Uskutečnění průplavu vyžadovalo
by při nejmenším, aby stát po dobu 6
let zaručil výplatu výše uvedených
částek.
Vezmeme-li v úvahu, že výdaje rozpočtu
vlastní státní správy na rok 1937
činí asi 8455 mil. Kč, znamená zařadění
tohoto závazku pro státní správu v
prvém roce 2˙1 promile, v šestém roce
stavby 12˙7 promile rozpočtu vlastní státní
správy.
Použití roční částky 300
milionů Kč na investice po dobu šesti let znamenalo
by naproti tomu nejenom trvalé zaměstnání
a tím mzdy a chleba mnoha nevyučeným a dosud
nezaměstnaným pracovním silám, nýbrž
zmenšil by se podstatně příspěvek
státu na podporu nezaměstnaným. Vedle toho
při povaze prací na průplavu nahrazovala
by jeho stavba účelněji funkci státního
příspěvku na produktivní péči
o nezaměstnané, takže problém této
péče o nezaměstnané by mohl býti
výstavbou tohoto průplavu velkoryse a účelně
vyřešen. Vynaložené mzdy na této
stavbě při nepatrné záruce státní
za úrok a úmor uskutečnily by se bez státního
příspěvku na produktivní péči
o nezaměstnané.
Každoroční injekce částky stavebního
nákladu po dobu výstavby průplavu znamenala
by ovšem pro veřejné finance značný
nepřímý příjem na daních
a poplatcích, kromě toho znamenala by pro stát
již po dobu stavby průplavu zvýšený
příjem obchodně vedených podniků
státních, zejména drah při dopravě
hmot, zaměstnanců atd.
Předpokládaná záruka za roční
splátky po dobu stavby byla by tak po tuto dobu ze značné
částky veřejné ruce uvedenými
způsoby věcně refundována přímo
do řádného rozpočtu.
Prospěch z odersko-dunajského průplavu poplyne
však celému státu ještě ve značnější
míře od okamžiku, kdy se odersko-dunajský
průplav uplatní jako dopravní prostředek.
Při 6procentním zúročení a
amortisaci stavebního nákladu šlo by ročně
nejvýše o částku 108 mil. Kč,
za jejíž splacení by sice stát ručil,
ale její úhrada by byla již dána výtěžkem
provozu průplavu, z průplavních poplatků
a z daňové a poplatkové povinnosti podniků,
zaměstnaných dopravou na tomto průplavě,
ať přímo či pomocně.
Provoz průplavu by znamenal nejenom zpevnění
svéstojných a prodejních nákladů
dopravovaného zboží, které by jevilo
příznivý reflex i na veřejné
hospodářství, nýbrž i nový
příjem státu jak ze zvýšeného
exportu, tak i z nové transitní dopravy mezinárodní.
Finanční stránka je tudíž poměrně
lehce řešitelná, nezávisle na tom, která
právnická osoba by stavbu a správu odersko-dunajského
průplavu prováděla, zda na příklad
odersko-dunajská průplavní akciová
společnost s převážnou účastí
státu, či jiná právnická osoba.
Pokud jde o hospodářský význam průplavu
odersko-dunajského pro ostravsko-karvinský revír
v rámci zdejšího kraje a Československé
republiky, třeba uvésti hlavně toto:
Československo by získalo tímto průplavem
levnou dopravní cestu do Francie, Belgie, Holandska, sever.
států a Německa, dále do Rakouska,
Maďarska, i států Malé dohody a států
balkánských a tím by získalo podporu
pro větší výměnu zboží.
Československo by hrálo v budoucnu velmi důležitou
mezinárodní úlohu průvozního
státu s transitem mezi státy výše uvedenými,
stalo by se prostředníkem mezi severem, západem
a východem Evropy.
Ostravsko-karvinský revír a jeho kraj by mohl potřebné
suroviny a jiné výrobní hmoty dovážeti
hlavně po vodní cestě, a to za dopravní
sazby, jež by činily asi jen 30 až 40% nynějších
železničních sazeb, a rovněž by
mohl vyvážeti za takto zlevněné sazby
svoje hotové výrobky. To by přispělo
ke zlepšení soutěživosti této nejdůležitější
průmyslové a obchodní oblasti Československa,
při čemž drahám dostalo by se dostatečného
odškodnění překladištními
přístavy, přes něž by byla vedena
další doprava po souši.
