Podľa dosiaľ platných smerníc a úprav
vydaných slovenským úradom práce mali
by dostať zemerobotníci za 10 až 11 hodinový
pracovný čas nasledujúce mzdy: Tovarychári,
to sú nádeníci, muži 1-20 Kč
na hodinu, ženy 0.95 Kč. Ženci, keď konajú
nádenícku prácu na 11 hodín denne,
muži 10-95 Kč, ženy 8.80 Kč. Mládež
niže 16 rokov 7.70 Kč. (Posl. Mrskošová:
Ať přijdou k nám!) Snáď chcete
potvrdiť, že vy platíte ešte n enej. (Posl.
Mrskošová: Víc!) Poznáme vaše
smluvy.
Sezónni robotníci taktiež na 11 hodín
denne muži 6,10 Kč, ženy 4.40 Kč, mládež
niže 16 rokov 3-10 Kč. Za stravu sa počíta
3,50 Kč.
Na tieto nemožné platové pomnery som poukázal
pri reči pána posl. Čavojského.
Pán posl. Čavojský tuto ne popierateľnú
pravdu nazval sprostotou. Postaráme sa o to, aby zemerobotníci
Slovenska nezabudli na túti nerozmyslenú urážku
pána Čavojského. Aj v prípade,
že p. posl. Čavojský uzná za
potrebné obhajovať ľudáckych a ostatných
veľkostatkárov, takýto výraz preca nie
je na mieste. Silnýni a hrubými výrazmi a
slovami skutky zak rývať sa nedajú. Už
samotná tá skutočnosť, že robotníci
zamestnaní v ľudáckych podnikoch sa organizujú
v socialistických, ako pán Čavojský
hovorí, v marxistickych odboroch, len potvrdzuje to, že
títo robotníci u ľudáckych zamestnavateľov
vedia oceniť prácu kresťanskosocialistických
odborových sekretárov a idú do tých
odborov, ktoré skutočne najdôslednejšie
hája ich záujmy. Toto presvedčenie viedlo
tiež zemerobotníkov zamestnaných u hospodárstva
rímskokatolického seminára v Kolbaboch k
rudým odborom. Chcú sa brániť proti
smluve, nad ktorou sa musí zhroziť každý
len trošku ľudsky cítiaci človek.
Dovoľte, aby som citoval niekoľko výňatkov
z tejto smluvy. Táto smluva bola predložená
- také smluvy sa predkladajú aj teraz roku 1935
aleb o 1936. Málo sa zlepšilo od tých čias.
V tejto smluve dostane robotník deputátnik "ročný
plat 864 Kč, z ktorého nemocenské a iné
poistenia platí polovicou zamestnavateľ a polovicou
zamestnanec". Ešte polovicu poistenia musí platiť
z tých 864 Kč.
Akú prácu, aké povinnosti má robotník
za ten plat? "Prácu mi bude pridelovať zamestnávateľ,
alebo jeho zástupca (dozorca); je vecou samozrejmou, že
som povinný bez odmluvy rozkazy prijať a hneď
ich vykonať." Bez ohladu na to, aký to bude príkaz.
Ďalej: "Budem sa spravovať tak, ak to moje náboženstvo
žiada. Vyvarujem sa každého politizovania."
Tu sa hovorí ďalej, že sa zakazuje slovenským
robotníkom politizovať.
Ďalej sa zaväzuje robotník: "Moja žena
(matka, sestra) podľa potreby musí vykonať pánsku
prácu ...", nielen on je zamestnaný, ale celá
rodina .... keď bude chorá, pošle za seba inú
ženu." V prípade, keď žena jeho onemocní,
musí najať inú ženu a poslať ju tam
a tú musí zaplatiť.
"Dieťa sverí pestúnke, aby prácu
mohla odbaviť." Keď zena deputátnika má
dieťa, musí najať pestúnku, ale panskú
prácu musí vykonať. To je smluva rímsko-katolíckeho
seminára v Kolbaboch, spišská kapitula.
