Pan kol. Hampl myslel, že odmítavé stanovisko své strany, za niž zde přece mluvil, musí odůvodniti z velmi velkých zahraničně politických perspektiv. Kolega Hampl zde mluvil o vyhlídce na Bagdad, o tlaku na německý východ tak, že mám skoro dojem, že před touto řečí četl Naumanovu "Střední Evropu" nebo jiné knihy z minulých dob. Kolega Hampl šel však přesto tak daleko, že se zabýval námi, a zde v této sněmovně tvrdil, že naši venkovští lidé v sudetskoněmecké straně, jak praví, mají býti jen nástrojem německé politiky, a prohlásil dále, že Henleinova strana by musila praktickými činy prokázati pravého demokratického ducha, že jest schopna k politickým úkolům v československém státě. Neřekl nám kolega Hampl, jaké mají býti tyto praktické činy, neboť skoro tříletá činnost v tomto parlamentě uskutečnila na jiné straně přemíru praktických činů, které představují jedinou zálohu, za kterou jsme do dneška nic, ale docela nic neobdrželi. Konečně kolega Hampl považoval za důležité říci, aby Konrád Henlein a jeho parlamentní delegace otevřeně prohlásili, zda žádají ochranu práv německého obyvatelstva německými letadly. - Slavná sněmovno, jest to výzva, která si zaslouží jednoznačné odpovědi. Jsem s to (Posl. Zischka [německy]: Odpověď vám dal Göring!) Pane Zischka, obdržíte také odpověď pro pana Hellera, uklidněte se.

Jsme s to dáti docela jednostrannou odpověď, o níž jest jednostranně zřejmé, že není taktickou odpovědí, upravenou právě pro tuto hodinu. Jsem s to odpověděti na základě prohlášení, jež Konrád Henlein v říjnu 1934 učinil v Č. Lípě jménem strany: Tam řekl Konrád Henlein (čte): Žádná odpovědná politika nemůže po hrůzách nejnovějších historických událostí znovu počítati s válkou jako prostředkem politiky. Zcela bez ohledu na to, že válka, která by se nás bezprostředně dotkla, by mohla býti jen válkou Německa a Československa a musila by přinésti nezměrnou bídu naší vlasti, nutnému bojišti této války. A právě tak by nemohla podobná válka přinésti pro český národ nějaké žádoucí výsledky. Ani imperialistické usilování o nabývání území, ani čistě mocensko-politické úvahy nemohou přiměti československé státní vedení k tomu, aby opustilo tradici lidskosti a odpovídalo za hrůzy nové války. Jaká tedy může býti bilance války mezi těmito státy? V nejlepším případě udržení dosavadního stavu při ohromných ztrátách na lidech a statcích. Toto by si měli jednou uvědomiti především ti, kteří si tak rádi zahrávají s myšlenkou nové války. Kdo dovede uvažovati střízlivě a odpovědně, tomu musí býti zcela jasno o tom, že válka jest nejnevhodnějším prostředkem, vésti dále evropský vývoj ve smyslu trvalého uspokojení národů.

Pro to jest jediná možnost: Najíti nové cesty pro spolužití národů. Kdo však chce takovouto smířlivou spolupráci bezvýhradně a bez záludných myšlenek - tak prohlásil Henlein v říjnu 1934 - musí konečně také jednou rozhodně opustiti ideologii národního státu. Jak jsem již naznačil, považujeme tvoření čistě národnostních států ve Střední Evropě za možné. V tomto prostoru budou vždycky národní zlomky, dokonce velké části národa, které nežijí ve vlastním státě, nýbrž s jinými národy si musí upraviti svůj osud ve společném státě. Zatím co se zříkáme vší ideologie z minulosti, která nebyla s to zajistiti mír v Evropě, vyslovujeme se zároveň právě tak jasně a otevřeně, že v Evropě může býti jen tehdy klid a mír, když ony národní skupiny, které z určení osudu žijí v národnostním státě, nebudou se cítiti ve svém trvání ohroženy, když nebudou musiti nepřetržitě o svá životní práva bojovati."

Tak mluvil předseda naší strany, Konrád Henlein, tak musíme bohužel mluviti ještě dnes, máme-li před očima boj o životní práva, který se nám každý den a každou hodinu vnucuje. "Mezistátnímu a mezinárodnímu usmíření - tak končil Konrád Henlein musí odpovídati vnitrostátní, po případě vnitropolitické vyrovnání protikladů a napětí. Vzdání se moci jak v oboru vnější tak - i vnitřní politiky jedině nás může přivésti - k onomu stavu, který musí býti nadějí všech o dobře smýšlejících. Z tohoto způsobu politiky o, čerpali bychom jen praktické závěry staletého historického vývoje v obvodu našeho - společného životního prostoru." To jest jednoznačné prohlášení Konráda Henleina, které platí od roku 1934 a bylo pro nás platné, - platné jest a platným zůstane.

