Úterý 8. března 1938

Podstatným bodem exposé je zdůraznění, že Malá dohoda dokázala svou osvědčenou schopnost k životu. Tvrditi, že Malá dohoda nesplnila své poslání, může prý jen ten, kdo nezná historickou a psychologickou sílu Malé dohody jakož i její hospodářské svazky nebo je nesprávně oceňuje anebo není objektivní. Vzhledem k tomuto tvrzení, že se vše dostavilo, več jste u Malé dohody doufali, musím připomenouti, některé věci. Malá dohoda má ještě sice některá stanoviska společná jako proti Maďarsku a může ve vážné chvíli býti jednotna, ale slibovali jste si od Malé dohody, že její dnešní organisace povede k jednotné zahraniční politice tří států Malé dohody a že dočasný představitel této jednoty bude míti totéž postavení na mezinárodním foru jako zástupce nějaké velmoci. Musíme konstatovati, že se vlastně nedostavilo vše to, co jsme před lety slýchali v komuniké a co jsme mohli slyšeti s této tribuny anebo co jsme mohli čísti, pokud jsme zde ještě nebyli. Naopak zase právě ztrnulým lpěním na starých koncepcích, zvláště pak přátelstvím se sovětským Ruskem, jež považujete za nutné, to dospělo tam, že státy dělají zahraniční politiku v podstatných bodech zcela odlišnou. Máme často dojem, jako byste přehlédli, že v Rumunsku již není Titulescu ministrem zahraničních věcí. Rozuměli jste, jak je známo, rumunskému přátelství tak, že musíte Titulesca zde jmenovati čestným doktorem, ačkoliv byl již jako ministr propuštěn. Faktem je však, že ani Rumunsko ani Jugoslavie neudělaly spolu s vámi pokus se sovětským přátelstvím a ježto toto přátelství je zároveň důležitým bodem evropského míru a otázkou vysoké evropské politiky, nemůže býti v tomto důležitém bodě řeči o jednotné zahraniční politice, nemůže býti řeči o jednotném vývoji zahraniční politiky ve státech Malé dohody. Nechci vůbec mluviti o různých slibech a nadějích, které jste kladli v hospodářskou jednotu Malé dohody. Kdo si jen vezme údaje o dovozu a vývozu Jugoslavie, ví také přesně, že i tyto sliby, i tato koncepce se nezdařily, neboť Německo a země římského protokolu mají dnes většinu, pokud jde o vývoz do Jugoslavie, kdežto ostatní dva státy, zvláště Československo, jsou ve vývozu zcela neobyčejně pozadu.

V této souvislosti třeba dále konstatovati, že i poměr Jugoslavie k Německu v rámci Malé dohody je zcela jiný; neboť zatím co si sice předseda vlády Československé republiky může již dovoliti uznati v rámci svého exposé dobrou vůli říšského kancléře v tomto nebo onom bodě, může si již ministerský předseda Jugoslavie dovoliti uznati nejen dobrou vůli, nýbrž i jeho práci pro evropský mír, kterou vůdce a říšský kancléř vykonal. Připomínám slova, která napsal ministerský předseda Stojadinovič, když nastoupil svou cestu do Berlína nikoliv přes Prahu, nýbrž kolem Prahy. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