Retenční nádrže pro odersko-dunajský
průplav, jež by byly zřízeny v zemi
Moravskoslezské, budou míti i další
blahodárné funkce. Elektrárny, poháněné
z těchto retenčních nádrží,
budou moci vyráběti výjimečně
levný elektrický proud. Po celé i délce
průplavu budou retenčními nádržemi
a odvodňováním i zavodňováním
přilehlých pozemků prováděny
meliorace ve prospěch zemědělství
a výnos půdy se tím zvýší
jak ve prospěch zemědělské výroby,
tak ve prospěch většího počtu
zemědělských dělníků.
Transitní funkce průplavu odersko-dunajského
zaměstná vzmáhajícím se překladištním
obchodem speditéry a skladištní podniky. Obchod
obilím, dřevem a jiným hromadným zbožím
získá příznivější
podmínky vývoje, jelikož v překladištích
vzniknou velká skladiště, která podle
zkušeností z velkých námořních
přístavů značně povzbudí
obchodní podnikání.
Existence průplavu vyvolá nové odvětví
výroby ve stavbě lodí, a to jak člunů,
tak i vlečných parníků a motorových
lodic pro rychlodopravu. Tento průmysl, který je
zatím v Československé republice ještě
v začátcích, bude míti dobré
vyhlídky, jelikož provoz bude vyžadovati velikého
i počtu velkých lodních jednotek.
Také udržování průplavu a jeho
překladištních zařízení
bude znamenati trvalé zaměstnání a
dodávky pro tuzemský trh ve značné
hodnotě.
Podle dat, opírajících se o jednotlivé
dopravní statistiky a dobrozdání národohospodářů,
bylo by možno počítati za předpokladu
nízkého rozsahu výroby a obchodu z roku 1934
až 1935 s dopravou vodní pouze pro ostravsko-karvinský
revír a jeho kraj asi v tomto rozsahu:
Vývoz uhlí a koksu do Rakouska, Německa,
Maďarska, Jugoslavie, Rumunska a Bulharska asi 700.000 tun
ročně. Dovoz uhlí, koksu a briket z Německa
asi 500.000 tun ročně. Vývoz dehtů
a smůly do Rakouska, Maďarska, Jugoslavie, Bulharska
asi 8.000 tun ročně. Dovoz minerálních
olejů z Německa a Rumunska asi 30.000 tun ročně.
Vývoz kamene a zemin do Rakouska, Maďarska, Německa,
Jugoslavie, Rumunska asi 100.000 tun ročně. Dovoz
kamene a zemin z Německa, Švédska, Norska,
Rakouska a zámoří asi 60.000 tun ročně.
Dovoz rud a kyzů ze Švédska, Rakouska, Rumunska
a Jugoslavie asi 700.000 tun ročně. Vývoz
dříví do Německa asi 100.000 tun ročně.
Dovoz dříví z Podunají a zámoří
asi 40.000 tun ročně. Vývoz chemikálií
do Rumunska, Maďarska, Rakouska, Německa a Jugoslavie
asi 12.000 tun ročně. Dovoz chemikálií
z Německa, Rumunska, Jugoslavie, Maďarska, Francie
atd. asi 60.000 tun ročně. Vývoz železářských
výrobků do balkánských států,
Rakouska a Maďarska asi 80.000 tun ročně. Vývoz
zemědělských produktů do Německa,
severozápadní Evropy a do zámoří
asi 60.000 tun i ročně. Dovoz zemědělských
výrobků z Jugoslavie, Rumunska, Maďarska a
ze zámoří asi 200.000 tun ročně.
Vývoz cukru a melasy na Balkán a do zámoří
asi 30.000 tun ročně. Vývoz a dovoz různého
zboží do oněch států, jež
jsou tarifární atrakční oblastí
odersko-dunajského průplavu asi 30.000 tun ročně.
Takže celkem by přišlo v úvahu pro dopravu
po odersko-dunajském průplavu pro ostravsko-karvinský
revír a jeho kraj asi 2,710.000 tun ročně.
K tomu by přistoupilo další množství
pro ostatní kraje republiky a mezinárodní
doprava transitní.
