Z těchto zjevů vychází, že si musíme učiniti pevný hospodářský standard, totiž že stát musí své úkoly chápat podle státní hospodářské potence, podle síly svého poplatnictva, a to tím spíše, když celý náš hospodářský život, celý náš státní život, celá naše státní soustava se opírá o individualistický hospodářský řád. Ať vezmete kteroukoliv kapitolu rozpočtu na r. 1936, po většině tam praví uzávěrka, že rozdíl mezi rozpočtem na rok 1936 a náležitostmi je nepříznivý. Tak mluví nejenom tento rozpočet, nýbrž všecky ostatní. Prostě můžeme si to přeložiti do češtiny, stát hospodaří od deseti k pěti. Předstoupí-li někdo, kdo je ústavně vázán, před parlament nebo před jeho dílčí část, před nějaký výbor, a řekne, že úsek té části státní správy, kterou on řídí, potřebuje tolik a tolik milionů, je to, slavná sněmovno, závazek, za který on ústavně odpovídá. A já si nemohu odpustiti výtku, že by parlament neměl s takovou lehkostí zapomínati na to, co mu ten ústavní činitel slibuje.

Maně si vzpomínám, že téměř každoročně bylo v rozpočtu uváděno, že v oboru ústavní léčebné péče potřebujeme vybudovati, řekněme ve státních lázních, nemocnicích a pod., to a to. Minul rok a nikdo se nad tím nepozastavoval, když to opravdu vykonáno nebylo. Prosím, kolikrát při rozpočtové debatě bylo zde hlásáno, že naše státní nemocnice už se připravuje, že se brzo začne se stavbou, a my teprve letos se rozhodujeme a hádáme o to, kde ta nemocnice, tolikrát sliby budovaná, bude stát a jak bude nakonec vypadat. Kolikráte se říkalo u nás, že se státní lázně budou budovat jen podle potřeby, a také jen podle možnosti. Vím, že v rozpočtech byly sumy na úpravu státních lázní v Jáchymově. Prosím, slavná sněmovno, tam se měly vybudovati lázně ve velkém stylu, stará uranová továrna se měla zbourat, mělo se postavit lázeňské středisko, měl se postavit radiotherapeutický ústav, už bylo také zakoupeno místo - a dodnes leží to místo ladem, stará továrna stojí a lázeňské středisko vybudováno není. Ale peníze, jak uzávěrky povídají, jsou pryč. Zde se musím, vážená sněmovno, ptát, kde je kontrolní právo parlamentu a kde je odpovědnost správců resortů?

Vezmeme-li do rukou státní uzávěrku, musíme ji ovšem ihned srovnávati s rozpočtem na r. 1936, ale i s rozpočty jinými. Hned se nám zde vybaví řeči, které byly k uzávěrce proneseny v rozpočtovém výboru, řeči, které byly proneseny v parlamentě, v senátě, a vybaví se nám zde spousta plánů, spousta slibů, jak s těmi těžkými miliony bude naloženo. Uzávěrka jest vlastně důkazem, do jaké míry byly tyto plány a sliby splněny. Je přirozeno - a už jsem to zde zdůraznil - že já jako lékař se sháním po tom, jak zdravotní správa tohoto státu vyplnila svůj úkol. A co nám praví účetní uzávěrka? U kap. 17, Ministerstvo zdravotnictví, je jako téměř všude nepříznivý výsledek, a hned 48 mil. Kč. Je to důkaz, že tu buďto není dostatečný přehled, nebo že se u nás se zdravotnictvím příliš macešsky nakládá. Ale ať už je tomu jakkoliv, mnoho z těch plánů a slibů nebylo splněno. Musím tu vysloviti lítost nad tím, že máme sice nejvyšší zdravotnický úřad, ale hlavní činitel lékař, je u nás kaceřován, je opomíjen při budování tohoto státu. Nevím, zda bych mohl jako lékař říci, že vydaný peníz byl vždycky dobře udán. Podívejte se na některá, jinak ne dost jasná a velmi sporá vysvětlení účetní závěrky. Byl bych moc rád, kdybych se dověděl pravdu.