A nyní k ostatním bodům, nejdříve k poměru k Francii. Zde je naše stanovisko velmi prosté. Můžeme pochopiti, že český národ chová přátelské city k Francii a francouzskému národu. Nikdy bychom však nepochopili a neuznali, že Československá republika může býti v politickém společenství s Francií pod vládou lidové fronty. Ale rozhodně bychom odmítli, kdyby Československá republika dělala politiku vasalského státu Francie proti Německu, státu to našeho národa. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Divíme se, že předseda vlády dr Hodža může prohlásiti: "Smlouva Francouzské republiky se sovětským Ruskem a s Československem se osvědčila jako nástroj mírové politiky." Nás při tom zajímá konstatování, že prý smlouva se sovětským Ruskem byla nástrojem mírové politiky. Domnívám se, že je to nadsazeno, neboť je přece jasné, že právě smlouva Československé republiky se sovětským Ruskem jednak v podstatných bodech ohrozila a přerušila jednotnost zahraniční politiky s Jugoslavií a Rumunskem, jednak právě smlouva se sovětským Ruskem a z ní vyplývající psychologické, duševní a kulturně politické vlivy ve středoevropském prostoru, pokud jej zabírá Československo, tento prostor ohrozila, že právě tato smlouva nejen zničila dobrý poměr k největšímu sousednímu státu, ale může jej vůbec znemožniti. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Nelze mluviti jedním dechem pro dobrý poměr s největším sousedním státem, s Německou říší, a zároveň prohlašovati za osvědčené dílo míru smlouvu se sovětským Ruskem a vůbec okolnost, že Rusko bylo pojato jako smluvní strana do středoevropského prostoru. Zde je rozpor, který lze rozřešiti jen tím, že se ho vzdáte, že odmítnete světový názor, který odmítají rozhodující světové názory ve střední Evropě, stejně rozhodně, jak se to již v této zemi jednou stalo. (Posl. dr Mareš: A Německo nemělo smlouvu s Ruskem?) To bylo jiné Německo, pane kolego! (Posl. dr Stránský: Ne, toto, Hitlerovo!) Ona smlouva nebyla smlouvou vojenskou, nebyla smlouvou o výměně kulturních statků a přál bych vám, aby vaše strany pořádaly někdy tyto přednášky a předváděly ony kulturní produkty v Německu, pak byste viděli, jaké stanovisko k tomu mají. (Výkřiky poslanců komunistické strany.)

Nemusím zde ještě vůbec prohlašovati, že všichni sudetští Němci, i duchovní přívrženci oněch několika malých stran, které ještě existují, pokud se ještě cítí duševně Němci, nikdy neměli a nikdy nebudou míti porozumění pro pakt se sovětským Ruskem. Proto je otázka poměru k Rusku nejen otázkou zahraničně politického rázu, nýbrž především otázkou vnitropolitickou. Nikdy nás nepřimějete, abychom někdy uznali, že tímto způsobem se bude prováděti výměna kulturních statků se státem, v němž je i náš domov, protože nemáme vůbec v úmyslu státi se odebírateli této kultury. (Posl. dr Mareš: Vždyť je to jen defensivní pakt!) K tomu se ještě vrátím, až budu mluviti o tradici českých králů.

