Čtvrtek 17. března 1938

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Sogl.

Posl. Sogl (německy): Slavná sněmovno!

Věta "základem svobodného státu je svobodná obec" obsahuje základní pravdu. Stoupající význam peněžního hospodářství státu a ostatních právních svazů nutí každého hospodáře a hospodářského politika, aby se obeznámil se zásadami, s výstavbou a rozčleněním peněžního hospodářství. Také problémy obecního peněžního hospodářství spočívají vedle všeobecných státních peněžně-hospodářských a finančně-právních otázek na otázkách státního a správního práva, na otázkách národního hospodářství a sociální politiky. Náležejí k nejdůležitějším hnacím silám všeobecné politiky.

Souvislosti zdravého finančního hospodářství obcí a všeobecné hospodářské politiky jsou nepopiratelné. V jaké míře vyhovuje státní závěrečný účet za 1936 těmto požadavkům, objasňuje se ze skutečnosti, že reforma autonomních financí se nezdá býti uzavřenou, nýbrž přímo vykazuje, ze potřebám samosprávných svazků stát ještě nevěnuje nutnou pozornost. V žádném případě však nebude vyhnutí a stát se bude musit přece postarati, aby byly obcím dány k disposici potřebné prostředky ke splnění jejich veřejných úkolů, ale nikoliv v podobě, jejímž následkem by bylo další všeobecné zatížení, nýbrž prostředky musí býti opatřeny účelnou státní finanční politikou. Již samé ztráty státních podniků, schodky z hospodářství na státních statcích atd. by stačily, aby bylo účinněji uspořádáno financování obcí. Po léta rostoucí pasivní nedoplatky v obcích nelze odvoditi jedině z extensivního hospodaření, nýbrž také z toho, že z běžné parlamentární zákonodárné činnosti a z vládních nařízení přirůstají obcím v důsledku jim uloženého spolupůsobení vždy nové výdaje, o jejichž úhradu není nikdy postaráno v příslušném zákoně, jež mohou býti vykonávány proto u obcí jenom zanedbáváním jiných, často stejně důležitých úkolů. Není proto divu, vykazují-li obecní rozpočty stále větší nekryté schodky a nestačí-li ani vybírání nejvyšších sazeb všech daní a poplatků, aby byly tyto schodky uhrazeny. Důsledky toho projevují se v obcích nejčastěji v obecních komunikacích, budovách atd. k jejichž udržování a zřizování není žádných prostředků.

Úprava dluhů podle zákona č. 69/1935 Sb. z. a n. nemohla zde způsobiti žádnou změnu, protože se zasáhlo skutečně jen v nejtíživějších případech. I když představuje držebnost 15.727 obcí v Československu na jmění celkovou hodnotu 14.257 milionů, musíme si přece zároveň uvědomiti, že proti tomuto jmění obcí stojí dlužný obnos skoro 10 miliard, při čemž musí býti pouze zdůrazněno, že. toto jmění nevykazuje nikterak rovnoměrného rozdělení. Jsou případy - vyskytl se mi takový před měsícem - že obec vykazuje daňovou základnu slovem i písmem 1.400 Kč, nemá žádného jmění ať jakéhokoli druhu, ale dluhů má přes 200.000 Kč a přece nebyla pojata do úpravy dluhů. Že je zde nemožné splnění závazku platiti úroky a amortisaci, musí každému myslícímu člověku býti jasné, protože již zúročení a amortisace samy vyžadují kolem 15.000 Kč ročně, zatím co nejvyšší příjmy z obecních přirážek činí 5.500 Kč, při čemž je v těchto 5.500 Kč započten výnos poplatků a dávek. Nedovedu si představiti, jakými předpoklady se dal vésti dozorčí úřad při přijetí těchto půjček, když si musel již tehdy uvědomiti, že obec byla nucena vybírati přirážky ve výši přes 2000%, aby mohla hraditi běžné výdaje, takže každý živnostník a obchodník musel z této obce utéci, protože mu nebylo možné vydělati si prostředky, jež mu byly uloženy daněmi a s nimi souvisícími dávkami a přirážkami.

