Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1936.

IV. volební období. 2. zasedání.

300.
Návrh

poslanců A. Hatiny, F. Richtra a dr. Neumana,
aby byl vydán zákon o zřízení parlamentní komise pro kontrolu veřejné správy.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne. .......................-.......................................................

o zřízení parlamentní komise pro kontrolu veřejné správy.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

Aby bylo dosaženo řádného a rychlého vy-
řizování věcí administrativních, zřizuje se
parlamentní komise pro kontrolu veřejné
správy.

§2.

O složení parlamentní komise pro kontrolu
veřejné správy a o jejím jednání platí ob-
dobné ustanovení § 2-4 zákona ze dne 28.
prosince 1932, čís. 205 Sb. z. a n., o zřízení
parlamentní úsporné a kontrolní komise.

§ 3.

(1) Předseda, oba místopředsedové a oba
zapisovatelé tvoří správní výbor. Parlamentní
komise pro kontrolu veřejné správy může do
tohoto výboru prostou většinou zvoliti další
tři až šest svých členů. Ustanovení § 25 odst.

2

2. jed. řádů o výborech poslanecké sněmovny
a senátu Národního shromáždění platí i pro
tyto členy.

(2) Správnímu výboru přináleží zejména,
aby v součinnosti s vládou a s příslušnými
členy vlády přihlížel bez újmy práv a odpo-
vědnosti vlády a jejích členů:

1. aby byla včas vydána vládní nařízení
k provádění zákonů a všechny ostatní před-
pisy, jichž je třeba k provádění zákonů i vlád-
ních nařízení;

2. aby se předcházelo odstranitelným průta-
hům při vyřizování věcí veřejné správy a aby
vzniklé již průtahy byly co nejdříve odstrá-
něny.

(3) Porady správního výboru jsou důvěrné.

§4.

Ustanovení § 6-9 zákona ze dne 28. pro-
since 1932, čís. 205 Sb. z. a n., o zřízení parla-
mentní a úsporné komise platí i o parlamentní
komisi pro kontrolu veřejné správy a jejím
výboru obdobně.

§5.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vy-
hlášení.

(2) Provedení tohoto zákona se ukládá
všem členům vlády.

Důvody.

Je pravda, že podle zákona č. 205/32

o zřízení parlamentní úsporné a kontrolní
komise do kompetence této instituce patří

i kontrola veřejné správy. Zdálo by se tedy,
že zřízení nové instituce s úkolem takové
kontroly je zbytečné. Ve skutečnosti se
však nesporně plodná práce úsporné a kon-
trolní komise rozrostla do rozměrů těžko už
zvládnutelných a kromě toho úsporná a
kontrolní komise se zabývá kontrolou všech
jevů státního života a správy státní v první
řadě s hlediska hospodářského, s hlediska
úspornosti, úsporná kontrolní komise par-
lamentu se osvědčila a na tomto základě
nutno budovati dál. Nová instituce má par-
lamentní kontrolu nad veřejnou správou
rozšířit a zintensivnět účelnou dělbou práce.

Stesky veřejnosti se soustřeďují zejména
na zdlouhavé provádění zákonů, na velké

průtahy s vydáváním prováděcích nařízení,
dále na nepochopitelné někdy otálení s vy-
řizováním konkrétních případů mnohdy vy-
soce vážných v zásadě anebo z ohledu na
hospodářské a sociální zájmy obyvatelstva.
V tomto posledním případě máme na mysli
nebezpečné průtahy v provádění veřejných
investic. Konečně bude nutno podrobit sy-
stematické kontrole i jiné jevy v admini-
strativě, které působí na chod administra-
tivy způsobem zdržujícím. Může to být jed-
nostranné obsazování míst s pominutím hle-
disek kvality, může to být i neúměrné od-
měňování jedněch úředníků ve srovnání
s jinými zvláštními možnostmi příjmu, jak
se v poslední době na to i v tisku ukazovalo
(Sobota ze 7. prosince 1935).

Klademe důraz na systematické
kontrolování veřejné správy. Z této syste-

3

matické kontroly může si utvořit parlament
jedině správný názor o nedostatcích naší
administrativy a najíti cesty k nápravě.
Může zaujmout vlastní stanovisko iniciati-
vy pro reformu veřejné správy, poněvadž
jednotlivé zásady si konkrétně ověří. Kom-
petence nové instituce se bude někde krýt
s úspornou a kontrolní komisí podle zákona
205/32. To ale nebude na škodu, poněvadž
hlediska kontroly - a to je rozhodné -
jsou různá.