Ve výpočtu byl brán v úvahu dovoz
a vývoz surovin, polotovarů a hotových výrobků
pouze u oněch států, jež při
vývozu a dovozu mohou tohoto průplavu po tarifní
stránce výhodně použíti. Uvedená
čísla z let 1934 až 1935 jsou již dnes
předstižena výsledky zlepšeného
hospodářství a lze proto počítati
s tím, že data o skutečném provozu průplavu
značně předstihnou uvedené předpoklady.
Uvedené údaje prokazují však bezpečně,
že ostravsko-karvinský revír a jeho kraj mají
zvláštní zájem na výstavbě
průplavu již proto, že budou participovati nejméně
jednou čtvrtinou předpokládané kapacity
průplavu na jeho dopravě.
Jenom při uvedeném rozsahu dopravy průplavní
ušetřil by ostravsko-karvinský revír
a jeho kraj ročně na dopravních výlohách,
kdyby úspora na dopravném u průplavu činila
průměrně 15 Kč až 30 Kč
za tunu, asi 40 mil. Kč až 80 mil. Kč. Úměrně
s tím by se přirozeně zvýšila
soutěživost jeho průmyslu i obchodu a jeho
daňová poplatnost.
Tato úspora pro národní hospodářství
našeho státu neobsahuje ještě další
úspory a výhody pro dopravu jiných krajů
republiky a příjmy a výhody z dopravy mezinárodní,
což vše finanční rentabilitu průplavu
ještě dále zvyšuje jeho vysokou rentabilitou
hospodářskou pro československé národní
hospodářství vůbec.
U dopravy železniční dlužno uvážiti,
že by především odpadlo v létě
a na podzim ono přetížení, jež
způsobuje zvýšeny dovoz surovin pro průmysl,
zásobování uhlím, doprava obilí
a cukrovky. Vedle toho by v zrůstal absolutní dopravní
substrát drah, protože dunajsko-oderský průplav
by přinášel zvýšenou směnu
zboží a možnost transitní dopravy.
Na výstavbě dunajsko-oderského průplavu
má ostravsko-karvinský revír a jeho kraj
životní zájem, neboť v případě
jeho neuskutečnění je obava, že bude
během příštích desítiletí
z mezinárodní soutěže takřka
zcela vyřaděn a pozbude svého dnešního
významu pro stát. Tato obava byla potvrzena dvorním
radou dr Ludvíkem Salcherem, ředitelem pro výstavbu
řek, který na valné hromadě společnosti
Eisenhütte Österreich's v přednášce
o průplavu rýnsko - mohansko - dunajském
uvedl toto (čte): "Podle tarifní situace
roku 1930 se zjistilo, že uhlí z Poruří
bude moci ve Vídni soutěžiti uhlí ostravského
revíru v tom případě, bude-li dopravováno
nejkratší cestou po Mohanu a Dunaji a povezou-li lodi
na zpáteční cestě z Rakouska železné
rudy nebo jiné hromadné zboží."
Otázka zpátečního nákladu hromadného
zboží z Rakouska do Německa - alpinské
rudy, dříví atd. - je vyřešena;
průplav mohansko-rýnsko-dunajský bude dokončen
nejpozději v roce 1950. Od této doby bude tedy ostravské
uhlí ze soutěže vyřaděno, nebude-li
výstavbou odersko-dunajského průplavu dosaženo
takového zlevnění dopravy, aby bylo možno
úspěšně čeliti konkurenci z Poruří.
Rýnsko - mohansko - dunajským průplavem získají
však též západoněmecké koksovny
a železárny levnou cestu na Balkán o i zde
musí odersko-dunajský průplav pevným
dopravným podporovati soutěživost ostravsko-karvinské
oblasti a jejího dalšího okolí.
Odersko-dunajský průplav je tedy pro budoucnost
ostravsko-karvinského revíru základním
požadavkem života a hospodářská
existence tohoto revíru bude v budoucnosti teprve tímto
průplavem zajištěna.
Vybudování odersko-dunajského průplavu
neznamená ani dopravně-technickou ofensivu, jak
z předcházejících vývodů
vysvítá, má tento průplav sloužiti
jednak hospodářské defensivě nejdůležitější
průmyslové a obchodní oblasti Československa,
jednak poskytnouti zejména sousedními státům
možnost mírumilovné hospodářské
spolupráce.
Tento průplav, rozšířený později
o přípojku k Labi, stane se hlavní tepnou
dopravní sítě celé Evropy. Nevybudovati
jej znamená přihlížeti obklíčení
Československa a zejména ostravsko-karvinského
revíru zdí, dusící jeho hospodářský
život.
A nyní několik poznámek o zásobování
Ostravska mlékem.
Zásobování velkých měst a průmyslových
míst mlékem je problém, jímž
se teoreticky již dlouho zabývá věda,
hospodářství i technika, prakticky však
dosud byl málokde tak dobře vyřešen,
aby plně uspokojoval všechny jím tangované
složky, výrobce, obchod i spotřebitele. U nás
v republice je řešení tohoto problému
dvojnásob těžké, poněvadž
je analysován politicky.
Ostravsko samo má v tomto ohledu svůj zvláštní,
charakteristický ráz. Říkám
Ostravsko, čímž míním aglomeraci
průmyslového revíru včetně
Karvinné a Bohumína, mající v i celku
obdobnou strukturu hospodářskou i sociální
a techniku zásobovací.
V 21 průmyslových místech této spotřební
oblasti žije dnes asi 300.000 lidí, konsumentů
mléka. O spotřebě mléka v našem
kraji nemáme úředně zjištěných
dat. Musíme tudíž vzíti za podklad výpočtů
o výši spotřeby data, zjištěná
Státním úřadem statistickým
v městech s potravní čárou, v Praze,
Brně a Bratislavě. Podle ročenky Státního
úřadu statistického z r. 1936 kolísá
v těchto městech spotřeba mléka na
1 obyvatele denně mezi 0˙31 až 0˙36 l, průměr
je tedy asi 1/3 l denně, t. j. ročně i asi
122 l. Je to spotřeba poměrně malá.
Pro srovnání uvádím podle německých
pramenů roční spotřebu mléka
jinde: V severských státech Švédsku
a Dánsku 263 až 259, ve Švýcarsku 255,
v Německu předválečném 230,
nyní ovšem méně, ve Spojených
státech stoupá spotřeba ze 160 v r. 1917
na 209 v r. 1926. Nižší jest spotřeba
mléka v Maďarsku, t. j. 91, ve Francii 78, v Italii
dokonce v r. 1913 až 1918 jeden l. Není náhodou,
že to jsou země, které produkují nejvíce
vína. Nechybíme, když odhadneme naši spotřebu
mléka na Ostravsku něco níže než
v hlavních městech zemí proto, že u
nás je relativně více spotřebitelů
z kruhů dělnických, které podle zjištění
Státního úřadu statistického
konsumují méně mléka než rodiny
úřednické (190 až 217), a pak také
z toho důvodu, že v našem kraji je poměrně
mnohem více než jinde rozšířeno
držení koz. Souhlasí asi se skutečností
odhad spotřeby 0˙3 l na osobu denně, takže
celková denní spotřeba mléka na Ostravsku
je asi 90.000 l. Stojí při tom za zmínku,
že výkyvy cenové o 10 až 20 hal., jež
vyvolávají nebo vynucují občas rozdíly
produkce, nemají na výši spotřeby patrný
vliv. Naše zkušenosti jsou potvrzovány i souhlasným
pozorováním v jiných státech. Konsum
zůstal téměř konstantní i v
době největší hospodářské
deprese. Odhadují jeho pokles nejvýše na 4%.
Podstatné zvýšení konsumu mléka
ku prospěchu spotřebitelů i ostatních
interesovaných složek je možné jen systematickou
a trvalou propagací, na niž však není
prostředků.
Zásobárnou Ostravska v mléce jest přilehlá
výrobní oblast, zahrnující 9 politických
okresů slezských a moravských. Jen nepatrné
množství mléka je dosud dováženo
z oblastí vzdálenějších. Průměr
dodávkové oblasti, jejímž středem
je spotřební aglomerace, je asi 60 km. Mléko
pro spotřebu Ostravska jest produkováno asi ve 12.000
malých, středních a velkých hospodářstvích
s celkovým stavem přes 30.000 dojnic. Tento stav
kolísá. Na hrazení konsumu jest účasten
asi 20 % větší statek a velkostatek, zbytek
asi 80 % produkují zemědělci střední
a drobní.
Na distribuci se zúčastňuje 1 l mlékáren
ostravských a venkovských, asi 300 až 350 venkovských
obchodníků mlékem a jistě přes
1.500 městských stabilních obchodů
detailních, z toho v samotné Mor. Ostravě
podle zjištění tržního úřadu
přes 650. Hospodářsky a namnoze existenčně
týká se tudíž celý zásobovací
problém asi 14.000 podnikatelů, vedle jejich zaměstnanců
a členů rodin. Pro přehled chci jen podotknouti,
že se při dovozu a rozvozu mléka spotřebovaného
na Ostravsku používá asi 50 automobilů
a 40 párů koní, ačkoliv část
mléka je dovážena drahou a více než
20% celé spotřeby je donášeno nejdrobnějšími
mlékaři a mlékařkami v uzlech na zádech
a dováženo v malých vozíkách,
dětských kočárcích a pod.
Celkovou spotřebu hradí: Zemědělci
přímo asi 1/3, mlékárny asi 24% a
mlékaři asi 44%. V Mor. Ostravě samé
jest poměr jiný. Zde je účast zemědělců
asi 20 %, mlékáren asi 32%, mlékařů
necelých 50%.
Způsob, jakým je Mor. Ostrava a města průmyslového
revíru zásobována mlékem, připomíná
primitivnost této služby spotřebiteli v malých
venkovských městech. Není ovšem naší
specialitou, nýbrž potkáme se s ním
i jinde v Evropě, zejména na jihu a východě.
Na strukturu zásobování Ostravska mlékem
a její vývoj měly největší
vliv pozemková reforma - hlavně na Hlučínsku,
kde nejpronikavěji zasáhla - a přímo
i nepřímo zemědělská krise
a průmyslová stagnace v letech 1931 až 1936.
Pozemková reforma vytvořila nebo posílila
nejdrobnější hospodářství,
která produkují, byť i převážně
jen pro vlastní spotřebu, více mléka
na jednotku zemědělské plochy než dřívější
latifundie. Produkce v obcích, spotřebovaná
dříve v místě, se zvětšila
a vznikly prodejní přebytky, pro něž
se hledalo umístění. Když k tomu v letech
nejhlubší zemědělské krise přistoupila
nouze o peníze na nejnutnější vydání,
stal se prodej mléka i za cenu omezení vlastní
spotřeby nutností. Mléko z vesnic, dříve
buď zpracované po domácku nebo jinak neekonomicky
zužité, tlačilo se do města. K tomu
souběžně přistoupilo omezení
zaměstnanosti a uvolnění mnoha průmyslových
zaměstnanců, kteří hledali náhradní
zaměstnání a výdělek. Mnozí
našli jej v obchodě mlékem. Proto z té
doby, r. 1931 až 1936, datuje se největší
příliv drobných a větších
venkovských obchodníků mlékem na trh
v Mor. Ostravě a průmyslové okolí
z příčin, jež se objevily nečekaně,
ale dovedly změniti tvářnost trhu. Převážná
i většina jich v obchodě mlékem setrvala
i nyní.
Důsledkem tohoto vývoje bylo postupné, ale
trvalé sesouvání prodejní ceny mléka
pod tlakem rozmnožené nabídky, a to ze 2 Kč
v r. 1930 na 1.50 Kč, resp. 1.40 Kč v r. 1937 a
ceny tržené zemědělcem z 1.50 Kč
na 90 hal. i méně. Nejvíce tímto stavem
utrpěli výrobci, jejichž úbytek tržby
při spotřebě 90.000 l činí
v zásobovací oblasti proti r. 1930 asi 20 mil. Kč
ročně, mlékárny, které ztratily
40 až 50% svého odbytu, a konečně městský
stabilní obchod, který si sice zachoval svůj
zisk na 1 l mléka, ztratil však tak jako mlékárny
polovici i více odbytu. Venkovský obchod vyvinul
se totiž tak, že z více než 90 % dodává
mléko přímo spotřebiteli do domů,
nebo jej prodává v koloniích, průjezdech,
případně na ulicích a pod. Má
při tom k dobru ziskové rozpětí detailistů,
to jest nejméně 20 hal. na 1 litru. O tuto částku
je ve výhodě proti mlékárně,
čímž jest také vysvětleno, proč
platí resp. může platiti výrobci o 5
nebo 10 hal. více anebo proč může občas
podbízeti ceny.