Velmi podstatným se nám v exposé zdá postoj ke stanovisku Anglie ke středoevropským otázkám. Můžeme zde plně podepsati slova pana předsedy vlády, který praví: "Tyto shodné zájmy a jejich uznání mívají často pro mír větší význam než formální smlouvy." Tím je řečeno, že rozhodnými činiteli pro udržení míru nejsou formální pakty, nýbrž způsob, jak byly uspokojeny zájmy ve středoevropském prostoru. Pánové! Snažíte se již delší dobu dosáhnouti opětovného uznán závazků Anglie, že bude zachovávati staré smlouvy, mimořádně se namáháte, abyste dostali nové prohlášení, nový pakt, že hranice státu budou v každém případě chráněny i Anglií. Pozorujeme-li přesně celý vývoj anglické politiky a diskuse, pak musíme konstatovati, že největší část politiků klade právem důraz na to, aby uvnitř středoevropského prostoru a zvláště uvnitř Československé republiky se vytvořily předpoklady, které činí naprosto zbytečným, aby se myslilo na válku buď s obavami nebo bez nich. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) To znamená: Je důležité pro mír ve střední Evropě jakož i pro postavení Československé republiky jako nástroje míru ve střední Evropě, aby byly odklizeny ony možnosti konfliktu, jež mohou býti příčinami napětí a přiměřeného dalšího uvolnění, a potom se již nesmí stále mluviti o tom, jaké to mělo následky, že se někomu nelíbí následky, které se dostavily, nýbrž je nutno zkoumati, zda příčiny těchto následků, které se dostavily za našimi hranicemi, nejsou uvnitř našich hranic ve vašem vlastním chování. Jinými slovy: Nebude třeba, aby se některý mluvčí německého národa nebo Německé říše ujímal tak jasně životních a právních zájmů sudetských Němců, budete-li dělati takovou vnitřní politiku, která tyto životní a právní zájmy trvale neohrožuje. Nesmíte se proto také rozčilovati, zajímá-li se někdo z přirozené mravní povinnosti každého Němce, jak se nám v tomto státě vede, ale musíte se postarati, aby se nám ve státě vedlo tak dobře, abychom nemusili o těchto poměrech mluviti s bolestí, nýbrž s radostí. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.) Pocítili jsme dostiučinění, že tentokráte pan předseda vlády, na rozdíl ode všech dosavadních exposé o zahraničně politických otázkách, v nichž se vždy prohlašovalo, že jsme v dobrém sousedském poměru k říši, jasně a otevřeně řekl, že je nutné vyjasnění v našem poměru k Německé říši. Musíme tuto snahu uznati také z toho důvodu, že se tím odmítá žurnalistika, která u nás přispěla mimořádně k zakalení tohoto poměru, že je nutno míti zase dobrý poměr k říši, že tedy tuto žurnalistiku odmítáme a že se snažíme přivésti ji k rozumu. Musím ovšem současně konstatovati, že řeč kolegy Hampla, který jako předseda zahraničního výboru posl. sněmovny a jako předseda vládní strany zaujímá přece jen určité postavení, že tato řeč nemohla v tomto bodě posloužiti účinku exposé pana předsedy vlády v Berlíně, neboť konstatuje-li pan Hampl, že existuje rozpínavost německého režimu, obviňuje-li tedy německý režim z rozpínavosti na úkor Československé republiky, je to na téže duchovní linii, jakou má celý český tisk od " Českého slova" až k "Právu lidu" a "Rudému právu". (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.) Očekával jsem, že muž tak exponovaný jako kolega Hampl bude alespoň mlčeti a nebude zeslabovati slova pana předsedy vlády novým útokem na režim sousedního státu.

Druhý útok je také v tom, že zcela prostě paušálně obvinil sudetskoněmeckou stranu jinými slovy zde, slovy "nástroj", na sjezdu strany slovy "trojský kůň" - že jsme jen nástrojem politiky Německé říše, že nás tedy obvinil, že Německá říše používá sudetskoněmecké strany k tomu, aby nastalo určité vyjasnění mezi Německem a Československem. Takovémuto způsobu řeči si budou musiti řečníci alespoň vládních stran odvyknouti, aby se doma a za hranicemi věřilo dobré vůli pana předsedy vlády, když z jeho řeči někdy vysvitne.