Jsem s to sděliti ještě další vyjádření,abych ukázal, že nemáme zapotřebí, abychom se snad podle počínajícího lepšího poznání s naší strany takticky změnili a zařídili. Přesto, že se mocenské poměry ve světě tak?jednoznačně změnily, že by mohly opravdově i lidi se silným politickým charakterem přivésti do pokušení, máme my jen trvati na tom, co jsme odjakživa jednoznačně tvrdili, a tu mohu - abych třeba čelil těm, kdož řeknou: Ano, pan Henlein není parlamentářem - říci, že na druhé straně jménem své strany a jako parlamentář jsem byl s to se vyjádřiti k témuž problému na národnostním kongresu r. 1936 v Ženevě. Podle stenogramu přísežného stenografa švýcarské spolkové rady jsem tam pravil (čte): "Když budeme ochotni uznati rozmanitost národních skupin a tím národní osobnosti samé jako základ nového evropského vývoje, pak to má ohromné důsledky. Také o tom nám musí býti jasno: Uznání národních osobností jako základ evropského vývoje znamená nakresliti vůbec obrysy nové Evropy. Nechtěl bych, aby mi nebylo rozuměno. Nemyslím snad na změnu územního stavu, jsem toho mínění, že s otázkou uznání národních osobností nemusí býti nutně spojena otázka změny územního stavu. Zato však nové formy ve státním právu a také v mezinárodním právu." (Výkřiky posl. Döllinga a Zischky.) S vámi se vůbec nedám do rozhovoru, neboť v rozhovoru o budoucnosti nové Evropy jste vy jako zástupci politického asiatismu úplně vyloučeni. (Různé výkřiky. - Hluk. - Posl. Beuer [německy]: Vy jste docela obyčejní váleční štváči, hazardéři!)

Místopředseda Vávra (zvoní): Prosím a o klid.

Posl. dr Neuwirth (pokračuje): Já se o vás ještě zmíním. Pánové, to jsou určitá prohlášení, která jsou tak jednoznačná, že by musila prostě znemožniti jakoukoliv pochybnost o postavení naší strany k této velmi rozhodné otázce. Když se vás dále zeptám: Kde máte nějaké vyjádření odpovědného mluvčího strany, které by mohlo nějak označiti opak jako možný? Tak byste mohli hledati, hledati a hledati v tisících našich projevech od října 1933 až dodnes. Jenom panu Kostkovi z Liberce zůstalo vyhraženo dělati předevčírem v senátě tak, jako by se zřetelem na tuto otázku stran chování naší strany mohla býti nějaká pochybnost. Pan Kostka pokládal za nutné mluviti o tom a dělati tak, jako kdyby byla sudetskoněmeckou stranou nadhozena otázka celistvosti státu a nedotknutelnosti hranic. Prohlašuji: To je ničemná pomluva! (Různé výkřiky.)

Místopředseda Vávra (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Neuwirth (pokračuje): Nebudeme se s panem Kostkou dále obírati, neboť pan Kostka je, čím je, totiž náhodným výrobkem politické volební geometrie. (Různé výkřiky. - Posl. Zischka [německy]: Také vy jste náhodným výrobkem.) Pane kolego, my jsme nabyli naše mandáty poctivěji než jiní, kteří je obdrželi od sekretariátu strany darem. (Posl. Appelt [německy]: Bez Hitlera byste nikdy neměl mandát!) Počkejte na příští volby, my vás poženeme!

Jedno budiž však kolegům z české strany řečeno: Jest to nebezpečná hra, nechati si osvědčiti od pánů jako pan Kostka, že vnitropoliticky jest vše v pořádku, že prý ve školství, ve správě, v hospodářství jsou věci v pořádku. Pánové jako Kostka, kteří pro sinekurové zajištění nechtějí nic pozorovati, co jest, nejsou oprávněni mluviti za sudetské Němce. Pan Kostka nechť vezme na vědomí, že přijde den, kdy mu lid jednoznačně ukáže, jakou má legitimaci. (Posl. Appelt [německy]: Co to znamená, že vy neuznáváte ústavu?) To je nesmysl! Že uznáváme ústavu, to zde zjistil K. H. Frank při prvním vystoupení strany, přečtěte si protokoly! My jsme slavnostně prohlásili, že jsme věrni ústavě. My jsme neměli potřebí pokynu pana Stalina, abychom se teprve zde stali věrnými ústavě. (Různé výkřiky.)