Zamýšlené zvýšení poplatkového ekvivalentu u obcí sice nyní nenastane. Ale musíme se i proti tomu co nejostřeji ohraditi, aby nebyly jako posledně při novém odhadu hodnoty oceněny státními finančními úřady podle libovůle. Že se tato praxe provádí v tom smyslu, dokazuje to, že při posledním novém zhodnocení byly v mé vlastní obci vzaty za základ vyšší hodnoty v tom rozsahu, že se zvyšuje poplatkový ekvivalent z 2.600 Kč na 5.300 Kč za rok a nevíme, zda nyní finanční úřad neobohatí opět při nových zhodnoceních obce více, než ve skutečnosti jsou, t. j. nezhodnotí-li výše hodnotu jejich pozemků a domů, aby tím dostal možnost předepsati na poplatkových ekvivalentech větší částky.

Nesrozumitelným zatížením obcí jest zřizování isolovaných místností při infekčních nemocech a pak v důsledku toho zřízení nouzových nemocnic. Nemohu naprosto pochopiti, že se do dnešního dne nenaučily kruhy odpovědných lidí a zvláště ministerstva veřejného zdravotnictví, že účinné zdolání infekčních nemocí, zvláště spály, je možné jenom tím, uhradí-li stát při umístění ve veřejných nemocnicích úplně vzniklé náklady. Odůvodňuji toto stanovisko takto: K potlačení epidemií je zvláště důležitá isolace nemocných. Nejspolehlivěji může býti tato isolace provedena v domě zvláště k tomu určeném, v infekčním oddělení nemocnic. U většiny nakažlivých nemocí nedělá isolace nemocných žádné těžkosti. Zcela jinak je tomu při spále. U této nejvyšší mírou nakažlivé a široce rozšířené nemoci trvá totiž způsobilost nákazy nejméně 6 neděl. Je tedy bez dalšího jasné, že je pro největší část toho obyvatelstva, které nepatří k žádné nemocenské pokladně, k žádnému pojištění a jímž jsou chalupníci, řemeslníci, prostě nemožné zaplatiti nemocniční náklady po dobu 6 neděl. Následek toho je, že se tato nemoc zatajuje. Tím trpí škodu ve velké části případů sami nemocní na svém zdraví a mimoto se samozřejmě nemoc stále dále přenáší, takže také epidemie spály trvá skutečně s proměnlivou silou celý rok přes největší úsilí zdravotních orgánů.

Důkazem toho je, jak dosvědčuje novinářská zpráva, že ministerstvo nár. obrany sděluje, že u železničního pluku vypukla tak silná epidemie spály, že nástup záložníků, kteří měli 4. března nastoupiti cvičení ve zbrani, musel býti odsunut na pozdější dobu. Dovědí-li se zdravotní orgánové o takových zatajených případech, odporují rodiče houževnatě s ohledem na mimořádně vysoké nemocniční výdaje odevzdati nemocného do nemocnice a důsledek toho je opět nejvýše nedostatečná isolace a tím další rozšíření nemoci. Všechny tyto nepříjemné stavy by byly nejspíše odstraněny se světa tím, kdyby se náklady isolace platily z veřejných prostředků. Onemocnění by se ihned hlásilo. Tím by bylo umožněno zabrániti dalšímu rozšíření okamžitě v zárodku. Odpor rodičů proti isolaci v nemocnici by úplně odpadl. Tím by byl odstraněn hlavní pramen dalšího rozšíření, nedostatečná isolace v soukromém domě, a zabráněno dalším nákazám. Že pro tyto věci nejsou peníze k disposici anebo že se prostředky při nejmenším omezují, ukazuje, že se ani položka na zdolání infekčních nemocí v rádném rozpočtu nezvyšuje, nýbrž ještě snižuje. Stává se skoro samozřejmostí, že se toto onemocnění v mnohých případech zamlčuje, uvážíme-li, že výdaje za ošetřování činí, jak o jsem již podotkl, v jednotlivém případě kolem 800 Kč; kterému chalupníkovi, domkáři a malořemeslníkovi není úzko před takovým vydáním? Při tom vymáhají přece zemské úřady, jak známo, podle všech pravidel umění tyto částky přes nebezpečí, že se tím ohrozí existence poplatníkova.

Tímto zanedbáváním státní péče vznikají obcím již převozem infekčně nemocných obrovská vydání. Chce-li nyní některá obec své příslušníky chrániti před těmito vysokými výdaji na nemocniční vydání sociálním způsobem, je nucena zaříditi vlastní isolační místnost. Míním, že by opatřeními, jež jsem označil, mohly býti obce nejen úplně ušetřeny takových vydání, nýbrž bylo by to zároveň také způsobilým prostředkem k tomu, aby byla na minimum ohrazena spála, jež jest ve svých následcích velice nebezpečnou nemocí.