"Beriem na vedomie, že všetky priestupky (zaspanie,
keď sa nezapriahne a nejde včas do roboty, bitie statku,
neopatrné zachádzanie s náradím, užívanie
panskkých poťahov, vozov, kriky a vadenie v hospodárstve)
sa trestá."
Prosím, majú 864 Kč ročitého
platu, z ktorého musia platiť nemocenskú, a
ešte si osobujú právo trestať ich pokutou
od 5 do 50 Kč a dokonca, keď plat na to nestačí,
tak sa zaistí ďalej a stiahne tiež s komencií.
"Deťom zakážem zdržovať sa v hospodárskych
objektoch", hovorí hospodárska komisia, "a
sa tam zabávať (zadný dvor, maštale, šupy,
stodole). Miesto na bavenie je pred majerom na ulici."
Reakční páni na slovenskom úrade práce
v Bratislave na miesto toho, aby proti týmto nemožným
pomerom vystúpili, dávajú súhlas k
tomu, aby zástupca rudých odborov z jednania o pracovných
smluvách zemerobotníkov bol vylúčený
len preto, že obhajoval požiadavky robotníctva.
S týmto jednaníním páni zo slovenského
úradu práce podpor ujú vyvolávanie
nepokojov na Slovensku a umožňujú nepriateľom
republiky ľud ešte viacej národnostne rozoštvávať.
Povinnosťou vlády je postarať sa o to, aby v
jednaní úradov na Slovensku nastala podstatná
zmena. Vláda sa musí po starať o to, aby ľudu
práca a každodenný ch lieeb bol zaistený.
Zvýšenie životnej úrovne ľudu je
podmienené budovaním ďalšieho priemyslu
na Slovensku. Treba podporovať spriemyselnenie Slovenska
nielen s hľadiska brann osti, ale tiež s hľadiska
hospodárskych potrieb Slovenskeej krajiny. Avšak posledné
zjavy, najmä plán na odbúravanie výroby
v Podbrezovských železiarňach, nesvedčia
o zvláštnom pochopení pre národohospodárske
a sociálne potreby Slovenska.
Pán zpravodaj posl. Remeš každý
rok spomína deficit Podbrezovských železiarní.
Hľadí na tento podnik len očima člena
rozpočtového výboru. Jeho jednostajne opakovaná
výtka stačila k tomu, aby ľudia, ktorí
voči slovenskému ľudu ešte nikdy priateľstvo
nepreukázali, podnikli teraz útok na najväčší
kovozávod Slovenska, aby hovorili títo ľudia
o odpredaní, ba dokonca o úplnom zastavení
tohoto podniku.
Tu železiarsky kartel uplatnil svoj vplyv. Vláda nariadila
najvyššiemu účetnému kontrolnému
úradu previesť revíziu hospodárenia
v Podbrezovej. Revízia bola prevedená. Prednosta
železiarní bol sprostený služby a bol
snáď niekde preložený, a tak proti nemu
ako proti niektorým ďalším členom
správy závodu je zavedená disciplinárka.
Som presvedčený, že za bagateľ vyhotovené
weekendové domky a ohýbané nábytky,
o ktorých kolujú rôzne zprávy, nie
sú hlavnou príčinou vyšetrovania a disciplinárky.
Ide tu o niečo iného.
Všetko, čo dosiaľ bolo v kon ané, bolo
len predohrou k útoku, ktorý je podniknutý
proti robotníctvu. Striedavé vysadzov anie robotníkov,
ich posielanie na dovolenú až do odvolania a dokonca
aj hromadné prepúšťanie sú na dennom
poriadlku. V tomto plánovitom útoku má sa
pokračovať bez toho, že by sa vyčkalo
na výsledok práce vyšetrovacej komisie, ktorá
má preskúmať hospodárenie v Podbrezovej
a ktorá by mala za úkol vypracovať tiež
určité reorganizačné návrhy
k odstáneniu deficitu.