Místopředseda Vávra (zvoní): Prosím o klid. (Posl. Appelt [německy]: To prohlašoval Frank před 14 dny v Karlových Varech!)

Posl. dr Neuwirth (pokračuje): Podle "Rote Fahne", to není žádný pramen!

Slavná sněmovno! Stejným způsobem jako pan kolega Hampl uznal také za vhodno mluviti kolega Stránský. (Posl. Appelt [německy]: V "Deutsche Tageszeitung" stojí to v řeči K. H. Franka.) Žádný oficielní orgán! (Posl. Appelt [německy]: "Nemůžeme ústavu také uznati". Zde to stojí v novinách. Prosím, to jest pravda! Vy chcete říci, že jste věrni ústavě?) Pane kolego, žádný oficielní orgán, je mi líto. (Různé výkřiky.)

Místopředseda Vávra (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Neuwirth (pokračuje): Nenajdete v mé veškeré politické a parlamentní činnosti ani jediný odpor v mých vyjádřeních a teprve žádný odpor mezi mým praktickým chováním a tím, co jsme řekli. To přenecháme vám! Vy, kteří děláte dnes tak, jakoby záleželo na vás, chrániti stát, vzpomeňte si na doby, kdy se vojákům musily z kufrů vybírati letáky. Vy jste zapomněli, jak jste zde všechno rozbili na padrť a co jste ještě jiného učinili.

Slavná sněmovno, jak již poznamenáno, kolega Stránský mluvil také stejným způsobem jako kol. Hampl. (Posl. Appelt [německy]: Krvaví fašističtí štváči jste!)

Místopředseda Vávra (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Neuwirth (pokračuje): Kolega Stránský učinil jen jeden rozdíl, on nemluvil o Bagdadu . . . (Výkřiky posl. Appelta.) Pánové, nekřičte tolik, nebo vzbudíte dojem, že máte přece jen strach z nás a věcí příštích.

Slavná sněmovno, pane kol. Stránský . . . (Posl. Beuer [německy]: Jste stoupenci fašistických vrahů dělníků!)

Místopředseda Vávra (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Neuwirth (pokračuje): Lépe než ve válce býti rasy vojáků jako vy! (Posl. Beuer [německy]: Stávkokazi jste!)

Kolega Stránský mluvil vlastně jako kolega Hampl, jenom nemluvil o Bagdadu, nýbrž o československém uhlí a o maďarském a jihoslovanském obilí. Dále uložil státu jako úkol, aby nás energicky vymanil z irredentické agitace. Tedy by pan kol. Stránský měl přece jednou k nám přijíti, aby nám ukázal, kdy a kde jsme byli nositeli irredentické agitace. (Výkřiky posl. Uhlíře. - Posl. Bergmann: A jak to uděláme v Jihlavě?) To jest rozhodující, že se v těchto věcech naprosto nedáte poučiti a že nechcete uznati znamení doby. Nevím, pane kolego, kdy jste se nastěhoval do této sněmovny, ale jsou jistě na vaší straně, pánové, poslanci, kteří zde ve sněmovně již seděli, když zde sudetskoněmecká strana učinila státoprávní prohlášení, které bylo učiněno také jménem Spiny a Mayr-Hartinga a Luschky (Posl. dr Hodina: Jak bývalý ministr zde rozbil lavici!), prohlášení, ve kterém bylo zjištěno, že německé oblasti v tomto státě byly k němu připojeny proti své vůli. To bylo prohlášení, jež slavnostně přednesli parlamentní zástupci zvolení na základě řádného volebního práva do Národního shromáždění, kteří zastupovali politickou vůli lidu. V tomto prohlášení najdete také zjištění, že tisícileté bezpráví tak se tam říká, pokud se pamatuji - nemůže se nikdy státi právem. Z naprosto přirozeného vývoje pocítili političtí zástupci sudetského němectví po založení státu vtělení do státu jako něco bezprávného, jako něco nepřirozeného, poněvadž prostě celá myšlenka práva sebeurčení, která prý byla základem nové evropské úpravy, právě tuto úpravu vylučovala. (Výkřiky posl. Bergmanna.) To si musíte, pane kolego, uvědomiti. A nyní přichází to rozhodující. My, jimž se bezesporně právo sebeurčení odpírá, my jsme se dlouho a po dvacet let pokoušeli dostati se k novým konstruktivním úkolům. (Posl. Bergmann: To je destruktivní!) Ne, pane kolego, to nemá co činiti s destruktivitou. (Posl. Bergmann: Je to destruktivní. Chcete rozděliti stát!) To nemá co činiti s dělením státu, přes všechny samozřejmé výhrady jsme - chtěl bych skoro říci - zažili podstatu národnostního státu a jsme ochotni spolupůsobiti na půdě státu, pokud konečně chcete uznati, což jest, totiž stát jako stát národnostní. Jsme již tak daleko, že to předseda vlády zde před třemi dny konstatuje, a vy to ještě dnes nechcete uznati. Zde máme to, co říkám. Vy se své strany učiníte každý konstruktivní politický čin nemožným, pane kolego. Tak se věci mají. (Posl. Bergmann: Dáváte mu do úst, co neřekl!) Žijete dosud v době, která nese letopočet 1919, nechcete poznati, že proti všem skutečným tvrzením je stát v jeho dnešním objemu výrazem oněch politických poměrů, kterými se německý lid, pokud žije v hlavním státě německého národa, v mezistátním poměru rozlišoval, totiž rozlišováním Německé říše samé, jejích mocenských poměrů, kterými se však také celý německý národ lišil tam, kde jeho příslušníci žili. To jest ono rozhodné těch dní, a vy nechcete pochopiti, že zde musí nastati velká duševní změna, když se má najíti konstruktivní východisko z této šlamastiky. Nyní přicházíme za podstatně změněných mocensko-politických poměrů a nejsme opojeni vojenským vzestupem Německé říše a pravíme, že chceme stát uznati a na této půdě hledati politické úkoly, a vy přicházíte a předstíráte nám poměry z r. 1919. Neobracejte všechno na rub a ujasněte si skutečné poměry. (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič.)

