Velectění, ve včerejší debatě rozpočtového výboru a v exposé pana ministra financí i v pozměňovacím návrhu, který byl přijat k této osnově, se naznačuje, že odpomoc proti tomuto nepříznivému účinku chystaného zákona je v lombardu. Když tedy peněžní a pojišťovací ústavy odvedou část svých hotovostí do státních papírů už emitovaných a budou chtít poskytnout úvěry jiným subjektům, budou moci opatřit si na tyto cenné papíry hotovosti cestou lombardu. To je sice jistá úleva; nepochybně se ostří osnovy zákona touto možností otupuje, a osnov a zákona se možností lombardu zlepšuje. Ale uvažte: lombard je úvěr drahý. Národní banka při lombardu na státní cenné papíry po čítá 4 1/4%, to je jenom sazba; co ostatní útraty? Tedy považte, že pro úvěry dlouhodobé, řekněme hypotekární, je peněžním ústavům limitována úroková sazba pro zápůjčky, na př. na hypotéky 4 1/2 %, u komunálních a nadačních papírů 5%. Když si bude moci peněžní ústav opatřit peníze lombardem na 4 1/4 %, když nehledíme k dalším útratám, nebude je přece moci půjčovat na 4 1/2 % na hypotéky, to je vyloučeno. K tomu přistupuje další moment, že lombard je úvěrem krátkodobým, a že se tedy dlouhodobé peníze úvěrových a pojišťovacích ústavů budou tímto způsobem, lombardem, uvolňovat jenom na tři měsíce, déle jenom tehdy, když lombardující ústav, řekněme cedulová banka, poshoví a prolonguje. Já se obávám, že nesnáze, spojené s technickým prováděním lombardu a s nejistotou, bude-li potom lombard prolongován nebo ne, budou odrážet mnohé peněžní ústavy, zejména lidového peněžnictví, od hledání východiska z tísně o dlouhodobé peníze cestou lombardu.

Mohl bych ještě upozorniti, že podle zákona z r. 1920 má cedulová banka dbáti o to, aby držela rovnováhu mezi eskontem a lombardem, a když by lombard překročil částku eskontu, že musí zvýšit lombardní sazbu o 1˙5% nad sazbu eskontní. Zatím má ji u státních papírů vyšší o 1 1/4 %.

Velectění, soudím, že východisko ze situace, ve které náš stát proti své vůli je, není jiné než nová půjčka. A musíme si říci, že tento návrh, který máme před sebou, v §u 24, v předposledním paragrafu nám naznačuje, že náš ministr financí bude vskutku musit hledat východisko v dlouhodobé půjčce, ale ovšem jaksi bez velkého hluku, tiše, jak to zde je: "Ministr financí může v mezích, ve kterých jest podle zákonů zmocněn k úvěrovým operacím, vydávati dluhopisy státní půjčky unifikační kterékoliv emise." Velectění, nemyslím, že v dnešní době by se měla vláda uchylovati k tomuto nenápadnému kontrahování státní půjčky, když obyvatelstvo přece je prodchnuto vůlí dáti státu, co potřebuje. Ovšem, má-li se půjčka, která by se mohla jmenovat "druhá půjčka obrany státu" nebo "na zabezpečení míru" podařit, musí býti trh učiněn ještě likvidnějším rozmnožením dlouhodobých peněz, než už je, a to je možno operacemi na volném trhu.