Sme všetci a tiež robotníci v Podbrezovej pre
to, aby deficit bol odstránený, ale rozhodne o dmietame,
aby to šlo na účet robotníctva. Robotníci
deficit nezapríčinili. Veď nikde v celom Československu
robotníci nie sú tak mizerne platené ao práve
v Podbrezovej. Platy nesmú byť snížené
a nikto nesmie byť prepustený. Naopak treba robotníctvu
vrátiť to, čo v r. 1933 bolo vzaté.
Podnik sa má rozšíriť, aby ďalší
robotníci Horehronia našli zamestnanie a chlieb. To
vyžaduje, aby boly odstránené skutočné
príčiny deficitu. Ako príčiny sú
uvedené nasledujúce ustálenia: 1. Nevýhodné
teritoriálne položenie podniku preto, že leží
ďaleko od hlavných komunikačných spojov,
2. podnik že je vraj nie technicky tak zariadený,
aby odpovedal dnešnému technickému pokroku,
3. podnik nemá odborné remeselné, technické
a obchodné sily. Prvá uvedená príčina
by musela prekvapiť každého občana republiky,
ktorý myslí poctive o obrane republiky. Iný
štát by sa tešil tomu, keeby mal v zázemí
na dobre ukrytom a ubrániteľnom mieste tak dôležitý
podnik s hľadiska obrany štátu, aké sú
Podbrezovské železiarne. Kto ale záujem kartelu
stavia nad záujem štátnej obrany, ten tú
výhodu nevidí. Druhá a tretia príčina
sú výsledkkom celkového postoja zodpovedných
činiteľov voči tomuto podniku. A tu je nútno
poznamenať nasledujúce:
Do prevratu vývoj priemyslu na Slovensku a tým tiež
vývoj Podbrezovských železiarní bol
usmiernený hospodárskou politikou Maďarska.
Prevratom tak ako ostatné štátne podniky aj
Podbrezová pripadla do majetku republiky. Keď uz nie
s hľadiska mravného voči tomuto chudobnému
kraju Slovenska, aspoň s hľadiska štátneho
a hospodárskeho výroba v Podbrezovej mala byť
vedená plánovite, odpovedajúc úrovni
celkového priemyslu Československa. Keďže
ale páni k tomu určení od prevratu len nad
tým si lámali hlavy, ako Podbrezovú zašantročiť,
žiaden plán pre rentabilizovanie Podbrezovej neexistuje.
Ale žiaden plán je tiež plán. Je to plán
zničenia podniku.
Nikto nemyslel na technické modernizovanie podniku, rekonštrukčné
práce prevádzaly sa len zo snaživosti j ednotlivcov,
kým mocneejší jedinci to neznemožňovali.
Investície nie raz zbytočné boly prevedené
na účet Podbrezovej. K tomu všetkému
treba prirátať, že, česť výnimkám,
závod sa hemží rôzne titulovanými
úradníkmi a technickým personálom,
schopnosť ktorých hodnotí sa podľa legitimácie
agrárnej strany, zákonodarci ktorej strany dnes
najostrejšie útočia na Pod brezovú.
Tieto protekcionované deti nič iného nemaly
na starosti ako špecializovať sa na provokovanie a prenásledovanie
robotníkov, ktorí v odbornej znalosti nie v jednom
prípade prekonali týchto predstavených. O
kvalifikovanosti miestnych robotníkov najlepšie svedčí
to, že tam dovezených t. zv. specialistov miestni
robotníci museli zaučovať.
Všetko, čo som uviedol, dokazuje to, že Podbrezová
sa má stať obeťou zločinnej sabotáže,
usmiernenou všemohúcou rukou konkurencie, ktorá
dnes siaha tiež na štátnu rafineriu v Dubovej.