Tak na str. 486 pod čís. 491 při vysvětlení schodku věcných výdajů státní nemocnice v Mukačevě s filiálkou v Slatinských Dolech vidíme částku 182.631 Kč. Mezi důvody čteme na př.: Vzestup cen léků, objednaných z ciziny. - To je, nač se chci zeptati: Jak to přijde, proč se objednávají léky z ciziny, a z které ciziny, když máme u nás ohromně rozvětvený farmaceutický průmysl, který je tak skvělý, že si ho všímá i dálná cizina? Jak by to vypadalo, slavná sněmovno, kdyby každá naše nemocnice objednávala z ciziny a utratila tak zbůhdarma statisícové částky? Jak divně s touto věcí koresponduje v dalším odstavci uzávěrky uvedený schodek, týkající se nedobytného léčebného, schodek ve výši 64 mil. Kč? Nebo velmi zarážející je poznámka čís. 495, jednající o nepreliminovaném nákladu na adaptační práce ve státním zubolékařském ústavu v Praze, kde je schodek 46.261 Kč. Sám nejvyšší kontrolní úřad praví, že ministerstvo veřejného zdravotnictví zapomnělo vyžádati si souhlas k virementní úhradě a že měl sám nejvyšší kontrolní úřad k této věci své hospodářské poznámky. Takové věci jsou zajisté ve státním hospodářství velice zarážlivě a měly by býti dodatečně důkladně vyšetřeny. Proč byla uzavírána smlouva, která zavazovala k určitým nákladům do budoucna, ačkoliv v téže době se už věcí zabývala parlamentní úsporná komise, a sám nejvyšší účetní kontrolní úřad, jak správně sám doznává, měl k této věci své hospodářské poznámky? Ostatně je všeobecně známo, jak se my lékaři na státní zubolékařský ústav díváme, a bylo by jednou velmi záhodno srovnati hospodářství tohoto ústavu, jeho pracovní efekty, s oněmi na našich zubních klinikách. To jsou otázky, ke kterým se snad jednou v budoucnosti vrátím.

Mohl bych, slavná sněmovno, uváděti ještě řadu nejasností a pochybností, avšak skončím. Dokud každého podzimu v listopadu nebo prosinci se bude konati run na státní pokladnu, aby preliminované výdajové částky byly za každou cenu zlikvidovány bez ohledu na hospodářskou situaci poplatnictva, bez ohledu na hospodářské svízele státu, jakoby ty peníze v státních tresorech skutečně byly, a nedbá se, že těch peněz zde vůbec není, jak skutečně uzávěrka praví, neboť schází dokonce dvě miliardy, čili jinými slovy dokud nebudou mít páni resortní ministři odpovědnost za to, co rozpočtově slibují, dokud nebudou chtít utratit jenom to, co skutečně je ve státních pokladnách, a dokud půjdou bez ohledu na politickou příslušnost, bez ohledu na národnost, dokud si budou počínat jen podle své libovůle, dotud, slavná sněmovno, bude nejen náš státní rozpočet, nýbrž také uzávěrka státního rozpočtu krvavým vykřičníkem špatného hospodářství, bude obžalobním vykřičníkem, bude mementem pro nás všecky, bude mementem pro celý národ, bude mementem pro státní správu.

A protože nemůžeme za hospodářství roku 1936 převzíti žádnou odpovědnost, prohlašuji, že pro schválení uzávěrky ruce nezvedneme. (Potlesk poslanců nár. sjednocení.)

Místopředseda Vávra (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Křemen. Dávám mu slovo.

Posl. Křemen: Slavná sněmovno!

Při projednávání státního závěrečného účtu za r. 1936 měli bychom soustřediti všecku pozornost k našemu vnitřnímu hospodářskému životu.

Avšak více nás upoutávají otázky politické, zejména události, které se sběhly koncem minulého měsíce za hranicemi. Mezinárodní poměry nabyly takové vážnosti, že mezinárodní napětí se dotýká existenčních a životních zájmů všech evropských států a na prvním místě existenčních zájmů státu našeho. Nezastíráme si obtížnost svého postavení a uvědomujeme si, dnes více než kdy jindy za celých dvacet let trvání republiky, že záleží na naší pevné jednotě, prozíravosti a rozhodnosti nezkalené žádnými postranními zájmy, nýbrž vedené jen nejvyšším zájmem našeho národa a republiky. Již často nás v dějinách upozornily, poučily a přesvědčily spíše věci z vnějška a více události okolo nás nežli události v naší vlastní domácnosti. Často jsme si tak z mezinárodního života uvědomili své chyby, své potíže, avšak poznali jsme také svoji sílu, svoji národní odolnost, cestu, kterou vyjdeme ze svých malicherných svárů, aby tu stál zase zdravý a nevyhladitelný národ československý. Tento tlak zvenku nám prospívá i nyní, kdy znovu žijeme svým plným státním životem, stejně jako nás probouzel v dějinných letech světové války, v r. 1866 a kdykoliv jindy. Hájíme svoji samostatnost, ale chceme míti dobrý poměr ke všem zahraničním sousedům. Nechceme žádným rušivým tónem zasahovati do vnitřních poměrů cizího státu, tak jako si nepřejeme, aby kdo ze zahraničí zasahoval podobným způsobem do vnitřních poměrů našich.

