Československou národní jednotu, t. j. uvědomění Čechů a Slováků, že politicky, národně, kulturně a hospodářsky patří nerozlučně dohromady, považujeme nejenom my, naše strana, nýbrž podle našeho vědomí všechny státotvorné strany tohoto státu za základ existence a budoucnosti naší republiky. (Výborně!)

Velkou politickou práci, kterou koná dr Dérer na Slovensku, ocenila a schválila naše strana a její odpovědní činitelé již mnohokrát. (Různé výkřiky.) Není to práce stranická, jak zde říkal pan dr Tiso, nýbrž státní, a odmítáme, co zde ve středu vyhlásil o této práci dr Tiso, že tak, jak mluví dr Dérer, nemluví odpovědný ministr, ale fanatický a předpojatý straník. Kdo hlásá československou národní jednotu a kdo varuje před zhoubnými následky politické autonomie Slovenska, nekoná práci stranickou, nýbrž práci pro národ a stát. (Potlesk. - Výkřiky posl. Čavojského.) Jsou to ostatně zásady, s nimiž se ztotožňují všichni odpovědní činitelé tohoto státu, čemuž dali výraz při různých příležitostech.

Jak jsem již uvedl, naše strana se opětovně ztotožnila se stanoviskem dr Dérera, a jestliže p. dr Tiso na moje prohlášení připomněl, že tomu nevěří, tak mu mohu říci, že to bylo prohlášeno představenstvem naší strany, prohlásil to předseda strany Hampl několikráte a posledně na velké manifestaci strany v Praze dne 18. t. m. za frenetického potlesku všech přítomných. Prohlášeno to bylo včera ve společné schůzi poslaneckého a senátorského klubu naší strany, kde jsem byl pověřen, abych jménem celé naší parlamentní delegace zde prohlásil, že stojíme za dr Dérerem a za jeho politikou, že ji schvalujeme a podle ní se řídíme, poněvadž je to politika vyvěrající z našeho přesvědčení a vůbec z přesvědčení každého Čecha a Slováka, starostlivého o naši republiku. Odmítáme demagogický pokus dr Tiso, chtít vzbudit v některých kruzích veřejnosti dojem, jako by tomu tak nebylo.

Pan dr Tiso se dopustil další neslušnosti tím, že zde prohlásil, že dr Dérer bojuje proti ľudáckému rozvratnictví proto, že se chce udržet na svém odpovědném místě. Každý, kdo zná dr Dérera, jeho velkou skromnost, každý, kdo ví, jaký je to člověk ryzího charakteru, čistý, nenáročný (Potlesk.), musí odmítnouti tuto hanebnou pomluvu, která zde byla přednesena. Dr Dérer i kdyby nebyl ministrem, i kdyby nebyl poslancem, zůstane velmi silnou osobností současného Slovenska a našeho státu. (Výborně!)

Řeč pana dr Tiso nebyla vůbec způsobilá, aby vzbudila nějakou zvláštní důvěru ke slovenské ľudové straně. Žijeme ve velmi vážné době a proto by řečník strany, která se považuje za schopnou k účasti ve vládě republiky, měl svá slova lépe uvážit, zvláště když jde o býv. ministra republiky. Je jistě potěšitelné, že dr Tiso utíká už od svého nešťastného výroku, jehož autorem je však vyšší autorita jeho strany, že totiž autonomie Slovenska třeba vydobýt i za cenu republiky. Tento výraz, jehož smysl, soudím, je úplně jasný, natropil velmi mnoho zla za hranicemi, nesmírně poškodil státní zájmy a otrávil značně určitou část loyálního slovenského lidu. Nebyl to žádný socialista nebo marxista, ale byl to ligistický poslanec pan Kut, jinak ľudáckým politikům hodně nakloněný, který ve své zprávě o varšavské cestě s politováním konstatuje zhoubné účinky některých politických činitelů slovenských, kteří udržují kontakt s polskými kruhy a svým - podle Kuta nevědomky dobromyslným - informováním a zdůrazňováním protičeských protiv škodí věci našeho státu a posilňují proti našemu státu namířenou politiku určitých politických kruhů. (Slyšte!) Dr Dérer označil takové politické působení velmi ostrými výrazy, ale táži se: není to, co posl. Kut sdělil české veřejnosti, potvrzením a ospravedlněním ostré kritiky Dérerovy? Je to politicky moudré, když se o československé jednotě hovoří takovým způsobem, jako to zde učinil dr Tiso? To je řeč odpovědného politika v těžkých dobách státu? Tím se slouží slovenské věci?