Zločinný plán železiarskeho a petrolejarskeho
kartelu musí byť zmarený. Záujem štátu,
záujem obrany republiky a nadovšetko záujem
horehronského slovenského ľudu vyžaduje
udržiavanie týchto podnikov. Robotníctvo Podbrezovej
a jej priľahlých závodov, robotníci
rafinerie v Dubovej a i pracujúci celého Horehronia
práciu vyšetrovacej komisie a každú snahu
vlády, ktorá by prispela k pozdvihnutiu hospodárskeho
rozkvetu podniku a celého kraja, s najväčšou
oddanosťou budú podporovať. Naproti tomu každá
opačná snaha, ďalšia sabotáž,
poškodzovanie a odbúravanie podniku stretne sa s jednotným
odhodlaným bojovným odporom slovenského ľudu
celého Horehronia.
Ku koncu chcem opäť zdôrazniť, že my
komunisti sme si vedomí toho, že príkazom dňa
v týchto historických chvíľach je mobilizovať
ľud, mobilizovať všetky národy Československa
na obranu republiky a demokracie. Preto žiadame a trváme
na tom, a by hospodárske a sociálne požiadavky
pracujú ceho ľudu boly presadené a splnené.
Preto sa dožadujeme tiež hospodárskeho, sociálneeho
a kultúrnieho povznesenia Slovenska na úroveň
zamoravských krajín.
Cesta hospodárskeho, siociálneho a i kultúrneho
povznesenia Slovenska jie cestou utuženia a upevnenia nerozlučiteľného
bratského sväzku slovenského národa
s českým národom. Jedine táto cesta
zvýši brannú silu našho ľudu a je
najlepšou a najistejšou zárukou štátnej
nezávislosti a samostatnosti republiky.
Ako som už hovoril - a zasa to zdôrazňujem -
sidorovská klika nevyjadruje smýšľanie
slovenského ľudu. Hnedý fašizmus, ktorý
dnes má svoje hranice v bezprostrednej blízkosti
Bratislavy, neniarazí iba na opevnenia, ale tiež na
pevnú obrannú hrádzu živého tela
Slovákov. (Potlesk.)
Místopředseda Taub (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Bayer. Dávám
mu slovo.
Posl. Bayer: Slavná sněmovno! Bylo zde již
mnoho hovořeno o tom, co jsme vykonali pro posílení
našeho státu ve vybudování jeho obrany
a odolnosti. Síla státu nespočívá
však jedině ve výzbroji hmotné a technické
pohotovosti, nýbrž musí býti podložena
také velkými ideály a hodnotami mravními.
To bohužel bylo u nás dosud hodně přehlíženo.
Byla to vlastně vždy jenom naše strana, která
upozorňovala na význam těchto mravních
sil a na nutnost jejich zdárného rozvoje jak ve
škole, tak i v rodině. Vývoj věcí
dává nám dnes za pravdu a to jak v nutnosti
revise názorů na rodinu a její ochranu, tak
pokud jde o revisi výchovy školské, která
bez mravně-náboženského podkladu minula
by se svým posláním. Vítáme
tyto snahy pro posílení mravních hodnot v
našem státě, snahy pro posílení
rodiny, která je kolébkou státu, právě
tak jako rodina rozvrácená jest jeho rakví.
A naše škola musí vychovávati budoucí
generaci národní v idealismu, obětavosti,
nastávající muže a i ženy v pevné,
mravně silné charaktery, a to vše umožní
jen výchova nábožensko-mravní.