Je také nesrozumitelné, proč je ještě část obcí a právě nejchudších odsouzena, aby žila v noci ve tmě, protože stát nepovažuje za nutné umožniti elektrisaci subvencemi, jež by měly býti povoleny. Naproti tomu se ukládají obcím zestátněním policejních úřadů, nařízením zřizovati kasárny, břemena, aniž se někdo táže, odkud obce tyto obnosy mají vzíti. Zemskému úřadu a také ministerstvu vnitra byla podána již spousta odvolání proti nařízením politických úřadů, že budovy a předměty zařízení mají býti opatřeny vlastním nákladem. Z velké části čekají ještě na vyřízení. Ano, pokusy osvoboditi obce od nákladů na zřízení policejních úřadů, které dosáhly již potřeby více než 5 milionů Kč, ztroskotaly. Ministerstvo financí souhlasilo sice se zařaděním položky do státního rozpočtu, ale parlamentní úsporná a kontrolní komise prý zase tuto položku škrtla. Musí však býti se vším důrazem žádáno, aby obcím, jež byly neprávem a v důsledku nesprávného výkladu § 18, odst. 2 vládního nařízení č. 51/1936 Sb. z. a n. zatíženy náklady na zřízení policejních úřadů, byly tyto náklady nahrazeny ze státních prostředků.

Stejně je tomu se zapravením útrat na opatření k ochraně proti plynovým útokům a s tím souvisícími požadavky.

Letošního roku byly obce, zvláště německé, zatíženy znovu novým břemenem, a to tím, že byli prostě škrtnuti všichni ti, kdož měli v minulých letech nárok na Czechův stravovací lístek, a že jest ponecháno obcím, jak se chtějí protlouci s těmito lidmi, kteří patří nyní k tak zv. místním chudým, t. j. jak chtějí tyto lidi udržeti nad vodou, aby nebyli vydáni na pospas hladu a zbídačení. Ačkoliv zákon č. 233/1935 Sb. z. a n. působí již od 1. ledna 1936, neučinily školní úřady doposud ve smyslu §u 22 tohoto zákona žádných opatření, aby zajistily bezvadnou přeměnu měšťanských škol v újezdní školy a nezkrácený stav těchto škol v běžném roce. Zde se stále vymlouvají na nedostatek prostředků, zatím co na jiné straně, jde-li o to získati německé děti do českých škol, nelitují žádných vydání, ba tak dalece jdou vstříc, že odnímají i bohatým obcím všechny školní náklady.

Je jistě zajímavou věcí, jak se lidé snaží zničiti německé obecní samosprávy nebo je sprovoditi se světa. To ukazuje případ německé obce Kostelce v jihlavském jazykovém ostrově. České obecní zastupitelstvo ve Spělově se usneslo v roce 1935 z národnostních důvodů - opakuji z národnostních důvodů odloučiti obec Nový Svět od obce Spělov a včleniti do německé politické obce Kostelce bez ohledu na to, že obyvatelé Nového Světa měli do svého dosavadního sídla okresního soudu Třešť 6 km, zatím co museli uraziti do sídla okresního soudu Jihlava, nyní příslušného, 13 km cesty. (Posl. Birke [německy]: Tak se dělá smíšené území!) Řízení pro tuto změnu včlenění obce se právě koná u příslušných instancí. Ve spise, jenž se vztahuje na změnu včlenění obce, nachází se nesprávný náčrtek, připojený obcí Spělov, nesprávný v tom smyslu, že se v tomto náčrtku zdá býti uvedeno, že vzdálenost od Nového Světa do Kostelce je prý stejná jako z Nového Světa do Spělova. Ve skutečnosti jest však z Nového Světa do Spělova o 300 m blíže. Obec Kostelec ohradila se proti této změně včlenění obce a poukázala při tom zvláště na nespolehlivost odůvodnění, že se to má státi z národnostních důvodů, t. j. že včleněním Nového Světa do Kostelce má býti utvořena česká většina. Přesto vyslovil zemský úřad v prosinci 1937 přičlenění. Tento případ jasně ukazuje, že snahy po počešťování běží přes 18. únor dále a že užíváte všech prostředků, kde se vám nabídne příležitost, abyste zničili německou obecní autonomii. Při tom je starosta z Kostelce příslušníkem Svazu zemědělců a obecní zastupitelstvo se skládá ze samých členů aktivistických stran! (Posl. Birke [německy]: Proto je tomu přece tak!) Ano! Tento způsob jednání jasně ukazuje, že Čechové učinili prázdné rčení ze slibu, který dali německým aktivistům a jímž hledí cizinu propagačně ovlivniti.