Chápeme, že je v lůně slovenské ľudové strany určitá konkurence a konkurenční boj pro budoucí vůdcovství. Chápeme, že pan dr Tiso byl ovlivněn i tímto momentem. (Posl. Čavojský: Dr Tiso bol ovlivnený programom našej strany!) Ale nechápeme, jak může býti tento moment rozhodujícím v tak vážné chvíli. Když p. dr Tiso považoval za nutné, aby opravil svůj nešťastný výrok "i za cenu republiky", z těchže důvodů neměl a nesměl tak mluvit o československé národní jednotě, jako to zde učinil ve středu. (Výkřiky posl. Čavojského.)

Věc československé národní jednoty není jen základní otázkou našeho státu, ale je tak stará, jak dlouho žijí už Slováci a Češi vedle sebe. (Výkřiky posl. Čavojského.) Bez ní bychom dnes neměli svého státu. Odmítáme co nejrozhodněji výroky p. dr Tiso, že československá národní jednota je výmyslem. Pan dr Tiso podával tu historický výklad o snažení Slováků. Tyto výklady jsou velmi ovlivňovány nazíráním, jemuž pan dr Tiso kdysi podléhal. Kdo ještě i po státním převratě v čistě slovenském městě byl členem maďarské národní rady, měl by si při historických výkladech a vůbec při posuzování minulého slovenského života ukládati určitou reservu. Slováci, kteří nepodléhali ani hungarismu, ani maďarismu, ovšem vidí věci jinak, tak jako vždy byly, a ne, jak je maďarisace chtěla vtlouci do hlav Slováků. A z tohoto vlivu se pan dr Tiso ani dodnes nemohl úplně vysvobodit, jinak by bylo nepochopitelné, jak by mohl hovořit o československé národní jednotě jako o vymyšlenině. (Posl. Čavojský: Dr Tiso nehovoril nič nového, to dávno pred ňom hovoril Hlinka, a Hlinka nebol Maďaronem!) Hned vám řeknu, budu vám citovat, co hovořil Hlinka.

Tato myšlenka žila vždy nejen u nás v historických zemích, nýbrž i na Slovensku. Skoro tisíciletá jednotnost literárního, biblického, církevního jazyka Čechů a Slováků, a to jak katolíků, tak i evangelíků, je nesporným dokladem národní jednoty.

Když pan dr Tiso hovořil o historii (Posl. Čavojský: Slovenští zemani psali svojho času i latinsky, a predsa nemôžete riecť, že to bol latinský národ!), tak mu připomenu, že prvé ozbrojené povstání Slováků proti Uhersku r. 1848 bylo zahájeno slovy proklamace Štúra, Hurbana ... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tymeš (pokračuje): ... a Hodži ze září r. 1848 za Národní slovenskou radu (čte): "Jeden národ jsme my, vy tam synové České země, vy ze sousední Moravy a vy slovenští synové od břehů Váhu, Hronu i Dunaje. Jedna řeč se po těchto krajinách ozývá".

Když r. 1908 stál Andrej Hlinka před maďarskou porotou v Bratislavě, prohlásil slavnostně: "Nás Čechov a Slovákov nemusí spájať nikto, lebo nás spojila príroda, sme jeden národ, jedna reč, jedna kultúra." (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tymeš (pokračuje): Největší Slovák všech dob generál Milan Rastislav Štefánik takto formuloval československou národní jednotu: "Česi sú česky hovoriací Slováci a Slováci sú slovensky hovoriací Česi". A ani zakladatel moderního slovenského nacionalismu Ludevít Štúr neměl v úmyslu rušit a trhat národní jednotu Čechů a Slováků. Své dílo, jímž odůvodňoval literární odluku, založil r. 1846 na thesi, kterou sám takto vyslovil: "Budú si daktorí aj to mysleť, že sa od Čechov odtrhnuť chceme, ale zachovej nás Boh od odtrhnutia. Kto sa teraz od bratov svojich trhá, padne pod najťažšiu odpoveď pred národom naším." Protože tehdy žádné státní jednoty Čechů a Slováků ještě nebylo, Štúr chtěl přirozeně protestovat proti tomu, aby někdo národně trhal Slováky a Čechy. To bylo v dobách revolučního kvasu a přerodu národů minulého století. Tehdy jsme neměli svého -státu a jak Štúr varoval před národní roztržkou. Dnes máme svůj stát, avšak jsou vážné mraky nad ním a ze zahraničí hrozí nebezpečí. Dnes platí slova Štúrova: "Kto sa teraz od bratov svojích trhá, padne pod najťažšiu odpoveď národa."