Vnitřní síla státu závisí
však také na dokonalosti a spravedlnosti jeho hospodářské,
sociální a národností skladby. Zde
nutno sledovati myšlenku solidarismu, spolupráce všech
stavů a sociálních vrstev národa,
tak jak to hlásá program křesťanského
solidarismu. Nikoliv nenávist, nikoliv utlačování
jednotlivých stavů, nýbrž spolupráce
všech na tvoření společného blahobytu
a pokojného soužití všech občanů
tohoto státu musí býti cílem a programem
našich prací. Odmítáme proto veškerá
hnutí, která vedou k třídní
nenávisti nebo k potlačení práv skupiny
jedné ve prospěch skupiny jiné. Naše
strana, která nikdy nezříkala se odpovědnosti
a i v těchto těžkých dobách se
k ní plně hlásí, byla vždy pro
každé spravedlivé řešení
zájmových otázek toho kterého stavu.
Proto žádáme také spravedlnost pro stav
zemědělský, spravedlivou cenu za zemědělskou
práci, a nechceme se spokojiti jen poloviční
cestou. Obilní i živočišná produkce
jest velmi důležité odvětví zemědělského
podnikání. A jsou kraje, kde živočišná
výroba a její zhodnocení je životní
otázkou zemědělců těchto krajů.
Mám zde na mysli především kraje, které
kladu si za čest zastupovati v této slavné
sněmovně, Kravařsko, Lašsko a Pobeskydí.
Od dávných let chov hovězího dobytka
v těchto krajích byl proslaven a odtud vybírán
a kupován kdysi nejlepší užitkový
dobytek do celého téměř světa.
Dobytkářství a mlékařství
bylo chloubou našich předků a dávalo
jim obživu. Dnes však sláva již opadla a
tamější zemědělci skoro již
živoří. Prodlužujeme sice zemědělské
moratorium, hovoříme o cestě ke zřízení
vyrovnávacího fondu, kterým má býti
zabráněno zemědělským katastrofám,
ale třeba říci, že bez řádného
zajištění spravedlivých cen živočišné
produkce a mléka všechna tato opatření
by nezabránila katastrofálním koncům.
Potřebujeme trvalé cenové jistoty ve všech
odvětvích zemědělské výroby.
Nejenom u oblí, nýbrž i u živočišné
produkce. Nejde o žádná privilegia, nýbrž
jen o spravedlnost, o spravedlivou cenu za poctivou práci
našeho zemědělství. Tato spravedlnost
učiní naše zemědělce spokojenými
a spokojený zemědělec jest nejpevnější
oporou státu. To je důležité obzvláště
dnes, kdy musíme počítati se všemi možnostmi
a zabezpečovati již dnes pro všechny případy
nerušené zásobování a zajišťování
zásob životních potřeb. Vidíme
však, že v tom směru nevyvinuje se dostatečná
pozornost a péče, že z nepochopitelného
přehlížení se díváme na
to, jak nedostatek krmiv a slámy v důsledku loňské
slabší úrody působí mučivě
na stav dobytka a jak mléka, té to nejdůležitější
živiny, nedostává se sociálně
slabým a chudým vrstvám dělnickým
za přijatelnou cenu, když ani zemědělec
nedostává za ni to, co by mu patřilo. Spekulace
a neodpovědný meziobchod těží
zde ke škodě jak spotřebitele, tak i prvovýrobce.
Proto i zde je třeba uvésti v soulad obojí
zájmy, je potřeba porozumění pro potřeby
všech složek a všech stavů tohoto státu.