Ještě jeden zajímavý případ se odehrál v obci Kučerově ve vyškovském jazykovém ostrově. V této německé obci jazykového ostrova v Kučerově u Vyškova na Moravě byl při provádění tak zv. malého přídělového řízení přidělen politické obci Bohdalice pozemek, který leží těsně na hranici proti obci Manerovu. Obec Bohdalice prodala jí přidělený pozemek obyvatelům obce Manerova, která k ní náleží jako staveniště s podmínkou, že pozemek bude za dvě léta zastaven. Obec Kučerov odepřela s ohledem na vzdálenost pozemků - ležely tři čtvrti hodiny od Kučerova a jsou s touto obcí spojeny pouze polní cestou - dáti stavební povolení. Proti tomuto rozhodnutí obecního zastupitelstva jako stavebního úřadu první stolice podali stavebníci odvolání na okresní úřad ve Vyškově, jenž vyhověl odvolání obce a zrušil stavební zákaz. Proti tomuto rozhodnutí okresního úřadu, jež vyhovělo odvolání stavebníků a zrušilo rozhodnutí obce, podala obec Kučerov rekurs k zemskému úřadu v Brně, který rekursu nevyhověl. Proti tomuto rozhodnutí zemského úřadu podala obec Kučerov stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, jenž nálezem ze dne 20. září 1933, č. 741/32 zrušil rozhodnutí zemského úřadu a uznal za pravoplatné rozhodnutí obecního zastupitelstva. Protože však stavebníci již postavili na jmenovaném pozemku stavby, vydala obec po předchozím komisionelním řízení provedeném podle moravského stavebního řádu demolační nařízení vzhledem k těmto objektům. Proti tomuto demolačnímu nařízení bylo znovu provedeno instanční řízení, jež skončilo tím, že nejvyšší správní soud zrušil nálezem ze dne 25. září 1933, č. 7735/33 jako nezákonné rozhodnutí zemského úřadu, jímž bylo stornováno demolační nařízení a stranám uděleno dodatečně stavební povolení. Všechny stavební objekty byly vybudovány bez zákonem předepsaného stavebního povolení a jsou obývány, ačkoliv nebylo uděleno ani stavební užívací povolení ve formě zákonem předepsané. Během provádění nařídil starosta obce Kučerova jako stavební úřad první stolice stranám, aby zastavily stavební práce, a proto okresní organisace Národní jednoty vyzvala dopisem ze dne 26. října 1928 starostu z Kučerova pod pohrůžkou žaloby, aby odvolal své nařízení. Obecní zastupitelstvo se proto obrátilo na politický úřad se žádostí, aby podle §u 136 C moravského stavebního řádu zakročil a zapověděl pokračování ve stavbě. Tato žádost však vůbec nebyla vyřízena. Aby se vzhledem k těmto poměrům obnovil stav zákonu odpovídající, požádala obec Kučerov, aby příslušné pozemky byly vyloučeny z katastru a přiděleny politické obci Bohdalice. Tato žádost jest od r. 1927 dodnes ještě nevyřízena, neboť prý česká obec nedává svého souhlasu. Aby tomu byla nasazena koruna a aby tomuto zcela nezákonnému postupu byla jaksi udělena úřední sankce, byla v jednom domě, postaveném bez stavebního povolení, umístěna česká mateřská školka a expositura české obecné školy bohdalické. Vzniká již ten stav, že Kučerov má vedle své české menši nové měšťanské školy a české menšinové obecné školy také ještě exposituru české obecné školy v Bohdalicích. Sluší poznamenati, že při všech komisích, jež byly v samé stavební záležitosti provedeny, byli přítomni zástupcové Národní jednoty ve Vyškově a že zastupovali strany. Případ je již odbyt, ale přece se dále parceluje a staví přes všechen odpor obce. Také z toho případu plyne jasně, že ani sami činitelé Národní jednoty nechtějí uznati rozhodnutí svých nejvyšších státních soudů, nemluvě o respektování samosprávy, kde jde o Němce. Při tom chci ještě poznamenati, že také starosta obce Kučerova je příslušníkem Svazu zemědělců a že tím může býti oceněn další příspěvek k 18. únoru.