Ještě něco musím konstatovati. Pan předseda vlády se zmínil o tom, že po vůdci a říšském kancléři mluvil dne 20. února polní maršálek Göring, který prý řeč vůdcovu zeslabil v nepříznivém smyslu. Konstatuji, že vůbec nemyslíte na to, že na řeč Adolfa Hitlera podivným způsobem neodpověděl nejdříve státník, politik Československé republiky, nýbrž že jste dovolili, aby na tuto řeč odpověděl harašením šavlí pan generál Krejčí. Máme vůbec velmi často dojem, že u nás dělá politiku spíše generalita než různé politické strany, a pánové, kde mluví generál, musí mluviti o válce a o zbraních. A zazlíváte-li to generálu Göringovi, pak to však, prosím, také zazlívejte generálovi Krejčímu a nekritisujte jen jednu stranu. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Ostatně nám generál Krejčí poskytl cenný příspěvek, že ani pro obranu státu nemá smlouva se sověty stoprocentní cenu, neboť ve své řeči výslovně poukázal na ono nejisté pásmo, jímž není snad, jak se českému lidu namlouvá, pohraniční území obývané sudetskými Němci, nýbrž ono pásmo nejistoty, jímž jest doba, než nám bude moci pomoci sovětské Rusko, při čemž však přehlížíte, že tak jako vy nepřipustíte, aby se někdo k vůli jinému přehnal přes vaše území, právě tak to nedovolí Polsko nikomu k vůli vám. Říkám to jen proto, že se vždy domníváte, že lépe vyjdete s přátelskými svazky, které máte v dáli, než s co nejrychlejším vytvořením přátelských a dobrých vztahů státních občanů v tomto státě a tohoto státu ke státům sousedním. (Posl. dr Mareš: A co máme ještě dělat tu doma?) Musíte se přičiniti, abyste se vzdali této koncepce: Máte ještě tutéž zahraniční koncepci, jako v letech 1918/19, kde jste se opírali o vítězství některých velmocí, které již dnes nejsou zcela jednotny, a domnívali jste se, že mocenská a politická situace v Evropě zůstane stále beze změny jako v letech 1918/19, a proto jste prováděli expansi do našeho životního prostoru a to vám nyní dělá potíže. Musíte vytvořiti dané situaci vyhovující poměr mezi Německou říší a námi. V zahraniční politice a většina českého národa i ve vnitřní politice zaujímá však velmi jednoduché stanovisko: "Máme vždy pravdu. Nemusíme nic revidovati, nemusíme se měniti, vinu mají jen ti druzí." (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Bylo by vlastně dobře, kdybyste přemýšleli, zda jste také vy nepřispěli k tomu, že došlo k dnešní neklidné situaci, která přece nejvíce vás znepokojuje. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)

Musíme uznati, že z řeči pana předsedy vlády vyplývá, že nejsme kolonisty, jak mnozí tvrdili, nýbrž že máme zde od pradávna svůj domov a že je dějinnou skutečností, že zde bydlí přes 3 miliony Němců, ale nejen to, nýbrž že i Československo patří k oněm zemím, kde se obyvatelé různých národností ve velikých částech území prolínají. Tím jste uznali naši tesi, že tato země je národnostním státem. Bylo by jen potřebí vyvoditi z toho důsledky nejprve v tom směru, že přestanete ve své snaze vysvětlovati státním příslušníkům jiné než české národnosti a cizincům, že jste státem národním a že menšiny jsou tak nepatrné, že mohou býti uspokojeny nějakým ochranným pásmem nebo jinými malými řešeními jako 18. únorem. (Výkřiky.) Mluví-li však nyní pan předseda vlády o skutečnosti, že jsou veliká území, v nichž bydlí i příslušníci jiné národnosti než české, kladl bych váhu na to - a to je naším požadavkem - aby stát a vaši politikové nevolali jen po nedotknutelnosti vnějších hranic státu, nýbrž abyste se také postarali a poskytli jistotu, že ani hranice mezi jednotlivými národnost)mi uvnitř státu nebudou překročeny. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké. - Posl. dr Mareš: To je taková laciná fráze!) To není fráze, pane kolego, neboť mezi státní a národnostní hranicí je náš domov, naše půda, naše pracovní příležitosti, náš životní základ, a není žádnou frází, bojujeme-li za svůj životní základ a chceme-li se chrániti proti rozpínavosti Národních jednot. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.) Nepovažujeme vaše slova, že bojujete o životní základ svého národa, rovněž za frázi, pane kolego! Jen si přečtěte práci docenta pana dr Beneše z roku 1908. Ten vám říká, jak se to má řešiti. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Zvláštní místo zaujímá, jakož i zvláštní obavu vzbuzuje otázka, zda je vůdce a říšský kancléř Německé říše oprávněn mluviti o tom, že Německá říše chce pokládati za svou povinnost chrániti i Němce mimo hranice Německé říše. Lze o této otázce velmi duchaplně diskutovati, lze se uchýliti do státního práva a mluviti o pojmu suverenity. Když ovšem kdysi vtáhla cizí vojska do Porýní, tedy za státní hranice Německé říše, tehdy jste zapomněli na suverenitu! Ale zde jde především o tuto myšlenku: Je přece samozřejmou mravní povinností, že většina národa se zajímá o své skupiny mimo svůj stát a že je podporuje. (Posl. dr Stránský: Jižní Tyrolsko!) Pánové, včera jste uspořádali slavnost Národní rady a považovali jste za samozřejmé prohlásiti slovy pana předsedy posl. sněmovny Malypetra, že Československá republika se nikdy nevzdá zahraničních Čechů. Ba pořádáte dokonce sbírku, jíž chcete založiti jubilejní fond pro podporu zahraničních Čechů. Nyní se však podívejme na druhou stranu. Přecházejí-li o vánocích sta chudých horalů v Rudohoří hranice, aby si šli pro balík potravin, což je podpora sousedních obyvatelů pro sudetské Němce, jsou vašimi státními policisty zavíráni. Je samozřejmostí - a to uznávají vaši rozumní politikové - že zlepšení vztahů mezi Československou republikou a Německou říší není možné, nezlepší-li se postupně poměry a neprovede-li se vhodné řešení českoněmecké otázky uvnitř státu. (Posl. dr Stránský: Pane kolego, dovolte . . .) Máte příležitost mluviti po mně a mohu vám odpověděti, budete-li chtíti. (Hluk.)