Sjednocené sudetské němectví přestalo býti předmětem státní tvůrčí moci, tomu jest již načisto konec. Ale když vám, pánové, leží blaho státu opravdu na srdci, pak byste učinili dobře, kdybyste zapomněli na stará příkoří, nemluvili o Bagdadu a o maďarském obilí, do kterého vám nic není, aspoň nikoliv jako důvod pro československou zahraniční politiku, nýbrž učinili byste lépe, kdybyste viděli změněné smýšlení ve veškerém německém národě. A vidíte, bývalo by bylo účelnější, kdyby se bylo zde vzpomnělo na první velkou řeč německého říšského kancléře po převzetí moci. Poněvadž v té době "České slovo" a "Prager Presse" měly jen štvavé zprávy proti Německu a positivní vyjádření zásadně nepřinášely, budiž mi dovoleno, abych vám tuto řeč připomenul. (Posl. Bergmann: Když se nemáme starat o to, co je v Maďarsku, nemusíme se také starat o Hitlera!) Ano, pane kolego, to je důležité, já bych vám doporučoval přečísti si celou řeč, abyste věděl, jaké jest dnes německé smýšlení. (Posl. Dubický: Ale také budeme citovati "Zeit"!)

Říšský kancléř tehdy, dne 17. května 1933 prohlásil (čte): "Žádná nová evropská válka nebyla by s to nahraditi dnešní neuspokojivé poměry lepšími. Naopak. Ani politicky, ani hospodářsky nemohlo by použití nějakého násilí způsobiti v Evropě příznivější situaci, než jest dnes. I při rozhodném úspěchu nového násilného řešení v Evropě nastala by jako konečný výsledek zvětšená porucha evropské rovnováhy a tím tak neb onak by byl vytvořen zárodek pro pozdější nové protivy a nové zápletky. Nové války, nové oběti, nová nejistota a nová hospodářská bída byly by následkem. Výbuch takového šílenství bez konce by však musil vésti k zhroucení dnešního společenského a státního pořádku. V komunistickém zmatku se potápějící Evropa vyvolala by krisi v nedohledné míře a trvání, jehož nelze odhadnouti. Jest nejhlubším přáním národní vlády Německé říše zameziti takovýto neklidný vývoj svojí poctivou a činnou spoluprací. To jest také vnitřní smysl převratu v Německu provedeného."

Pánové, to bylo první prohlášení německého říšského kancléře. (Posl. Dölling [německy]: Musíte citovati "Mein Kampf". - Posl. Beuer [německy]: Řeč z 20. února!)

