkají podobné činnosti [ ]. Tyto skutečnosti byly prostě zabaveny a censoři se domnívají, že se tak nedostanou na veřejnost. (Hluk.) O tom bude ještě mluviti povolanější osoba s tohoto místa. Chtěl bych jen zvláště ministra Dérera, jenž se nás vždy tak ujímá, s tohoto místa poprositi, aby si příležitostně přečetl dopisy, jež jsou založeny v osobních spisech kraj. soudu v Č. Lípě. Nyní vám chci něco přečísti z dopisu: Memorandum ministru spravedlnosti, psané Svazem zemědělců. "Týká se odvolacího senátu pro trestní věci u kraj. soudu v Č. Lípě. Již v červnu 1937 jsme si dovolili upozorniti na složení odvolacího senátu pro trestní věci u kraj. soudu v Č. Lípě. Zatím co vrchní soud a ministerstvo spravedlnosti nově sestavily trestní senáty nalézací a místa samosoudců u tohoto krajského soudu, a to účelně, byl odvolací senát pro rok 1938 bohužel potvrzen a ponechán ve starém složení. Předseda, soudní rada Pierer, přísedící, soudní rada Steiner a Langer. Tento senát je znám v zasvěcených kruzích jako henleinovský, v němž vlastně vládne henleinovský agrárník a advokát dr Kriegelstein. V politických procesech byly vyneseny tři chybné rozsudky za sebou a v jistých věcech nejsou bohužel přípustny opravné prostředky. Na to tito páni hřeší. Mimo to jsou již dosti starými služebníky atd. Soud. r. Pierer a Steiner musí bezpodmínečně z odvolacího senátu, protože jim jinak jsou zástupci německých vládních stran vydáni na pospas. (Výkřiky. - Hluk.)

Z dalšího dopisu ze dne 20. listopadu panu místopředsedovi Taubovi chci přečísti jen jednotlivá místa, týkající se téhož předmětu, obsazení krajského soudu v Č. Lípě. Je to dopis ze dne 6. prosince 1937, kde stojí (čte): "Jsme přesvědčeni, že vaše okresní výbory v Litoměřicích a Č. Lípě naše názory potvrdí. Máme veliké obavy o budoucnost, nebude-li českolipská klika vykouřena ohněm a sírou." (Výkřiky: Fuj! - Hluk. - Poslanec dr Neuwirth [německy]: Kde je ministr spravedlnosti, sem s ním!)

Nuže, to jsou dokumenty, jež máme v rukou, které ukazují ohromné zbahnění, které jisté živly klidně vnášejí po 18. únoru do sudetskoněmeckého území. Na to můžeme jen prohlásiti: My, národní sudetští Němci, se nedáme mravně zkaziti. [ ] Kdo nás chce nutiti, abychom jen živořili, je naším nepřítelem a mýlí se ve svých výpočtech. Je třeba zase jednou zcela otevřeně prohlásiti: Násilná opatření a počtářské kejkle nás nepřelstí ani nám násilím nevezmou to, na co máme přirozený, mravní a Bohem chtěný nárok, abychom totiž žili jako Němci podle svého způsobu. Máme již dosti vašich prohlášení, kterými nás označujete za horší občany, za občany nespolehlivé, méněcenné, zaostalé nebo bůhví jaké jen proto, abyste nás mohli ovládati. Kde jde o zájmy národnostní, tam nesmí nikdo vládnouti. I nejstřízlivější pozorovatel musí uznati, že jsme se chovali přísně podle daného pořádku. Nejsme povstalci, nejsme pučisty, nekonspirujeme, ale jsme právě tak dobrými občany státu jako Češi. Nevyužíváme státu. Dáváme mu vše, co od nás žádá, pracujeme a snažíme si své obtíže sami vyřešiti; ať mi někdo jmenuje jinou národnostní skupinu, která vyniká nebo snad vynikla nad nás tímto klidným a neobyčejně trpělivým postojem. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Vávra (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta uplynula.

Posl. May (pokračuje): Domnívají-li se však určité české skupiny, že jde jen o to, aby se nám brala posice za posicí [ ], odpovíme na to s klidnou odevzdaností: Jsme již syti toho, býti objektem české politiky. Chceme býti přes náš oposiční postoj subjekty státní politiky, jak to odpovídá naší síle, a půjdeme každou cestou, která vede k tomuto cíli.

Jsme klidným a mírumilovným národem. Dokázali jsme to od roku 1918. Nedáme však ze sebe dělati kleštěnce. Se vší jasností zdůrazňujeme, že nám nikdo nesmí upříti naše výsostná národnostní práva. Trváme na nich, protože se národnostní skupina, čítající přes 3 miliony příslušníků, nemůže vzdáti organisace svého národního života.

Nehledě k tomu, konstatujeme ještě, že doslovné znění naší ústavy, pokud se týká ochrany menšin, se nekryje s mírovými smlouvami. Oprava nebo doplnění tohoto místa je jedním ze základních požadavků sudetských Němců. Při tom poukazujeme na rozdíl do očí bijící, který zejména vyšel najevo po 18. únoru mezi sice stručnými, ale jasnými ustanoveními mírových smluv a balkánskou praksí, jejímiž obětmi jsme se stali ve všech oborech národního života. Víme, že za dané situace záleží především na uznání českého národa, který nám může ještě hodně ublížiti, uzná-li to za vhodné. Ale raději zahyneme, než abychom přestali pěstovati naši německou kulturu a spravovati své vlastní věci, protože naše požadavky jsou hluboce mravně odůvodněné a přirozené. O našem stanovisku ke státu nerozhoduje přání, potřeba, stanovisko českého národa, nýbrž potřeba našeho vlastního života, totiž potřeba plniti své úkoly a povinnost žíti. V rukou českého národa je rozhodnutí, zda máme spolupracovati na společném díle jako rovní s rovnými. Je možné, že útrapy sudetských Němců v příštích letech budou veliké. Ale jako sudetští Němci cítíme, že to zase jde kupředu a že minula doba ubohé bezmocnosti. Naše vůle k životu se zase probudila, žádné pronásledování, žádné násilí, žádný husarský kousek nás neodvrátí od železné vůle žíti zase jako svobodní lidé, kteří mluví tam, kde se o nich rozhoduje. Několikráte jsme vás již vyzvali, abyste mužně vystoupili, poslechnuvše hlasu svého nitra, nedali se másti přejatými názory anebo předsudky a abyste vytvořili onen trvalý pořádek, který umožňuje klidné soužití. Těm však, kterým chybí vůle, aby chápali a byli snášeliví, kdož jedinou schůdnou cestu pro český národ spatřují v tom, že nás sudetské Němce utloukají, kdož užívají hrubého násilí, aby okleštili naše životní potřeby a aby nás připravili o naše počestné občanské jméno, jež jsme si klidem a pořádkem poctivě zasloužili, těm, jejichž celá státnická moudrost spočívá v tom, že se snaží, aby co nejdříve zasedli na naše místo, těm prohlašujeme: Jen užívejte násilí, kde a jak jen budete moci! Ale následky stihnou vás, vás a vaše děti! Zdar Henleinovi! (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)