Provádění určitých opatření
pro obranu státu umožnilo sice snížení
počtu nezaměstnaných, ale až bude vše
k obraně státu vybudováno, velmi se obáváme,
že znovu nám vyvstane těžký a hrozivý
problém nezaměstnanosti. Proto je potřeba
již nyní volati po iniciativě státní,
po nových účelných produktivních
investicích, kterých také loňského
roku při svém zájezdu na Ostravsko, Hlučínsko
a Opavsko vzpomněl pan president dr E. Beneš,
také otázky vybudování průplavu
odersko-dunajského. Doufám, že nyní,
po ustavení společnosti průplavu odersko-dunajského,
tento velkolepý projekt začíná býti
něčím životným, jehož uskutečnění
se můžeme brzy dočkati. Pokládám
za svoji povinnost projeviti s tohoto místa vděčnost
nejvyšším státním činitelům,
panu presidentu republiky dr E. Benešovi celé
vpádě, že uznali stavbu průplavu odersko-dunajsko-labského
pro náš stát za hospodářsky potřebnou,
vítáme se zadostiučiněním,
že naše vrcholné instituce vědecké
Masarykova akademie práce, organisace obchodu a průmyslu,
obchodní komory, svazy průmyslníků,
zemědělské rady, svazy meliorační,
regionální národohospodářské
sbory i všechny úřady oceňují
nutnost rychlé výstavby této vodní
cesty a slibují svou pomoc. Uskutečnění
této velké vodní cesty stane se požehnáním
pro kraje, které jsou na ní hospodářsky
závislé, ale přinese prospěch celému
státu.
O uskutečnění odersko-dunajského průplavu
usilují svorně a jednotně všechny hospodářské,
politické a národností složky moravskoslezského
kraje. I když ostatní kraje země Moravskoslezské
- a to kraj jihomoravský, zlínský, brněnský
a hanácký uplatňují stejný
požadavek a o totéž usilují i zástupci
širokých kruhů hospodářských
v celostátních institucích, dovoluji si poukázat
na zvláštní význam průplavu pro
kraj moravskoslezský, jehož hospodářskou
tepnu představuje ostravsko-karvinská průmyslová
oblast.
Této i průmyslové oblasti se nedostává
po stránce dopravně-technické vodní
cesty; za stejných předpokladů nenajdeme
v žádné velké průmyslové
oblasti Evropy podobného nedostatku, přes to, že
pro zřízení této vodní cesty
jsou dány všechny přirozené i technické
předpoklady, o jejichž využití opíral
se již projekt průplavu odersko-dunajského
podle zákona z r. 1901, jenž měl uskutečniti
hlavní část celého labsko-odersko-dunajského
průplavu. Přirozený předpoklad pro
stavbu průplavu je dán Odrou, která protéká
ostravsko-karvinským revírem. Odra na našem
území není sice dosud splavná, avšak
její usplavnění je technicky proveditelné
vybudováním retenčních nádrží
a přehrad v zemi Moravskoslezské.
Odersko-dunajský průplav z Bohumína přes
Přerov do Děvína na Dunaji měřil
by jen 256 km a splavněním úseku Odry z Bohumína
do oderského přístavu Kozlí v Německu
přistoupila by k tomu ještě trať v délce
60 km, takže celková délka odersko-dunajského
průplavu by pak činila 316 km.
Technické předpoklady byly zásadně
vyřešeny kladně již ve starších
projektech průplavu, které nemohly arciť ještě
využíti technických pokroků a zkušeností
posledních let.
Náklad na labsko-odersko-dunajský průplav
činil podle odhadů odborníků, provedených
před oběma devalvacemi Kč, okrouhle 3 miliardy
Kč, počítaje v to úseky průplavů:
Pardubice-Přerov 170 km, Přerov-Bohumín 100
km, Přerov-Děvín 156 km, celkem 426 km, t.
j. za 1 km asi 7,000.000 Kč, takže pro odersko-dunajský
úsek v délce asi 256 km by náklad činil
přibližně 1.800,000.000 Kč. Tato částka
by se rovnoměrně rozdělila na jednotlivá
léta celého stavebního období, což
by při předpokládané 6leté
stavební době znamenalo ročně asi
300,000.000 Kč, kromě interkalárních
úroků.
Zúročení a úmor stavebního
nákladu po dobu stavby by činily: v prvním
stavebním roce 18 mil. Kč, ve druhém 36 mil.
Kč, ve třetím 54 mil. Kč, ve čtvrtém
72 mil. Kč, v pátém 90 mil. Kč a v
šestém stavebním roce 108 mil. Kč.