Velectění, pan ministr financí ve svém včerejším exposé, jehož výňatky se dostaly do novin, věnoval operacím na volném trhu jistou pozornost. Musím poznamenat, že nemohu být úplně spokojen s pozorností, kterou jim věnoval, poněvadž praví mimo jiné, mluvě o operacích na volném trhu, že "závadnou se může státi taková instituce" - já to vztahuji nejen na ty t. zv. dodavatelské poukázky, nýbrž, jak z celého kontextu musím soudit, na celou tu instituci, zvanou operace na volném trhu - "teprve tím, když se má v těchto operacích angažovati cedulový ústa v, ale tu je v nouzi nutno použíti služeb cedulového ústavu, jde-li o opatření dočasné." Slavná sněmovno, operace, na kterých není účasten cedulový ústav, nenazývají se v teorii národohospodářské operacemi na volném trhu. Zde je nedorozumění. Ne každá koupě státních papírů na trhu se smí nazývat operacemi na volném trhu. Slovo operace na volném trhu je reservováno zásahům, které provádí cedulový ústav, a i když je pravda, že tím slovem "operace na volném trhu" se někdy rozumí také koupě zlata, koupě devis i koupě tuzemských směnek, pod oficielní sazbu cedulové banky - ona tu sama sebe podbízí - tak všeobecně, usuálně, se rozumí operacemi na volném trhu postup cedulové banky, když ona spontánně, sama od sebe, nejsouc k tomu nucena nějakou překotnou nabídkou státních papírů, kupuje dlouhodobé obligace a tím rozmnožuje zásobu hotových peněz na trhu. Z kontextu, ve kterém pan ministr financí o operacích na volném trhu mluví, je vidět, že pan ministr financí pořád podléhá té sugesci, která z určitého místa do tohoto státu byla vháněna, že každá operace na volném trhu je inflací nebo aspoň že každé větší rozmnožování hotových peněz v oběhu je inflací.

Nezáleží na množství peněz v oběhu, nýbrž na způsobu, jakým se do oběhu dostávají a jakým způsobem jsou v oběhu udržovány. Když se peníze, nové peníze, nerozdávají zadarmo, nebo když se jimi neplatí pořád štědřeji a štědřeji skutečná nebo pochybná hospodářská zásluha, tedy nemůže nastat inflace, i kdyby nevím, jak se rozmnožila zásoba hotových peněz. Lidé si rozmyslí utráceti lehkomyslně peníze těžce vydělané, dávati peníze, za které musili dělat mnoho své práce, někomu jinému za málo jeho práce, čili zvedati lehkomyslně cenovou hladinu, když oni sami musí velmi tvrdě peníze vydělávat. Tedy strach z inflace, která by nastala v důsledku operací na volném trhu, ještě jednou slavnostně s tohoto místa odmítám.

Je to plašení a matení lidu tohoto státu, překážení jemu, aby si z této bídy pomohl, aby si pomohl z té tísně politické, která ho ohrožuje útokem zahraničním, tak jako mu bylo překáženo, aby si pomohl operacemi na volném trhu z tísně, která mu byla způsobena světovou hospodářskou krisí, hladem a nezaměstnaností. S touto politikou musíme už jednou projeviti otevřený nesouhlas. (Posl. dr Peters: A budete pro to hlasovat, nikoliv snad vy, ale vaše strana, všichni, celá koalice, ačkoliv ví, že dělá ohromnou chybu!)