Toto je hlas slovenské historie. Toto hlásají všichni československy orientovaní Slováci a tento hlas neohroženě propaguje dr Dérer. To je práce podle starých slovenských tradic, práce pro Slovensko, práce pro československý stát. To je politika, kterou tak důrazně požadoval dřívější předseda vlády Malypetr, když v říjnu 1933 prohlásil ve své velké řeči v parlamentě: "Přišel čas, kdy každý občan tohoto státu má povinnost mužně a jasně doznat, je-li pro tento stát či ne. Dodávám" - řekl Malypetr - "že totéž platí o jasném přiznání obou větví československého národa ke státní a národní jednotě."

Odmítáme demagogii ľudové strany s t. zv. pittsburghskou dohodou. I zde je naše strana plně za dr Dérerem tak, jako Dérerovo stanovisko v této věci schvaluje každý rozumně smýšlející Čech a Slovák. Nemáme nic proti tomu, když slovenská ľudová strana agituje tím, aby to, co bylo stanoveno v t. zv. pittsburghské dohodě, bylo provedeno ve veřejném životě slovenském. Nikdo nemá ani nejmenší námitky proti tomu, aby státní správa na Slovensku byla slovenská, aby soudy byly slovenské, aby školy byly slovenské. Víme velmi dobře, že všecky tyto požadavky jsou v největší míře už provedeny. Víme tolik, že na Slovensku je kromě menšinového školství maďarského, rusínského a německého jenom školství slovenské. Víme, že tam není jediné české školy, že tam není jediné české školní třídy a že vyučovacím jazykem je slovenština. Slovenština je i státním jazykem, v ní se úřaduje a soudí.

Za 20 roků trvání republiky slovenština a slovenský život dosáhly takového rozmachu, jako nikdy za celých 1.000 let uherského režimu. A anglický přítel Slováků i Andreje Hlinky Scotus Viator nazval tento rozmach zázrakem. Porovnejte Slovensko před 20 roky se Slovenskem dnešním. Tato ohromná změna je to, co obsahuje t. zv. pittsburghská dohoda. A kdo pracoval na tomto poslovenštění Slovenska? Kdo vybudoval toto nové Slovensko? Byli to Slováci a Češi ve společné, svorné práci. Ti prováděli pittsburghskou dohodu. Byl to dr Šrobár, který lámal velmi energicky odpor těch elementů, z nichž mnozí jsou dnes v ľudové straně. Byl to dr Štefánek, budovatel slovenského školství proti těm, kteří tehdy překáželi slovenštině, a mnozí z nich jsou v ľudové straně. Byl to především dr Dérer, který má nejenom ohromné zásluhy o slovenské školství, ale který připravil právnické názvosloví, jehož nebylo, a jen českou pomocí bylo je možno vytvořiti. Byl to náš soudruh Emanuel Lehocký, vybudovatel a poslovenštitel sociálního pojištění, byl to dr Hodža v ministerstvu školství a zemědělství se svou konstruktivní politikou pro Slovensko. Byli to ministři školství Slováci Šrobár, Markovič, Hodža, Štefánek a Dérer, kteří budovali, reorganisovali a zřizovali nové a nové slovenské školy. Tito mužové a jejich slovenští a čeští spolupracovníci prováděli pittsburghskou dohodu a budovali moderní Slovensko. Kde byli páni ľuďáci v této době? V doktrinářské a ještě více v demagogické oposici. Pittsburghskou dohodu prováděli skutky konstruktivně pracující, československy orientovaní Slováci, kdežto autonomisté a ľuďáci s touto dohodou jenom agitovali. Pokud jde o sněm, zákon z r. 1927 uskutečnil na Slovensku zemské zastupitelstvo, to jest administrativní hospodářský sněm s malou normotvornou kompetencí. O zákonodárném sněmu text pittsburghské dohody neobsahuje ani slovíčka, ani nejmenšího náznaku.

To je naše stanovisko k pittburghské dohodě. I v této věci, znovu podtrhuji, jsme ve všem zajedno s dr Dérerem. Je třeba, aby se vláda postarala o to, aby slovenský lid byl o těchto věcech náležitě informován. A je třeba, aby už vláda měla jednou odvahu čeliti demagogii luďácké a čeliti demagogii těch, kteří u nás otravují lid a dávají zbraně nepřátelům státu. (Potlesk.)