Z konkrétních případů, jež tvoří základ
návrhu, uvádíme jen namátkou:

Je přece nepochopitelné, že na příklad
zákon čís. 173 Sb. z. a n. ze dne 2. července
1934, kterým se dočkal úrazový zákon po
svém 451etém působení velmi důležitého do-
plnění zřízením druhé odvolací stolice, ne-
mohl býti prováděn, ačkoliv den jeho účin-
nosti byl stanoven na 1. ledna 1935. Mini-
sterstvo sociální péče mělo pouze připra-
viti návrhy na jmenování přísedících a je-
jich náhradníků rozhodčích soudů, přísedí-
cích vrchního pojišťovacího soudu pro roz-
hodování a odvolání a jejich náhradníků a
ministerstvo spravedlnosti mělo v téže
lhůtě připraviti návrhy na jmenování soud-
ců z povolání pro úrazový senát. Za celých
6 měsíců však nevykonaly naše centrální
úřady nic více než že ministerstvo spravedl-
nosti zastavilo dnem 1. ledna 1935 činnost
rozhodčích soudů úrazových pojišťoven a
také horního senátu, určeného pro spory
horníků. K zastavení činnosti rozhodčích
soudů muselo dojíti nejenom pro to, že ani
do této první stolice nebyli přísedící a je-
jich náhradníci jmenováni. Musila býti
proto zastavena činnost rozhodčích soudů,
které byly nepřetržitě v činnosti celých 45
let, neboť v době šesti měsíců nemohla vy-
konati naše ministerstva nutné přípravy,
související s prováděním zákona.

Větší nespokojenost ovšem vzbuzuje, že
nejsou včas vydána vládní nařízení na pro-
vádění zákonů, které již vstoupily v plat-
nost a ostatní předpisy, jichž je třeba
k řádnému provádění platných zákonů a
vládních nařízení. Tak na př. k provedení
§ 3 zákona z 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a
n., o pensijním pojištění soukromých za-
městnanců ve vyšších službách bylo vydáno
teprve v roce 1933 vládní nařízení z 9. února
1933, č. 33 Sb. z. a n., o pensijním pojištění
zaměstnanců drah státem neprovozovaných
a sloužících veřejné dopravě a jejich pomoc-
ných ústavů. Podobně k provádění §§ 240

až 243 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221
Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro pří-
pad nemoci, invalidity a stáří, který vstou-
pil v platnost dne 1. července 1926, bylo vy-
dáno teprve v roce 1928 vládní nařízení ze
dne 29. listopadu 1928, č. 195 Sb. z. a n.,
o převodních částkách a početních pod-
kladech ústřední sociální pojišťovny. Toto
vládní nařízení se však vztahuje jen na
přestupky pojištěnců nastalé do 31. pro-
since 1928. Pro přestupky pojištěnců na-
stalé později vládní nařízení nebylo vydáno
dodnes.

Podle §u 248, lit. b) zákona čís. 221
z r. 1927 o pojištění zaměstnanců pro pří-
pad nemoci, invalidity a stáří, je možno pro
pojištění osob nezaměstnaných v podnicích
plavebních, nařízením stanoviti výjimky
z tohoto zákona, zejména, pokud jde o při-
hlašování a odhlašování jich, o předpisová-
ní a placení pojistného, o způsobu zúčto-
vání pojistného připadajícího na zaměst-
navatele a zaměstnance a o zániku po-
jištění. Pouze však pro osoby v liteře b)
uvedené možno nařízením zříditi závodní
nemocenské pojišťovny.

Zákon č. 221 z roku 1924 nabyl účinnosti
1. července 1926; teprve dne 30. listopadu
1934 bylo vydáno vládní nařízení, jímž se
zřizuje u čs. akciové plavební společnosti
dunajské v Bratislavě závodní nemocenská
pojišťovna a stanoví se výjimky, o nichž je
řeč v §u 248 poj. zák. Tedy po 10 letech
od vydání zákona a po 8 letech od jeho účin-
nosti vydává se vládní nařízení, které mělo
býti vydáno již ku dni účinnosti zákona.

Od 1. července 1926 byli zaměstnanci
čs. akciové plavební společnosti dunajské
pojištěni u Závodní nemocenské pokladny
v Budapešti, kamž se ročně odváděly značné
částky na pojistném, které za 8 let dosáhly
úctyhodnou cifru několika milionů.

Podle §u 149, odst. 1. zákona č. 221/24
o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci,
invalidity a stáří a jeho novel, je nemocen-
ská pojišťovna povinna, jsou-li tu podmínky
§u 95 cit. zákona, nahraditi nemocnici pouze
výlohy za léčení a ošetření podle poslední
třídy až do 4 týdnů; nemocnice není opráv-
něna vymáhati ošetřovací výlohy na osobě
ošetřované, nebo na osobách podle platných
předpisů k výživě povinných za dobu pře-
sahující 4 týdny.

