My, českoslovenští zemědělci, založeni ve své přirozené povaze národně a vlastenecky, dovedeme pochopiti i vážiti si této vlastnosti i na straně druhé. O tom není pochyby, a to můžeme v každém případě slavnostně prohlásiti.

Ukázali jsme a chceme i v budoucnu ukázati, že není naším zájmem, aby se občané německé národnosti museli obávati u nás o svou národní existenci; respektujeme i zachování přirozené souvislosti jich s národním společenstvím německým, chceme jim dáti možnost žíti jejich nerušeným životem národním, ale co bezpodmínečně žádáme od nich - a od toho v žádném případě nemůžeme a nesmíme odstoupiti - je upřímné a poctivé duchovní i mravní přilnutí sudetských Němců k našemu státu. (Potlesk.)

Je-li zde dosud určitý nesoulad mezi příslušností národní a státní, víme, že se tento nesoulad nedá odstraniti diktátem, násilím nebo mocí, nýbrž jedině rozumnou a spravedlivou politikou s vyloučením radikalismu, fanatismu nebo dokonce vášně, ovšem za předpokladu dobré vůle na obou stranách, jak jsem s počátku svého projevu náznaky této dobré vůle citoval. Teroru ani jakéhokoliv útisku nesmí býti v našem pohraničí zejména proti hospodářsky a sociálně slabšímu použito ani na té ani na oné straně. Rovněž ne provokace nebo méně hodnocení a přezírání. My, slavná sněmovno, majíce dnes odpovědnost před historií, chceme ukázati, že velká doba nenašla nás malé, a přejeme si to i od druhých, kteří taktéž nesou před historií velkou odpovědnost.

Nyní bych chtěl ještě několika slovy promluvit k projevu p. posl. Kundta, který se zde nedávno dovolával historie, při tom však projevil určitý omyl, který znehodnotil do jisté míry celý jeho projev.

Pan posl. Kundt zde pravil, že český král Karel IV. založil první německou universitu v Praze proto, že kultura, lid i stát český byl tehdy německý. Že teprve později se zmocnili této university Češi. Tak jsem tomu rozuměl. Pravda je však docela jiná. Karel IV., který, jak sám praví, cítil se uvědomělým Slovanem a upřímným Čechem, na sněmu svolaném r. 1348 do Prahy prohlásil, že obzvláštní láskou lne k národu českému a předložil 14 listin, z nichž ve 13 upravují se poměry království Českého k říši Německé a poměry jednotlivých zemí našich mezi sebou. A v nejpamátnější, 14. listině, zakládá pak vysoké učení pražské podle papežské bully z 26. ledna 1347. A v této zakládací listině pražské university praví pak, že "vysoké školy v Praze zakládá především na prospěch království Českého tak, aby obyvatelé jeho, kteří po dobrém učení lační, nemusili o cizí almužnu žebrati, ale aby v království svém měli stůl připravený."

Universita pražská byla první toho druhu ve střední Evropě. Proto nejen z Čech a Moravy, nýbrž také z Němec se hrnuli mladí a dospělí, aby tady hledali vzdělání. Příliv sem byl tehdy za tím účelem tak veliký, že se dokonce musilo založiti Nové Město pražské. Byla to universita světová, vždyť i vídeňská byla založena později nežli naše.

Je pravda, že tehda na pražskou universitu se nahrnulo tolik cizinců, že měli dokonce převahu. Když pak syna Karlova Václava IV. národ český podporoval v jeho snaze nalézti u university podpory v jeho zásazích v papežském sporu, ale ostatní národové, z nichž bylo nejvíce Němců, postavili se proti králi, vydal tento král onen památný dekret kutnohorský, ve kterém prohlásil, že "jest neslušno, aby národ německý, jenž nemá domácího práva v této zemi, přisvojoval si tři hlasy ve všech volbách a jednáních na universitě a národ český, spravedlivý dědic tohoto království, měl toliko jeden hlas." Tak to je zaznamenáno v Palackého dějinách, tak to potvrzuje také Pekař a jiní historikové a tak jsme se tomu, slavná sněmovno, jako mladí učili za Rakouska pod císařsko-královským dozorem.

Ale chtěl bych poukázati ještě na starší historii, ze které je zřejmo, že i ti králové čeští, kteří nejvíce volali Němce do Čech, zejména to byl král Václav I., 1230 až 1253, uznávali vždy primát českého obyvatelstva a hájili neohroženě svrchovanost království Českého vůči říši Německé, a také německé obyvatelstvo do Čech přistěhovalé tuto svrchovanost a svoji poddanost veřejně dosvědčovalo.

Palacký a jiní historikové dosvědčují a vykládají, že král Václav I. na říšském sněmu v Řezně r. 1237 se znepřátelil s německým císařem Friedrichem o nějaké hrady, které císař za přátelské služby slíbil jeho otci Přemyslu Otakarovi I. Když tento císař Václava hrdě odbyl a když král Václav odcházel rozhněván ze shromáždění, tu přítomný opat fuldský prohlásil: "Já být sousedem tvým, naučil bych tě poslouchati a učinil bych z tebe krotkého králíka." To pobouřilo průvodčí krále Václava, většinou Němce, tak, že jeden z nich, rytíř Ojíř z Friedberka, rodem Němec, ale věrný českému králi, udeřil za tato slova opata ve tvář a řekl: "Neměl jsi, mnichu, mistra, který by tě učil krále a pána míti v uctivosti?"

Z toho je viděti, že němečtí obyvatelé a dokonce němečtí rytíři z Čech hájili velmi rázně a také pádně autoritu a svrchovanost českých panovníků i vůči císařům římské říše. A nepřáli bychom si nic, než aby naši občané německé národnosti, kteří se dovolávají historie, také se příklady této historie v oddanosti a loyalitě k tomuto státu řídili. Bude to ji tě ku prospěchu jak jich, tak nás a ke prospěchu celého státu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Sogl. Dávám mu slovo.

Posl. Sogl (německy): Slavná sněmovno!

Vládní návrh, který se projednává, musíme odmítnouti pro jeho nesnesitelnost jak pro obce, tak také pro větší část obyvatelstva. Špatné finanční poměry přiměly mnoho obcí, a to právě těch větších, aby zažádaly u zemského úřadu o zemský příspěvek podle §u 11 zákona čís. 69/1935 Sb. z. a n. a o úpravu dluhů podle téhož zákona. Předpokladem pro poskytnutí těchto příspěvků a úpravu dluhů jest vždy, aby obec vybírala všechny vhodné a účelné dávky a poplatky ve smyslu §u 1, odst. 1 citovaného zákona. Shora dotčený zákon učinil mimo to k dosažení stejnoměrného rozdělení obecních břemen na všechny obyvatele obce povolení k vybírání obecních přirážek v sazbách nad 300 % rovněž závislým na tom, že obec vybírá se zřetelem na místní poměry vhodné a účelné dávky a poplatky, při čemž rozhodnutí o tom, které dávky a poplatky a v jaké výši jsou vhodné a účelné, přísluší zemskému výboru.

Následek této zákonné úpravy jest, že nastalo nejen ve finančně slabých obcích, nýbrž i v oněch, které vybírají přirážky přes 300 %, a to jsou právě obce, ve kterých především mají býti zřízena opatření na ochranu proti leteckým útokům, takové zatížení dávkami, jaké ještě nebylo zaznamenáno. Zjistili jsme, že v obcích stále stoupají nedoplatky dávek a poplatků. Nedoplatky dávek jednoho města s více než 35.000 obyvateli činí na př. za rok 1936 neméně než 600.000 Kč. Také malé obce byly postiženy zákonnými předpisy. Tak poukazuje jedna malá obec na to, že vybírá vedle nejvyšších sazeb obecních dávek neméně než 11 obecních poplatků a dávek proti době předválečné, kdy se vůbec žádné obecní dávky a poplatky nevybíraly. V pohraničních oblastech jsou po omezení průmyslových podniků poplatníky jen dělníci, drobní rolníci a drobní živnostníci, kteří vydělají za panující hospodářské krise jen tolik, že se s nouzí obživí. Tato hospodářská nouze vedla již v mnohých obcích k tomu, že obce zlevnily sazby obecních dávek a poplatků, neboť sazby v určité výši jsou vůbec nedobytné. Pro tyto finančně slabé obce by nedosáhlo zavedení nových dávek a poplatků žádoucího úspěchu a nebude možno nalézti pro tyto obce nutnou úhradu výdajů podle zákona čís. 82/1935 Sb. z. a n.

Pokud se týče obcí, které nepatří k obcím finančně slabým, musíme také zde odmítnouti zavedení nové dávky nebo poplatku, neboť jejich zavedení by mělo za následek, že kdyby bylo třeba opatřiti úhradu pro jiné potřeby obce, nebyly by žádné příjmy k disposici v důsledku vyčerpání platební schopnosti obyvatelstva. Zavedením dávky na ochranu proti leteckým útokům se béřou obcím poslední reservy příjmů. Avšak nejen tyto námitky s hlediska finančního, nýbrž i okolnost, že dnes není činže spravedlivým a nesporným měřítkem finanční schopnosti nájemníků, mluví proti vybírání nové dávky z činže k úhradě nákladů ochrany proti leteckým útokům.

Především není podle našeho mínění ochrana proti leteckým útokům nutná, podaří-li se vedení státu shodnouti se pokojně se svými sousedy a tím učiniti války a letecké útoky zbytečnými. Jiné státy než sousedé nepřicházejí přece v úvahu, neboť jsou vzdáleny, a snáší-li se stát dobře se sousedy, sousedé je vůbec nepřipustí k přeletění svých zemí. Není-li stát s to zříci se válečných zápletek se sousedními státy, jest ovšem jeho povinností pečovati o ochranu obyvatelstva před leteckými útoky. Tato povinnost postihuje stát a nikoliv obyvatelstvo, neboť přece stát a nikoliv obyvatelstvo má možnost shodnouti se se sousedy po dobrém. V důsledku své povinné péče má stát sám nésti náklady způsobené různými ochrannými opatřeními. K tomu musí býti schopen stát, neboť on vydává na branné účely sumy, které již zatěžují každého jednotlivého poplatníka částkami, které přesahují jeho platební schopnost. Vypočteme-li, kolik ze státních výdajů připadá dnes na branné a zbrojní účely, dospěli bychom k výsledku, že největší část státních dluhů jsou čistě vojenské výdaje, které se staly nutnými proto, že diplomacie selhala a místo míru vytvořila strach před válkou. Jak lze seznati ze zprávy referenta k státnímu závěrečnému účtu, jsou prý vedle 47 miliard státních dluhů ještě další dluhy. Letos prý dá stát na svou obranu sta milionů korun, k čemuž přistoupí v příštím roce opět sta milionů korun, dále výdaje na ministerstvo nár. obrany s 730 miliony Kč. Tento nesmírný vojenský výdaj 8 až 9 miliard Kč znamená, že byly získány patřičné prostředky k obraně státu a občanů. Nenahlížíme, proč mají občané, kterým se ulehčilo o miliardové obnosy, zaplatiti nyní i výzbroj státu na ochranu proti leteckým útokům z vlastní kapsy. Musí býti umožněno hraditi náklady ochrany proti leteckým útokům z těchto nesmírných prostředků.

Rozpravy ve sněmovně o státním rozpočtu ukázaly, že obyvatelstvo jest zatíženo na nejkrajnější hranici platební způsobilosti a byl vysloven všeobecný názor, že další zatížení jest nesnesitelné a musí vésti nikoliv snad k novým příjmům státu, nýbrž ke zchudnutí obyvatelstva a tím také státu.

Když se vzhledem k těmto poměrům zavádějí opět nové dávky, znamená to ohrožení existenčních základů celého obyvatelstva a tím státu. Jest možné, že se tím, že se zavádějí opět a opět nová břemena, postihne více obětí, než jest možné při široce založeném leteckém útoku.

Z uvedeného vyplývá nutnost, aby stát vystačil se svými vlastními prostředky, které má v přebohaté míře k disposici, a chránil obyvatelstvo proti leteckým útokům, aniž by zaváděl nové dávky. Proti tomu nelze namítnouti, že prostředky opět nestačí. Právě v omezení se ukáže mistr a nejsou-li směrodatní činitelé s to organisovati s 8 až 9 miliardami ochranu obyvatelstva, která by zahrnovala i ochranu proti leteckým útokům, bylo by to vysvědčení chudoby pro vojenskou schopnost, kdyby neuměla vytvořiti malými prostředky velkou věc, což se musí u každého vojenského vůdce, který klade nárok na vážnost, předpokládati.

Kdyby se však přes to našla většina sněmovny pro přesun nákladů na ochranu proti leteckým útokům na obyvatelstvo, provedením jistých v chvatu sestavených zákonných formulací, jest jasné, že se musíme snažiti o rovnoměrné rozdělení břemen na všechny.

V důvodové zprávě se uvažuje o dvou možnostech pro tento účel: dávka z důchodu a dávka z bytu. Stran dávky z důchodu stojí vláda na tom stanovisku, že jest nemožná, neboť důchod obyvatelstva úplně propadl finančnímu eráru a musí tak zůstati. Jest jistě správné, že jest důchod nadměrným způsobem zatížen a že jest pochybné, zda důchod snese další zatížení. Při tom však musí býti ponecháno nerozhodnuto, zda jsme již tak daleko, že by se finanční erár mohl domáhati celého důchodu pro sebe.

Pokud se týče druhé cesty, zatížení bydlení dávkou, jest omylem se domnívati, že bydlení není ještě dostatečně zatíženo, nehledě k tomu, že to znamená kulturní ostudu, jsou-li lidé přehnanými dávkami nuceni upustiti od jakékoliv bytové kultury. Producent a dodavatel bytů jest majitel domu. Bez něj by bylo veškeré obyvatelstvo bez přístřeší. Přes tento nesmírný význam pro celý stát jest majitel domu zatížen zvláštní daní. Jest to daň domovní, tedy daň činžovní nebo domovní daň třídní. Při dani činžovní jest zatížena činže 8 %, domovní daň třídní se vyměřuje podle počtu místností, činí však konečně podobné sumy jako daň činžovní. Obě daně podléhají obecním dávkám, vlastně přirážkám. Těmito se zvýší zatížení na několikanásobek výše daňové sazby. Dejme tomu na př., že daň činžovní činí 8 %, obecní přirážky 125 %, okresní přirážky 55 %, zemské přirážky 80 %, tak se zvýší daň o 260 %. Dávky činí tedy celkem 20.8 %, všechno dohromady tedy zatížení 28.8 % činže.

Uvážíme-li nyní, že těmito břemeny není vše skončeno, že především při počítání břemen jsou srážkové položky jen zcela omezené, že se nemůže, jak jest tomu u daně důchodové, odečísti celá režie domu, nýbrž jen v §u 151 zákona o přímých daních uvedené dávky, může se státi, že se toto břemeno předepisuje na fiktivní, neexistující důchod, že jest dům následkem oprav atd. již 100% zatížen a že má majitel platiti nad to 28.8 % nebo ještě více. Vedle toho musí však platiti majitel domu, jako každý jiný, pokud možno, ještě daň důchodovou, která byla nyní opět zvýšena branným příspěvkem. Nájemní hodnota vlastního bytu stoupá, bez ohledu na okolnost, že činže stále klesají a že jest dům stále starší a bydlení v něm ztrácí na hodnotě, každým rokem v očích berní správy výše, takže majitel domu platí často za svůj vlastní byt dvoj- nebo trojnásobek toho na daních, co nájemník platí za podobný byt. To však nestačí s činží a nájemní hodnotou jsou již spojeny všechny možné městské dávky a při katastrofální situaci samosprávných sborů jest zřejmé, že vybírají zpravidla všechny dávky podle přípustné nejvyšší sazby: tak na př. stočné s 5 %, dávka za od vážení popela s 5 %, dávka z nájemného často s 25% činže nebo nájemní hodnoty, eventuálně ještě všeobecné neb zvláštní vodné, různé dávky z používání místností, za užívání veřejného statku atd.

Je snad možno, že majitel domu jest oprávněn přesunouti některé z těchto dávek na nájemníka. Při dnešním vývoji bytového trhu lze toho však úplně dosíci jen v nejřidších případech. Nájemníci chtějí zpravidla najímati za okrouhlou sumu, o dávky a zvýšení dávek se má starati majitel domu a není-li tento s takovou nájemní smlouvou srozuměn, prostě se byt nenajme a stojí prázdný, protože není skoro žádné bytové nouze. Mimo to majitel domu ručí podle předpisů o vybírání a podle poslední judikatury nejvyššího správního soudu za zaplacení dávek nájemníkem a sta majitelů domů musí ve městech platiti dávky za nájemníky, aniž je mohou vymoci. (Předsednictví převzal místopředseda Langr.) Majitel domu musí svůj dům pojistiti, musí jej udržovati, má čistiti chodníky a konati všemožné služby pro veřejnost, nad to jest skoro každý majitel domu těžce zadlužen a musí platiti velmi značné částky na anuitách a úrocích spořitelnám, částky, které se dají, poněvadž jsou často i nezaměstnaní majitelé domů, těžko sehnati. Tisíce domů jest již ve vnucené správě nebo v nucené dražbě, protože majitelé domů nejsou více s to nésti břemena jim uložená. Shora vypočtená břemena nejsou však jediná, která postihují majitele domu. Majitel domu má platiti i všechny daně, které musí platiti i každý jiný státní občan, který nemá dům, jako na př. daň důchodovou, daň výdělkovou, daň rentovou, daň z obratu atd. Vezmeme-li ohled na toto enormní zatížení, musíme si říci, že další zatížení domů, vlastně bytů a tím i domů a majitelů domů dávkami není vůbec snesitelné.

Organisace majitelů domů ve státě, zvláště Říšský svaz sudetskoněmeckých majitelů domů v Ústí n. L. jest s to dáti v tomto směru k disposici ohromující materiál. Neustálými novými dávkami se nejen bydlení samo stále zdražuje, nýbrž jest ohrožena i celá bytová kultura, neboť konec konců jest za vše ručící majitel domu nucen upustiti ode všech oprav a nechati svůj dům zpustnouti.

Také nájemník musí nésti těžká břemena. V sudetskoněmecké oblasti jsou sta nájemníků bez zaměstnání, nemohou platiti činži, dobrotiví majitelé domů je nechají přes to dále bydleti, tu a tam zaplatí něco na činži i domovská obec. Přistoupí-li k tomu ještě nová vydání, která musí majitel domu také ještě nésti, bude mu znemožněno, aby ponechal dále v bytě nájemníka, který neplatí patřičnou činži. Pořádný byt je nejprimitivnější právo, na které může míti člověk nárok. Bude-li i toto právo stále více zdaňováno, bude pro lidi nejlepší zdržovati se ve stanech, železničních vagonech neb v jeskyních.

Nové dávky jsou pro naše nouzi trpící sudetskoněmecké obyvatelstvo naprosto nesnesitelné. Právě velká nezaměstnanost v sudetskoněmecké oblasti způsobuje, že se nové dávky jeví jako protiklad 18. února. V návrhu zákona předvídaná možnost poskytnouti nezaměstnaným v nějakém prováděcím nařízení úlevy není s to dáti tuto naději a také není vhodná k vybudování dávky na širší basi. Máme-li již vypsati dávku, nechť tuto dávku platí ti, jimž plyne 8 až 9 miliard výdajů na zbrojení, tedy zbrojní průmysl, Škodovy závody, jisté stavební firmy, lidé, kteří chtějí obchodovati s plynovými maskami atd. Vývoj je však také takový, že největší část obyvatelstva krvácí pod daněmi a dávkami, zatím co určité kruhy nevědí, kam se zisky a výdělky. Chceme-li za těchto poměrů provésti to, co ústava uznává za správné jako rovnost státních občanů, musíme odníti těm, kteří žijí v nadbytku, tolik, aby mohli býti chudí poplatníci chráněni proti leteckým útokům.

Mimochodem, v celém oboru ochrany proti leteckým útokům je nesrovnatelná bezradnost. Všechny předpisy dělají mimo vůli zástupců lidu úředníci, výbory atd. a to jest přímý výsměch zásadě ústavy, že všechna moc vychází z lidu. Považujeme-li již ochranu proti leteckým útokům za nutnou, bylo by již na čase přesně zjistiti a předepsati, z čeho se má skládati, a ne se vytáčeti z odpovědnosti za tuto věc všeobecnými pokyny úřadům a orgánům. Máme vůbec dojem, že metody ochrany proti leteckým útokům vyžadují neustálé reformy a zdokonalení. Teprve až se přesně bude věděti, co máme požadovati, co jest nutné a účelné, pak teprve by mělo smysl investovati peníze pro účely ochrany proti leteckým útokům. U národa, který žije v přebytku, to snad nevadí, vyhodí-li se několik miliard za chybné konstrukce a podobné, u obyvatelstva trápeného k vykrvácení daněmi se však takové experimenty dělati nesmějí. Také z tohoto důvodu jest, dokud není ochrana proti leteckým útokům bezvadně zorganisována, dávka na ochranu proti leteckým útokům nesmysl, neboť svádí k neuváženému a bezúčelnému marnotratnictví.

Předložená osnova zákona jest proto také předčasná. Dokud se přesně neví, co se má všechno státi, nemůžeme říci, co budou tato opatření státi, a dokud neznáme náklady, nemůžeme také ustáliti k jejich úhradě potřebné dávky vzhledem k výši, tedy ani je předpisovati a vybírati. Prohlašujeme proto opětovně, že osnovu pro platební neschopnost obcí a větší části obyvatelstva odmítáme. Platiti mohou jen ti, jimž plyne od obyvatelstva vybraných 8 až 9 miliard Kč, to jsou ti, kteří mají zisk ze zbrojení.

Kdyby se uspořádalo lidové hlasování, zjistilo by se jistě, že by na př. sotva některý státní občan uronil slzu, kdyby některý francouzský akcionář Škodových závodů dostal jednou jen tolik dividendy, kolik do stane průměrný dělník Škodových závodů, z jehož potu onen žije, mzdy po srážce daní, dávek a sociálních břemen.