Opakuji, že nemáme nic proti tomu, když luďáci žádají provedení pittsburghského programu, že nemáme nic proti tomu, aby při tom spolupracovali. Protestujeme však proti tomu, aby lidová strana za účelem domácího i zahraničního znepokojování vkládala do pittsburghského programu to, co v něm není, co v něm nikdy nebylo a co páni luďáci dodatečně do něho vložili a vinterpretovali. Protestujeme proti tomu, aby v souvislosti s pittsburghskou dohodou byla hanobena památka našeho presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka, a odmítáme to, co řekl p. Hlinka polskému novináři, že Masaryk "Slovákom nič nedal a všetko im vzal". (Hanba!) Odmítáme to jako hrubé, štvavé, nepravdivé a pronesené na posilnění nepřátel našeho státu.

A na konec bych chtěl říci jedno: Ukládali jsme si v debatě velkou reservu, pokud jde o naše stanovisko k poměrům v zahraničí. Máme ohled na obtížnou situaci státní. Ale soudím, že by na druhé straně měli přestati s tím věčným skuhráním a věčným strašením lidí, že jsme úplně osamoceni a že nám nikdo na pomoc nepřijde. (Tak jest!) Rakousko jest v horší posici a řeč Schuschniggova byla sebevědomá. (Potlesk.) Nemluvil tak, jako hovoří někteří pánové u nás. Není pravda, že jsme osamocení. Francie znovu jasně prohlásila, že svoje závazky dodrží a že je ochotna chrániti Československou republiku. Pánové, neradi vidíme (Hluk.)...

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tymeš (pokračuje): ... když se u nás v dobách tak vážných velebí každý útok na demokracii a když diktátoři jsou velebeni demokratickými stranami. Vidíme, že jsou to často důvody třídní, které zde jsou rozhodující pro toto stanovisko, ale myslím, že tak jako dělníci v dobách krise a zejména nyní pamatovali na stát, by také měli mysleti a pamatovati na stát i horní špičky. Chtěl bych zde při této příležitosti říci, že děkujeme našim přátelům v Anglii, dělnické straně, která z vlastní vůle, z vlastního rozhodnutí v poslední krisi postavila se za československý stát, projevila zájem o stát a která řekla, že Anglie má povinnost, aby československý stát chránila proti možnému útoku. Děkujeme Léonu Blumovi a děkujeme všem našim přátelům ve Francii a myslím, že zde mohu říci, tak jako oni slíbili věrnost nám, slibujeme my věrnost jim. Československá republika dodrží své smluvní závazky a zůstane věrna svým přátelům. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Čavojský. Dávám mu slovo.

Posl. Čavojský: Vážená snemovňa!

Rokovanie o štátnej účetnej uzáverke za r. 1936 dáva príležitosť prehovoriť o štátnom hospodárení ako aj o niektorých aktuálnych politických, hospodárskych i sociálnych otázkach. Ja v politickej čiastke svojej reči aspoň stručne budem reagovať na vývody p. posl. Tymeša. Podľa predmetnej štátnej účetnej uzáverky bol štátny rozpočet v r. 1936 prekročený o 2 miliardy Kč. Štát robí stále dlhy. Robily sa v čase hospodárskej krízy a robia sa aj v čase hospodárskej konjunktúry. Doterajšie hospodárenie štátu deje sa na účet budúcich generácií, ktoré sa zaiste budú spytovať, ako to hospodárili ich otcovia, keď im zanechali takú zadlženú republiku. Myslím, že prichádza veľmi do úvahy, na čo sa tiež dlžoby robily, či boly v záujme štátu a jeho občanov nevyhnutne potrebné alebo nie.

Pán predseda najvyššieho účetného kontrolného úradu nedávno v rozpočtovom výbore posl. snemovne uviedol, že sa od prevratu zaplatilo zo štátnych peňazí na úhradu schodkov viazaného hospodárstva 5.500 mil. Kč. Podľa tohoto súdiac, boly to monopoly a iné podobné ustanovizne, na ktoré štát doplatil ťažké miliardy Kč. Pán predseda najvyššieho účetného kontnolného úradu v spomenutej zpráve ďalej uviedol, že zo štátnych peňazí išlo na rozličné fondy 693 mil. Kč. Ako sa hospodári s peniazmi týchto fondov, o tom nie je parlament náležite informovaný. Toto je chyba, ktorú treba čím skôr napraviť. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.)