Velectění, teď bych se rád obrátil na pole, na které v tomto váženém shromáždění obyčejně nevstupuji. Rád bych se dotkl otázky, jak se tento zákon dotkne Němců. Budou-li naši kolegové z německé strany objektivní, jak od nich očekávám, tak musejí přiznat, že se tento zákon dotkne stejně těžce zájmů dlužníků českých a slovenských, jako se dotkne zájmů dlužníků německých. (Posl. dr Hodina [německy]: Jenže naše pokladny jsou více vyčerpány!) Přiznám, že tíseň, do které světovou hospodářskou krisí se dostaly některé průmyslové i peněžní podniky německé, způsobí zde jistý rozdíl co do stupně, ale v žádném případě, myslím, nemohou kolegové z německé strany tento zákon interpretovat jako národnostní útisk. To by nebylo správné. (Posl. dr Hodina [německy]: To je namířeno proti hospodářství celého státu!) Já se jenom domnívám, že řečmi kolem tohoto zákona bude v mnohých Němcích zase vzbuzena myšlenka, že má-li se v tomto státě míti dobře, nebo má-li se zabezpečovat Čech, že se musí mít zle Němec, že má-li se najíst Čech, musí hladovět Němec. Jako na druhé straně je dosti lidí u nás na české straně, kteří se domnívají, že jí-li Němec, že je to neomylné znamení, že možná někde hladoví nějaký Čech nebo Slovák. S touto mentalitou se také musíme rozloučit jak vy Němci, tak i my Čechoslováci. (Potlesk.) Tento názor je výsledkem neblahé politiky, která působí, že tvoří-li se kdekoliv pracovní příležitost, že o ni bojují Češi a Němci, protože této pracovní příležitosti je málo a zřejmě pro oba nestačí. Kdyby se této pracovní příležitosti, a to dosti dobře placené, vytvářelo víc, aby se dostalo i na Čechy i na Němce, tak tento nesmyslný boj o kus chleba nebude v tomto státě vůbec myslitelný. Musíme se již jednou rozloučiti s pověrou, že má-li se mít dobře Evropan, musí se míti špatně Amerikán, má-li se mít dobře bílý, musí hladovět černý nebo žlutý a má-li se v tomto státě míti dobře jedna národnost, tedy že musí býti utiskována a musí hladovět druhá. To je prostě residuum ze staré filosofie, která dostala cejch "malthusianismus", filosofie, že stálý a samozřejmý stav světa je stav brdy a nouze, že lidem nezbývá než dělit se o nouzi; musí se dělit o nouzi, když se dobrovolně zříkají všech pokusů udělat si blahobyt, když si pořádají krisi, místo aby si pořádali práci, to jest spolupráci a spoluužívání jejích plodů. Tato představa nouze jako permanentního a nevyhnutelného stavu světa jest základním omylem a bludem světové - nejen naší československé - hospodářské politiky a to jest také základní blud, který brání kooperaci národů v tomto státě, jako brání kooperaci národů ve světovém měřítku. Tato představa nouze vedla mnohé filosofy a politiky k výkladu sociálního života jako permanentního stavu boje. Oni vycházejíce z názoru, že jest permanentní a nevyhnutelná nouze, chápou poměr lidí navzájem jako poměr dvou vlků, kteří se rvou o skrovnou kořist - homo homini lupus! Musíme se rozloučiti s touto fundamentálně bludnou filosofií, poněvadž dokud na ní budeme lpět, nemůžeme se domluviti, i kdybychom se ujišťovali sympatiemi nevím jakými a nevím jak slavnostně. Musíme se rozhodnouti spolupracovati na vzniku dobře placené pracovní příležitosti, která je fundamentem vysoké životní míry. Nesmíme si říkati, že musíme hladovět, protože nemůžeme pracovat a že nemůžeme pracovat, protože nemáme peněz. Navázal bych na předvčerejší slova našeho kolegy Jaksche, který zapřísahal vládu tohoto státu, aby za účelem rozumné úpravy národnostních poměrů v tomto státě starala se o tři věci: o práci, práci a práci. (Výborně!) Kolega Jaksch volal třikráte: Arbeit, Arbeit, Arbeit! Je pravda, že ne samým chlebem živ je člověk, a že naši kolegové z německé strany mají kromě požadavku chleba ještě jiné požadavky, na př. v oboru užívání jazyka atd. Dobrá, ale myslím, že i pro nás, kteří nejsme stoupenci historického materialismu, jest pracovní příležitost, výdělková příležitost a slušná životní míra primum necessarium, první nevyhnutelné, co musí býti opatřeno obyvatelstvu tohoto státu, aby pro další mohlo najíti čas a smysl. (Posl. dr Suchý: Primum vivere!) Ano, primum vivere. (Hlasy: Ale pro všechny!) Ano. Dokud máme masu nezaměstnaných a podzaměstnaných, nemůže se mluviti o nebezpečí inflace, kdyby se rozhojnil oběh peněz nezbytně nutných k roztočení kol a rozhýbání rukou. Kdykoliv voláme práce, práce, práce, musíme také volat: peníze, peníze, peníze! Kdo horuje pro opatření práce a vyniká nedostatkem smyslu pro metody financování této práce, mluví do větru. Chceme-li způsobit novou hospodářskou politiku v tomto státě, organisací spolupráce a organisací spolu užívání jejích plodů, musíme se rozhodnouti k jiné měnové a úvěrové politice. Budeme-li připravovati co nejpilněji obranu tohoto státu na případ vnějšího útoku, budeme se moci ještě dosti dobře starati o vznik statků potřebných pro mír. Ostatně i mnoho z toho řekněme v oboru komunikací - čeho se jeví potřeba pro případ války, má daleko větší význam v míru. Někde ani nelze dobře táhnouti rozhraničovací čáru mezi věcmi vojenskými a civilními.

V každém případě, potřebuje-li stát ať pro účely mírové, ať pro účely válečné peníze, musíme se starati o to, aby je mohl dostati od svých občanů. Chceme-li apelovati na občany, aby upisovali novou půjčku, musíme se jim postarati napřed o to, aby si mohli vydělati na to, co po uspokojení svých běžných potřeb budou moci dáti stranou a k disposici státu. Ten apel, který bychom rádi slyšeli od naší vlády, abychom dali státu to, čeho potřebuje k jakýmkoliv účelům, předpokládá, že projevíme sami dosti dobré vůle organisovati ty předpoklady, jež tu musí býti splněny, aby se nová půjčka setkala se zdarem. Já aspoň věřím, že ještě letos bude musiti naše vláda přistoupiti k vypsání velké veřejné půjčky, a naší starostí musí býti, aby náš národ odpověděl na tuto výzvu nejenom kvantitativně velmi vydatně, nýbrž také co nejochotněji, a to nejenom z důvodu, že chápe účel této půjčky, ale že dobře může splniti to, co stát od něho žádá. (Potlesk.)

Místopředseda Sivák (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. dr Peters.

Posl. dr Peters (německy): Slavná sněmovno!

Na počátek svých vývodů musím se ohraditi proti usnesení předsednictva sněmovny, že pro tuto osnovu zákona byla přiznána řečnická lhůta jen 30 minut. Domníváme se, že tu jde o velikou, významnou osnovu, jejíž význam a vážnost bychom však nemohli odvoditi z chování sněmovny. Před třemi týdny byl tento vládní návrh všeobecně uveřejněn a slyšeli jsme z jednoho rozhodujícího místa ve státě, že se o tomto návrhu nebude jednati před velikonocemi. Najednou, sotva před 48 hodinami přišel návrh do sněmovny. Jednali jsme o něm ve výboru asi 3 hodiny a nyní se tu vyřizuje takovým způsobem, který připouští jen jeden závěr, že vy, pánové, nepoznáváte vážnost situace a vážnost tohoto návrhu. Musím proto býti s ohledem na řečnickou lhůtu mimořádně stručný.

Protože nám pan ministr financí včera předložil exposé, které musíme v mnohých bodech, konečně také v bodě, o kterém tu mluvil pan kol. Macek, zamítnouti, budu se museti zabývati nejprve jen exposé samým, abych vyjasnil určité věci.

Musím konstatovati, že pan ministr financí podlehl módní nemoci našich členů vlády, totiž módní nemoci býti ministrem propagandy (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) stran otázek, o které má resortně pečovati a o které se tak nemá pečovati statistikami a, jak dokáži, falešnými statistikami, nýbrž v důležitých úkolech jeho resortu. V tomto ohledu jest exposé pro nás po stránce materiální i věcné velkým zklamáním; musíme konstatovati, že se velmi divíme, že se pronášejí v tak vážných dobách tak nevážné řeči. Pánové, pan ministr financí si vzal patrně za úkol [ ] vypočítávati údaje, kterými nás chce nyní vláda takřka před obyvatelstvem kompromitovati, kompromitovati aspoň jako kverulanty a lháře. Neboť, vážení pánové, není možné, aby se uváděly s úřední ministerské strany číslice, aniž by se k nim uvedly důkazy jejich správnosti, a tedy umožňovaly v náladě českého národa pojetí, které může míti jen jeden úspěch, že se pražská ulice a veřejné mínění v českém národě mobilisuje proti sudetským Němcům. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Jiný účel to nemůže míti [ ]. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Používáte-li k tomu censurní praxe, která se nyní opět zavádí, zostřené výnosem, podle kterého se vůbec nemůže psáti o zahraničněpolitickém a vnitropolitickém poměru, musím vám říci: Jste na cestě, která může vésti jen k tomu, že dojdete do propasti veškerého právního řádu. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Neboť, pánové, v dějinách to byla vždy vaše síla, že jste vždy poznali reálně a jasně svou dějinnou a okamžitou posici. Tak, jak dnes vedete stát, musíme vám výslovně říci, že uvádíte veřejné mrnění do samých omylů, do samého neuznávání reálných skutečností a udržujete iluse, které podle mého mínění nelze opodstatniti. Jak mě, pánové, znáte, nemůžete mrti za to, že tato zjištění tu činím jen proto, aby se mi dostalo souhlasu svých kolegů, nýbrž uvádím tyto vývody proto, poněvadž myslím, že vývoj musí pokračovati v této vážné situaci tím způsobem, který vás uvedl do dnešní situace, která není ani zahraničně politicky ani vnitropoliticky pro vás snesitelná; chtěl bych vás z řad svých kolegů co nejvážněji varovati. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Pánové, čteme-li na příklad, že se ve "Večerním Českém slově", které se rozšiřuje v statisících exemplářů, českému národu namlouvá, že "jest tu armáda, která zvedá Československo, stát střední velikosti, na úroveň vojenské velmoci", musím vám říci, že to jest velmi povážlivé klamání našeho obyvatelstva. Toto zjištění bych chtěl učiniti právě v souvislosti s touto osnovou, která, jak víte, slouží konec konců k tomu, aby se pokračovalo v branných přípravách. Namlouvá-li se obyvatelstvu, především Čechům, že jest politická situace taková, jak ji vyjadřuje "Večerní České slovo", musím vám říci, že to vytváří takovou psychologickou situaci ve vašich vlastních řadách, že budete konec konců tím sami vinni, nebudou-li se moci věci vyvíjeti normálně.

Nyní k vývodům pana ministra financí. Chtěl bych přikročiti hned k tomu, na co poukázal také kol. Macek, totiž k oněm vývodům pana ministra financí, které se zabývaly všeobecnou kritikou hospodářské a finančně-politické situace. Vím, že patří ke špatným a dobrým vlastnostem každého ministra financí v každé zemi, že je optimistický. Avšak vytvářeti optimismus v té formě, jak to činí pan ministr financí, považuji za zcela nesprávné, neboť všechna data, která považuje za projev příznivého vývoje, nemohou při přesnějším zkoumání obstáti. Volá-li pan kol. Macek, že konec konců závisí politická situace velmi podstatně na tom, zda jest práce pro všechny, chci s ním souhlasiti. Nevěřím však, že by bylo možno na základě finanční politiky, která se tu dělá, skutečně dáti práci a to jest rozhodující. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.) Práci stejnou měrou pro všechny! Vytvořili jste v německém táboře situaci, na kterou si ostatně stěžujete, i tím, že jste 20 let porušovali zásadu rovnosti, také na základě hospodářském a že jste nám znemožnili, abychom se cítili hospodářsky uspokojeni.

Přichází-li nyní pan kol. Jaksch se svým návrhem na zápůjčku 500 milionů Kč na účely sudetskoněmeckých investic, můžeme k tomu jen říci: Na jedné straně vidíme dnes vládní návrh, který se předkládá na účely, které jsou dávno vázány, neboť víme, že má přispěti k úhradě mimořádného rozpočtu; na druhé straně nám zde pan ministr financí včera otevřeně řekl, že se zatím nepomýšlí na předložení státní zápůjčky k upisování. Zatím! To znamená, jak mínil jeden kolega v rozpočtovém výboru, že prorokuji falešně, myslím-li, že dojde k tomuto přijetí veřejné zápůjčky teprve na podzim. Jak chcete touto cestou vyříditi problém opatření práce pro sudetské Němce, není mi jasné.

Říká se nám, že nám vyšla vláda velmi vstříc v tom směru, že škrtla § 21 vládního návrhu, ve kterém byl omezen úvěr samosprávných korporací. V návrhu sice § 21 již není, avšak po takovém zesílení immobility peněžních ústavů, a to všech peněžních ústavů, také malých a skrovných institutů, se vás táži, znamená-li to opravdový úspěch, že ve vládním návrhu již není § 21, tedy omezení úvěru samosprávným korporacím. Nuže, pan ministr financí neřekl ve svých vývodech právě o této věci téměř nic a projevil jen těžkou výčitku nejen proti německé politice, nýbrž i proti německému hospodářství v tomto státě tím, že nám vytýkal nevěcnost; mínil tím zřejmě zasedání německého Ústředního svazu průmyslu a chtěl říci, že jsme jej použili k tomu, abychom svému obyvatelstvu namluvili nepravdy.

K tomu musím něco prohlásiti: Nejprve, že nám pan ministr financí znovu dokázal, že vláda na věci nahlíží nesprávně, a to proto, že se dá vždy ovlivniti průměrem výrobních a zaměstnaneckých číslic, přičemž však jsme my pod průměrem a české území nad průměrem. Proto jsou všechna odvolání na číslice, které jsou vypočteny ve všeobecném průměru, nesprávná, neboť tyto číslice pro tě nedbají našich speciálních sudetskoněmeckých hospodářských poměrů. To vám chci dokázati. Pan ministr financí uvedl na př., že v r. 1937 dosáhl sklářský průmysl za pomoci vlády zvýšení exportu. K tomu zjišťuji, že všeobecné hospodářské oživení, tedy v celém státě a ve všech formách výroby činilo v r. 1937 44% z roku 1936, zatím co sklářský průmysl dosáhl zvýšení 12.6%, avšak jen ve zvláštním oboru, v oboru tabulového skla, zatím co víme, že se poměry ve skle uměleckém a umělecky broušeném skle v r. 1937 podstatně nezlepšily. Příspěvek vlády záležel v určité refundaci daní, která činí asi 1 1/2 % z celého vývozu. To jest celá podpora od vlády.

Pan ministr financí poukázal také na zlepšení u vlny a bavlny. Prosím, opět několik číslic: Jest správné, že se objem vývozu z r. 1936 zvýšil v r. 1937 u bavlny o 35%. Rozhodující jest však nejprve cena Avšak na druhé straně musíte, pánové, pozorovati, že i tento zvýšený vývoz v r. 1937 činil jen 33% vývozu z r. 1929, t. j. náš textilní průmysl byl o dvě třetiny méně zaměstnán než v r. 1929. Totéž můžeme říci i o ostatních výrobních odvětvích. Podstatné však jest, že pravíme vládě a panu ministrovi financí zcela zřetelně, aby on a celá vláda konečně přestala vystupovati zde jako statistikové a chtěla nás poučovati, že jsme se svými stížnostmi v neprávu. Psychologické účinky tohoto druhu vládní činnosti bych chtěl srovnati se setbou, kterou budete museti jednou sklízeti [ ]. (Výkřiky.)