Otázky menšinové nejsou u nás tak kritického rázu, aby se při spravedlivém řešení a s dobrou vůlí na obou stranách nedaly harmonicky upravit v našem státním životě. Již naše demokratická státní ústava zaručuje klidný život našich národních menšin, jimž jsme dali více, než se nám dostávalo ve státě Rakouskouherském. Naši občané jiné národnosti než československé na území našeho státu československého žijící si mohou uvědomiti, že každé porušení dobrého poměru mezi námi a sousedy by mělo pro ně těžké důsledky a že je potřebí hledati cesty, které by nás spojovaly, a nikoli hledati příčiny, které by nás i je vedly ke katastrofě.

Náš poměr a přátelství ke státům Malé dohody i k Francii je stále upřímný a dobrý. Přáli bychom si, aby toto přátelství politické nacházelo lepšího výrazu v hospodářském a obchodním spojení a přispívalo tak k nezávislosti a hospodářské samostatnosti oboustranné.

Litujeme, že se dosud nenašla cesta k lepšímu poměru se sousedním státem Polským. Doufáme, že příčiny, které stály v cestě, budou postupem času odstraněny a že pronikne zdravá vůle národa našeho i na straně druhé, aby k tomuto dobrému přátelskému poměru mohlo jednou dojíti.

Ve vnitřní politice našeho státu vítáme dobré snahy naší vlády a zvláště pana předsedy vlády dr Hodži po soustředění všech národních sil a rozšíření naší vládní koalice. Mohu prohlásiti, že naše republikánská strana, jak již to často bylo prohlášeno naším p. předsedou posl. Berane m, si přeje dohody se všemi politickými stranami, které svým státotvorným programem a svou prací chtějí pracovati na zabezpečení tohoto státu a demokracie. Jsme proti každé diktatuře, která by neodpovídala duchu našeho národa a naší ústavy.

Prohlašujeme, že s komunisty se dohodovat nebudeme. (Posl. Slanský: S Henleinovci ano!) A jejich rozvratnou činnost považujeme v našem státě za škodlivou. Komunismus je s hlediska našeho zemědělského lidu národu a státu nebezpečný a přímo před ním varujeme.

Náš stát stal se cílem emigrantů ze všech možných států kolem nás. Je třeba zostřené pozornosti v těchto řadách, neboť z nich vycházejí rušivé projevy, které nám škodí v zahraničí a snižují náš stát v očích ciziny. Přijímání sil z emigrantů je třeba zastaviti. Máme dosti nezaměstnaných doma a naši příslušníci z jiných států jsou vykazováni. Z území naší republiky a zvláště ze Slovenska mnoho našich pracujících lidí odcházelo vždy na práci do zahraničí, dnes již tomu tak není, není již tohoto odlivu, a nám vzniká problém nezaměstnanosti.

Statistika našeho ministerstva soc. péče vykázala koncem ledna 518.781 neumístěných uchazečů o práci. V červenci minulého roku snížil se již počet nezaměstnaných na 250.000. To je důkaz, že nezaměstnané řady dělníků rozmnožují dělníci sezonní, kteří budou v zimní době vždy bez práce a budou nám tak tvořiti stálý kádr nezaměstnaných, i třebas v té nejlepší konjunktuře. Je potřebí řešiti tyto úkoly, na které stát svými podporami nestačí.