Musím zaujmouti zcela rozhodné stanovisko k oněm bodům, o nichž se řeč dále zmiňuje. Říká se tam. že občanům německé národnosti je v Československé republice zaručena největší politická a názorová svoboda, protože se republika postarala, stará a bude se starati, spolupracujíc prozřetelně se všemi svými občany všech národností, o záruky všech národnostních a občanských práv a svobody svědomí tak, jak to odpovídá pojmu suverenity.

Musím konstatovati, že jsme překvapeni, že se mimořádně zdůraznilo, že se Československý stát staral prozřetelnou spoluprací se všemi svými občany všech národností o svobodu svědomí, o občanská práva, o všechna národnostní práva atd. Mohl bych zde nyní poukázati na 20 let sudetskoněmeckého osudu, mohl bych vám připomenouti, jak byla občanská svoboda omezena nejen zákonem na obranu státu, nýbrž i zostřenými opatřeními a nejen tím, že bylo rozmnoženo četnictvo a že do paragrafů různých zákonů jste dali zmocnění, ale tato rovnoprávnost, tato občanská svoboda vypadá takto (ukazuje mapu.). To lze viděti na této oficielní mapě o rozložení státní policie. Německé území se kryje s územím státní policie. Kde je zde rovnoprávnost? Kde je státní policie v českém území? Posíláte do německého území zvláštní bezpečnostní orgány, které jsou činny takovým způsobem, jak je nám známo, jak jsme vždy podle tisíce případů upozorňovali a jak můžeme dokázati, že dobrá vůle, která se tu a tam nahoře ukáže a která měla býti zase vyjádřena slovy expose, se denně ubíjí činy státních policistů a že se tak vlastně vyvrací před očima německých občanů tohoto státu. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Neměli jste ani odvahy chrániti svobodu pohybu členů této sněmovny a potrestati státní policisty, kteří mě na př. shodili se schodou. Vyjádřili jste mimo to rovnoprávnost a svobodu tím způsobem, že jste systematicky připravovali tisíce a desetitisíce od roku 1918 až 1919 o pracovní příležitost ve státě, jak bych zde mohl přečísti ze statistiky. Chápeme, hájí-li předseda vlády svůj stát, ale konstatují-li se věci, jež jdou příliš daleko, tu již nemáme pro to porozumění, neboť nemůžeme nikdy uznati, že to je pravda, co se zde tvrdí, že totiž Československá republika učinila od počátku vše, aby poskytla všem státním občanům všechna práva. Vždyť nám na př. v poslední době odepíráte i volební právo, neboť nevypisujete ani obecní volby, jejichž lhůta již dávno vypršela. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké. - Výkřiky.)