A nyní dále: Když v této chvíli vědomě mluvím jako německý nacionální socialista, chtěl bych jménem národní vlády a veškerého národního hnutí dáti najevo, že právě nás a toto mladé Německo oduševňuje hluboké porozumění pro tytéž city a smýšlení, tak jako pro odůvodnění životní nároky ostatních národů. Generace tohoto mladého Německa, která ve svém dosavadním životě poznala jen bídu, nouzi a zoufalství vlastního národa, příliš trpěla tímto šílenstvím, než aby měla v úmyslu, aby stejné způsobila jiným. Náš národní socialismus jest princip, který nás jako světový názor zavazuje, zatím co lneme v nezměrné lásce a věrnosti ke své vlastní národnosti, ctíme národnostní práva také jiných národů téhož smýšlení a chtěli bychom z nejhlubšího srdce žíti s vámi v míru a přátelství."

Ale, pánové, vaše noviny vás obelhaly a zklamaly. Pro takové řeči nebylo místa. Konstatuji, je-li někde v této Evropě poctivá touha po pořádku a novém konstruktivním vývoji, existují-li zárodky nového smýšlení, pak přicházejí z německého tábora. (Posl. Beuer [německy]: Proč odmítl Hitler přistoupiti k východnímu paktu?) Poněvadž nechtěl míti co činiti s vámi, a právem, to prokázaly poslední dny v Moskvě. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké. - Posl. Beuer [německy]: Mírové smlouvy u Hitlera nepřicházejí v úvahu, to jest pravý důvod!)

Pánové s české strany, dejte si přece říci jedno. Nebudete chtíti tvrditi, že jsou Poláci asi méně reálními politiky než vy. Vzpomeňte si, co předcházelo v dějinách vztahům mezi Němci a Poláky, co zde bylo bolestných případů. S národního hlediska není vůbec nic podobného v celých dějinách mezi německým a českým národem. A co bylo tam možné, mohlo by býti i zde možné, kdybyste nebyli věčně zajatci této staré neplodné mentality. (Posl. Appelt [německy]: Ale jak se vede německé menšině v Polsku, pane doktore?) K tomuto argumentu se ještě vrátím. Jest znova velmi oblíbeným argumentem ukazovati nám na postavení menšin v jižních Tyrolích a v Polsku. Prohlašuji, že se sudetskoněmecká menšina nedá srovnati s těmito menšinami, poněvadž sociologické seskupení, kulturní výše, hospodářská síla a číselná síla sudetskoněmecké menšiny jednoznačně a jasně ujasnily a odůvodnily její postavení. Když vy, pane Appelt, jako příslušník této menšiny nemáte pochopení pro její význam, sám se vylučujete z této menšiny. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké. - Hluk.) Řekněte nám něco o Němcích na Volze! (Posl. Appelt [německy]: Ti mají úplnou volnost! - Výkřiky.) Myslíte?

Slavná sněmovno! To jsou rozhodující věci. Vyložíme-li dnes podstatnou okolnost národnostního státu, hledáme-li dnes nové administrativně-technické prostředky, abychom ukázali cesty, na kterých může stát dostáti těm úkolům, které pan předseda vlády s tohoto místa tak obdivuhodným způsobem naznačil, nečiníme to z taktických důvodů, abychom jaksi rozdělili stát studenou cestou, jak nám zde bylo řečeno. S touto mentalitou, jež se nedá poučiti, se na kořen problému nedostaneme. S touto nepoučitelnou mentalitou dosáhnete nejvýše jenom toho, že poroste počet těch v našem táboře, kteří řeknou: Nenamáhejte se, nemá to žádný účel, s Čechy se přece nedá dále mluviti! Uvědomte si, co jste zde po 20 let tropili proti této formulaci úkolů pana předsedy vlády. Na jedné straně byl stát národnostním státem, na druhé straně jste říkali, že stát jest státem národním a stát jste spravovali tak, jako kdyby byli ve státě jen Češi, později snad také Slováci. Vidíte, vy jste mysleli, že se můžete dostati mocenským postavením přes skutečné poměry obyvatelstva. Vy jste mysleli, že stačí oblékati policisty a policisty a soustřeďovati státní mocenské prostředky a každého příslušníka menšiny, jenž procitne k vlastnímu politickému uvědomění, označiti jako nepřítele státu, abyste se dostali přes skutečnost národnostního státu. Tak rostla také z rozporu mezi ideologií národního státu s jedné strany a skutečností národnostního státu na druhé straně ona zvláštní státnost, kterou zkrátka označujeme jako policejní státnost, která představuje skutečný systém, který my, Němci, především pociťujeme jako systém utlačování. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.)