Do jakých nepříjemných situací jsou přiváděny německé obecní správy, to jasně a zřetelně ukázal 28. říjen minulého roku. Zatím co okresní úřad vydal obcím výnos, v němž jsou upozorněni majitelé domů jejich obcí, aby si opatřili státní vlajky, oznamuje výnos státní policie, že každý vlastník domu je povinen ozdobiti svůj dům dne 28. října státní vlajkou. V některých obcích zdůraznilo četnictvo tento rozkaz ještě více tím, že prohlásilo, nebudou-li dodržena nařízení státní policie, že ti, kdož jednají proti tomu, mohou býti po případě potrestáni až do 5000 Kč. Nyní se stalo toto: Zatím co v Praze nebyly 28. října vlajkami ozdobeny řady ulic, zatím co byly v jedné chorvatsko-české obci v okrese mikulovském ozdobeny vlajkami pouze veřejné budovy, byl v sousední německé obci Novosedlech na nátlak četnického úřadu ozdoben vlajkou každý dům, t. j. byl také nejchudším vlastníkům domů rozkazem četníků vnucen náklad vlajkové výzdoby. Můžete si představiti, do jakého postavení se dostane příslušný starosta, když se na něj obrátí obyvatelé s otázkou, zda jsou povinni vyvěsiti vlajky či nikoliv. Můžete si dále představiti, jakou úctu budou míti místní obyvatelé před těmito úřady, činí-li jeden úřad opatření v tom smyslu a jiný úřad v jiném smyslu a když se vůbec jeví neohraničeným obor příslušnosti státní policie a okresního úřadu.

Co si státní policie z těchto věcí vybere, na to poukazuje zase případ, jenž se stal v jedné jihomoravské obci. Protože bylo lze pro přílišné sucho v této obci očekávati špatné žně, cítili se starosta a obecní zastupitelstvo povoláni zakázati, aby se konalo posvícení. Několik hochů, kteří to nechtěli vzíti na vědomí, obrátilo se na státní policii v Mikulově a úředník státní policie povolil hochům slaviti posvícení přes námitky starosty, že smějí slaviti posvícení příslušnou neděli. Tohoto dne konal se také závod na Masarykově okruhu, jehož se zúčastnil také tento policejní úředník. Na zpáteční cestě se zastavil v oné obci a tančil a pil, při čemž se hoši obrátili na něho, aby jim povolil posvícení také pro příští neděli a také to tento muž od policie slíbil. Když si starosta, jenž jediný byl příslušný povoliti nebo zamítnouti, stěžoval v této věci u státní policie, tak dlouho mu domlouvali, až se prostě zřekl dalšího projednávání tohoto případu. Plyne z toho však, co si lidé troufají a jak málo si chtějí anebo jako vůbec si nechtějí vážiti starosty jako hlavy obce, takže si hrají na pány; kteří pomíjejí všechna zákonná ustanovení a mohou dělati, co se jim líbí.

Zajímavou věcí je také omezení honů v pohraniční oblasti, čímž samozřejmě utrpí obce nepřímo škodu tím, že jim budou zcela prostě zákazem výkonu honebního práva značně sníženy částky, které by jinak mohly přijmouti z vlastního pozemkového vlastnictví při propachtování honiteb. Tak existuje nařízení státní policie, jež odporuje nařízení, které bylo vydáno okresním úřadem. Nařízení, jež vydala státní policie, nařizuje, že se vůbec nesmí honiti v okruhu 250 m kolem opevňovacích staveb. Působí směšně, připomene-li se při tom, že tyto opevňovací stavby nejsou od sebe vzdáleny ani na 500 m, takže je vůbec znemožněno honiti. Nelze přece uvěřiti, že by mohlo býti brokovnicí nějaké opevňovací dílo tou měrou poškozeno nebo znetvořeno, aby z toho mohlo tomuto předmětu hroziti nějaké nebezpečí. Vidíme z toho však zase jasně a zřetelně, že se nezarazí ani před těmito věcmi, že se věci přivedou v hraničních oblastech tak daleko, že bude lze užíti slova ze Schillerových Loupežníků, že se musíme kradmo scházeti za noci a mlhy a lupu a vraždy na vlastní půdě. Jakých výdajů vyžadují jen legitimace, jak je každý vlastník pole a každý nádeník přinucen míti vlastní legitimaci a jak se četníci v těch to věcech chovají, že ten, jenž žádá o legitimaci, musí často přijíti dvakrát až třikrát, aby dostal legitimaci - také vám by se zdálo nepříjemným, kdybyste museli denně spolu prožívati tyto šikány.

V souhrnu je třeba zjistiti, že nastane a může nastati pouze tehdy zlepšení autonomních samospráv, bude-li opět z rušen státní centralismus, který se zde rozmohl, a bude-li zase samosprávám úplně zaručena finanční svrchovanost. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP