Jde o uložení povinnosti československým ústavům peněžním, aby část svých vkladů trvale uložily ve státních papírech, při čemž se bere co největší ohled na to, aby nebyl ohrožen úvěr pro potřebu soukromého podnikání.

Osnova se dělí na 5 částí. Část I podává výklad některých pojmů a je slovem úvodním. Část II upravuje povinnosti peněžních ústavů (podniků) ukládati část prostředků ve státních půjčkách. Akciové banky a peněžní akciové společnosti s ručením obmezeným jsou povinny mrti ve vlastní zásobě státní půjčky, jichž úhrnná hodnota činí alespoň 12% úhrnu vkladů, nepřesahuje-li tento úhrn čtyřnásobek vlastních prostředků; jinak 12% části úhrnu vkladů, která se rovná tomuto čtyřnásobku, a 20% ze zbytku úhrnu vkladů.

Vlastními prostředky je tu rozuměti akciovou, pokud se týká kmenovou jistinu a pravé reservy vykázané v poslední účetní závěrce.

Bankéřské závody jsou povinny míti ve vlastní zásobě státní půjčky, jichž úhrnná hodnota činí alespoň 12% úhrnu prostředků přijatých ke zúročení v běžném účtě, nepřevyšuje-li tento úhrn 50,000.000 Kč; jinak 6,000.000 Kč a 20% části úhrnu takových prostředků, která převyšuje 50,000.000 Kč.

Okresní záložny hospodářské a jiné záložny, utvořené z fondů kontribučenských a berních, jsou povinny míti ve vlastní zásobě státní půjčky, jichž úhrnná hodnota činí alespoň 8% úhrnu vkladů, nepřevyšuje-li tento úhrn 1,000.000 Kč, 12% úhrnu vkladů, činí-li tento úhrn více než 1,000.000 Kč, nepřevyšuje-li však 50 mil. Kč; jinak 6,000.000 Kč a 20% části úhrnu vkladů, která převyšuje 50 mil. Kč.

V téže míře jako okresní hospodářské záložny jsou povinny míti ve vlastní zásobě státní půjčky tyto ústavy:

záložny zřízené podle spolkového zákona ze dne 26. listopadu 1852, č. 253 ř. z. (záložny spolkové);

úvěrní společenstva (družstva), zřízená podle zákona o výdělkových a hospodářských společenstvech ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., anebo podle zák. čl. XXXVII/1875 o obchodním zákonu;

dále hospodářská a živnostenská družstva úvěrní zřízená podle zák. čl. XXIII/1898, a

svazy (ústředí) záložen spolkových a společenstev (družstev) vůbec, které provozují úvěrní obchody.

Zemské úvěrní ústavy jsou povinny míti ve vlastní zásobě státní půjčky, jichž úhrnná hodnota činí alespoň 25% úhrnu vkladů.

Spořitelny jsou povinny míti ve vlastní zásobě státní půjčky, jichž úhrnná hodnota včetně vkladů, uložených povinně v ústředí československých spořitelen, činí alespoň 8% úhrnu vkladů, nepřevyšuje-li tento úhrn 1 mil. Kč; 22% úhrnu vkladů, činí-li tento úhrn více než 1 mil. Kč, nepřevyšuje-li však 50 mil. Kč; jinak 11 mil. Kč a 25% části úhrnu vkladů, která převyšuje 50 mil. Kč.

Poštovní spořitelna jest povinna míti ve vlastní zásobě státní půjčky, jichž úhrnná hodnota činí alespoň 50% úhrnu vkladů na vkladní knížky a 25% úhrnu vkladů na šekových a běžných účtech, vyjímajíc vklady státu, svazků územní samosprávy, peněžních ústavů, veřejnoprávních sociálně-pojišťovacích ústavů a soukromých pojišťoven.

Ústřední sociální pojišťovna, Všeobecný pensijní ústav, náhradní pensijní ústavy, Pensijní ústav soukromých drah v Brně a jeho náhradní zařízení, příplatkové ústavy, Ústřední bratrská pokladna a nositelé povinného pojištění úrazového jsou povinni uložiti ve státních půjčkách alespoň 70% volného přírůstku trvale uložitelného jmění za léta 1938 až 1941. Tuto povinnost mohou jmenované ústavy splniti také poskytnutím zápůjček státním fondům.

Nositelé povinného nemocenského pojištění jsou povinni míti uloženo alespoň 30% svého pohotového jmění ve státních půjčkách.

Nositelé povinného nemocenského pojištění, kteří nemají dosud alespoň 30% svého pohotového jmění uloženo ve státních půjčkách, jsou povinni použíti 50% přírůstku, o které vzroste jejich pohotové jmění, počínajíc rokem 1938, na splnění této povinnosti.

Soukromé pojišťovny, provozující na území republiky Československé pojištění životní, jsou povinny ukládati ve státních půjčkách alespoň 70% přírůstku, o který se v letech 1938 až 1941 zvýší jednak povinná výše zabezpečovacího fondu A, zmenšená o zápůjčky na pojistky, jednak úhrn statutárních reserv a fondů (záloh) jakéhokoli označení podle stavu vykázaného na konci každého z uvedených let v účetní závěrce.

Pojišťovny, provozující na území republiky Československé pojištění proti škodě a úrazu, jsou povinny ukládati ve státních půjčkách alespoň 50% přírůstku, o který se v letech 1938 až 1941 zvýší povinná výše zabezpečovacího fondu B a úhrn statutárních reserv a fondů (záloh) jakéhokoli označení.

Část IV upravuje dozor na plnění povinností uložených touto osnovou zákona. V zásadě provádějí tento dozor příslušné revisní a kontrolní orgány, svazy atd.

Část V pak upravuje trestní a závěrečná ustanovení. V §u 23 se zmocňuje vláda, aby po slyšení zájmových kruhů zvýšila pro dobu přechodnou povinnost tímto zákonem stanovenou. V §u 24 pak se zmocňuje ministr financí, aby v mezích zmocnění k úvěrovým operacím mohl vydávati dluhopisy státní půjčky unifikační kterékoli emise.

Rozpočtový výbor. projednal ve schůzi dne 6. dubna t. r. tento vládní návrh zákona a doporučuje posl. sněmovně, aby schválila osnovu zákona, jakož i připojenou resoluci ve znění, na němž se rozpočtový výbor usnesl. Doporučuji slavné sněmovně, aby tento návrh rozpočtového výboru schválila. (Souhlas.)

Místopředseda Langr (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Kopřiva a dr Peters; na straně "pro" pp. posl. dr Macek a dr Neuman.

Dávám slovo prvému řečníku na straně "proti", p. posl. Kopřivovi.

Posl. Kopřiva: Vážená sněmovno!

Ze všech našich projevů, které jsme v poslední době k nynější situaci učinili, je zjevno, že my komunisté usilujeme o politiku rozhodné, důsledné obrany republiky. Usilujeme o politiku, jíž oporou je lid Československa bez rozdílu národnosti, lid, který v poslední době a i dosud stále přes zákaz schůzí projevuje tak skvěle svoji odhodlanost bránit republiku za všech okolností a za největších obětí, lid, který se zvedá zároveň k odporu proti kapitulantství, ustrašenectví a panikářství české reakce, zejména reakce agrární. Lid je do nejvyšší míry zneklidněn tím, že vláda nastupuje v posledních dnech nebezpečnou cestu, která může umožniti vnějšímu fašistickému nepříteli provedení jeho plánu zevnitř, změnou vnitropolitických poměrů za pomoci své zdejší filiálky a za pomoci české reakce.

Skutečnost, že vláda místo toho, aby jednala o uskutečnění národnostního vyrovnání s německým lidem, jedná se zdejším nástrojem Třetí říše, s Henleinem, signalisuje v této chvíli, a zejména po zkušenostech z Rakouska, největší nebezpečí pro republiku, její národy a její neodvislost. Výbojné plány [ ], namířené proti Československu [ ], staly se velmi riskantní po proklamování Sovětského svazu a Francie lidové fronty, jímž byla zaručena věrnost spojeneckých svazků k Československu pro případ napadení Německem.

Zahraniční posice Československa se po rakouských událostech zlepšila. Proto Třetí říše zesiluje nyní své snahy dosáhnouti toho, čeho nemůže nikdy dosáhnouti cestou zevní [ ], cestou vnitřní, cestou propašování Henleina do vlády republiky Československé. Záludnost německého fašismu, která měla za následek ztrátu neodvislosti Rakouska, ukazuje jasně, kam by vedlo v Československu, kdyby vláda učinila sebemenší ústupek [ ] v Československu a kdyby setrvala na svých dosavadních cestách vyjednávání s Henleinovou stranou [ ]. Situace je tím vážnější a nebezpečnější, že obecným zákazem schůzí je znemožňována mobilisace lidu. V době tak krajní ohroženosti Československa nemůže obecný zákaz schůzí a projevů místo rozhodného postupu proti kapitulantům, iredentistům, proti ustrašencům, znamenati nic jiného než tlumení orné síly, která je nejspolehlivější zárukou pevné, důsledné a neohrožené obrany země proti fašistickému útočníku, nemůže znamenati nic jiného než snahu ulehčiti nerušené přijetí kapitulantských podmínek, znamenajících první krok k tomu, aby se Československo dostalo pod vliv Třetí říše. Přijetí Henleina do vlády byl by počátek konce svrchovanosti, samostatnosti a vnitřní jednoty republiky. Varujeme před tímto nebezpečným krokem. [ ]. Voláme všechen lid do ostražitosti, voláme všechen lid k tomu, aby v této chvíli zakřikl všechny slabochy a ustrašence.

Sněmovně je k projednávání předkládána osnova zákona o povinnosti ústavů, podniků, fondů a některých sociálních zařízení ukládati část prostředků ve státních půjčkách. Je to opatření k získávání potřebných úvěrů pro mimořádné investice a účely obrany, opatření, které má zajistiti úvěrem mimořádný rozpočet státu, jehož největší část je určena pro mimořádné vyzbrojení státu. Víme dobře, jak důležitá a potřebná jsou opatření pro zabezpečení obrany republiky pro případ útoku na ni. Máme největší pochopení pro všechna podobná opatření. Avšak tato opatření sama o sobě nemohou zabezpečiti důslednou obranu neodvislosti republiky. Všechna tato opatření by byla neúčinná, kdyby se zároveň nečelilo, a to velmi energicky, nebezpečí, které hrozí neodvislosti republiky zevnitř, z vnitropolitického vývoje událostí v Československu. Poslední dny a události prokazují, že nyní hrozí největší nebezpečí zevnitř, a proto na ně by se měl soustřediti úder vlády a proti němu se musí soustřediti úder lidu.

Bereme-li však v úvahu nutnost zajištění obrany proti vnějšímu útoku, musíme označiti opatření vlády, k němuž má předloha směřovati, za nepostačující a neuspokojující.

Osnovou navrhované opatření je vedeno dosavadní starou snahou vlády: Nerozhněvat si při získávání prostředků k obraně státu finanční magnáty, mocné karteláře, velkostatkáře a průmyslové magnáty; zařizovat to tak, aby nebyli postiženi ti, kteří prostředky mají a kteří by je státu k nutné obraně poskytnout měli, a aby nebyli postiženi ti, kteří by měli dát alespoň peníze, když lid přináší největší oběti a je ochoten obětovat pro obranu republiky i to nejcennější, t. j. krev a životy.

Osnova ukládá povinnost, podle níž část vkladů peněžních ústavů, bank, spořitelen, družstev, záložen musí být uložena ve státních půjčkách. Stejně tak veřejné pojišťovny jsou povinny uložit ve státních půjčkách vedle svých dosavadních povinností - aspoň 70% volného přírůstku trvale uložitelného jmění za léta 1938 až 1942.

Při tom se velmi šetrně chová předloha k bankám, jimž do státních půjček jsou zařazovány i pokladniční poukázky, které bankám nesou velmi značné zisky. Stejně tak šetrně se chová předloha k soukromým pojišťovnám, které z velké části jsou v rukou zahraničního kapitálu.

Osnově je nutno vytknout, že povinnosti bank a soukromých pojišťoven jsou velmi neúměrné povinnostem, které osnova ukládá lidovým peněžním ústavům a organisacím, jichž povinnosti jsou i tu poměrně větší a těžší než povinnosti bank a soukromých pojišťoven.

To by mohlo vést k nebezpečnému ztížení stavu těchto lidových peněžních ústavů i těch, kteří jsou na jejich úvěrovou podporu odkázáni. V tomto směru je třeba vyhovujících opatření.

K úhradě mimořádného rozpočtu je předkládána jen osnova, která neukládá kapitálově silným organisacím a jedincům naprosto žádných obětí. Ze své kapsy nedají mocní a bohatí zase nic.

Při projednávání této osnovy mluvilo se v rozpočtovém výboru i ústy koaličních zástupců o nutnosti vypsání půjčky na obranu, protože osnovou nemohou býti v žádném případě opatřeny náležité prostředky v takové míře, aby kryly potřeby mimo řádného rozpočtu ve výši 3 1/2 miliardy Kč.

Mluvilo se o dobrovolné půjčce, to znamená, že by se opět převalila povinnost k získání prostředků na obranu republiky na dělníky, zaměstnance, rolníky, úředníky, živnostníky, jako tomu bylo dosud vždy. Naproti tomu kapitálově silní by jako dosud vždy jevili k půjčce naprosté nepochopení, ba sabotovali by ji. Tyto vrstvy byly k upisování půjčky ochotny jen za podmínek, jimiž by jim byly poskytnuty výhody daňové. Jsou ochotny k upisování půjčky jen tehdy, když budou na půjčce vydělávati.

Stát potřebuje prostředky k nutné obraně. Dosavadní cesty vlády k tomu nevedly, a když, pak vždy jen za cenu dalších obětí lidu. Lid však už dalších obětí po této stránce přinášet nemůže, a právě s hlediska obrany země a odolnosti lidu byl by to i krok velmi nebezpečný.

Je nutno dát se při zaopatřování prostředků na obranu státu jinou cestou. Je nutno donutit kapitalisty, aby republice poskytli část ze svých hojných prostředků. Navrhovanou osnovou se prostředky potřebné k obraně republiky v dostatečné míře neopatří.

Odvoláváme se při této příležitosti na náš návrh, učiněný v tomto směru při projednávání státního rozpočtu. Žádáme, aby k úhradě mimořádného rozpočtu byla vypsána 3% půjčka na obranu republiky, splatná do 30 let. Upsání této půjčky nechť je povinné pro fysické i právnické osoby, vlastnící majetek s hodnotou nad 1 mil. Kč.

Z výdajů státu na zbrojení má ohromné zisky zbrojařský průmysl. Zestátnění tohoto průmyslu je také jedna z nutných cest k získání prostředků na zbrojení vedle zestátnění lihového hospodářství, jež je vlastně příkazem důsledné obrany republiky. [ ].

Třebaže pokládáme osnovu zákona za nepostačující, dáme najevo v této vážné chvíli naše plné porozumění pro získávání nutných prostředků k obraně republiky tím, že budeme pro osnovu hlasovati. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. dr Macek. Dávám mu slovo.

Posl. dr Macek: Slavná sněmovno!

Rád bych k předloze, o níž diskutujeme, pronesl několik kritických slov. Ale právě proto, že chci zaujmouti stanovisko kritické, neváhám na prvém místě poznamenati, že jsou naprosto bezdůvodné obavy, že by touto předlohou mohl utrpěti vkladatel kteréhokoliv peněžního ústavu nebo osoba závislá na prosperitě kterékoli pojišťovny. Tímto opatřením bezpečnost jejich jmění se nijak nezmenšuje, naopak pravděpodobně u některých peněžních ústavů se zlepší.

Ale jděme teď k věci samé. Stát potřebuje peníze. Proč se vláda neobrací k občanstvu se žádostí o novou dlouhodobou veřejnou půjčku? Tímto zákonem totiž nedostane státní pokladna ani korunu. Tímto zákonem, když bude proveden, opatří se pouze kupci na státní papíry už emitované. Reeskontní ústav se zbaví pravděpodobně značné části svých zásob, jež koupil při intervenčních koupích a stáhne tímto způsobem ovšem mnoho dlouhodobých peněz z ústavů úvěrových a z ústavů pojišťovacích.

Tato předloha je vskutku dalším sledováním té myšlenky, která je základem myšlenky instituce zvané Reeskontní ústav, a tuto myšlenku potírám. Uvažme, pokud možno objektivně, příznivé a nepříznivé následky opatření, jež je předmětem našich úvah. Provedením této osnovy zákona se nepochybně opatří mnoho kupců státních papírů mezi peněžními ústavy úvěrovými i pojišťovacími, ač si musíme uvědomit, že velmi mnoho peněžních ústavů má už ve svém vlastnictví více papírů, než kolik podle tohoto zákona budou musit mít, takže na př. mnohé spořitelny a nebudou mezi nimi ty nejmenší - nebudou potřebovat nakupovat více papírů, nebudou-li chtít. Reeskontnímu ústavu se tedy ulehčí, jak jsem poznamenal; nepochybně prodá hodně z těch zásob, na něž si musel vypůjčit podle poslední bilance nějakých 1.600 mil. Kč od různých peněžních ústavů. Reeskontní ústav, když se mu podaří prodat tyto papíry, uspokojí své věřitele a stát bude si moci snad u těch věřitelů opět vypůjčit, čeho bude potřebovat; ale kolik toho bude?

V důvodové zprávě nemáme vůbec cifru o pravděpodobném výsledku této očekávané operace. Bylo by skutečně také těžké odhadovat, v tom musím souhlasit s p. ministrem, poněvadž není zde spolehlivé statistiky o držbě státních papírů a o potřebě doplnění zásob u různých peněžních ústavů a u různých jiných podniků, jak tato osnova zákona stanoví.

Přejděme dále ke stinným stránkám tohoto opatření. Není pochyby, že když peněžní a pojišťovací ústavy odvedou část svých kapitálů do emitovaných již státních papírů, nebudou moci půjčovat dlouhodobé peníze jiným subjektům, ať soukromníkům, řekněme do stavebního ruchu, ať komunám. Není také pochyby, že značný odvod hotovostí z pojišťovacích ústavů - myslím tím hlavně veřejné pojišťovny - ucítí nepříznivě naše komuny, poněvadž se jim bude restringovat úvěrový fond, na který nejčastěji apelovaly. (Předsednictví převzal místopředseda Sivák.)