Přes toto jasné znění zákona nevypraco-
valo ministerstvo zdravotnictví a tělesné

4

výchovy a ministerstvo sociální péče pro
zemské úřady, resp. pro v. v. nemocnice
instrukce, kterak si mají počínati při vymá-
hání ošetřovného. V. v. nemocnice vymá-
hají stále na pojištěncích nemocenských po-
jišťoven, resp. jejich příbuzných ošetřovné
za dobu přes 28 dnů, ačkoliv text zákona
je přesný a stanoví opak.

Největší nespokojenost vzbuzují odstra-
nitelné průtahy působené orgány veřejné
správy při vyřizování věcí, u nichž nelze
průtah vysvětliti tím, že dosud nebyl vydán
potřebný prováděcí předpis.

Z nesčetných případů posléz uvedených
průtahů při vyřizování věcí veřejné správy
uvádíme zde tyto příklady:

Obec Rynholec podala u berní správy
v Praze II., Lazarská ul., odvolání proti
dělbě zvláštní daně výdělkové za léta 1927
až 1931 předepsané Anglo-čsl. kamenouhel-
né akc. společnosti se sídlem v Praze, jako
majitelce dolů Laura a Anna na kat. území
rynholecké obce. O odvolání jednalo se
plných sedm let a po sedmi letech a nesčet-
ných intervencích skončilo dohodou mezi
obcí a berní správou.

Od roku 1920 vleče se spor s jistým pod-
nikatelem o lihové měřidlo, které si podni-
katel pro svou potřebu koupil. O lihová mě-
řidla byla tenkrát veliká nouze, nová ne-
byla téměř vůbec anebo k dodání až za ně-
kolik měsíců. Zakoupil proto strojní za-
řízení hospodářského lihovaru v Kamenné
Porube na Slovensku, kde bylo lihové mě-
řidlo a podle získaných informací bylo
soukromým majetkem a nikoliv státním
vlastnictvím. Několik dní po zakoupení liho-
varského zařízení dostavila se do lihovaru
v Kamenné Porube státní důchodková
kontrola, která přes protest splnomocněnce
podnikatele kontrolní měřidlo odmontovala
a odvezla je do lihovaru ve šťávníku na
Slovensku. Podnikatel proto žádal za při-
znám vlastnického práva a za okamžité
vydání lihového měřidla. Byla mu však po-
dána zpráva, že tato záležitost je předmě-

tem jednání v reparační komisi mezi ma-
ďarským státem a československou re-
publikou. Teprve v roce 1931 oznámilo ge-
nerální finanční ředitelství v Bratislavě, že
měřidlo jest soukromým majetkem podni-
katele, že jest však již vyřazeno z provozu
a že mu bude dáno po úhradě dopravních
výloh k disposici. S tímto stanoviskem
ovšem nemohl podnikatel souhlasiti, neboť
v době, kdy mu bylo odebráno, mělo cenu
kolem 70. 000 Kč, kdežto po 11 letech bylo
pro něho bez ceny. Pohledávku za měřidlo
postoupil podnikatel čs. státu na úhradu
daní své manželky. Vyřízením jeho žádosti
nevzejde státu vydání. Zde potřebovala ve-
řejná správa více než 15 let k řízení jedné
záležitosti, která však není dosud skončena.

Nejčastější průtahy vyskytují se při vy-
řizování otázek pojistné povinnosti které-
hokoliv odvětví sociálního pojištění. Je-li
konečně rozhodnuto o pojistné povinnosti
v době tří let, lze míti za to, že věc byla
vyřízena urychleně. Jsou známy případy,
kdy rozhodování o pensijní pojistné povin-
nosti trvalo i sedm let a kdy dotčený po-
jištěnec zatím již dávno zemřel.

Bylo by dojista zbytečno uváděti další
příklady takovýchto průtahů ve vyřizování
věcí veřejné správy, poněvadž asi těžko by
se našel v československé republice dospě-
lý občan, který by neměl důvodu stěžovati
si na to, že nebyl podobným průtahem
dotčen.

Příznivé výsledky, jichž dosáhla parla-
mentní úsporná a kontrolní komise, zřízená
zákonem ze dne 28. prosince 1932, č. 205
Sb. z. a n. při řízení státního hospodářství,
jsou podnětem tohoto-návrhu zákona, kte-
rý si nevyžádá finančních obětí, nýbrž
právě naopak urychlí, zhospodární a tím
i zlevní veřejnou správu.

Složení a jednání aktivní správní kontro-
ly a jejího výboru jest obdobné složení a
jednání parlamentní úsporné a kontrolní
komise. Nevyžadují proto ustanovení jed-
notlivých paragrafů zvláštního odůvodnění.

V Praze dne 20. prosince 1935.

Hatina, F. Richter, dr Neuman,

dr Patejdl, Bergmann, dr Moudrý, David, Hrušovský, Mikuláš, Netolický, Lanc, Stej-
skal, Babek, Fr. Langr, Tykal, Polívka, Tichý, Fiala, Šmejcová, Zeminová, Bátková..

Státní tiskárna v Praze. - 968-36