Podle státního závěrečného účtu na r. 1936 je vidno již oživení hospodářského života z bilance našich čsl. státních drah. Rozpočet ČSD na r. 1936 předvídal schodek 696 mil. Kč a výsledná, bilanční ztráta činila pouze 401 mil. Kč, tedy méně o 295 mil. Kč, t. j. o 43 % menší schodek nežli schodek rozpočtem předvídaný. Zatím co jsou železnice správným barometrem hospodářského oživení v r. 1936, lze usuzovat na podkladě podpor pro nezaměstnané na zhoršení hospodářských poměrů, neboť r. 1936 byl překročen rozpočet na podpory nezaměstnaným o 138 mil. a vyplatilo se r. 1936 celkem 795 mil. V té době byla provedena devalvace naší koruny, která neobyčejně přispěla našemu průmyslu při vývozu našich produktů do zahraničí. Je samozřejmé, že stoupáním výroby, oživením obchodu jak domácího, tak zahraničního, oživením výměny zboží zmenšuje se počet nezaměstnaných, jak ukazuje ostatně statistika neumístěných uchazečů v r. 1936 proti r. 1935. V důsledku toho by měl klesat i náklad na nezaměstnané, a toho právě není. U nás je ten kuriosní případ, že se zlepšováním hospodářských poměrů stouply podpory nezaměstnaných. Jak vysvětliti tyto nesrovnalosti? Asi tím, že všichni neumístění uchazeči o práci nejsou podporováni státem jako nezaměstnaní, že těchto privilegovaných nezaměstnaných je jen část a že při roztáčení kol našeho hospodářského života vsunují se do výroby pouze ti nepodporovaní nezaměstnaní, na které tlačí více bída, kdežto podporovaní setrvačností aneb i z jiných důvodů se spokojují s podporou z veřejných prostředků a práci nehledají. Může se tak stát, že při plné zaměstnanosti průmyslu a obchodu budeme stále stejně vydávat podpory na nezaměstnané. Je zde třeba radikální nápravy. Musí přestat tvoření nového řemesla, řemesla z nezaměstnanosti. Podpora v nezaměstnanosti nesmí od práce odhánět, nýbrž musí ku práci vést. Podpora v nezaměstnanosti má být také všem stejná jako záchrana nutné existence člověka bez práce.

V zemědělství je pravý opak, je nedostatek a nouze o zemědělské dělníky, schází zejména svobodná čeleď a na větších statcích krmiči dobytka. Z řad zemědělců se volá již dnes po dělnících z jiných států v době, kdy se zde hlásí na 500.000 nezaměstnaných dělníků. Zde není něco v pořádku a bude třeba hledat cestu k nápravě. Jedině podpory ministerstva sociální péče na produktivní péči v nezaměstnanosti mají své oprávnění a myslím, že by nám stačily i do doby pozdější, dokud všichni nezaměstnaní ještě nebudou mít práci. K těmto podporám přispěla velkým dílem naše samospráva a vykonalo se mnoho dobrých děl, hodnot trvalých.

K oživení hospodářského života je třeba jíti dvěma směry: vývozem našich produktů do zahraničí a posílením kupní síly domácího obyvatelstva. Cesta k nízkým číslům naší finanční politiky způsobila hodně škody v hospodářském životě. Ozdravění nastalo po devalvaci naší koruny v průmyslu a je potřeba, aby stejný krok se udržoval také v zemědělství, abychom mohli lépe platit zemědělské dělníky. Při stanovení cen za obilí, t. j. za práci zemědělského lidu, pracujícího na poli, byly vyřešeny tyto otázky stabilisováním cen naším řízeným hospodářstvím. Tento způsob řízeného hospodářství se osvědčil na trhu obilním, ale je nutno ještě upraviti regulaci trhu a provésti tuto úpravu v živočišné produkci. Nikdo se nesmí domnívat, že úprava cen na trhu obilním vyřešila již zemědělskou krisi. Důležitějším oborem našeho zemědělství je produkce živočišná a v této produkci krise trvá a ještě stále se přiostřuje. Ceny za dobytek, máslo, mléko, vepře nehradí výrobní náklady a zemědělce ochuzují. Nedostává se prostředků do provozu, podniky se zadlužují a tím trpí celé naše národní hospodářství.

Je nutno posílit a chránit naše soukromé podnikání. Musíme se přiznat, že každé soukromé podnikání, zemědělské i nezemědělské, se stalo takovým risikem, kterému se nikdo nechce vydat na pospas. Proto ten velký nával mladých pracovníků do státních podniků, do úřadů atd., neboť se každý mladý člověk obává samostatně něco podnikat. To není zjev zdravý a vedl by ke katastrofě. Musejí býti hledány cesty k nápravě, aby soukromé podnikání nabylo takového významu, jaký mu právem patří, a ulehčilo tak v krisi mladé generaci, která nemůže najíti zaměstnání.

