Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.
IV. volební období. 2. zasedání.
278.
Návrh
poslanců dr. Neumana, Tučného, Hatiny a Stejskala
na doplnění zákona o státních starobních podporách.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne............,
jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 21. března 1929, č. 43 Sb. z. a n., o státních
starobních podporách.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek I.
§ 1 zákona č. 43/1929 Sb. z. a n. zní:
(1) Československým státním příslušní-
kům, kteří dne 1. července 1926 dosáhli
nebo překročili 60. rok svého věku a kte-
ří by povahou svého životního povolání
byli účastni pojištění pro případ invalidi-
ty a stáří podle zákona ze dne 9. října
1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměst-
nanců pro případ nemoci, invalidity a stá-
ří, nebo pojištění podle zákona, ze dne 10.
června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojiště-
ní osob samostatně hospodařících pro pří-
pad invalidity a stáří, mohou býti posky-
továny podle dalších ustanovení tohoto
zákona ze státních prostředků starobní
podpory, jakmile osoby ty dovrší 65. rok
věku a jsou nemajetné a výdělku neschop-
né. Na tyto podpory není právního náro-
ku.
(2) Československým státním příslušní-
kům, kteří v době od 1. července 1926 do
31. prosince 1935 dovršili 60. rok věku,
mohou býti rovněž poskytovány ze stát-
ních prostředků starobní podpory, jakmi-
le osoby ty dovrší 65. rok věku, jsou ne-
majetné a výdělku neschopné, jestliže ne-
byly povinně pojištěny pro případ invali-
dity a stáří vůbec, nebo nedovršily-li če-
kací doby, předepsané k nabytí dávek po-
jištění pro případ invalidity a stáří.
Článek II.
§ 9, odst. 3 zák. č. 43/1929 zní:
(3) Na doložené žádosti podané později
a na žádosti podané podle §
1, odst. 2 lze
přiznati podporu toliko s účinkem od
prvního dne měsíce nejblíže následujícího
po dni podání žádosti.
Článek III.
Zákon tento nabude účinnosti dnem vy-
hlášení; provésti jej náleží ministru so-
ciální péče v dohodě se zúčastněnými mi-
nistry.
Důvodová zpráva.
Z pojištění invalidního a starobního by-
ly vyňaty osoby, které dne 1. července
1926 dokonaly nebo překročily šedesátý
rok svého věku (§ 6, písm. b) zák. č.
221/1924 Sb. z. a n. ve znění novel. )
O stáří těchto osob v případě nemajet-
nosti a neschopnosti k výdělku bylo po-
staráno zákonem o státních starobních
podporách.
Důvody, které vedly k vydání zákona
o státních starobních podporách, platí
však v plném rozsahu též pro osoby, kte-
ré v době vydání zákona o pojištění za-
městnanců pro případ invalidity a stáří
byly mladší šedesáti let, avšak přes to
z příčin na nich nezávislých nebyly po-
jaty do tohoto pojištění vůbec anebo byly
pojaty, ale nedosáhly před dovršením še-
desátipěti let čekací doby. V přítomné do-
bě tyto osoby, dovršivše 65 let, nemají
nároku ani na důchody starobní, ani na
státní starobní podpory.
Katastrofální finanční situace obcí pak
působí, že o tyto osoby nemůže býti do-
statečně postaráno ani v oboru chudinské
péče, k níž jsou domovské obce po záko-
nu povinny.
Z důvodů čisté lidskosti se proto v před-
ložené osnově navrhuje, aby také na tyto
osoby se vztahovalo dobrodiní zákona
o státních starobních podporách.
Státní pokladně nevznikne z uzákonění
návrhu žádné mimořádné zatížení, ježto
přírůstek poživatelů podpor bude vyrov-
nán rychlým odpadáním poživatelů nej-
starších.
V ohledu formálním navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru ini-
ciativnímu a sociálně-politickému.
V Praze dne 21. ledna 1936.
Dr Neuman, Tučný, Hatina, Stejskal,
Fiala, Bergmann, Lanc, Tichý, Jenšovský, Mikuláš, Šmejcová, dr Klapka, Zemi-
nová, Ferd. Richter, Bátková, Netolický, dr Stránský, Frant. Langr, Hrušovský,
Babek, Polívka, David.