Pan předseda vlády řekl, že dnes je potřebí, aby bylo mezi námi vzájemně jasno. Jasná řeč znamená dobrou vůli, loyalitu a mír. I my jsme se vždy domnívali, že jasná řeč znamená loyalitu a mír. Vy jste si však až dosud naši jasnou řeč vykládali jako neloyálnost, protože je vám nepříjemná, že se leccos říká, co jste nebyli zvyklí slyšeti a co se vám nelíbí. (Posl. Bergmann: Jak jste to dělali za Rakouska?) Stále se vracíte k té otázce. Přál bych si, abychom my sudetští Němci měli ta práva, jež jste měli za Rakouska. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.) Měli bychom na př. svobodnou samosprávu, kterou jste odstranili, nebylo by v dnešní praksi §u 6 zákona na ochranu republiky, byla by svoboda před soudy a svoboda projevu mínění, již jste měli, neboť jste měli nejvelkorysejší svobodu vůbec. Měli bychom právo, že německý turner nesmí býti proto trestán, že je turnerem a že se může státi právě tak státním úředníkem, ačkoliv je německým turnerem, jako se váš Sokol může státi státním úředníkem, neboť kdyby tomu tak nebylo, nebyli byste měli státní úředníky. Právě tak starou frází je stále přicházeti s Rakouskem. To je vaší chybou, nevycházíte svými myšlenkami ze staré doby. Žijeme však v nové době, pane kolego. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké. - Výkřiky.)

Pan předseda vlády také uvedl, že od prvého dne vzkříšení tohoto státu je úkolem jen jeho samého upraviti poměr k obyvatelstvu takovým způsobem, aby toto obyvatelstvo samo pocítilo tuto pravdu a poznalo, že jeho domov je v Československé republice.

Pánové! Před chvílí učinil kolega Hampl nerozumný pokus. Snažil se dokázati, že je rozdíl mezi ochotnou menšinou a většinou v sudetskoněmecké straně. Pánové! Nedejte se klamati, nenamlouvejte si, že je mezi námi nějaký rozdíl. Je jen železná jednota od Konráda Henleina až k poslednímu sudetskému Němci. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Chcete-li vy, zastánci lidové fronty, stavěti svou politiku na tom, že se rozdvojíme, nikdy se této radosti nedočkáte. Jedno však musím rozhodně odmítnouti: Kolega Hampl chtěl jednak některým z nás udělati poklonu a na druhé straně chtěl zase většinu sudetských Němců obviniti poněkud vybranými slovy z iredenty. Neboť řekl, že většina obyvatelstva si přeje žíti mimo tento stát. Pánové, zde má pan předseda vlády pravdu, nikoliv pokud se týče minulosti, neboť neučinil to, co se mělo učiniti, ale pokud jde o pokyn pro budoucnost. Udělejte ze státu takovou vlast, že sudetskoněmecký lid bude míti pocit, že je matkou, která se také o každého jednotlivého Němce stará a že není macechou, která neustále přezírá sudetské Němce a masy. Domníváte-li se, že německý státní občan, prostý malý člověk, se hodí jen k tomu, aby ve válce hájil vlast se zbraní v ruce, pak nesmíte stále prohlašovati, že je neschopen sloužiti vlasti v míru perem a lopatou. Mají-li vzniknouti mezi sudetskými Němci city, o nichž se zde mluvilo, musíte se chovati tak, abyste ukázali, že máte pro nás cit, a pak se musíte chovati tak, aby obyvatelstvo cítilo, že se o ně tak staráte jako o své vlastní příslušníky. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.) Neboť konec konců nesete vy odpovědnost za tento stát. To je rozhodující. Nelze prostě prohlašovati: sudetskoněmecké obyvatelstvo není loyální, protože kritisuje, není loyální, protože si nechce prostě dáti líbit, co někomu z vás napadne. Tak to nejde. Vy jste neloyálnost, pokud se u obyvatelstva objevuje, sami vytvořili řadou zákonů a zvláště množstvím způsobů, jak aplikovati tyto zákony - a vy, pane Uhlíři, patříte svými školskými zákony také k tomu.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP