Místopředseda Langr (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. dr Wolf. Dávám
mu slovo.
Posl. dr Wolf (polsky): Slavná sněmovno!
Dovolím si s tohoto místa . . . . (Výkřiky.)
Místopředseda Langr (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. dr Wolf (pokračuje): . . . . učiniti
toto prohlášení:
Po 17 let polská menšina v Československu bojuje
o práva, která jí byla přiznána
jak ústavou, tak i četnými jinými
zákony. Politika, kterou po 17 let provozovaly české
úřady, nejen že znemožňovala polské
menšině užívati mnohých příslušících
jí práv, nýbrž dokonce činila
vše, aby se polský lid co nejrychleji odnárodnil.
Tak se rozsah národní državy Polákův
Československu od r. 1920 stále zúžoval
přes protesty polské menšiny, vyhlašované
rozličnými formami a cestami, a přes četné
sliby vlády, že odnárodňovací
akce bude zastavena a křivdy že budou napraveny. (Hluk.)
Místopředseda Langr (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. dr Wolf (pokračuje): Polský
lid v Československu žije několik let v největším
nervovém napětí. V letech od r. 1934 do r.
1936, kdy se náš lid začal rozhodně
domáhati svých práv, zaručených
mu ústavou a zákonodárstvím Československé
republiky, byly mu ihned způsobeny velmi citelné
křivdy. Zdálo se, že v druhé polovici
r. 1936 nastane změna v tomto zacházení a
že křivdy a škody způsobené polskému
lidu budou napraveny.
S parlamentní tribuny předložil jsem ve formě
dotazu vládě memorandum polského lidu, líčící
skutečný stav jeho občanského a národního
odstrčení a zahrnující zásadní
požadavky polského lidu. Požadavky tyto se nedomáhaly
ničeho jiného . . . (Výkřiky.)
Místopředseda Langr (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. dr Wolf (pokračuje): . . . . než
pouze odstranění křivd, příčících
se zákonodárství Československa a
odporujících jeho ústavě, a používání
práva a zacházení vůči polskému
lidu tak, jako to předpisuje ústava a zákonodárství
Československa. Písemnou odpověď jsem
od pana předsedy vlády dr Hodži nedostal,
ale dostal jsem ústní slib, že tyto požadavky
budou prozkoumány.
Ale krátce potom tyto požadavky, které předložil
také svého času druhý zástupce
polského lidu pan Junga v zemském zastupitelství
v Brně, staly se předmětem porad a jednání
na schůzi odbočky Československé národní
rady v Mor. Ostravě. Toto forum, skládající
se z nejvíce nacionalistických českých
činitelů na našem území, tyto
požadavky přirozeně a limine odmítlo.
Když se náš lid o tom dověděl,
propadl zoufalství. Nejen proto, že byly odmítnuty,
nýbrž právě proto, že o polských
požadavcích předložených vládě
měli rozhodovati činitelé, nemající
s vládou nic společného, činitelé
stavící se od samého počátku
proti polskému lidu a jeho potřebám.
Když bylo vydáno vládní prohlášení
ze dne 18. února 1937, nervy našeho lidu se
zase rozehrály. Neboť toto prohlášení,
týkající se menšiny německé
a všech jiných menšin, zvláště
zdůraznilo, že záležitosti polské
menšiny budou vyřízeny v duchu spravedlnosti
a bratrství. Náš lid spoléhající
se na to, že tento slib je upřímný,
scházel se hromadně na shromážděních
a schůzích a zdůrazňuje dobrou vůli
vlády předkládal prostřednictvím
svých řečníků a ve svých
resolucích to, več od vlády doufá.
Bohužel uplynulo mnoho čas u a věci se nehnuly
s místa. Mnoho času bylo potřebí,
než dorozumívací výbor jako jediná
representace celého polského lidu v Československu
. . . . . .(Hluk.)
Místopředseda Langr (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. dr Wolf (pokračuje): . . . dosáhl
toho, aby jej pan předseda vlády přijal.
A při této návštěvě vložil
do jeho rukou stručně zase tytéž požadavky,
které kdysi uvedl v memorandu. Prosili jsme tehdy vroucně,
abyste se již jednou počali zabývati záležitostmi
polské menšiny, abyste splnili aspoň zásadní
její požadavky a napravili křivdy, které
na ni byly spáchány a jimiž stále trpí.
Pan předseda vlády tehdy slíbil, že
tyto požadavky budou prozkoumány a splněny,
neboť souhlasí s duchem ústavy Československé
republiky.
Ze sta věcí, jichž se tyto požadavky týkají,
má býti zestátněno reálné
gymnasium v Orlové, má býti zestátněno
několik polských měšťanských
škol na Těšínsku. Všechny vydržuje
však ještě jako dříve soukromě
spolek "Macierz Szkolna" ze svých prostředků.
Srovnáme-li však velký počet českých
škol, které na tomto území vydržuje
stát, takových škol, které jsou určeny
k odnárodňování polských dětí,
uvážíme-li, že se čím dále
tím více takových škol ještě
dnes na našem území staví, když
se staví a vydržují stále z prostředků
státních a veřejných nové české
přípravky v polských obcích, třeba
by tato zestátnění byla již dokonaným
faktem, nemohli bychom toho přijmouti jako vyřízení
zásadní věci.
Železničáři polští, kteří
byli z národnostních důvodů
přeloženi, byli povoláni zpět, ale jen
část jich na bývalá místa a
do dneška nebyli odvoláni většinou právě
ti železničáři, kteří
zůstali věrní své polské národnosti.
(Posl. Śliwka [polsky]: Časopis "Dziennik
Polski" píše, že to již bylo provedeno!)
Místopředseda Langr (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. dr Wolf (pokračuje): S komedianty nemluvím.
Bylo zpět přeloženo mezi jinými několik
takových, kteří se ohnuli před pronásledováním,
zapsali se do českých organisací a dali své
děti do českých škol. Takové
řešení otázky návratu železničářů
nemůže pro nás býti řešením.
Z třineckých dělníků, které
jsme uvedli jako propuštěné ze služby
z národně politických důvodů,
nebyl ještě ani jediný přijat zpět
do třineckých hutí. V posledních týdnech
bylo oznámeno, že na železnicích a poštách
na Těšínsku v obcích s kvalifikovanou
polskou menšinou budou vyvěšeny nápisy
a vyhlášky a bude zavedeno úřadování
také v jazyku polském. Dosud se to nestalo, ale
s české strany slyšíme hlasy o velikém
ústupku polské národnosti po této
stránce.
Takové hlasy jsou právě příkladem,
jak se zachází s naší menšinou,
ze když se vůči polské menšině
uplatňuje právo vyplývající
z ústavy - v tomto případě z §u
2 jazykového zákona - považuje se to
v českých kruzích a mezi úředními
činiteli za ústupek a výsadu pro polskou
národnost. Z toho jest zřejmo, že se jedná
s naší věcí jen podle úzkého
obzoru nacionalistického smýšlení, vycházejícího
ze zásady: všechno pro nás a nic pro
menšiny.
Naše požadavky, předložené panu předsedovi
vlády dne 7. prosince 1937, byly jasné a měly
by úplně stačiti vládě, která
dbá o blaho svých občanů. Ale když
náš lid vidí, že se nic neděje
k zásadnímu vyřešení věci
a že se vyhledávají jen malichernosti, aby
byla oklamána bdělost lidu, který dbá
o svá práva, pak se obrací k dorozumívacímu
výboru a táže se ho: Kde je splnění
těch slibů, které jste přinesli z
Prahy od nejvyšších vládních činitelů?(Výkřiky
posl. Śliwky.)
Místopředseda Langr (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. dr Wolf (pokračuje): Dorozumívací
výbor obrátil se znovu na ministerskou radu a tam
v oddělení, určeném pro vyřizování
menšinových věcí, předložil
dne 10. března seznam řady konkrétních
záležitostí, které měly býti
již vyřízeny podle požadavků dříve
předložených.
Dosud je ticho. Neděje se nic pro polskou menšinu
a proto prohlašuji jejím jménem, že tento
lid, který se stále více sjednocuje, nepřestane
bojovati, dokud nebude vyřízena zásadní
otázka polské menšiny, dokud nebude obnovena
polská národní država na Těšínsku
z doby před rozdělením Těšínska,
dokud nebudou napraveny škody, které dosud na této
državě byly spáchány, dokud nebude vytvořena
zaručená možnost živobytí a existence
pro polský lid na zemi jeho předků a dokud
nebudou vytvořeny základy svobodného národního
vývoje jak pro celou naši národní skupinu,
tak i pro jednotlivé její členy.
Z toho, co dosud vláda a vládní činitelé
pro nás učinili, nemáme ani nejmenších
nadějí, že by takto byly tyto otázky
zásadně vytyčeny a vyřešeny.
Do dnešního dne, kromě několika věcí
menšího významu, vyřízení
řady nejcitelnějších bolestí
polské menšiny jest ve stavu zkoumání
a uvažování, čili v pokračování
ve stadiu slibů - tak, jako kdyby byl na to čas
několika desítek let.
Budu zde nejen formálním zástupcem polského
lidu, nýbrž i tím, kdož projevuje vůli
a nálady širokých vrstev tohoto lidu, když
zjistím, že polská menšina v Československu
nemůže dosavadní taktiku slibů považovati
za dostatečnou záruku radikální nápravy
jejího osudu a že proto jest rozhodnuta postaviti
požadavek, aby její situace v republice byla zásadně
upravena zákonem, ve formě takových autonomních
oprávnění, která by nejen zajistila
Poláky v Československu před jejich dalším
odnárodňováním, nýbrž
také umožnila obnovení državy, která
jim byla od r. 1920 odňata. (Výkřiky.)
Nechtěli jsme nic jiného, než to, co jest v
ústavě. (Potlesk.)
Místopředseda Langr (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. Śliwka.
Dávám mu slovo.
Posl. Śliwka (polsky): Vážení
kolegové a dámy!
Pane posl. Wolfe, neutíkejte, já se Vás
táži, budete-li hájiti republiku či
nikoliv? Když republika bude v nebezpečí, on
uteče jako nyní. Nejlepším důkazem
toho, jak to on smýšlí s obranou republiky,
jest to, jak o ní zde mluvil.
Konstatuji to zde před sněmovnou, že pan posl.
Wolf má zde krásnou společnost, krásnou
Sippschaft. (Posl. dr Neuwirth [německy]: Dejte
si pozor, my vám již zacpeme hubu s vaší
sebrankou! Budete toho litovati. Mírněte se, zde
nejste na Podkarpatské Rusi. Neznáte vůbec
základní pojmy zeměpisu! - Těšín
není na Podkarpatské Rusi!)
Místopředseda Langr (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. Śliwka (pokračuje): Politika tak
zv. svazu Poláků v Československu není
politikou pro Poláky, nýbrž politikou pro Becka
a Hitlera. Tam, kam vstoupí pánové Wolf
a jeho společníci, sedm let tráva nevyroste.
Program t. zv. autonomie, jejž zde posl. Wolf přednesl,
jest výslovným napodobením . . . . (Výkřiky.)
Místopředseda Langr (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. Śliwka (pokračuje): . . . napodobením
od a až do z toho, co prohlašuje a napsal Henlein. Pan
Wolf nemá právo mluviti jménem našich
Poláků. On má právo mluviti jménem
Targowice, jménem zrádců Poláků,
kteří se spojili s Hitlerem proti Československé
republice a proti našemu polskému lidu.
Program svazu Poláků, jejž zde přečetl
pan posl. Wolf, není přáním
Poláků z Československa, nýbrž
jest rozkazem ze zahraničí. Přitom tyto požadavky
jsou naše požadavky, jichž on užívá
k demagogii. Konference svazu Poláků nebyla konferencí,
nýbrž nadiktovanou schůzí jmenovaných
soukromníků, nikoliv volených delegátů
polského lidu na Těšínsku. Pan posl.
Wolf říkal, že panská, šlechtická
Varšava bude o nás mluviti a rozhodovati. To
se nestane. O nás budeme mluviti my, lid těšínský
a lid pražský. (Výkřiky.)
Místopředseda Langr (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. Śliwka (pokračuje): Nám
fašistická Varšava diktovat nebude, neboť
by to s námi s tou péčí pana Becka
dopadlo tak škaredě jako s našimi nešťastnými
bratry Poláky v německém Horním Slezsku.
Autonomie jest teprve první heslo, které vyjmul
pan posl. Wolf z programu výslovně henleinovského
a zahraničního. To jest záminka k fašisování,
záminka k nové malhommiádě. (Posl.
dr Eichholz [německy]: Vždyť jste ještě
před několika lety žádali práva
sebeurčení!) Podívejte se, milý
pane, když mluvíte o polské menšině,
o Polácích . . . (Posl. dr Neuwirth [německy]:
Vy Asiate!)
Místopředseda Langr (zvoní): Volám
pana posl. dr Neuwirtha k pořádku.
Posl. Śliwka (pokračuje německy):
Chcete-li mluviti o polských menšinách
. . . . (Posl. dr Neuwirth [německy]: Odstoupit,
Asie odstoupit! Odstoupit!)
Místopředseda Langr (zvoní): Volám
pana posl. dr Neuwirtha po druhé k pořádku.
Posl. Śliwka (pokračuje německy):
Nemáte práva mluviti zde o Polácích.
(Výkřiky posl. Širokého.)
Místopředseda Langr (zvoní): Volám
pana posl. Širokého k pořádku.
Posl. Śliwka (pokračuje německy):
Široký, to přece nemá smyslu.
(Výkřiky posl. Beuera.)
Místopředseda Langr (zvoní): Volám
pana posl. Beuera k pořádku.
Posl. Śliwka (pokračuje německy):
Milý pane, podívejte se, věc je jasná.
Chcete-li hájiti naše polské menšiny,
dejte Polákům v Německu aspoň to,
co máme my zde v republice. (Potlesk komunistických
poslanců.) Máme zde v Československé
republice na 130.000 Poláků 84 obecných škol
a v Německu připadá na 1,500.000 Poláků
jen 24 škol. (Posl. dr Neuwirth [německy]:
To přenechte Beckovi!) To jest vaše práce.
Chcete-li míti pořádek a práva pro
Němce, pak hleďte, aby pořádek a práva
získali Poláci i v Německu. (Pokračuje
polsky.)
Není pravda, že Poláci ve Slezsku jdou společně
s Wolfem. Většina jde s námi, komunisty,
se socialisty a demokraty. Polská socialistická
strana dělnická výslovně prohlásila,
že s Wolfem do svazu nepůjde. Proto také
(Výkřiky.) reklamovaný panem Wolfem
svaz Poláků v Československu není
representantem Poláků, nýbrž jest representantem
menšiny. Většina se skládá z demokratických
dělníků, rolníků, pokrokových
polských inteligentů, kteří jdou se
socialisty a komunisty.(Posl. Esterházy: Ať žije
Moskva!) Budiž, ať žije! Kvituji to s povděkem.
Zde s této tribuny prohlašujeme, že neustupujeme
a neustoupíme ani na krok od našich postulátů,
od našich požadavků. Chceme pro Poláky
v republice chleba, práci, svobodu, školy atd. V této
dějinné, historické chvíli nebezpečí
pro republiku, v zájmu této republiky a její
účinné obrany žádám zde
s této tribuny od pražské vlády, aby
polský lid v Československu dostal konečně
to, co mu právem patří. Sytý a spokojený
polský dělník, sedlák a inteligent
bude lnouti k republice, nebude pošilhávati na Becka
a stane se dobrým občanem Československé
republiky.
Proto dejte konečně všem těm, kdož
prosili o československou příslušnost,
státní občanství. Zákon a smlouvy
mluví pro tyto chudáky zbavené práv,
které místní byrokracie pronásleduje.
Pryč s protekcí a pokoutní denunciací
těchto chudáků!
Dospívající mládež z polských
škol obecných, středních a vyšších
musí dostati v zájmu dohody a klidu zaměstnání
ve státních a soukromých úřadech,
podnicích, hutích a dolech, na drahách, stejně
jako česká mládež a podle národnostního
klíče.
Slezské železničáře přeložte
zpět do Slezska bez újmy na jejich platu. Kdy konečně
vláda a ministerstvo financí vyplatí v dobré
měně vklady a úspory, sirotčí
peníze, zamrzlé od plebiscitu na polské straně
podle rozhodujících slibů?
Zestátnění polských soukromých
škol obecných a měšťanských
a definitivní převzetí gymnasia v Orlové
jest naléhavým příkazem dnešní
chvíle.
18. únor, dílo pana předsedy vlády
dr Hodži, jest sice dobrým krokem, ale má
pomalé tempo a malý rozsah. Místní
byrokracie to sabotuje. Máme naději, že ohlašovaný
"vládní menšinový statut"
vyřídí kladně a příznivě
tuto věc, jak se patří. Jen rychleji a energičtěji!
Vytyčené heslo autonomie dr Wolfa může
stejně uškoditi Polákům, jako neblahé
paměti činy pana Malhommea.
My komunisté se hlásíme s pýchou a
radostí jako synové velkého polského
národa ku programu úzké spolupráce
s českým národem a jinými národy
republiky, vidíme v tom záruky naší
lepší budoucnosti. Přejeme si toho proto, že
víme, že to je potřebné. Jakmile Polák
v republice dostane chleba, práci, svobodu. . . . (Výkřiky.)
Místopředseda Langr (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. Śliwka (pokračuje): . . . polské
školy, . . . (Výkřiky posl. G. Böhma.)
Místopředseda Langr (zvoní): Volám
pana posl. G. Böhma k pořádku.
Posl. Śliwka (pokračuje): . . . bude
na tom lépe a bude brániti republiku společně
s českým a německým dělníkem
a sedlákem. (Potlesk komunistických poslanců.)
Tací pánové jako Wolf polskému
lidu chleba nedají, a tento nový tah, tak zvaný
svaz Poláků v Československu zhorší
situaci Poláků a nezlepší ji. To, co
se skrývá za svazem Poláků, jest práce
nikoliv pro Poláky, nýbrž pro nepřátele
jejich, pro české fašisty k dalšímu
pronásledování. Je čas skončiti
s počešťováním pro blaho republiky.
Počeštíte jednoho a naděláte
si deset nepřátel. Dost již těch protekcí
při přijímání do práce,
dost nadržování lidem s legitimacemi "vlasteneckých
stran a organisací" v neprospěch demokratických
Poláků, poctivých lidí. Musí
se skončiti věčné provokování
nevhodnými návrhy rozličných pomníků
na počest plebiscitu, které jen dráždí
obě strany.
Nejlepší charakteristikou a zároveň
nejlepší fotografií politické tváře
dr Wolfa . . . . . (Výkřiky.)
Místopředseda Langr (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. Śliwka (pokračuje): . . . jest
to, že se dr Wolf octl v jedné frontě,
v srdečné dohodě s Esterházym,
zástupcem maďarské reakce, s hitlerovcem Kundtem,
Sidorem a jinými fašisty, nepřáteli
proletariátu. Pan posl. dr Wolf spáchal mystifikaci
sněmovny. Vždyť to byl on, kdož se usilovně
domáhal audience u pana dr Hodži a zde do něho
bije. Pan dr Wolf dostal od pana předsedy vlády
slib z 18. února, že věc bude vyřízena,
a učinil příslušné prohlášení
celému lidu ve Slezsku, a zde praví, že s tím
nesouhlasí.
S takovými komedianty, kteří mluví
jednou tak, po druhé jinak, kteří nemají
civilní odvahy ani politického charakteru, ani já,
ani slezský lid jíti nemůže.
V Československé republice lid český
i polský se solidárně postará, aby
uspokojením všech požadavků polského
lidu ve Slezsku byl z něho učiněn dobrý
občan, obránce a voják republiky proti jejím
nepřátelům. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Místopředseda Langr (zvoní): Přerušuji
projednávání pořadu schůze.
nemocí posl. dr Meissner a Schlusche.
přikázána žádost kraj. soudu
trest. v Praze ze dne 25. března 1938, č. Nt XIX
24/38, za souhlas s trest. stíháním posl.
Polívky pro přečin proti cti (č.
J 330-IV).
Místopředseda Langr sdělil, že
se předsednictvo usneslo, aby se příští
schůze konala ve čtvrtek dne 31. března t.
r. o 14. hod. s
1 až 3. Nevyřízené odst. 1 až 3
pořadu 143. schůze.
4. Zpráva výborů zahraničního
a soc.-politického o vládním návrhu
(tisk 1253), kterým se předkládá Národnímu
shromáždění k projevu souhlasu 1. mezinárodní
úmluva o pracovní době ve sklárnách
na automaticky vyráběné tabulové sklo,
jejíž návrh byl přijat dne 21. června
1934 v 18. zasedání Mezinárodní konference
práce v Ženevě, a 2. mezinárodní
úmluva o zkrácení pracovní doby ve
sklárnách na výrobu lahví, jejíž
návrh byl přijat dne 25. června 1935 v 19.
zasedání Mezinárodní konference práce
v Ženevě (tisk 1279).
5. Zpráva výborů zahraničního
a ústavně-právního o vládním
návrhu zákona (tisk 1252) o vnitrostátní
účinnosti mezinárodních úmluv
o pracovní době ve sklárnách na automaticky
vyráběné tabulové sklo a o zkrácení
pracovní doby ve sklárnách na výrobu
lahví (tisk 1284).