Státní podniky, které nejsou rentabilní a neplní jiných sociálních úkolů, je nutno likvidovati, aby nezatěžovaly státní účet. Již v rozpočtovém výboru jsem ukázal na určité státní tiskárny, které by se měly zrušit a ve zbývajících státních tiskárnách práci soustředit. Byla-li ministerstvem financí r. 1936 poskytnuta bezúročná zápůjčka téměř 12 mil. Kč zástavnímu a půjčovnímu úřadu k úhradě pensí a zaopatřovacích platů, právem by se mohly ptát všechny jiné vrstvy, o které na stáří není nijak postaráno, proč se také jim nedostane takového dobrodiní.

Vzpomínám, s jakou bedlivostí a opatrností se dělal rozpočet na r. 1938. Je příkazem všem činitelům, odpovědným za správný chod státního hospodářství, aby veškeré úkoly veřejné správy byly obstarávány účelně a úsporně, aby se pohybovaly v rámci preliminovaných částek. (Předsednictví převzal místopředseda Sivák.)

Léta krise 1930 až 1936 končila schodky. Doufejme, že účetní závěrka za r. 1937 bude už příznivější. R. 1936 končil schodkem 1.200 mil. Kč. Příčinou toho byly nepředvídané úkoly, které státní pokladna musela plniti, kdy při tom pokladní výnos státních daní se snížil o plných 500 mil. Kč. Vezmeme-li v úvahu, že si mimořádné potřeby na národní obranu vyžádaly v letech 1935 až 1936 částky 2.710 mil. Kč a r. 1937 2.811 mil. Kč, najdeme opodstatnění pro vydání státu, které se z většího dílu věnovalo na tyto účely, na naši bezpečnost.

R. 1936 bylo nutno zdokonalovati technickou obranu státu a opevniti některá území republiky, což uznalo občanstvo samo, když téhož roku vydalo k tomuto účelu potřebné peníze úpisem půjčky na obranu státu, která vynesla 3.520 mil. Kč.

Vítáme prohlášení pana ministra financí, že vláda hodlá předložiti Národnímu shromáždění osnovu zákona o zřízení amortisační pokladny, kterou má býti zajištěna služba státního dluhu. Musíme se starati, aby státního dluhu ubývalo, aby se nezatěžovaly generace příští. Pan posl. dr Novák si stěžoval, že se rozpočet překročuje v rámci jednotlivých resortů. Vzpomínám, že pan ministr financí už 9. listopadu 1937 při úvodu do rozpočtové debaty prohlásil, že vláda připravuje druhou osnovu zákona rozpočtového řádu, kterou má býti zabráněno výdajům mimo rozpočet a zejména výdajům neuhrazeným státními příjmy.

Vděčíme nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu, že předložil Národnímu shromáždění státní závěrečný účet za r. 1936 včas, ještě před státním rozpočtem na r. 1938. Mnohých zkušeností se dalo použíti a mnohé nápravy se také staly. Veškerá vydání byla také řádně odůvodněna, a nemáme příčiny, proč bychom nehlasovali pro schválení státního závěrečného účtu za r. 1936, i překročení rozpočtu. Jednotlivé položky byly řádně odůvodněny i v závěrečném státním účtu za r. 1936 a máme k tomuto prohlášení důvěru.

Apelujeme na jednotu a svornost celého národa a státu československého. Mezi námi z Čech, Moravy a Slovenska není žádného rozdílu, tvoříme jeden národ československý. My, zemědělci, a naše republikánská strana se stavíme do prvních řad k dohodě a spolupráci s ostatními vrstvami občanskými pro zabezpečení a obranu naší samostatnosti, ale odsuzujeme tvoření koalice v koalici. Přehlížíme chyby a žurnalistické přestřelky proti nám v poslední době podniknuté, protože jsme si vědomi, co znamená silné zemědělství pro československý stát. (Výborně!) Vážíme si své svobody a vzpomínáme, že tomu bude letošního roku 90 let od z rušení roboty a 20 let osvobození našeho národa. Nebylo by svobody národa, kdyby nebylo předcházelo osvobození zemědělského lidu. Jen svobodný zemědělec na svobodné půdě jako rovnocenný občan tohoto státu je zárukou svobody národa i státu. Zemědělství, to je srdce v těle národa československého. Dokud ono pracuje, národ nezahyne.

Vzpomínám našeho nesmrtelného vůdce Antonína Švehly, presidenta Osvoboditele Tomáše Garrigua Masaryka, kteří dovedli sjednotiti národ pro jeho osvobození a odstraniti malicherné spory mezi bratry jednoho národa. Je na nás, abychom ve vážné době, kdy je tolik mraků na mezinárodním obzoru, se dovedli v duchu těchto velikánů spojiti pro udržení své svobody a zabezpečení státu československého. (Potlesk.)