Svojho času prešla do verejnosti zaujímavá zpráva o likvidácii fondu pre zaopatrenie umelých hnojív. Podľa týchto zpráv zbytok tohoto fondu činil vyše 90 mil. Kč. A tento zbytok rozdelilo ministerstvo zemedelstva veľmi podivným spôsobom. Uvediem aspoň niekoľko položiek. Ríšska jednota republikánskeho dorastu dostala 200.000 Kč, Zemedelské muzeum v Brne 15,200.000 Kč a 600.000 Kč, Slobodné sedliacke učenie 120.000 Kč, ďalej 1,455.000 Kč a 2,035.000 Kč, spolu 3,610.000 Kč. Akýsi Sväz roľníkov v Bratislave, jestvovanie ktorého však nemá v evidencii ani príslušné policajné riaditeľstvo, dostal 4,070.000 Kč, Domovina v Užhorode 300.000 Kč, Kostnická jednota 150.000 Kč - asi tiež na pestovanie a rozširovanie umelého hnojiva.

Takto teda boly nemilobohu rozhádzané ťažké miliony. Naša strana svojho času podala v posl. snemovni návrh, aby pán minister zemedeletva podal v tejto veci zprávu, avšak žiadané vysvetlenie sme nedos tali. Potom klub našej strany upozornil písomne na likvidáciu tohoto fondu pána predsedu parlamentného úsporného a kontrolného výboru posl. Berana, a hoci od tých čias minulo vyše roka, nedostali sme od pána predsedu v tejto veci žiadnu odpoveď a nedozvedeli sme sa nič ani o tom, či parlamentný úsporný a kontrolný výbor v tejto veci niečo podnikol alebo nie.

Predstavitelia niektorých vládnych strán vytýkajú vystav anie štátnej rafinerie v Dubovej na Slovensku a deficit v štátnych železiarniach v Podbrezovej. Na tieto výtky svojho času odpovedal pán minister verejných prác, ktorý dokázal, že vybudovanie štátnej rafinerie na Slovensku je v záujme obrany štátu ako aj v záujme štátnych bánskych a hutníckych závodov. Vystavaním tejto rafinerie, ktorá bude zaručene prinášať ročne niekoľkomilionové čisté zisky, má byť zmenšený aj deficit štátnych železiarní v Podbrezovej, ku ktorým táto rafineria má patriť. Vybudovanie rafinerie je aj v záujme štátnych naftových dolov v Gbeloch. Ako vidno, biblo vybudovanie štátnej rafinerie v Dubovej veľmi účelnou, dobrou a potrebnou investíciou. Štát má z toho v každom ohľade iba zisk. Posledne som sa dozvedel, že Sväz rafinerií by dal hoci niekoľko milionov, len aby zamedzil prevoz štátnej rafinerie v Dubovej. Teda ak je štátna rafineria vybudovaná na újmu niekoho, tak sú to súkromní kapitalisti. je to súkromný kapitál, a je charakteristické a zaujímavé, že sa našli páni aj z radov soc.-demokratickej strany, ktorí vytýkali vybudovanie štátnej rafinerie v Dubovej a tým sa postavili na jednotné stanovisko s kapitalistami.

Čo sa týka štátnych železiarní v Podbrezovej, bolo tiež pánom ministrom verejných prác dokázané, že i keď majú tieto závody určité schodky, preca z dôvodov hospodárskych, sociálnych i štátnych je lepšie, keď pracujú, než keby boly zastavené. Bolo uvedené, že bilančná strata týchto závodov od roku 1925 činila síce 269 milionov, ale za ten istý čas tieto závody zaplatily iným odvetviam štátnej správy 289 milionov Kč. Podla toho teda tieto závody za uv edený čas priniesly štátu 20 mil. Kč zisku. Naproti tomu keby boly zastavené, prišlo by o zamestnanie vyše 4.000 robotníkov a zamestnancov a postihnuté by tým bolo celé Horehronie, ktoré patrí medzi najchudobnejšie kraje nášho Slovenska. Keď by títo robotníci boli prepustení z práce, vyplácal by im štát podporu v nezamestnanosti, čo by bolo bývalo od r. 1925 činilo zasa ťažké miliony. Slovom, i keď štátne železiarne v Podbrezovej vykazujú deficity, preca ich prevoz nie je v skutočnosti na újmu štátu. Je však charakteristické, že sa veľa hovorí o deficite štátnych železiarní v Podbrezovej, ktoré sú na Slovensku, ale už menej sa hovorí o tých štátnych banských závodoch, ktoré sú v českých krajinách a majú tiež značné deficity.